01 září 2009

Nad úterním usnesením ÚS o ústavní stížnosti M. Melčáka

Co jsme na Jiném právu před čtyřmi měsíci zaníceně diskutovali jako akademickou otázku, (a ještě dříve tady), se 1. září 2009 stalo otázkou nanejvýše praktickou. Ústavní soud usnesením ve věci návrhu poslance M. Melčáka vedeného pod sp. zn. Pl.ÚS 24/09 (možno dohledat pod NALUSem nebo oskenované tady) odložil vykonatelnost rozhodnutí prezidenta republiky č. 207/2009 Sb., o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Níže následuje několik mých glos.

1. Je evidentní, že v diskusi k obecné otázce, nakolik má ÚS pravomoc posuzovat, zda ústavní zákon nevybočil z hranic, které mu klade Ústava svým článkem 9 odst. 2, se ÚS přiklonil k pozitivní odpovědi. Nejde o žádné překvapení, vyplývá to nejen z ustálené judikatury českého Ústavního soudu, obdobná rozhodnutí zaznívala a zaznívají v obecné rovině též z Německa, Turecka, Španělska, ale třebas i z Jihoafrické republiky a Indie apod. Kdo je dnes co se týče odpovědi na tuto obecnou otázku překvapen, nezná vůbec judikaturu českého ÚS, ale asi ani relevantní názory vyplývající ze srovnávacího práva ústavního - pro detaily srov. článek Kühn Z., Kysela J.: Je ústavou vždy to, co Ústavní soud řekne, že ústava je? (Euronovela Ústavy ve světle překvapivého nálezu Ústavního soudu), Časopis pro právní vědu a praxi, sv. 10, 2002, č. 3, str. 199 – 214, kde se společně s Janem Kyselou kloníme ke kladné odpovědi na tuto otázku, udáváme řadu zahraničních příkladů, současně ale voláme po velmi uvážlivé aplikaci této pravomoci, vyplývající z čl. 9 odst. 2 Úst.
Upozorňuji, že ÚS zde neposuzuje ústavnost ústavního zákona, ale spíše to, zda se zákonodárce neocitl přijetím ústavního zákona ultra vires, tedy mimo možnosti, které mu ústava dává. Jinými slovy, zda to, co se tváří jako ústavní zákon, je a může být ústavním zákonem v materiálním slova smyslu.

2. Jinou otázkou je, zda v daném případě parlament ultra vires jednal. Z důvodů, které jsem popsal tady, si to nemyslím, a nedomnívám se, že tu jsou důvody pro aplikaci čl. 9 odst. 2 Úst. Odpověď na tuto otázku je však zcela odlišná od odpovědi na otázku č. 1.
To neznamená, že bych ad hoc úpravu celého řešení schvaloval – již od jara ti uvážlivější opakovaně upozorňovali, že řešení leží v obecné úpravě celého problému (narozdíl od úpravy ad hoc), jak to již delší dobu navrhuje Senát.

3. ÚS svým usnesením ze dne 1. 9. 2009 výslovně uvedl, že neshledal důvody pro „odmítnutí ústavní stížnosti dle § 43 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů“. Připomeňme, že těmito důvody jsou mj. situace, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným, nebo jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, nebo je-li podaný návrh nepřípustný, nebo jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Je tedy již patrné, že ÚS rozhodne stížnost Miloše Melčáka meritorně.

4. Miloš Melčák výslovně návrh na odložení vykonatelnosti rozhodnutí prezidenta republiky nepodal, tento návrh však byl v ústavní stížnosti Melčáka obsažen implicite. ÚS to dle svých slov nedovodil ultra petitum, nýbrž byl veden právním názorem vysloveným ESLP v rozsudku ve věci Kadlec a další proti České republice, ve kterém ESLP kritizoval přílišný formalismus ÚS při posuzování petitu ústavních stížností.

5. Důvod, proč bylo možno přiznat odkladný účinek ústavní stížnosti, je formulován v posledním odstavci usnesení, podle něhož ÚS „neshledal žádné okolnosti, jež by svědčily o veřejném zájmu, který by odkladu vykonatelnosti bránil (odkladem výkonu rozhodnutí prezidenta republiky volební období Poslanecké sněmovny zvolené v roce 2006 trvá dále dle obecné ústavní úpravy a nevzniká jím újma na veřejných prostředcích, jelikož zatím na zajištění voleb vynaloženy nebyly) a rovněž neshledal, že by odklad vykonatelnosti bránil realizaci oprávnění třetích osob, jež by mělo vyplynout z napadeného rozhodnutí“. Zajímavé by jistě bylo, jakým způsobem ÚS dospěl k závěru, že na zajištění voleb zatím žádné veřejné prostředky vynaloženy nebyly.

6. V každém případě je podstatné, že volební období Poslanecké sněmovny zvolené v roce 2006 bude za této situace trvat nadále bez ohledu na ústavní zákon č. 195/2009 Sb. Podle čl. I tohoto ústavního zákona totiž volební období Poslanecké sněmovny zvolené v roce 2006 skončí v roce 2009 dnem voleb do Poslanecké sněmovny, které se budou konat do 15. října 2009. Cit. článek obsahuje dvě normy. Předpokladem normy stanovené prvou částí tohoto článku je naplnění její hypotézy, tedy konání voleb do Poslanecké sněmovny do 15. 10. 2009. Pokud v této době nebudou konány volby do Poslanecké sněmovny, je sice porušen čl. I úst. zákona č. 195/2009 Sb. in fine, nicméně v takovémto případě se nemůže naplnit prvá norma, ale namísto ní se naplní lex generalis, který je obsažen v obecné úpravě stanovené Ústavou (tedy volební období čtyř let). Ústavní zákon č. 195/2009 Sb. by v takovémto případě zůstal prázdnou nerealizovanou normou (ostatně jako svého času ústavní normy o zřízení prozatímního senátu).

Obecně se nám sice může rozhodnutí ÚS líbit nebo nelíbit, ze strany politiků by však měla být kritika této vrcholné soudní instance velmi uvážlivá (což bohužel nebylo první školní den vůbec pravidlem). Legitimita všech institucí českého právního řádu je dána jejich alespoň minimálním vzájemným respektem. Pokud bude hranice tohoto minimálního respektu překročena, neutrpí jen patnáct soudců ÚS, ale utrpí celá Česká republika. Stát a jeho orgány se pak vydají nejkratší možnou cestou do anarchie, ze které bude jen velmi obtížně návratu.

PS: Kdo z čtenářů se nemůže dočkat dalšího vývoje, doporučuji obecně k tomuto tématu článek soudce – zpravodaje Melčákovy kauzy: Holländer, P., Materiální ohnisko ústavy a diskrece ústavodárce, Právník č. 5/2005. Jde o suverénně nejlepší práci, která na téma nezměnitelného jádra Ústavy byla v posledním půlstoletí v češtině napsána. Ze starších českých prací pak doporučuji článek Hynka Bulína publikovaný v létě 1918 v Časopisu pro právní a státní vědu, který se na celou věc dívá z pohledu tehdy vznikající ryzí nauky právní.

113 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Nejsem právník a nebudu situaci posuzovat z hlediska právních norem. Politicko-filosoficky se na to koukám takto: každá instituce má tendenci rozšiřovat svou moc. Proto existuje rozdělení moci mezi různé instituce s protichůdnými zájmy, které se vzájemně kontrolují a omezují.

To, že si ÚS bere čas na prozkoumání stížnosti pana Melčáka a nechce rozhodnutí uspěchat, považuji za správné. Unáhlené přijímání nových norem obecně může snadno způsobit újmu. Také je to pro mě důkazem nezávislosti ÚS na moci zákonodárné a části moci výkonné (prezident). To je pro demokracii dobré znamení.

Nechci předjímat, jak má Soud rozhodnout. Každopádně neexistuje jiná moc s větším právním vzděláním. A ve sporu jednoho zákonodárce s celým zákonodárným sborem a částí exekutivy nemá být ani jedna strana soudcem sporu. Rozhodnout musí jedině moc soudní. Jinou instituci na to, obávám se, nemáme.

Obecněji z historie (z Antiky) známe případy, kdy většina krutě a nespravedlivě odsoudila odlišné jedince. A většina se většinou mýlí a je příliš despotická. Proto mnozí filosofové demokracii odvrhli a po celý středověk byla považována za překonaný způsob vlády.

Návrat demokracie přišel s přeměnou z přímé / absolutní demokracie antické k liberální či ústavní demokracii novodobé. Tzn. že je zde nějaký prostředek, který za všech okolností chrání základní práva jedince proti moci všech ostatních, včetně moci většiny. Na tato práva nikdo nesmí sáhnout.

Základní práva definuje Ústava a případně některé další listiny. Tato práva někdo musí vykládat a hlídat jejich dodržování. Jediná složka moci, která nemůže vydávat zákony, vyhlášky apod., je moc soudní. Je to tedy jediná moc, která může šlapat na brzdu, ale nepřidá plyn. Proto je nejvhodnějším hlídačem, ač ne dokonalým. Každá složka moci má tendenci posuzovat spory ve vlastní prospěch. U moci soudní je to nejméně nebezpečné.

Dále si myslím, že je lepší podřídit se starému těžkopádnému či již málo vhodnému zákonu, pokud nedojde ke shodě na zákonu novém. Proto mi nevadí zrušení novely nebo nového zákona.

Přemysl Tišer

David Kosař řekl(a)...

zdravím zdeňku!

ad 1.

Tvá komparatistika je zavádějící [naše oblíbená půtka], neb vůbec neodkazuješ na ty, státy, které se ti nehodí do krámu [USA, CAN, Irsko, UK atd.]. Navíc jakákoliv komparatistika výstupů [nálezů] vyžaduje nejprve komparatistiku vstupů [zejména textu dané Ústavy, ústavních zvyklostí atd.].

Krom toho, judikatura českého ÚS k čl. 9(2) je velmi kontroverzní a nikoliv obecně akceptovaná.

"Upozorňuji, že ÚS zde neposuzuje ústavnost ústavního zákona, ale spíše to, zda se zákonodárce neocitl přijetím ústavního zákona ultra vires, tedy mimo možnosti, které mu ústava dává."

Tohle je pouze rétorický trik. Všichni víme, že to, oč tu běží, je právě přezkum ústavnosti ústavního zákona. A všichni rovněž víme, že ÚS tato pravomoc EXPLICITNĚ svěřena nebyla. To, že si ji ÚS již osvojil, pak neznamená, že to je legitimní [a že se toto rozhodnutí nedá zvrátit].

ad. 5

Že nebyly vynaloženy žádné veřejné prostředky je opravdu dobrý vtip.

Ad závěr:

Reakce politiků mi přijdou zcela adekvátní. ÚS není jediný orgán, který je oprávněn se vyjadřovat k výkladu Ústavy.

Krok ÚS mi přijde asi stejně tak šťastný jako vyslovení nedůvěry vládě v průběhu předsednictví EU. Ale budiž. Tristní je ovšem to, že ÚS není ochoten/schopen rozhodnout věc v takovém časovém horizontu, aby neohrozil případné konání voleb.

David Kosař řekl(a)...

ad PT

Tady přeci o žádná základní práva nejde. Individuální ústavní stížnost slouží pouze jako "podvozek" k zásadnějším otázkám...

Anonymní řekl(a)...

Autorovi postu bych si dovolil vytknout, že hrubě napadá oponenty rozhodnutí neférovým způsobem "Kdo je dnes co se týče odpovědi na tuto obecnou otázku překvapen, nezná vůbec judikaturu českého ÚS,"

Takto lze možná argumentovat u státnic z pozice profesora ale už vůbec ne v individuálním případu, kdy jde - a schválně to přeženu - na jedné straně o sobecký zájem jednoho poslance (odůvodnění jeho petitu v nerušení výkonu funkce je skutečně v jeho případě perverzním aktem) a zájem 10 mil lidí volit vyjádřený Parlamentem. Žádná autorem zmíněná judikatura se tomuto případu nepřibližuje ani omylem. Laciné analogie, natož zahraniční (najdou se i opačné, ty se ale raději autor neuvádí), zde nemají co dělat, zde už totiž jde o víc než jen o právnické kavárenské diskuse o uplatnění jednoho principu X na úkor právního principu Y. Ač Pavlíčka nemůžu jinak ani cítit, v tomto konkrétním případě mu dávám plně za pravdu. Povšimněte si také, že autor neargumentuje zněním dané normy, ale doktrinálními zdroji určitého zaměření :-)

Pokud soud zruší ústavní zákon a neumožní mmořádné volby, pak
si možná dokáže svou sílu, napíše se pár řádek do učebnic (a bude z čeho vyhazovat) a někdo se stane možná slavným, neměli bychom ale zapomínat na to, že se tato schopnost rušit ústavní zákony může stát jednou cestou k diktatuře. Nebude potřeba už ovládnout parlament ale stačí mít kamarády v ÚS.

Jako právníka je mi z tohoto rozhodnutí a postu p.Kuhna poněkud smutno. Nečekal jsem, že se dožiji za 20 let po revoluci takové "právní" pružnosti výkladu norem z pozice US a docenta na PF, kdy psanou verzi normy lze s hrdostí vykládat přesně opačně. Právní jistota se obrací ve zvrácený chaos. Já vím, jsem zaostalej trapnej pozitivista...

Petr Stránský

Anonymní řekl(a)...

V diskusi před 4 měsíci někdo pod nickem Pařez napsal v této věci, že když bude ÚS chtít, tak podojí i kozla. Včera se mu to podařilo :-)
Je jen otázka, jestli někdo takového kozla chce.

Mirka Veselá

Lada Vyhnánek řekl(a)...

Ad David Kosar - ke komparatistice.

