úterý 30. června 2009

Restatement v Čechách?

Během uplynulého roku, který jsem pracovně na Nejvyšším soudu strávil, mě párkrát napadla myšlenka, zda by neměla (nemohla) vzniknout v Čechách instituce podobná americkému ALI (American Law Institute), jež by z judikatury českých soudů na neformálním základě začala vytvářet „Restatementy

Aniž bych se sáhodlouze o Restatementech pro jejich věhlas rozepisoval, odkážu na Harvard University (citováno z wikipedie – za přesnost tak neručím), podle které je cílem ALI při zpracovávání Restatementů „vypreparovat black-letter law ze soudních rozhodnutí, indikovat trendy, kterými se common law ubírá, a, příležitostně, dávat doporučení, co by právem mělo být. Ve své podstatě jde o formulování exitujícího common law do série právních norem.“

Kladu si otázku, zda by česká kotlina také neuživila instituci, která by ze soudních rozhodnutí abstrahovala zavedená (a zákonem neupravená) pravidla chování, případně indikovaly trendy, kterými se právo podle rozhodovací praxe českých soudů v daných oblastech práva ubírá.

Například právo obchodních společností. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR usnesení valné hromady není právním úkonem, jakkoliv (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. prosince 1997, sp. zn. 1 Odon 88/97). Ačkoliv není uvedený právní názor v zákoně výslovně upraven, je nutné s ním žít a pracovat, jakkoliv může být tento právní názor místy zpochybňován.

V této souvislosti mě napadají dva důvody, které ve prospěch zavedení Restatementů hovoří.

1) Normativní význam judikatury v ČR. Přestože jsou soudní rozhodnutí závazné jen v konkrétní věci, stává se judikatura postupem času „faktickou společenskou normou chování“ (Bejček, J., Kotásek, J., Pokorná, J. Soudně nezákonné „zákonné zastoupení“, aneb Curia locuta, causa finita? Obchodněprávní revue, 2009, č. 2, s. 31). Dokonce i advokáti doporučují svým klientům, aby se závěry judikatury vrcholných soudů řídili, a tyto rady se zakládají na racionálních základech. Například podle Ústavního soudu bezdůvodné opomenutí rozhodnutí Nejvyššího soudu může mít rysy jurisdikční libovůle; proto může být protiústavní, pokud se obecné soudy odchýlí od ustálené rozhodovací praxe, „aniž by … dostatečným způsobem vyložily důvody, pro které ustálenou rozhodovací praxi odmítají…“ (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ´US 470/97, Sb. n. u. sv. 16, s. 203 a násl., citováno dle Bobek, M., Kühn, Z., Polčák, M. Judikatura a právní argumentace. Praha: Auditorium, 2006, s. 41). Na tomtéž místě autoři citují rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. Dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 551/2006, podle kterého „skutečnost, že soud bez vysvětlení pomine pro účastníka řízení příznivou judikaturu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, na kterou byl tímto účastníkem výslovně upozorněn, sama o sobě významně oslabuje přesvědčivost písemného vyhotovení jeho rozhodnutí…jde též o jev, který oslabuje předvídatelnost soudního rozhodování a zejména v rozhodovací praxi odvolacích soudů jej nelze tolerovat.“

Z uvedených rozhodnutí plyne, že závěry uvedené v rozhodnutích Nejvyššího soudu, které byly publikovány ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, se stávají normami chování, jejichž nerespektování není tolerováno. Sám přitom vím, že to není záležitost jen rozhodnutí publikovaných v zelené Sbírce. Zpracovávání Restatementů by tak mohl být způsob, jak s faktickými normami chování seznamovat veřejnost, neboť jejich neznalost se ve výsledku soudních sporů projeví stejně, jako neznalost norem plynoucích ze zákona.

2) Procesní ekonomie. České soudy jsou zahlcené spory, ač můžu hovořit jen za Nejvyšší soud ČR, kde je situace v některých senátech kritická. Korekční změnu by měla přinést novela OSŘ, účinná od 1.7.2009. Mám však za to (snad naivně), že zpracování Restatementů by zatížení soudů (především toho Nejvyššího) mohlo snížit, byť se nejedná o tak efektivní prostředek, jako navrhoval ve svých článcích M. Bobek. Patrně by totiž ubylo stále se opakujících sporů o výklad určitého ustanovení zákona, ač byl již nesčetněkrát Nejvyšším soudem vyložen.

