úterý 27. října 2009

Svobodný pohyb jaderných elektráren

Soudní dvůr dnes rozhodl ve druhé předběžné otázce týkající se Jaderné elektrárny Temelín. Zatímco první rozhodnutí Soudního dvora (C-343/04) se týkalo příslušnosti rakouských soudů, toto rozhodnutí jde již k věci. Konkrétně k otázce, zda mohou fyzické či právnické osoby před rakouskými soudy vznášet zápůrčí žaloby či žaloby o náhradu škody vůči provozu, který byl úředně schválen v jiném členském státě. Klíčovou otázkou byl výklad § 364a ABGB, respektive § 364 odst. 2 ABGB, které by podobnou žalobu umožňovaly s ohledem na provozy povolené v jiných členských státech, zatímco s ohledem na povolení vydaná rakouskými úřady nikoliv.

Soudní dvůr zde vcelku předvídatelně konstatoval, že takto ne: podobné rozlišování mezi úředními povoleními je diskriminací z důvodu státní příslušnosti. V relativně dlouhém rozhodnutí mě zaujaly tři věci:

1) Kauza je jedním ze vzácných případů, kdy se aplikačně „oprášila“ Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energie, tedy druhé dosud existující Evropské společenství (Smlouvy o ESUO vypršela v roce 2002 a její zbytky byly převzaty do rámce SES).

2) Případ je také zajímavým příkladem toho, jak se může Soudní dvůr naprosto minout s argumentací generálního advokáta. GA Poiares Maduro si ve svém stanovisku popovídal o výkladu čl. 43 SES a existenci přeshraničního prvku, pak vzal hopem zbylé čl. 10, 12, a 28 SES, a naprosto pominul jakékoliv aspekty Smlouvy ESAE, které byly naopak těžištěm argumentace Soudního dvora. Toto „minutí“ bude asi dáno tím, že existenci Smlouvy ESAE pominul předkládající linecký soud a GA jel po kolejích vytyčených předkládajícím soudem. Pokud ale předkládající soud „netrefil“ korektní právní základ práva ES, Soudní dvůr si jej běžně, jak ostatně konstatoval i zde v bodě 81 odůvodnění, překvalifikuje.

3) Konečně úděsně formulovány jsou předběžné otázky samotné, které předložil linecký Landesgericht; skutkový a právní propletenec na 4 stránky textu (v odůvodnění reprodukován pod bodem č. 54), který v každém soudci, který něco takového otevře, musí vzbudit nutkavou potřebu stavět jaderné elektrárny. Na druhou stranu je to ale skvělý studijní materiál pro praktickou výuku, jak předběžnou otázku neformulovat.

3 komentáře:

Martin Bílý řekl(a)...

Mě tam dostalo vyjádření LO:
"Formulaci jasných odpovědí jednak znemožňuje přílišná délka uvedených otázek, jakož i okolnost, že tyto otázky zmiňují velké množství argumentů a skutkových okolností."

Já bych je sice dost zestručnil, nicméně argument "je to dlouhé a složité, takže na zamítnutí" naštěstí nedošel uznání, jinak by to byla božská hudba pro naši justici:-)

Jakub Kocmánek řekl(a)...

Mno a nebo prostě měl AG Maduro pocit, že mu přijel správný podvozek na rozšíření dopadu volného pohybu... :)
Přijal-li by soud jeho pohled, netýkalo by se to zdaleka jenom jaderných elektráren - působí to na mně jako takový usazovací Cassis (budu se červenat, nebyla-li by to žádná novinka :) ).

Jinak moc zábavné přečíst si, co se snaží (snažili) upéct Land Oberösterreich a Landesgericht Linz :))

Michal Bobek řekl(a)...

Ad J. Kocmánek: zajímavý postřeh. Nevím ale, proč by se právě Maduro chtěl pouště právě do tohoto. Tedy přesněji jinak: je to jistě jeho parketa (svobody pohybu), ale spíš proč by byl Cassis v rámci ostatních svobod pohybů (mimo zboží) něco vhodného. Byl by to dost krok zpět: Cassis je o vzájemné uznatelnosti standardů a vlastně federální přístupu na trh. Judikatura svobody usazování tento bod ale už dávno překonala a už se točí okolo nepřímých důsledků a přístupu na trh. Takže navrhovat nyní Cassis v rámci článku 43 SES je něco jako chtít nacpat někomu, kdo se vozil v BMW, zpětně Warburka. Nebo jste měl na mysli něco jiného?