neděle 21. září 2008

Sexuální obtěžování a potřeba antidiskriminačního zákona

Slovenský deník Sme přinesl nedávno velmi pikantní zprávu o jednom (slovenském) prezidentském ocenění. Článek Obťažoval študentky,dostal štátne vyznamenanie ukazuje na jeden širší aspekt postkomunistické kultury, totiž na poměrně značnou akceptaci fenoménu sexuálního obtěžování, které je ostatně v našem „chlapáckém“ prostředí zesměšňováno i pseudopřekladem „harašení“. Domnívám se, že problém sexuálního obtěžování je přitom jedním z velmi významných argumentů ve prospěch přijetí antidiskriminačního zákona.

Tento týden jsem nejen četl zmíněný slovenský článek, ale současně se setkal s jednou ze studentek nejmenované vysoké školy v ČR, která si mi na problém sexuálního obtěžování na našich vysokých školách stěžovala, a popsala mi i svou vlastní osobní zkušenost. Nemám vůbec žádný důvod této studentce nedůvěřovat, nebudu ji ovšem na její prosbu jmenovat (jde o klasický problém nedostatku objektivních důkazů typu skryté kamery).

Po pobytu v USA jsem si začal určitých problémů v naší společnosti všímat v poněkud jiném světle. Připadá mi podivné, pokud jsou žalobkyně v kauzách obtěžování terčem posměchu a stigmatizace (vzpomínám si na kauzu sexuálního obtěžování v jedné malé pobočce Komerční banky z přelomu 90. let a 21. století, kde byla stěžovatelka mediálně doslova zesměšněna, jen aby se pak šéf oné pobočky začal chovat jako novodobý paša a jeho chování překročilo takovou míru, že byl „odejit“ svými nadřízenými). Jde o problém, který velmi výstižně charakterizovala jedna moje americká kamarádka v Michiganu (která se specializuje na ČR a mluví plynně česky): „Doma, v USA, jsem vůči feministkám spíše skeptická, protože se mi zdají příliš radikální. Kdykoliv ale přijedu k Vám do Česka, stávám se feministkou.“

Kritika konceptu sexuálního obtěžování ze strany českých libertariánů je problematická. Je to totiž jeden z typických problémů, které nedokáže trh bez vhodně nastaveného právního prostředí napravit (nemluvě již o tom, že například české akademické prostředí není vůbec založeno na principu trhu, ale naopak na principu monopolu). Jak ostatně z hlediska ekonomické teorie práva charakterizuje sexuální obtěžování R. Posner (An Economic Analysis of Sex Discrimination Laws, University of Chicago Law Review, Fall, 1989, str. 1311, na str. 1331-1332):
Sexual harassment, properly defined to exclude mere flirtations and solicitations, is a coercive practice related to such plainly inefficient practices as rape and extortion. Sexual harassment is unlikely, save for the costs of prevention, to be in the employer's interest. While, in principle, granting a "license" to male supervisory employees to harass female employees would enable the employer to pay a lower wage to those male employees, the reduced cost of hiring supervisors is unlikely to offset: (1) the higher wage the employer will have to pay its female employees to compensate them for being exposed to sexual harassment; (2) time lost by employees in harassing or warding off harassment; (3) distortion in promotions; and (4) adverse selection of employees (the employer would be a magnet for male employees wanting to harass females and for female employees desiring to use their wiles to gain advancement). The problem is that, like other antisocial behavior in the workplace (embezzlement, for example), the costs of prevention are high; and this is an argument for public enforcement--depending of course on its costs. The novelty in the legal concept of sexual harassment is that the usual defendant in a Title VII sexual harassment case is not the harassing male employee, but the employer. It is as if banks were the defendants in cases involving embezzlement by bank employees. The proper analogy, however, is to the tort doctrine of respondeat superior. The most efficient method of discouraging sexual harassment may be by creating incentives for the employer to police the conduct of its supervisory employees, and this is done by making the employer liable. (zvýraznění přidáno)

Tedy i z ekonomického hlediska chicagské školy je ekonomicky racionální do českého práva pojem sexuálního obtěžování včetně příslušné žalobní legitimace a náhrady škody začlenit. Je to ostatně jeden z těch pojmů, které jsou vlastní drtivé většině právních systémů v Evropě (všechny země EU), USA a dalších zemí common law (srovnávací právověda je v tomto ohledu jednoznačná).

Jsem dalek toho tvrdit, že jakýkoliv sociální problém lze vyřešit cestou práva. Tvrdím ale, že teprve když bude mít studentka české univerzity peněžní motivaci žalovat vysokou školu za škodu způsobenou sexuálním obtěžováním, a bude-li tato peněžní částka zajímavá, objeví se první žaloby na naše školy, a teprve tehdy se také onen smrdutý problém začne opravdu řešit. Do doby, než se toto změní, však bude platit spíše to, že studentka bude mít obavy cokoliv podniknout, a to z obav před společenskou stigmatizací (neboť podle panujícího názoru u nás sexuální obtěžování není, a kdo tvrdí, že je, je jen pomatený feminista/ka). Celou situaci asi nejlépe vystihl senátor Jan Hadrava, který v prosinci 2003 v českém Senátu při projednávání novely zákoníku práce k problému mj. uvedl: Jsme maskulinní společnost s malým smyslem pro vcítění se, s malým smyslem pro empatii. Myslím, čím dále na východ, tím tyto paragrafy budí větší smích a větší chlapáctví. Milan Kundera kdysi říkal, že Evropa končí tam, kde končí secesní nádraží. Myslím si, že vztah k [problému sexuálního obtěžování] bude určovat do určité míry hranice Evropy.

50 komentářů:

Daniel Krošlák řekl(a)...

Bohužiaľ veci sa majú tak a myslím, že žiadna právna úprava ich len tak nevyrieši. Proste je to o ľuďoch (teda aj o sudcoch)... Ale o tom sme sa už bavili...

