čtvrtek 1. října 2009

Statistika a některé mýty o americkém právu náhrady škody

Před několika týdny jsem měl tu čest podílet se na mé druhé alma mater na panelu, který diskutoval chystanou novou knihu Stevena Croleyho Civil Justice Reconsidered. Chystaná kniha rozbíjí mnohá klišé o americkém právu náhrady škody ve věcech soukromoprávních deliktů (torts). Zatímco populární představa nejen mezi laiky, ale i některými právníky popisuje americký systém jako zasypaný beznadějně hloupými a nesmyslnými žalobami, Croley poctivou analytickou prací odkazuje takovéto názory do říše fantazie a „urban legends“. Na statisticky podložené empirie pak navazuje skvělá teorie civilního procesu. Ukazuje, že rozumně nastavený systém práva na náhradu škody ekonomice nijak neškodí, ale naopak ji prospívá. Croley dokonce argumentuje, že civilních žalob na náhradu škody není v USA hodně, ale naopak málo. V tomto postu podám několik zajímavých statistických údajů, které boří některé mýty o americkém právu.

Z celkového nápadu věcí k americkým soudům se dostane do skutečného řízení před soudem jen 3 % případů. Naopak 97 procent případů tedy končí, aniž žalobce kdy jen uvidí soudce. Cca jedna třetina případů je ukončena mimosoudní dohodou, v cca 10 % případů od pokračování řízení upustí žalobce, ve zbytku pak je žaloba bez dalšího odmítnuta, buď proto, že žaloba je odsouzena k neúspěchu i kdyby vše to, co skutkově žalobce tvrdí, byla pravda, event. proto, že důkazy sebrané stranami v průběhu předsoudní fáze (pretrial litigation), do které soud vůbec nezasahuje, se jednoznačně zdají favorizovat žalovaného (téměř nikdy se takto nerozhodne ve prospěch žalobce).

Z těch tří procent věcí, které se dostanou skutečně až před soudce, případně porotu, uspějí žalobci jen v cca polovině případů. Croley boří mýtus o tom, že žalobce v řízení před porotou má již jistý úspěch své věci. Opak je pravdou – v řízeních před porotou má žalobce dokonce menší šanci na úspěch než v řízení před soudcem bez poroty (51 % případů proti 65 %). Nejméně úspěšní bývají žalobci ve věcech týkajících se odpovědnosti zdravotnického zařízení za škodu (27 % úspěšnost), ve věcech odpovědnosti za vadu výrobku (40 % úspěšnost), event. pomluvy či jiného útoku na dobré jméno (defamation – 42 % úspěšnost), naopak největší úspěšnost mají žalobci v případech automobilových nehod (61 %), početné případy újmy na zdraví v důsledku budov z azbestosu (60 %), případně deliktů způsobených úmyslně (57 %). V žalobách proti zdravotníkům nejvíce vyhrávají žalobci proti zubařům (39 %), naopak velmi malá úspěšnost je v žalobách proti chirurgům (jen 23 %).

Statistika rozporuje též mýty o neuvěřitelně vysokých náhradách škody. V roce 2001 úspěšní žalobci ve věcech civilních deliktů (torts) vysoudili v průměru 27 000 USD (bez punitive damages – viz níže), jen 8 % verdiktů končilo částkami nad jeden milión. Největší náhrady jsou průměrně přiznávány v azbestosových věcech (1 650 000 USD) a v případě žalob proti zdravotnickým zařízením (422 000 USD, 30 % procent věcí překročí jeden milión), což ale souvisí se závažností škod v těchto věcech (u zdravotníků sice chirurgové nejméně prohrávají, pokud však již prohrají, platí největší průměrnou náhradu škody – 575 000 USD, v 36 % případů platí více než jeden milión).

Dalším velkým mýtem jsou punitivní (sankční) náhrady škody (punitive damages). Z úspěšných žalobců vysoudí punitive damages jen 5.3 %, průměrná vysouzená částka pak činí 25 000 USD (vyšší částka bývá u žalob na náhradu škody vyplývajících ze smluvních vztahů, kde je průměrná vysouzená částka dvojnásobná). Nejčastěji se sankční složky náhrady škody dočká žalobce v azbestosových kauzách (v 10.5 % úspěšných žalob, průměr je půl miliónu), v případech škody způsobené úmyslně (36.4 %, průměr 16 000 USD), zcela nejčastěji pak v případech útoků na dobré jméno (defamation), zde téměř v 60 % procentech úspěšných žalob (průměrná částka 77 000 USD). Výjimečná je naopak sankční složka náhrady škody u žalob proti zdravotnickým zařízením (jen 4.9 % úspěšných žalobců, zato průměrná částka je pak ale velká – 187 000 USD).

Zdrojem byla vždy BJS Survey data, vztahují se k roku 2001.

46 komentářů:

Peter Brezina řekl(a)...

