pondělí, října 19, 2009

Zemřel prof. Vladimír Klokočka

Dnes ráno náhle zemřel ve věku 80 let výjimečný člověk, skvělý soudce a brilantní akademik Vladimír Klokočka.

Z jeho životopisu vybírám následující informace.

Vladimír Klokočka se narodil 23. dubna 1929. Po maturitě absolvoval studium na Právnické fakultě Karlovy univerzity (doktorát roku 1952). V letech 1952-56 byl asistentem na téže fakultě. V roce 1960 dosáhl vědeckého stupně kandidáta věd. V letech 1961-62 absolvoval postgraduální studium na „Institut des Ėtudes Européens“ v Turínu. V roce 1966 se habilitoval jako docent pro ústavní právo.V době „Pražského jara“ byl zvolen poslancem České národní rady a byl činný v reformním procesu. V ČNR byl pověřen přípravou nového volebního zákona. V této době se stal děkanem brněnské právnické fakulty, později však byl v důsledku politické represe zbaven všech funkcí a byl vyloučen z univerzity. V letech 1971-77 pracoval v České státní pojišťovně v Praze, v roce 1977 však byl jako signatář Charty 77 propuštěn ze zaměstnání. Po sérii šikan odešel do ciziny, kde pracoval jako docent na Institutu pro politickou vědu mnichovské univerzity a v té souvislosti vyvíjel pedagogickou a vědeckou činnost. Po listopadovém převratu se vrátil do Československa, kde mu byl udělen titul doktor věd (DrSc.) a byl jmenován univerzitním profesorem. V roce 1993 byl jmenován soudcem Ústavního soudu ČR a byl mu udělen čestný doktorát Masarykovy univerzity Dr.h.c. V devadesátých letech vyučoval na právnických fakultách v Olomouci a příležitostně i v Brně.

Dovolím si přidat osobní vzpomínku. Vladimíra Klokočku jsem poprvé poznal počátkem devadesátých let, kdy se začal stále častěji vracet do Brna, až zde zakotvil definitivně. Byl jsem mu velmi vděčný za to, že přijal funkci předsedy redakční rady nově vznikajícího Politologického časopisu a mohl jsem se tak s ním v pozici výkonného redaktora střetávat a poznávat jej. Konečně, ještě o něco později, jsme se vídali prakticky denně, jelikož jsem měl to štěstí a mohl jsem pracovat jako asistent soudce V. Güttlera, tj. v prvním senátu Ústavního soudu, tvořeném právě V. Klokočkou a již zesnulým Vladimírem Paulem (kterého nahradil František Duchoň).

Mohl jsem tak bezprostředně vnímat a sledovat práci V. Klokočky a vždy jsem si jí velmi vážil a cenil. Za jeho dominantní rysy považuji především nadhled, toleranci a noblesu. Velmi dobře se s ním pracovalo, protože byl vždy velmi věcný, příjemný, nikdy nebyl malicherný a okamžitě se dokázal koncentrovat na podstatné problémy. Poslání soudce vnímal jako možnost napomáhat dobrým věcem, nikoliv jako způsob intelektuální seberealizace. Ohromně jsem rovněž vždy oceňoval jeho zahraniční rozhled a zkušenosti, které ostatně výrazně ovlivňovaly profilaci celého soudu.

Z konkrétních rozhodnutí, na kterých se Vl. Klokočka výrazně podílel, namátkou vybírám hned historicky první nález Ústavního soudu, který se velmi přesvědčivým způsobem vyjádřil k hodnotové orientaci českého ústavního pořádku a k otázce formální kontinuity, leč hodnotové diskontinuity s předlistopadovým právem. Vladimír Klokočka se významně zasloužil rovněž o volební judikaturu Ústavního soudu a dá se dokonce říci, že v oblasti politických práv to byl zejména on, kdo „nastavil koleje“ současnému vnímání volebního práva, práva politických stran a dalších politických práv. Nemohu přehlédnout, že se Klokočka výrazně zasadil i o prosazení přímé aplikovatelnosti ústavních norem v českém právu a formuloval závěry soudu v řadě velmi komplikovaných kompetenčních sporů (např. problém kontrasignace jmenování členů bankovní rady ČNB). Velmi citlivý a vstřícný byl i ve vnímání řady restitučních kauz a nápravy křivd způsobených komunistickým režimem.

Závěrem bych uvedl i jednu výrazně osobní vzpomínku: když jsem se stal v roce 2002 čerstvým otcem dcerky Beátky, Vladimír Klokočka mi přišel s obrovským úsměvem a s otevřenou náručí gratulovat a řekl: „To jsem rád, že se slušnému člověkovi konečně zase jednou něco povedlo!“
Chtěl bych vám nyní, pane profesore, toto přání trošku vrátit. Pokud totiž vzhlížím ke všemu, co všechno a jakým způsobem jste v životě dosáhl, musím konstatovat: byl jste vždy slušný a noblesní člověk a život se vám fakt povedl!

5 komentářů:

Dworkin řekl(a)...

Díky za tento příspěvek. Opět mi připomněl, kolik lidí bych rád alespoň jednou potkal, než se v historii mineme... Profesor Klokočka patřil mezi ně. Čest jeho památce.

Jan Linhart

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

Nevím, zda mám právo věšet komentář jako první, ale zrovna jdu kolem.

Pan profesor byl vzácný případ Velkého Učitele, kterého jsem si vždycky rád poslechl.

Anonymní řekl(a)...

Pana Klokočku si pamatuji jen matně někdy z poloviny 90.let. Děsí mě ten jeho doktorát z 50. let ? Víte pro zajímavost, jaké bylo jeho téma :-)

Marcel Hrdý

draha houbova řekl(a)...

V. Klokočka byl jednou z osobností,která se podílela na znovuobnovení právnické fakulty v Brně v.r.1969. To mi v těch dosavadních životopisech chybí.(Z té doby schovávám dopis o přijetí na PrF, podepsanou jím, jako - 1. -děkanem). Existují ještě pamětníci té doby? Jakou roli v té době sehrál - pro Brno a jeho práva?
Ještě jsme jako studenti měli první rok příležitost sledovat jeho přednášky z tehdy "státního práva", v době normalizace však z fakultní scény byl v tichosti odstaven.
I kdybych p. profesora Klokočku neměla možnost poznat z jeho působení v 90.letech na ÚS, vždy v úctě budu vzpomínat.

draha houbova řekl(a)...

Pane Hrdý,
váš mediální výkřik, že Vás děsí doktorát prof. Klokočky z 50. let, na tomto serveru není na místě.Ani doktorská práce, ani věcná polemika s ní v příspěvku není obsažena: nevím, zda k ní vůbec jste našel přístup, ani jste nepodal argumenty proti. Ráda čtu "Jiné právo" proto, že se zde věcně a se znalostí věcí argumentuje.Váš příspšvek zde, dle mého soudu, nezapadá.
Draha Houbová