Daniel Krošlák řekl(a)...

Ešte na okraj - azda nie je naším cieľom, aby sa ľudia museli o všetko súdiť, aby mohla spoločnosť začať fungovať normálne... I keď niektorí si z podávania žalôb urobili zmysel života :o)

Martin Froněk řekl(a)...

Nejsem si jistý, že věta „Tedy i z ekonomického hlediska chicagské školy je ekonomicky racionální do českého práva pojem sexuálního obtěžování včetně příslušné žalobní legitimace a náhrady škody začlenit” plyne bez dalšího z toho, co píše Posner. Půjde čistě o empirickou otázku – sexuální obtěžování probíhá v delším časovém období a v různých formách, obtížně se prokazuje hranice mezi souhlasem a donucením, což zvyšuje náklady zavedení systému. U zákazu vraždy je cost-benefit analýza zjevná, přínosy zákazu ospravedlňují náklady; je tomu tak i u sexuálního obtěžování, kde jsou přínosy zákazu asi relativně nižší než je tomu u zákazu třeba té vraždy? Kdo ví...

Tím nechci říct, že jsem příznivcem mainstreamového (chicagského) L&E, jen mi to ospravedlnění pomocí nákladů a výnosů nepřipadá tak zjevné, jak je podáno.

Ještě poznámka k Posnerovu bodu 4: Problém nepříznivého výberu sice nastat může, ale jako argument mi to připadá nepřesvědčivé. Pokud se zaměstnavatel stane magnetem pro hulváty, tedy hulváti budou vědět, kde se nechat zaměstnat, aby se mohli “vyžít”, stejně tak to budou vědět ženy, které se takové firmě vyhnou obloukem.

Dan Dvoracek řekl(a)...

Jako s každou první úpravou, i zde platí, že i bohulibý záměr lze zkazit mizernou kodifikací a ještě mizernější aplikací.
Jakkoli tedy asi bude poměrně nesporné, že je nežádoucí, aby byli lidé proti své vůli vystavování sexuálně motivovanému chování jiných v míře vyšší než zanedbatelné, tím spíše pak tam, kde je jedna ze stran formálně či fakticky "silnější".
Nad konkrétním legislativním provedením tohoto záměru ovšem zajisté taková shoda nebude.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Technická poznámka: Není "frantiny" produktem českého spellcheckeru a nemá tam být "granting"?

Tomáš Pecina řekl(a)...

Velkým problémem je nepředvídatelnost zdejšího soudního rozhodování. Být onou studentkou, velmi bych se rozmýšlel, zda budu riskovat ztrátu sporu a společenské zesměšnění, plus náklady řízení ve výši několika desítek tisíc korun, bez ohledu na to, jak "neprůstřelné" bych měl důkazy.

To je ovšem obecnější problém: dokud budou místní soudy pracovat methodou připomínající loterijní společnost (a to možná ty lepší ještě urážím), bude asi lepší nechat se "harašit", popř. harašícímu vrazit pár facek: pak bude ve stejné situaci on – jako pobídku k tomuto neformálnímu řešení sporu podotýkám, že peněžitá satisfakce nebyla přiznána ani v kause "facka od Macka", což je pro fackující rozhodně povzbudivé.

Dan Dvoracek řekl(a)...

Domnívám se, že titulek je mírně zavádějící. Sexuální obtěžování může mít určitou souvislost s diskriminací, ale nemusí. Lze sexuálně obtěžovat, aniž by se to projevovalo diskriminačně a lze diskriminovat zcela nesexuálně.
Antidiskriminační zákon je tak pěknou ukázkou toho, jak se na bohulibý cíl (snížení míry sexuálního obtěžování) nabalí spousta méně bohulibých cílů, které na bází kvót, "genderově vyváženého prostředí" a podobných postmoderních pseudospravedlivých projevů degenerující společnosti vytváří prostředí, kde si člověk už ani nemůže svobodně vybrat, koho zaměstná ve svém podniku.

Anonymní řekl(a)...

To je dost nefér argumentace ve prospěch AD zákona.

Předpokládám, že na Slovensku to bude velmi podobné, jako u nás, tedy že i tam podklady pro prezidentova rozhodnutí sbírá prezidentská kancelář. A předpokládám, že i tam narážejí na zákon o ochranně osobních údajů apod. Jinými slovy, kdyby slovenský prezident o tom obtěžování věděl, je otázka, zda by dotyčného vyznamenal.

VĚDĚL O NĚM?

Dovozovat z toho, že sexuální obtěžování se přehlíží, nemá logiku.

Btw, na pražské právnické fakultě už léta přežívá podobné "eso", jeho jméno jsem znal už v polovině 80. let - maminčina kolegyně měla dceru
na právech ... od té doby jsem stejné zvěsti slyšel mnohokrát. Tak proč prostě některá z těch obtěžovaných studentek - za ta léta jich musely být minimálně desítky, spíš stovky - se nikdy neozvala, proč žádná nikdy nepodala trestní oznámení? Proč se neozvali kolegové dotyčného pána? Fakt si myslíte, že tohle vyřeší jakýkoli zákon?

Pavel Hasenkopf

Jan Petrov řekl(a)...

Článek "Obťažoval študentky,dostal štátne vyznamenanie" ukazuje tak nanejvýše na bulvárnost titulku -- tedy je-li správný předpoklad PH, že prezident SR o obtěžování nevěděl (nemohl vědět).

Nejsem si jistý, zda je česká společnost neemaptická. A myslel bych, že bude citlivá na zneužití moci. Kterého je obtěžující jednání zkoušejícího vůči zkoušené klasickým příkladem.

Myslíte, že na pana Chovance a na "eso" kolegové hledí jako na frajery a kance?

