19 května 2008

Plagiátorství, fušeřina a česká akademie: neveselý příběh z oblasti mps

Pár dní poté, co opadla euforie ze skončení zkouškového období, a já se vrátil do příčetného stavu, začal jsem si dělat pořádek (nejen) v počítači. Při procházení složky „Články k přečtení,“ do které jsem umisťoval dílka, která jsem neměl čas (či chuť) přečíst během školního roku, jsem narazil na příspěvek V. Hradilové z Právníka 8/2007 nazvaný „VÝVOJ DOKTRÍN MEZINÁRODNÍHO PRÁVA SOUKROMÉHO V USA.“ Vzpomněl jsem si, jak mě potěšilo, když mi jej kamarádka někdy loni v říjnu poslala naskenovaný, neboť jsem měl radost, že někdo v Čechách píše o věci, která mě tolik zajímá a kvůli které jsem se z velké části na NYU vydal. Řekl jsem si tehdy, že si to „schovám“ až na dobu, kdy budu mít za sebou všechny ty různé kurzy spojené s mps, do kterých jsem se tady přihlásil, abych si ten akademický článek mohl vychutnat z pohledu člověka, který už o věci trochu něco ví. To jsem ovšem netušil, že za výrobek takovéto „chuti“ by se snad styděl i ten menzovní kuchtík vzpomínaný Radimem Polčákem, natož pak doktorand Právnické fakulty Masarykovy univerzity....

Chtěl bych nejdříve předeslat, že jsem slečnu/paní Veroniku Hradilovou nikdy neviděl, nikdy jsem s ní nemluvil, nikdy jsem od ní nic nečetl a nikdo mi o ní nic nevypravoval. Jestli jsem přece jen pociťoval nějaké emoce, když jsem otvíral její článek, byla to radost, že vidím nějaké nové jméno, které v Čechách píše o mps, už proto, že je to u nás obor poměrně opomíjený a tak je člověk rád, když se rozšiřuje okruh lidí, se kterými může o tomto oboru diskutovat, dozvídat se nové věci atp. Zkrátka a dobře, článek jsem začal číst bez předsudků a s pocitem, že je v Čechách někdo, s kým si budu moct popovídat o věcech, kterými jsem se tady poslední rok zaobíral.

Už během první stránky mě nadšení však začalo trochu přecházet. Nelíbilo se mi, že autorka tvrdí mnoho věcí, s jejichž znalostí se jistě nenarodila, ani nejsou notoricky známé, aniž by je přitom podkládala odkazy. Např. skutečnost, že pojem „private international law“ byl původně americký a „conflict of laws“ zase evropský, ačkoliv nyní jsou používány přesně opačně, není, myslím, taková notorieta. Já osobně jsem se to třeba dozvěděl až loni z díla Clermont, Kevin M., "The Role of Private International Law in the United States: Beating the Not-Quite-Dead Horse of Jurisdiction" . 2 CILE STUDIES: PRIVATE LAW, PRIVATE INTERNATIONAL LAW & JUDICIAL COOPERATION IN THE EU-US RELATIONSHIP, Chapter 4, 2005.

I prof. Clermont sám v tomto směru dále odkazuje na díla prof. Kegela. Každopádně, stojí-li to za odkaz profesorovi z Cornellu, říkal jsem si, že by poznámka pod čarou slušela i článku v Právníku. Nicméně jsem to nakonec přešel, protože jsem usoudil, že Američané, již jsou poznámkami pod čarou přímo posedlí a odkazují prakticky vše, mě v tomto ohledu možná trochu „zblbli“ a začínám ztrácet „kontinentální“ objektivitu. Vzpomněl jsem si na Švejkovo „pán je outlocitnej“ a pustil se do dalšího čtení s předsevzetím, že se nebudu ošívat nad každým neodkázaným tvrzením...

Bohužel, začal jsem stále častěji narážet na nečesky znějící obraty, které vypadaly jako špatně přeložená angličtina. Navíc některá tvrzení nedávala věcně příliš smysl. Když mi růžové brýle spadly definitivně z očí, uvědomil jsem si, že mám před sebou slepenec několika anglických děl, plný vět vytržených z kontextu či špatně pochopených. To by samozřejmě ještě nebylo to nejhorší a určitě by to nebylo důvodem, abych kvůli tomu strávil den nad postem pro Jiné právo. Tím byla skutečnost, že se mi nechtělo věřit, že by V. Hradilová měla k dispozici Storyho legendární „Commentaries on Conflict of Laws“ v jejich prvním vydání z r. 1834. To jsem jí v první naivitě věru záviděl, než mi v průběhu čtení článku došlo, že „to je přece hloupost...“

Pojal jsem silné podezření, že celá ta pestrá paleta primárních citací odkazuje na knihy či články, které autorka nikdy neviděla a přebírá citace někoho jiného (které částečně upraví a pak z toho vznikají ta podivná tvrzení). Otázka už pouze zněla: ale koho? Jednoduchá úvaha byla podívat se po nejnovějších dílech, která cituje. Knihu „Fruehwald, E. S.: Choice of Law for American Courts: A Multilateralist Method. Westport, Connecticut, Greenwood Press, 2001” tady doma nemám a do školní knihovny bych kvůli tomu nevyrazil, ani kdyby nebyla knihovna zavřená. Místo toho jsem si stáhnul z Westlaw článek Williama Tetleyho „A Canadian Looks at American Conflict of Law Theory and Practice, Especially in the Light of the American Legal and Social Systems (Corrective vs. Distributive Justice)“ (38 Colum. J. Transnat'l L. 299, (1999)). Kdo nemáte Westlaw, článek je dostupný i zde.

Už při pohledu na obsah článku mi bylo vše jasné. Autorka si nedala ani tu práci změnit strukturu či názvy jednotlivých oddílů. Zatímco Tetleyho jméno najdete v článku v Právníku odkázané pouze párkrát, dostane se Vám bohatý výtah celé části jeho článku. A to i s jeho převzatými citacemi (odtud ten Story či díla profesora Bealeho či Currieho, která rozhodně nejsou zrovna „readily available“ a jimiž se přesto článek V. Hradilové jen hemží). Některé pasáže jsou parafrázované, některé jsou přeložené téměř doslovně. Abych autorce nekřivdil, v článku jsou i věci, které v Tetleyho článku nenajdeme. Po přečtení pasáží z Tetleyho se mi však zdá jasné, že všechna ta další citacemi nepodložená tvrzení a odkazy na těžko dostupné prameny budou opsané zase od někoho jiného, kdo si dal podobně jako Tetley práci se studiem těch pramenů, aby jej V. Hradilová „vykradla“ (omlouvám se za expresivní výraz ale nic slušnějšího mne nenapadá), protože se mi nezdá pravděpodobné, že by autorka ve zbytku použila jinou „metodu“ vědecké práce. Tipoval bych to asi na toho Fruehwalda, ale přiznám se, že to snad ani nechci vědět (a už tak jsem nad touhle věcí strávil víc času, než by si zasloužila).

Nicméně, Břízo, když už obviňuješ, předlož důkazy:

Takže zde je část článku V. Hradilové ze str. 880-881 Právníka 8/2007 (číslování poznámek pod čarou jsem pro přehlednost upravil):

2.6 Arthur T. von Mehren, Donald T. Trautman a Russell J. Weintraub – „functional analysis“ (metoda hodnocení účelnosti)

A. von Mehren a D. Trautman představili metodu hodnocení zájmu státu na vyřešení sporu (tak jak ji vytvořil B. Currie), avšak bez předpokladu, že by se spor neustále přidržoval práva státu soudu lex fori a hledal u něj oporu. „Functional analysis“ vyžaduje od soudu zhodnocení právních řádů, které se střetávají, podle následujících zásad:1

- výběr práva, jehož normy obsahují největší zájem na vyřešení sporu („law whose policies are most strongly held“),
- aplikace práva s naléhavým zájmem a nejužším spojením („reflecting an emerging policy“),
- výběr práva, které má k danému případu konkrétní vztah, na rozdíl od práva pouze s obecným zájmem („more specific rather than the more general policy“),
- výběr právní normy, která bude vztahu „nejlépe šita na míru“ („rule best designed“),
- vyhnout se právu, jehož vlastní zájem by byl překážkou pro vyřešení sporu („avoidance of a choice which would frustrate an underlying policy“).

A. von Mehren přišel s myšlenkou speciálních hmotněprávních norem, které by řešily případy pravých konfliktů mezi dvěma a více střetávajícími se právními řády.2

R. Weintraub tuto metodu rozpracoval do větší hloubky a konstatoval velice konkrétní argumenty, které by měl soud zhodnotit:3

- jaká je současná převažující tendence v právu („trends in the law“);
- vyhnout se právním normám, které jsou v současnosti přežitkem, snaha prosazovat moderní přístup k řešení sporů („avoidance of anachronistic rules“);
- vyhnout se nespravedlivému vyřešení sporu, které by značně ohrozilo postavení žalovaného („avoidance of unfair surprise to the defendant“);
- zjistit cíle, které sleduje zahraniční kolizní norma („foreign choice-of-law rule to determine the extent of its interest“).

Weintraub upřednostňuje pravidlo, že v případě pravého konfliktu má soud aplikovat právo, které staví žalobce do výhodnějšího postavení. Co se týče smluv, tak preferuje použít právo místa uzavření smlouvy (lex loci contractus).4

1. Von Mehren, A. T. – Trautman, D. T.: The Law of Multistate Problems. Little, Brown & Co., Boston, 1965, str. 341-375.
2. Von Mehren, A. T.: Special Substantive Rules for Multistate Problems: Their Role and Significance in Contemporary Choice of Law Methodology, 1974, 88 Harv. L. Rev., str. 347.
3. Weintraub, R. J.: Commentary on the Conflict of Laws, 3. vydání, Foundation Press, Minneola, New York, 1986, str. 284 a násl.
4. Ibidem, str. 397-398.”


A zde odpovídající pasáž z Tetleyho, str. 312-314 (zvýraznění nadpisu přidáno):

Arthur T. von Mehren and Donald T. Trautman; Russell J. Weintraub -- functional analysis

Arthur Taylor von Mehren and Donald T. Trautman introduced a method of weighing governmental interests which Currie had opposed, without adhering to Currie's forum bias. Their ‘functional analysis‘ would require courts to apply the following principles in weighing conflicting policies: [FN42]

1) the choice of the state's law whose policies are most strongly held;
2) the choice of the law reflecting an ‘emerging‘ policy over one embodying a ‘regressive‘ policy;
3) the choice of a law expressing the more
specific rather than the more general policy;
4) selection of the rule best designed to effectuate an underlying
policy;
5) avoidance of a choice which would frustrate an underlying policy.

Multijurisdictional rules were advocated where weighing did not provide a solution. Von Mehren called for ‘special substantive rules‘ of law for true conflicts cases involving two or more jurisdictions. The purpose of such rules would be to strike a balance between ‘aptness‘ and ‘uniformity.‘ [FN43]

Russell J. Weintraub articulated very specific criteria for weighing competing policies in tort conflicts, many of which nevertheless echo those of von Mehren and Trautman: [FN44]

1) the advancement of clearly discernible trends in the law;
2) the avoidance of unfair surprise to the defendant;
3) the avoidance of anachronistic rules;
4) reference to the foreign jurisdiction's choice-of-law rule to determine
the extent of its interest.

