pátek 21. listopadu 2008

Shakespearův Shylock: sprostý vrah anebo ctitel práva?

Tento díl „literárního okénka“ Jiného práva by šlo začít kvízovou otázkou: která literární postava je natolik zajímavá, že o ní pojednali i natolik odlišně zaměřené osobnosti jako byli V. I. Lenin a R. Ihering? Při pohledu na název postu je odpověď lehká: šlo o Shakespearova Shylocka z hry „Kupec benátský“ (česky Atlantis, Brno, 2005, překlad M. Hilský).

Tato hra, označovaná značně nepochopitelně (avšak pozor: jen dnešníma očima!) za komedii, má celou řadu rozměrů a zápletek a nabízí mnoho prostoru pro nejrůznější úvahy, a troufám si tvrdit, zejména pro právníky. Asi nejzajímavější postavou v ní je právě Žid Shylock a jeho zobrazení je natolik fascinující, že dodnes provokuje k nejrůznějším a značně protichůdným interpretacím. Vzpomeňme jen, kolik polemik vyvolalo nedávné filmové zpracování tohoto příběhu.

O co v klíčové zápletce hry šlo? Velmi krátce řečeno, benátský kupec Antonio chce půjčit větší finanční obnos (tři tisíce dukátů) svému značně marnotratnému příteli Bassaniovi, který jej potřebuje, aby se mohl ucházet o přízeň krásné Porcie. Protože však nemá potřebnou hotovost k dispozici (je sice bohatý, nicméně investoval do zboží, které se přepravuje na lodích a nebylo ještě prodáno), dojde k následující finanční operaci: potřebnou částku půjčí Bassaniovi Shylock, Antonio se stane ručitelem a Shylockovi se zaváže, že když závazek ve sjednaném termínu nebude uhrazen, odřízne Shylock z jeho těla libru masa. Pro právní puristy podotýkám, že část těla nebyla blíže vymezena („... pokutou budiž, spíš jen tak pro zasmání, jediná libra vyříznutá z té části vašeho tak bělounkého těla, kterou si určím s dovolením já.“)

Je zapotřebí dodat, že Shylock byl do té doby Antoniem opovrhován. Ten mu to ostatně připomene, když ho Antonio žádá o půjčku: „Já nevím, kolikrát už jste mi spílal – a na Rialtu, pane Antonio, peníze vyčet mi a taky lichvu. Já odbýval to pokrčením ramen – příkoří Židé nosí jako odznak. „Bezvěrec, hrdlořez a pes!“ jste křičel, když jste mi, pane, plival na kaftan, že rozmnožuji to, co patří mně!

Příběh končí tak, že Antonio svůj finanční závazek nesplní (jeho lodě se zbožím ztroskotají) a Shylock u dóžete nárokuje vyříznutí libry masa. Odmítne nabídku na zaplacení dvojnásobku zapůjčené finanční částky. (Polehčující okolností pro jeho neústupnost budiž skutečnost, že krátce předtím ho opustila jeho jediná dcera Jessika, takže se nenacházel v kdovíjaké psychické pohodě.) Situaci nakonec vyřeší krásná Porcie, přestrojená za „mladého doktora z Říma Baltazara“ – znalce benátského práva. Nabídne brilantní právněpozitivistickou argumentaci. Na straně jedné se totiž zdánlivě přikloní na stranu Shylocka, když na výzvu Bassania odmítne vzít zákon do svých rukou: „V Benátkách není moc, co změnila by zavedený zákon. Stal by se z toho špatný precedens a chyby, co by z toho vzoru vzešly, by zaplavily stát. To nesmí být.“ Vzápětí však vybídne Shylocka, aby vyřízl z kupcovy hrudi maso, nicméně s podmínkou: „Úpis ti nedal ani kapku krve, výslovně stojí tu jen „libra masa. Vyříznout můžeš tedy libru masa, však proliješ-li jednu kapku křesťanské krve, tvoje pozemky a všechno zboží podle zákona propadnou ihned benátskému státu.“ Když vzápětí Shylock, uvědomivší si léčky, do které padl, odmítne svoje právo realizovat, propadne veškerý jeho majetek z důvodu prokázání usilování o život benátskému občanovi. Navíc je přinucen přestoupit na křesťanskou víru a končí tedy jako zcela zničený člověk.