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Zdenek Novy řekl(a)...

Nevím, jak kolegové spolukomentátoři, ale já v ČR masové sexuální obtěžování žen či mužů jako reálný společenský problém nevidím.

A rozhodně se mi nezdá jako vhodný vzor k následování ten americký. Zejména pak bych v této citlivé otázce nepoužíval metodologii ekonomické analýzy práva, protože tu otázka společensky nepřijatelného sexuálního chování zdaleka přesahuje.

Co se týče potenciální právní úpravy sexuálního obtěžování, mám obavu, podobně jako spolukomentátoří přede mnou, že je zde mnoho problémů a caveats, které legislativci budou jen obtížně řešit. Zejména už samotné definování sexuálního obtěžování je nejednoznačné.
Pomineme-li brutální útoky typu plácání po zadnici a gest jednoznačně obscénních,
co musí muž/žena udělat, aby ženu/muže sexuálně obtěžoval(a)? Je obtěžováním pozvání na večeři? Je obtěžováním pohled na vyvinuté poprsí kolegyně, které nelze vzhledem k objektivní velikosti, očima minout? Jinými slovy, jak zajistit objektivizaci a s tím spojené dokazování sexuálního obtěžování?

Tomáš Pecina řekl(a)...

To je velmi správná poznámka: aby se sexuální obtěžování vůbec dalo uchopit právně, musí se napřed objektivisovat, což je vzhledem k jeho imanentně subjektivní povaze na hranici nemožného, už s ohledem na společenskou podmíněnost, resp. konvenci.

Zmíněné plácnutí po zadku může být jednou ženou chápáno jako běžný a neobtěžujících projev uznání, druhá může, být jako jedna z mých spolužaček na mathfysu, která si plamenně stěžovala, že ji examinátor obtěžoval, když ji "svlékal očima" – jak takové jednání skutkově definovat, by mě opravdu zajímalo.

Anonymní řekl(a)...

Jan Petrov: Kolego, jste tak naivní nebo to jen hrajete? 1) Čekatel právo na jmenování nemá a ví to od samého začátku - podepsal to, když šel čekatelovat, jako každý jiný čekatel. Čili zpochybňuje pravidla až poté, co prohrál. To mi nepřijde právě morálně vysoké. 2) Kdyby právo měl, fakticky by to znamenalo, že soudce vybírá ministr, to jest ministerstvo, to jest ... když vadí zásah exekutivy, proč tedy nikomu nevadí tohle? 3) Člověk, který říká "já mám právo soudit druhé, vy mne musíte jmenovat" ... VK má v tomto mou plnou podporu, nechci, aby rozmazlení a namyšlení chlapečkové měli takovou moc nad ostatními. Ať nejdřív dorostou a sem tam si i nabijou, aby věděli, jak se asi mohou cítit ti, které soudí. 4) Ten chudáček má z toho všeho především reklamu, o jaké se jinému začínajícímu právníkovi ani nesní ... houby odvaha, obyčejný marketing. Každá AK po něm sáhne všema deseti, bez ohledu na to, co umí, jen kvůli tomu jménu, které přitáhne hafo klientů. A jediné, co mu za tu "odvahu" reálně hrozí je, že VK otočí a zčista jasna ho jmenuje.

Pavel Hasenkopf

Dan Dvoracek řekl(a)...

Mno... to je podle mě složitější. Podmínky jmenování a nejmenování soudcem jsou jedna věc, rozhodnutí soudu druhá.
Já bych klidně i bral názor VK na to, zda a koho může/musí jmenovat či nejmenovat jako plausibilní.
Nepokládám ale za hajitelnou situaci, kdy správní soud jasně rozhodl a podřízení se rozhodnutí kde nic tu nic. To je to, co mi primárně připadá podivné.

Zároveň nepokládám za příliš vznešené častovat nepřítomného kolegu Langera různými dehonestujícími přídomky.

Jan Komárek řekl(a)...

Když dovolíte, požádal bych ctěné komntátory, aby se již dále k tématu nejmenování justičních čekatelů dále pod tímto příspěvkem nevyjadřovali. Jedná se přeci jen o samostatné téma.

Souhlasím, že je velmi důležité: navrhuji tedy v debatě případně pokračovat pod tímto starším příspevkem.

Díky

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Tomáš Sobek řekl(a)...

V antidiskriminačním zákoně se vymezuje pojem "obtěžování" a pak se ještě navíc vymezuje užší pojem "sexuální obtěžování".

Je pro to nějaký důvod? (Tedy kromě toho, že zákoník práce říká, že pojmy "obtěžování" a "sexuální obtěžování" upravuje zvláštní právní předpis.) Má snad sexuální obtěžování nějaké zvláštní právní důsledky?

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Návrh ADZ není asi vzorem nejkrásnějšího zákona. Nicméně si myslím, že definice (sexuálního) obtěžování v návrhu antidiskriminačního zákona je dostatečná (text viz níže).

Navíc nutno dále uvedenou definici posuzovat nikoliv ve vakuu, ale v kontextu judikatury amerických soudů stejně jako ESD, která jasně vykazuje nějaké letmé či jednorázové pohledy mimo dopad tohoto zákona. Všimněme si, že Posner si je (narozdíl od většiny zdejších diskutérů, kteří argumentují právem zcela nedotčeni) právního vymezení institutu obtěžování vědom, když ve shora cit. článku říká, že sex. har. je "properly defined to exclude mere flirtations and solicitations, is a coercive practice related to such plainly inefficient practices as rape and extortion". Zakladatelská kauza v judikatuře NS USA je MERITOR SAVINGS BANK, FSB v. VINSON ET AL. 477 U.S. 57 (1986) - tam rozhodně o žádné pohledy nebo flirtování nešlo. Další příklad je BETH ANN FARAGHER, PETITIONER v. CITY OF BOCA RATON 524 U.S. 775 (1998). Doporučuji k přečtení.