Nemam k tomu nejak silny nazor, tim spise podepreny statistikou, nicmene pri me recentni ceste do USA me potkalo nekolik souvisejicich veci:

a) hned v letadle se mnou po peti minutach konverzace muj starsi americky spolusedici malem ukoncil komunikaci po te, zo jsem mu rekl, ze jsem vystudovany pravnik (akademicka draha to nicmene zachranila). Jednim ze zakladnich duvodu pro tuto nenaklnnost bylo to, jak pravnici prodrazuji bezny provoz (reprodukuji zde slova sveho spolecnika, nikoli objektivni data) - a to napriklad az o tretinu vydaje na zdravotnictvi. Nejsem si jist, jestli to z te Zdenke, prezentovane statistiky plyne, jestli se to z ni da vycist, urcite to z ni neni evidentni. Je samozrejme taky mozne, ze ten "urban myth" je opravdu hluboko zazrany...

b) zrovna, kdyz se ja objevym v NY, musi Michael Moore premierovat svuj novy film. Zadny z jeho predeslych jsem nevidel, a ani na tendle se nechystam. Nicmene, nejak jsem zahledl prislusnej dil Colbertovy Zpravy, kde M. Moore tvrdi, ze "medical bills" jsou zakladni pricinou toho, ze lide nemaji na splaceni hypotek. Coz by odpovidalo nazoru meho spolusediciho z letadla, a opet to zcela nevyplyva z te statistiky.

c) Ve studentskych novinach Cardozo Law School jsem se docetl, ze rocni naklady (ve smyslu "tuition plus fees", osobne jsem nikdy netusil, ze se odlisuje "skolne" a "poplatky", ale zjevne jo...) na nwyorskych pravnickych skolach se (vyjma jedne, myslim statni) letos pohybuji s minimalnim rozdilem nekde kolem 45 tisic USD. Uff. Co me nicmene zaujalo jeste vic, je sutecnost, ze jde oproti lonskemu roku o narust o cca 8% (!!!) - vsude recese, klesaji platy, klesaji ceny nemovitosti, a (minimalne newyorske) pravnicke skoly prsto zvedaji "ceny" o nasobek inflace (jenom pripominam, ze kuprikladu trvaly rust cen nemovitosti o nasobek inflace byl jednim z podcenenych signalu toho, ze "neco je spatne" a tento rust je dan bublinou; Law Schools se zjevne bubliny neboji...). Rovnez mi to ovsem rika, ze tlak na rust nakladu na pravni zastoupeni v USA jen tak brzo neklesne (uz jsme se zde o tom kdysi davno bavili).
A jenom drobna odbocka - v USA (nebo prinejmensim v NY) se cenu sveho pravnickeho studia NEdovite predem, nebot skola urcuje vysi tuition na kazdy rok a ani se neobtezuje oznamit to stavajicim studentum jinak nez vysi castky na seku (nebo cem), ktery jim posle... To byla taky u "Cardozanu" nejvetsi (verejne ventilovana) vytka. Taky zvlastni...

Co jsem tim chctel rict: je spravne bourat "urban myths" o zalobach na nahradu skody, je nicmene (po mem soudu) dulezitejsi zjistit, jestli nahodou nevypovidaji svou "trochou pravdy" o necem co k smichu moc neni.

a jeste PS: aniz bych chtel kohokoli podezirat z nejake nekalosti, prijde mi krajne podezrele argumentovat na podzim roku 2009 daty z roku 2001. Mozna jde o preklep, pokud ovsem ne, prijde mi to "relevantni" pouze z "destrukcniho" (=boreni mytu), nikoli konstruktivniho (=hledani, zda na tom sprochu neni pravdy trochu) hlediska. A vubec by me dost zajimala metodika vyberu a zpracovani dat, bez ni se ty vysledky daji brat jenom z velkou rezervou - co treba znamena, ze bylo uspesnych jenom 5,3% sporu o punitive damages? Berou se tam vsechny podane zaloby, kde je o PD zminka (znich tudiz polovinu soud odmitne pro zjevnou neopodstatnenost)? atd...

a preci jenom jeste PPS: na druhou stranu pokud by i data skutecne byla z roku 2001 a metodika skutecne byla dosti pofiderni, zrejme to take ilustruje narocnost empirickeho (byt v zasade kvantitativniho) zpracovani justicnich dat, a to i na tradicne spise preplnenem (a tudiz snad hodne stimulujicim) americkem akademickem trhu...

Michal Ryška řekl(a)...

ZK:

Údaje o tom, že ve zdravotnictví se odškodnění nejčastěji týká zubařů a největší částky chirurgů, mě celkem dost překvapují. Lze z těch starých statistik vyčíst, jak na tom ve Státech byli gynekologové a porodníci? Často totiž bývají (urban legends?) uváděni jako žalobami nejvíce ohrožená kategorie zdravotníků právě oni. A nedávno jsem se dostal ke zdejší aktuální statistice (data z velké fakultní nemocnice), které tu celosvětovou legendu potvrzuje i pro naše podmínky.

Anonymní řekl(a)...

Nechci ulpívat na maličkostech, ale autor zapomněl na absolutní čísla, tj. na absolutní počty žalob atp, kde by se např. na počet obyvatel ukázal jak jsou amíci hádaví.

Větu "jen 8 % verdiktů končilo částkami nad jeden milión" považuji za hloupý vtip. Při průměrném platu Američanů (ne každý amík je hned soudcem) jde o fantastické částky.

Především jsem ale nepochopil, proč spory o náhradu škody ekonomice přispívají, kteréžto tvrzení je mimochodem v rozporu s poněkud již omšelým autorovým konstatováním, že je jedno, jak soud rozhodne, ekonomicky to prý vyjde nastejno.

Michal Jedlička

Jan Petrov řekl(a)...