V čem je popisovaný příběh inspirativní? Především nastoluje klíčovou otázku vztahu morálky a práva. Formálněprávně lze jistě Shylockovi přisvědčit v tom, že Antonio podepsal svůj závazek svobodně, nebyl k tomu nikterak nucen a na první pohled proto Shylockovi nelze nic vytknout, když se dožaduje sjednaného plnění. „Advokátem“ Shylocka by mohl být právě R. Ihering: „Když jednou zákon benátský uznával takový úpis za pravoplatný, byl žid šelmou, že se ho dovolával? A možno-li tu viděti tenata, padá odpovědnost naň nebo na zákon?“ (Boj za právo, Praha, 1897, str. 8). Toto je jedno možné řešení. Transformováno do současnosti - a pod inspirací nadcházejících vánoc, tradičně plných všeobjímajících reklam: je namístě litovat někoho, kdo např. nabral nepřiměřeně vysoké spotřebitelské úvěry jen proto, aby měl se svojí rodinou bohatší vánoce a hned v lednu zjistí, že situaci prostě finančně nezvládne? Proč by mu měl pomáhat stát z peněz ostatních daňových poplatníků?

Druhý rozměr příběhu představuje klíčová otázka, do jaké míry mohu disponovat se svými základními právy, konkrétně s vlastním životem. Antonio totiž podpisem dlužního úpisu v podstatě vyslovil souhlas s tím, že při jeho nesplnění bude zabit. Je možné právně účinně vzdát se života ve prospěch někoho třetího? Není namístě odmítnout výkon takového závazku s odkazem na rozpor s dobrými mravy, resp. se zásadou nezadatelnosti a nezcizitelnosti práva na život? Zkusme uvažovat dále, co kdyby závazek zněl nikoliv na libru masa, nýbrž např. „pouze“ na některý tělesný orgán, jehož amputace by přímo neohrozila život dlužníka (oko, ledvina atd.)? Ihering velmi přesně k nastolené otázce zaujímá stanovisko, že buď byl dlužní úpis natolik „ničemný, jelikož obsahoval něco nemravného“, že ho měl soudce okamžitě zamítnout, anebo – když mu přiznal platnost – mělo být podle něj bez dalšího postupováno.

Můj poznatek z četby Kupce benátského bych proto shrnul následovně. Shylock určitě nebyl sprostý vrah či vydřiduch [jak jej viděl např. Lenin (Stát a revoluce, Svoboda, 1949, str. 97), který při kritice „úzkého horizontu buržoazního práva“ hovořil o typické „Shylockově tvrdosti“ a tento literární hrdina se tak stal ztělesněním běžného kapitalisty], ani bojovník za právo, kterého bych nekriticky přijímal. Nicméně domnívám se, že i tak obtížný právní problém, který Shakespeare nechal vyvrcholit v popsaném soudním procesu, lze řešit rozumně a vyváženě. Takové řešení totiž určitě nespočívá ve vykonání sjednaného závazku ani v ožebračení Shylocka prostřednictvím velmi povrchního pozitivistického výkladu benátských zákonů. (Vždyť úvaha založená na tom, že součástí masa nemůže být krev, příp. že Shylock smí odříznout navlas přesně libru masa a nikoliv méně, je po bližším rozboru neudržitelná. Ihering proto zcela správně hovoří o „hanebné vytáčce“ a „bídném úskoku“ na obdobné úrovni, jako kdyby někomu bylo přiznáno právo chodit po pozemku, avšak s podmínkou, že na něm nesmí zanechat stopy). Rozumné řešení spatřuji v hledání a nalézání přiměřenosti sankce za porušení smluvního závazku. Pokud bych chtěl argumentovat platným právem, poukázal bych např. na čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož „nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku“. Argumentací od menšího k většímu bych pak dovodil, že tím méně je možno uvažovat o zmrzačení či dokonce usmrcení dlužníka.

Abych však skončil i něčím pozitivním a hezkým v tomto veskrze temném příběhu, nechám na závěr opět promluvit Shakespeara (str. 269). Vnímejme následující slova jako poselství – třeba i pro soudce a účastníky řízení a smluvních vztahů:

Milosrdenství nelze vynutit. Snáší se z nebe jako něžný déšť na zprahlou zem. Je dvojím požehnáním: kdo dává, blažen jest jak ten, kdo bere. Největší mocí mocných je a králi na trůně sluší víc než koruna. Žezlo je znakem světské moci králů, v něm sídlí respekt, úcta k majestátu, hrůza a strach, co vzbuzovat má král; slitovnost však má vyšší moc než žezlo. Vždyť její trůn je samo srdce králů, ba projevem je samotného Boha – pozemská moc se nejvíc blíží Bohu, když soucit změkčí právo.“

6 komentářů:

Dan Dvoracek řekl(a)...

Ony právní úvahy jsou zajímavé, ale ta hra je dle mého mínění desně slabá.
Po právní stránce zcela souhlasím s tezí, že způsob, jakým je Shylock "poražen", překonává absurditu jeho zajišťovacího závazku mnohonásobně.

Jakub Kocmánek řekl(a)...

