středa 15. dubna 2009

Lord Slynn of Hadley – tři střípky

Zpráva, protentokrát bohužel ne až tak veselá: Minulý týden zemřel ve věku 79 let Lord Slynn of Hadley. Silná postava evropského práva a pro mnohé i jedna z jeho ikon. Byl velice dobře znám coby nejaktivnější „misionář“ evropského práva v České republice i jiných nových členských státech. Jeho energie, s jakou cestoval po Evropě i zemích Commonwealthu, mě fascinovala, stejně jako skromnost a bezprostřednost. Nebudu psát žádné nekrology; ten, kdo má zájem, si je může přečíst zde či zde. Památku tohoto výtečného člověka uctím snad jenom třemi lehčími osobními vzpomínkami:

1) Gordon Slynn bylo první anglické lordstvo, které jsem kdy poznal „zblízka“. Mé dotehdejší představy o anglických lordech se odvíjely od sledování a čtení Monthy Pythona, Sherlocka Holmese či Jane Austenové, tedy v součtu neměli lordi zrovna lichotivý obraz. Lordem Slynnem jsem proto byl výjimečným způsobem pozitivně překvapen. Ani trochu se nepodobal „tuhému panáku z vyšších vrstev“; naopak byl velice bezprostřední, milý a přístupný k jakýmkoliv otázkám a debatám. Kromě entuziasmu mělo však jeho lordstvo také neuvěřitelnou výdrž. Vzpomínám si, jak přibližně před deseti lety na jedné recepci, kterou pořádala nejmenovaná česká právnická fakulta v nejmenovaném městě, byl Gordon Slynn schopen při pití ostrého alkoholu držet krok s nejmenovaným vedoucím zahraničního oddělení dané nejmenované právnické fakulty (což bylo myslím možná poprvé, kdy na hosta ze západní Evropy nefungoval osvědčený recept na přijímání vážených zahraničních návštěv „vemte ho do hospody a vožerte ho“). To mu zaručilo nelíčený obdiv u domácího publika, hlavně tedy v okamžiku, kdy se poté zvedl a trval na tom, že bude tančit s přítomnými dvacetiletými dívkami a chlapci.

2) Lord Slynn byl osvědčenou studnicí anglických justičních vtipů a vzpomínek na lidi, které mladší generace zná jenom z učebnic – Dennning, Diplock, Devlin a mnoho jiných. Dost z těchto vtipů bylo o Lordu Denningovi (o silných osobnostech se vždy dobře vyprávějí vtipy). Vzpomínám si na jeden, který se tradoval o „pozdějším“ Lordu Denningovi, tedy o letech, kdy již byl „Master of the Rolls“ (nejvyšší anglický civilní soudce) a v rámci Odvolacího soudu nezpochybnitelnou autoritou. Právě ta nezpochybnitelná letitá autorita se ale může v konečné fázi na soudci trochu podepsat. Lord Slynn ten vtip vyprávěl následovně:

Senát Odvolacího soudu skončil ústní jednání a tříčlenný senát vedený Lordem Denningem se odebral k závěrečné poradě. Bylo zřetelné, že oba další soudci mají odlišný názor od názoru Denningova.
Nejmladší soudce k Denningovi jako předsedovi senátu: „Vaše Lordstvo, navrhuji odvolání vyhovět“.
Denning: „Dobrá, můžete si napsat odlišné stanovisko“.
Druhy soudce: „Vaše Lordstvo, já bych ale navrhoval také odvolání vyhovět“.
Denning: „Dobrá, tak si také napište odlišné stanovisko“!

3) Při vstupu do Odvolacího výboru Sněmovny lordů byl Gordon Slynn jmenován „Law Lordem“. Při jednom z našich rozhovorů mě zajímalo, jak to vypadá, když je člověk jmenován lordem. S obvyklou nonšalantní skromností přišla odpověď ve stylu „Nothing particular, really …“. Nepolevil jsem a zajímal jsem se alespoň o detaily jeho jmenování. Podle čeho se třeba vybírá to „of cosi“, co je za jménem? Je to jako v katolické církvi, kde se biskupům bez diecéze udělují již neexistující starověké diecéze někde v severní Africe? Prý nikoliv. Rituál je to dost civilní a kandidát, který má být jmenován, si může sám vybrat, „of co“ chce být. Je jenom jakási komise, která musí výběr v konečné fázi schválit a vymyslet nějaký erb pro to příslušné „of“ apod. Takže sám Gordon Slynn, tedy tehdy již Sir Gordon, se stal lordem z Hadley, což byla údajně rodná vesnice jeho matky. Jiný jeho kolega Law Lord si vybral „of něco jihého“ (už si bohužel nepamatuji), což zase byl blok obytných domů někde na severním předměstí Londýna, kde vyrůstal. Raději jsem se pak již neptal, odkud je takový Lord Salmon od Sandwich.