Co myslí čtenáři JP? Má smysl v Čechách obdobu Restamentů zpracovávat? Nemůže se v této činnost skrývat raison d’être Ústavu státu a práva ve 21. Století? A začít by mohl po rekodifikaci…

17 komentářů:

Jan Petrov řekl(a)...

Honzo, promiň, ale tohhle mi po Consideration připadá jako další nevhodná analogie, neboť:

a/ Americké restatements mají formu kvazizákonného textu (s doprovodným "komentáře" a výtahem z judikátů), zpravidla abstrahovaného z common law -- zatímco v ČR už zákonný text máme, stejně jako tradici komentářů a právních vět; a

b/ Americké restatements kreativně "harmonizují" 50 právních řádů jednotlivých států -- zatímco v ČR, s jediným právním řádem, jaksi není co dávat do souladu. Obdoba amerických restatements by tak mohla mít smysl teprve na evropské úrovni.


Jako lepší řešení mi připadá:

1/ Kvalitní internetové vyhledávání v rozhodnutích soudů, které snad budeme mít zanedlouho i na NS;

2/ U každého judikátu, který přináší něco nového, důsledně evidovat dotčené právní předpisy a abstrahovat právní věty -- snadná dohledatelnost ad 1/;

3/ Kvalitní komentáře, které nejenom obsahují upovídaná moudra, ale shrnují (a rozebírají) veškerou dosavadní judikaturu -- tak jako to v SRN dělá "wegweiser" Palandt;

4/ Analytické zpracování rozhodnutí á la ÚS - NALUS; a

5/ Dát dohromady pár chytrých lidí -- knihovníků, právníků a informatiků --, kteří by popřemýšleli o inovacích ve vyhledávání soudních rozhodnutí (katalogizace, další doprovodné informace, nové vyhledávací postupy).

Jan Lasák řekl(a)...

Jendo, není zač se omlouvat. Nevhodné analogie já rád. Inspirují. Kdybych chtěl napsat něco, co se nedá potvrdit ani zpochybnit, dám se na teologii. :)

Ad "kvazizákonný text". Zákonný text sice máme, ale značná část práva je ukryta v konstatní judikatuře vrcholných soudů, která v zákonném textu skryta není. Proč by tak nemohl vznikat kvazizákonný text abstrahovaný z těchto rozhodnutí (případně doplňující text zákonný)?

Ad b) - jde o to, co má být cílem restatementů. Snaha o harmonizaci 50 právních řádů přeci (a oba to víme) není jediným smyslem jejich vydávání...

Anonymní řekl(a)...

Proč by tak nemohl vznikat kvazizákonný text abstrahovaný z těchto rozhodnutí (případně doplňující text zákonný)?

Protože by byl k ničemu, viz. základy práva a pojednání o judikátech.

K inspirativnosti nevhodných analogií : především matou.

Milan Drbohlav

Jan Petrov řekl(a)...

I. Teologie a právo

Napřed reakce k Tvé poznámce o teologii: Tím, že jsme se dali na právo, jsme si fakt hodně pomohli ;)


II. K čemu kvazizákon, máme-li zákon?

Souhlasím s Tebou, že zákon není právo. Místo toho, co by se jeden učil na PF 5 let zákony nazpaměť, možná by měl číst každý den 15 rozhodnutí -- do zákonů by se pak mrknul sám od sebe. (A k tomu nějaké kvalitní učebnice, aby jeden uměl ta rozhodnutí analyzovat/kritizovat/domýšlet.)

Ale zákony jsou dobré aspoň v tom, že vytváří všeobecně akceptovanou systematizaci práva. Jednotlivá rozhodnutí, doktrinální výmysly apod. lze snadno zavěsit pod ten který již existující paragraf. Vytvářet nějakou paralelní paragrafovanou strukturu mi připadá uhozené.

A pokud ji vytvářet nechceš -- v čem by se tedy Tvůj "restatement" lišil od kvalitního komentáře??


III. Kterak Rakušané do svých paragrafů pomyslně dopisují pododstavce.

Uznávám, samotné paragrafy často mají příliš malou rozlišovací schopnost. Rakušané na to mají pěkné řešení: vytvoří si subklasifikaci, kterou lze použít pro vyhledávání.

Přehled v zákoně neobsažených podkategorií pro § 879 ABGB (neplatnost právních úkonů): ABGB § 879 Übs.

...
C Gesetzliche Verbote:
I Allgemeines über die Wirkung gesetzlicher Verbote
II Einzelfälle gesetzlicher Verbote:
...
e)
Unlauterer Wettbewerb - Kartell
...