V judikatuře ESD jsou známy příklady žalob zejm. zaměstnankyň Komise.

Co spojuje judikaturu NS USA a ESD: zdůrazňuje se buď intenzivní povaha obtěžování(skutečně závažný akt) nebo extenzivní (méně závažná, zato dlouhodobá aktivita). Tomu plně odpovídá doslovné vymezení obtěžování níže.

Lze argumentovat, že obtěžování je upraveno též trestním právem. Do značné míry je to pravda, smyslem sex. obtěžování je však založit též civilní nárok (za současné situace bez ADZ by to bylo lze jen podle žaloby na ochranu osobnosti).

V postu netvrdím, že sex. obtěžování je ospravedlněno na ekon. analýze práva. Ve skutečnosti je důsledkem diskusí, které proběhly v USA a v Evropě v 60. a 70. letech (proto i podobné definice v USA a v EU). Posnera zmiňuji proto, že významná oponentura proti ADZ v ČR zaznívá právě z kruhů zastánců klasického liberalismu. Posnerův článek ukazuje, že třebas i chicagská škola přistupuje k problému diskriminace komplexněji (korektní je říci, že Posner ale jinak legislativní zakotvení zákazu diskriminace na základě pohlaví kritizuje, činí to však z dosti konzervativních pozic - viz článek. Současně explicite chválí zákaz diskriminace na základě rasy).

K T. Sobkovi: obtěžování narozdíl od sex. obtěžování má za úkol zachytit šikanu jiné než sex. povahy. Např. v jedné americké kauze došlo k tomu, že psychicky labilního jedince jeho spoluzaměstnanci vydeptali tak, že se definitivně zbláznil.
-----------------------
Definice z ADZ
Obtěžováním se rozumí nežádoucí chování související s důvody uvedenými v § 2 odst. 3 (zakázané diskriminační důvody,
jehož záměrem nebo důsledkem je snížení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího nebo urážlivého prostředí, nebo
které může být oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí ovlivňující výkon práv a povinností vyplývajících z právních vztahů.
Sexuálním obtěžováním se rozumí chování podle odstavce 1, které má sexuální povahu.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad ZK

Moje otázka směřovala jinam. Chtěl jsem říct, že nemá smysl vymezovat sexuální obtěžování jako zvláštní druh obtěžování, když sexuální obtěžování bude mít stejné právní důsledky jako ostatní druhy obtěžování.

Zdeněk Kühn řekl(a)...

v tom souhlasím. Ta distinkce vychází ze směrnic. Sexuální obtěžování je podmnožina obtěžování, a pokud vím, právní následky jsou stejné

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Miroslav Jurman řekl(a)...

Dovolím-li si trochu odbočit, za největší nevýhodu návrhu ADZ v českém prostředí aktuálně považuji to, že je zaváděn, "protože to chtěji z Bruselu" a nikoli protože je to (snad) vhodné pro naši společnost. Takový postup hraje do karet spíše těm, kteří z toho udělají další příklad ztráty naší "suverenity"...

Zdeněk Kühn řekl(a)...

sazbám pojistného nerozumím, ale je to tuším na úrovni EU řešeno. Nemám teď návrh ADZ před sebou, ale vím, že se věnuje v detailech právě pojistnému, a specifikuje tak obecné paragrafy, které cituješ.

Jan Petrov řekl(a)...

Zdeňkovi Kühnovi děkuju za upozornění a čtenářům se omlouvám za chybu výše, kterou jsem raději smazal:

Antidiskriminační zákon:

§ 5:
"(4) Diskriminací není rozdílné zacházení v soukromém pojištění ), pokud je k tomu věcný důvod v doložitelných pojistně technických principech a datech, které umožní zjistit rozdíly v pojistném riziku ).

(6) Diskriminací není rozdílné zacházení z důvodu pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženství či víry nebo proto, že je osoba bez vyznání, ve věcech uvedených v § 1 odst. 1 písm. f) až j), pokud je toto rozdílné zacházení věcně odůvodněno oprávněným účelem a prostředky k jeho dosahování jsou přiměřené a nezbytné. Ustanovení odstavců 1 až 5 a 7 tím nejsou dotčena."

Dan Dvoracek řekl(a)...

Problém samozřejmě je, zda "chci mít ve svém podniku za své peníze na své židli u svého počítače k jednání se svými zákazníky hezkou ženu do 30 let" je či není "oprávněný účel".
Podle mého názoru u dispozic se soukromým vlastnictvím, čehož je podnikání ryzí forma, to je velmi oprávněný účel - vlastník chce, což stačí.
Bohužel se obávám, že různí kvótofilové to vidí jinak a jsou toho názoru, že musím za své peníze zaměstnávat i lidi, které zaměstnávat nechci a ze svých vlastních zdrojů ku své vlastní škodě tak suplovat sociální roli státu.

Peter Brezina řekl(a)...

nemuzu si pomoct, mozna jsem divnej (a to z toho celyho antidiskriminacniho povyku rozhodne nadsenim po strop neskacu), ale na tom poslednim komentari D. Dvoracka mi neco bytostne vadi. Neumim to presne popsat, snad jde v jedne rovine o implcitni zvecneni cloveka (coz je ovsem tomuto typu ekonomickeho videni sveta docela vlastni). Ma nekdo podobny pocit?

Jinak z hlediska zde diskutovane problematiky povazuji za mimoradne dulezitou jihoafrickou zkusenost. Kdo by to nevedel: v te nove ustave maji zakotveno horizontalni pusobeni lidskych prav. Duvod, jak mi bylo nekolika akademiky z te zeme sdeleno, je pomerne prozaicky, mne ovsem predtim vubec nenapadl: jde o to, aby se lidska prava "nezprivatizovala" do ruznych "private club" organizaci...