Ja zase nevim, jestli je fer odkazovat na zeme, kde neni ustavni soudnictvi (VB - to co delaji soudy ve vztahu k HRA nyni pomineme) ci na zeme, kde tato otazka neni vyresena. Napr. v USA si cela rada pravniku mysli - napr. V. Jackson a dalsi - mysli, ze soudy maji pravomoc vyslovit neustavnost ustavniho. Diskutovalo se to napr. u 27. dodatku, ktery byl prijat naprosto nehoraznym zpusobem. SCOTUS se k teto otazce AFAIK jeste nevyslovil. Za zemi s ustavnim soudnictvim silneho typu (srov. Waldron, J. The Core of the Case Against Judicial Review. YLR 115). Se k teto otazce soudy - pokud uz se vyslovily - vetsinou (ci alespon z podstatne casti) vyslovily pozitivne. Muzu se ale samozrejme mylit, protoze zadna statistika neexistuje.

Dodam napr. exoticke Mongolsko, kde US opakovane zrusil ustavni upravu, ktera dovolovala clenum parlamentu byt cleny vlady (pravdepodobne si extenzivne vylozil princip delby moci a nechal se inspirovat zememi s uplnou delbou). Tam ale doslo k ustavni krizi a US se pozdeji stahl. (Fenwick, S. The Rule of Law in Mongolia -- Constitutional Court and Conspiratorial Parliament, 2001, 3 Asian Law 213).

Podle me by se ani jedna strana nemela tvarit, ze je situace jasna. Jde o vyreseni jedne z nejpodstatnejsich ustavnepravnich a politickofilozofickych otazek vubec.

Petr Bříza řekl(a)...

Tohle je přesně ten případ, kdy má jeden raději třikrát měřit než řízne, aby si pak neuřízl prst či dokonce celou ruku.

To rozhodnutí je

1. z právního hlediska přinejmenším velice sporné:

a) viz naše diskuse o (ne)možnosti zrušit/posuzovat ústavní zákon - osobně na to mám (jak dobře víte) zcela stejný názor jako David Kosař a plně podepisuji jeho výše uvedené komentáře,

b) údajná absence veřejného zájmu(?!),

c) že nebyly vynaloženy veřejné prostředky na volby – Pecina údajně mluvil o již vynaložené půl miliardě...);

2. v současném politickém kontextu téměř masochistické;

3. z pohledu selského rozumu pak nepochopitelné.

Kde skončí kredit Ústavního soudu, pokud si ty volby udělají politici tak jako tak? Myslím, že se to obrátí nakonec především proti soudu samotnému a upřímně, skoro je mi těch soudkyň a soudců líto, protože tlak a kritika, které přišly a ještě přijdou, jsou skutečně zdrcující... Každopádně ústavní krize jako vyšitá...

Jan Petrov řekl(a)...

(1) Nerozumím, proč ÚS nemohl rozhodnout během, řekněme, týdne. (Dle § 46 ZoÚS musí být předvolání k ústnímu jednání doručeno ZPRAVIDLA 5 dní předem.)

(2) Netvařme se prosím, že zhodnotit, zda bylo zasaženo materiální ohnisko Ústavy, je otázka mimořádného duševního vypětí nebo složitého nalézání (jako např. důkaz Velké Fermatovy věty). Ve skutečnosti to je spíše jako hlasovat v soutěži krásy.

(3) Jednověté tvrzení, že neexistuje veřejný zájem na tom, aby se volby konaly v termínu, na který se připravuje celá země (politické strany, úřady, média, občané), mi připadá flagrantně pohrdlivé.

(4) Povšimněme si, že zdůvodnění absence veřejného zájmu tím, že volební období nadále poběží podle Ústavy samé, naznačuje meritorní řešení.

(5) Připadá Vám reálná představa, že by ÚS -- poté, co rozboural vyhlášené volby -- stížnost poslance Melčáka zamítl?

Vojtěch Šimíček řekl(a)...

Rád bych podpořil Zdenkovy názory a plně souhlasím s tím, že (1.) Ústavní soud je oprávněn zrušit i ústavní zákon a (2.) ústavní zákon o zkrácení volebního období je pouze nesystémový, účelový, nevhodný, prostě veskrze pitomý, nikoliv však atakující materiální ohnisko ústavního pořádku.

Při příležitosti znovuotevřené diskuse o existenci nezměnitelného jádra ústavy bych rád připomenul, že velmi přesvědčivým způsobem tento problém popsal C. Schmitt (Verfassungslehre), který při analýze možných změn ústavy od sebe odlišuje následující pojmy: (1.) zničení ústavy (Verfassungsvernichtung), tj. odstranění existující ústavy za současného odstranění ústavodárné moci, (2.) odstranění ústavy, tj. sice odstranění stávající ústavy, nicméně za podmínky zachování ústavodárné moci, (3.) změnu ústavy (její revizi), tj. změnu textu platné ústavy, (4.) prolomení ústavy (Verfassungsdurchbrechung), tj. porušení ustanovení ústavy pro jeden nebo více určitých jednotlivých případů, avšak pouze jako výjimka s tím, že dále platí porušená ustanovení a (5.) suspenzi ústavy, tj. pozbytí účinnosti některých ustanovení ústavy. Tento autor připomíná, že možnost změny ústavních zákonů není samozřejmá, nejedná se o normální funkci státu, jako tomu je v případě zákonodárství, nýbrž o mimořádné oprávnění. Proto také je zcela legitimní toto oprávnění limitovat. „Hranice oprávnění k ústavním změnám vyplývají ze správně chápaného pojmu ústavní změny. Ústavněprávně zakotvené oprávnění „měnit ústavu“ znamená, že mohou být nahrazena jednotlivá nebo vícero ústavních pravidel ústavními pravidly jinými, avšak toliko za předpokladu, že zůstane zachována identita a kontinuita ústavy jako celku. Oprávnění k ústavní změně tedy obsahuje pouze oprávnění ke změnám, doplněním, škrtům, dodatkům atd., nikoliv ale oprávnění dát novou ústavu a také ne oprávnění změnit, rozšířit nebo nahradit vlastní základ této příslušnosti k revizi ústavy“ (str. 103). Citovaná myšlenka tedy limituje ústavodárce provádět libovolné ústavní změny. Nemůže proto uskutečnit to, co Schmittt označuje za zničení ústavy, její odstranění, prolomení a suspenzi. V tomto případě totiž dochází ke skutečné výměně ústavního suveréna a k nahrazení jednoho ústavního systému systémem jiným.

Tato koncepce svojí podstatou není ničím jiným než modifikovanou podobou odlišování moci konstitující a moci konstituované. V německé terminologii se tak rozlišuje „ústavodárce“ (Verfassungsgeber) a „ústavozákonodárce“ (Verfassungsgesetzgeber). V prvním případě je míněn tvůrce ústavy jako celku, tj. pouvoir constituant – lid. Oproti tomu „ústavozákonodárcem“ je již reprezentant lidu, pouvoir constitué. Z toho je dovozováno, že ústava jako celek nemůže být změněna, zrušena či nahrazena novou. Tomu odpovídá, že také jednotlivé základní složky, které představují podstatu konkrétní ústavy, nejsou v dispozici ústavozákonodárce a jsou vyhrazeny k dispozici toliko ústavodárce.

Tím se však dostávám k druhému problému: zkrácení volebního období za "nahrazení jednoho ústavního systému jiným" dle mého úsudku považovat nelze. Tyto pochybnosti bych naopak neměl, pokud by ústavním zákonem došlo k prodloužení volebního období např. o jeden rok, zde by se již jednalo o porušení principu vlády na čas. V případě zkrácení volebního období, jakkoliv se jedná o systémový faul, prostě představuje rozšíření stávajících ústavních možností o další způsob rozpuštění PS (resp. zkrácení volebního období), tj. situaci pohybující se v rámci existujícího ústavního systému.

Komparativní vsuvka pro Davida Kosaře: nezměnitelná ustanovení neobsahuje jen německý Základní zákon, nýbrž i např. ústava Francie, Itálie a Portugalska (to Portugalsko je fakt síla:-)).

Petr Bříza řekl(a)...

Ad Vojta Šimíček:

Vojto, tady nejde o to, jestli jsou některé změny ústavy nepovolené, v tom s Tebou souhlasím, že Ústavu nelze měnit, jak se komu zlíbí.

Ale z toho logicky vůbec neplyne, že to dává ÚS oprávnění, aby o takové neústavnosti ústavní změny rozhodoval.

Jestliže ústavodárce postupoval ultra vires, nemůže na to ÚS odpovědět tím, že taky bude postupovat ultra vires a vymyslí si pravomoc, kterou mu ZÚS ani Ústava nedává. Na jednu zvůli nelze odpovídat jinou zvůlí.

15 lidí na Soudě nemá větší legitimitu než ústavodárce. Tu má jenom lid sám.

Jan Š. řekl(a)...

"[...] jakkoliv se jedná o systémový faul, prostě představuje rozšíření stávajících ústavních možností o další způsob rozpuštění PS [...]"

Pokud ale Jan Filip tvrdí, že výkon mandátu je základním státoobčanským právem a v jeho smyslu má občan právo ho nerušeně vykonávat (Parl. zpravodaj 12/97-98), nesníží tento další způsob rozpouštění současnou, Listinou garantovanou, úroveň ochrany?

Vojtěch Šimíček řekl(a)...

Ad Petr Bříza:

Nemyslím, že jsme názorově až tak vzdáleni. Tvrdím, že pokud se shodneme na tom, že některé věci nesmí provést ani ústavodárce (a nyní zcela odhlížím od aktuální kauzy), jde následně o to vytvořit ochranné mechanismy proti zneužití ústavní většiny. Já právě zde vidím (ještě před úvahami o čl. 23 Listiny - právo na odpor, jehož aplikace se doufám já ani moje děti nedožijeme) možnost Ústavního soudu zatáhnout za záchrannou brzdu. Toto jeho oprávnění spatřuji v přímé aplikaci čl. 83 Ústavy (ÚS je soudní orgán ochrany ústavnosti). Pokud se dokážeme shodnout v tom, že pod pojmem "ústavnost" nelze vnímat pouze psané právo, nýbrž i ústavní principy, obyčeje atd., vidím zde kompetenci ÚS chránit materiální ohnisko ústavního pořádku i proti svévoli ústavodárce. Samozřejmě musí platit, že takovýto postup ÚS je zcela výjimečný, je třeba s touto možností nadmíru šetřit a jednat zdrženlivě, nicméně úplně vyloučit ji nelze.

Řečeno jednou větou: při zásadním ataku na ústavní systém bych se při cestě na stavbu barikády ještě rád zastavil na Joštovce:-)))

Libor Václavík řekl(a)...

Politici by měli udělat to, co měli udělat již dávno.

Natvrdo klepnout ÚS přes prsty a do Ústavy jasně dát, že přezkum ústavních zákonů opravdu dělat nesmí a k zákonu přijmout nějakou deklaraci, že to bylo vždy jasné, ale když to někdo nechápe či se chce takto ve vypjaté politické situaci zviditelňovat, tak mu to raději zřetelně napíšou. Nebo si pohrdlivým způsobem udělat volby jinak (např. zinscenovanými pády vlády).

Každá instituce má tendenci rozšiřovat svou moc a ÚS to nyní zkrátka již opravdu přehnal. Pokud má fungovat vyvožování různých mocí, je na čase učinit gesto, že v ČR není ona soudcokracie, v níž prezidentovi, Parlamentu i vládě vládne Ústavní soud.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad David Kosař "Všichni víme, že to, oč tu běží, je právě přezkum ústavnosti ústavního zákona. Všichni rovněž víme, že ÚS tato pravomoc EXPLICITNĚ svěřena nebyla."

1) Je to přesně naopak. Pravomoc k přezkumu ústavních zákonů explicitně stanovena byla. Ale mnozí to popírají na základě KONTRADIKCE, že ústavní zákon není zákon. (Srovnej: Bílý pes není pes.)

2) Projdi si všechny výskyty slova "zákon" v Ústavě a uvidíš, že alespoň v některých případech je naprosto zřejmé, že pokrývají i ústavní zákony. Jeden příklad za všechny: "K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen."

3) Čl. 50 odst. 1: "Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního ..." Takže ústavní zákon je druh zákona a tady se explicitně stanoví výjimka.

4) ČL. 89 odst. 1 písm. J) "ve shodě s ústavními nebo jinými zákony" Takže ústavní zákony jsou druh zákonů.

5) ČL. 108 odst. 1) "Prozatímní Senát se ustaví způsobem, který stanoví ústavní zákon. Do nabytí účinnosti tohoto zákona vykonává funkce Senátu Poslanecká sněmovna." Takže ústavní zákon je zákon.

6) Pokud je změna podstatných náležitostí demokratického právního státu nepřípustná, pak považuji za samozřejmost, že do přezkumu musí spadnout i ústavní zákony.

Petr Bříza řekl(a)...

Ad Tomáš Sobek

Tomáši, odpovím Vám takto:

"Konvence Ústavy je taková, že když zákonodárce říká "zákon", tak to znamená pouze prostý zákon."

Tu citaci jsem si vypůjčil z komentáře, který sem před čtyřmi měsíci napsal jeden chytrý člověk...jmenoval se Tomáš Sobek:-)

Ad Vojta Šimíček:

Jasně, ale Tvá úvaha předpokládá, že na ÚS nikdy nebudou sedět lidi, kteří tu pravomoci budou nadužívat nebo zneužívat. Jak to chceš zajistit?

Zároveň to předpokládá, že ÚS je nejlépe povolán k posouzení toho, co jsou to podstatné náležitosti demokratického právního státu, lépe než ústavodárce i lid sám. Vychází to zřejmě z toho, že soudy znají nejlépe právo. Ale je tento pojem ještě vůbec právní? Není to spíše už otázka politická, filozofická...?

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad Petr Bříza

Napsal jsem:

"Ústavní zákon je pojmově druh zákona, zákony totiž dělíme na ústavní a prosté. Tedy ÚS prima facie MÁ pravomoc rušit ústavní zákony.

To je výchozí bod diskuze. Teprve nyní přichází právnické argumenty. Např. jazykový výklad - Konvence Ústavy je taková, že když zákonodárce říká "zákon", tak to znamená pouze prostý zákon. Ale třeba i nějaké protichůdné argumenty."

A tím protichůdným argumentem můžou být protipříklady, které ukazují, že ona konvence prostě neplatí.

