01 listopadu 2008

Je prezident Klaus skrytým příznivcem Lisabonské smlouvy?

Nejen portál idnes informoval o tom, že Ústavní soud odložil veřejné jednání k Lisabonské smlouvě z 10. na 25. listopadu, protože o to požádal prezident Klaus, který by se slyšení rád účastnil osobně. Samotný odklad jednání a tím pádem i vynesení rozsudku je samozřejmě špatnou zprávou pro české příznivce „Lisabonu,“ ale jinak by je ta informace měla jen těšit.

Pokud totiž prezident míní svou účast vážně a opravdu chce v řízení aktivně vystoupit v roli účastníka, aniž by se radši nechal zastoupit právníkem, tak si tím podle mého názoru sám zatlouká poslední hřebíky do rakve svých nadějí na úspěch před nejvýznamnější soudní instancí této země. Ve výsledku tak jen přispěje k hladkému vítězství fanoušků Lisabonské (monstr)smlouvy.

Už v souvislosti s podáními, která prezident a Senát učinili, jsem se vyjádřil v tom smyslu, že oba bohužel nepochopili, že jakkoliv je Ústavní soud institucí i politickou, je to stále především kolbiště právní, kde politické argumenty a emotivní proklamace zpravidla hrají roli pouze podpůrnou až podřadnou. Mluvit se Soudem jazykem prázdných floskulí a politologických úvah v situaci, kdy zde již existují ke vztahu ústavního a evropského práva jeho vlastní judikáty, stejně jako odborná literatura (o zahraničních právnických pramenech nemluvě), je bez nadsázky amatérské.

Je však vidět, že pan prezident to nechápal, nechápe a pochopit nechce. Nestačí mu, že již v písemné fázi propásl šanci výrazněji se argumentačně postavit kvalitnímu podání vlády, šanci, která se tu podle mne nabízela (konkrétnější být nemíním, nejsem advokátem Hradu). Nyní se dokonce chystá svou účastí pohřbít i jakoukoliv (byť uznávám, že vzhledem k okolnostem stejně mizivou) naději na průlom při ústním jednání.

Možná, že by si mohl leckdo říci, že třeba spoléhá na to, že se Ústavní soud skloní před jeho majestátem. Že by si soudci mohli „vzpomenout,“ kdo že to rozhoduje o jejich (re)nominaci. Jenže všichni máme (naštěstí) ještě v živé paměti kauzu Brožová, kde se ústavní arbitři před profesorem Klausem lidově řečeno na zadek neposadili, a to přestože jim připomněl svých deset čestných doktorátů z právnických fakult celého světa. Nevím, kolik nových jich od té doby stihl nasbírat, ale obávám se, že ani tentokrát mu mnoho nepomohou. Víc než čestný diplom ze Západního Bengálska může totiž soudce např. zajímat, proč by měli v rámci Lisabonského posudku opustit doktrínu materiálního ohniska Ústavy, tedy teorii, o jejíž existenci se prezident s hrůzou poprvé dozvěděl až po přečtení vyjádření vlády...

Pan prezident zkrátka není právník, a proto před soud nepatří, určitě tedy nikoliv ve složité právní kauze, byť by měla jakkoliv silné politické pozadí. Udělal by proto lépe, kdyby před soud poslal někoho ze svých právníků či se za tím účelem poohlédl po schopném advokátovi, nejlépe takovém, který před ÚS už někdy stál a zná evropské právo.

Nedovedu si ostatně moc představit, že by se něco podobného mohlo odehrát v civilizovaném světě. Pomyšlení, že např. Angela Merkelová jedná před německým ÚS za vládu nebo že prezident Bush vystupuje před tamějším Nejvyšším soudem místo svého solicitora general je vskutku úsměvné.

Zajímavé bude též sledovat, zda se podobné chyby, tedy reprezentace neprávníkem, dopustí Senát a vláda.

Jak jsem již řekl, je fakt, že Senát si písemným vyjádřením připravil podobně beznadějnou pozici jako prezident. To má na druhou stranu tu výhodu, že při ústním jednáním toho též již nemohou mnoho zkazit. Pokud však i oni vyšlou politika, který bude Soudu vypravovat, že Lisabonská smlouva “zmenšuje podstatu České republiky, dělá z Čechů uměle Evropany, potlačuje naše národní hodnoty a zvyšuje vliv Bruselu“ (což je, zdá se, prezidentův plán), jen potvrdí předpoklad, že se překvapivý výsledek u ÚS konat nebude.

Naopak vláda je po písemné fázi v pozici fotbalisty stojícího dva metry před prázdnou bránou, kdy letícímu míči stačí jen nastavit nohu. Takové situace však nebývají příliš vděčné, už proto, že gól se bere jako samozřejmost, zatímco chyba se neodpouští. I na vládě by si proto měli dobře rozmyslet, zda k soudu vyšlou neprávníka A. Vondru. Ten sice díky svým nesporným rétorickým schopnostem zůstane pravděpodobně ušetřen osudu nebohého ministra Julínka, který svým vystoupením v kauze poplatků dodnes baví český internet, ale marná sláva, vysvětlovat např. vztah klauzule flexibility k omezenému přenosu pravomocí podle článku 10a Ústavy si jej úplně představit nedovedu.

Shrnuto a podtrženo, střetnou-li se v úterý 25. listopadu před Ústavním soudem tři politici dohadující se v duchu televizní debaty o to, jestli Lisabonská smlouva Evropě prospěje nebo ne, soud se asi nového zásadního argumentu v dané věci nedočká. V takovém případě pak jistě přistoupí ke své podivné, zde již ostatně kritizované, tradici vyhlásit svůj nález bezprostředně po skončení jednání. A pokud někdo uvnitř soudu nepřišel s argumentem, který písemná podání neobsahovala, vsadím kalhoty, že ten nález bude ve prospěch ústavnosti Lisabonské smlouvy.

Nevylučuji samozřejmě, že samotné jednání a následný výrok Soudu ukáže, jak hrubě jsem se ve svých odhadech mýlil. Třeba uvidíme přestřelku právních argumentů, v níž bude excelovat sám prezident, a to takovým způsobem, že jej to následně inspiruje k opuštění říše ekonomie, ekologie či klimatologie a konečně ve své příští knize zabrousí do oblasti práva. Ústavní soud, unešen novými argumenty, odročí vynesení rozsudku a až do února budou soudci horlivě diskutovat, připomínkovat a upravovat konečný nález. A ten bude znít proti Lisabonské smlouvě. České předsednictví tak bude moci začít ihned pracovat na smlouvě nové, s pracovním názvem „Euroústava – pokus č. III.“ No a já si budu muset shánět nové kalhoty...