In tort, Weintraub propounds a rule that in true conflict cases, the courts should apply the law which will favor the plaintiff, unless it is anachronistic or aberrational, or unless the state with that law does not have sufficient contact with the defendant or the defendant's actual or intended course of conduct to make application of its law reasonable. [FN45] In contract cases Weintraub favors the validating law. [FN46]

[FN42]. See Arthur Taylor von Mehren and Donald T. Trautman, The Law of Multistate Problems 341-75
(1965).
[FN43]. See Arthur Taylor von Mehren, Special Substantive Rules for Multistate Problems: Their Role and Significance in Contemporary Choice of Law Methodology, 88 Harv. L. Rev. 347 (1974).
[FN44]. See Russell J. Weintraub, Commentary on the Conflict of Laws 284 (3d ed. 1986 & Supp. 1991[...]
[FN45]. See Weintraub, supra note 44, at 360 & 1991 Supp. 74-75.
[FN46]. See id. at 397-398.”

A zde na ukázku jeden příklad, proč mi některá tvrzení a obraty nedávaly moc smysl:

V. Hradilová na téma Joseph Story, str. 876 (kurzíva přidána, původní zvýraznění a kurzíva vypuštěno):

„Storyho doktrína ovlivnila generace amerických právníků a jejím charakteristickým znakem je výhrada veřejného pořádku, zásada teritoriality a zásada mezinárodní zdvořilosti.1

1. Teorii mezinárodní zdvořilosti převzal od kontinentálních autorů nizozemské školy, zejména byl ovlivněn dílem Ulricha Hubera (1636-1694) De Conflictu Legum.“

Tetley na téma Joseph Story, str. 308 (kurzíva přidána):

„On these foundations, Story articulated his theory of the ‘comity of nations,‘ [FN19] [...]Foreign laws were not to be recognized or enforced, however, ‘when those laws are deemed oppressive or injurious to the rights or interests of the inhabitants of the latter [nation], or when their moral character is questionable, or their provisions are impolitic or unjust. ‘ [FN21]

Subject to that public policy exception, territoriality and comity were the hallmarks of Story's conflicts theory, which was a formative influence on generations of American lawyers and judges.

FN 19: The theory of comity was not really created by Story, however. Rather, he was heavily influenced on this subject by Continental authors, especially Ulrich Huber (1636-1694), whose 1687 essay De Conflictu Legum [ Of the Conflict of Laws], reprinted in Ernest G. Lorenzen, Selected Articles on the Conflict of Laws 162-80 (1947), was highly regarded in the United States.“


Původně jsem tady měl ještě pár dalších „perel,” ale myslím, že k prokázání pravdivosti mého obvinění toto bohatě stačí. Kdo chce, může se ostatně přesvědčit sám, materiálu je v onom článku v tomto směru bohužel více než dost...

Po tomto zjištění jsem začal pátrat, kdo to vlastně Veronika Hradilová je. A zjistil jsem, že je to (pravděpodobně interní?) doktorandka PF MU. Na její stránce na PF MU jsem našel odkazy na její publikace a diplomovou i rigorózní práci, jsou tam dostupné i posudky k oběma pracem. I když nemáte přístup do ISu, diplomová práce se dá stáhnout přes hledání v Google (stačí vložit část textu z článku v Právníku). Článek je převzat z diplomové práce, stejná pasáž je i v rigorózní práci, která je podstatným rozšířením diplomky.

Samozřejmě, na tom, že autorka použila svou diplomovou práci pro napsání akademického článku není vůbec nic špatného, ba právě naopak. Ani v zásadě nevadí, že nepřichází s ničím novým, to se u článků shrnujících určitou historickou materii ani očekávat nedá. Nicméně není prostě možné volně přepsat práci někoho jiného, aniž to výslovně uvedu. Stejně tak není možné, byť je to jistě prohřešek menší, vydávat sekundární citace za citace primární. Tomu se říká plagiarismus.

Osobně si myslím, že se to nedá odpustit ani u diplomek a dalších studentských prací, byť je mi jasné, že tento způsob „práce“ pěstuje hodně studentů a že proti většině z nich V. Hradilová strávila nad psaním své rozsáhlé DP a ještě rozsáhlejší RP mnoho času a věnovala jim viditelně hodně úsilí (to myslím bez naprosté ironie). Určitě bych tady nikdy nepranýřoval a pranýřovat nebudu studentskou práci, protože tam je zkrátka shovívavost na místě. To už je problém PF MU a posuzovatelů, jakou kvalitu požadují (rozpoznají) a jaké metody vědecké práce akceptují – v tomto smyslu jsou ty posudky jejich vysvědčením (byť tím nutně neimplikuji, že jsou výsledkem jejich neznalosti dané problematiky, protože to stejně tak může být odraz času, který čtení práce věnovali) či školy samotné, nikoliv V. Hradilové. Ostatně, podivným standardům PF MU (týkajících se mnohem závažnějšího případu) jsme se v tomto směru již na JP věnovali.

Situace se pro mne nicméně zásadně mění ve chvíli, kdy student, respektive čerstvý absolvent, jde se svou kůží na akademický trh. Pokud nechceme být nadále bráni za akademický Divoký Západ (nebo spíš Východ), tak prostě nelze takovéto postupy tolerovat. A je třeba se proti takovým akademickým praktikám ozvat. Byť by to bylo sebebolestnější.

Já ale nechci, aby tento post byl chápán jako útok na Veroniku Hradilovou. Já nemám v úmyslu nikomu ublížit a celá tato věc je pro mne o to těžší, že Veronika Hradilová může být milá a pracovitá osoba, která si prostě jen myslela, že takto psát se akademické články zkrátka mohou. A není třeba její vina, že jí ti, co ji pro akademický svět měli připravit, už neřekli, že „tudy tedy ne.“ A určitě není její vina, že to včas nezastavily redakce časopisů, do nichž své příspěvky poslala.

Uff, o co snadněji by se mi tento post psal, kdyby „pachatelem“ nebyla mladá doktorandka, ale zasloužilý profesor...

V českých časopisech zřejmě najdeme mnoho plagiátů. Ne vždy se je ale podaří rozpoznat. Veronika Hradilová měla v tomto směru smůlu. Uveřejnila článek na téma, které mě zajímalo a zpracovala jej způsobem, který je pro mne neakceptovatelným do té míry, že se ucho utrhlo...

Kvalita českých právnických časopisů mi leží v žaludku už dlouho. Nesmysly, které se v nich dočtu, mne znovu a znovu nepřestávají překvapovat. Toto je však poprvé, kdy jsem já sám objevil nejen zásadní věcné nepřesnosti, ale přímo plagiát. A protože nechci, aby tato pracovní metoda v zemích českých, moravských a slezských nadále kvetla, napsal jsem tento post. Za 19 měsíců existence Jiného práva to byl ten nejtěžší post, který jsem stvořil. Zatímco z psaní všech ostatních jsem se těšil, tohle bylo utrpení. Vím, že tento příspěvek může rozšířit počet lidí, kterým má osoba, případně tento blog, vadí. Nikdo si nechce dělat nepřátele, ale já věřím, že tenhle post má smysl. Věřím, že to aspoň pár lidí odradí od toho, aby takto postupovali. A věřím, že je odradí ještě více tato výzva, kterou chci dokázat, že míním měřit všem stejně, ať je to profesor, docent, soudce, ministr či pouhý doktorand:

Pokud kdokoliv z Vás zná a může dokázat příklady plagiarismu v odborných právnických časopisech či neuvěřitelných odborných minel tamtéž, ale bojíte se, nebo se Vám prostě nechce je zveřejnit, pošlete mi je a já je zde otisknu, aniž bych prozradil Vaši identitu. Založil jsem k tomu novou rubriku nazvanou „Plagiátorství, fušeřina a česká akademie.“ Zapomeňte prosím na jejího prvního člena (tedy aspoň mého prvního člena, protože kolegové mají už pár zdatnějších zásahů zde a zde), který měl tu smůlu, že nebyl varován a jeho provinění mohlo být i neúmyslné - a proto aspoň u mne nyní začíná jako akademička s čistým štítem. Budu raději, když se nám podaří odhalit větší ryby. A samozřejmě nejradši budu, až jednou tato smutná rubrika zůstane zcela opuštěná, protože si v českých právnických časopisech už nikdo nic takového nedovolí...

P.S.: Počítám samozřejmě s tím, že nyní budu pod drobnohledem, zda nekážu vodu a přitom nepiji víno. Je to jedna z mála věcí, které mě na tomto postu těší. Aspoň si nedovolím své výtvory flákat a bude to třeba i někdo číst;-)

P.P.S.: Omlouvám se Veronice Hradilové a doufám, že když mi nedokáže odpustit, tak že mě aspoň pochopí...

203 komentářů:

1 – 200 z 203   Novější›   Nejnovější»
Anonymní řekl(a)...

Je smutné, že vedení diplomové práce slečny Hradilové zajišťovala prof. Rozehnalová.

Tomáš Hülle řekl(a)...

ad Petr Bříza: No, co říct...Osobně si nedovedu představit, jak bych se po tomto postu mohl podívat ráno do zrcadla.

Možná by nebylo špatné, před sepsáním postů obdobně útočných, nejdříve dát vědět samotné autorce. Její vyjádření bych zde docela rád slyšel a zcela jednoznačně by bylo slušné, se jí před postem jako je tento ozvat a počkat si na její reakci (I když chápu vaše zklamání po půl roce čekání na zajímavý článek). Pakliže by dokázala vaše domněnky vyvrátit, tak bych to považoval za extrémní zásah do její dobré pověsti. Jsem pro trestání plagiátorství, ale nikoliv pro inkviziční proces! A toto mi přišlo jako elektrické křeslo, i když jste se v závěru omlouval.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Má smůlu, že s plagiátorstvím začala tak záhy a nepočkala, až si to bude moci např. jako soudkyně dovolit.

Mimochodem, snažil jsem se rozhodnutí v cause Sovák najít na webu MSpr a byl jsem konsternován zjištěním, že kárná rozhodnutí se tam anonymisují. To už je skutečně výsměch a absence základní lidské slušnosti: nejenže jsou kárné postihy spíše symbolické, ale veřejnost se navíc nesmí dozvědět, který výtečník byl potrestán. Být soudcem, styděl bych se.

Daniel Krošlák řekl(a)...

Petre, ja s Vami sice suhlasim, ale predsa si dovolim trosku polemizovat. Ked porovnavate dodrziavanie autorskej etiky v CR (a maiori plati pre Slovensko) a v USA, treba podla mojho nazoru vnimat aj sirsi kontext vzdelavacieho a kvalifikacneho systemu toho-ktoreho statu (tym samozrejme nechcem ospravedlnovat Vami kritizovany clanok).
Ake su podmienky prace a ake su kriteria, ktore musi niekto splnit na profesuru v USA a v nasich podmienkach? Vseobecne zhrnute (mozno ma napravite) sa v USA ocakava predovsetkym kvalita (myslim, ze Zdenek to v jednom zo svojich postov spominal, ze profesorovi staci rocne jedna A-ckova publikacia), kym u nas sa kvalita meria kvantitou vyprodukovaneho. Nakoniec aj financovanie vysokeho skolstva sa (aspon na Slovensku) bude stale viac orientovat podla exaktneho kriteria poctu ciarok...
To je smutna realita, ktora posobi ako motivacny faktor skor smerom k opisovaniu a prekladaniu, ako k vlastnej tvorivosti...
A este jedna vec na zaver: dielo kolkych velikanov by sme dnes nepoznali nebyt opisovania?