Lada Vyhnánek řekl(a)...

Petr Briza - bez ohledu na to, co ten chytry clovek rekl tehdy, urcite by stalo za to vyporadat se s tim, co rika ted :).

Pokud ma byt jeden ze zakladnich argumentu absence explicitni pravomoci, je to celkem dulezita otazka.

Anonymní řekl(a)...

Porozumět rozhodnutí Ústavního soudu stejně jako rozdělení debatérů blogu "Jiné právo" do táborů mi pomáhá klasický humoristický román, jehož příslušné pasáže bez dalšího komentáře cituji.

Miloš Vachtl
pozorovatel blogu

"Ačkoliv nemám rád všechna ta přirovnání a podobenství, kterými doktor Vlach proplétá své temperamentní řeči, uznávám, že na tom názorném příkladu s kavárnou, člověkem a mísou koblih něco je. Lze na něm aspoň přibližně ukázat, jakým člověkem je Saturnin.

Doktor Vlach si totiž rozdělil lidi podle toho, jak se chovají v poloprázdné kavárně, mají-li před sebou mísu koblih. Představte si luxusní kavárnu za nedělního odpoledne. Venku je krásný den a hostů v kavárně je málo. Už jste se nasnídali, přečetli jste všechny noviny a teď jste se pohodlně opřeli v měkkém boxu a zamyšleně se díváte na mísu koblih. Nuda se pomalu rozlézá do všech koutů kavárny.

A tu se tedy má ukázat, do které skupiny lidí podle teorie doktora Vlacha patříte. Jste-li prý člověkem bez fantazie, bez touhy po dynamice a bez smyslu pro humor, budete se na ty koblihy dívat tupě a bezmyšlenkovitě třeba až do poledne a pak se zvednete a půjdete k obědu.

Mám důvodné podezření, že do této prvé skupiny zařazuje doktor Vlach také mne. Myslím, že není v právu. O humoru a o té dynamice nebudeme mluvit, ale to, že mi upírá fantazii, když ví, že se mi povedlo správně vyplnit úřední formuláře přiznání k dani důchodové, to mne opravdu překvapuje. Ale na tom nezáleží. I kdybych mezi lidi tohoto druhu opravdu patřil, bylo by mi to milejší, nežli být příslušníkem skupiny druhé, která prý se při pohledu na ty koblihy baví představou, co by se dělo, kdyby někdo zčistajasna a bez výstrahy začal ostatní návštěvníky kavárny tím pečivem bombardovat.

Nechápu, jak dospělý a rozumný člověk může myslit na takové věci. Přitom však úplně souhlasím s tím, že doktor Vlach, jak sám říká, patří do této skupiny. Z jakýchsi nepochopitelných důvodů je na to hrdý. Považuje tento druh lidí za duševně vyspělejší. Já si ovšem nedovedu představit, co má společného s duševní vyspělostí představa koblih, rozbíjejících se o hlavy pokojných návštěvníků kavárny. Nedovedu si to představit, ale prosím, nebudeme se o to přít. Mám totiž ustálené mínění o debatách s doktorem Vlachem. Kdykoliv jsem se totiž do takové debaty pustil, připadal jsem si jako člověk, který z pošetilosti prorazil zeď údolní přehrady.

Kdyby mi osud nebyl přivedl do cesty Saturnina, nikdy bych byl nevěřil, že se vyskytuje ještě třetí druh lidí, takové jakési bílé vrány. Myslím tím lidi, které představa koblih svištících vzduchem láká natolik, že vstanou a uskuteční ji.

K takovým jedincům chová doktor Vlach nezřízenou úctu. Tvrdí, že k takovému činu je zapotřebí nejen vyhraněného smyslu pro komiku, ale i odvahy, temperamentu a já nevím čeho ještě. Podle mého názoru je k tomu potřebí tak neobvyklá dávka bláznovství, že každý rozumný tvor musí být jat údivem, že se takoví lidé mohou vyskytovati i mimo ústavy lidskou společností pro ně zřízené. Bylo mi, bohužel, souzeno, abych se přesvědčil na vlastní kůži, že takoví lidé skutečně existují a že nebyli dosud nijak omezeni v osobní svobodě. Saturnin totiž takovým člověkem opravdu je."

Petr Bříza řekl(a)...

Ad Laďa Vyhnánek

A s čím se mám vypořádávat? Vždyť Tomáš Sobek to napsal sám:

"A tím protichůdným argumentem můžou být protipříklady, které ukazují, že ona konvence prostě neplatí."

Teď jsou tedy na řadě ti, kteří znají takové protipříklady. Já takové neznám. Pokud Ty ano, tak ho uveď a míč bude zase na mé straně kurtu:-)

Jan Jirásek řekl(a)...

V probíhající přestřelce bych podpořil Z. Kühna několika poznámkami:
1. Rozhodnutí ÚS sice považuji za mírně aktivistické (chybšjící návrh na odklad rozhodnutí prezidenta v návrhu) a jeho odůvodnění za kostrbaté až účelové (např. veřejný zájem či vynaložené náklady), nicméně v dané situaci za jediné rozumné.
2. Onen zmiňovaný jednorázový ústavní zákon podle mne vůbec není ústavním zákonem, neboť mu chybí jeden ze základních znaků zákona, resp. normy vůbec - a to obecnost. Z tohoto pohledu má ÚS nepochybně pravomoc jej přezkoumat.
3. Argumentaci založenou na tom, že ÚS rozhodl ve zcela nevhodné době nebo přirovnávání jeho rozhodnutí k pádu vlády považuji za nepřípadné. Takovými otázkami se skutečně nezávislá moc soudní jen těžko může řídit. A to říkám i při vědomí toho, že Ústavní soud se samozřejmě pohybuje na pomezí práva a politiky.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad Petr Bříza

Vždyť několik příkladů uvádím výše. Kdyby platila konvence, že slovem "zákon" se myslí pouze prostý zákon, pak by např. nedávalo smysl, aby zákonodárce napsal: "Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního ..."

Lada Vyhnánek řekl(a)...

Petře, Tomáš Sobek je sám uvedl. Pokud - pro účely debaty - přijmeme, že existuje konvence, podle níž se zákonem rozumí prostý zákon, pak výjimkami z této konvence (protiargumenty) jsou např. čl. 62 písm. i), čl. 95 odst. 1, čl. 59 odst. 2 (tam je to komplikované, ale Ústava je s velkým Ú a zákony tudíž znamenají zbytek zákonů včetně ústavních, možný je ale i trošku jiný výklad), čl. 79 odst. 1, 80 odst. 2 a výhrady zákona vůbec apod.

No a potom musím interpretovat, co znamená pojem zákon v čl. 87 odst. 1 Úst. Já si dovedu představit argumenty oběma směry.

Anonymní řekl(a)...

Proč se právníci nejvíce hádají o největších blbostech ? Argumenty obou stran jsou pro obě strany stejně logické a pro protistrany stejně nesmyslné.

Nalézení práva tedy proběhně - jak zde někdo uvedl - formou hlasování o královně krásy. Tak se stane a nedělejme dráááma. Právo zas nějaká velká věda není.

Mimoto poslanci soud obejdou, změní ústavu "navěky" a jako návdavek možná určí pravomoci US explicitně tak, že rozšiřující výklad na posuzování UZ bude nemožný. A na západní frotně (zae) klid.

A jak říkal Čtvrtníček : buďme tolerantní :-)

Veronika Kukačková

Jan Š. řekl(a)...

Ad Jan Jirásek:

To, že obecnost není nutným znakem právní normy tvrdil už Weinberger v r. 1967, takže argument v bodu druhém je lichý.

Anonymní řekl(a)...

Já se taky zcela výjímečně přidám:

Tady už nejde o právní otázky, tady už jde o moc. O čistou moc. Klíčová otázka dneška zní:

Kdo má větší reálnou moc: Parlament nebo Ústavní soud?

Ústavní soud rozehrál mocenskou hru, ve které může sám těžce pohořet: Po včerejšku totiž začíná být dokonce už i médiím jasné, jak těžce je ÚS mimo realitu a že jeho členové jsou zralí na Bohnice.

"Nařiď Slunci, aby zapadlo"

(Malý princ, kapitola X.)

Král v Malém princi dobře věděl, že tu pravomoc má, ale že s jejím využitím bude lépe počkat, až budou příhodné podmínky - asi tak v 6 hodin večer - jinak by se blamoval a vyšlo by najevo, že zas až tak všemocný ve skutečnosti není.

Zato náš ÚS se zjevně blamuje rád a čím dál víc. A debata, jestli pravomoc měl nebo ne, v situaci, kdy ÚS se už dávno pasoval na soudního absolutního monarchu (a jediné, co by ho mohlo omezit, by bylo se ho na nic už radši neptat), to je zcela mimo mísu.

Pavel Hasenkopf

Jan Jirásek řekl(a)...

Ad Jan Šmakal
Oproti názoru O. Weinbergra z roku 1967 si dovolím argumentovat současnou judikaturou ÚS k nutnosti obecnosti norem - viz nálezy Pl. ÚS 55/2000, Pl. ÚS 12/02 a Pl.ÚS 24/04, přičemž v posledních dvou byla část zákona pro absenci obecnosti zrušena.

Jan Komárek řekl(a)...

Vojto, říkaš, že:

"Toto jeho oprávnění spatřuji v přímé aplikaci čl. 83 Ústavy (ÚS je soudní orgán ochrany ústavnosti). Pokud se dokážeme shodnout v tom, že pod pojmem "ústavnost" nelze vnímat pouze psané právo, nýbrž i ústavní principy, obyčeje atd., vidím zde kompetenci ÚS chránit materiální ohnisko ústavního pořádku i proti svévoli ústavodárce."

Proč by tedy nemohlo být považováno za svého druhu ústavní konvenci (či nepsaný princip), že Poslaneckou sněmovnu lze rozpustit a volby konat nejen způsoby předvídané obecně Ústavou, ale i ústavními zákony ad hoc k tomu účelu přiajtými?

Jinak se zde pouze mohu přidat na jednu stranu "vrhačů koblih", poněvadž to podstatné už zaznělo: také si nemyslím, že by každá neústavnost implicitně znamenala pravomoc Ústavního soudu o ní rozhodovat. Petr to myslím píše celkem přesně: na jedno překročení pravomocí nelze reagovat jiným překročením pravomocí.

Musím ale přiznat, že jsem celkem rád v pozici nezúčastněného komentátora, poněvadž se tak nějak nemohu jednoznačně přiklonit na jednu stranu (proto bych nesouhlasil s jednoznačným vyzněním jak Zdeňkova postu, tak třeba Davidovy odpovědi). Myslím však, že se tady shodneme alespoň v tom, že v tomto případě je postup ÚS mimořádně nešťastný.

Neměl jsem moc času nad tím přemýšlet (poněvadž ačkoliv znám judikaturu, kterou Zdeněk cituje ve svém postu, byl jsem včerejším rozhodnutím opravdu překvapený). Avšak stejně jako ÚS rozšiřuje rámec daný textem Ústavy ve prospěch svého rozhodnutí, mohl obdobně např. konstaovat, že sice bylo porušeno ústavní právo poslance Melčáka, současně však bylo porušeno normou ústavní síly, kterou mu nepřísluší přezkoumávat - že se tedy jedná o konflikt, který není možné v ústavně-právní řešit (viz např. rozhodnutí polského Ústavního tribunálu o Eurozatykači). Bylo by to myslím mnohem akceptovatelnější řešení.

Anonymní řekl(a)...

Hollanderův článek se nachází v čísle 4/2005 Právnika, pokud se o to někdo zajímá.

Jakub Michálek

Petr Bříza řekl(a)...

Ad Laďa Vyhnánek a Tomáš Sobek

Pánové, uznávám, čl. 62 h) je hodně dobrej argument, že ta konvence neplatí bezvýjimečně, čímž se oslabuje textuální jednoznačnost toho, že ÚS tu pravomoc nemá. Přiznávám to zcela otevřeně.

Přesto ale převažující způsob nakládání s pojmem zákon a ústavní zákon v Ústavě podle mého nasvědčuje tomu, že kdyby ústavodárce chtěl ÚS takovouto pravomoc dát, tak to do čl. 87 napíše výslovně.

Ale už se tím samozřejmě trochu posouvám i do roviny výkladu teleologického a historického.

Myslíte si, že i tyto mluví pro onu pravomoc?

Jinak je pravda, že je to diskuse čistě akademická a realita už šla jinudy, ale tenhle blog realitu měnit nemůže, takže zbývá jen ta akademická diskuse:-)

Jan Komárek řekl(a)...

K Petrovi, Tomášovi a Ládovi:

Nemožnost Ústavního soudu přezkoumávat ústavní zákony lze ale přeci dovodit ze znění čl. 88, odst. 2: "Soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni pouze ústavním pořádkem a zákonem podle odstavce 1."

Pokud jsou těmi normami vázáni, težko je mohou rušit, ne?

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad Petr Bříza a teleologická rovina výkladu:

Zdá se, že uvnitř Ústavy je ještě jedna Ústava, ale větší.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad Honza Komárek

Ústavní pořádek zahrnuje metanormu, že ústavní normy nesmí rušit podstatné náležitosti demokratického právního státu. Takže ÚS je vázán ústavními normami, pokud neruší podstatné náležitosti demokratického právního státu.

Anonymní řekl(a)...

Dle mého názoru tímto rozhodnutím český ÚS ztratil poslední zbytky své kredibility. Nikdy bych si nemyslel, že tohle jednou napíšu, protože působení ÚS jako orgánu korigujícího excesy obecných soudů a státních úředníků mi přišlo veskrze sympatické. Nynější ÚS však neodolal pokušení zasahovat do politického vývoje a konkurovat moci zákonodárné. A to je prostě špatně. Ústavní soud je tu od toho, aby napravoval zjevné excesy ostatních mocí, nikoli aby se zapojoval do každodenních politických bojů.

