neděle 5. října 2008

K rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady ...

Asi většina právníků, kteří se zabývají ve větší či menší míře právem obchodních společností, zaregistrovala rozhodnutí NS sp.zn. 29 Cdo 1193/2007 z 3.10. 2007 (odůvodnění rozhodnutí však proniklo - pokud se nepletu - na veřejnost až poněkud později někdy v průběhu tohoto roku). Podstatou daného rozhodnutí je konstatování, že jelikož rozhodování jediného společníka (akcionáře) v působnosti valné hromady není právním úkonem, musí k přijetí takového rozhodnutí dojít usnesením představenstva, a nemůže být tedy učiněno stejným způsobem jako jednání vůči třetím osobám navenek (např. 2 členy představenstva). Toto rozhodnutí způsobilo v právní praxi určité pozdvižení.

Hlavně asi proto, že se do té doby v praxi postupovalo převážně jiným způsobem, kdy se k příslušnému rozhodnutí v podstatě přistupovalo jako k právnímu úkonu, tak bylo činěno i podepisováno. K tomu přitom docházelo nejen v advokátní praxi, ale i v praxi notářské, kdy se v těch případech, kdy ObchZ vyžadoval formu notářského zápisu zpravidla postupovalo dle § 62 not. řádu (tedy zápis o právním úkonu) a nikoliv dle § 80a a násl. cit. zákona, který řeší zápis o rozhodnutí orgánu právnické osoby. Příslušné rozhodnutí v tom učinilo tak trochu "zmatek". Začaly vyvstávat otázky, co dál? Co s rozhodnutími, která byla již v minulosti přijata atp.?Vyvstala otázka (ne)možnosti jediného společníka nechat se zastoupit, což bylo aktuální zejména u zahraničních společníků, kteří možnosti zastoupení hojně využívali a zpravidla zmocňovali přímo advokáty, kteří jim v té souvislosti poskytovali poradenství.

V posledním čísle Právního rádce (č. 9/2008, s. 4 an.) vyšel článek z pera JUDr. Štenglové (mj. předsedkyně senátu NS, který vydal shora uvedený judikát) a JUDr. Petra Čecha, který se k předmětné problematice vyjadřuje. Jelikož lze daný článek považovat s ohledem na jistou "personální unii" za takřka autentický výklad, asi by neměl daný článek ujít pozornosti žádného z korporátních právníků. Co autoři v článku řeší? Tak nejprve vysvětlují kořeny, resp. judikatorní pozadí, které předcházelo přijetí výše uvedeného judikátu, přičemž argumentují (poměrně přesvědčivě), že náznaky v tomto ohledu byly již v předchozí judikatuře a uvedený judikát by tak neměl být vnímán jako žádný přelom. Zdůvodňují, že jediný společník v působnosti valné hromady nejedná, ale rozhoduje, pročež musí dojít k přijetí uvedeného rozhodnutí představenstvem jako kolektivním orgánem (ve shodě s daným judikátem).

Následně se autoři vypořádávájí s jednotlivými "problémy", se kterými je zřejmě "zavalili" jednotliví praktikující právníci po vydání cit. judikátu. K požadavku písemné formy zmiňují, že mají zato, že postačí písemný zápis o přijetí rozhodnutí na zasedání představenstva (byť vlastní rozhodnutí nebude přijato v písemné formě - s výjimkou rozhodování per rollam). Pro podpis zápisu postačí bude-li podepsán v souladu s §195 odst. 1 ObchZ, přičemž podpis dalších osob nebude zpravidla nutný, a to i když bude pořizován notářský zápis dle § 80a an. not. řádu. Jinak tomu bude ovšem v případě, bude-li pořizován zápis dle §62 not. řádu, kdy by měl být předepsaný způsob jednání za společnost dodržen.