Ale dost fantazie. Na rozdíl od Pavla Vernera (předmětný článek citován a reakce na něj zde) si nemyslím, že Ústavní soud se sebou nechává ze strany prezidenta zametat. Přeložit jednání na přání jednoho z účastníků, notabene hlavy státu, je podle mne vstřícností, která se ve vyspělé demokracii předpokládá. Zvláště když důvod prezidentovy žádosti byl dostatečně závažný (dlouhodobě plánovaná návštěva Irska) a troufám si věřit, že i jeho ochota najít místo ve svém kalendáři až od 25. listopadu dále, nebyla projevem snahy o umělé oddalování celé kauzy. Myslím, že v ono listopadové úterý se ostatně ukáže, jak se to s tím „zametáním“ ve skutečnosti má.

Pokud se tedy můj scénář naplní, mohou příznivci Lisabonu oslavovat Václava Klause jako svého nového hrdinu (tedy alespoň do doby, než onu Smlouvu odmítne ratifikovat). Odpůrci Smlouvy pak budou jen smutnými svědky toho, že ji svými neobratnými kroky před Ústavním soudem zachránil ten, kdo pro ti ní nejvíce horoval. Oni si ale stejně nakonec asi řeknou, že Ústavní soud by neměl „gule“ postavit se EU, ani kdyby je před ním zastupoval J. H. H. Weiler...

31 komentářů:

Jan Petrov řekl(a)...

Možná si pan prezident myslí:
a) že by i sebelepší výkon výsledné rozhodnutí ÚS nezměnil (nice try, Prof. Weiler!);
b) že jednání před ÚS je jen příprava na boj jinde a jinými prostředky; a
c) že by byla škoda nevyužít nabízený mediální prostor. Citace z prezidentova projevu (projevu zcela vědomě politického, neboť neadresovaného Ústavnímu soudu) budou další den úplně všude.

V prezidentově moci asi vážně není Lisabon "zachránit" nebo "pohřbít". Mimo jiné proto, že
1) ÚS není v dané věci vázán argumentací v návrzích;
2) ÚS se bude chtít vyšvihnout bez ohledu na chabá podání (některé ze) stran; a
3) argumenty, které by mohl prezidentův první zástupce přednést veřejně, přednesou soudci hlasující proti Lisabonu "vnitřně", příp. i v disentu.

Anonymní řekl(a)...

Velmi pěkné!!!
Petr Malůšek

Anonymní řekl(a)...

"Přeložit jednání na přání jednoho z účastníků, notabene hlavy státu, je podle mne vstřícností, která se ve vyspělé demokracii předpokládá. "

Mám dvě všetečné otázky:
1) jste si jist, že již první termín nebyl s prezidentem konzultován?

2) Myslíte, že vstřícnost s přeložením již tak odkládaného jednání (nemělo se jednat už na začátku října?) není jen aplikací "zásady" quod licet Jovi non licet Bovi? U které skupiny účastníků řízení před Ústavním soudem má taková vstřícnost místo? U všech? Nebo jen u hlav pomazaných?
Rovnost před zákonem byla v minulosti v takových případech aplikována důsledně.
Nebo se pletu?
JUDr. Kovář (Hodonín)

Petr Bříza řekl(a)...

Obvykle nevstupuji do diskuse v jejím počátku a nechám ji rozběhnout, ale zde udělám výjimku, abych se pokusil předejít tomu, že by se debata pod tímto postem mohla točit kolem jedné vsuvky. Konkrétně mám na mysli slova "notabene hlavy státu," jejichž kontroverznost jsem si uvědomoval již při jejich psaní a jež zřejmě vyvolala reakci Dr. Kováře.

Nechtěl jsem tím říci, že by měl ÚS prezidentovi povolovat to, co by běžnému smrtelníkovi v roli účastníka nikdy nepovolil. I prezident by měl mít závažný důvod, proč se neúčastnit, což zde bylo podle mého splněno (do spekulací, zda byl s Hradem konzultován již první termín se nepouštím, nemám žádné informace tuto trochu divokou hypotézu potvrzující a kroky obou aktérů si vykládám v dobré víře).

Poznámka o hlavě státu měla jen naznačit, že prezident je ústavní institucí a v takovém případě musí být Ústavní soud dvojnásob obezřetný při rozhodování o jeho žádosti, protože svévolné odmítnutí by mohlo být interpretováno jako prostředek určitého boje mezi ústavními institucemi, který není Ústavního soudu hoden. V tomto napětí mezi povinností měřit všem stejně a zároveň snahou nevyvolat podezření na boj mezi ústavními mocemi se musí Ústavní soud v případě žádosti hlavy státu (či jiné ústavní instituce) rozhodovat.

Zvláště obtížné je to v tak medializované kauze jakou je Lisabon (kdy by ÚS v případě odmítnutí byl jistě ze zaujatosti vůči prezidentovi obviněn) a já se domnívám, posuzováno na základě informací, které jsou mi dostupné, že se Ústavní soud rozhodl naprosto správně. Proto ta polemická pasáž s článkem P. Vernera, která celá je, uznávám, v onom postu tak trochu navíc.

Anonymní řekl(a)...

Nález bude ve prospěch ústavnosti bez ohledu na předložené či nepředložené právní argumenty. Krom toho tam ÚS nacpe i různé další věci, které se jeho členům chce říct a teď k tomu mají dobrou příležitost.

Zkrátka tak ÚS očekávaně politicky rozhodne a Klaus pak smlouvu, které senátem projde bez problémů, pokud nechce být označován za zbabělce, neratifikuje.

Mgr. Jiří Kůstka

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ústavní soud je povinen nařízené jednání odročit na žádost kteréhokoli účastníka, je-li důvodná a doložená (subsidiárně se užije OSŘ). Celá diskuse k této vsuvce je tudíž bezpředmětná.

robert zbiral řekl(a)...

Petře nemohu si pomoci, ale tento post se mi zdá ne zcela vhodný i z obecné roviny, trochu mi uniká jeho smysl.
Nebudu asi dalek od pravdy, když vyslovím hypotézu, že 90 % čtenářů tohoto blogu má o Klausových názorech na právo pochybné mínění a 80 % nesouhlasí ani s obsahem jeho myšlenek (integrace, živ. prostředí atd.). Sám se do té skupiny řadím. Proto mi není jasné, proč se poslední dobou již poněkolikáté zde svým způsobem musí "kopat do mrtvoly" a opakovat to samé. S ohledem na výše uvedené zde asi nikdo nový přesvědčen nebude, spíše mi to připomíná teambuldingové aktivity, kdy se vzájemně skupina podporuje ve své pravdě. Takový přístup se obyčejně aplikuje při pocitu ohrožení, pokud jsou ale Klausovy názory tak zcela mimo, tak proč se tím zabývat?
Abych nezůstal pouze u roviny obecné, post po mém soudu obsahuje některé logické i obsahové nejasnosti:

1) Proč jsou z toho, že se Klaus chce účastnit jednání, dedukovány úmysly typu, že chce ohromit svým majestátem, mluvit jazykem prázdných floskulí atd.? Proč by tím měl odstřelit své šance na úspěch? Ja zde žádnou (ne)přímou souvislost nevidím.