A jeste k tomu vlastnictvi: ono i podle nasi ustavy "zavazuje". A z antropologicky-srovnavaciho pohledu je docela zrejme, ze tato jeho vlastnost je stejne univerzalni jako institut vlastnictvi jako takovy.

Dan Dvoracek řekl(a)...

Az prijdete na to, co vam bytostne vadi, rad o tom zapredu pratelskou debatu :-)
Prozatím bych ale setrval na svém přesvědčení, že pokud jde o soukromé horizontální vztahy, pak jsme, pokud jde o tzv. ochranu před diskriminací, ve značném procentu případů za hranicí, která dělí ochranu elementární slušnosti od levičáckého kecání do všeho. Práva spotřebitelská a zejména právo pracovní jsou typické ukázky.

Tedy zatímco zcela chápu potřebu odstranit diskriminaci v přístupu ku statkům zajišťovaným mocí veřejnou (a zde vidím rezervy například v přístupu k soudům vs. majetkové poměry účastníka) pak u nemonopolních soukromých subjektů je podle mě každému do diskriminace houby.
Za chvíli bude diskriminace v rodinném právu - zákaz diskriminovat ve výběru partnerky subjektivně nižší vzhledové úrovně.

Pokud jde o to, že vlastnictví zavazuje, nemyslím, že je to myšleno tak, že jsou občané svým vlastnictvím povinni mimo předepsané daně suplovat sociální systém. Pokud já za své peníze dávám práci někomu, komu bych ji normálně nedal, je to to samé, jako kdyby měla hospoda nařízeno vařit zadarmo pro X bezdomovců denně.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad Zdeněk "Sexuální obtěžování je podmnožina obtěžování, a pokud vím, právní následky jsou stejné."

To jsme u historických základů hnutí antiformalismu. :)

Georg Puchta byl obsedantní systematik, který se vyžíval v pojmovém škatulkování. On by pojem "obtěžování" rozdělil na dvacet druhů a tyto druhy pak ještě na nějaké poddruhy (třeba "sexuální obtěžování na školním výletu"), a to bez ohledu na praktickou potřebu takových pojmových distinkcí. Rudolf von Jhering to kritizoval slavnou větou: "Život se nemá podřizovat pojmům, ale pojmy mají sloužit potřebám života."

Matěj Šuster řekl(a)...

Především bych podotkl, že neznám liberála, který by tvrdil, že VEŘEJNÉ vysoké školy by měly mít právo diskriminovat studenty (popř. právo povolit svým zaměstnancům obtěžovat studentky). Je to samé, jako kdyby finační úřad diskriminoval daňové poplatníky podle jejich rasy, pohlaví atd. Když už, tak se naše argumenty týkají diskriminace na soukromém majetku. :)

Za druhé, všimněte si, že Posner své tvrzení (ve vztahu k relativním nákladům monitorování sexuálního obtěžování), které ZK cituje, nepodložil žádným argumentem.

Za třetí, obeně vzato mám za to, že v soukromém sektoru je nejlepší ochranou zaměstnace funkční trh práce (systém svobodné konkurence), tj. fakt, že se mu nabízí spousta jiných přibližně srovnatelných alternativních zaměstnání, takže není-li spokojen, může snadno (bez větších nákladů) odejít jinam. Tento tzv. exit pak dává zaměstnanci i "voice", tj. je zdrojem jeho vyjednávací síly. [Srov. Milton Friedman, Svoboda volby: "Nejspolehlivější a nejefektivnější ochranou většiny zaměstnanců je existence mnoha zaměstnavatelů. (...) ... konkurence [je] nejlepší, nebo jinak řečeno, nejméně špatnou ochranou největšího počtu zaměstnanců, která byla doposud objevena nebo vynalezena. (...) Zaměstnanec je chráněn před svým zaměstnavatelem existencí jiných zaměstnavatelů, pro které může začít pracovat.]

Za čtvrté, co se týče veřejných univerzit v ČR, myslím si, že tam je sexuální obtěžování opravdu více rozšířené, než v ostatních oblastech. Jednak (skoro) všechny studentky jsou mladé a velká část z nich je i krásných (= pokušení je obrovské), druhak zkoušející profesor (pedagog) má nad jejich osudem daleko větší bezprostřední moc, než zaměstnavatel nad zaměstnancem na konkurenčním trhu. Navíc veřejné univerzity typicky skončí pod nadvládou profesorské oligarchie, která je vzájemně solidární. :o)

Možná prvním krokem by bylo, udělal nějaký sociologický průzkum (anonymní dotazníkové šetření), kolik procent studentek něco takového zažilo, a pak těmito "tvrdými čísly" (která asi nebudou úplně zanedbatelná), argumentovat na zasedání píslušných fakultních orgánů, aby zavedly adekvátní procedury. Každopádně, s výjimkou případu, kdy by fakulta zavedla kamerový systém v místnostech pedagogů (resp. všude na fakultní půdě), je zjišťování, co se skutečně stalo, problematické. Vidina vysokého peněžitého "odškodnění" sice nepochybně zvýší motivaci studentky podat žalobu, ale zároveň snižuje její věrohodnost coby oběti, resp. zvyšuje nejistotu, zda je skutečnou obětí, nebo "zlatokopkou".

PS: V kuloárech občas kolují dost divoké zvěsti (např. za mých studií o jistém docentovi (nyní již profesorovi) působícím na katedře trestního práva PF UK) ... Je obtížné rozeznat, co je nanich pravdy, ale v tomto případě byly historky natolik rozšířené, že mám tendenci věřit tomu, že jádro bylo pravdivé (nehledě již n to, že na seminářích se dotyčný vskutku choval trochu jak "mlsný kocour").

Jan Petrov řekl(a)...