K čl. 9 odst. 2 Ústavy - zde se opět v plné parádě ukázalo, že podobná nadpozitivní ustanovení jsou ve skutečnosti k ničemu. Jsou totiž jen dvě možnosti: V dobách klidných, kdy je ono takzvané materiální ohnisko ústavy všeobecně respektováno je takové ustanovení buďto zbytečné nebo dokonce kontraproduktivní, protože může vést právě ke krizím, jako je tato, kdy si jej prostě někdo příliš extenzivně vyloží. Naopak, v dobách neklidných, kdy vyvstane potřeba toto ustanovení aplikovat se již ten, kdo se dostal mimo ono materiální ohnisko ústavy postará, aby toto ustanovení v praxi aplikováno být nemohlo, např. ústavním zákonem o zrušení ústavního soudu, či prostým odmítnutím vykonat jeho rozhodnutí. A v tomto konkrétním případě je prostě situace nad slunce jasná. Zkrácení volebního období poslanecké sněmovny prostě zásahem do podstatných náležitostí demokratického státu není, a tím, že ÚS dal byť jen náznakem najevo, že by se o tom dalo uvažovat, prostě ust. čl. 9 odst. 2 Ústavy navždy zdiskreditoval.

K onomu rozhodnutí samému - čekal bych, že rozhodnutí s takto zásadním dopadem bude odůvodněno mnohem pečlivěji. V odůvodnění by mělo být zejména vysvětleno proč v tomto případě dospěl ÚS k závěru, že zájem na nerušeném rozhodnutí o této ústavní stížnosti převažuje nad zájmem lidu vyjádřeným rozhodnutím parlamentu a prezidenta o konání předčasných voleb.

A poznámka na závěr: ÚS si skutečně "neviděl do pusy" ani z praktického pohledu. Mohlo mu totiž být jasné, jak bude toto rozhodnutí přijato a jak (ne)bude respektováno. Takto ovšem budou napříště politiky i veřejností zpochybňována rozhodnutí ÚS i v případech, kdy ÚS bude mít pravdu. Utahovat si z něj již nyní bude moci každý třetiřadý politik. Souhlasím tedy s předchozími příspěvky, že tím, kdo zde v dlouhodobém horizontu prohrál, je především ÚS sám. Dodávám, že s ním ale bohužel i my všichni, kteří bychom se na něj někdy mohli potřebovat s důvěrou obrátit jako na poslední instanci ochrany před státní zvůlí.

P.S. Ale Klausovi to přeju, koho si do ÚS najmenoval, toho tam má.

Michal Matějka

Jan Š. řekl(a)...

Ad Jan Jirásek:

Abychom si rozuměli - neříkám, že obecnost norem není lepší/elegantnější ale toliko, že není bezpodmínečně nutná, protože i konkrétní právní norma je norma (kdyby ne, vyletělo by komínem víc předpisů než jen 195/2009 Sb.). A to po (opravdu letmém) prolétnutí vidím i těch odkazovaných nálezech - pokud se nejedná o svévoli zákonodárce a porušení principu rovnosti, je to myslitelné.

Takže jako samonosný argument mi absence obecnosti nestačí. Jako dobrý podpůrný ale určitě ano :)

Dan Dvoracek řekl(a)...

Jak již zaznělo - rozhodnutí ÚS není a nebude motivováno právně odborně, ale mocensky. Věc bude využita k tomu, aby si ÚS urval kus moci, kterou nemá. (A kterou dle mého hlubokého přesvědčení ani nemá mít.)
Pevně doufám, že se dočká rovněž razantní mocenské odpovědi.

Jan Komárek řekl(a)...

Tomášovi: jasně, já to bral jako argument na misce vah o tom, zda se skutečně v Ústavě zákonem myslí i ústavní zákon a zda z toho vyplývá možnost ÚS je přezkoumávat.

Jakub Malinovský řekl(a)...

Tahle debata je pořád dokolečka a znova dokola. Z diskustujících mě přesvědčili ti, kteří tvrdí, že Ústavní soud ČR by ústavní zákony přezkoumávat neměl.

Ale i kdyby platil opak, nechápu, co touhle hrou ÚS vlastně sleduje. Myslí si tu snad někdo, že zkrácení volebního období opravdu mění ono tzv. "materiální jádro ústavy" a je třeba o této věci dlouho přemýšlet?

Směr řešení navrhl Libor Václavík, jinak to dopadne, že si zas ÚS prosadí svojí. Věřím, že ÚS by proti takto explicitně vyjádřené vůli tvůrců Ústavy už nešel. Tvrdit, že může přezkoumávat ústavní zákony, i když mu to Ústava výslovně zakazuje či že takovýto výslovný zákaz je proti jejímu "materiálnímu jádru", by si snad ani sebestředný ÚS ČR už neopovážil.

Unknown řekl(a)...

Dobrý den važení,
ačkoliv akademickými ani životními zkušenostmi nedosahuji úrovně zdejších komentátorů (jsem zatím pouze studentem práv), rád bych se do této diskuze připojil svým zřejmě ještě spíše laicko-právním než právním názorem. Samozřejmě ve vší úctě k Vašim názorům.

Nejdříve k čl. 9 odst. 2 Úst., který praví, že změna podstatných náležitostí demokratického právního není přípustná. Skutečně není zkrácení funkčního období PS (jinou cestou než rozpuštěním PS dle čl. 35 Úst.) změnou podstatných náležitostí? Mám za to, že volební období JE podstatnou náležitostí dem. práv. státu a jeho změny jsou tedy nepřípustné. Všichni se shodujete, že prodloužením tohoto období, by čl. 9 odst. 2 Úst. dotčen byl. Proč tedy zkrácením ne?

A druhá moje úvaha se týká oprávnění ÚS posuzovat ústavní zákony. Vaše debata probíhá v rovině obecné a obě strany mají přesvědčivé argumenty.
V tomto konkrétním případě uvažuji nad tím (a možná se mylím, v tom případě ocením, pokud mě někdo opraví), zda ÚS nemá právo posuzovat tento konkrétní ústavní zákon, ne na základě toho, zda má tuto pravomoc obecně či ne (na tom se, jak je vidět na této diskusi asi nebude lehké shodnout), ale na základě čl. 87 odst. 1 písm. d), který praví, že ÚS rozhoduje "o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod".
Na tomto místě se proto ptám, ať už byla motivace stěžovatele jakákoliv, zda PS i Senát (jako orgány veřejné moci) nezasáhli do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Tedy zda PS a Senát nezasáhli do ústavně zaručeného práva stěžovatele nerušeně vykonávat veřejnou funkci - mandát poslance po celé 4 roky volebního období PS, pro které byl v řádných volbách zvolen.

Možná se vinou mladí a malým mmnožstvím zkušeností dívám na celou kauzu příliš přímočaře a nízce. A "zakopaný pes" této kauzi leží v jiné otázce než je právo stěžovatele na 4 letý poslanecký mandát. Nicméně by mi bylo cítí, kdyby některý z Vás, odborníků, na moje úvahy zareagoval, byť i zdrcující kritikou.

S úctou,
Lukáš Pruška
student 3. ročníku PrF MU

Anonymní řekl(a)...

Výjimečně si dovoluji zasáhnout do Vaší diskuze, neboť nejsem ústavní právník a doufám, že nikdy nebudu:-) Proto případně omluvte mou neznalost fines ústavního práva.

Nicméně podle toho, co si pamatuji ještě z fakulty, tak ÚS stejně nezbývalo než se záležitostí p. Melčáka zabývat. Čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod dává každému, tj. i poslanci, právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nestranného a nezávislého soudu. Vzhledem k tomu, že se p. Melčák domnívá, že jeho ústavní práva byla porušena, tak se obrátil na Ústavní soud, který přichází jako jediný do úvahy co se týče dovolání se práva. Pokud by ÚS odmítl se stížností zabývat, tak by došlo k porušení práva garantovaného LZPS.

Obdobnou ochranu poskytuje čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod.

Pokud by se tedy nezabýval stížností ÚS, tak by se jistě ESLP mohl zabývat stížností pro porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy. ESLP nebude vázán Ústavou ČR jako takovou.

Jestliže se ÚS má zabývat stížností p. Melčák už jen z důvodu čl. 36 odst. 1 LZPS a čl. 6 odst. 1 EÚLPZS, pak je opatření soudu ospravedlnitelné, neboť bez takového opatření by se jednalo pouze o rozhodnutí pro akademickou diskusi.

Co se týče explicitní nebo implicitní pravomoci ÚS vyplývající z Ústavy, tak je zřejmé, že je zde několik protichůdných názorů na výklad Ústavy. V takovém případě by tedy ÚS měl dát přednost takovému výkladu Ústavy, který chrání ústavně chráněná práva - viz. výše.

Tolik alespoň můj pohled neodborníka na ústavní právo.

Oldřich Baroch

Petr Bříza řekl(a)...

Ad Lukáš Pruška

K Vaší první otázce:

Podle mého v demokratickém právním státě není (tolik) nebezpečné, pokud se někdo vzdá moci, respektive si ji dobrovolně omezí, nebo ještě jinak, dobrovolně uvolí své místo nástupci, ještě před tím, než k tomu byl povinován. Naopak zcela zásadním nebezpečím podle mne je, pokud si někdo chce moc usurpovat nad míru, v němž mu byla přidělena. Celý systém dělby moci, brzd a rovnováh, je založen na tom, aby nikdo nezískával více moci, než smí, a než je podle názoru ústavodárce vhodné z hlediska rovnováhy mocí. Jistě uznáte, že když se zákonodárný sbor rozhodne setrvat ve stejném složení třeba o 5 let déle, bere si více, než mu bylo přiděleno a brání fungování normální obměny zástupců lidu, zatímco, když si ho zkrátí, tak této obměně nebrání, pouze usoudil, že je třeba „střídat“ dříve. Jistě neříkám, že to také není problematické, ale z hlediska ohrožení demokracie je ten rozdíl zcela neporovnatelný.

K Vaší druhé otázce:

Zjednodušeně řečeno, problém je v tom, že pokud opravdu ÚS nemůže přezkoumávat ústavní zákony (na což jsou jak vidět názory rozdílné), pak těžko může vyhovět ústavní stížnosti, která tvrzené porušení opírá právě o takovýto ústavní zákon. V této logice je totiž pro ÚS takový zákon závazný a on nemůže stát nad ním. Srov. co k tomu píše výše J. Komárek:

„Avšak stejně jako ÚS rozšiřuje rámec daný textem Ústavy ve prospěch svého rozhodnutí, mohl obdobně např. konstaovat, že sice bylo porušeno ústavní právo poslance Melčáka, současně však bylo porušeno normou ústavní síly, kterou mu nepřísluší přezkoumávat - že se tedy jedná o konflikt, který není možné v ústavně-právní řešit (viz např. rozhodnutí polského Ústavního tribunálu o Eurozatykači).“

Ostatní se připojí třeba s fundovanějším vysvětlením, já Vám odpověděl ne proto, že bych se považoval za toho Vašimi superlativy ověšeného odborníka, ale aby nedošlo k tomu, že Vám ze skromnosti nikdo neodpoví:-)

Jakub Malinovský řekl(a)...

Lukáš Pruška: Nejsem žádný odborník v této věci, ale připojím k první věci ještě jeden postřeh. Ústavní zákony, konkrétně článek 35 Ústavy, možnost zkrácení v relativně běžných situacích bez problém připouští, akorát je k tomu třeba jiného mechanismu. Definiční znakem volebního období Sněmovny tedy je, že za určité situace dochází k jeho zkrácení. Dokonce k nevyslovení důvěry třem vládám v krátkém čase stačí méně % hlasů než pro přijetí ústavního zákona.

Anonymní řekl(a)...

ad Pruška : zkrácení mandátu Ústava předpokládá, prodloužení nikoliv.

Jinak tady nezazněla ještě jedna podstatná věc. Melčákovi důvody jsou vzhledem k jeho dosavadního výkonu mandátu směšné a nechutné zároveň, a proto by je měl ústavní soud smést ze stolu. Jenže to by musel ÚS byýt také aktivní i co ve výkonu spravedlnosti a ne v generaci tuny textu.

Martin Perger

Anonymní řekl(a)...

Na co si to tady hrajeme ? Odkdy je ústavní zákon obecný a ústavní zákon ad hoc v této jedné konkrétní věci odlišný ?

Jde přeci o jednoduchý mentálně nenáročný úkon, tj. zobecnění jední směrem a konkrektizace druhým směrem.
Pokud ÚS stížnosti vyhová a ÚS zruší (sic!), pak by pro nenarušenost výkonu poslaneckého mandátu měl zrušit i obecnou ústavní úpravu zkrácení mandátu.

Tento akt ÚS je čistě politické gesto a měli by dotyční soudci odstoupit. Jinak se ÚS v tomto složení stává včerejším dnem svébytnou politickou stranou.


Milada Štaňková

Unknown řekl(a)...

Ad Perger: Zkrácení předpokládá a dává k tomu i možnosti. Libovůle, kterou předvedli poslanci, mě děsí. Ano, zkrácení není nebezpečné jako prodloužení. Ale jde přeci o princip ad hoc zasahování do podstatných náležitostí. Ústavodárci by se měli vyvarovat jakýchkoliv zásahů, ne je dělit na přijatelné a nepřijatelné. Kdo pak bude rozhodovat co ještě přijatelné je a co není? Ne nadarmo se říká, že s jídlem roste chuť.

Jiří Kmec řekl(a)...

idnes.cz:

"Ústavní soud projedná zákon o zkrácení volebního období veřejně 10. září. Rozhodlo o tom plénum soudu na dopoledním zasedání. Zároveň požádalo účastníky řízení o co nejrychlejší dodání jejich vyjádření ke stížnosti poslance Miloše Melčáka."

Anonymní řekl(a)...

do 10/9? To už mají odůvodnění připravené ? :-)))

Jak dlouho čeká na ÚS občan ? 2-4 roky. Copak je Melčák UberMensch ?

Milí ústavní soudci, je mi z vás trochu špatně. Kupíte jednu hloupost za druhou a odnese to jednak pověst ÚS a právníků vůbec. Ono stačí korespondence NSS vs US, aby si člověk uvědomil, že minimálně jedna z institucí je zbytečná.