Jan Komárek řekl(a)...

Tomáši Hüllemu:

Trochu nerozumím tomu, kdo by se po ránu neměl dívat do zrcadla a doufám, že tím nemyslíte Petra Břízu.

K Vaší druhé připomínce: mohu Vás ujistit, že než Petr celý post zveřejnil, dlouze o tom přemýšlel a radil se svými přáteli a kolegy. Nevím, co mu poradili ostatní, já jsem však neviděl důvod, proč post posílat před jeho zveřejněním autorce. Neumím si představit, co by bylo možné vysvětlit ve chvíli, kdy vedle sebe vidíte dva identické texty - jeden anglický a druhý český. (Mimochodem, když jsem zde zveřejnil případ pana Poláška, nikoho zde nenapadlo, že bych mu měl dříve psát.) Navíc, jak se Petr snaží zdůraznit, skutečnost, že takový text byl nejdříve obhájen jako rigorózní práce a pak dokonce zveřejněn v časopise Právník, je ostudou akademické prostředí v České republice, nejenom autorky článku.

Anonymní řekl(a)...

V analytické teorii práva se plagiátorství nebere tak vážně. Daleko ostřeji bývají naopak kritizovány volné parafráze rigorózních úvah (např. metafory na téma Gödelových výsledků).

Zdeněk Kühn ve své knize Aplikace práva ve složitých případech striktně přebírá koncepci právních mezer od slavných právních logiků Alchourróna a Bulygina. Že ji přebírá striktně, včetně formálních definic, je naprosto v pořádku.

Nemístně naopak působí, když na str. 221 Zdeněk překvapivě dodává, že se jejich koncepcí "volně inspiroval". Bylo by krajně nevhodné, kdyby se jenom volně inspiroval definicemi, které Alchourrón s Bulyginem puntičkářsky formulovali, aby se vyhnuli pojmové dvojznačnosti, kvůli které ještě dnes Bulygin kritizuje Josepha Raze.

Tomáš Sobek

Anonymní řekl(a)...

jinéprávo teď spadá do mediální skupiny Ringier? Když už si autor dal tu "práci" zjisti si o slečně Hradilové tolik informací, jistě na stránce Masarykovy unvierzity našel i její email. Pro jistotu Vám trochu pomůžu http://www.muni.cz/people/61167

Yossi řekl(a)...

To T. Hulle a pp214:
Nechápem, prečo by mal autor JUDr. Hradilovú kontaktovať. A čo by jej napísal? "Zajtra o Vás vyjde škaredý ale pravdivý blogpost?"

Myslím si, že sa zaťalo do živého a trafené husy sa pomaly začnú ozývať.
Morálka pri tvorbe sem. prác, diplomiek a očividne i článkov v "odb." časopisoch je na PrF na hony vzdialená úrovni napríklad FSS MU. Všetko je to o vôli fakúlt a katedier.

Tomáš Hülle řekl(a)...

ad Jan Komárek: Samozřejmě jsem myslel autora případného plagiátu. Nenapadlo mně, že by to mohlo být vyloženo opačně.

Pokládám za slušnost se dotázat autorky. Otázka sebere času minimum, ale význam této kritiky je obrovský a má takřka devastující účinky (Samozřejmě pro autora, kterému záleží na jeho dobré pověsti). Mohl by nám tady vzniknout divoký západ, kde by se nejdříve mířilo, střílelo a potom se až ptalo. Vám zřejmě příliš nezáleží na tom, že autorka nyní má jen opravdu minimální prostor pro obhajobu. Nerad bych se jí zastával, osobně ji neznám. Jen mi přijde vhodné poskytnout min.prostor pro obhajobu. Takto zde můžete "házet hnůj" a ona nemá o tomto nejmenší tušení. Nemohu si pomoct, ale od čeho máme mezi základními právy i právo na obhajobu. Při obdobné argumentaci by se přece dalo "vypustit při domnělé jednoznačnosti" i ze soudního procesu.

ad yossi: Většinou na anonymní útočné komentáře nereaguji, ale mohl bych se dotázat, z čeho dovozujete (ne-)kvalitu prací PrF MU ve srovnání s FSS? Budu rád, pakliže mi to přepošlete třeba i na e-mail, aby se zde zbytečně nespamovalo (Stačí se podívat na IS). Potrefenou husu raději přejdu...

Vladenl řekl(a)...

na Slovensku sme už tiež jeden zaujímavý prípad mali....
http://blogy.etrend.sk/126319/radostnaveda/plagiatorstvo-mata-nielen-ekonomickou-univerzitou-v-bratislave

Michal Bobek řekl(a)...

Ad psát autorům předtím, než je na jejich adresu uveřejněna kritika: milá myšlenka. Já osobně jsem to ve dvou případech zkusil. Naposledy jsem kupříkladu napsal email autorovi anotace, který ve svém komentáři „sestřelil“ autorku první české předběžné otázky. Tu kritiku jsem považoval za nekorektní a psal jsem mu proč. Nikdy jsem nedostal odpověď.

Ad nemožnost se bránit: pokud by autorka poslala komukoliv z nás svoji odpověď, jistě nebude váhat ani vteřinu s její publikací.

Mě osobně na celé věci nejvíce zarazí postup pedagogů, kteří danou práci vedli. Chápu, že mají hromady prací k oponentuře. Když si ale přečtu na IS MU vyjádření vedoucí diplomové práce, tak vidím jen samou chválu a „vzornost“. Těžko je tedy možné kritizovat studenta, když jej jeho vlastní pedagog za stejný postup chválí. Jinak řečeno: kde by se mohl student reálně dozvědět, že to, co dělá, se ve slušném lokálu nedělá, když právě ten, kdo by mu to měl vysvětlit, tak nečiní?

robert zbiral řekl(a)...

Děkuji P. Břizovi a zároveň obdivuji jeho odvahu, že se do něčeho takového pustil. Doufám, jen, že se nezůstane u jedné malé ryby a stejně odpovědně a zarytě se půjde i výše (náznaky už zde byly, ale bez takto důkladné analýzy).

Souhlasím ovšem s Tomášem Hüllem, že měla být "autorka" nejdříve kontaktována ohledně jejího vyjádření k případu. P. Břízu by to nestálo žádnou námahu, navíc jak vyplývá z komentáře J. Komárka, o věci dlouze diskutoval s jinými. Nechápu v tomto směru ani vyznění postu, který je na jednu stranu (oprávněně) velmi tvrdý, na druhou má v sobě všude obsažené omluvné složky. Takto by stačil email autorce, buď by se to pokusila vysvětlit sama, nebo by zde byla douška ve smyslu "Autorka byla vyzvána k reakci, kterou nevyužila." a pak jen do ní.

Co by ale především nemělo zapadnout, je odpovědnost osob, které práce doktorky Hradilové oponovali či recenzovali. Chápu, že prof. Rozehnalová i prof. Bělohrádek jsou zaměstnanými lidmi, takto to ale vypadá, že práci snad vůbec nečetli. Nikdo samozřejmě nemůže postihnout vše, ale přesně jak píše autor postu, hromady citací na publikace, které v ČR nejsou k dispozici či sahají dokonce do 19. století, jsou přinejmenším podezřelé. Zvlášť mě to zanedbání s fatálními důsledky mrzí u děkanky Rozehnalové, která myslím dělá vše pro personální rozvoj mladých lidí na PrF MUNI.

Tomáš Hülle řekl(a)...

ad Michal Bobek: Ano, souhlasím. Pakliže nebude mít zájem reagovat (např.do týdne), tak bych post bez výčitek svědomí publikoval. Jde mi o to, že je lépe se dotázat před publikací než nejdříve urazit a následně až publikovat vysvětlení autorky (V té chvíli již byla způsobena škoda, kterou nebude možno napravit).

K pedagogům: Nerad bych ospravedlňoval jejich nedůslednost, ale nedomnívám se, že musí znát všechny články (obzvláště zahraniční) publikované k citované (vykradené) problematice. On je to docela problém, pakliže by měl oponent skutečně projít všechnu relevantní literaturu, zvláště kupříkladu tu necitovanou. Co prezentujete je ideální stav, nedomnívám se však, že je dosažitelný (Oponent by musel být specialista ke konkrétnímu jednomu problému - např. problematice hraničních určovatelů, nikoliv pouze MPS). Potom by se dalo předpokládat, že bude znát min. stěžejní literaturu práce.

Tomáš Hülle řekl(a)...

Ještě doplnění: Samozřejmě vycházím z toho, že vykradený zdroj nebyl citován a oponent nenaleznul vadu. Pakliže byl, tak je chyba na straně oponenta. Bude vždy záležet na konkrétních okolnostech případu. Domnívám se však, že toto téma zde již bylo mnohokráte probráno, tak si nejsem jist, zda-li bude mít diskuze přínos.

Z mé poslední reakce to nebylo jednoznačně patrné, tak raději takto předcházím špatné interpretaci.

Anonymní řekl(a)...

Ad Tomas Hulle:

"Yossi" neni anonymem, postaci kliknuti na jeho nick a uvidite, ze se za svuj nazor nestydi - jmeno je tam v plnem zneni. Anonym jsem napr. ja (jiste poznate rozdil).

Anonymní řekl(a)...

Petr Bříza: Podle mě se do zrcadla podívat můžete. Kdo jde s článkem ven, musí očekávat, že vzbudí reakce. Článek se publikuje, aby byl znám, ne aby byl publikován. A jeho znalost umožní a žádá i kritiku a ta má smysl tehdy, pokud se publikuje, ne když se pokoutně sdělí u oběda, jak je u nás zvykem. Teprve pak si čtenář může udělat komplexní obrázek.

Proto jsou třeba témata, kde se na leblogu bavím skoro jen já a Tomáš Sobek, ale to není důvod, abychom si to vyříkali mailama. Třeba naše rozprava někoho k něčemu motivuje.

Takže jen tak dál, plagiátorství u nás jen kvete a najít odvahu se ozvat, a to velice korektně a neútočně, jak jste to udělal zde, toho si cením.

Michal Bobek řekl(a)...

Ad T. Hülle: asi každý vnímáme jinak to, k čemu slouží recenze či kritika cizího díla. Kritické anotace se z principu nepíší proto, aby byly následně poslány autorovi k „vypořádání“. To je tak maximálně dobře napsaný oponentský posudek, nikoliv recenze či anotace finálního opublikovaného díla. Ta je z povahy věci veřejná a kritizovatelná bez dalšího.

Je myslím také vhodné zdůraznit, že Petr se neopírá do autorčiny diplomové práce, ale do článku v Právníku: tím autor vyšel s kůží na trh. Uznávám, že střílet podobným způsobem do diplomové práce by nebylo vhodné. To však není tento případ.

Ad znalost pedagogů: nikdo také netvrdí, že by vedoucí práce či její oponent měli mít načtenou veškerou literaturu, na kterou je v práci odkazováno. Tady jde o to, povšimnout si struktury citací a způsobem práce s literaturou. Z toho je pak patrné, zda autor pracuje s prameny, které neviděl. Sehnat von Mehrenovy publikace ze šedesátých let minulého? Storyho z poloviny předminulého století? A udávat tyto prameny jako své „primární“ citace, tedy to, s čím autor napřímo pracuje? To Vám přijde jako něco, co zkušený pedagog s představou o tom, jak má vypadat odborná práce, nemusí vědět?

