pátek 29. května 2009

Fuzzy seriál III. – zpátky domů

Venku přituhuje, teploty klesají, na horách sněží a tak budu doufat, že jakmile se vrátím na půdu práva (zejména veřejného), ztloustne led i pode mnou. A tak než mě dělová koule odnese kamsi daleko, připojuji inspirován rychlými komentáři k druhému dílu nesystémově hned třetí díl, který by mohl mít podtitul "nic nového pod sluncem". Některé paradoxy naznačené v předchozích dílech, totiž nejsou aplikační praxi a judikatuře zcela neznámé. Je dokonce jedním z charakteristických paradoxů aplikace práva (zejména soudními orgány, ale i orgány správními), že jejich úkolem je vyvodit z reality, která je ze své povahy vždy poněkud „fuzzy“ (viz tři souběžné příklady z různých právních odvětví: (i) důkazy nasvědčují, že pravdu v soukromoprávním sporu má spíše jedna strana než druhá; (ii) vina v trestním řízení je prokázána mimo smysluplnou pochybnost, pravdivostní hodnota tvrzení, že se skutek stal, však není „rovna jedné“, neboť zůstávají pochybnosti krajně nepravděpodobné; (iii) veřejný zájem na veřejné stavbě, jež je plánována na soukromém pozemku, je poměrně intenzivní), jasný a jednoznačný výrok rozhodnutí, jehož hodnota může být jen „0“ nebo „1“ (žalobě se vyhovuje; obžalovaný se odsuzuje; pozemek bude vyvlastněn), jakkoliv samozřejmě existují výjimky, kde „fuzzy“ může být i výrok rozhodnutí, typicky u rozhodnutí o výši pokut, které se pohybují na spojité škále.

Tento způsob uvažování a přetváření pestré reality v jednoznačný výrok je charakteristický pro rozhodnutí orgánů soudní nebo výkonné moci jako celek: patrně největší je tato disproporce u kasačních soudních rozsudků, v nichž soud z pestré reality vlastností přezkoumávaného rozhodnutí, odvolacích námitek a protiargumentace dalších účastníků řízení může odvodit pouze výrok o zrušení rozhodnutí orgánu nižšího stupně nebo o jeho potvrzení; naopak nejmenší je tam, kdy je ukládána pokuta či udělováno povolení, při němž může orgán toto povolení ukládající stanovit podmínky, které doplňují jednoznačný výrok tak, aby lépe dopadal na pestrost reálných okolností. Stejně tak je ale typický i pro jeho jednotlivé součásti, tedy pro jednotlivé úvahy činěné v rámci rozhodnutí.

Zde je mnohdy i výslovně předpokládán, když například normotvůrce vyjmenuje kritéria, k nimž má být při rozhodování přihlédnuto (například při stanovení výše sankce: viz například kritéria pro stanovení sankce podle § 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích: „Při určení druhu sankce a její výměry se přihlédne k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům, k okolnostem, za nichž byl spáchán, k míře zavinění, k pohnutkám a k osobě pachatele, zda a jakým způsobem byl pro týž skutek postižen v disciplinárním řízení.“), dá rozhodujícímu orgánu jinak vyjádřené volné uvážení, nebo do normy zakomponuje neurčité právní pojmy. „Fuzzy“ uvažování je pak použito většinou pouze intuitivně, už proto, že i orgány aplikující právo sice většinou chtějí svému rozhodnutí dát přehlednou formu naznačující, v jakých krocích bylo postupováno, podle jakého algoritmu úvahy (viz test proporcionality, algoritmus soudního přezkumu neplatnosti voleb ve třech krocích či algoritmus přezkumu zákonnosti opatření obecné povahy v pěti krocích) či která kritéria musela být kumulativně splněna, uvažování ve formální logice však není člověku vrozeno a tak pod slupkou formálně vymezených algoritmů úvah se mnohdy skrývá spíše souběžné hodnocení mnoha kritérií, a to i mimoprávních, či dokonce zcela intuitivních (kolik starých právních praktiků už přiznalo, že ve skutečnosti je k rozhodnutí vede spíš intuitivní – tedy všechna, i nevyslovená, kritéria souběžně posuzující – přesvědčení o spravedlivém řešení a teprve po něm následuje hledání takové právní úvahy, která by se dala formalizovat a subsumovat pod jednotlivé právní normy), tedy uvažování spíše „fuzzy“ než formální. Lze jej však aplikovat i výslovně, a to tehdy, kdy orgán právo aplikující neuvede, že zvažoval několik kritérií současně, netvrdí, že byla obě splněna, či že splněna nebyla, ale že kombinace jejich naplnění (například jednoho ve značné míře, druhého v míře poněkud nižší, což ovšem nemusí být přímo vysloveno) ke splnění zkoumané podmínky ve svém celku stačila.