Václav Drozd

Jiří Kmec řekl(a)...

Jak jsem si ověřil na stránkách Poslanecké sněmovny, poslanec M.M. hlasoval proti návrhu příslušného ústavního zákona.
Zajímalo by mě nicméně, jaký vliv na meritorní posouzení jeho ústavní stížnosti by měla (za dané situace tedy čistě hypotetická) okolnost, že hlasoval pro daný návrh (jistě, trochu schizofrenie, ale proč ne) nebo že se zdržel hlasování či se ho nezúčastnil z nějakého ne zcela omluvitelného důvodu.

Anonymní řekl(a)...

Ad Martin Perger:

Ústavní pořádek předpokládá i prodloužení volebního období, nejen zkrácení - viz čl. 10 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky (110/1998 Sb.).

Petr Bláha

Anonymní řekl(a)...

ad Petr Bláha. Obával jsem se, že to někdo vytáhne. Máte pravdu, ale víte asi sám jakou ...

Perger

Anonymní řekl(a)...

7 dnů na rozhodnutí ? ajajajaj... tady něco smrdí.
Popravdě vono to už smrdělo od včerejška. ÚS naplnil svoji pověst a stal se zcela "standardním" českým ústavním orgánem vedle Parlamentu, Vlády, NKÚ a Prezidenta, bohužel pro nás občany.


Radim Vláčný

Martin Pánek řekl(a)...

Přidám svůj zcela laický pohled. Jsem student ekonomie a jediné, co vím o právu, je to, co jsem se naučil (a již zapomněl) na zkoušku u doc. Matese. A tak závažnou věc jako je ústavní pořádek přece nemůžeme přenechat jenom právníkům :)

Ale podle mě je to jasné jak facka.

Ústavní zákon je podle toho, jak já tomu rozumím, samotnou ústavou. Jestliže může ÚS měnit/rušit ústavu, pak mi není jasné, podle čeho vlastně soudí. Podle svých ideálů, které mu vnukla sama Prozřetelnost?

Ústava nespadla z nebe, schválili ji politici. Dovozuji, že ji mají právo měnit, aniž by se na to někoho ptali. Koho by se na to taky měli ptát? Soudu, vrchního poštmistra, Jana Tleskače?

Není pravda, že všechny moci jsou si rovnocenné. Moc zákonodárná stojí jednoznačně nejvýše, protože má přímý mandát od lidu. Ústava říká, že zdrojem veškeré moci je lid.

Parlament je tedy suverénem, který má IMHO legální právo naprosto k čemukoliv, ačkoliv třeba nemá legitimní právo na uzákonění dědičného mandátu.

Pakliže může ÚS rušit ústavní zákony schválené Parlamentem, pak je suverénem Ústavní soud, a může si schvalovat, co chce. Nevím, jak nazvat takový systém (soudcokracie, soudcovský korporativismus?), ale zcela jistě to není demokracie.

Ještě jednu paralelu bych si dovolil. Žádná instituce (kromě Parlamentu, kterého k tomu zmocnil lid jakožto nejvyšší orgán) nemůže měnit předpisy, podle nichž funguje. Berňák může dávat pokuty podle příslušných zákonů, ale nemůže je měnit. Stejně tak ÚS může konstatovat neústavnost běžného zákona, ale nemůže konstatovat neústavnost ústavy.

Zmiňovaný čl. 9(2) je podle mého bezobsažný blábol stejně jako čl. 54(1).

Anonymní řekl(a)...

to Pánek : Ten "bezobsažný blábol" se někdy může hodit. Nic víc. Diktátor je obejde tak jako tak.

Petr Stančev

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad Martin Pánek

Součástí suverenity Parlamentu, kterou zde obhajujete, je to, že nebudeme jeho předpisy vykládat jako bezobsažné bláboly.

Anonymní řekl(a)...

Ad Pánek. Třeba taková ČNB si upravuje své věci také sama.

Ludvík Hnisal

Unknown řekl(a)...

Kolego Pánku,
je vidět, že skutečně nestudujete právo a možná je to, soudě podle Vašich výroků, dobře.
Ústavní zákon NENÍ samotná Ústava a říci toto u zkoušku, je to na okamžité vyhození. Ústava je ÚSTAVA (v našich luzích a hájích tedy zákon č. 1/1993 Sb.).

Blábolem nejsou ustanovení Ústavy, ale Váš příspěvek. Parlament si nemůže dělat co chce, od toho je tu Ústava limitující všechny tři moci, tedy soudní, zákonodárnou a výkonou. Je to ona soustava brzd a vah, která má svůj základ a oporu v Ústavě. A Ústavu přijal lid, který je zdrojem moci. PRoto si Parlament nemůže dělat co chce a proto je tu Ústavní soud, aby jej kontroloval, když politici v honbě za ziskem a mocí utrhnou ze řetězu.

Anonymní řekl(a)...

ad Lukas : neidealizujte. Jednak Ústavu schválil Parlament a tuším, že ještě bez senátu a nikoliv lid a jednak ten váš systém brzd a vah je jen teorie pro studenty I.ročníku práv a to ještě maximálně tak v Plzni.
Nakonec nás ústavní systém je nazýván parlamentním.

Eva Dorostlá

Martin Pánek řekl(a)...

Kolego Lukasi,

Asi jste nepochopil, že mi nejde o právnicky přesná pojmenování, ale o argumentaci de facto.

Ústavu nepřijal žádný lid, ale Parlament.

Dan Dvoracek řekl(a)...

Lukas: A kdo kontroluje Ústavní soud, když se v honbě za mocí urve ze řetězu?

Anonymní řekl(a)...

Mimochodem jiště zkouší na PF UK Cyril ? Ten se totiž opět převedl :-) Už chybí jen komentář a analýza Standy nebo doporučení EU.

Marcel Tichý

Jiří Kmec řekl(a)...

Nevím, jestli se tu již objevil odkaz na text ústavní stížnosti, myslím že ne, tak ho sem dávám: http://aktualne.centrum.cz/domaci/fotogalerie/2009/09/02/ustavni-stiznost-milose-melcaka/foto/267490/

Anonymní řekl(a)...

Hlavně, že Melčák sám hlasoval pro zkrácení f.období před lety :-) Ten člověk je křivej snad ve všem.

Ivan Skácel

Unknown řekl(a)...

Škoda, že původní diskuse na úrovni se zvrhla v lamantování, jak je tu u nás všechno špatné. Asi už tu nemá smysl se o cokoliv pokoušet.

Anonymní řekl(a)...

Ad Pánek, Lukas a Dorostlá
za prvé kolega pánek měl zřejmě na mysli, že ústavní zákon je to samé jako ústava co do síly zákone, neb obé je součástí ústavního pořádku české republiky. Ustanovení 9(2) ústavy rozhodně nemůže demokraticky či rozumně smýšlející člověk označit za blábol, stejně jako tvrdit, že parlament si může dělat co chce. I když je pravdou, že jsme parlamentní demokracie a naše ústava mírně favorizuje legislativu.
Jinak náš ústavní pořádek (jak dokazuje dnešní situace), není dokonalý, ale je to jediný "jízdní řád" jaký máme a ještě dlouho mít budeme. A jako občané demokratického ústavního státu bychom na něj měli nahlížet s byť kritickým, ale stejně respektem.
Pokuď je tedy řečeno, na čemž se snad všichni schodneme, že ústava limituje všechny tři státní moci, nabízí se tedy nutně otázka, kdo a jakým způsobem je oprávněn pak řešit kolize v rámci ústavního pořádku a zajména vzhledem k omezení legislativy v jejím konání. A nezdá se mi dobrou a legitimní cestou využívat ústavodárné pravomoci k obcházení své politické povinnosti poslanců, svěřené jim ve volbách. (což je ale jenom subjektivní reakce na stav našeho politického systému)
Tomáš Mudra

Michal Matějka řekl(a)...

Ad Martin Pánek:

Sice nejste právník, ale rozumného pohledu na věc schopen evidentně jste.

Ad Lukáš:

Jste možná právník, ale také demagog. Martin Pánek pravda nerozlišoval zcela správně mezi pojmy ústava a ústavní pořádek, přesto ale podstatu problému vystihl velmi správně.

Anonymní řekl(a)...

Lukasi, tak sem něho přidejte sám. Vždyť argumenty obou stran jsou známe, takže lze debatovat jen o jiných (společenských/politických) aspektech celé věci. Navíc klíčové rozhodnutí v meritu věci zatím nepadlo.
Odložení voleb je prostě - primitivně řečeno - síla a použít takový prostředek, aby byl čas na rozhodnutí ve věci jednoho poslance (jeho charakter nechám stranou) , aby následně pod nepřiznaným zkrátíli řízení na neakceptovatelnou lhůtu je prostě šílenství !!!! Dnes měli včerejší rozhodnutí zrušit a nikoliv navyšovat počet chyb do nekonečna.


Hanka Kubátová

Martin Pánek řekl(a)...

Tomáš Mudra: Aby si parlamenty (v ústavní většině) nemohly dělat, co chtějí, slouží korektiv v podobě lidí, kteří hrozí poslancům vyokněním, pokud to přeženou.

V historii je přece několik důkazů, že parlamenty si dělají, co chtějí. Klidně zruší demokratický charakter země a žádný článek ústavy jim v tom nezabrání. Klidně si myslete, že jsem nenapsal slovo blábol, ale "bezobsažné ustanovení".

Unknown řekl(a)...

To Matějka: Já nejsem demagog. Ale tvrdit, že Parlament může naprosto cokoliv mě opravdu dokáže nadzvednout ze židle.

Anonymní řekl(a)...

Není k ústavní stížnosti nejprve nutné projít řízeními obecných soudů ?

Iva Krátká

Anonymní řekl(a)...

ad Pánek
Takové ustanovení je určitou výpovědní hodnotou o politické kultuře dané země ale je pravdou, že se takováto ustanovení mohou zdát bezzubá a bezvýznamná a o tom, že jeden takový článek diktátora nezastaví není pochyb. Na druhou stranu takováto ustanovení budou vždy zpětně ukazovat nejenom na nelegitimitu takového diktátora, tak i na nelegálnost jeho konání. Takové pojistka se může ukázat velmi praktickou. A oc se týče davu rozbouřeného lidu pod okny Hradu( popř. Valdštejnského paláce) ponechme ho své době, době kdy to bylo možné. A ani tehdy to nebylo bez následků.
Tomáš M.

Petr Bříza řekl(a)...

Jen malou poznámku: debata zase sklouzává k tomu, zda parlament může či nemůže dělat cokoliv.

Podle mě ale o to v tomhle sporu nejde. Myslím, že téměř každý by souhlasil s tím, že v téhle zemi a podle naší Ústavy s jejím čl. 9/2 nemůže parlament dělat cokoliv (třeba dát senátorský mandát koňovi jak "vtipně" říká pan advokát Kalvoda).

Tady jde o to, zda má a může na takové excesy dohlížet Ústavní soud a stavět se tak nad ústavodárce. Je to otázka demokratické legitimity. Kdo je z tohoto pohledu víc? Ústavodárce volený přímo lidem nebo nevolených 15 (nebo vlastně 9) lidí sedících v Brně?

A prosím, nepředstavujte si ÚS jako ideál nejchytřejších a nejspravedlivějších, realita může být klidně úplně jiná (tím nechci říci, že by tomu tak momentálně bylo, myslím to obecně).

Jinými slovy, spor je o to, zda pořadí demokratické legitimity je:

1. zákonodárce, (nad ním) ústavodárce, ústavní soud, lid

nebo

2. zákonodárce, ústavní soud, ústavodárce, lid.

Já osobně jsem přesvědčen o tom druhém.

Petr Bříza řekl(a)...

dodatek: možná jsem přesněji měl mluvit o právu kontroly s přihlédnutím k demokratické legitimitě, protože se mi zdá nesporné, že ústavní soud jako orgán lidem nevolený má bez dalšího méně demokratické legitimity než zákonodárce.

Anonymní řekl(a)...

Jenže jestli to chápu správně tak obecnější otázka zní, jestli existuje v dělbě moci tak jak je zakotvena v naší ústavě možnost kontroly vůle ústavodárce a vynucení jeho odpovědnosti vúči ústavě. A to jak z pohledu positivistického tak i empiristického. Ono ostatně jak se mi zdá je potřeba i vymezit pro potřeby diskuze váhu a releantnost judikatury ÚS při řešení téhle otázky.
Tomáš M.

Michal Matějka řekl(a)...

Lukáši, ale on opravdu může cokoliv, shodne-li se na tom ústavní většina. Protože někdo to trumfové eso prostě mít musí. Lze jej zneužít? Přirozeně, ale toho bychom se mohli vyvarovat pouze v případě, že by ono trumfové eso neexistovalo vůbec.

Zamyslete se proč myslíte, že se denně nepřijímají ústavní zákony v rozporu s ust. čl. 9 odst. 2, i když to parlament teoreticky může dělat. Onen článek sám tím hlavním důvodem jistě nebude. Zkuste jít dále a vymyslet reálnou situaci, kdy by někdo zároveň chtěl udělat něco, co by bylo opravdu v rozporu s ust. čl. 9 odst. 2 a zároveň by byl ochoten respektovat názor ÚS na tu věc. Možná vám z toho vyplyne to samé co mě, že totiž ust. čl. 9 odst. 2 se reálně využije akorát v situacích, jako je tato, kdy naopak využito být vůbec nemá.

Bonmot Vojtěcha Šimíčka, že by se rád cestou na barikády stavil ještě v Joštovce je sice vtipný, ale obávám se, že kdyby k něčemu takovému došlo, bude na tom líp, když půjde tu barikádu stavět rovnou.

Dan Dvoracek řekl(a)...

MM - Velmi správný postřeh, k tomu vlastně není co dodat.

Aleš Ziegler řekl(a)...