Slyšel jsem pěknou historku z PF UK:

Jistému docentu (nikoli onomu "mlsnému kocouru") se líbila zkoušená studentka. Pozval ji na kafe -- avšak až poté, kdy jí podal index.

Stále věřím (chci věřit?) tomu, že "hard core" obtěžování na českých univerzitách zase tak rozšířené není. (Existenci výjimek nezpochybňuji.)

Problém dotazníkového šetření: Ani onen "mlsný kozel", odhaduji, nezvládne obtěžovat vysoký počet studentek. A tak se bude anketa jen velmi obtížně vyhodnocovat: Rozdíl ve skóre mezi pedagogy, kterým se studenti jen mstí, a pedagogy, kteří skutečně obtěžovali, možná nebude dost velký (zvláště budeme-li vyžadovat vysokou hladinu spolehlivosti -- nízký počet "falešných poplachů"). Navíc věřím, že v anketě (anonymní!) budou hlasovat kladně i ti, kdo nic nezažili -- pouze na základě pedagogovy pověsti.

A patrně je častějším problémem nedostatek akce, nikoli znalostí. Avšak, onomu "mlsnému kocouru" prý zakázali zkoušet. (Nevím, zda je to pravda a zda se nejednalo jen o dočasný zásah. Studentům PF UK děkuji za info.)

Jan Petrov řekl(a)...

Poslední týden se mi nějak nedaří. S omluvou mažu příspěvek z 2:25, ve kterém jsem nešikovně porovnal jednání pana prezidenta a pana Chovance. ("Ostatně soudím, že údajnému výkonu p. Chovance není příliš vzdáleno nepochybné jednání pana prezidenta, který čekatele nejmenoval soudcem jen a pouze proto, že čekatel trval na svém právu garantovaném čl. 36 a čl. 3 odst. 3 Listiny.")

Šlo mi o to, poukázat na skutečnost, že v případě "hard core" sexuálního obtěžování je sex jen vedlejší atribut -- podstatou je zneužití moci (ve formě vydírání, často implicitního, a případně represe vůči těm, kteří se nepodvolili).

A když už jsem se dostal ve svých úvahách až do takových netušených hlubin, chvíli mi připadalo jako dobrý nápad připomenout případ čekatele Langera. Ale ve skutečnosti to asi dobrý nápad nebyl: Patrně nepředstavuje dostatečnou paralelu skutečnost, že podle mého názoru rovněž "případ Langer" zahrnuje flagrantní zneužití moci (a proto mi pije krev daleko více než pan prezident sám o sobě).

Zdenek Novy řekl(a)...

I přes podané vysvětlení těm "právem nedotčeným" se domnívám, za prvé, že:

sexuální obtěžování je nepolapitelný pojem, takže všechny explikace či rádoby definice včetně té Posnerovi postrádají smysl.

Za druhé:

je otákou, zda existuje společenská poptávka po občanskoprávních žalobách ze sexuálního obtěžování. Tato koncepce je podle mého názoru cizí fungování občanskoprávní odpovědnosti a bude vyvolávat praktické problémy.

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

Považuji za absurdní znepřehledňovat právní řád vytvářením dalšího nesystémového zákona.
Lidská práva upravena jsou, včetně práva na soukromí, a sexuální obtěžování lze postihnout stávající právní úpravou (už beztak složitou a nepřehlednou). Že se tak neděje, to je problém právního vědomí, nikoli zákona.

Matěj Šuster řekl(a)...

Jan Petrov:

Rozhodně jsem neměl na mysli dotazníkové šetření, kde by studentky zaškrtávaly na jmenném seznamu pedagogů, zda je někdo z nich sexuálně obtěžoval. :o) Spíš mi šlo o to, zjistit na nějakém náhodně vybraném (a tedy reprezentativním) vzorku, jak častý je výskyt tohoto jevu.

PS: od kamarádky vím, že dalším peagogem se sklony k sexuálnímu obtěžování je jistý "sociální ekolog" z FHS.

David Musil řekl(a)...

A co teprve kladení náročných otázek studentům/kám, u kterých je dotyčný/á v rozpacích, těžce se rozpomíná, potí apod... hle, toť často prostor pro snížení důstojnosti, vytvoření ponižujícího, pokořujícího prostředí... Spousta případů by se našla...

Matěj Šuster řekl(a)...

Ještě poznámka:

Některé (mnohé?) americké univerzity výslovně zakazují pedagogům, aby si cokoli začínali se studentkami (resp. zákaz je samozřejmě formulován "genderově neutrálně"...). Důvodem není jen starost o to, zda je souhlas studentky "skutečně dobrovolně dán", ale je tu i jisté riziko, že takové studentce z toho pak budou plynou všelijaké "nezasloužené" výhody (anebo to tak budou ostatní studenti alespoň vnímat).

Sám na to nemám úplně vyhraněný názor ...

michal ryška řekl(a)...

Z ryze praktického hlediska nutno podotknout, že některé diskriminace žalované z titulu ochrany osobnosti (tak podstatu žalovaných nároků kvalifikoval VS O.)diskriminacemi vůbec nejsou.

Zní-li žaloba, že jsem byl diskriminován, protože mě nevzali do práce, musí probíhat zjištění soudu směrem ke skutečnosti, zda se tak stalo skutečně z diskriminačního důvodu (pohlaví, sex. orientace, národnost, zdravotní stav, náboženství ...). A stává se, že žalobce nic takového netvrdí, jen ho prostě nevzali do práce, čímž se údajně dotkli jeho cti a důstojnosti.

Pak nemůže být nesouhlasu s názory Dana Dvořáčka, že je čistě věcí podnikatele, koho si u sebe zaměstná.

Jinak souhlas s Vojtěchem Ceplem s tím dodatkem, že by se už konečně mělo systematicky vyřešit, co patří nám (ochrana osobnosti) a co patří obecným soudům.

david kosar řekl(a)...