Děkuji za zajímavý článek; jen jedna poznámka:

Tvrzení: "jen 8 % verdiktů končilo částkami nad jeden milión"

Hypotéza: 1 % verdiktů končilo částkami nad 1 mld.

Hypotéza není v rozporu s Tvrzením. Hypotéza, pokud platí, může mít zásadní (ex-ante a pro postiženou společnost i ex-post) dopad na americký byznys.

=> Z Tvrzení neplyne, že punitive damages v praxi U.S. jsou OK.

Martin Bílý řekl(a)...

To tvrzené prodražení lékařské péče v důsledku žalob není mýtus. Je způsobeno náklady na pojištění, protože zkrátka proti takové náhradě škody se lékař pojistit musí - a také to zahrne do svých nákladů.

Co se týče velkého množství věcí, skončených před soudním řízením - na vině jsou asi i mé oblíbené náklady řízení. V USA si každý platí své a nikdo nic nehradí - je tedy lacinější žalobci něco zaplatit, než třeba zaplatit právníkovi a ještě riskovat prohru.

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Jen stručně k M. Jedličkovi: nikdy jsem nepsal, že z ekonomického hlediska je jedno, jak soud rozhodne (tuším, že mne směšujete s Petrem Kuhnem, to je ale jiná osoba).

Anonymní řekl(a)...

ad ZK :
Pokud jste to vy a učil jste v Praze v budově pod Stalinem, uváděl jste na hodinách nějaký případ o zapálené trávě vedle železnice s tím, že je jedno, jak soud nebo zákon rozhodne.

Z hrubě makroekonomického hledsika je to opravdu jedno, protože soudní spor je jen forma přerozdělení důchodu resp. aktiv. Outsider zaplatí výherci, soudu soudní výlohy, znalcům znalečné , svědkům svědečné, to je stejné jakoby si objednal nějakou službu.

Z čistě makroekonomického hlediska jde ale také (a především) o to, zda přerozdělení, distribuce a alokace zdrojů je v obou případech odpovědnosti za zapálenou trávu u dráhy stejně efektivní a to jste nikdy nevysvětlit. Jenže to je ta podstata vaší teze.

Jedlička

Michal Ryška řekl(a)...

MB:

Neznám přesně situaci ohledně pojištění v USA (kromě legend o tom, jak každý neurochirurg odevzdává půl platu na pojistném a celý majetek má přepsaný na manželku).

U nás ale povinnost pojištění nemocnic vyplývá ze zákona. V praxi došlo v posledních letech k nárůstu placeného pojistného zhruba na čtyřnásobek a třeba ochrana osobnosti se dostala z režimu výluk do toho, co smluvně pojištěno je.

Odškodnění, pojištění a kvalita péče by navíc měly jít ruku v ruce - viz. úvaha ÚS (v souvislosti s příklonem k teorii ztráty šancí - I. ÚS 1919/08 z 12.8.2008):

"...zdravotnická zařízení, jako bylo zařízení stěžovatelky v tomto případě, mají uzavřeny smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu, takže v případě shledání jejich odpovědnosti bude náhrada škody kryta pojistným plněním. Jinak řečeno, taková změna v pojetí odpovědnosti přímo finančně neohrozí systém poskytování zdravotní péče v ČR, naopak povede k jejímu dalšímu zkvalitňování."

Anonymní řekl(a)...

2 M.Jedlička

Ta železnice a hořící obilí je jen jednoduchý příklad, na kterém se klasicky demonstruje Coasův teorém, ten má ale zásadní předpoklad: nulové transakční náklady. Jeho podstata je právě naopak: transakční náklady nulové nejsou -> potřebujeme právo a není jedno, jak budou soudy rozhododvat. S makroekonomií to nemá moc společného a velmi pochybuji, že by ten význam Z.K. kdykoli dezinterpretoval.

J.Bartošek

Anonymní řekl(a)...

Našel jsou pouze toto, nemohl byste to rozvést ?

Coasův teorém vychází z toho, že účastníci se dostanou na základě jednání mezi sebou ke konstantní externalitě daleko méně nákladně než v případě, že za ně rozhodne nezávislá arbitráž, pokud jsou ovšem splněny předpoklady, které tento teorém uvádí, tedy jednoznačné vymezení vlastnických práv. Důležitý je ale také předpoklad nulových nebo zanedbatelně malých transakčních nákladů .

Přiznám se, že teď zase nechápu, proč tedy p.Kuhn tvrdil, že je jedno jak soud rozhodne, když to s výsledkem soudu vůbec nesouvisí. Proto abych mohl tvrdit, že je jedno, jak soud rozhodne, musel bych znát dopady jednotlivých alternativ a nikoliv to předzávorkovat a porovnávat s úplně jinou (nesoudní) alternativou spočívající v dohodě.


Ale možná, že jsem pana Kuhna na hodině špatně pochopil, i když si skromě myslím, že nikoliv, protože mi to přišlo poněkud "velkohubé" , navíc bez sdělení jakýchkoliv předpokladů.

Jedlička

Martin Bílý řekl(a)...

MR: Ano.

Jenže "přímo neohrozí" nevylučuje "nepřímo ohrozí" :-) Jde mi o to, že kdyby statisticky soudy začaly odsuzovat častěji a k vyšší náhradě újmy, začaly by pojišťovny navyšovat pojistné tak, aby stále doshovaly zisku. Jenže tímpádem by vzrostly náklady zdravotnickému zařízení, které by mohlo udělat tři věci: omezit výdaje(snížení kvality), zdražit služby (omezení dostupnosti), omezit nejrizikovější provozy (opět omezení dostupnosti). Tož tak. Jsem zastáncem vyšších náhrad, ale ke zkvalitnění péče to samo o sobě nepovede - jestliže je riziko pokryto pojištěním, pak to není hrozba, protože náklady neponese zařízení, ale pacienti.