2) Všichni souhlasí, že ÚS je do jisté míry soudem politickým, proto nerozumím argumentu, proč by zde Klaus (vystupuje jako prezident, tedy politik), nemohl vystupovat i ne čistě právnicky. Navíc, otázka suverenity v procesu integrace má do značné míry politickou dimenzi, vždyť příslušné rozsudky úst. soudů ostatních MS jsou místy také politické traktáty. Přijde mi třeba, že argumentace v rozsudku Brunner v některých místech jako by němela s právem společného nic. Zmíěný Weiler se ostatně v mnoha svých článcích také pohybuje mimo čistě právní doktrínu (Demos, Telos..., The Case against the Case for Statehood atd.).

3) Je dobré být radikální, ale skutečně je vše tak černobílé? Podání vlády pokládám za dobré, ale absolutní zázrak to tedy také není, proč právě neohromit ÚS košatým, akademicky napsaným a tunou literatury podpořeným textem? Naopak proč by mělo být podání Senátu absolutně špatné? Vždyť o charakteru řízení nebylo (a dosud snad ani není) zcela jasno a třeba dává stručná verze nakonec smysl (co třeba rozdíl mezi tím, zda podání podává celá komora před svým souhlasem nebo až skupina poslanců/senátorů po souhlasu komory?). Nemyslím, že by v Senátu byli právníci nějak mimo (doc. Kysela a spol.), takže ta podoba asi je výsledkem nějakého procesu a úvah, nikoliv neschopnosti.

4) Nevidím za krokem Klause ani machiavellismus, ani selhání jeho šachových kvalit (že by byl příznivcem LS), už se přece delší dobu říká, že ÚS LS pustí dál (slyšel jsem někde 13 ku 2?), jistého není nic, ale náznaky tu jsou. Takže dle mého názoru jen chce být u toho, užít si trochu pozornosti médií (naočkovat veřejnost a naštvat právníky na tomto blogu, protože veřejnost už jeho pohledu začiná věřit :-) ), případně jenom prostě odložit souhlas komor o dalších 14 dnů, aby se to nestihlo do předsednictví.

Neberte prosím tyto úvahy jako kritiku ad hominem, myslím jí pouze jako vyjádření mého názoru, že už mi (jednostranná) konfrontace s Klausem na tomto serveru přijde zbytečná a mně se akorát zvedne vždycky adrenalin, že to s ním budeme muset vydržet ještě čtyři roky a bude to jen horší...

Tomáš Pecina řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Tomáš Pecina řekl(a)...

Názor vyjádřený v postu mi rovněž přijde lehce fachidiotský: ústavní soudci nepotřebují profesionálního právníka-advokáta, aby pro ně dokázal formulovat obsah odborného diskursu ohledně Lisabonské smlouvy, a naopak Klaus, který, cokoli mu můžeme vyčítat, je poměrně zdatný řečník, může artikulovat politické argumenty lépe než právník. Počkejme se soudy na samotné jednání.

Petr Bříza řekl(a)...

Ad Robert Zbíral a částečně i Tomáš Pecina

Roberte, byl to asi můj první vážně míněný post, kde jsem se panem prezidentem blíže a adresně zabýval. Možná mi to nebudete věřit, ale účelem nebylo si do něj bezúčelně kopnout (btw, „kopání do mrtvoly“ znamená, že dotyčný je bezbranný, „odkecaný“ jedinec – o tom se snad v případě prezidenta Klause nedá mluvit, myslím, že on je pravým opakem jakékoliv mrtvoly). Ten post pouze odráží mé zklamání z promarněné příležitosti. Já nejsem žádný zastánce Lisabonské smlouvy a nikdy jsem nebyl a nikdy jsem ani nenapsal nic v její prospěch. Překvapuje mě, kolik lidí si stále myslí opak, přitom jak v textu v HN, tak zde, nebylo ani slovo na obranu oné Smlouvy. Chtěl jsem pouze, aby před Ústavním soudem zazněly kvalitní argumenty na obou stranách, protože podle mého na obou stranách takové argumenty jsou a Ústavní soud měl tak náležité podklady pro řádné rozhodnutí. Kdybych byl ústavní soudce, kterému jsou všechny tyto argumenty předloženy, měl bych těžkou hlavu, jak tuhle věc rozhodnout.

Rád bych si myslel, že má pravdu Jenda Petrov a Tomáš Pecina, že ústavní soudci mají sami dost argumentů a nepotřebují, aby s nimi přišli zástupci stran. Oba pánové snad prominou, ale mně tato představa přijde tuze optimistická. Jen přečtení Lisabonské smlouvy Vám zabere několik dní, natožpak vymýšlení argumentace pro i proti. Soudci a asistenti, kteří věc nezpravodajují, mají mnoho jiné práce. U problému takového rozsahu a takové složitosti, navíc z oblasti, kterou na ÚS opravdu nedělají každý den, je dost velká pravděpodobnost, že na některé věci prostě nemají ani čas přijít. A tím nijak nepodceňuji jejich intelektuální schopnosti. Můžete být génius a při nedostatku času nemáte šanci obsáhnout každou nuanci, zvlášť u takto složitých věcí. Ostatně, přečtěte si výpovědi soudců NS USA, zeptejte se GA na ESD či jinde, s jakou pravidelností je strany přivedly na argumenty (často až při ústním jednání), které by je samotné nenapadly.

Za této situace dvě ústavní instituce a zvláště pak ta, která se staví jako hlavní odpůrce Lisabonu, žádné podstatné argumenty Ústavnímu soudu nedodá. Tím se celé řízení a ve finále i onen posudek podle mého velice devalvuje.

Já nijak nevynáším vyjádření vlády, s nímž, dodávám jen pro jistotu, nemám vůbec nic společného, napsal jsem, že je kvalitní a kvalitní rozhodně neznamená dokonalé. Problém je v tom, že proti němu nebylo postaveno prakticky nic.

A to je to, co kritizuji.

Že tady má někdo plná ústa řečí proti Lisabonu, ale když přijde na věc, tak skutek utek. Bylo snad na čase říci, že pan prezident chce bojovat s Lisabonem u soudu, ale přitom vůbec netuší, jak se tam takový boj vede. Politická prohlášení si může dělat do médií, na to nepotřebuje vystoupení u ÚS, myslím, že mu média dají patřičný prostor kdykoliv a ráda, takže tento argument o skvělé příležitosti neberu.

Znovu opakuji, že si nedovedu představit, že by v Německu, Británii, USA či jiné vyspělé zemi udělal nějaký politik neprávník to, co náš prezident, tj. že by šel vystupovat v roli zástupce dané instituce (tj. nikoliv jako třeba svědek) ve složité právní kauze před vrcholnou soudní instanci. Zdá se však, že v ČR nejen, že se tomu mnozí nediví, ale dokonce se jej zastávají a prohlašují, že tam hezky odprezentuje ty politické argumenty... Ano, Ústavní soud je i politická instituce, ostatně to jasně říkám i v tom postu, ale to neznamená, že je to třetí komora parlamentu. Je to pořád ještě soud a každý kdo četl Lisabon a naši Ústavu musí vidět, že ten problém je setsakra právní, jakkoliv silné jsou jeho politické implikace.