Anonymní řekl(a)...

Aj keď chápem Petrovu motiváciu, myslím si (a to, že to tuší aj on, cítiť z podtónu článku), že tentokrát prestrelil.

Honza hovorí, že si nevie predstaviť, čo by mohla autorka vysvetliť, ak by jej Petr napred napísal - nuž, asi by mu odpísala niečo ako: Chlapci, neblbnite, je to môj prvý článok, ktorý som z väčšej časti okopírovala z diplomky a za tú ma dokonca oponent pochválil, že aj keď som "pracovala v podstatě pouze se zahraničními prameny, neodrazilo se to nijak na „šroubovanosti“ vět" - veď to znamená, že sa sem-tam s nejakým prekladom aj počíta! Dnes už rozumiem, že sa to takto nepatrí, ale stojí vám za to kaziť mi nástup do akademickej sféry?

A na taký mail sa ťažko reaguje publikáciou postu ako je tento - skôr by to skončilo tým, že Veronika si dá nabudúce pozor a jej meno ostane nepoškodené - vlk sýty aj koza celá.

Problémom je v tomto prípade skôr redakčná práca časopisu Právník: počas práce pre Common Law Review sa mi niekoľkokrát stalo, že som "odhalil" malé autorské prešľapy spočívajúce v nepresnosti citácií (a podobne, načo zachádzať do detailov), ale vždy sa to podarilo učesať, predpokladám, že k obojstrannej spokojnosti. A tak našim autorom obvinenie z plagiátorstva hádam nehrozí. Ak by si svoju robotu odviedol redaktor Právníka (ktorého zodpovednosťou je prejsť všetky citované pramene a obzvlášt tie podozrivejšie, viď Michalov komentár nado mnou), nebolo by tu dnes o čom diskutovať.

Do budúcnosti by som odporúčal namiesto zriadenia pranierovacej kategórie blogpostov skôr postupovať zmierlivejšie a menej konfrontačne - aspoň teda do chvíle, kedy sa preukáže mala fides.

Miroslav Jurman řekl(a)...

Možná trochu odbočím od hlavního směru diskuze, ale obecnější problém spatřuji v absenci výuky na PrF, která by studenty směřovala k základům "vědecké" práce a její etiky. Pokud se od doby, kdy jsem fakultu opustil já (což není až tak dávno) nic nezměnilo, pak třeba v Brně se studenti učí práci s citacemi atd. jen z učebnic a monografií. Pokud si ovšem za vzor vezmou například některé z těch, o nichž již bylo na JP psáno, pak se dostávají tak trochu do začarovaného kruhu. A pokud vím, ani v doktorském studiu to není lepší...

Anonymní řekl(a)...

Petr Bříza napsal post, který okamžitě vzbudil pozdvižení, prostě našel téma o kterém chtějí ostatní diskutovat. Vynikající.

Slečna z Brna asi necitovala a PB o tom napsal. Kdo je horší?

Kdyby PB napsal jen autorce, asi by se diskuse nerozběhla, a ostatní by si nemohli zapřemýšlet, jak moc velké provinění slečna z Brna udělala.

Lukáš Křístek

Anonymní řekl(a)...

Ad Michal Bobek

Prof. Pavel Holländer si ve své knize Nástin filosofie práva (2000) s rozlišováním primárních a sekundárních pramenů hlavu neláme a nikomu to nevadí.

Tomáš Sobek

Tomáš Hülle řekl(a)...

ad Lukáš Křístek:
Já bych vůbec nesrovnával, co je horší. Pointou mé reakce bylo, že postup zvolený P.Břízou mi nepřijde vhodný. Myslíte, že by se něco podstatného na případné diskuzi změnilo, kdyby se post datoval k příštímu pondělí?

ad Michal Bobek: Já si jen nejsem jist, zda-li se stále jedná o kritiku či "pokus o vraždu". Jinak řečeno: Dle mého názoru se kritika vztahuje spíše k obsahové stránce a kritice samotných myšlenek, nikoliv způsobu sepsání. V tomto případě se jedná spíše o pohřbení autora, protože je mu dokazováno jeho provinění proti autorské etice a všeobecně uznávaným pravidlům. Proto se domnívám, že je vhodné požádat o obhajobu a vystřelit později. U kritiky obsahové stránky bych problém v publikaci odlišného názoru bez vyjádření autora původního článku nespatřoval.

Ano, v tomto případě mi zřejmě nezůstane než souhlasit. Nejsem však expertem na zahraniční publikace věnující se MPS a tak nejsem schopen posoudit "nesehnatelnost" pramenů.

ad Martin Bílý: Do zrcadla bych se nemohl podívat, pakliže by byla odhalena má práce, kterou jsem vypracoval prostřednictvím pouhého překladu bez upozornění na tuto skutečnost. Tz. Nikdo se nemusí bát kritiky ve vztahu k obsahu, ale pakliže někdo zlikviduje jméno "mně samotného", tak potom bych již zrcadlo raději neviděl. Tz. Na mé chybné a publikované myšlence není nic špatného, protože to bylo mé dílo, o kterém jsem byl přesvědčen. Pakliže však budu usvědčen z krádeže a veřejně za tuto skutečnost oprávněně pranýřován, tak potom bych již zrcadlo raději prodal.

Jan Komárek řekl(a)...

Ještě ke Kubovi Mačákovi (ačkoliv si myslím, že už Michalova odpověď výše je velmi výstižná a přesně vyjadřuje můj pohled na věc).

Tady přeci nejde o pranýřování autorky článku a sám Petr ve svém postu píše, že u něj "nyní začíná jako akademička s čistým štítem." Petrovi šlo o něco jiného, jak také sám zdůrazňuje: upozornit na to, že se takové věci u nás dějí, přičemž zde v tomto případě selhali nejen pedagogové na PF MU, ale i redakce Právníka. Pokud by celá věc zůstala v rovině mailové konverzace mezi Petrem a autorkou, těžko bychom zde o něm teď diskutovali a Tvůj příslovečný vlk by se "nenažral". Ale to už zde napsalo také několik komentátorů, se kterými souhlasím (např. Martin Bílý a Lukáš Křístek).

David Kosař řekl(a)...

Podle mě tento případ obnažuje systémovou chybu českého právnického vzdělávání a publikovaní právnických článků jakbysmet.

Ad právnické vzdělávání:
Pokud chce PrF MU zabránit/minimalizovat plagiátorství, musí k tomu přistupovat koncepčně, a tudíž učinit následující kroky: (1) zásady akademického psaní vštěpovat všem studentům od prvopočátku, tj. hned po nástupu na fakultu – k tomu může sloužit úvodní přednáška (popř. série přednášek, v lepším případě samostatný předmět zásady akademického psaní v 1. semestru) + tyto zásady zopakovat v obdobné sérii přednášek (byť mírně odlišné) cca ve 4. ročníku, které by měly předcházet psaní diplomové práce (minimálně za předpokladu, že diplomky ve stávající podobě ponecháme, viz níže) + pak opět doktorandům; (2) transparentně postihovat všechny prohřešky, a to jak u studentů, tak u učitelů; (3) zakoupit patřičný software na vyhledávání plagiátů (v duchu zásady, že každému prohřešku zabrání spíše velká pravděpodobnost odhalení než exemplární trest či „zneuctění“ těch pár nešťastníků, které někdo náhodou přistihne); a slušelo by se dodat (4) učitelé by měli jít příkladem...

Ad právnická periodika:
Hlavním kritériem dobrého článku by měla být originalita. Na tu se však v českých luzích a hájích příliš nedbá. Za kvalitní článek se považuje spíše převyprávění několika rozsudků vlastními slovy (nejperverznější na tom je, že čtenáři zrovna po takových článcích hltají, neboť obvykle k těmto rozsudkům, popř. k jejich právním větám či jiné systematizované podobě, nemají přístup) či přebírání zahraničních zdrojů bez vlastní přidané hodnoty. Nic proti deskriptivním článkům (jsou potřeba), ale i sebekratší komentář judikátu může (a měl by) obsahovat originální myšlenky a souvislosti. I překlady mají svůj význam – nelze je ale prodávat jako vlastní díla. Volání po důsledném recenzování článků v českých právnických periodicích zatím rovněž nebylo vyslyšeno – v Čechách pořád hraje prim „jméno“ autora (ve smyslu jím zastávané pozice, nikoliv kvality jeho děl), a nikoliv kvalita samotného textu… Nicméně úloha editora je vždy sekundární a odpovědnost za korektní citace leží primárně na autorovi! A jak uvedli už někteří komentátoři, mezi diplomkou a odborným článkem je zásadní rozdíl!

Hranice mezi parafrází a plagiátorstvím je často tenká a podezřelých prací je i v americké akademii dost, nicméně právě tuto hranici by se měla důkladným vzděláním a následným psaním „in action“ zpřesnit: jak citovat sekundární citace, jak zabránit „internalizaci“ cizích myšlenek, jak korektně parafrázovat – to všechno se člověk nenaučí zničehonic. Někdo mu musí ukázat ty správné techniky, které si každý posléze musí upevnit sám dalším psaním.

Obecně (a trochu off-topic) se přikláním k radikálnímu závěru – a to zrušit diplomové práce. Pokud studenti nejsou školeni, jak tak rozsáhlou práci psát, a nemají motivaci ji napsat dobře, učitelé nemají čas a motivaci takové kvantum diplomek vést, natož je číst a následně psát kvalitní posudky (po těch často touží právě ti, co si dali s diplomovou prací nejvíc práce – leč většinou marně), tak prostě nemá smysl je psát. Je to ztráta času všech zúčastněných. Řešením by byla závěrečná práce o cca 30 stranách, která by měla splňovat kritérium originality a publikovatelnosti v předním českém právnickém periodiku (ve smyslu kvality – ponechávám stranou cynickou poznámku, že v ČR je publikovatelné cokoliv). „Dlouhá diplomka“ by se stala volitelnou – vybírali by si ji zejména ti, kteří chtějí zůstat v akademické sféře (samosebou se rozumí, že pokud učitel souhlasí s vedením práce, o jejíž problematice nemá žádné ponětí, tak si na sebe šije bič – pokud není ochoten problematiku alespoň rámcově nastudovat, je korektnější vedení takové práce slušně odmítnout).

Myslím, že spoustu výše uvedených myšlenek jsem si kdysi internalizoval čtením článků MB o reformě českého právního vzdělávání. Teď nemám čas to ověřit – takže se svým způsobem rovněž dopouštím prohřešku – takže aspoň ta citace [Klepání na nebeskou bránu; o nereformovatelnosti studia práv v Čechách. Právní rozhledy 10/2005 (str.. 365 – 370), 12/2005 (str. 446 – 451), 14/2005 (str. 523 – 529), 16/2005 (str. 601 – 606)].

Omlouvám se za dlouhý a poměrně ekletický komentář:)

p.s. Vřele doporučuji si přečíst novou knihu Richarda Posnera: Little Book of Plagiarism. Tam se třeba dozvíte, proč soudci nemusí korektně citovat…

p.p.s. Teď koukám, že leccos už nakousli jiní – Mirek Jurman, MB a další. Jsem holt pomalej…

Guy Peters řekl(a)...