Tzn. že při vyhledávání rozhodnutí o neplatnosti právních jednání pro rozpor se soutěžními předpisy stačí zadat: ABGB § 879 CIIe.

Jan Petrov řekl(a)...

"Proč by tak nemohl vznikat kvazizákonný text abstrahovaný z těchto rozhodnutí (případně doplňující text zákonný)?"

Takové abstrakci se říká právní věta, ne?

Jan Lasák řekl(a)...

Ano, jde mi o paralelni paragrafovanou strukturu (případně doplňující strukturu zákona). Proč ti přijde uhozená? Ve státech přeci taky mají paragrafované zákony a vedle toho paragrafované restatements(např. v závazkovém právu).

"Takové abstrakci se říká právní věta, ne?" Pak ale i restatements jsou přeci jenom sbírky právních vět(abstrahované z nevím kolika stovek judikátů, ne jen z jednoho rozhodnutí jako u nás). Nebo ne?

Jan Petrov řekl(a)...

Jenže: ony zákony často nepokrývají celou oblast smluvního práva a především se liší stát od státu, zatímco restatement je všem státům společný.

Pokud tvoříme restatement pro 50 států, musíme nejprve přečíst desítky rozhodnutí, než se shodneme na většinovém/nejlepším pravidlu. Naproti tomu, v ČR jde o jediný právní řád. Vždyť přece sám píšeš, že je potřeba znát, že usnesení valné hromady není právním úkonem. A kde máš ty desítky judikátů? (Praktik musí vědět hned o tom prvním.)

B.Havel řekl(a)...

Skoro je to hřích zasahovat do vašeho dialogu:), nicméně přeci jen něco:

- nevím Honzo L., zda nevhodné analogie k něčemu jsou, ale beru to, že i omyl člověka posune:),
- restatementy nehrály v US právu vždy dobrou roli - naopak, svého času umrtvovali a byly právem kritizovány pro jejich omezený positivismus (pardon T.Sobku),
- sbírání judikatury a abstrakce jakýchkoliv pravidel je zvláštní ve světě inter partes praxe, navíc hrozí exegeze, stejně jako se to stalo Justiniánovi nebo Napoleonovi,
- judikatura přece není normou chování, maximálně přináší ad hoc řešení, které můžeme nebo nemusíme následně sledovat (vynechme ÚS).

Oba víte, myslím, že nejsem fanda českého Nejvyšího soudu, res. jeho obchodněprávní judikatury, ale beru ji takovou jaká je - jen bych navrhl, aby citovaný článek J. Bejčka a kol. stihl osud, na který si jednou stěžoval V.Knapp, totiž aby byl zapomenut. Kromě toho, že je tak nějak účelový, není zejména korektním diskursem - napadá něco, co 29 Odo neřeklo a říct dle mého nechtělio (jakkoliv mám jimi rozporovaný rozsudek také za nesprávný). Zkrátka jen to, že nevhodně parafrázuje Jelinka z něj neděla zapomatováníhodný text:).

Věcně však moc nevím kam vlastně Honzo L. směřuješ? Jaký by byl přínos takového "abstarhování" obecností?

Souhlasím s Honzou P., že vhodnější je kvalitní následná jurisprudence a navíc, a to asi také víme všichni, aby si už konečně soudci zvykli, že mají kvalitně odůvodňovat a ne se útápět v technice toho, co který soud řekl před nimi apod.

Anonymní řekl(a)...

Dve drobnosti:
a) k cemu restatement v Cechach, kdyz se legislativa stejne porad meni a cekaji nas zasadni nove zakoniky. Spis kdyby ty byly napsane dobre...

b) k cemu restatement v Cechach, kdyz na evropske (a evropsky aplikovatelne) urovni jsou nejmin ctyri - PICC, PECL, AEPL Code a predevsim DCFR. Lze si vybrat, jak pro ucely soudni ci doktrinalni, tak pro inspiraci legislativy.

Martin Raz

B.Havel řekl(a)...

Pochopil-li jsem Honzův post, restatement hraje jinou roli než PECL či DCFR - zejména poslední z jmenovaných je politický konsensus, který nemá obecnou odbornou podporu, tedy těžko ho chápat jako abstrakt chtěného.

Navíc judikatura a DCFR jsou odlišné dva světy, nejen u nás, a měly by být i nadále.

Zdenek Novy řekl(a)...

Co dodat k Restatementu:

Snad jen -

Entia non sunt multiplicanda praeter neccesitatem.