Tomuto přístupu se blíží z německé doktríny známý koncept typových pojmů (Typusbegriff), které tvoří protiklad klasifikačních pojmů. Filip Melzer, rozebírající tuto dichotomii v české teorii práva (viz Melzer, F.: Metodologie nalézání práva, Knihovnička, Brno 2008, str. 49-53. Filip Melzer přitom navazuje na Franze Bydlinského, zejména na jeho příspěvek v knize Bydlinski, F. a kol.: Bewegliches System im geltenden und künftigen Recht, Forschungen aus Staat und Recht 73, Springer Verlag, Wien 1986), definuje je takto: „Klasifikační pojem je určen jednotlivými definičními znaky tak, že se má na určitý skutkový stav aplikovat právě tehdy a jenom tehdy, pokud jsou všechny tyto znaky splněny. …Naproti tomu typus (tzv. typový pojem) není tímto způsobem definován, nýbrž je jen popsán prostřednictvím řady znaků, přičemž ale tyto znaky nemusí být v žádném případě splněny všechny. Spíše je možné říci, že tyto znaky jsou odstupňovatelné a až do určité míry i vzájemně zaměnitelné. Právě tato „otevřenost“ je pro typus charakteristická. Při určování, jestli se jedná o daný typus, je rozhodné, zda se v konkrétním případě vyskytují ony „typické“ znaky v takovém počtu a míře, že skutkový stav ve své celosti odpovídá danému typu.“

Zda se jedná o pojem klasifikační či typový, je přitom zřídkadky dáno zákonem (Filip Melzer uvádí jako příklad smluvní typy vymezené jen typickými znaky smluv a zejména smíšené smlouvy ve smyslu § 491 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku), obvykle je třeba určit tuto charakteristiku až výkladem. A výklad na konkrétních příkladech snad bude tím vhodným happy-endem pro čtvrtý díl...

8 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Nechtěl jsem vás vycukat,klidně jste mohl počkat s pokračováním, jen jsem chtěl vyjádřit skepsi na cestou, kterou jste se vydal.
Zatím jste se dobral na začátek, tj. že typus náleží do fuzzy a pojem do "normální" výrokové logiky. Zrovna tak můžete použít zbytkovou definici, tj. že typus je když nejde o klasifikační pojem anebo spornější speciální definice ve stylu, že klasifikační pojem je speciální případ pojmu typového (stejně jako klasická logika ve vztahu k fuzzy). Ale co s tím vším chcete dělat, abyste nevyrobil z jednoduchosti složitost nebo aby nešlo jen o nějakou marginální zajímavost,viz. pár posledních Eric Stein WP ? 4. dílu se těžce obávám :-), ale nepředbíhejme...

Ad bible právníků : pochybuji, že by někdy někde nějaká taková kniha byla. UK/US právo a první teorie do evropského kontextu nikdy nepatřila a nepatří a v Evropě je to země od země a Sorbona už minimálně 30 let není, co bývala. Pokud chcete chytnout nějaký modernější drive, zkusil bych se podívat ve studijních plánech právnických fakult Finsko/Švédsko/Nizozemí. Euthanasie, multikulti, potraty, naprostou reformu civilu, nové smlouvy, atp. tam řešili asi 30 let před USA nebo UK. Perfektní rychlý, věcný civilní i dokonale veřejností kontrolovaný trestní proces (z mého soukromého pohledu) mají také ve Španělsku nebo Slovinsku. Tam se české soudy a policie nedohrabou ani za 30 let.

Petr Štastný

Tomáš Sobek řekl(a)...

Pavle, doporučuji rozlišovat vágnost a pravděpodobnost.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Např. Tvoje věta "Důkazy nasvědčují, že pravdu v soukromoprávním sporu má spíše jedna strana než druhá." je dvojznačná.

Buď tím myslíme, že pravdě je blíž tvrzení jedné strany než tvrzení druhé strany. Anebo tím myslíme, že tvrzení jedné strany je více pravděpodobné než tvrzení druhé strany.

Ale to jsou epistemicky odlišné problémy.

Pavel Molek řekl(a)...

Ad Tomáš: Zkusím příklad a nechám se překvapit, do které varianty podle Tebe spadne. Strana A tvrdí: závazek mezi námi vznikl (a tudíž chci plnění). Strana B tvrdí: Závazek mezi námi nevznikl (nic nebude a připrav si peněženku na náhrady soudního řízení...). A soud začne zvažovat důkazy a právní argumenty, aby nakonec ukázal na A nebo B.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Pravděpodobnost: Nevím jistě, jak to bylo, ale vsadil bych se X:Y, že to bylo takto.

Vágnost: Shodneme se na faktech, ale neshodneme na jejich hodnocení. (Bylo to takto, ale je to v rozporu s dobrými mravy?)

Martin Bílý řekl(a)...

Tam je zpravidla dobrým vodítkem, jestli se jedná o "hmotu" nebo "proces".

Hmota - co uděláme s pachatelem vraždy. (Zde není místo pro pochybnost nebo pravděpodobnost - pachatel je pojmově ten, kdo to spáchal).

Proces - jak zjistíme, kdo je pachatelem vraždy. (Obviněný je sice v optimálním případě pachatel, nicméně je úlohou procesu zjistit, jak moc se to jeví pravděpodobné).

Anonymní řekl(a)...

Pravděpodobnost tvrzení lze užít jedině při velkých číslech, v jednotlivých případech je to nesmysl.
viz. pro právníky nelogiky : To, že mi padne při hodu kostkou trojkamá sice pravděpodobnist 1/6, ale to mi o jednom jediném konrkétním (např. prvním) hodu neříká vůbec nic. V něm trojka buď padne nebo ne.

Oto Muller

Pavel Molek řekl(a)...

V tomto případě to číselné vyjádření odráží míru naplnění nějakého jevu, budiž, vágnost, určitě ne pravděpodobnost. Jinak řečeno, vím co se stalo, dobré mravy to porušuje v míře 0,6....jen ať se soudci špatně spí, až bude přemýšlet, kam otočí palcem v otázce platnosti smlouvy ;-)