Primární pramen je autentický zdroj, tj. zákon či judikát.

Sekundární pramen je zpracovaný zdroj, tj. literatura.

Guy Peters řekl(a)...

ad David Kosař. Co myslíte tou dlouhou diplomkou? Moje diplomka na PF UK měla cca 50 stran. Na publikování kdekoliv bych ji neviděl.

Anonymní řekl(a)...

Nelze mlčet, proto musím také přidat svou trošku do mlýna, doufám, že spíše věcně...

Plagiátorství je odsouzeníhodné a všichni o tomto neblahém jevu v našich končinách vědí, nicméně přesto nebo snad právě proto se stává jakýmsi "tolerovaným zlem".

Souhlasím s Tomášem Hülle, že v tomto případě nejde pouze o kritiku příspěvku, ale o kritiku "metody". Ta se, byť míněna obecně a s výzvou ke všem potenciálním autorům, velmi citelně trefuje do konkrétní osoby. Proto by jí měla být dána možnost vyjádřit se, a to nikoli až ex post.

Dále musím souhlasit s Davidem Kosařem (a Michalem Bobkem, Mirkem Jurmanem...), že je potřeba k plagiátorství přistoupit koncepčně a to tak, že bude studentům od 1. ročníku vštěpováno nejen, že je to špatné, ale především "jak se to má dělat správně". To je podle mého u nás stále opomíjeno. Přestože již byly nějaké kroky na PrF MU tímto směrem učiněny - např. odevzdávání prací do systému (který by měl případné plagiátorství odhalit), zatím jsme jen na půl cesty. Není mi totiž známo, že by k podobnému odhalení kdy došlo... Domnívám se ale, že je to cesta nastoupená poněkud od konce a začít by se mělo právě u výuky akademického psaní, která plagiátorství vymýtí či aspoň omezí na minimum. Jeho následné vyhledávání v již napsaných pracích už by představovalo jen kontrolní mechanizmus.

Lenka Červenková

Anonymní řekl(a)...

Četl někdo z těch, co ji kritizujete, její diplomku? Nebo rigo? Nebo článek? Srovnal si to, co je tam uvedeno? Jak lehce stačí pro podříznutí názor jednoho člověka, navíc manipulujícího ostatní.

lenkapopo řekl(a)...

Ad anonym: Ja myslim, ze v sucasnom stadiu nikto nekritizuje autorku (jediny, kto kritizoval, predpokladam clanok cital aj porovnal) - teraz sa tu vedie diskusia o tom, ci 1)to bol dobry sposob ako upozornit na problem plagiatorstva, 2) ako tento problem riesit. Takze nikto tu nie je nikym manipulovany a niet dovod na anonymne vykriky.

Anonymní řekl(a)...

adlenkapopo: Jiný četl, jiný má názor, ostatní už jen kritizují. Přečti si, porovnej si a potom kritizuj.
anonym

David Kosař řekl(a)...

Ad petr urban:

"Dlouha diplomka" je 50-100 stran (10.000-20.000 slov). "Kratka diplomka" je 30-40 stran (6000-8000 slov).

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Ad TS: jsem rád, že zde připomínáte knížku, kterou jste mi doposud nevrátil (máte jí už asi dva roky). Protože jí tedy máte (předpokládám) doposud k dispozici, zjistíte, že jsem danou koncepci modifikoval, a tedy šlo o inspiraci. Pokud bych to převzal jako takové, citoval bych to samozřejmě jinak.

lenkapopo řekl(a)...

Ad David a právnické vzdělávání:
A v com je problem, ak sa smiem spytat? V neochote fakult zaviest predmety, ako "akademicke psani" alebo v nedostatku dobrovolnikov, ktori by to chceli ucit? (alebo som to prilis zjednodusila?) Samozrejme, ze je tiez problem, ak kvalitu prace vyucujuci nebudu nijako vynucovat (a plagiatorstvo sankcionovat) - ale ak by studentom niekto vtlkal do hlavy, ako sa maju pisat akademicke prace, tak na vela z nich sa to nutne nalepi (aj ked samozrejme vzdy ostanu taki, ktori vyuziju pohodlie klaves ctrl-c, ctrl-v...a mozno ich nebude malo..ale predpokladam, ze to nebudu ti iniciativni, ktori sa potom rozhodnu publikovat do casopisov - a teda ostatni ostanu usetreni rozhorcenia, ktore musel prezivat P.B. :-).

Jan Jirásek řekl(a)...

Hned na úvod poznamenávám, že jsem ani text v Právníkovi ani další díla slečny Hradilové nečetl a tento komentář nemíří proti ní. Mám jen tři obecné poznámky:

1. Software na vyhledávání plagiátů (jak ho zmiňuje David Kosař a jiní) by podle mých informací měl být zabudován do IS Masarykovy univerzity. Slouží však zřejmě jen k porovnávání prací vložených do IS mezi sebou, takže pokud někdo čerpá z prací jiných (tím spíše zahraničních), software ho neodhalí.

2. Ačkoliv na PrF v Brně neexistuje nějaký předmět zaměřený výlučně na autorskou tvorbu a její pravidla, domnívám se, že člověk, který jde studovat PhD, by měl mít nejen základní povědomí o tom, co to plagiátorství je (i bez výslovné definice v nějaké pěkné semestrální učebnici), ale hlavně dost rozumu a cti na to, aby se opisování cizích děl vyhnul obloukem.

3. Jsem zcela pro veřejnou kritiku plagiátů. Nerozlišoval bych mezi kritikou obsahu a kritikou metody práce - i obsahově sebelepší vědecká práce přece nemůže obstát, pokud je to jen opsané dílo jiného autora.

Guy Peters řekl(a)...

Moje diplomka má asi 13 000 slov. Zkontroloval jsem všechny citace. Všechny jsou primární, kromě jedné: "dies interpellat pro homine" (Papinianus D 22, 1, 9). Digesta jsem nečetl. Naproti tomu Glaser/Unger Neue Folge cituji přes Roučka / Sedláčka.

Jan Š. řekl(a)...

Ad lenkapopo:

Hlavní problém bych neviděl ani v absenci "akademického psaní", ani v nedostatku/nechuti pedagogů. To proč se zas a znovu objevují takové problémy je chyba především v samotných autorech - holt si mnozí z nás ještě nezvykli, že krást se nemá. Od toho by mě snad mělo odrazovat vlastní svědomí a ne hrozba sankce. Koncepční je začít od představy, že krást cizí práci je svinstvo. Jak dokazuje ukázka z jednoho studentského fóra, je moje představa zřejmě utopická:

otázka: "Je nějaký rozdíl mezi plagiátorstvím v Ekonomii a plagiátorstvím v Dějinách právního myšlení?"

odpověď: "Velký - v Dějinách to nekontrolují"

Anonymní řekl(a)...

Ad ZK

Koukám na to a přiznám se, že nevidím žádnou Vaši modifikaci Alchourrón-Bulyginovy koncepce normativních mezer, která by byla natolik zásadní, aby bylo vhodné mluvit pouze o "volné inspiraci".

PS. Ano, Vaši fotokopii ještě dosud mám a omlouvám se, že jsem Vám ji dosud nevrátil. Stydím se za to.

Tomáš Sobek

Anonymní řekl(a)...

K možnostem odhalovat plagiáty mezi závěrečnými pracemi:

1. Na is.muni existuje možnost odhalovat shodné pasáže při porovnání se všemi vloženými závěrečnými pracemi na MU, aktuálně 5.957,888 záznamů (diplomek, bakalářek, ročníkovek apod.). Funkce je však patrně přístupná pouze přihlášeným uživatelům, má ikonu dvou kraslic, pracovně se jí říká "jako vejce vejci". Výsledkem je vypsání podobných dokumentů a stanovení procentuální shody textu.

2. Tento systém MU, který technicky umí porovnávat diplomky i jinými zdroji na internetu má být zároveň zprovozněn na www.theses.cz, což má být obdobný projekt, ovšem ze zapojením dalších univerzit (bez UK Praha):

Akademie múzických umění v Praze
Česká zemědělská univerzita v Praze
Ekonomická univerzita v Bratislave
Janáčkova akademie múzických umění v Brně
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Ostravská univerzita v Ostravě
Slezská univerzita v Opavě
Univerzita Hradec Králové
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
Univerzita Palackého v Olomouci
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava
Vysoká škola ekonomická v Praze
Vysoká škola polytechnická Jihlava
Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích
Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Západočeská univerzita v Plzni

Anonymní řekl(a)...

To by teda bol software, ak by bol schopny odhalit plagiatorske preklady :). Ale inac, ved co prekald, to dielo :).
K.Cs.

Anonymní řekl(a)...

To je asi důvod proč nečtu Právníka a vůbec mi to nijak nechybí :)

Bart

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jan Petrov řekl(a)...

Mrzí mě některé z výše uvedených postů kritických k Petrovi Břízovi (i ty, Kubo?) a dále i útlocitnost ke slečně/paní Hradilové.

To jsme na tom v ČR tak špatně, že nepovažujeme za akademický zločin, pokud autor DOSLOVA opíše/přeloží určitou pasáž, aniž by ji opatřil uvozovkami a citací?

Považuji za zřejmé, že JinéPrávo zveřejní reakci slečny Hradilové, pokud ji zašle. ("Já jsem opravdu, ale opravdu netušila, že opisovat se nemá") Ale to už bylo napsáno výše.

Trochu sebestředně dodám, že nehodlám akademicky soutěžit v prostředí, kde se opisování považuje za normální. Kde autor, co se opravdu snaží a třeba i přijde s něčím novým, dopadne stejně jako autor, které převyprávěl a v horších případech opsal cizí dílo. Kde jeden i druhý autor získají po jedné, stejně velké čárce.

I když si o mně třeba někdo pomyslí něco ošklivého, objevím-li plagiát, hned ho sem zašlu.

Chápu soucit ke slečně/paní Hradilové a obavy o její akademickou kariéru. Na druhou stranu, plagiátoři deformují standardy a soutěž na akademickém trhu. Což je efekt neviditelný, ale patrně škodlivější.

Jinými slovy, sportovce, který dopoval a teď se svíjí v slzách, protože dostal dvouletý distanc, možná politujeme; zároveň však pochopíme účelnost daného opatření. A s akademickým dopingem by to mělo být podobné.

Jan Petrov řekl(a)...

Dovolte mi prosím -- bez souvislosti s plagiarismem -- zopakovat zde poznámku Davida Kosaře, kterou považuji za zásadní:

"Hlavním kritériem dobrého článku by měla být originalita."

Možná bych namísto slova "originalita" použil spojení "přidaná hodnota"; to je však jen nepodstatný detail.

Tomáš Hülle řekl(a)...

ad Jan Petrov: Vy jste ale vůbec nepochopil, kam kritika směřovala. Nejsem si jist, jestli má cenu to stále znovu a znovu opakovat.

Jsem opravdu šťasten, že byl odhalen možný plagiát. Klidně můžete slečnu i tímto způsobem pranýřovat, ale jak naznačila již spousta dalších komentátorů v tomto vlákně, nejlepší by bylo se nejdříve dotázat autorky, zda-li jsou obvinění pravdivá. Ex post řešení by případně bylo bolestivé pro obě strany.