Anonymní řekl(a)...

Tak už jsem to našel.
Coasův teorém

No, asi autor zapomněl na to, že jednání obou stran musí být racionální a obě alternativy srovnatelné. A v jednom případě dává do rovnítka událost pravděpodobnou (požár) a v druhém případě opcionální. Navíc chytře do zadání tu pravděúpodobnost vyčíslil a uděla z ní pro nic netušujíci studenty (asi spíš práv než ekonomie) konstantu (vyčíslení škody).
Stejná myšlenková chyba jako když se zprůměruje součin pravděpodobnosti nějaké události a jejího dopadu a pak se to celé bere jako výsledek (např. výnos investice).

Michal Jedlička

Anonymní řekl(a)...

Příklad: A poslouchá hlasitě hudbu, svůj přínos z toho odhadne na 100 euro; jeho soused B nemá hlasitou hudbu rád, svoji škodu z nedobrovolného odhadne na 200 euro. Pokud tedy B daruje sousedovi 150 euro za to, aby hlasitou hudbu nepouštěl, oba vydělají. Pokud je poměr hodnoty pro jednoho a škody pro druhého jiný, dohoda se nemusí vyplatit a spor se musí vyřešit jinak. Pokud je naopak pouštění hlasité hudby zakázáno, ale A má z poslechu užitek vyčíslitelný na 200 euro, B naopak škodu pouze 100 euro, může naopak A nabídnou B náhradu 150 euro za to, aby mu dovolil hlasitou hudbu pouštět a oba pak vydělají.

Ze zadání je vidět jednak čistá teorie (mezní užitek a mezní ztráta, které jsou nespočitatelné a prokazatelné) a dále spojování dvou alterantiv s patřičnou úpravou mezních veličin, aby to opět vyšlo. Holt, ekonomické školy a právnické už vůbec velcí myslitelé moc nenavštěvují.

Mimochodem pokud pijete vodu a znáte ekonomickou teorie mezního užitku, tak víte, že když nyní přestanete pít, tak není mezní zisk z dalšího loku N+1 roven mezní zisku z vašeho posledního loku N (to je také jinak řečeno mezní ztráta, kdybyste nemohl ten poslední lok N udělat). Takových malých myšlenkových posunů bých u Chicaga celkem hodně.

Ladislav Kříž

Michal Ryška řekl(a)...

MB:

Souhlas, ÚS to trochu zjednodušil. V praxi je to ale (bohužel) ještě trochu jinak - paradoxně není v tuto chvíli až tak důležité, kolik přiznávají soudy, ale kolik chtějí poškození pacienti (aniž by dokonce podali žalobu).

Dominantní pojišťovně v této oblasti (105 ze 198 nemocnic) k navýšení pojistného placeného nemocnicemi postačuje samo uplatňování (byť nereálných či koketních) nároků na NŠ poškozených u nemocnic. Nemocnice mají podle smluv povinnost uplatnění každého nároku poškozeného avizovat pojišťovně a ta začne (bez předběžného posouzení důvodnosti a výše nároku) vytvářet rezervy na případné pojistné plnění. No a samozřejmě za tím účelem zvyšuje nemocnicím, u nichž jsou takové nároky uplatňovány, výši pojistného.

Trochu silná káva, ale vaří ji sama praxe. Nemocnice volají po principu solidarity, pojišťovna po zisku.

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Ad p. Jedlička: Už chápu, oč se jedná. Popisoval jsem, oč jde v Coasově teorému, abych hned v následující větě řekl, že v realitě je to o úplně ničem jiném. V reálném světě opravdu hodně záleží na tom, JAK soud rozhodne. O tom je koneckonců i mnou zmniňovaná knížka. Jinak doporučuji studentům na všechno se hned ptát během přednášky, jinak to nepochopí, jako právě pan Jedlička.

Ad Peter Brezina: ta statistika je fakt z roku 2001, novější prý není k dispozici. Potvrzuje to, co říkáš, tedy obtížnost dohledání statistiky.

Ad M. Ryška: statistika rozlišuje jen následující typy profesí: Surgeon (úspěšnost 23 % žalob), Non-Surgeon Physician (úspěšnost 27 %), Dentist (39 %). Gynekologové tedy asi spadnou do druhé škatulky, tam je úspěšnost o něco větší než u těch chirurgických profesí.

Vtip je nicméně v tom, že hovoříme o nějakých třetinách žalob z celkových 3 procent, které se dostanou k soudu, tedy typicky ve sporech proti zdravotníkům uspěje jen jedno procento žalobců, kteří podají žalobu. Samozřejmě že většina žalob (ne úplně každá) vyvolá nějaké transakční náklady u žalovaných, kteří se musí bránit též v předsoudní fázi (plus pojištění a další věci). V tomto je velmi zajímavá diskuse, nakolik jsou tyto náklady vskutku nevyhnutelné, jak k nim přispívají třeba contingency fees atd. Ale hlouposti typu žaloby na vládu USA, že zabránila fenoménu Y2K (pokud si někdo pamatuje, oč v roce 2000 mělo jít), a proto způsobila škodu tomu, kdo se předzásobil jídlem na léta dopředu, skončí hned po podání žaloby odmítnutím soudem.