Hodně problémů se sexuálním obtěžováním na VŠ by se dalo vyřešit anonymními písemnými zkouškami (rozuměj opravující nezná při opravování testu identitu jeho autora).

Čili další argument pro upuštění od ústních zkoušek.

Anonymní řekl(a)...

Rada by som pridala pár poznámok. Počas štúdia na PF UK a FF UK som sa s problémom sexuálneho obťažovania zo strany vyučujúcich osobne nestretla a ani sa mi nikdy nestalo, že by sa mi s takýmto problémom zdoveril/a niektorá/ý z mojich kamarátok/v či známych. Tým nechcem povedať, že tento problém v českom akademickom prostredí neexistuje. Náznakom možnej existencie „harašenia“ by mohli byť divoko šíriace sa klepy o správaní istého pána profesora, či niektoré ďalšie kolujúce medzi študentmi pregraduálneho štúdia na PF UK. Najvačší problém u týchto „klebiet“ je ich anonymita a z nej vyplývajúce pochyby o ich hodnovernosti. Na druhú stranu som od svojich známych v minulosti počula hodnoverné sťažnosti na chovanie vyučujúcich, ktoré by sa podľa mojho osobného názoru dali podradiť pod pojem šikany v prípade, že by takéto jednanie bolo vyučujúcemu dokázané. Problém je, že týto študenti sa nikdy nesťažovali a preto chovanie vyučujúceho nikdy nikdo nezkúmal. Nakoniec mám osobnú skúsenosť s chovaním JUDr. Beránka (Katedra medzinárodného práva PF UK) voči mně a ďalším 2 kolegom v druhom ročníku, ktoré som považovala za hrubo neetické a osobne ma silne poškodzujúce. Problém je, že som to prekusla a nikdy som si nesťažovala. Možné vysvetlenie tohoto mlčania študentov nájdeme vo vnútorných predpisoch PF UK a možno i ďalších fakult u nás. Príkladmo v Štatúte http://www.prf.cuni.cz/predpisy/statut_fakulty/statut%20PF.pdf ani v Disciplinárnom poriadku PF UK, totiž študent nenájde žiadne interné nástroje, ktorými by sa mohol brániť, v prípade sexuálneho obťažovania, šikany či iného hrubo neetického jednania vyučujúceho. Absurdně fakultné predpisy mlčia ohladně disciplinárnych deliktov akademických pracovníkov a ďalších zamestnancov fakulty a upravujú len disciplinárne prestupky študentov. Z tohoto dovodu sa mi zdá byť logická v príspevku načrtnutá myšlienka, že k tomu aby vysoké školy realizovali opatrenia k prevencii nežiaducej šikany respektive sexuálneho obťažovania zo strany akademických pracovníkov, sú potrebné vonkajšie stimuly, kedže vysoké školy nie sú samy ochotné v tejto oblasti urobiť ďalší krok. Katarína Kukanová

Dan Dvoracek řekl(a)...

Jen bych chtěl pro upřesnění dodat, že disciplinární přestupek dle ZVŠ je možný jen u studenta. Je tomu tak proto, že vztah studenta a veřejné vysoké školy je vztahem veřejnoprávním, kde disciplinární řízení je jedním ze spůsobů výkonu veřejné moci v oblasti veřejné správy.
Naopak vztah školy a učitele je vztahem pracovněprávním, tedy civilním, kde autoritativní rozhodování jednoho a právech a povinnostech druhého není možné.
To samozřejmě nevylučuje, aby škola měla vůči učitelům sankční mechanismy pro případ nevhodného chování, tyto však musejí být nástroji pracovněprávními a nemohou být analogické k disciplinárnímu řízení.

Anonymní řekl(a)...

ospravedlnujem sa za nedoslednu formulaciu a diky za opravu, chcela som tym len povedat, že by som považovala za vhodné, keby české vysoké školy do svojich vnutorných predpisov zaradili ustanovenia, ktoré by explicitne stanovili ake interne prostriedky študenti možu použit v prípadoch, kedy sa cítia byť poškodení zo strany akademického personálu a ktoré by zaručovali, že v prípadoch, kedy bude obťažovanie preukázané, budu z toho vyvodene dosledky. Po nahliadnutí do interných predpisov zahraničných univerzít sa mi zdá, že obdobné pravidla nie su ničim nestandartnym. Pričom nevidim dovod, prečo by napriklad nemohli byt zaradene do Statutu a samostatného predpisu, obdobne ako je tomu u disciplinarnych ustanoveni bez ohladu na odlisny rezim vztahu fakulta - akademicky pracovnik. katarina kukanova

Anonymní řekl(a)...

... nakoniec v prípadoch etických ustanovení (ethical code) ide vpodstate tiež o vztah student - fakulta a teda o vyváženie povinností studenta a jeho možného disciplinárneho postihu, tým že su mu explicitne poskytnute práva chranit sa pred zneužitim mocenskej pozicie zo strany fakulty a jej zamestnancov. kata kukanova

Šimon Klein řekl(a)...

Předně bych chtěl podotknout, že Posnerova charakteristika se mi zdá být vcelku nekorektní, jelikož mluví pouze o sexuálním obtěžování žen muži, čímž se dopouští hrubě genderově-stereotypní úvahy, což mi vzhledem k obsahu jeho sdělení přijde jako zásadní nedostatek.