Nejsem si jist, zda-li si to bloggeři a čtenáři tohoto blogu uvědomují, ale není zcela běžné pro každého právního nadšence či jen "právníka" číst tento blog. Proto upozorňuji znovu na to, že autorka nejspíše nemá nejmenší tušení o tom, že je zde kritizována! Není mi jasné, co nacházíte špatného na úvaze, že je třeba ji upozornit?
Chápu, že mnoho komentátorů a přispěvovatelů zde trpí posedlostí po nápravě stavu právnického v ČR, ale i to by se mělo dít v rozumných mezích. Takto se nejedná o nic jiného, než o návrat do Španělska 15.století, kdy započalo období inkvizičních procesů (Omlouvám se za toto poněkud přehnané přirovnání ). Mé reakce možná zní jinak, než bych si sám přál. Jsem jednoznačně proti plagiátorství, ale pokud má být někdo z něčeho takto zásadního obviněn, tak trvám na tom, že by měl mít právo se vyjádřit. A jde jen obtížně se vyjádřit za předpokladu, že o obvinění nemáte tušení.

Snad už jsem vše dostatečně ozřejmil.

*7* řekl(a)...

*7*

Taková filozofie z velké části nemůže být něčím více než plagiátem Platóna a Aristotela. Existuje snad něco, o čem můžeme říci: "Hleď, to je cosi nového?" I to bylo v dávných dobách, které byly před námi.

Akademie by se měla anonymizovat. Osobně pro mě není důležitá totožnost kohokoli, kdo publikuje akademický článek, ani originalita tohoto článku. To jsou vše jen vedlejší věci v zápasu, který je stejně předem prohrán. Je pouze jedno měřítko: relevance. A ta si svoji cestu najde, i když nebude zaštítěna hloupými frčkami prof. JUDr. PhDr. Dr.h.c. DrSc., a článek samotný bude třeba jen vykradenými aristotelskými koncepty aplikovanými na právo bez užitné přídavné hodnoty.

Akademie je dnes beztak pomalu vším možným od wrestlinku (paradigmatické souboje H-F atd.), seznamky křížené s červenou knihovnou s podstanou zápletkou zhrzenosti ("Jestli jsem přece jen pociťoval nějaké emoce, když jsem otvíral její článek, byla to radost, že je v Čechách někdo, s kým si budu moct popovídat") až po trochu dětinský exhicionismus člověka, který zrovna působí v národě, který je sám o sobě dost praštěný (cenzurováno).

Test relevance by se našel na autorské i čtenářské straně.

*7*

Jan Petrov řekl(a)...

Ad Tomáš Hűlle: Souhlasím s Vámi, že paní Hradilová (by) měla být na post upozorněna. Mám ovšem za to, že v takto jasných případech postačí zaslat upozornění současně se zveřejněním postu; nemyslím, že je nutno varovat předem, či dokonce počkat na odpověď.

Nedokážu si totiž rozumně představit žádnou odpověď, která by mohla Petra Břízu rozumně přesvědčit, aby svůj objev nezveřejňoval.

A naopak nevím, jak by paní Hradilová mohla rozumně odpovědět jinak než projevem "upřímné lítosti".

Možná se ale obáváte, aby Ti, kdo zveřejňují plagiátory, nezvlčeli a nestříleli předem i v méně jasných případech.

Tomáš Hülle řekl(a)...

ad Jan Petrov:
Slovo "by" již můžeme vypustit, protože jsem jí právě zaslal e-mail, který ji upozorňuje na tento post. Myslím, že se jedná o nejvhodnější řešení. Pakliže bude mít tedy zájem, tak má již příležitost se vyjádřit.

Jinak se již shodujeme. Zejména poslední věta vystihuje můj původní záměr. Jen bych ještě rád okomentoval vhodnost počkání na případnou reakci: Jak jsem již psal, i v jasných případech je vhodné posečkat alespoň chvíli (Jako umělecký důkaz by mohl sloužit film Dvanáct rozhněvaných mužů). Je to dáno zejména tím, že v případě pomluvy je pozdější náprava již velice obtížná.

Anonymní řekl(a)...

Bez znalosti motivu, který vedl autora k tvorbě postu, je těžké soudit.

Byla-li jím skutečně snaha o očistu akademického prostředí, nelze nic namítat a post je tak ve své podstatě záslužným činem.

Pokud ale byly prsty po klávesnici vedeny soutěžními úmysly (což bez dalšího v žádném případě netvrdím a autorovi se za případnou nesprávnou hypotézu v tomto směru předem omlouvám), nebyla by situace zdaleka tak jednoznačná.

Jan Petrov řekl(a)...

Ad Tomáš Hülle: Také mě napadlo poslat e-mail. Děkuji, že jste to udělal dříve. Jsem rád, že jsme se názorově přiblížili. Obavy ze zvlčení v tomto případě nemán, ale rozumím jim.

lenkapopo řekl(a)...

Ad Honza Petrov:
No, slecna sa napriklad mohla branit okrem "uprimnej litosti" aj tym, ze napriklad napisala dalsie clanky, v ktorych originalna je a toto bol len exces z jej tradicneho pristupu k pisaniu. Otazka je, co sa takymto utocnym postom dosiahlo - ci nie iba to, ze (mozno) nadana a nadejna autorka, ktora spravila preslap, sa pre istotu z akademickej sceny po takejto verejnej poprave stiahne. Neviem, nepoznam ju, ale mozne je vselico.

Ad utocnost clanku - mozno bol zamer autora iny - a teda upozornit na problem v systeme, ale prehlasenia typu "za to by se stydel i menzovni kuchtik" a "...odkazy na těžko dostupné prameny budou opsané zase od někoho jiného, kdo si dal podobně jako Tetley práci se studiem těch pramenů, aby jej V. Hradilová „vykradla“ (omlouvám se za expresivní výraz ale nic slušnějšího mne nenapadá)", vyvolavaju v citatelovi skor otazku: co je to za cloveka? ..ako konstatovanie, ze "v systeme musi byt chyba"..to, ze sa to autor snazi ku koncu clanku napravit na tom uvodnom dojme vela nemeni.
Ak sa aj zhodneme, ze je dobre takto upozornovat na plagiatorov - tak myslim, ze ak ucelom nebolo zosmiesnit autorku, tak ten clanok mohol plnit svoju funkciu (teda poukazat na chybu v systeme) aj bez vyssie spomenutych poznamok a sustredit sa viac na zlyhanie ostatnych kompetentnych (veduci prace, redakcia Pravnika...).

*7* řekl(a)...

*7*

Bylo by fajn vytvořit nějaký Výbor, jenž by střežil (např. s využitím technologie Google)originalitu každého článku.

Výbor by přijímal podání, zvažoval míru neoriginality, nedovoleného převzetí, rozesílal by upomínky, každý rok vydával tisícestránkový sazebník, co vše je nutné poznámkovat pod čarou, ale hlavně by s ohledem na rovnost vytvořil veřejný pranýř v každém případě.

Protože teď nevíme, jestli je precedent Hradilová do budoucna spíše odstrašující a její veřejné proprání nutným zlem, nebo je spíše příkladem svévolnosti bez ohledu na následky, úmysl, kontext a závažnost. Právě jen z pozice člověka, který čekal Ameriku a našel obyčejný článek v Právníku "bez jazykové úpravy" Hm :o/

*7*

*7* řekl(a)...

*7*

"Já ale nechci, aby tento post byl chápán jako útok na Veroniku Hradilovou. Já nemám v úmyslu nikomu ublížit a celá tato věc je pro mne o to těžší, že Veronika Hradilová může být milá a pracovitá osoba, která si prostě jen myslela, že takto psát se akademické články zkrátka mohou."


Proboha. Asi by bylo úplně nejlepší celý tento post hezky smazat. Mnoho lidí si tu evidentně nevidí na špičku nosu.

*7*

Jan Petrov řekl(a)...

Ad LenkaPopo: Paní Hradilová se takto přece stále bránit může.

Pokud se rozhodne stáhnout z akademické sféry, je to čistě její volba. Nikdo ji k tomu nenutí.

Čistě osobní hodnocení: Pokud se autorčino pochybení nebude již opakovat, nerad bych, aby jen kvůli němu ukončila svou akademickou kariéru. Bude-li však uvedeným způsobem pokračovat, potěší mě, když změní způsob obživy -- a tedy uvolní místo poctivějším a dost možná i schopnějším.

Účelem článku nebylo zesměšnit autorku a tam zvolené formulace považuji za zcela přiléhavé. Samozřejmě že "vykradla", co jiného? A pokud opsala části článku bez citace, pak je prostě ukradla.

Ad *7*: Ty řeči k výboru už nejsou ani vtipné a nechápu, v čem spatřujete svévoli. Jediné, co Petr Bříza udělal, je, že objevil plagiát a zveřejnil o tom článek.

*7* řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Anonymní řekl(a)...

Jako přítelkyně a kolegyně V. Hradilové si dovoluji upozornit na několik věcí. I když nemá asi smyslu na tomto místě o nich hovořit. Nikdo nečetl, ale všichni vědí, že Hradilová má opustit akademickou půdu. Veronika se věnovala MPS po celou dobu svého pobytu v USA. Takže k pramenům uváděným v pracech se skutečně dostala. Přímo. Pokud si otevřete její diplomovou práci (rozsah 73 stran), obsahuje detailní citace u každého uvedeného autora. Někde i násobnou. Nevím, zda to může pomoci, ale samotných citací je téměř 200. Nechť hodí kamenem.....
P.S. Pane Bříza, nechcete nám zveřejnit svou diplomovou práci?

lenkapopo řekl(a)...

Honza P.: No, to urcite moze...ale uznaj, ze ziadat o publikaciu so sarlatovym pismenom na hrudi moze byt pre zacinajuceho akademika trochu tazsie...

Vsetci uznavame, ze ak to opisala, je to jej chyba - a dalej, ako vravis, je to asi "ciste osobni hodnoceni"..niekomu sa proste zda byt takyto sposob vysporiadania sa s problemom prilis drsny/unahleny, niekomu nie.

No a v kazdom pripade sa ta diskusia zvrhava k tomu, ci je slecna V. chudinka, na ktoru sme prilis prisni alebo akademicky zlocinec (a to je predpokladam nieco, co asi ani autor nechcel)...mozno by bolo prinosnejsie vratit sa k tomu, kde nastala chyba a ci/ako ju je mozne odstranit (vid napr. prispevok M. Jurmana, Davida Kosare..).

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jan Petrov řekl(a)...

LenkaPopo Chyby je možné odstraňovat např. upozorněním na ně, jak učinil Petr Bříza. Paní Hradilová si ono "šarlatové písmeno" schytela po právu, ne? Kdyby totéž udělala v GB nebo v USA, skončila by.

* 7 * Vaše přirovnání bloggerů k soudcům z lidu není přiléhavé, neboť žádný z bloggerů nemá moc ovlivnit kariéru delikventky. Petr Bříza vedle sebe jen položil dva různé texty a nechal každého, ať z toho vyvodí, co uzná ze vhodné.

Osobně by mi nečinilo jakýkoli problém napsat, co napsal Petr Bříza, a paní Hradilové tím ublížit (jen bych asi nepsal, že ji vůbec ublížit nechci). Ona totiž zveřejněním svého textu v Právníku ublížila mně, řadě (potenciálních) akademiků, s nimiž soutěží, a zprostředkovaně i studentům.