Ladislav Križan řekl(a)...

Chcel by som k rozdielnemu vnímaniu civilnoprávnych deliktov u nás a v USA spopularizovať jednu knižku. Prednedávnom vyšla na Slovensku a včera som si ju konečne sám kúpil. Zatiaľ som ju síce stihol iba preletieť, no čitatelia JP, ktorí majú radi čítavý štýl Doc.Radoslava Procházku (pozri jeho posty na JP) a úplne nezanevreli na slovenskú právnickú spisbu, budú dielom Mak proti Gatsbymu. Osud, vina a zodpovednosť za škodu.Edition ryba 2009 určite znova potešení.
Ide o porovnanie mentalít dvoch svetov z viacerých pohľadov- USA a nášho (ak tam môžem radiť okrem slovenského i český, i keď som si nie úplne istý, že naše mentality sú takpovediac totožne "odovzdané osudu").
Kniha analyzuje na akých hodnotách a princípoch je civilnoprávna úprava zodpovednosti za škodu postavená u nás a v USA, ako a kedy a hlavne na aký účel sú využívané žaloby, aké rozsudky komu čo a začo prisúdili. Autor je sám po svojich štúdiach na Yale Law School ako osoba na "právnej rozhľadni"- na rozmedzí dvoch svetov. Preto jeho hlavné, zjednodušujúce porovnanie z prvej ruky : "U nás sa ťažké zdravotné či materiálne ujmy (nehovoriac o duševných útrapách), nespôsobené priamym konaním konkrétnej osoby, vo všeobecnosti považujú za nešťastné náhody, v Amerike sú to v prevažnej väčšine prípadov škodové udalosti, za ktoré vždy zodpovedá konkrétny vinník. Na jednom konci sveta rozhoduje osud, na druhom vina" (s.10).
Mne sa veľmi páči, ako autor hľadá spätosť týchto skutočnosti v spojitosti s mentalitou spoločnosti a jej vplyvom na právo a jeho praktické uplatňovanie. Esejisticky popisuje rozdiely v tretej kapitole na príklade 2 literárnych postáv našich dejín- Jozefa Maka z diela Jozefa Cígera Hronského, ktorý všetko a vždy pokorne znáša ako "rany osudu, majúce takpovediac metafyzický pôvod" (s.162) a Jaya Gatsbyho z románu Francisa Scotta Fitzgeralda, ktorý predstavuje Američanov, pre ktorých "je prirodzené hľadať a nachádzať pre svoje krivdy fyzických vinníkov.My sa pýtame, prečo sa to stalo, oni kto nám to urobil."(s.162).
Výsledkom sú potom i úplne rozdielne rozsudky v oboch jurisdikciach. Napr. "náhradu z tzv. pre- impact fright, hrôzu predchádzajúcu nárazu- priznal pozostalým(!) súd napríklad v prípadoch leteckej havárie, keď bolo možné preukázať, že zosnulý cestujúci si pravdepodobne bol vedomý nevyhnutnosti zrážky (rozhodnutie odvolacieho súdu štátu Florida vo veci Shu-tao Lin v. McDonnel Douglas Corp.). Podobne súd priznal náhradu citovej ujmy pozostalým po poškodenom, ktorý sa na motorke zrazil s autom a to ho asi osemdesiat metrov vlieklo pod sebou. Súd odhadol tento čas medzi zrážkou a smrťou na päť sekúnd a tento úsek predsmrtného strachu odškodnil (rozhodnutie odvolacieho súdu štátu Nebraska vo veci Nelson v. Dolan) (s.167).
U nás po národnej tragédií autobusu v Polomke, v ktorom vlak zabil 12 ľudí a ďalších 20 bolo ťažko zranených na priecestí, kde malo byť výstražné značenie, ale nebolo, hoci tam boli nehody i v minulosti príde ako píše R. Procházka (s.167)k nasledovnému : " V televíznom spravodajstve po nehode som zachytil informáciu, že poisťovňa sa už nechala počuť, že pozostalí budú mať nárok na úhradu jednej tretiny nákladov na smútočné ošatenie pre účely pohrebu."

Anonymní řekl(a)...

pane Křižane,

teď jsem o tom psal u vašeho sportu!! Berte ohled na čtenáře používejte krátké odstavce, bold, podtržítko atp. jinak je to opravdu k nečtení. A rada na závěr :

Stručnost je duší důvtipu

Ivan Skácel

Anonymní řekl(a)...

Souhlasím a přidávám :
Stručnost je sestra talentu

Panu Křižanovi přeji vše dobré ale takto pojaté elaboráty sem nepatří (pokud vůbec někam patří). Je lepší když vám to řekneme zde natvrdo s tím, že lze na sobě zapracovat než aby se z vás stal neštastník, kterého nikdo nečte. Stručnost ! Jasnost! Pointa!

Saidl

Anonymní řekl(a)...

Saidle,
sám jste se chytil do vlastní pasti. není to pan Křižan ale pan Križan.

Stučné, jasné a s pointou !

Michal Vojtěška

Ladislav Križan řekl(a)...

Mea culpa...:(
Ospravedlňujem sa a budem sa snažiť polepšiť.

Anonymní řekl(a)...