Za slabou bych ji nepovažoval, mě u ní mrazí... Řekl bych geniální předobraz absurdního dramatu, jež mělo teprve přijít :)

Tomáš Sobek řekl(a)...

Harůnova kronika (Egypt, 15. stol. př. n. l.): Dnes se na tržnici s otroky objevil jakýsi písař Šimíček. Oháněl se nějakou Listinou (ovšem bez královy pečeti) a tvrdil, že všechny obchody jsou neplatné. Svůj právní názor změnil až po třetím výprasku.

Anonymní řekl(a)...

Osobně jsem velmi rád, že se na JP opět rozvíjí "literární koutek". Jinak bych rád dodal, že chceme-li hodnotit divadelní hru, musíme brát v potaz nejen její text samotný (ačkoliv existují i divadelní hry, které byly napsané výlučně proto, aby se četly, nikoli hrály), ale i přidanou hodnotu, jež se ukáže až při jejich provedení. Divadlo není jen o ději či příběhu, nýbrž o celkovém výrazu. Jako příklad bych vzal třeba Havlova dramata. Pokud bychom je měli hodnotit výlučně z hlediska jejich textu a v něm obsažených myšlenek, museli bychom o většině z nich říct, že jsou naprosto primitivní a banální. Když se však odehrají na jevišti, člověk je nezřídka překvapen, jak výrazný v něm mohou zanechat dojem.

Martin Hapla

Tomáš Pecina řekl(a)...

Hru jsem četl před cca 20 lety a slabá je (na rozdíl od páně Šimíčkova postu).

Usmrcení, eventuálně těžká újma na zdraví, se jako zajišťovací instrument užívá celkem běžně v podsvětí, zejména v případě pohledávek, které jsou svou povahou nevymahatelné. Je fakt, že na rozdíl od kontraktu Žida Shylocka většinou schází prvek dobrovolnost, spíš jde o hrozbu náhradního výkonu :)

Anonymní řekl(a)...

V rámci diskurzu zaoberajúceho sa pozitívneprávnou stránkou diela bol(pohriechu) opomenutý rozmer prirodzeneprávny, na ktorý sú Shakespearove hry, nazdávam sa, obvzlášť bohaté, možno práve pre fakt, že obdobie života Williama Shakespeara je takmer totožné s obdobím anglickej renesancie (skoré storočie šestnáste až skoré storočie sedemnáste). Nasledujúca pasáž, ktorú ponechávam v pôvodnom znení(azda s výnimkou nahradenia staroangličtiny anglickým jazykom tejto doby) je podľa môjho názoru plná úvah o rovnosti a retributívnej spravodlivosti. Ako vyplýva z nižšie uvedeného textu, spomenuté právo na rovnosť nezakladá žiadna obecne záväzná právna norma, ale je uskryté v hlbšom ľudskom vedomí, či židovskom, či kresťanskom, alebo v našej dobe najbežnejšom vedomí voľnomyšlienkára(Le Libre Penseur, ako znie krásny francúzsky výraz) Naturalistické jadro by som videl v strede pasáže, jej začiatok a koniec sú zasvätené bohyni retribúcie Nemesis.


SALARINO:Why, I am sure, if he forfeit, thou wilt not take
his flesh: what's that good for?
SHYLOCK
To bait fish withal: if it will feed nothing else,
it will feed my revenge. He hath disgraced me, and
hindered me half a million; laughed at my losses,
mocked at my gains, scorned my nation, thwarted my
bargains, cooled my friends, heated mine
enemies; and what's his reason? I am a Jew. Hath
not a Jew eyes? hath not a Jew hands, organs,
dimensions, senses, affections, passions? fed with
the same food, hurt with the same weapons, subject
to the same diseases, healed by the same means,
warmed and cooled by the same winter and summer, as
a Christian is? If you prick us, do we not bleed?
if you tickle us, do we not laugh? if you poison
us, do we not die? and if you wrong us, shall we not
revenge? If we are like you in the rest, we will
resemble you in that. If a Jew wrong a Christian,
what is his humility? Revenge. If a Christian
wrong a Jew, what should his sufferance be by
Christian example? Why, revenge. The villany you
teach me, I will execute, and it shall go hard but I
will better the instruction.



Povedať o diele Billa Shakespeara, že je slabé je azda trošku odvážne, ja osobne nachádzam toto dielo vynikajúcim (Do dnešnej doby prežil v angličtine výraz "pound flesh" pre obligáciu, ktorej splnenie je nám takpovediac proti srsti) a odporúčam spolu s ostatnými skvostami ako Trojkráľový večer alebo Čo len chcete,Hamletom, či Skrotením zlej ženy do pozornosti čitateľa, tieto diela sú pristupné z http://books.google.com/ v plnom pôvodnom znení spolu s ostatným výkvetom svetovej literatúry.