Zde se mi zdá, že vyplouvá na povrch určitá kostrbatost. Není-li to přeci právní úkon (jak plyne z daného judikátu a argumentace autorů v článku), tak jak je možno pořizovat zápis o právním úkonu? Argumentace autorů je poměrně jednoduchá. Nejdřívě uvedou, že za formálně nejčistší řešení považují, aby not. zápisy byly pořizovány (je-li jediným společníkem česká právnická osoba s kolektivním statutárním orgánem) dle §80a not. řádu. Připouštějí však, že tak lze činit i dle §62 not. řádu, a to z toho důvodu, aby byla dodržena rovnost přístupu ke všem společníkům. Je-li jediným společníkem fyz. osoba, nemůže pochopitelně učinit zápis o svém rozhodnutí postupem dle § 80a not. řádu, totéž platí v případě pr. osob s individuálním stat. orgánem, popř. u práv. osob, jejichž vnitřní poměry se řídí zahraničním právem. Z toho dovozují: "Jakmile ale připustíme notářský zápis podle § 62 a násl. notářského řádu pro určitý okruh společníků, bylo by právně problematické jej ostatním upírat" Takže i jediný společník (a.s.) může nadále využít § 62 not. řádu, ale postup by dle daných autorů měl být takový, že nejprve představenstvo přijme kolektivním způsobem rozhodnutí (avšak v nedostatečné formě) a následně osoby jednající jménem společnosti před notářem "projeví vůli společnosti, která se předtím řádně konstituovala".

V určité "kostrbatosti" autoři pokračují, když se věnují otázce, kdy je rozhodnutí přijato. Dovozují, že je tomu okamžikem účinnosti rozhodnutí představenstva, tj. kdy se na něm představenstvo usnese. Problém je, že tak nebude učiněno v náležité formě pro absenci písemnosti či not. zápisu. Přesto se však autoři elegantně přenášejí tím, že se i na rozhodování jediného společníka v působnosti valné hromady uplatní režim neplatnosti usnesení valných hromad. Platí tak pravidlo, že i formálně vadné rozhodnutí se považuje za platné, není-li jeho neplatnost vyslovena předvídaným způsobem (tj. buď v rejstříkovém řízení anebo v řízení o neplatnosti usnesení VH). Takže vlastně nevadí, že všechna rozhodnutí jediného společníka (a.s.) budou přijímána jako formálně vadná, jelikož dojde k jejich následnému odstranění doprovedením příslušné formy. Navíc - pokud se neplatnosti včas nedovolá žádná z oprávněných osob (viz rel. krátká prekluzivní lhůta), bude takové rozhodnutí platit, i když formální vady nebudou odstraněny.

K zastoupení jediného akcionáře autoři uvádějí, že je možné, avšak nikoliv na základě standardní plné moci k provedení právního úkonu, ale na základě plné moci dle § 184 odst. 1 ObchZ, která se týká možnosti zastoupení akcionáře na valné hromadě. Toto zastoupení však nepřichází v úvahu pro vlastní přijetí rozhodnutí představenstva jednající aka jediný společník (akcionář) v působnosti valné hromady, poněvadž platí zásada osobního výkonu funkce členů představenstva, ale příslušný zmocněnec může následně "takové rozhodnutí [přijaté předtím kolektivně představenstvem] ... 'dotáhnout' do zákonem požadované formy notářského zápisu".

K zahraničním právnickým osobám pak autoři uvádějí, že na ně vývody uplatněné v daném článku neplatí - bude záležet na příslušné zahraniční úpravě, která bude upravovat, jakým způsobem a orgánem dané zahr. společnosti vykonávají práva v dceřiných společnostech. Z hlediska not. zápisu budou používat § 62 not. řádu, jelikož ostatně čeští notáři nejsou schopni ověřovat náležitosti zahraničního práva a s ohledem na to bude fungovat i jejich zastoupení.

V závěru se autoři vyslovují proti ukvapené legislativní změně, která by např. stanovila, že rozhodnutí jediného společníka v působnosti VH je právním úkonem, protože by tak mohlo dojít k "průlom[u] do dlouho utvářeného judikatorního konceptu" (tím konceptem je myšleno stávající pojetí vysvětlené danými autory) a takový průlom by mohl - obávají se autoři - otřást "právní stabilitou a jistotou".