Ad Kuhn : Zeptal bych se, kdyby to byl smysl vaší přednášky, ale vy jste to uváděl jen jako entré k další úvaze, a to zda je rozhodnutí soudu předvídatelné nebo zda se na něm náhodou nepodílí jiné faktory, například vávoj bolestivosti hemeroidů v průběhu roku u daného soudce. A nakoenc sám moc dobře víte, že vám druhá polovina hodin ujede někam do "generální diskuse".

Michal Jedlička

Anonymní řekl(a)...

Btw : jak na české klávisnici napíši Kühn ? K,h,n už vím.

Michal Jedlička

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ve statistice chybí (a logicky chybět musí) částky dosažené při settlementech, co se dostane do fase rozsudku, jsou jen případy, kde si žalovaný věřil natolik, že se s žalobci (nebo žalobci, bývají to class actions) nedohodl a riskoval trial. Výsledný obraz proto, myslím, nelze interpretovat tak, jak činí ZK.

Pane Křižane, nebojte se psát, tady nemají obecně rádi nikoho, kdo to umí a kdo má o čem (tj. opak jich samotných). Držím palce!

Anonymní řekl(a)...

Pane Pecino,
kritizoval jsem pouze formu a ne autora. Jeho práce si vážím. Nechte si prosím vaše generální invektiva pro vaše předky do stáje.

Ivan Skácel

Ladislav Križan řekl(a)...

IS + S : Umeniu "small talk" sa snažím poctivo učiť, ale neveľmi sa mi zatiaľ darí..:) Preto beriem názory čitateľa, veď tie info z nedostupného Slovenska v mojich postoch sú koniec koncov preňho.
TP : Ďakujem za podporu. Každé pozitívne slovo poteší, najmä keď si dá človek fakt námahu a čas a nemá to srdce resp. správny cit či odstup potom "otesať" svoje slová...

Michal Ryška řekl(a)...

LK:

Přidávám odkazy na velmi obdobné téma:

http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/obcanske-pravo/art_5733/nervovy-sok-a-sekundarni-obeti.aspx

http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/obcanske-pravo/chap_5395/art_5733/iv-ujma-zpusobena-nahodnym-svedkum-udalosti.aspx

Anonymní řekl(a)...

Celý ten článek je založen na domnělém boji kliše a zjevené reality.
Tvrzení 1:
Chystaná kniha rozbíjí mnohá klišé o americkém právu náhrady škody ve věcech soukromoprávních deliktů

Tvrzení 2:
Naopak 97 procent případů tedy končí, aniž žalobce kdy jen uvidí soudce.

Tvrzení 2 dokomentuje, že praxe pravdu zná a že žádná klišé o soudních úspěších mezi "některými" (o jak chytře napsáno) právníky neexistuje.

Bohužel tento způsob neexistujícího "šoku" nebo "střetu" je pro americkou pop právnickou literaturu už téměř klasický. Autorovi by neškodila větší střídmost ve vyjadřování a nepodléhání US módním akademickým tendencím.

Ulrych

Martin Bílý řekl(a)...

IS: Mi se Križanův komentář líbí a dlouhý mi nepřijde. Sám mám rád stručnost, ale obsahuje dost informací, aby se mi nezdál rozvleklý. Takže je to věc názoru a za to byste ho snad ani veřejně peskovat nemusel. (I když i to je věc názoru.)

PS: pro "své" předky, ne "vaše" předky :-)

Anonymní řekl(a)...

Původně tam bylo "své předky " ale pro jednoznačnost, na které p. Pecina po důkladném vyspání lpí jsem to změnil na "vaše předky". Snad to pochopí i v této nezvyklé formě.


Ivan Skácel

Anonymní řekl(a)...

Mezeru mezi odstavci by měl dělat každý. Smrt Jiráskům !

Ulrych

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

Zdá se, že škodní právo v USA je skutečně nastaveno hodně odlišně od našeho. 8% milionových žalob (v dolarech!) zní z našeho hlediksa jako scifi; mám dojem, že u nás nebyl přiznán milion dolarů fyzické osobě nikdy a za žádných okolností; a rozsudek z Jindřichova Hradce byl vnímán jako naprostá rarita.

Mimosoudní dohoda (dosti četná, dle autorových statistik) také může znamenat, že žalovaný považuje svoji situaci za beznadějnou. To nesvědčí o malém počtu výher, ale o rozumném chování stran (a možná i právníků).

Michal Ryška řekl(a)...

VJC:

Rozsudek z Jindřichova Hradce (tj. kauza cizkrajovské školy s 15 Mio)zase až taková rarita není. Byl první, ale ne jediný - viz. i rozsudky v mediálně známých kauzách sokolovské nemocnice (rozsudek na 15 Mio), prostějovské nemocnice (rozsudek na 16,5 Mio) či Bulovky (12 Mio).

Anonymní řekl(a)...

Michal Jedlička a někteří další:

Dle mého názoru by diskuze zde neměly sloužit k "honění ega" jedinců, kteří nejsou schopni si toto odpustit, ale k diskuzi týkající se věci.

Informace v článku(postu) je možné doplnit, upřesnit, vyvrátit věcnými argumenty apod.

Pokud jde o subjektivní názory autorů, tak je určitě možné nesouhlasit, ale přijde mi více než nevhodné se zde pouštět do osobně zaměřených útoků.

Podobné příspěvky sem myslím opravdu nepatří!