Schelleová, to byl taky lynč? Jakým způsobem tedy doporučujete zveřejnit informaci o pravé povaze článku vydaného v odborném právnickém časopisu? Nebo by taková informace podle Vás neměla být zveřejňována. Máme se s opisováním smířit?

Možná mě budete považovat za netolerantního. Leč doufám, že se v ČR jednou zvýši standardy natolik, že už první zjevný plagiát povede k akademické smrti (jak je zvykem západním směrem) -- a tedy se o něj nikdo nebude ani pokoušet.

To, co označujete za lynč a show, považuji za pozitivní peer pressure. Jakkoli zde nejde v první řadě o paní Hradilovou, nýbrž o kvalitu české právní akademie, mám za to, že dostala, co si zaslouží.

Tohle je taky něco (Překopírováno z rigorózní práce; předpokládám, že takto vyšlo i v Právníku):

Spojené státy americké v celé své historii neratifikovaly až na výjimky většinu mezinárodních úmluv. Přesto se od 2. poloviny minulého století USA stále více účastní procesu vytváření množství důležitých úmluv, které obsahují unifikační úpravu mezinárodního práva soukromého. Mezi tyto úmluvy se řadí New York Convention 1958 on the Recognition and Enforcement of Foreign Arbitral Awards (Úmluva o uznávání a výkonu cizích rozhodčích nálezů), Inter-American Convention on International Commercial Arbitration (Panamská úmluva) z roku 1975 a Inter-American Convention on the Law Applicable to International Contracts (Mexická úmluva) z roku 1994. Spojené státy jsou také smluvní stranou United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods (Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží) z roku 1980.

Historically, the United States has ratified few international conventions.(85) Nevertheless, in recent decades, America has become a party to a number of very important conventions which contain significant conflicts rules. Among these are the New York Convention 1958 on the Recognition and Enforcement of Foreign Arbitral Awards(86) and the Inter-American Convention on International Commercial Arbitration 1975.(87) The United States is also a party to the United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods 1980,(88) as well as several Hague Conventions.(89)

Pavel Molek řekl(a)...

Ad *7* a Tomáš Hülle: Možná by mi to mělo lichotit, ale spíš mě děsí, jak je tento blog přeceňován. Jakkoliv si dokáži představit, že by bylo možné slečnu Hradilovou upozornit na chystaný post předem (i když formulaci takové otázky si dokáži představit těžko: "zítra o Vás napíšu, že jste plagiátorka, vyvraťte to do 20:00"?), vytýkat Petrovi, že to neudělal, mi připadá jak volání po tom, abychom respektovali jakási pravidla spravedlivého procesu, jinak se změníme v onu smečku třicetiletých internetových desperados lynčujících nahodilé oběti (při pohledu na Radimovu fotku ale takové krvežíznivé vizi nikdo nevěří, ne?)... Tento blog je ale přeci čímsi ještě méně formálním, než psané periodikum, takže jaký má smysl tvářit se, že kritika zde vyřčená je jakýmsi soudem, v němž má být nejprve slyšena i druhá strana? Kouzlo blogu je přeci i v tom, že se sice nejdřív přemýšlí a pak střílí, nicméně k tomu střílení aspoň nepotřebujete sekundanty a diplomatické nóty. Ostatně bylo už dost lidí, které jsme zde (my, nebo komentátoři) rozhněvali či zkritizovali, a přitom nikdo z nich nebrojil proti tomu, že nebyl varován, naopak celá řada z nich se radostně bránila, aniž by taková obrana ex post byla méně efektivní než nějaké předběžné právo na odpověď.

Raději bych se ale také odpoutal od osob a upozornil spíš na to, že mi tato kritika dělá v něčem radost: Kacířsky si totiž myslím, že pokud už se začínají používat tak ostré odsudky a tak silná slova na to, že někdo (patrně) zkompiluje zahraniční články, přeloží a poskládá do smysluplného tvaru, je to snad s českou "odbornou" tvorbou už aspoň o úroveň lepší, než klasické převypravování zákonů doplněné důvodovými zprávami popřípadě součástkami ukradenými z české tvorby nadanějších kolegů, které tvořilo (a trhu či vkusu navzdory stále tvoří) tradiční styl tvorby celé řady členů generace dnešních padesátníků a těch z jejich nástupců v naší generaci, kteří poctivě ťapou stejnou cestou, aniž by vykročili z jejic šlépějí, či dokonce kamsi do ciziny. Mám z toho sice radost obdobnou, jako když (nepletu-li se) Magor Jirous dával u trestního soudu v sedmdesátých letech najevo radost, že dostal trest odnětí svobody v řádu několika desítek měsíců za něco, za co by v padesátých letech dostal provaz, a vyjádřil naději, že jeho děti už za to dostanou jen podmínku (tahle naděje byla možná zklamána, Nejvyšší soud by možná i dneska setrval za výtržnictví a podobné skutkové podstaty u původních sazeb, kdyby nad sebou neměl Ústavní soud, jak naznačila kauza Šimsa). Ale radost to přeci je, protože to koneckonců znamená, že kdyby v daném článku byla správně používána kurzíva, uvozovky a poznámky pod čarou, řekli bychom si nad ním, že je s podivem, že někomu stojí za to stát se pouze nosičem cizích myšlenek, ale pro celou řadu čtenářů, kteří neusínají v knihovnách plných zahraničních odborných periodik, by i takový článek mohl mít určitý přínos. Určitě větší než četba něčeho, co si mohu přečíst ve Sbírce zákonů a v knize, kterou už mám, jen s jiným autorem.....

A ještě Ad *7*: Konečně pseudonym, ze kterého mám radost, uznávám, že kdyby se anonymy automaticky mazaly, nikdy se nedozvíme, že nás čte někdo, kdo málem podpálil městskou knihovnu. Díky za upřímnost, já jsem se ani se svou šikovností nikdy nedostal dál než k vyhození pojistek a vytopení sousedů.

*7* řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Anonymní řekl(a)...

Myslím, že už bylo řečeno na pošpinění obou autorů (článku i postu) dost, v této souvislosti by spíš bylo vhodné zavést debatu na téma jak přenášet zahraniční publikace a v nich obsažené myšlenky do čekých publikací. Kde je hranice je to pouhý překlad, překlad s komentářem, překlad, na kterém jsou postavené nové myšlenky atd. To je myslím problém autorky, že si neuvědomila, že (z Vašeho pohledu) pouhý (špatný) překlad je vlastně opisování.

A ještě mě napadá, co třeba důvodové zprávy... Kolikrát už se nestalo, že vyjde komentář k nějakému zákonu a je to vlastně trochu přepsaná důvodová zpráva.

Jestli pan Tomáš Sobek dobře vidí, tak i něktří autoři tohoto blogu nejsou úplně důslední.

Pokdu jde o originalitu, tak v dnešním světě je s něčím opravdu novým dost těžké přijít. Udělal jsem si malé review některých autorů zde na blogu (http://knihovna.prf.cuni.cz/ ) a nic originálního jsem nenašl, to jsou akorát přenosy toho, co už dávno objevily v zahraničí (aneb originální v ČR, staré za humny) a přepisy judikátů), jenže v tom nic originálního nevidím. Samozřejmě nějaké myšlenky (nové) tam jsou vložené, ale základovou desku už někdo postavil předem.

*7* řekl(a)...

*7*

Když už se bavíme o akademických zločinech, tak je postihovat nějak systematicky. Takovýto pistolnický přístup není příliš proporcionalní. Chtělo bz to šerifa, ale můj návrh dokonce ani nerozesmál pana Petrova :o)

Kdyby záleželo na mně, nechám vykamenovat z akademické půdy celé Jiné právo. Hnal bych je nábřežím minimálně k nejbližší fakultě. Oni nejen že škodí normálním právníkům (v oblastech tradiční úřední aplikace je už někdy těžké prosadit třeba i zákon o ochraně osobních údajů, protože lidé vás začnou apriorně odsunovat jako ne příliš usedlou idealitu nové vlny). Ale oni se teď budou, včetně některých soudců, za tímto účelem dokonce spolčovat.

Jan Petrov

Kdyby ukradla nějakou podstatnou myšlenku, zavřela ve sklepě jejího autora, ukradla mu rodinu, a pak to celé vydávala za své, jsem ticho. Ale to, co předložil Petr Bříza, je zatím jen rutinní balast a Vaše citace to jen korunuje. U tohoto materiálu je jedno, kdo jej vytvořil. Stačí že byl posbírán.

Vidím, že svoji roli prožíváte. Pro mě je toto ale velká komedie a výroky, které se začínají objevovat ("Jako přítelkyně a kolegyně V. Hradilové si dovoluji upozornit na několik věcí.") naznačují, že naděje, že se dostaví special guest star ještě žijí. Nicméně i přesto, dr. Hradilová je teď na tomto nestabilním podklatě, před 90% těch, kteří toto nikdy nepřečtou, a stačí jim internetové titulky, exemplum nešvarů české akademie.

Jak říkám, nejlepším by byla anonymizace. Ubylo by exhibicionismu a ejhle, jak by šel jeden článek najednou vtěsnat do jehoho odstavce. Někdy mám pocit, že k čemu já potřebuju jednu větu potřebují jiní lidé minimálně esej.

*7*

*7* řekl(a)...

*7*

"Udělal jsem si malé review některých autorů zde na blogu (http://knihovna.prf.cuni.cz/ ) a nic originálního jsem nenašl, to jsou akorát přenosy toho, co už dávno objevily v zahraničí."

Vždyť jo. A my navíc po letech komunismu proti akademii, která chce změnit svět, nemáme přirozeného predátora. Takže z čeho by byl jinde jen obyčejný mainstream, jsou u nás přemnožení méďové mývalové, kteří sežerou celou úrodu.

*7*

*7* řekl(a)...

*7*

"Kouzlo blogu je přeci i v tom, že se sice nejdřív přemýšlí a pak střílí, nicméně k tomu střílení aspoň nepotřebujete sekundanty a diplomatické nóty."

ale tím přeci nereagujete na skutečnost jmenující se Google...

Jan Petrov řekl(a)...

ad pp214

Paní Hradilové se vytýká nikoli neoriginalita, nýbrž nepoctivost.

DZ -- to je samozřejmě také špatně.

Myslím, že Vaše poznámka k překladu zahraničních děl je podnětná.

Pouhý překlad není opisováním, nýbrž záslužným počinem, pokud je jako překlad uveden.

Ad * 7 *

Krom toho, že řeči typu "Vidím, že svoji roli prožíváte." jsou laciné řečnické figury, vězte, že žádnou roli neprožívám. Sedím v křesle, piju čaj a jsem v pohodě. Jen mi připadá důležité, aby ČR byla normální zemí s normální právnickou akademií.

Nechápu, odkud berete svůj pocit převahy; zejména jsem nedokázal pozorovat, že k čemu jiní potřebují esej, to vy brilantně shrnete jednou větou.

Ad "rutinní balast", "Vaše citace to jen korunuje"?
To je fakt těžké. Když považujete za normální, ža "autor" něco DOSLOVA přeloží a vydává to za své...