Jinak musím říct, že mi narozdíl od ZK připadá ona definice sexuálního obtěžování velmi vágní. Samozřejmě chápu, že rozumný soudce ji bude interpretovat s rozvahou, ale v takto populárním případě nelze nepřihlížet i ke světu skutečnému, převážně neprávnickému a mohu-li soudit podle svých skromných zkušeností, pak bude takováto definice chápana předevšim stylem: "Co si to ten chlap dovoluje? Pořád se na mě usmívá, už několikrát mi řekl, že mi to sluší a dneska mě dokonce pozvla na kafe! A přitom ani neni hezkej! Já ho asi zažaluju." popř. "Dneska mě zase v práci očumovala ta tlustá bachyně, až mi z toho běhal mráz po zádech. Budu jí to muset zatrhnout." Což myslím dokáže vytvořit prostředí mnohem více zastrašujícího, nepřátelské a pokořujícího, než kdejaké harašení.

Dan Dvoracek řekl(a)...

Souhlasim, ma americka zkusenost mne uci, ze prostredi strachu z postihu domneleho sexualniho obtezovani dokaze byt vice "hostile" nez prostredi, kde je sexualni obtezovani tolerovano. Obcas je to vyhaneni certa dablem.

Vlkýš řekl(a)...

Nevidím sexuální obtěžování jako celospolečensky závažný problém, ostatně jsem příznivcem these, že právo má být minimem morálky, než abych se klonil k tendencím svázat a zkorigovat právními předpisy všechno počínaje výběrem zaměstnanců, konče třeba vyměšováním...
Antidiskriminační zákon je ve své podstatě silně diskriminující, vždyť mě - jako hypothetického zaměstnavatele - naprosto připravuje o svobodu rozhodnutí o tom, koho chci ze svého rozpočtu platit a po kom chci, aby pro mě pracoval.

Anonymní řekl(a)...

Paní či slečno Kukanová,

dr. Beránka znám léta osobně, nějaký čas mi i řediteloval, názory jsme měli různé, jednou jsem ho dokonce v hádce polil kafem, ale rozhodně si nemohu stěžovat, že by ke mně byl někdy nekorektní.

Za nekorektní naopak považuji Váš post, za a) proto, že je natolik obecný, že je vlastně o ničem, zůstane z něj jen pocit, že dr. Beránek je nějakej divnej a bacha na něj, b) proto, že dr. Beránek pravděpodobně nemá o existenci tohoto blogu tušení, a těžko za ním někdo poběží s tím, že nějaká Katarína Kukanová ho tu pomlouvá - takže se ani nemůže bránit. Takže pokud si na něj chcete stěžovat, musíte být konkrétnější.

Pavel Hasenkopf

Anonymní řekl(a)...

Vážený pán Pavel Hasenkopf, po prečítaní Vašej reakcie som sa pokúsila dohľadať na google emailovú adresu pána Beránka, aj keď zatiaľ márne. Osobne nemám problém s tým, aby sa pán Beránek o tomto mojom výroku dozvedel a naň reagoval. Je pravda, že pri písaní postu v stredu ma bohužiaľ nenapadlo ho najskôr kontaktovať a až potom jeho meno v reakcii použiť. Čiastočne to bolo dané vlastným rozčúlením nad príspevkom z 21.9.08 23:15. Meno JUDr. Beránka som ako príklad použila spontánne, pretože pre mňa osobne sa stalo synonymom a) hrubo neetického chovania vyučujúceho voči študentom pri skúšaní a za b) vlastného zlyhania v tom zmysle, že som neurobila nič, napriek tomu, že som sa jednaním vyučujúceho cítila byť silne poškodená. Dôvod prečo som si osobne pánovi Beránkovi nikdy nezťažovala je ten, že keď som za ním toho istého dňa tj. 15. septembra 2004 osobne zašla s žiadosťou o zdôvodnenie, tak JUDr. Beránek odôvodniť čokoľvek odmietol a to vetou „skúška skončila“ a zabuchol dvere. Na fakulte som sa za to obdobie stretla s rôznymi pozitívnymi i negatívnymi prejavmi zo strany vyučujúcich, pričom z tých negatívnych, žiadny sa mi neuchoval tak intenzívne práve s ohľadom na pocit vlastného zlyhania z toho, že som si oficiálne nezťažovala. Pokiaľ email pána Beránka máte, budem rada pokiaľ mu post predošlete. Katarina Kukanová

Anonymní řekl(a)...

Pravdou je, že u článku o Jaroslavovi Chovancovi nevím, komu mám věřit. SME poslední dobou až hytericky šije do vládní koalice a je fakticky relevantnější opozicí než opozice parlamentní.

Ten text dost vaří z vody, třeba je to pravda, třeba ne.

Jan Sojka

Anonymní řekl(a)...

Úroveň diskutucích na SME není tak daleko od těch na Novinky.cz, kde se člověk často dočte také dost zajímavé věci, ale je otázkou, do jaké míry se jedná o fakta a do jaké míry o klasické diskusní žvanění.

Úrověň jeho textů neznám, že byl v době normalizace aktivním slouhou totalitního komunistického režimu je však nesporný fakt. Rozhodně jej za to nechválím, jen mi přijde, že SME za tohle výběrově kritizuje komunisty, kteří zůstali komunisty či se posléze staly nacionalisty a naopak bývalé komunisty, kteří jsou dneska lidskoprávní a multi-kulti aktivisté nechává dost na pokoji a když už o jejich minulosti píše, evidentně je dost je šetří (zváště pak, když nemají rádi Fica). Jistě si všichni pod tuhle kategorii dokážeme dosadit řadu jmen z českého i slovenského prostředí.

Takovýto selektivní antikomunismus, jehož cílem nejsou pouze lidé jako Chovanec, ale současná slovenská vláda, prezident a pochopitelně i hodnoty, které SME politicky nesdílí, dělá z tohoto vyčítání minulosti pouze propagandistický nástroj opozičního plátku.

Jan Sojka

Anonymní řekl(a)...

Někdo tu smazal příspěvky, na které jsem reagoval. Nevím, zda to byl sám autor nebo nějaký spávce, ale totálně tím dotyčný pokazil diskusi. Takhle vůbec není vidět, na co jsem reagoval.

Jan Sojka