Já tedy na rozdíl od M.Pánka studuji právo, a jeho názor pokládám za jeden z nejrozumnějších v celé téhle diskuzi, protože za
1) z čl. 9(2) Ústavy ani náhodou nevyplývá procesní oprávnění ÚS rušit ústavní zákony v řízení o ústavní stížnosti a za
2) rovněž považuji toto ustanovení (čl. 9(2) za obsolentní. Ústavodárce sám snad nejlépe ví, co myslel slovním spojením „podstatné náležitosti demokratického právního státu“, a pokud předepsaným způsobem přijal ústavní zákon, lze z toho konkludentně dovozovat, že jej považuje za slučitelný s těmito náležitostmi. Navíc, sice to asi neumím přesně vyjádřit, ale intuitivně se domnívám, že z povahy věci jakýkoliv normotvůrce buď může měnit všechny normy, které přijal, nebo žádné, nic mezi tím. Představme si například, že by Parlament přijal běžný zákon nebo obecní zastupitelstvo v Horní Dolní vyhlášku, jejíž jeden § by stanovil, že je nezrušitelná. Domnívají se zastánci postupu ÚS, že takový zákon nebo taková vyhláška by byla zrušitelná jen právním pramenem vyšší právní síly (tj. ústavním nebo běžným zákonem)?

Mimochodem, myslím, že ideálním řešením současné situace by bylo, kdyby Parlament čl. 9(2) pro jistotu zrušil, ať je klid.

Německá doktrína materiálního jádra ústavy se podle mého názoru ultimátně neopírá o konkrétní ustanovení pozitivního práva (a psaná Ústava je pozitivní právo), ale o přesvědčení, že nad ústavou je jakási nepsaná metaústava (děkuji T. Sobkovi za vhodný výraz), jejíž obsah „nalézá“ ústavní soud. Nejjednodušeji lze tuhle teorii podle mého názoru shrnout slovy „veškerá moc pochází z ústavního soudu“. Následky tohoto přístupu pro dělbu moci, právní jistotu, demokracii, legalitu atd. si jistě domyslí každý sám.
(jméno mám napsané v profilu, takže mě nemusíte mazat)

Dan Dvoracek řekl(a)...

Domnívám se, že ústavní zákon rušící 9/2 bude obratem Ústavním soudem zrušen. (Rozhodnutím samosoudce a to i bez návrhu, slyšet účastníky netřeba. Odůvodněno to nebude, protože kdo nechápe moudrost ÚS, nic si nezaslouží a tomu, kdož chápe, odůvodnění netřeba.)

Anonymní řekl(a)...

Arnošt Kobylka:

Add MM:

Letos shodou okolností nebudu sedět ve volební komisi, ale dovedu si představit situaci, kdy bych prostě jako předseda okrskové volební komise se postavil na zadní a odmítl na základě rozhodnutí ÚS ignorovaného politiky a prezidentem (viz nápad Jičínského) odemknout místnost, nebo bych nevydal úřední obálky, odnesl urnu apod.

A pak by se mi ve stíhání z maření přípravy a průběhu voleb rozhodnutí ÚS dost hodilo.

To zastavení v Joštovce je v tom, že třeba se politici rozhodnou pokračovat, ale může se na základě něj vzepřít nějaký úředník, starosta, hejtman, ... v jiném krajním případě třeba policejní prezident, náčelník generálního štábu apod. A stále to ještě nejsou ty barikády.

Anonymní řekl(a)...

Pokud by takový zákon byl spojen s platy ústavních činitelů, pak by ho - jako už jednou s odkazem na americké prameny práva - ÚS nezrušil.

Viktor Teplý

Jiří Kmec řekl(a)...

Ad P. Bříza/

Problém je v tom, že jestliže nad ústavodárcem (ústavní většinou v parlamentu) je jen lid, potom jediným prostředkem, kterým tento může nad ústavodárcem vykonávat kontrolu, je zřejmě čl. 23 Listiny (právo na odpor). Osobně bych se proto také raději napřed cestou na barikády zastavil na Joštovce (viz Vojtěch Šimíček). Jestli zde třeba citelně (a možná i systémově) nechybí povinnost nechat aprobovat jakékoli již parlamentem schválené změny Ústavy v referendu.

Nicméně de lege lata to je asi o tom, jak moc si kontrolní orgán (ÚS), jemuž je svěřen určitý dohled nad něčím (ústavnost), chce či nechce přisvojit i pravomoci, které mu sice explicitně zřejmě dány nebyly (rušit ústavní zákony), které ale k efektivnímu výkonu své mise potřebuje (myslím, že ESLP i ESD by o tom mohly přednášet). A nejde jen o možnost přezkumu ústavních zákonů, ale i o možnost odložit vykonatelnost bez návrhu.

Dan Dvoracek řekl(a)...

JK (a další) - Já jsem jen blbej advokát, ale prostě furt nechápu jednu věc.

Jak panuje všeobecná shoda o tom, že hodný Ústavní soud má hlídat zlého ústavodárce. Jako já nevím, ale podle mě pokud by někdo potřeboval důrazně hlídat, je to momentálně ÚS.

Petr Bříza řekl(a)...

Dobře Jirko,
tak mi ale odpověz na ty dvě otázky, které jsem položil Vojtovi Šimíčkovi:

"Jasně, ale Tvá úvaha předpokládá, že na ÚS nikdy nebudou sedět lidi, kteří tu pravomoci budou nadužívat nebo zneužívat. Jak to chceš zajistit?

Zároveň to předpokládá, že ÚS je nejlépe povolán k posouzení toho, co jsou to podstatné náležitosti demokratického právního státu, lépe než ústavodárce i lid sám. Vychází to zřejmě z toho, že soudy znají nejlépe právo. Ale je tento pojem ještě vůbec právní? Není to spíše už otázka politická, filozofická...?"

Ještě jinak, tedy otázka třetí:

Co je pravděpodobnější - že ÚS bude svou pravomoc nadužívat (a kauza Melčák to naznačuje) a čl. 9/2 vykládat zbytečně extenzivně nebo to, že přijde taková situace, že skutečně o čl. 9/2 půjde - např. zavedení diktatury - a ÚS svým rozhodnutím té diktatuře zabrání?

Michal Matějka řekl(a)...

Ad Arnošť Kobylka:

Váš příspěvek pouze potvrzuje, proč je nutné, aby to trumfové eso někdo měl a aby nebylo zpochybňováno. Dojde-li k válce mocí, z nichž každá bude o sobě tvrdit, že ono trumfové eso má, zvítěží nakonec akorát tak právo silnějšího.

Jiří Kmec řekl(a)...

Ad PB/

Tvé otázky jsou zcela namístě. Jde o to, že podle 9-1 ústavodárce něco může, avšak jen v limitech 9-2, přičemž je otázka, zda ústavodárce má pacifikovat pokojnou cestou ÚS nebo nepokojnou cestou lid sám. Což mi přijde ta první cesta u vědomí všech rizik jako lepší, nota bene když zde ještě stále zůstává možnost, aby v případě nutnosti lid "nepokojnou cestou pacifikoval" ÚS.

Nevím, jestli řešením není to, co naznačuji na konci prvního odstavce: aby jakákoli změna Ústavy musela být posvěcena v referendu, čímž prostě spadne v jedno ústavodárce a lid, a nebude tak třeba mezi ně kohokoli vkládat.

Dan Dvoracek řekl(a)...

Ústavodárce pacifikuje pokojně lid ve volbách. Jak pokojně zpacifikovat ÚS mne nenapadá.

Anonymní řekl(a)...

Arnošt Kobylka:

Ad MM

Také bych se obecně spíše klonil k parlamentu s esem ač si myslím, že ho má spíše ÚS.

Ale pro ohlazení hran si myslím, že by měl existovat velmi specifický typ dohodovacího řízení, kdy by ÚS mohl některé ústavní věci suspendovat dočasně i jen pro "neslušnost" (o tu zde jde hlavně) a sněmovna by se s tím musela nějak vypořádat. S veřejným slyšením soudců apod. Případně setrvání Parlamentu vyvolat referendum, ač ani lid NENÍ podle mne majitelem pravdy.

Problém parlamentarismu je ta diktatura většiny proti pravdě i proti přirozenému právu (pro mne spíše právu shůry), problém elitní rady moudrých je jak ji získat a jak je moudré udržet.

Jakub Moc řekl(a)...

Ad DD: Jeden kreativní návrh na pokojnou pacifikaci ÚS tady již padl - myslím, že by to realizovatelné bylo. ;-)

Jiří Kmec řekl(a)...

Ad DD/
Samozřejmě, lid může ve volbách své ústavodárce vyměnit, ale asi to není zrovna efektivní cesta, pokud nám jde o jeden zákon nebo nějaké ustanovení. Navíc ústavodárce taky může lidu jeho kontrolu prostřednictvím voleb znemožnit.

Petr Bříza řekl(a)...

Kdyby ústavodárce volby znemožnil, tak ÚS to už nezachrání...

Navíc zatím jediný, kdo momentálně znemožňuje kontrolu prostřednictvím voleb je ÚS :-) Vím, to bylo laciné;)

Pavel Molek řekl(a)...

Ad Miloš Vachtl: Díky za skvělé použití metafory ze Saturnina. Je to jedna z těch chvil, kdy si říkám, jak to, že mě to nenapadlo? Ano, ÚS koblihy vrhá, já o tom jen sním. Protože jsem ale vždycky vrhače koblih obdivoval, začíná to získávat body i jeho včerejšímu rozhodnutí. Na druhou stranu je škoda, že nejde úplně o koblihy a zasažených není právě málo.

Ad Jiří Kmec: Díky za praktické a věcné vsuvky o vývoji dění. Co se týče hlasování pana Melčáka ve Sněmovně, považuji je za bezpředmětné. Pokud ÚS kontroluje ústavnost norem, má (při vzpomínce na svou roli v kontrole souladu jednotlivých rovin hierarchie pramenů práva) je posuzovat relativně abstraktně. Proto taky neprojednává návrh na vyslovení protiústavnosti současně s projednáváním individuální ústavní stížnosti a naopak řízení o druhém přeruší podle § 78 ZÚS, dokud nerozhodne o prvém, a to i v té situaci, kdy o obojím rozhoduje plénum, jako je tomu zde. V prvém rozhoduje abstraktně, v druhém konkrétně (i když ani tam si nedokáži relevanci hlasování pana Melčáka moc představit). V řízení o ústavnosti právního předpisu proto nejsou osobní postoje, motivace a jednání pana Melčáka podstatné. Jsou podstatné leda pro jeho politickou kredibilitu (to bychom ale trhali chlup na dlani).

David Kosař řekl(a)...

Ad Laďa Vyhnánek:

Netvrdím, že tato otázka je jasná. Pouze tvrdím, že výkladová varianta předestřena Zdeňkem Kuhnem není jediná možná. Osobně se mi ten začátek zdeňkova bodu č. 1 moc nelíbil = „kdo nenásleduje ÚS a mnou citované země, je zabedněnec”. Na můj vkus trošku moc autoritativní...

Takže naprostý souhlas s Tvou poslední větou.

Ohledně situace v USA máš pravdu – není jednoznačná (ale to je přesně to, co jsem chtěl říct – nic více, nic méně). Mrkni rovněž na
- Was the flag burning amendment unconstitutional? Jeff Rosen. Yale Law Journal Jan 1991 100 n4 p1073-1092; a
- We the People: Vol. 1. Bruce Ackerman (1991), p. 14.

Pokud jde o Mongolsko, doporučuju: Brent White: Rotten to the Core: Project Capture and the Failure of Judicial Reform in Mongolia, Arizona Legal Studies Discussion Paper No. 09-24 (2009), available na SSRN.

Ad Vojtěch Šimíček:

Nezměnitelná ustanovení Ústavy má i USA (čl. V.). To ale pořád neznamená, že daný ÚS má pravomoc přezkoumávat ústavnost ústavních zákonů. Klíčové, jestli ČESKÁ ústava má nezměnitelná ustanovení (a jaká?). Na to v cizině odpověď nenajdeme…

Schmittova terminologie je přesná, ale pořád to nic neříká o tom, zda tato pravomoc patří ÚS (ostatně bych se divil, kdyby mu ji zrovna Schmitt dal).

Všechno se podle mě točí ohledně následující věty „ÚS si dovolí pouze to, co mu ostatní dovolí“. Mezi ostatní patří jak pouvoir constitué (ostatní moci ve státě) a pouvoir constituant (lid). Pokud bude reakce politiků a/nebo lidí bude dostatečně brutální (jako že může být), český ÚS ostrouhá. Proto je důležité tyto subjekty „neumlčovat“ apelem na jakousi důstojnost atd. => takový apel totiž slouží toliko ÚS a nikoliv České republice… [tím nepředjímám výsledek sporu] "Judicial supremacy" (či pejorativněji soudcokracie) nespočívá v tom, že ústavní/nejvyšší soudÿ mají poslední slovo, ale v tom, že ignorují ostatní ústavněprávní aktéry.

Ad Petr Bříza (14:32):

Ještě jsi zapomněl na 3. variantu: zákonodárce, ústavodárce, lid, ústavní soud:)

BVerfG v Lisabonském nálezu naznačil, že má pravomoc přezkoumáuvat i pouvoir constituant…[viz článek Halberstama&Mollerse v GLJ: 1255-1256] tak proč ho nenásledovat…

Ad TS a Laďa:

Vaše argumenty jsou přesvědčivé, nicméně se kloním pořád spíše k opačnému závěru (pořád je to u mě tak 60:40). Souhlasím s Petrem Břízou s nějakými dalším konkrétními protiargumenty snad přijdu časem… teď ten čas nemám:)

Pochvala ÚS:

Abych nebyl k ÚS jen kritický, patří mu nepochybně pochvala, že věc rozhodne v dostatečném předstihu (díky Jirko za info) – tak, aby se volby mohly případně konat. Možná to trošku zapadlo, ale tento aspekt naší kontroverze uvedený v mém prvním komentáři byl pro mě zásadní. Takto je postup ÚS alespoň zodpovědný, ať už bude výsledek jakýkoliv.

