22 ledna 2009

Slovník newspeaku pro začínající politiky – díl druhý

V posledních dnech a týdnech jsme zasypáváni téměř výhradně špatnými zprávami. Pokusím se proto při bilancování minulého roku, k čemuž je ostatně leden předurčen, najít i zprávy dobré. Jednou z nich může být třeba i skutečnost, že v oblasti politického newspeaku byly učiněny další zásadní pokroky, a např. za přímo lingvistické žně lze označit kongres ODS či diskuse v průběhu volby prezidenta, přenášené v přímém televizním přenosu. Představuji tedy druhý díl slovníku pro začínající politiky (první díl zde), mezi nimiž se to ostatně jen hemží čerstvými absolventy či studenty právnických fakult.

Nejprve se seznámíme s jednotlivými slůvky, slovními obraty a radami:

Předpona „ne“: doporučuje se použít v případě, kdy nechcete použít příliš kritická slova. Jako se při přípravě omáček používá ke zjemnění chuti smetana, vyzní zcela jinak, když vlastní prohru označíte slovem „nevýhra“, setrvání na určitých pozicích za „nezměnu“ a svoje nezvolení do funkce za konstatování, že jste se stal „nepředsedou“.

„Zahájit debatu“: pokud se stane, že k určitému tématu nemáte nebo nechcete co říci, anebo vás redaktor zcela zaskočil položenou otázkou, z které chcete uniknout a nevypadat jako blbec, doporučuji zvolit formulaci, že právě k této otázce by bylo dobré zahájit debatu.

Mistrem této formulace je Jiří Paroubek – stačí uvést jeden příklad za všechny (EURO č. 3/2009).

„Dotaz redaktora: Znovu se ptám, dodržíte po zavedení eura plnění paktu stability?
Odpověď JP: Znovu opakuji, že jde o zahájení odborné debaty a debaty s veřejností, protože situace je samozřejmě složitější než před půl rokem nebo před rokem a půl, kdy takzvaná reforma veřejných financí spustila inflační spirálu.“

Mluvte o sobě ve třetí osobě: zabráníte tím možnému podezření, že vám ve skutečnosti jde výhradně o zisk určité funkce či prebendy. Lidé totiž nemají rádi příliš ambiciózní jedince a žijí v představě, že funkce by si měla najít vás a nikoliv vy funkci.

Praktickým příkladem tohoto mistrovství budiž odpověď P. Béma na otázku, proč kandidoval do výkonné rady ODS: „Jsem pražským primátorem a předsedou jedné z nejúspěšnějších a nejvlivnějších organizací ODS, tedy té pražské. Považuji za užitečné, aby předseda pražské ODS seděl ve výkonné radě.“

„Já s ním rezonuji“: pokud se vám nějaký názor líbí, případně souzníte s jiným politikem, je příliš prostinké takovouto výjimečnou situaci označit za názorovou shodu. Obrat „já s ním rezonuji“ totiž v posluchači či čtenáři vyvolává pocit něčeho silnějšího a navíc melodičtějšího. Vzniká tak dojem z oblasti hudební s přímo symfonickými dozvuky.

„Vymažu jeho číslo z mobilu“: opačný stav než u předchozího hesla by bylo primitivní označovat za názorový nesouhlas. Protože je nepřípustné v politice používat vulgarismy, lze dosáhnout efektu jasného projevu nejvyšší míry odporu k jiné osobě formulací, že si mažete jeho číslo z mobilu. To je reakce prakticky sice na úrovni černé tužky, obligátně zasílané mafií, či vykopání válečné sekery znepřátelenými indiánskými kmeny, nicméně povýšené do globalizovaného a přetechnizovaného 21. století. Mimochodem tak veřejnosti navíc sdělíte, že jste "in", neboť zvládáte používání mobilu.

Reforma: lidé rádi slyší, že se něco děje. Proto pokud nastoupíte na kterýkoliv politický post, okamžitě začněte hovořit o tom, že budete provádět reformu. Je lhostejno, zda půjde o reformu veřejných financí, justice, organizace vaší politické strany, dopravní infrastruktury, zdravotnictví či něčeho jiného. Podstatné je, aby tento pocit vznikl, nicméně současně si pohlídejte, aby ve skutečnosti k žádné změně nedošlo. Většina lidí totiž sice má dobrý pocit z toho, že se něco někam vyvíjí a tento dojem bytostně potřebují, avšak současně je spokojená s tím, co má, a změnu vlastně ani nechce. Takže praktická rada: nesnažte se zasahovat do lidských osudů a neprovádějte pokud možno vůbec žádné změny, protože skutečný život se stejně nejlépe upraví jakýmsi samospádem. To však neznamená, že byste o reformě neměli alespoň mluvit.