Ještě stručně k Vašim bodům:

ad 1) Doporučuji kauzu Brožová a uvidíte, jak vystupuje náš prezident u Ustavního soudu + přečtěte si jeho písemné podání k Lisabonu + aktuální zprávy k dané kauze na www.klaus.cz – na základě toho jsem si udělal úsudek. Myslím tedy, že můj odhad je založen na zkušenosti a konkrétních skutečnostech. Takže si myslím, že má prognóza byla korektně podložená. Kdybychom tady měli psát jen o tom, co je jisté, psali bychom jenom o minulosti. Navíc, že se můžu mýlit, to uznávám i v samotném postu, jsem ten poslední, kdo by se vydával za neomylného, to mi snad věříte.

ad 2) Je rozdíl mezi argumenty čistě politickými a argumenty, kde se právo a politika míchá, přesahuje, vyrůstá jeden z druhého a často nelze oddělit jedno od druhého. Argumenty pana prezidenta však nemají s právem nic společného. Dobrý advokát by dokázal sáhnout i pro argumenty politické, filozofické apod., zatímco sebelepší politik, není-li právníkem, tak si s doktrínou implicitních vnějších pravomocí založenou judikátem AETR a kodifikovanou Lisabonskou smlouvou poradí jen težko. Určitě tedy ne prezident Klaus, to je mé pevné přesvědčení.

ad 3) Proč je senátní podání mimo, to jsem napsal do HN a můj názor se od té doby nezměnil ani trochu. Hodnotím výsledek, nikoliv proces, ve kterém vzniklo. A ten výsledek je podle mého špatný. Nejde ani tak o stručnost jako ten obsah, nepřehlednost, nesrozumitelnost apod. Svou kritiku směřuji k podání, nekritizuji konkrétní osoby. A už vůbec jsem dalek toho, abych do toho jakkoliv tahal osobu doc. Kysely, jehož považuji za předního právníka a jednoho z nejlepších znalců ústavního práva v této zemi. Pokud vím, tak doc. Kysela s tím podáním nemá nic společného, ale i kdyby měl, tak mi to snad nebere právo kritizovat podání instituce, pro niž pracuje, aniž by to znamenalo, že jej osobně nějak shazuji.

ad 4) K potřebě prezidenta ukázat se před médii jsem se již vyjadřoval výše.

Vítám Váš komentář a osobně si jej určitě neberu, dal mi příležitost blíže objasnit mé motivy, které zřejmě nebyly tak jasně patrné, jak jsem si myslel. Po tomto vysvětlení Vás snad už nepřekvapí, že pokud to náhodou Lisabonská smlouva u ÚS prohraje, tak já určitě naštvaný nebudu.

Ještě dvě osobní poznámky pro dokreslení – projdete-li se okolím pana prezidenta, zjistíte, že mnoho lidí není vůbec přesvědčeno, že pan prezident udělal dobře, že si na danou věc nenajal právníka a pouští se do toho takto sám. A v tomto sdílejí mou kritiku. A v mé schránce se mezi jinými objevil email od člověka, který se označil za příznivce prezidenta a tento můj post velice chválil.

Těší mě, že i (aspoň někteří) příznivci pana prezidenta chápou, že mi v tom postu šlo především o věc a nikoliv osobu Václava Klause a tím více mne mrzí, že to nechápou někteří jeho odpůrci. Ale tak už to v životě někdy chodí...

Jan Petrov řekl(a)...

Petře, i když to tak možná nevypadalo, můj post se vyhýbal morálnímu či právnickému hodnocení (v tom máš klidně pravdu). Jen jsem se, neutrálním tónem, pokusil naznačit to, co Robert Zbíral vystihl lépe: nepodceňovat Klausovy šachové kvality.

Třeba se jednou budeme smát našim "lehce fachidiotským" právnickým hádkám o tom, jak to měl prezident vlastně před ÚS skoulet.

Jinak, není podstatná otázka, zda je Lisabonská smlouva nepřehledná, neupřímná, taková, anebo maková. Podstatná otázka je, co se ČR přihodí, když Lisabonskou smlouvu ratifikuje, a co, když ne. Doomsaying na obou stranách.

"One path leads to despair and utter hopelessness. The other, to total extinction. Let us pray we have the wisdom to choose correctly." Woody

Jan Petrov řekl(a)...

Tvůj post jsem ale nechtěl jakkoli kritizovat. Asi bylo důležité upozornit, že v pokročilých demokraciích je považováno za výstřední, pokud prezident zaměňuje jednání před Ústavním soudem s televizní Sedmičkou.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Vážně bych s hodnocením počkal na Klausův výkon; uznávám, že je to něco netypického a jinde málo vídaného, ale třeba překvapí.

Jen bych rád věděl, zda V. K. bude při přednesu vstávat anebo jako nejvyšší ústavní činitel bude naopak vyžadovat, aby, když mluví, povstali ústavní soudci ;-)

Tomáš Sobek řekl(a)...

Klaus: "Politici nejsou kompetentní porozumět Lisabonské smlouvě? Řekněte to poslancům až budou o ní hlasovat."

robert zbiral řekl(a)...

Petře díky za odpověď, přiznávám, že nyní je mi záměr postu také trochu zřejmější. S hlavní tezí, že by strany měly překládat soudu kvalitní a podloženou argumentaci (nejen ale právní...), je třeba logicky souhlasit. Jen pár poznámek:

- u podání Senátu jsem J. Kyselu uvedl pouze jako (asi nešťastný) podpůrný argument, že zcela mimo asi ono podání být nemůže, protože ho právnící této instituce viděli a pustili dále. Mimochodem, z vyroků kolegy Kysely na konferenci zde v Olomouci i mého rozhovoru s ním při jiné příležitosti jsem získal pocit, že ačkoliv podání nepsal, tak mu připadá adekvátní situaci. Jako argument pro obhajobu kvality podání to je ale samozřejmě nerelevantní, sorry (i jemu).

- myslím, že s ohledem na osobu prezidenta se každá kritika jeho postupu nutně zvrtne do kritiky ad hominem, proto je také tak těžké s ním psát polemiku. Označení "mrtvoly" jsem zvolil záměrně v souvislosti pouze s tímto blogem, kde Klaus odepsaný jedinec svým způsobem skutečně je...