Časem bych rád napsal post na pnutí mezi demokracií a konstitucionalismem, který se naší debatou opakovaně prolíná.

Anonymní řekl(a)...

Ad jednorázovost...a co třeba zformulovat doktrínu, že vzhledem k tomu, že takový předpis je v rozporu s vnitřní morálkou práva (Fuller), tak jeho použití je možné jen tehdy, pokavaď vzniklou situaci není reálně možné řešit standartní cestou (což u rozpuštění sněmovny jde) a v opačném případě má tento základní nedostatek (čili absence obecnosti) za následek, že vůbec nejde o právní normu (protože obecnost je součástí pojmu samotného), ledatak o zastřené (simulované) rozpuštění poslanecké sněmovny (o kterém to realně je), ale vzhledem k tomu, že toto přísluší prezidentu republiky, je to zásah (porušení) do ústavou nastaveného rozložení moci zákonodárné a výkonné (protože prezident sněmovnu dle čl. 35 rozpustit může, ale nemusí). A jako takové je to v rozporu s článkem 9, odst. 2

Taky možnost, že... :-)))

M.Makajev

Anonymní řekl(a)...

Naprosto souhlasím s panem Kühnem.
Všem, kteří zde tvrdí, že ÚS nemá kompetenci zasahovat do ústavních zákonů, bych povinně naordinovala aspoň několikahodinový pobyt v obou komorách našeho parlamentu. Výroky o osvíceném ústavodárci a hlasu lidu jsou naprosto odtržené od reality.
Veronika Kropáčková

Petr Bříza řekl(a)...

Ad Veronika Kropáčková

Má osobní a konkrétní zkušenost (založená na mnoha hodinách setkávání s politiky v Parlamentu, na ministerstvu, i jinde) je ta, že v Parlamentu najdete lidi mimořádně chytré, průměrné i mimořádně hloupé. Nevím, kde berete tu jistotu, že na ústavním soudě musí vždy být jen ti chytří, čestní a moudří. Vždyť je ostatně jmenují ti (podle Vás zřejmě) hloupí a zkorumpovaní politici...

Nevím kolik hodin jste v Parlamentu, na Ústavním soudě či jinde strávila Vy, ale tyhle nepodložené výkřiky o tom, že kdo má jiný názor než já, je odtržený od reality, mi přijdou, nezlobte se na mě, pro každou smysluplnou debatu zcela kontraproduktivní...

Libor Václavík řekl(a)...

Veronika Kropáčková: Jojo. Já bych jim rovnou zakázal nějaké zákony přijímat či aspoň udělal z ÚS klasickou třetí komoru, na kterou si už stejně léta hraje.

Ostatně oni ti voliči odkojení Esmeraldou, iHeute a Ordinací v růžové zahradě jsou taky pěkný póvl. Když vidíte, koho a proč jsou schopni volit, tak bych jim to hlasovací právo sebral.

To ti kluci pod soudruhem Rychetským nás dovedou ke světlým lepší zítřkům lépe. Dokonce snad lépe než vláda ----bolševika Fischera.

Unknown řekl(a)...

Nejde zde přeci o "hodný ÚS" nebo "zlého zákonodárce (ústavodárce)". Jde o to, že Ústavní soud svojí činností nemůže nikomu něco vyvlastnit, nemůže zde zavést diktaturu apod., kdežto zákonodárce, resp. ústavodárce ano. A proto je tu podle mne kontrola ze strany ÚS (ona zastávka na Joštovce před barikádou) nutná a potřebná.

Hynek Baňouch řekl(a)...

Dobrý večer,
jsem ztracen. Nejvíce se mi líbí příspěvky Přemysla Tišera (2/9/09 2:41) a Lukáše Pruška (2/9/09 11:17). :-0 Děkuji jim za ně. Jinak jsou reakce kolegů podle očekávání, vlastně až na příspěvky Tomáše Sobka.

Zareaguji rovněž nepřekvapivě.

Zákony zakládají očekávání, a v proto je problematické jak zkrácení, tak prodloužení volebního období. Kalkulovatelnost lidských transakcí jde oběma směry.

Nehledě na to, že jednorázový zákon zcela pomíjí politickou menšinu; je-li zakonponován obecný zákon, přisoudí do budoucna i menšině jakousi roli, a například posílí Sněmovnu proti exekutivě, která je jinak velmi silná. Vyřadí také z rozpouštění sněmovny Senát.

Nerozumím obrazu, podle něhož na jedné straně stojí zákonodárný sbor jednající ve shodě proti soudu; stojí zde nejméně jeden zákonodárce proti ostatním.
Malá poznámka: Je dobře, pokud se problém nevnímá ad hominem (mrzí mě jak útoky na MM, tak na JK - viz např. úlet Honzy Macháčka na blogu HN); lecjaký ústavní výdobytek spatřil světlo světa díky různým excentrikům či lidem s velmi těžko proniknutelnými motivacemi. Později se velmi osvědčil, a na hříšné početí všichni rádi zapomněli.

Nerozumím i argumentům faktickým. Vláda padla uprostřed ekonomické krize a uprostřed předsednictví EU. Předtím jsme zase měli více než rok vlády bez důvěry.
Nepatřil jsem k těm, kdo tuto situaci považovali za OK.

Proč nyní neplatí ty argumenty, které tehdy podpořily názor, že vláda může padnout uprostřed krize a že může dlouhou dobu vládnout vláda bez politického mandátu? Podle jarních argumentů zde pár týdnů navíc nic nezmění.

Je velmi dobře, že vyjadřovací místa (Senát, Hrad, Sněmovna)nebudou čerpat třicet dní k podání vyjádření, a že soud rychle nařídil slyšení.

Ještě lepší je, že se připravuje paralelní řešení: obecný a do budoucna užitečný článek ústavy (a nikoli Kulišárna ve stylu Z. Koudelky 1 mio stranického příspěvku je protiústavní, 900 tisíc ne, protože to nikdo k ÚS už nedá či proslulého autora legislativního termínu Kulišárna, bývalého náměstka ministra financí ing. Šulce).
Ostatně pokud volby opět dopadnou patem, bude se rychlé rozpuštění hodit. škoda že tu nebude i volební zákon umožňující utvořit většinu.

Pro ty, co mají zájem číst a chtějí to mít česky, připomínám, že nuance rozdílů mezi liberální demokracií a vládou shromáždění (co může parlament? co to je lid?)vytříbeným a srozumitelným stylem
popisuje cca na 150 stranách Vladimír Klokočka v kvalitně doplněném vydání svých Ústavních systémů evropských států Linde 2006(nemám na mysli sebrané překlad ústav, ale komparatistickou knihu).

A nakonec. Nerozumím argumentu, že ústavní soud maximalizuje svou moc. Ta patnáctka pro sebe nic nezíská. Podle původního výkladu ústavy, k němuž se doufám rychle vrátíme, je desetiletý mandát neopakovatelný. Proč si komplikovat život a vystavovat se nesnesitelnému tlaku? Pro zvýšení své moci? A co by z toho ti lidé měli?
Není to tak, že pouze dělají svou práci a chtěli mít byť minimální prostor pro to ji vykonat?

Proto vydali toto "předběžné opatření", protože se přesvědčili, že po každém akademickém rozhodnutí "do větru", je situace horší a horší (viz např. nájemné)?

Jan Kasal řekl(a)...

ad Lada Vyhnanek
"Jde o vyreseni jedne z nejpodstatnejsich ustavnepravnich a politickofilozofickych otazek vubec."

To si ovsem mysli jen nekolik akademicky orientovanych jedincu :P Pro zbytek naroda je to zcela zbytecna obstrukce. Jakkoliv je argumenatce zastancu moznosti rusit ustavni zakony velmi abstraktni, nemeli bychom zapominat, ze navazuje na teorie formulovane v reakci na zcela konkretni problemy. Ja se obavam, ze pravni teoretici jsou pri formulovani techto reakcnich pravnich doktrin v podobne situaci jako ti generalove, kteri se priznacne pripravuji vzdy na minulou valku, a proto nikdy nejsou pripraveni na tu budouci.

David Kosař řekl(a)...

ahoj hynku,

můžeš mi prosím říct, z čeho usuzuješ, že desetiletý mandát soudce ÚS je neopakovatelný?

sám přece víš, že tomu tak není (a obávám se, že jen tak nebude - stejně jako v minulosti se určitě najde pár soudců z "druhého" ÚS, kteří se budou chtít stát členy "třetího ÚS).

Lada Vyhnánek řekl(a)...

Ad Jan Kasal

Já bych si nebyl tak jistý, že to národ nezajímá. Zkus si projet (chce to jroší kůži) netové diskuse (já se zběžně díval na dvě). Spousta lidí chce vědět, jestli Ústavní soud může posuzovat ústavu. Často pak chtějí, aby jako arbitr vystupoval V. Cepl :).

A jinak - jako generál po bitvě se prostě zachoval (i) ústavodárce, když nám nadělil čl. 9/2 (a jinde obdobné články); tím se nijak nedotýkám názoru, že explicitně takovou normu nepotřebujeme (viz třeba Holländerův článek).

Hynek Baňouch řekl(a)...

I. Ahoj Davide, dal jsi mi nabídku, kterou nelze odmítnout usuzuji tak z výkladu ústavy, který byl pro mě přesvědčivě odůvodněný, a platil před tím, než jsme vstoupili do období rozkývání pomalu se rodících ústavních zvyklostí. (např. Kde ústava mlčí ..., popř. výklad vycházející ze smyslu jednotlivých institucí, opřený o empiricko-historické zkušenosti s opakovaným mandátem; ty při své sečtělosti srovnatelné snad jen s M. Ransdorfem (nenapadl mě momentálně nikdo jiný )víš strašlivě mnoho, tak určo víš, jaký výklad máš na mysli ;-) ). Ale dopředu se omlouvám: netroufám si tě přesvědčit, protože vím, že tebe intelektuálně uspokojí málokdo (maně si vzpomínám na tvou zdrcující kritiku právnické nedostačivosti soudců Nejvyššího soudu USA a špatné to u tebe myslím mají i soudy Evropské). Intelektuální nároky jsou dobrá věc.
Z hlediska merita, ohledně něhož jsem tu délku mandátu zmínil: nemyslím, že tímto způsobem ti lidé maximalizují moc a ti co mají tebou popisované chutit zvyšují své šance opakovat mandát. Kdo je navrhne? Kdo je potvrdí?

Hynek Baňouch řekl(a)...

II. Dále k věci samé.
Mám intenzivní pocit, že kdybychom neprožívali cca šestileté rozkývání ústavních zvyklostí, bylo by pro ÚS ještě těžší přijmout už tak těžké rozhodnutí, že ÚS nad stížností nemávne rukou (že ji neprojedná formálně, že neřekne, že věc nemá ústavní rozměr, že MM nebyl oprávněn atd.), či o ní bude rozhodovat s křížkem po volbách.

A na tvou druhou otázku (vím, ty jsi ji zatím tady nepoložil :-) ) odpovídám, že si nemyslím, že i kdyby byl Ústavní soud zrušen, či byly významně okleštěny jeho kompetence, nic by se významného z dlouhodobého hlediska nestalo. Jeho kompetence by převzaly ostatní orgány veřejné moci. Některé z nich by přestaly mít možnost přehazovat "hnusné" věci na Ústavní soud. Zkrátka odpadla by významná část rozhodovacího alibismu, a to i legislativní "průzkum bojem", kdy jsou schvalovány ústavně suspektní zákony s tím, že se počítá, že už to případně někdo v případě potřeby napadne u Ústavního soudu. Ochranu ústavnosti by převzal Nejvyšší soud, který by byl v tomto smyslu nadřazen i NSS (či naopak).
Mít ústavní soud je ale zatím výhodné i pro politiky, což opakovaně prokazují.
Navíc si myslím, že na vůli k omezení kompetencí bude u zákonodárců platit "D.K." teorie koulí. Mnoho z nich bude v pokušení utvořit větší než ústavně kvalifikovanou 2/5 menšinu a postavit se do role ochránce ústavnosti.

A trochu mentálního experimentování: Dovedete si představit ten mazec, kdyby volby dopadly patem (není to nepravděpodobné), a po týdnech rituálních tanců a zvratů hodných mexické mýdlové opery (ty Koaluješ s Josém? Ne ukázalo se, žeJosé je Juanitou, která je již deset let tajnou frakcí Hnutí vzhůru lide...; dohodli jsme se, že vládu utvoříme spolu, není pravda, že jsme o partnerovi řekli, že jej ovládá Calverova banda) by jedna ze stran na poslední chvíli volby napadla, odkazem na to, že jednorázový rozpouštěcí zákon byl protiústavní? Na pár týdnů mediálního cirkusu a z něj pramenící nejistoty by to stačilo,

A když jsme u těch experimentů. Včera mě padla jedna věc: pokusil jsem se vcítit do MM (rád jsem pak z té kůže vyskočil), a ptal jsem se, kde vzal odvahu. A došlo mi zhruba toto: pokud jste páriou, ostrakizovaným člověkem stále strkaným do kouta, terčem nenávisti, a to po mnoho měsíců, pak máte přeci jen menší zábrany na sebe nenávist přitáhnout znova, protože si myslíte, že to nemůže být o mnoho horší. Tady to možná přepatnáctili ti, kdo Melčáka (kteréjo neznám je mi vlastně ukradený) teatrálně za pomocí hysterických projevů odsuzovali, přestože změna hlasovací frakce je již více než desetiletým ústavním fenoménem umožňujícím u nás tvořit relativně stabilní vlády, což užívají obě relevantní strany.

A konečně bych se rád vrátil k právu. Nevím, kde se vzalo přesvědčení, že ÚS rozhodl na základě článku 9/2 ÚStavy (asi to bylo tak, že to jednak tvrdí Kalvoda a pak také, že odborníci odpovídali na otázku, kdy by mohl US zrušit ústavní zákon ... či jak to boylo). Ale co když ten napadnutý akt není ústavním zákonem? Vyjdu-li z náhledu, že např. předmětný zákon podobu "non-zákona", pro chybějící obecnost a přístup fraudem constitutionis, pak ti, co jej budou chtít zrušit, nemusí spouštět "atomovku", abych použil vaše termíny. Prostě konstatují, že nejde o akt s kvalitou zákona, přestože nese označení "ústavní zákon", a schválily jej potřebné většiny (zákon se nestane ústavním, jen proto, že byl přijat 3/5 většinami poslanců a senátorů - musí dodržet základní rámec procedury a jeho obsah musí splňovat znaky zákona).