A nyní, jak by řekli Egon a Karl, si procvičíme celé věty. Zde si situaci ulehčím tím, že zvolím výrok roku, za který považuji následující citát Pavla Béma (cit. podle Lidových novin), pronesený na prosincovém kongresu ODS:

Musíme vygenerovat osobnost, která by šla do procesu kompetetivního střetu.“

Přiznám se totiž, že po vyslechnutí této věty bych coby delegát fakt nevěděl, koho vlastně mám volit. Nicméně tento výrok nikoho neuráží, každý se nad ním zamyslí, zda přece jen nemá nějaký obsah, a řada posluchačů bude dokonce natolik zmatena, že nabude přesvědčení o tom, že je řečník na zcela jiné a pro ně nedosažitelné intelektuální úrovni, protože jiné vysvětlení prostě nenaleznou.

16 komentářů:

n/a řekl(a)...

K tomu bych dodal, že ucelenější dílo je Justův Slovník floskulí

http://www.ikarmel.cz/kniha/Slovnik-floskuli-2_ACA0756.html

Tomáš Pecina řekl(a)...

Musíme vygenerovat osobnost, která by šla do procesu kompetetivního střetu.

Ano, ten byl zvlášť povedený, pronesený v okamžiku, kdy bylo jasné, že sám Bém půjde někam docela jinam.

Guy Peters řekl(a)...

Nic proti Justovi, ale je to 3 roky stará kniha. P. Šimíček má přednost v tom, že je aktuální.

n/a řekl(a)...

o tom žádná :-), i když Just jde v analýze užití víc do hloubky.
Jen bych ve smyslu názvu příspěvku pro začínající politiky doporučil spíše nějaké novoty newspeaku a ty vznikají v politice znovuoživením starých zapomenutých floskulí a jejich obměnou, takže čím starší floskule tím lepší, např. "To jsou pusté fráze, jejichž cílem je legalizace platformy kontrarevoluce, oklamání bdělosti strany, dělnické třídy a všech pracujících!"

Jan Š. řekl(a)...

Těžko ale mohou začínající politici (a bývalí studenti) mluvit jinak, když jsou takové floskule mnohdy oblíbeny samotnými vyučujícími, kteří jim je opakovaně vtloukali do hlav. Např. naprostou většinu spamu (možná je to neuctivé, ale vzhledem k obsahové kvalitě a množství to spam prostě je) v mém školním mailu má na svědomí jeden člověk, přičemž skutečný věcný obsah jeho zpráv je tvořen především spojkami a vykřičníky (a to ne míň než třemi až čtyřmi najednou). Těžko mu však odpovědět slovy klasika "nepište mi a pokud možno nepište vůbec", když je to garant předmětu...

K výroku Pavla Béma lze dodat jen to, že mezi elegantní "humphreyovštinou" a plácáním blbin je zatracený rozdíl.

michaela bejčková řekl(a)...

Karel Výborný, Guy Peters:

Osobně vítám texty tohoto typu od Vladimíra Justa, Vojtěcha Šimíčka i kohokoli jiného s nadšením - myslím, že snahy o pročištění kalného jazyka ve veřejném prostoru není nikdy dost.

Zrovna včera jsem v rádiu slyšela rozhovor s předsedkyní jisté ženské organizace (něco jako Český svaz za rovnoprávnost žen), která se vyjadřovala k otázce zastoupení žen na volebních listinách, a následně v politickém životě. Ta vám byla tak politicky korektní a rovnoprávná, že když poukazovala na neblahé převládající jevy (převahu mužů na volebních listinách, zařazování žen na konec kandidátky) a jako netypickou chválila Stranu zelených, neřekla, že v této straně platí pravidlo, podle nějž musí být za každé dva muže na kandidátce zařazena jedna žena, nýbrž to pravidlo formulovala slovy "za každé dvě osoby jednoho pohlaví musí být zařazena jedna osoba jiného pohlaví" (ohledně toho, že jde v praxi o dva muže a jednu ženu, a nikoli naopak, se prořekla až o chvíli později).

Zaujalo mě i to, že předsedkyně - patrně ve snaze o moderní výraz, ale již bez přemýšlení o tom, co vlastně říká - označila toto pravidlo (dva muži, jedna žena) jako "zipování". Funkčnost takového "zipu" je mi tedy záhadou. Kromě toho jsem vždy měla za to, že ze dvou mužů a jedné ženy nevzniká zip, nýbrž něco jiného. Ale uznávám, že pojem "sendvičový systém" je asi málo politicky korektní.