Jan Lasák řekl(a)...

Omlouvám se za zpoždění, nicméně pár reakcí:

Ad. J.P. "ony zákony často nepokrývají celou oblast smluvního práva"

To, o čem mluvím, by se přeci také nepřekrývalo, určitě ne zcela. Spíše bych hovořil o doplňování se.

"Vždyť přece sám píšeš, že je potřeba znát, že usnesení valné hromady není právním úkonem. A kde máš ty desítky judikátů? (Praktik musí vědět hned o tom prvním.)"

To byl celkem jednoduchý příklad. Vezmu-li si ale například § 196a odst. 1 a 3 ObchZ, tak jich potřebuju třeba 20 a víc.

Ad B.H. Jsem rád, že ses ozval. Už jsem chtěl navrhnout, že bys práce na Restatementu mohl na Ústavu zaštítit Ty :)

1. "Judikatura přece není normou chování, maximálně přináší ad hoc řešení, které můžeme nebo nemusíme následně sledovat." Souhlasím. Z hlediska praxe se ale právní závěry vrcholných soudů faktickou normou chování stávají . Nižší soudy se od nich (vědomě) neodchylují. Alespoň jsem na takový případ ještě ani jednou nanarazil. V takovém případě, fakticky, je pro mě ve sporu právní závěr vrcholného soudu stejně významný jako zákon.

2. Přínos? Jak jsem uváděl v postu, tak vidím dva.

Za prvé rozšíření povědomí o právu a jeho podobě mezi (odbornou) veřejnost. Pokud bych si měl vybrat mezi tím, zda k nějaké otázce si musím vyhledat a projet 20-30 judikátů, abych si mohl udělat jakýs takýs závěr o náhledu na určtou problematiku a možností, že otevřu nějaký "Restatement", kde bych to měl hned v rámci určitého paragrafovaného znění, tak volím druhou z možností. Líbí se mi i to rakouské řešení, které zmiňoval Jenda.

Za druhé si myslím (snad naivně), že by došlo k určitému snížení nápadu u NS ČR. Pokud by totiž byl takto jednoduchý přístup k tomu, jak NS ČR vykládá určité otázky, a to v takto ucelené podobě, logicky by mělo ubýt zbytečných podání přes § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Navíc řada advokátů zůstává vyloženě střelci (a to Jenda z vlastní praxe určitě ví), takže zkvalitnění vyhledávácích systémů se na snížení nápadu asi neprojeví.

K.Csach řekl(a)...

Roztomilá predstava, ako Bohuš restatuje judikaturu. To by bol skor restartment ako restatement.

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Michal Ryška řekl(a)...

JL:

1) S tou závazností vrcholné judikatury u nás jste to poněkud zjednodušil. Soudy nižších stupňů se od ní samozřejmě občas odklánějí, a to zcela vědomě.

2) I koryfejové mohou dospět k závěrům, se kterými soudci na nižších patrech principiálně nesouhlasí. Jde pak pouze o to vyargumentovat odklon, tj. vrcholný judikát nepominout, ale naopak argumentačně vyvrátit.

3) Že to jde a má to smysl (změna vrcholné judikatury z iniciativy zespodu) dokládá třeba problematika promlčení náhrad nemajetkové újmy při ochraně osobnosti, kdy původní právní názor 30 Cdo byl naštěstí právě tímto způsobem (tj. zespodu) překonán.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Měnit judikaturu ano, ale z iniciativy účastníků, nikoli soudu; to byste měl z justice za chvíli pěkný holubník.

Problémem je ovšem příliš restriktivní (a stále restriktivnější) vymezení přípustnosti dovolání, řada důležitých otázek se tak k NS nedostane a změna je na případné intervenci ÚS.

B.Havel řekl(a)...

Ad H.L.

Nemám pochyb o vlivu judikatury, ono je jistě snazší se na ni spolehnout, protože jnak mi to nadřízený soud vrátí a mě vznká problém nedodělku.

Nemám ani problém s tím, že by se měla měnit. Ale proč předpokládáš, že institucionalizovaná analýza něco změní, když to nedělají vlivem ani literatura, učebnice apod.? Máme deficit lidí, nikoliv nápadů či analýz.

Ohledně vysokého nápadu na NS. Ano, souhlas, ale pak nabízím jiné řešení, o kterém už jsme svého času mluvli na leblogu, posílení a modifikace role Vvrchních soudů v celé justiční struktuře, čímž by se role NS mohla změnit z pouhé role 3. instance..