- jak jsem již napsal, s logikou postu souhlasím, ale pořád se domnívám, že nebere do úvahy důležité faktory, proto ani nechápu ony poznámky k jeho postupu z jeho okolí, které jste zmínil. Klausovo vystupování je natolik specifické, ale zároveň dlouhodobě mediálně propracované, že si prostě nedokáží představit, že by V. Klaus zastoupen třeba takovým K. A. Schachtschneiderem v klidu seděl u jednání ÚS a poslouchal jeho doktrínou nabité argumenty. To by kompromitovalo to, co dělá Klause Klausem, "snížil" by se ná úroveň oněch paragrafošťouralů a jeho pracně budováná image "ochránce právně neuchopitelné suverenity státu" by byla pryč, možný dopad na rozhodnutí ÚS by přitom byl stejně asi mizivý.

Ludvík Matoušek řekl(a)...

Když jsem si v létě přečetl autorův článek v HN, myslel jsem si, že byl napsán svým výstředním způsobem zřejmě proto, aby upoutal pozornost k problému, před kterým ČR stojí (ratifikace Lisabonské smlouvy, řízení před Ústavním soudem).

Po přečtení tohoto postu ale musím změnit názor. Učinil tak proto, že k této problematice neumí psát klidně, věcně, s nadhledem a bez invektiv.

A to je škoda.

Namísto toho, aby tedy skutečně přešel k jádru věci a podělil se o myšlenky, které měl dle jeho názoru ten který účastník ve svém podání uvést, jsou tu k přečtení jenom běžně užívané fráze z tisku, který lze označit všelijak, jen ne jako seriózní.

Jestli se nemýlím, takhle nějak píší stranické sekretariáty našich politických stran.

25.11.2009 nebude dnem jen a výhradně právníků, a dle mého soudu ani být nesmí. Účastníci řízení a soud budou k veřejnosti svými projevy promlouvat, a jestli se nemýlím, tak to, oč tu běží - totiž evropskou integraci - by nemělo být jen záležitostí těžko srozumitelných (rádoby) právních konstrukcí a hypotéz.

Jde především o přesvědčení lidí, zda intenzita a rychlost integrace je správná a chtěná.

Jestliže je LS zárodkem federální Evropy, proč tedy nepojmenovávat věci laicky, a relativně srozumitelně - tak, aby si každý mohl učinit představu o tom, co mohou být přínosy takové integrace a jaké z toho mohou plynout nevýhody.

To vše platí potud, pokud se tedy domnívám správně, že většina českých občanů nejsou vzdělaní právníci.

Jakkoli nechci váhu příspěvku snižovat, nemohu se ubránit pocitu, že jde o naivní pokus o "bití na poplach", apel, aby se psala taková podání, která se posléze mohou stát vděčnou inspirací právnickým knihomolům. A mohly se tak rozvíjet nové a nové doktríny a principy atd., které stejně ale budou nakonec využity jenom k dalšímu prohlubování integrace (kdeže je ta reflexe ...).

Ohledně rozhodnutí Ústavního soudu v této věci kolují spousty zpráv, nejen jako je poměr hlasů pro : proti, ale i to, kdo se na vypracování pro-lisabonského rozhodnutí nepřímo podílel (a zrovna ten člověk, kterého mám na mysli, by se takového jednání vystříhat měl, protože je členem orgánu EU a de facto si tak ohřívá svoji "mocenskou" polívčičku) ...

Posuzuju-li činy, nikoli jen slova, pak jsem pevně přesvědčen, že by Ústavní soud dokázal najít 1000 a 1 argument jak pro konstatování "rozporu", tak i "souladu" LS s ústavním pořádkem.

K tomu bitvu právníků nepotřebujeme (malá odbočka - v kauze Brožová advokát paní předsedkyně podal nezvykle slabý výkon, a to už je pak asi opravdu lepší, aby tam byli sami účastníci).

Opravdu rozhodnutí Ústavního soudu ovlivní JEN právnická disputace?

Já si myslím, že o věcech, které se skutečně dotýkají podstaty státu, a proto i Ústavy, mohou stejně zasvěceně hovořit i laici.

Troufám si tvrdit, že o demokratickém deficitu EU, bezbřehém a nekonkrétním přenosu pravomocí, zásahu do kompetencí národních vlád a parlamentů, atd. by dokázal hovořit každý, kdo si přečte 2x týdně denní tisk.

Realita vývoje EU je jiná než si kdekdo před 15 lety představoval. A zdá se, že si realita vynucuje (někdo to zaměňuje s armádou eurofilů) i takový vývoj, který má spousty chyb. Třebas i takové, že chce fakticky setřít hranice národních států ("pánů smluv") a bez zřetelného souhlasu evropského národa konstituovat novou entitu (ze strachu pro jistotu nenazývanou stát).

Jestli je to správně, na to se třeba přijde až v okamžiku, kdy přijde někdo dostatečně silný a řekne: "I want my money back !"

Situaci Ústavnímu soudu nezávidím, osobně si myslím, že tu soulad dán není, o přístupu k LS mělo být hlasováno v referendu, a ačkoli si to politici slibují - rozhodnutí soudu není jejich alibi, odpovědnost za jejich rozhodnutí (vyjednání textu, souhlas s ratifikací, ratifikace) z nich Ústavní soud prostě nesejme, i kdyby se v tom vzájemně, 24 hodin denně, přesvědčovali.

Závěrem snad jen přání, aby řízení před ÚS proběhlo důstojně a novináři byli posléze dostatečně objektivní.

Jan Komárek řekl(a)...

K poslednímu příspěvku L. Matouška:
Myslím, že mezi jinými argumenty, které Petr ve svém článku pro HN použil, aby dokázal slabou úroveň zmíněných podání, byla absence jakýchkoliv odkazů na předchozí judikaturu ÚS, která se týkala práva EU - v podáních Senátu i prezidenta. Nemyslím, že by bylo nutné nějak sofistikovaně argumentovat (notabene v novinách neboi na blogu), nakolik visí tato podání ve vzduchu, přičemž jejich kontakt s ústavně právní argumentací je velmi platonický.

Jestliže je LS zárodkem federální Evropy, proč tedy nepojmenovávat věci laicky, a relativně srozumitelně - tak, aby si každý mohl učinit představu o tom, co mohou být přínosy takové integrace a jaké z toho mohou plynout nevýhody.

Tedy nerad bych vyzněl jako právní purista, ale není pro takové úvahy dost prostoru v Parlamentu? To, že můžeme být skeptičtí k uzavřenosti (ústavně)právní argumentace ještě neznamená, že bychom zaměňovali charakter právní a politické argumentace. Prezident, jako znalec Weyrovy teorie normativismu by to snad měl vědět nejlépe, ne?:-)

Ohledně rozhodnutí Ústavního soudu v této věci kolují spousty zpráv, nejen jako je poměr hlasů pro : proti, ale i to, kdo se na vypracování pro-lisabonského rozhodnutí nepřímo podílel (a zrovna ten člověk, kterého mám na mysli, by se takového jednání vystříhat měl, protože je členem orgánu EU a de facto si tak ohřívá svoji "mocenskou" polívčičku) ...