Myslím, že je velmi dobře, že shora uvedený článek vznikl, poněvadž má zřejmě potenciál poskytnout praxi vyšší jistotu tam, kde se přece jen zdála v důsledku cit. judikátu poněkud nabouraná, a tedy i potenciál stát se hojně užívaným "permisivním pramenem práva" (abych použil Hartovu terminologii). Některé radikální důsledky příslušného judikátu, kterých se praxe obávala, jsou jím vyloučeny či alespoň omezeny. Lze tedy JUDr. Štenglové (a samozřejmě i P. Čechovi) poděkovat za dointerpretaci shora cit. judikátu. Musím se však přiznat, že trochu na mne daný článek (a to nemyslím nijak negativně, spíše naopak) působí dojmem "vlk se nažral a koza zůstala celá", ale to může být jen moje subjektivní zdání.

Přes celkový pozitivní dojem ze vzniku onoho článku mi přijde, že některá nabízená řešení působí prostě kostrbatě [nepřijde mi např. elegantní řešení, které vede k tomu, že všechna rozhodnutí budou přijímána jako formálně vadná, ale tento nedostatek bude následně zhojován; trochu uměle na mne působí i závěr, že "to" sice není právní úkon, ale přesto se o tom bude pořizovat zápis jako o právním úkonu (tedy alespoň je možno tak postupovat)]. Abych se přiznal - v této diskusi (kterou jsem více či méně sledoval, ještě když se diskutovalo o povaze usnesení valné hromady) jsem se klonil k tomu, že rozhodnutí jediného společníka je právním úkonem (narozdíl od usnesení VH). Hlavní důvod, proč usnesení VH není právním úkonem, jsem totiž vždy vnímal v tom, že aby se mohlo jednat o projev vůle atd., musela by ho činit určitá osoba, což v případě VH nelze. Na druhou stranu u jediného společníka s tím není problém. Přijde mi, že i rozhodování jediného společníka v působnosti valné hromady lze chápat jako projev vůle, který působí právní následky (a tedy jako právní jednání, resp. úkon), a skutečnost, že směřuje dovnitř (tj. v rámci korporátního řízení) mi natolik zásadní nepřišla.

Jsem zvědav, jak se to všechno nakonec ustálí, ať už s případnou legislativní snahou či dalším judikatorním vývojem, bude-li k tomu mít NS příležitost. Praxe to však snad teď již bude mít snažší, byť možná trochu kostrbatě --- ono ostatně naše obchodní právo není ani jinak příliš elegantní, tak co?

11 komentářů:

K.Csach řekl(a)...

Priznám sa, že som nikdy myšlienkovému boju medzi právny úkon/nie právny úkon čo sa týka VZ(VH) úplne nerozumel. Odpoveď na túto otázku podľa mňa nikdy nič neriešila. Rozumne sa k tomu stavajú Nemci - právny úkon sui generis, alebo možno nie právny úkon, ale aplikujú sa ustanovenia o právnou úkone, ak to má zmysel (to ich krásne Es kommt drauf an..). Ak je najväčším problémom nedostatok právnickej osoby, ktorá by tento úkon urobila, tak je to taký všelijaký argument - kľudne môžeme interpretovať, že právnická osoba je v rôznom rozsahu "zastúpená" členmi svojich orgánov (teda nie iba orgánmi) vrátane VZ. Aký je rozdiel v tom, či sa ja dohodnem s X,Y a Z, na tom, že pre mňa bude platiť, to čo oni medzi sebou dohodnú, resp. po dohode urobia (dúfam, že mi nepoviete, že je to neplatné :)) a tým, že to stanoví zákon pre právnickú osobu. Snáď by nikoho nenapadlo, že v prvom prípade sa jedná o môj orgán? :)

Ale predmetné rozhodnutie je zvláštne (aj) z iného dôvodu. Podľa mňa nie je až také pritiahnuté za vlasy povedať, že "hlasovanie" na VZ je právny úkon, teda aj samotné rozhodovanie jediného akcionára je právny úkon (vo vzťahu k tomu akcionárovi, načo riešime vzťah k akciovke) a teda by ho malo robiť predstavenstvo ako iný právny úkon... a ovca pobehuje a sýty vlk sa jej zďaleko vyhol...

Tomáš Sobek řekl(a)...

Na normativní otázku, co je v čí působnosti, nelze uspokojivě odpovědět na základě nějaké definice právního úkonu. Ta je koneckonců arbitrární.