Mimochodem ještě k aktuálnosti publikací Vladimíra Justa: V. J. právě dokončuje svou třetí knihu k tématu, a sice "Velký slovník floskulí", který by do sebe měl integrovat dva předcházející díly a přidat další třetinu hesel. Myslím, že by kniha měla mít své čestné místo na televizním stolku každého z nás...

Jan Petrov řekl(a)...

Dovolte prosim, abych justospeakem, kteremu ovsem Vojtech Simicek nepodleha, dodal, ze s prihlednutim k veskerym okolnostem, jakoz i po nalezitem uvazeni souhrnu relevantnich faktoru, nezbyva nez dospet k zaveru o tom, ze predmetny clanek predstavuje utvar nikoli toliko prumerny, nybrz pomeritelny narocnejsimi etalony, kdyz navic nutno zduraznit procesne validni postup, v jehoz ramci autor dovozuje nezbytnost potirani nesvaru signifikantnich pro nasi verejnou diskuzi, jakkoli ovsem nelze poustet ze zretele vyznam opakovani uvedeneho ukonu, pricemz veskere stezovatelovy namitky musely byt odmitnuty jako irelevantni.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Po té, co jsem si všiml, že ve své knize mám hned na první straně idiotskou větu, kde o jiné knize říkám "je to pozoruhodné dílo, které si zaslouží pozornost.", si z nikoho legraci nedělám. :)

Jan Petrov řekl(a)...

Tome, pokud to patrilo (tez) mne, a vubec pro jistotu:

To je povedena veta :). Povedla se mi jiste uz nejaka podobna.

Legraci si vazne delam jen ze "soudni reci" a ne z nikoho ze zde pritomnych (vsichni, pokud vim, pisi cesky), natoz z Vojtechova clanku. Naopak jsem vybidl k napsani dalsiho. Nemyslel jsem to ironicky: ichtylni formu jsem navlekl na vazne mineny obsah.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Honzo, to nebyla poznámka na Tebe, jenom sebeironie. S justospeakem jsi bohužel trefný. Komplikované vyjadřování není způsob argumentace, ale způsob, jak zakrýt nedostatek argumentů.

Jan Petrov řekl(a)...

Nene, Tvoje sarkasticke poznamky mam rad, i kdyz treba miri na me. Spis jsem si nebyl jisty vyznenim sveho komentu.

Ale odvolaci soudy nekdy takhle hruznou formou casto pisi -- a predvedeny zpusob "vyporadani" odvolacich namitek neni zcela vyjimecny.

Dvojstupnovy system ve spravnim soudnictvi ma neco do sebe. Myslim, ze by prospel i soudnictvi civilnimu. (Take -- ale nejen -- proto, ze mi pripada, ze civilni prvostupnove rozsudky jsou vetsinou lepsi nez ty odvolaci.)

Probiral se zde rozsudek Uhl vs. Vesecka. V nem sice soudkyne napsala, myslim, jednu hloupost -- ale protoze zvolila kultivovanou a otevrenou formu, mohl si toho kazdy vsimnout. To mi pripada jako daleko mensi prohresek nez pausalni blaboly, ktere soudy nekdy produkuji.

Obych omlel Poppera, rozsudek musi byt predevsim falzifikovatelny. Cemuz se v justici rika prezkoumatelnost. NSS ji striktne vyzaduje (a KS se chovaji podle toho); NS tolik ne (a odvolaci soudy se chovaji podle toho).

Daniel Krošlák řekl(a)...

J. Petrov:

Povedal by som, ze sa tu skor jedna o verifikaciu a Ayera :)

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad Daniel

Myslím, že Honzovi šlo zejména o to, že některá univerzální klišé justospeaku jsou stejně dobře použitelná pro případ A, jako pro případ nonA, pro odvození B, stejně jako pro odvození nonB. Nic není s nimi v rozporu (cokoli "funguje"), a proto nejsou přezkoumatelná.

Je to podobné, jako když Popper kritizoval psychoanalýzu, protože cokoli (A i nonA) je s ní v souladu.

Daniel Krošlák řekl(a)...

Ok, ja som sa len pytal na cinnost odvolacieho sudu. Myslim, ze to bolo o tom...

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den, po předchozí záplavě pochvalných komentařů musím přidat můj. Můj názor je ten, že článek mě nezaujal ani nepobavil.
Děkuji
Karel Hošek

michaela bejčková řekl(a)...

Karel Hošek:

tak to je zajímavý názor :-)

Uměl byste ho i blíže vysvětlit?