Tedy přiznám se, že tahle konspirační teorie mě celkem pobavila. Na ÚS jsem strávil celé léto a s Lisabonskou smlouvou se celkem intimně seznámil (to je také důvod, proč se vyhýbám komentávání celého řízení - ač je ukázkou mnoha nedostatků právní kultury v ČR a komentovat by bylo co) - čímž se nijak nehlásím ke konečné podobě rozhodnutí. Že by se ale na rozhodnutí nepřímo podílel někdo z institucí EU jsem si tedy nevšiml. Pokud nemáte na mysli dopis profesora Malenovského, který napsal v odpověď na dotaz Senátu (nikoliv Ústavního soudu) a kde zdůrazňuje, že se přímo k Lisabonské smlouvě nebude vzhledem ke svému postavení vyjadřovat. Pokud je to to, co myslíte, tak tedy chápete podíl na rozhodování velmi extenzivně. V tom smyslu jsou podílníky i prezident, Senát, vláda a cca deset dalších akademiků, kteří se vyjádřili na žádost Senátu. Waw, a teď teprve máme konspirační teorii...

Anonymní řekl(a)...

AD: L. M.
"v kauze Brožová advokát paní předsedkyně podal nezvykle slabý výkon, a to už je pak asi opravdu lepší, aby tam byli sami účastníci)."
Chtělo by se parafrázovat: "Víte paní Müllerová, musej říc kerýho advokáta v kerym procesu maj na mysli, páč těch procesů bylo víc."

Doktor Nett svými interrogačními schopnostmi natolik zaskočil pana prezidenta a dostal jej do defenzivy, že se p. p. překvapeně rozhlížel po svých pomocnících (prof. Bárta a LM tam byl taky, ne? ), a pak se utekl o pomoc k čestným doktorátům.

Myslím, že by nebyl problém někde tu nahrávku dohledat.
Ale možná máte na mysli nějaký jiný proces, v němž pp zvítězil.

J. Brabenec

Tomáš Pecina řekl(a)...

Argumentace sporem VK ca Brožová není úplně pertinentní, protože tam byly odpočátku rozdány karty naprosto jasně: premisa, že by se právní zásada "kdo jmenuje, odvolává", rozšířila do ústavně zakotveného práva na jmenování soudců a soudních funkcionářů, by představoval naprostý průlom do relativního postavení složek moci ve státě, Ústavní soud proto neměl moc na vybranou, bez ohledu na výkony účastníků.

Obecně jsou u ÚS vedeny různé druhy sporů, např. napadnout ústavnost doručování opatrovníku účastníka neznámého pobytu je typický "právnický" spor, kdežto eurozatykač nebo squeeze-out byly "politické" spory, na než je ústavněprávní dimense jako naroubována; nejsem takový iuspositivista, abych si myslel, že odpověď na tyto otázky najdu v ústavě.

Jan Komárek řekl(a)...

Ke komentáři, který jsem právě smazal (neboť se jeho autor nepodepsal celým jménem): Komentář jsem Petrovi zkopíroval (což beztak děláme u každého smazaného komentáře) a poslal mu ho mailem (tolik k poznámce autora komentáře: "Pro Jana Komárka: Myslím, že Petr by si to předtím, než to smažete pro neúplný podpis, rád přečetl."

Pokud myslíte, že Vám Vaše zaměstnání nebo jiné postavení neumožňuje se podepsat, můžete svůj komentář poslat někomu z nás (podepsaným) mailem, dotyčný jej vyvěsí s tím, že si jeho autor nepřeje být identifikován. Beztak se mi zdá, že jsme se zde již na blogu potkali...

Petr Bříza řekl(a)...

Díky všem za komentáře.

Jendu Petrova chci ujistit, že jsem jeho post nebral jako kritiku, byly to z jeho strany zcela věcné poznámky, vysvětlující možné motivy chování prezidenta a případný postup na ÚS. Jen jsem nabídl argumenty, proč se s některými z nich ne zcela ztotožňuji, byť ve zbytku jinak souhlasím.

S Robertem Zbíralem jsme si to, zdá se, v těch hlavních bodech vysvětlili; uznávám, že v drobnostech se naše názory nebo možná úhel pohledu liší, ale to by byla na světě celkem nuda, kdyby měli všichni lidé zcela totožné názory;) S J. Kyselou jsem nedávno též mluvil, ale na tohle téma řeč nepřišla, takže nevím, nakolik považuje to senátní podání za zdařilé, ale nemám v tomto směru důvod Vaší informaci nevěřit. Pak by bylo samozřejmě dobré vědět, proč má takový názor. Jinak jsem opravdu slyšel, že s tím podáním nemá nic společného, byť se v jisté fázi k dané věci jejich Stálá komise pro Ústavu vyjadřovala, ale do konečné verze stanoviska se jejich názor prakticky nepromítl. Uznávám ale, že je to informace neoficiální a jako k takové je třeba k ní přistupovat.

Výstižné poznámky Tomáše Sobka a Tomáše Peciny (kdo bude při prezidentově přednesu stát) mě pobavily;)

Ad Ludvík Matoušek

Asi nemá cenu se dohadovat, kdo a o čem je schopen psát věcně, klidně a bez invektiv. To je debata, do které se pouštět nebudu a omezím se na konstatování, že v tomto směru plně respektuji Váš názor, na který máte svaté právo.

Pokud jde o Vaše věcné námitky, řekl bych k tomu asi tolik:

1) V době probíhajícího řízení nepovažuji za šťastné, abych zde poskytoval protivládní straně konkrétní argumenty, byť resort, se kterým jsem momentálně pracovně spojen, vyjádření vlády nezpracovával a ani já osobně nebyl do celého procesu jakkoliv zapojen (už proto, že jsem ještě ani nebyl v ČR). Určitě mi sice můj poměr k celé věci dává méně svázané ruce ke komentování, než je tomu u Honzy Komárka, ale i tak zde jsou určité meze. Pozorný čtenář si nicméně jistě všimnul z postu i následného komentáře, že bych citlivá místa Lisabonu hledal u klauzule flexibility či doktríny implicitních vnějších pravomocí. Ale nechtějte po mně slyšet ani proč tomu tak je, ani jakými judikáty bych to podpořil, ani jak bych vystavěl argumentační linii. Nevím, zda jste stále "právním konzultantem v Kanceláři prezidenta republiky" či nikoliv, ale pokud ano, tak zvláště pak musíte pochopit, že práci za Vás tady dělat nebudu.