K.Csach řekl(a)...

Tomáš Sobek a čert nikdy nespia... ale k vznesenej námietke: práve preto tu máme interpretáciu, ktorá, priznajme, je arbitrárna - aby to dávalo zmysel. :)

Jan Petrov řekl(a)...

Právní úkon poprvé -- jednání jediného společníka v působnosti valné hromady

Souhlasím s Tomášem Sobkem i s Kristiámen Csachem. Pod bublajícím povrchem scholastické disputace o definici právního úkonu vřou skutečné “politické” důvody: zachování platnosti některých dřívějších transakcí a patrně i transakční náklady vs. průkaznost rozhodování mateřské společnosti v působnosti valné hormady společnosti dceřinné. (Mrzí mě, že se v rozhodnutí NS nic nedočteme o SKUTEČNÝCH důvodech.)

Nemám přístup k poslednímu judikátu dr. Štenglové a Čecha ve formě článku, ani dost času na rozbor, a proto se zeptám: Pokud česká mateřská společnost pověřila určitou osobu, aby rozhodovala v působnosti valné hromady dceřinné společnosti, pak jsou rozhodnutí takové osoby stále (i podle nově publikovaného právního názoru) neplatná/nicotná, nebo ne?

Právní úkon podruhé -- oznámení o postoupení pohledávky

Co rozs. NS z 27. 11. 2007, sp. zn. 32 Cdo 118/2007?: Oznámení o postoupení pohledávky je právní úkon; jestliže tedy podle stanov činí právní úkony oba jednatelé společně, je neplatné oznámení, že společnost postoupila pohledávku novému věřiteli, které vůči dlužníku učinil jen jediný jednatel. (Platí-li navíc, že jednateli nemůže plynout samostatné zástupčí oprávnění z § 15 ObchZ.)

Vyšlo by nastejno říci:
a) Oznámení o postoupení pohledávky není právní úkon. Proto se ustanovení o právních úkonech nepoužijí. Vzhledem k hodnotovým úvahám (prospěšnost pro společnost, zvláštní povaha pouhého oznámení) nepřipadá v úvahu ani analogické použití ustanovení o právních úkonech (německé řešení); anebo
b) Oznámení o postoupení pohledávky je právní úkon. Nutno však provést teleologickou redukci (ustanovení zákona/stanov) ve smyslu, že postoupení může oznámit i každý jednatel samostatně. (Např. proto, že je to právní úkon sui genereis, resp. právní úkon jdoucí společnosti jen ku prospěchu.)

Tomáš Pecina řekl(a)...

Rovněž se přikláním k názoru, že hlasování na valné hromadě, a tedy i rozhodnutí jediného společníka v její působnosti, je právním úkonem, neboť má všechny jeho definiční znaky: je to projev vůle směřující ke vzniku určitých právních důsledků, byť jde o důsledky podmíněné dalšími okolnostmi, konkrétně hlasováním ostatních společníků – to je ovšem u právních úkonů běžné, takto podmíněná je každá oferta, neboť důsledky spočívající v kontraktaci závisejí na tom, zda ji protistrana akceptuje.

Takto nahlíženo, judikát NS zde balancuje na hraně ústavnosti, neboť pro právní úkon předepisuje povinnou formu, jež nevyplývá ze zákona a jsou jím soukromé osobě ukládány zákonem nepředvídané povinnosti.

K.Csach řekl(a)...

Ad Jan Petrov: druhý prípad. Vďaka za upozornenie na rozhodnutie. Vcelku sa priznám, že voči nemu veľké výhrady nemám (je to síce také "formalistické", ale aký by asi bol faktický výsledok, ak by oznámenie súd považoval za platné? - ak si uvedomíš, že kto by mal aké nároky voči komu - dlžník predsa platil - tak by si to odniesol niekto kto svoju povinnosť porušil podľa mňa menej ako ten, ktorý konal iba jedným konateľom).

Ale je tam niečo mimoriadne dôležité, čo je brané všeobecne za pravdu, a ja neviem, kto a kedy niečo také vymyslel - a na akom ustanovení to chce postaviť:

"Znamená to tedy, že teprve oznámením se postoupení pohledávky stává účinným ve vztahu ke dlužníkovi a zavazuje ho plnit novému věřiteli."