Cítím povinnost dodat z nastalé situace radost nemám a o vnitřním dění na ÚS nemám žádné informace. Proto držím ÚS palce k dobrému rozhodnutí.
Přeji si stabilní polický systém umožňující v pravidelných intervalech vytvářet spolehlivé vládní většiny. Je mi úzko z toho, že úřednická vláda je schopna navrhnout potřebné úspory, a mužové a ženy politiky ne. Přeji si rychlé volby
Přeji všem pěkný den. Hynek Baňouch

Jan Kasal řekl(a)...

ad Laďa Vyhnánek

Tak ve chvíli, kdy někdo maří demokratické procesy, tak lidé samozřejmě chtějí vědět proč. Pokud by se jednalo i o problém praktický a nikoliv pouze teoreticky vykonstruovaný, tak by se na to i obyčejní lidé měli ptát nejpozději ve chvíli, kdy se projednává "protiústavní ústavní zakon".

Za čl. 9/2 vidím především snahu formálně delegitimizovat počínáni předlistopadového ústovodárce. Jeho aplikace v budoucnu přichází v úvahu tehdy, pokud by se některý z ústavních akterů odcizil od politického systému, tak jak byl nastolen po listopadovém převratu. K té situaci možná došlo. Otázkou ovšem je, zda se odcizil ústavodárce nebo ústavni soud.

jonáš řekl(a)...

No imho (sázim 1 Kč proti skleněnce) byl ten demokratickej proces zmařen právě tím, že nebylo volební období ukončeno některým ze standardních postupů, v ústavě výslovně popsaných.

Anonymní řekl(a)...

vážení znalí problému, může mi tady někdo přesně říct, kde a jak jsou definovány možnosti, kdo a do jaké míry může měnit ústavu respektive stávající ústavu nahradit jinou? Nejsem právník, nicméně selský rozum mi říká, že jediné právo provádět veškeré změny ústavy bez ohledu na jejich velikost a rozhodovat o tom, co je ústavní je pouze ústavodárce, tedy parlament třípětinovou většinou. Neústavnost ústavy je pro mne stejný nesmysl jako sušená voda. Prosím poučte mne.
Děkuji, Ivo Wohlrab

Borat řekl(a)...

Přátelé, není přece možno říci, že čl. 9/2 Ústavy říká, že její určitá část, někým nazývaná "jádro ústavy" je navždy nezměnitelná. Nic přece nemůže být navždy, vše musí jít změnit, čl. 9/2 Ústavy se jasně týká všeho, kromě ústavy samotné. Jakákoli norma přece určuje "to a to se smí a to a to se nesmí", žádná norma nemůže říkat "změnit ty a ty části této normy je nepřípustné" to je naprostý nemysl. Musí existovat držitel trumfového esa, který musí mít možnost NEOMEZENĚ měnit a upravovat ústavu.

David Kosař řekl(a)...

Ahoj Hynku,

myslím, že jsi sečtělejší než já, ale k Ransdorfovi bych tě nikdy nepřirovnal:)

Pořád mě ale zajímá odpověď na mou otázku: "můžeš mi prosím říct, z čeho usuzuješ, že desetiletý mandát soudce ÚS je neopakovatelný?"

Zatím si na ni neodpověděl.

Anonymní řekl(a)...

Pane Baňouchu,
každá politická strana, jestlže se dostane k moci je schopna navrhnout úsporná opatření.
Liší se jen v tom, koho tyto opatřené postihnoz.postihnou.
Opravdu to není o schopnostech úřednické či politické vlády.

Dalibor Žůrek

Hynek Baňouch řekl(a)...

Davide, to je právě kouzlo tebou užité figury: napsal jsi, že "sám vím, že to tak není". Víš tedy více než já sám o sobě, a mě nezbývá než tě poprosit, abys to jen dohledal. Skutečně nedosahuji tvých znalostí.
Já se tvým dlužníkem necítím, a pokud ty se cítíš mým věřitelem v této věci, nic s tím nenadělám. a klidně tě nechám při tom, že jsem si svůj názor vycucal z prstu.

Netušil jsem, že by se tě ten M. Ransdorf dotkl, myslel jsem si, že budeš potěšen. :-/ Pokud jsem tě urazil, omlouvám se. Už to víckrát neudělám.

Pane Žůrku, já jsem z posledních týdnů nevypozoroval u politické reprezentace vůli k úsporám; ostatně dnešní anketa HN mezi byznysmeny vyzněla podobně, jako to co jsem napsal.
Rád se budu plést.

Anonymní řekl(a)...

Kto rozhodol o skrátení volebného obdobia zákonodarného zboru? - bol to zákonodarný zbor samotný. Sám týmto aktom obmedzil svoje práva aj pôžitky všetkých svojich členov.

Pokiaľ zákonodarný zbor ústavnou väčšinou o skrátení svojho volebného obdobia a tým sa vzdáva časti svojej dočasne zverenej moci, robí tak za všetkých svojich členov. Teda aj za poslanca Melčáka. Ústava tým porušená byť nemôže, pretože zákonodarný si neuzurpuje väčšiu moc, než mu bola zverená ústavou (ako by to bolo v prípade predĺženia voleného obdobia).

Anonymní řekl(a)...

K predošlému - zákonodarný zbor je len zástupcom suveréna a suverénom je "ľud". Skrátením volebného obdobia, vypísaním a realizovaním volieb do zákonodarného zboru sa najvyššia rozhodovacia moc vracia k suverénovi, aby znovu rozhodol o zostavení nového zboru svojich zástupcov - zákonodarného zboru. Prerušením alebo zastavením tohoto procesu je porušené rozhodovacie právo ústavného suveréna.
Právo "byť volený" nie je plne rovnocenné pávu "voliť" - stojí nižšie a vzťahujú sa naň väčšie obmedzenia.

David Kosař řekl(a)...

Hynku,

moji reakci "sám přece víš, že tomu tak není" si preloz jako "sám přece víš, že tomu tak [v praxi] není"

Takze moje otazka stale trva - nize ji strukturuji do nekolika podotazek

(1) Tvrdis ze "podle původního výkladu ústavy ... je desetiletý mandát neopakovatelný". Z jakeho "puvodniho vykladu" prosim cerpas a kde ho najdu?

(2) Chces rict, ze napr. Pavel Hollander byl zvolen podruhe soudcem US protiustavne?

(3) Na zaklade jakych argumentu dospivas, ze je dnes (opet) desetiletý mandát neopakovatelný?

Na tyto otazky samozrejme nemusis odpovidat [opravdu nejsem "Tvym veritelem"]. Jen me Tva odpoved zajima.

Ostatne podobnou otazkou se bude muset US zabyvat pri prezkumu novely zakona o soudech a soudcich [opakovatelnost mandatu soudnich funkcionaru].

Hynek Baňouch řekl(a)...

Ahoj Davide, až teď jsem postřehl, že odpovídáš z dálky. Byl bych řekněme ve svých glosách hutnější.
Jsem rád, že jsi upřesnil, že ti šlo o upozornění na praktickou stránku věci, ale to jsem z tvé připomínky prve nevyčetl, a nějak mi nedošlo, že by sis myslel, že já o trojnásobné renominaci nevím.
Výklad ve smyslu neopakovatelnosti jsem bral za platný v době, kdy jsem ústavní právo studoval. Argumenty Cyrila Svobody, které napsal do původního komentáře Ústavy, který byl údajně napsán jako extenze jím sepsané důvodové zprávy k ústavě jsem nepovažoval za přesvědčivé.
A tak jsem se na mě působily přesvědčivě výklady jak obecně o úskalích renominací, jak je popisuje klasická státověda, či teorie řízení (právně-teoretické disciplíny se této otázce moc nevěnují), tak např. výklady A. Procházky, V. Čermáka, V. Cepla, P. Varvařovského a V Klokočky, který jej určitě podal explicitně. Tento výklad byl podán dlouho před tím, než byl kreován druhý ÚS, takže mi např. připadalo nelogické, když byli někteří ze soudců obviňováni právníky Hradu, že takový názor mají proto, že vědí, že by je prezident nenominoval. Ale to uvádím opravdu jen na okraj.
Ke glosám, jako byla ta, kvůli níž zde do omrzení pokračujeme v okrajové debatě mě provokují tvé velmi silné a jednoznačné formulace, které ty sám dáváš ohledně výkladu práva či judikatury. Možná to tak cítím sám. Příliš často se mi stává, že to samé co ty, čtu jinak (např. mnohá rozhodnutí ESLP) a proto postrádám v tvých textech náznak toho, že existuje i náhled jiný, zvlášť když působíš v roli nezaujatého komentátora judikatury (btw. teorie rolí říká opak toho, co by naznačovala jedna z tvých glos). Ale to opět jen na vysvětlenou pozadí.
Dále. Mé právní uvažování mě nevede k tomu, že bych řekl, že nedodržení ještě neusazeného výkladu, zakládá protiústavnost. Nemyslím, že dr. Güttler či prof. Holländer, nebo z části i dr. Janů, jichž si vážím, byli jmenováni protiústavně. Rozhodování o jejich znovu-jmenování bylo první příležitostí přiklonit se k tomu či onomu výkladu a založit tak počátek ústavní zvyklosti. Další nominace ukáží, zda bude tato zvyklost potvrzena, nebo ne.
Stále ale nerozumím argumentu, že ti lidé tím zvýší svou moc. Jejich mandát se přepůlil a pokud rozumím dnešní interpretaci sporu o pravomoce ústavního soudu, pak by to co US dělá, nemělo nijak zesílit šance na opětovnou nominaci, která by umožnila "užít si" moc (omluvte mě, ale nevím jak jinak vyložit námitku, že "odklad vykonatelnosti" byl vydán pro posílení moci).

Já vím, že ty ve svých seminářích a materiálech otázku renominace soudních funkcionářů traktuješ jako více-méně nespornou.Mrzí mě že jsi ani u nás či v cizině necítil potřebu dohledat i popsat důkladněji i argumenty proti renominacím. Upozorňuji, že to co jsem právě napsal nevztahuji k žádné konkrétní osobě.
U dnešního sporu mě připadá nekonzistentní brojit proti extenzi pravomocí US, a na straně druhé se např. ztotožňovat s teorií podvozku (abych použil odborný termín V Cepla, ústavněprávní Cochcárna). Je mnoho více méně jemných procesních institutů, které by zabránily jak překvapivosti a neočekávatelnosti podobných rozhodnutí, tak silných obav z extenze moci (důsledná dispozitivnost, restriktivní pojetí konkrétní kontroly ústavnosti, atd). Ale to už je OFF OFF OFF TOPIC
Odpusť, že v debatě už nemohu pokračovat, než přečtením tvé eventuální odpovědi.

Anonymní řekl(a)...

Vážení,

dovoluji si překopírovat, co jsem řekl na jednom jiném blogu. Berte to jako názor člověka, který problém bere spíš ze své životní zkušenosti a praxe:

Z diskuse pod clankem Zdeňky Kühna bych chtěl upozornit na tento názor:

Obecněji z historie (z Antiky) známe případy, kdy většina krutě a nespravedlivě odsoudila odlišné jedince. A většina se většinou mýlí a je příliš despotická. Proto mnozí filosofové demokracii odvrhli a po celý středověk byla považována za překonaný způsob vlády.

Myslím, že k jeho pochopení/ocenění řada diskusí směřuje. A je to založeno na řadě objektivních (v důsledku materiálních) podmínek Především toto: proč já - a řada dalších - nekandiduje ve volbách. Protože to, pokud to bereme vážně, znamená uvázat se na plný úvazek. Opustit vše ostatní, ztratit kvalifikaci a tím i všechny běžné a průběžné zkušenosti. A ocitnout se nejprve v pokušení a pak v nutnosti stát se "profesionálním poslancem", který se po opuštění politiky nemůže stát ničím jiným než lobbystou. Nebo poradcem který ovšem radí jen koho kde potkat a zprostředkuje taková setkání.

To je osud, který nikoho rozumného neláká. Kdokoliv, kdo by se snažil si udržet původní profesi, se diskvalifikuje. (Jen jeden příklad) Buď se na jedné straně čestně rozhodne nečerpat jakéholiv veřejné zdroje, čímž při dnešní promořenosti dotacemi svou firmu na trhu beznadějně znevýhodní (o akademické instituci nemluvě). Nebo se dostane do beznadějného střetu zájmů, kdy se mu naskýtá nekonečné množství možností ovlivnit přidělení dotací, být u zdroje informací apod. Kde ještě je jen "lépe informován" a kde už věc ovlivnil je v konečném důsledku jen otázka svědomí a to pobytem v zastupitelských orgánech superrychle otupuje. Mnohý příklad znám z nulté ruky, týká se to lidí s nimiž jsem v inkriminované době mluvil každý týden.

Takže kdo nás vlastně zastupuje? A i kdyby byl superinteligentní a superčestný, jak dlouho mu to v atmosféře nezbytných kompromisů vydrží? Kdo zaručí, že bude vůbec schopen uhlídat, kdy a proč na určitý kompromis přistoupil a jeké si tenkrát stanovil limity?

Ostatně, jak kdysi řekl kníže z Lichtenštejna, většina evropských diktátorů 20. století přišla k moci demokratickými volbami. Zaplať pámbůh za existenci skupinky lidí, kteří nejsou voleni většinou každé čtyři roky ani k těmto lidem nemají žádný vztah. A važme si jejich názorů. I když ne všichni s nimi třeba souhlasí.

Dalibor Štys

PS: Pokud jde o mne, článek 9 odst 2 bych užíval spíše častěji. I té naší ústavy si začínám stále více vážit.