2) O tom, že Lisabonská smlouva není věcí pouze pro právníky, v tom máte naprostou pravdu. Jenže u Ústavního soudu neposuzujeme její potřebnost pro Evropu, potažmo pro ČR, ale její soulad s Ústavou. Diskuse o tom, zda je ta Smlouva politicky dobrá či špatná se mají vést ve vládě, nebo měly ještě před tím, než jsme ji podepsali, nebo teď v Parlamentu při její ratifikaci. Tam a na stránkách tisku ať se předkládají politické, ekonomické, filozofické, sociální a já nevím jaké ještě další argumenty. Tam se snažte prosadit svůj názor. Ale k Ústavnímu soudu nepatří spor o to, zda je ta Smlouva dobrá či špatná, ale zda je ústavní. Uznávám, že to není otázka čistě právní, jako Ústava není pohříchu jen právní dokument, ale každému je jasné, že ta debata je a musí být omezena na specifickou otázku a opírat se o argumenty pro tuto otázku relevantní. A to nejsou argumenty typu, kde je realita evropské integrace... Ty patří na politickou půdu, do procesu ratifikace, referenda apod. Na ÚS patří např. otázka, zda Lisabon může nesmí porušovat žádné ustanovení ústavy nebo jen její materiální ohnisko.

Abych Vám to řekl pregnantně: Znovu na tomto blogu opakuji, že jako občan v referendu bych pro Lisabonskou smlouvu nehlasoval, ale to není to samé jako říci, že je protiústavní. Ano, existují pádné právní argumenty pro i proti ústavnosti. Problémem je, že jsme ty druhé od pana prezidenta neslyšeli a místo toho říká něco, co patří do té první, parlamentní či mediální debaty.

Myslím, že je to obecný problém české veřejnosti a bohužel je vidět, že i mnoha právníků, že nedokáží vnímat skutečnost, že "špatné" neznamená nutně "protiústavní."

P.S.: Jak píší sekretariáty našich politických stran to bohužel nevím, já takové věci nečtu, ale věřím Vašemu úsudku. Snad je to dostatečně oblíbené čtení, abych za chvíli nepřišel o všechny čtenáře...:-(

Petr Bříza řekl(a)...

Ke smazanému komentáři:

Protože vím, kdo napsal Honzou smazaný komentář a chápu, proč se nepodepsal celým jménem, tento komentář sem tímto vracím zpět a přidávám pod něj mou reakci:

"Petře,

Ústavní soud opakovaně prokázal, že je orgánem především politickým a postupuje stylem, kdy k předem danému nálezu hledá zdůvodnění. Není to prezident, kdo udělal z ÚS politickou instituci, za tohle si ÚS může sám. Ostatně, co jiného je třeba celá přirozenoprávní doktrína, jejímž jediným skutečným smyslem je onálepkovat jí určitý politický program (program = zboží), aby se lépe prodával a kterou (si) zdůvodním cokoli a kdykoli? Tak, jako stačí připsat na výrobek "luxusní", stačí na normu připsat "přirozená", efekt je stejný. Škoda, že Hitlera nenapadlo prohlásit Židy za nepřirozenou rasu, dnes by byl od přirozeného práva pokoj ... vlastně ne, on to přeci udělal, on opravdu věřil tomu, že jsou podřadní a že je tedy zcela přirozené a tedy i oprávněné je zplynovat. Sorry, je to drsné, ale jen tak se dá vysvětlit, proč tím zblbnul nejen sebe, ale i tolik jiných a jinak inteligentních lidí ...

Ne, to není filipika proti přirozenému právu, věřící bych nepřesvědčil, to je jen vysvětlení toho, proč jsou soudní rozhodnutí tak nepředvídatelné, proč soudy přestávají být institucemi právními a stávají se institucemi politickými, proč právo přestává být předem dané a přestává být autoritou a proč na právních argumentech dávno nezáleží.

K tomu jeden pěkný citát závěrem:

"Tak, teď jsem vám, dámy a pánové, podrobně vysvětlila, proč Lisabonská smlouva s ústavou v souladu je. Ale všichni zde dobře víme, že stejně dobře bych dokázala zdůvodnit i opak." (C) JUDr. Syllová na semináři k LS někdy na jaře v parlamentu. Měla - bohužel - pravdu - právo se dávno stalo věcí názoru.

Prostě je to bída a Klaus to sám nevytrhne. On jen na tu hru byl nucen přistoupit.

Pavel"

Pavle, nešvary, na které upozorňuješ, jsou do určité míry skutečně problémem toho, že někteří soudci soudí věci stylem, o kterém mluvíš, tj. řeknu si, "jak by se mi líbilo, aby to bylo," a pak pro to teprve hledám argumenty. Už jsem to tady mnohokrát kritizoval, a to především zde.

Ale na druhou stranu jsou zkrátka situace, kdy opravdu téměř nezbyde, než rozhodovat citem, intuicí, dle subjektivní představy spravedlnosti. Takové skutečně složité případy v praxi nebudou však zas tak časté.

Každopádně zásadní věcí je, aby soud(ce) byl názorově konzistentní, aby jeho argumentace byla předvídatelná, abychom dopředu věděli, kteréžeto jsou třeba ty přirozenoprávní argumenty a že budou mít v jeho judikatuře stejnou váhu vždy, bez ohledu na to, jestli se to soudu zrovna hodí nebo ne. A je bohužel problém nejen našich soudů, ale i cizích, že to v praxi většinou takto nefunguje. Rozdíly jsou možná jen v míře, v jaké se to děje.

Já bych Ti taky dokázal říct, proč je LS v souladu s Ústavou, stejně jako proč s ní v souladu není. Jde ale o to, že u názorově konzistentního soudu bych věděl s nějakou pravděpodobností, která z těch argumentací má větší naději na úspěch...

Ano, možná máš pravdu a je to bída. Z toho ale neplyne, že je v pořádku, aby nejvyšší ústavní činitel přistupoval na nějaké hry a svým přístupem tak jen zhoršoval úroveň právního diskursu v naší zemi. Myslím, že je pod důstojnost prezidenta se k něčemu takovému propůjčovat, byť by byly jeho motivy jakékoliv. Bude to znít asi jako děsně idealistické klišé, ale kdo jiný než prezident by měl jít příkladem?

Navíc se musím bohužel přiznat k tomu, že nevěřím, že by tento prezident vystupoval jinak, i kdyby byl ÚS vzorem předvídatelnosti a argumentační konzistence...

Tomáš Sobek řekl(a)...

"Škoda, že Hitlera nenapadlo prohlásit Židy za nepřirozenou rasu, dnes by byl od přirozeného práva pokoj."

John Finnis přesvědčivě argumentuje, že klasičtí naturalisté zásadu “lex iniusta non est lex” nechápali tak, že nespravedlivý zákon není právo, ale pouze tak, že nespravedlivý zákon není morálně závazný. S koncepcí, že nespravedlivý zákon není právo, přišli až nacističtí soudci. Ti neuznávali zákony Výmarské republiky jako právo, pokud byly v rozporu se spravedlností (jak ji nacisté chápali). Dnes mluvíme o Radbruchově formuli a nikomu nevadí, že je to původně nacistický konstrukt.

Anonymní řekl(a)...

Nechci být hnusná, ale co tady řešíte? ÚS rozhodne stejně ve prospěch ústavnosti, stačí se kouknout na ústavní soudce a jejich politické (i v širším slova smyslu) názory.