Hééé? to nie je Code civil...

PS: a všimol si si, že anonymizácia opäť nejako nevyšla a meno konateľa je uvedené v plnom?:)

Jiří Kindl řekl(a)...

Ad Jan Petrov:

Teto otazce se autori trochu vyhybaji. Jak to ja ctu, tak by dle autoru asi zalezelo na tom, jakou formou k povereni v minulosti doslo. Pokud dostala prislusna osoba plnou moc (k provadeni pravnich ukonu) v podobe prijimani rozhodnuti jedineho spolecnika, ktere nepredchazelo rozhodnuti predstavenstva mat. spolecnosti jako kolektivniho organu (jediny akcionar), pak by s tim byl problem. Pokud vsak udeleni plne moci predchazelo projednani a schvaleni predstavenstvem "vecneho obsahu rozhodnuti jedineho akcionare", pak by to bylo OK.

Problem je v tom, ze v clanku neni vyslovne reseno, zda tak dani autori pozaduji v podstate vzdy ad hoc plnou moc a znovu opakovane ad hoc rozhodovani predstavenstva v kazdem jednotlivem pripade, anebo zda staci, aby se predstavenstvo kolektivne usneslo, ze ve vsech vecech tykajicich se vykonu akcionarskych prav a ohledne vsech rozhodnuti jedineho spolecnika (tj. vecny obsah projednaneho rozhodnuti = vsechna rozhodnuti) bude takova akcionarska prava vykonavat jedna osoba a nasledne ji poverilo/udelilo plnou moc k cineni tehoz (obdobou plne moci dle § 184 odst. 1 obchz).

Nevim - nektere pasaze clanku mi prijdou naznacujici tomu, ze je potreba ad hoc rozhodovani. Jinak ale analogie k plne moci dle § 184 odst. 1 obchz k hlasovani na valne hromade, kterou lze udelit i obecne, by mi naopak naznacovala, ze je mozne i jedno obecne rozhodnuti a zmocneni.

K otazce neplatnosti versus nicotnosti se autori nevyjadruji. Nicmene pokud by slo o neplatnost tak s ohledem na aplikovatelnost rezimu neplatnosti usneseni VH (s omezenou moznosti napadani) by ve vztahu k historickym rozhodnutim tak o moc neslo - sice vadna, byly by platna.

Na podrobnejsi rozbor clanku jsem nemel zatim cas - ucel meho postu byl tak spise ryze informativni.

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den, tento judikát se sle vztahuje na jediného akcionáře, kterým právnická osoba nebo samospráva. Ale nevztahuje se na jediného akcionáře, kterým je fyzická osoba, ta žádné představenstvo nemá a dokonce může vlastnit všechny akcie na majitele, pak může rozhodovat kdykoliv. Představenstvo pouze zrealizuje jeho rozhodnutí. Je to tak?

Tazatel řekl(a)...

Dobrý den, proč byl odstraněn můj věcný a slušný komentář z cca poloviny listopadu 2008? Děkuji adminovi za odpověď.

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Anonymní řekl(a)...

Ad Jiří Kindl:

díky za shrnutí článku. Se závěry souhlasím. Domnívám se, že článek JUDr. Štenglové a JUDr. Čecha je chvályhodný, protože uklidnil panikařící odbornou veřejnost tím, že poskytl návod pro praxi, jak dále v otázce přijímání rozhodnutí jediného akcionáře (případně jediného společníka sro) postupovat. Přesto jsem přesvědčen, že závěry judikátu jsou nelogické a článku se je nepodařilo zdůvodnit. Své výhrady k němu jsem se pokusil shrnout v článku, který vyšel v Bulletinu advokacie 6/2008.

Ad Anonymní:

Ano, judikát se na případ, kdy je jediným akcionářem fyzická osoba, nevztahuje. Argumenty používající příklad fyzické osoby coby jediného akcionáře však ukazují na nelogičnost závěrů judikátu o povaze rozhodování jediného akcionáře v působnosti VH.

Zbyšek Kordač