Já bych Vám doporučil si založit vlastní blog a tam psát svoje články, když Vám ty zde a jejich autoři přijdou tak špatní. Kritizovat umí přece každý.

Ondřej Lukeš

K.Csach řekl(a)...

Pokiaľ viem, v 1980 vyšla niekoľkozväzková štúdia s hutným empirickým materiálom o class action v USA. Matne si na výsledky vtedajšieho výskumu pamätám (listoval som v nej už dávnejšie), a zdá sa mi, že čísla (a ich odôvodnenie) boli pomerne iné. Vysvetľujú sa tie posuny?

Petr Kuhn řekl(a)...

Uff to jsem rád, že se to vyřešilo ... :o)

Guy Peters řekl(a)...

Připojuji se k názorům Tomáše Peciny a Martina Bílého, že text Ladislava Križana je jeden z nejlepších diskussních příspěvků, který jsem tady četl. Nikdo z nás nemůže číst všechno, a proto tu ukázku shledávám velice podnětnou. Nenechte se otrávit!

Anonymní řekl(a)...

Podobné studie existují i v relaci USA/Německo a to včetně linqvistických. Často je totiž na vině nikoliv výnamový posun (proč by se nemohli prát proč se to stalo i kdo za to může) ale jinak vnímané diference soudních odůvodnění v použití pasiv. Běžné překlady tyto niance a výnamové konotace nemohou zachytit.

Michal Pleskot

Anonymní řekl(a)...

ad Pleskot : všechno zde už bylo. V 60.letech byla v CSR diskuse, zda se má trestní řízení konat "ve věci" anebo vždy jen "proti konkrétní osobě". Z čisté technikálie (protože vždy je možné dělat úkony a pokud jsou neodkladné/neopakovatelné, tak zde platí stejně vyjimky) se udělala diskuse jako hrom. Slušná analýza sporů (proč vs. kdo) by musela vést k názoru, že soud si vždy pokládá obě otázky a jedna bez druhé nemá smysl. Ale uhnat na tom jedno až dvě Phd lze (doporučení pro p. Tomažiče).

Ivan Drtina

Anonymní řekl(a)...

Článek kolegy Kühna je velice zajímavý. Přesto nesdílím jeho přesvědčení o tom, že statistické údaje boří mýty o americkém právu torts. Jsem přesvědčen, že pro správné pochopení je třeba číst mezi řádky statistik. Níže si dovoluji nabídnout několik takových argumentů:

1) Statistická data o ničem nevypovídají pokud nejsou doložena absolutními čísly o počtu podaných žalob. Podle mé zkušenosti jsou američané schopni se soudit téměř o cokoliv.

V diskusi již zazněla zmínka o rozdílnosti v přístupu u nás (v kontinentální Evropě) a v USA. Tuto zkušenost mohu jen potvrdit. Přístup v USA je takový, že když někdo utrpí škodu, musí najít někoho, koho žalovat. Když jsem se na hodině torts tomuto přístupu podivoval, bylo mi vysvětleno, že je tomu tak z důvodu, že v USA na rozdíl od Evropy chybí sociální síť, která by poškozenému poskytla alespoň minimální ochranu. Tystém je zkrátka nastavený tak, že co si poškozený nevysoudí, to nemá.

Rozdílem v přístupu je, že v USA je řada oblastí, které jsou u nás tradičně svěřeny státu jako jeho veřejné funkci, ponechána záměrně na "private enforcement" žalobami soukromých osob.

2) Údaj o tom že pouhé 3% sporů se dostanou do fáze "trial" nelze přeceňovat

Podstatné je, kolik žalovaní vyplatí při mimosoudních vyrovnáních. Řada žalob je totiž podávána čistě z důvodů, aby donutila žalovaného přistoupit na mimosoudní vyrovnání. Obrovská nákladnost civilního soudnictví v USA se svým širokým "discovery" a "contingency fees" a absencí zásady úspěchu ve věci při hrazení nákladů řízení tomu jen nahrává.

Byl jsem přítomen mediaci, kdy byl žalovaný ochoten zaplatit žalobci 100.000 USD, ač s ním nebyl v žádném smluvním vztahu jen proto, aby se s ním nemusel soudit.

Proto si dovoluji nesouhlasit s názorem kolegy Cepla: domnívám se, že četnost mimosoudních dohod v USA nesvědčí (ve velké většině případů) o rozumném chování stran, ani o tom, že žalovaný považuje svou situaci za beznadějnou. V řadě případů totiž žalovaný souhlasí s mimosoudním vyrovnání, jednoduše proto, aby se nemusel soudit. Z jeho strany je to tedy racionální ekonomická úvaha a jistá forma výkupného, ze strany žalobce to pak dle mého názoru hraničí s vydíráním.

3) Základní problém torts jsou právě punitive damages

V jejich případě se totiž už nejedná o náhradu škody-je to sankce, která jde zcela do kapsy žalovaného, resp. jeho právního zástupce. U některých torts není přiznání punitive damages právem dovoleno - proto možná relativně nízké procento (5,3%).

Problémem popsaným v americké literatuře jsou zejména punitive damages přiznávané při porotním rozhodováním. Američtí advokáti jsou skuteční mistři v tom, jak pracovat s emocemi porotců.

Situace došla tak daleko, že samotné vrcholné americké soudy přišly s pravidlem, že punitive damages nesmějí přesáhnout skutečnou škodu více než desetkrát.