Jediné, co z toho jde vytřískat je politický dojem na veřejnost a možná už se Václavu Klausovi stýská po televizních debatách, kterých se jako prezident už s v duelu nějakým jiným politikem neúčastní.

Petra Nováková

Ludvík Matoušek řekl(a)...

Laskavý čtenář promine,

ale nemohu nechat post P. Břízy z 6.11.08 22:47 jen tak bez odpovědi, neboť by nezasvěcení mohli nabýt dojmu, že s ním snad souhlasím.

To, že byl článek napsán způsobem zjevně nestandardním, je fakt. Proto se s autorem shoduji, že o tom nemá smyslu se dohadovat. Věřím a pevně doufám, že - nejen moje - připomínka ke stylu napsaného názoru byla vzata jako impuls k reflexi (jakkoli by některé věty z citovaného postu mohly být interpretovány jinak).

Budiž autorovi polehčující okolností jeho čestné prohlášení, že stranické texty úmyslně ani nevytváří, ani nečte.

Já jsem při čtení denního tisku konfrontován s nejedním tak či onak ideově laděným „článkem“, a z tohoto pohledu jsem si onen příměr dovolil.

Snaha podsunout mi nějaké bližší spojení s politickými stranami je jistě přátelsky míněným dloubancem, avšak mimo realitu.

Podivuji se nad snahou autora působit tak, jako by snad byl účasten na rozhodování v řízení před Ústavním soudem, a jeho předčasně sdělený názor by tak mohl vést k námitce jeho podjatosti. Dobrý komentátor se nemusí skrývat pod tyto úskoky, nýbrž leskem štítu jeho duševní činnosti jsou promyšlené a dostatečně konkrétní úvahy a stanoviska. Tím by přeci měl být svět „oslňován“ … jinak si tu všichni tou hromadou písmenek, seskládanou bez hlubšího významu a poselství, kazíme oči.

Trochu jsem se musel pousmát nad tím, že jsem včítán do „protivládní strany“. Odhlédnu-li od povahy řízení před Ústavním soudem, která dle mého názoru nemá charakter řízení kontradiktorního, pak tu už jen zbývá fakt, že vláda musí hájit „soulad s Ústavou“ a navrhovatel logicky „rozpor“. Jestli další účastník řízení tvrdí to či ono, je věc jiná, ale označení „protivládní“ si vskutku nezaslouží (…že by zase aspirace na stranický sekretariát???).

Čtenář si skutečně všimnul, že autor by „citlivá místa Lisabonu hledal u klauzule flexibility či doktríny implicitních vnějších pravomocí“, jenže přemýšlivému čtenáři takové sdělení nic nového neříká. Hodnota takové informace je pro čtenáře zdejšího blogu vlastně jen balastem …

Ostatně k tomu se váže i další autorův výrok: „Nevím, zda jste stále "právním konzultantem v Kanceláři prezidenta republiky" či nikoliv, ale pokud ano, tak zvláště pak musíte pochopit, že práci za Vás tady dělat nebudu.“ … Ani autor, ani jiný daňový poplatník nemusí mít strach, že by snad autor dělal práci za někoho jiného. Autor sám velmi dobře ví (díky „procházkám v okolí pana prezidenta“ – viz autorův post z 4.11.08 0:04), že nejsem do případu „Lisabon“ zapleten. A jestli to neví a jen tak střílí od boku (což by člověk útlocitný mohl považovat za přidrzlé), tak to tímto – s upřímnosti sobě vlastní – sděluji…

Na téma „Lisabonské smlouvy“ již několik traktátů napsáno bylo, a to rozhodně hodnotnějších, než byl tento článek: A jen a pouze pod tímto prizmatem jsem se snažil upozornit na to, že mi není jedno, jak je využíván zdejší prostor – byť to je samozřejmě hájemství „jinoprávní“ komunity. Proto jen příkladmo zmíním např. článek z 29.5.2008 (tedy hluboko před výtvorem autorovým)

anebo text neprávníka

Vposledku bych tedy doporučil více skromnosti do zdejších vod, více fundovanosti a noblesy.

Nestačí tedy jen „Chovejte se vždy slušně !“ (Ivan Medek, bývalý vedoucí KPR), ale zde by mělo dvojnásob platit „Myslet, vždy myslet !“ (Otakar Motejl, ombudsman).

P.S. jistěže nikoli každé „špatné“ má svoji ústavněprávní dimenzi. … Ale jakýkoli špatný mezinárodněprávní závazek (rozměru a důležitosti Lisabonské smlouvy) takovou dimenzi mít nutně musí. Připouštím však, že existují tací, kteří tuto citlivou hranici ani intuicí seznat nedokáží …

Ludvík Matoušek řekl(a)...

A vidím, že se mi nepovedly ty odkazy na články, proto zkouším znovu:

Proto jen příkladmo zmíním např. článek z 29.5.2008 (tedy hluboko před výtvorem autorovým)
europortal.cz
anebo text neprávníka angle.cz

Anonymní řekl(a)...

Klaus dnes podal u Úsoudu lepší výkon než Vondra. Nevěřím však, že by však soud bez ohledu na sebelepší argumentaci rozhodl proti Smlouvě.

Jan Tkadlec

Anonymní řekl(a)...

Stanovisko soudce zpravodaje je v důsledku pěkně jedovaté.
Pokud budou podány další stížnosti proti téže smlouvě, máme se na co těšit.

Anonymní řekl(a)...

to Vojtech Cepl:

Muzete to prosim rozvest?

Anonymní řekl(a)...

to Jan Kasal:

lovím to z tisku, takže to není moc spolehlivý pramen, ale pakliže bylo řečeno (či naznačeno), že se soud zabýval pouze vytčenými výhradami, a že to nebrání předložit věc Ústavnímu soudu znova s novými výhradami, a někdo to skutečně udělá, pak to vidím docela nevesele.

Zásada non bis in idem je tu skutečně vyložitelná více způsoby.

Anonymní řekl(a)...

Vojtěchu, bylo to řečeno velmi, ale opravdu velmi natvrdo. Totiž výslovně. Ale prezidentovi to tentokrát vážně nikdo vytýkat nemůže, ve svém vyjádření někdy z května jasně napsal, že ÚS má posoudit soulad celé LS s celým ústavním pořádkem, jinak otevírá cestu dalším žalobám. A že ji ÚS otevřel dokořán, to je jeho zisk, ale rozhodně ne vina.

Také je ode dneška jasné, že smlouvy pole článku 10a nemají sílu ústavního zákona. ¨

Opravdu mi bylo zatěžko tvářit se jako poražená strana.

Já jásám :-)

Pavel Hasenkopf

P.S.: Jern mne krapet zaráží, že na webu Soudu zatím nevisí celé odůvodnění, to mi někdo chce říct, že se na něm ještě pracuje?