To stále v praxi znamená, že v případě vzniku škody ve výši 100.000 USD může žalobce vysoudit až 1.100.000 USD.

Tato možnost společně s contingency fees je hnacím motorem a dostatečnou motivací pro podávání velkého množství (mnohdy nepodložených) žalob. U můžeme se obloukem vrátit k mé poznámce č. 1...

Na základě výše uvedeného se nedomnívám, že "mýty" ohledně amerických torts by nebyly založeny na skutečnosti.

Zbyšek Kordač

Michal Matějka řekl(a)...

Dovolím si jen doufat, že tohoto:

My sa pýtame, prečo sa to stalo, oni kto nám to urobil.

se snad v naší právní praxi nikdy nedočkáme.

Michal Ryška řekl(a)...

S odstupem času ještě doplním, že milionové náhrady (i v řádu desítek Mio) nejsou u fatálních zásahů žádné tabu ani pro náš Nejvyšší soud (mám však na mysli senát 25 Cdo, nikoli 30 Cdo):

1)Rozsudek ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 25 Cdo 759/2005:

"Náhrada za ztížení společenského uplatnění v částce téměř 17 000 000 Kč u čtyřiadvacetileté ženy, která vedla před úrazem běžný společenský, kulturní, rodinný, pracovní a sportovní život, z nějž byla zcela vyřazena pro ztrátu hybnosti, gnostických a komunikačních schopností, a trvalé odkázání na péči druhé osoby i v základních osobních potřebách s nutností trvalé usilovné rehabilitace, není nesprávná či nepodložená."

2) Rozsudek ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2186/2004:

"Náhrada za ztížení společenského uplatnění osoby v produktivním věku (51 let), která v důsledku trvalého ochrnutí (tzv. kvadruparesa) nejenže pozbyla možnosti pracovat, věnovat se rodině a účastnit se pro ni doposud běžných sportovních či společenských aktivit, ale ztratila i soběstačnost a je nyní plně odkázána na pomoc třetí osoby, se pohybuje minimálně kolem 1 000 000 Kč (tj. zhruba v rozsahu desetinásobku základního bodového ohodnocení, jde-li o odškodnění podle vyhlášky č. 32/1965 Sb. , o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění)."

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

M.Ryška:

Díky za další případy, které jsem vskutku neznal. Nicméně 8% z toho rozhodně nevytřískáte (a ani ten bájný milion dolarů; snad jen na okamžik, za nejpříznivějšího kursu...)

Zbyšek Kordač:
nemyslím, že bychom byli v nějakém podstatném rozporu - spíše upřesňujete moji chvatně a nepořádně nahozenou tézi. Oba zřejmě pochybujeme o vstupní tézi autora postu, že by byly obecně rozšířené názory o americké náhradě škody "mýty" - spíš se zdá, že je na tom mnohé.

Zdeněk Kuhn (hlavně):
V zásadě vidím kardinální rozdíl v tom, že americké podstatně přísněji nastavené škodní právo donutilo veřejnost ke změně chování; u nás se zatím daří v řadě oblastí riziko škody zcela ignorovat.
Bulvární tisk, například, nemíní měnit svoje drsné metody, protože správně zjistil, že mu vlastně nic nehrozí.

Michal Ryška řekl(a)...

VJC:

Člověk se stále učí:o)

O žádných 8% jsem nic nepsal, reagoval jsem na to, že Cizkrajov je "naprostá rarita". Není - jak nejen z uvedených příkladů vidno.

Kolem těch 15 Mio se ale točí jen případy odškodnění za naprosto likvidační újmy na zdraví na úrovni pouhého vegetativního přežívání. Nic pro Ceny Stelly :o)

Anonymní řekl(a)...

Pozde, ale neda mi to.
Jiz ctvrtym rokem pracuji v USA v retailu ... problem je v tech 97%, co se nikdy nedostanou pred soud. Je to nastavene tak, ze pokud nade vsi pochybnost nemuzete prokazat, ze dotycny lze, tak se radeji vyrovnate, nez abyste riskovali jakykoliv soud ... proti to mu jste samozrejme taky pojisteni, ale pro vetsiho retailera (pro ktereho pracuji) to vytvari naklady ve vysi 1 milion USD plus rocne (takze marne hledam ten prinos pro ekonomiku, kdyz ten milion je misto v zisku v nakladech). Priklad jeden za vsechny ... zamestnanec pri vykonu sve prace trefil hlavou hasici pristroj (ktery je umisten v souladu s narizeni mistniho fire marshalla) - jeho blbost rekli byste v cechach. Tady to stalo pres 10 tisic USD na doctor's fee, plus pres 5 tisic na bolestnem ... to vse jenom proto, ze jsme nemohli nade vsi pochybnost prokazat, ze to byla jenom zamestnancova vina (a tak bych mohl pokracovat zhruba 3-4 pripady mesicne nejen ze strany zamestnancu, ale i zakazniku). Takze bych te knize uplne tak neprikladal vahu, protoze skutecny problem je, jak jsem rekl, v tech 97%, co se nikdy nedostanou na soudcuv stul.

Jiri Kapoun

Guy Peters řekl(a)...

V ČR by také dostal plnění, protože by šlo o pracovní úraz.

Michal Ryška řekl(a)...

Zajímavý článek na toto téma:

http://reflex.cz/Clanek38282.html