Medvědy Mývaly myslíte ty, co publikují v European Law Review nebo v American Journal of Comparative Law (mezi které ovšem nepatřím)?

Tomáš Pecina řekl(a)...

Nechápu, odkud berete svůj pocit převahy; zejména jsem nedokázal pozorovat, že k čemu jiní potřebují esej, to vy brilantně shrnete jednou větou.

Zajímavé. O právnících se obvykle tvrdí opak.

*7* řekl(a)...

*7*

To se tvrdí jen o těch špatných.

*7*

Anonymní řekl(a)...

janu komarkovi
To, že byl uvedený text obhájen jako rigorózní práce, nelze zajisté považovat za ostudu českého akademického prostředí. Moderní akademické prostředí na univerzitách v bývalých socialistických zemích je totiž stále prostředím tranzitivním. Při psaní akademických prací (zejména diplomových) je opisování naprosto běžné (to pravděpodobně víte sám). Opisují se dïplomové práce předchozí a samozřejmě i práce původních českých autorů (které možná nejsou až tak úplně původní a předtím třeba byly opsány od autorů zahraničních). Pokud se tedy někdo při tvorbě diplomové práce rozhodne pracovat se zahraniční literaturou, je tato snaha ceněna. To, že český student neví, jak správně pracovat s touto literaturou, není jeho chyba. Student totiž nikdy nebyl naučen, jak se zahraniční literaturou pracovat. Studentovu chybu nelze v současnosti přenášet ani na profesora, protože ani tento neni v českém prostředí profesionálem v akademickém psaní. Problém je tedy v českém vzdělávacím systému jako celku. Domnívám se, že počátečním řešením je představení předmětu „akademické psaní“ (academic writing, research methods) na českých univerzitách (ale nejlépe i středních školách), který bude této dovednosti vyučovat a „zprofesionalizuje“ budoucí tvůrce akamických prací.

Jan Jirásek řekl(a)...

Dovolím si reagovat na poslední anonymní příspěvek, byť je určen pro Jana Komárka. To, že opisovat se nemá, je vtloukáno do hlavy dětem už v první třídě základní školy. Neznalost tohoto pravidla u doktoranda nebo snad profesora vysoké školy je neobhajitelné. Stejně tak nářky, že neexistuje předmět, který by studenty a profesory naučil psát vědecký text, nejsou na místě - vysokoškolák přece musí být schopen si uvědomit, že když něco opíše, tak to není "původní" dílo a nebude to asi )úplně v pořádku. Zvlášť student právnické fakulty.

Se zahraniční literaturou se podle mého názoru pracuje zcela stejně jako s tou českou.

Anonymní řekl(a)...

Lucie Matásková
Jeden by čekal, že mladí akademici budou odvážně kritizovat pány profesory, ale oni se jenom "vozí" na jakési holčičce, že něco neocitovala, jak měla. Přijde mi to laciné.

Petr Bříza řekl(a)...

1. Ad upozornění autorky předem/dát jí možnost se obhájit apod.

Věc, o které jsem dlouho uvažoval a již jsem diskutoval. Zde jsou úvahy a argumenty, které mě vedly k tomu, proč jsem to neudělal.

a) Neexistuje věrohodné vysvětlení, které by vyvrátilo, že jde o plagiát. Argument „v Právníku omylem vypadly poznámky pod čarou“ nemohl obstát vzhledem k tomu, že ani DP ani RP též nic takového neobsahovala. O žádném možném dalším důkazu, že jsem se spletl, kterým by se autorka mohla obhájit, nevím, v tomto směru mi to, že to je opsané přijde zcela jasné. Navíc toto není zdaleka pouze o sekundárních citacích, toto je na několika místech opsané slovo po slově, včetně Tetleyho vlastních hodnotících stanovisek.

Takže tohle nejsou mé „domněnky,“ které se dají vyvrátit, to jsou fakta, která si každý z Vás může ověřit na vlastní oči přímo v článku.

b) Argument „já nevěděla, že se to nemá“ je zcela jistě polehčující okolností, problém je samozřejmě s jeho věrohodností, jak už tady ostatně i někteří diskutující upozornili. Nicméně, z postu je myslím jasné, že jsem vyšel z toho, že to autorka nevěděla a beru to tak, že to tak je a v tomto směru se nemusí obhajovat, protože já v postu netvrdím, že to věděla a netvrdím to ani teď. Myslím si sice, že to vědět měla a mohla, ale dejme tomu, že skutečnost, že ji DP pochválil oponent a vedoucí ji mohla utvrdit v tom, že se to takto může. V této souvislosti ovšem opět zdůrazňuji, že post není o DP a každý, kdo mi to podsouvá, můj příspěvek překrucuje. Post je o článku v odborném časopise. Pro publikaci v něm se standard „vědět měla a mohla“ významně zvyšuje a jde nad rámec toho, co mi řekne někdo k DP. Ale i tak, a to zdůrazňuji, jsem se při psaní postu snažil vycházet z toho, že autorka nenese žádné zásadní zavinění.

c) Argument typu „chlapi neblbněte, já teď už vím, že jsem udělala chybu, přece mi nechcete kazit kariéru, já už si to budu pamatovat a víckrát to neudělám“ není pro mne důvodem, abych neupozornil na plagiarismus. Nicméně tento argument je pro mě důvod, abych primárně neútočil na autorku jako takovou a minimalizoval škodu vůči ní (viz více ad 2).

Proč to pro mne není důvod, abych neupozornil konkrétně na plagiarismus? Protože si myslím, že bez konkrétního příkladu se na plagiarismus účinně upozornit nedá:

„Milí čtenáři, podařilo se mi objevit plagiát v jednom českém právnickém časopise. Neřeknu Vám ani co to bylo, ani kdo to napsal, ale věřte mi, že jsem to objevil. Jestli se to stane ještě jednou, tak to ale zveřejním!“

A nebo jsem měl počkat, až náhodou objevím dílo někoho zasloužilejšího? A všechny „nezasloužilé“ varovat pouze neveřejně?? A jednotlivě je na to neveřejně upozorňovat? Jako že bych dělal hlídacího drába, pročítal všechno co vyjde v českých časopisech a vždy dotyčnému/dotyčné napsal „pozor, tohle je plagiarismus, to se nesmí?“ Opravdu si myslíte, že tak vypadá boj s plagiarismem? Není to spíše podporování statu quo?

Lépe než já to zde již popsal Jan Petrov, proč je plagiarismus tak špatný, že k němu nelze mlčet.

Je tedy zřejmé, že mi autorka nemohla napsat nic, co by ukázalo, že to není plagiát, a právě proto jsem jí nakonec nenapsal. Protože kdybych jí napsal, tak vím, že bych nedokázal odmítnout její prosbu, abych to nedělal (ad 3) a veškerá předsevzetí, že na špatné věci je správné upozornit by bylo to tam...A plagiarismus by kvetl dál...

Případného „práva na obhajobu“ jsem ji tím nezbavil. Na tento příspěvěk může reagovat v komentáři nebo klidně ve zvláštním postu, bude-li o to mít zájem (viz podobně Pavel Molek či M. Bobek).

Můžete namítnout, že (ob)žaloba se doručuje druhé straně a nikoliv, aby si ji hledala na internetu. Jenže, a to je především důvod, proč jakoukoliv relevanci „práva na obhajobu“ odmítám, cílem tohoto postu není ani obžaloba či snad dokonce „poprava“ V. Hradilové – tak to pouze dezinterpretují někteří z Vás. Více k tomu ad 2)

2. Tenhle post je o plagiarismu.

To je věc, na kterou primárně útočí. A byl napsán, aby upozornil na to, že se to děje a že si myslím, že se to nemá. Že byl dán konkrétní příklad je proto, že anonymně se to účinně podle mého udělat nedá (viz výše).

Ten post má tuto strukturu: I.Objevil jsem plagiát. II. Tady máte důkaz, proč je to plagiát. III. Plagiarismus je špatný a tolerovat se nesmí. IV. Tento post není primárně útokem na V. Hradilovou. V. Do budoucna to bude pranýř konkrétních osob, protože účinnější metodu, chybí-li kontrola na fakultách a v právnických časopisech, v tuto chvíli nevidím...

Asi bych vzal zpět či zmírnil některé expresivnější výrazy a v tomto směru akceptuji kritiku lenkypopo. Ale celkově jsem se opravdu snažil, aby bylo jasné, že já si žádné tresty, žádné lynčování a žádné zostouzení autorky nepřeju. Ona není žádnou „žalovanou,“ tou je systém a osoby, které ho formují a vytváří prostředí pro plagiarismus.

Jestli přesto tento post některým z Vás vyznívá neúměrně útočně proti autorce, jestli je házením „hnoje“ na ni, pak se opravdu upřímně omlouvám, že jsem se nedokázal vyjádřit lépe. Já se snažil, abych tu nevyhnutelnou collateral damage, kterou upozornění na konkrétní plagiát nutně vyvolá, minimalizoval. Bohužel, osobně si myslím, že jsou to právě poznámky typu, že být jí „to bych se po tomto nemohl podívat do zrcadla,“ co tu škodu prohlubují. Ano, byl jsem to já, kdo tady upozornil na její plagiát. Ano, já jsem primární původce jakékoliv škody vůči ní a této odpovědnosti se nezbavuji. Ale interpretace, které ji ponižují, nejsou mé interpretace a post je vyvolat neměl. Pro mě se V. Hradilová může podívat do zrcadla. Ano, udělala chybu. Ale žije v systému, který ji nevychoval nebo dostatečně neupozornil na to, že tyto věci se nedělají a pokud se udělají, mohou mít nepříjemné následky. Do zrcadla by se neměli podívat všichni ti, kteří po přečtení tohoto postu sednou a napíšou (další) plagiát.

Post je rozpolcený, protože chtěl rozhodně zaútočit na plagiarismus, ale zároveň nechtěl zničit někoho, kdo není příčinou, ale pouze produktem českého prostředí. Proto jsem tím postem nepotěšil ani ty, kteří by se s autorkou vypořádali bez jakýchkoliv omluv a smilování, ani ty, kdo požadují více ohledů vůči mladé autorce.

3. Tíha veřejné kritiky a lidská stránka věci

Nejsem žádný cynik a moc dobře jsem viděl za tímhle postem potenciálně dotčeného člověka. Z důvodů výše uvedených jsem ten post přesto napsal. Ti, co mě znají, dobře vědí, jak strašně těžké to pro mě bylo a jak absurdní (a urážející) je představa, že jsem chtěl úmyslně ublížit mladé doktorandce. Ta potenciální škoda pro někoho, kdo je třeba opravdu může být hodným a pracovitým, jen třeba špatnými vzory pomýleným člověkem, byl nejsilnější argument proti napsání. Snažil jsem se na to brát při psaní ohled a nemířit primárně na ní, ale znovu opakuji, že to nemohl být důvod pro to, abych si kritiku plagiarismu schoval "k popovídání u oběda."

Přestože by to pro mě bylo o tolik jednodušší, kdybych žádný post nenapsal. A o tolik pohodlnější. Vždyť já jsem dobře věděl, že napsáním tohoto příspěvku si můžu jen a jen uškodit. Úvahy, že se bojím akademické konkurence, jsou úsměvné. Copak u nás nějaká akademická konkurence existuje? V tomto směru se bojím toho, že můj článek nevezmou třeba do Journal of Private International Law a ne do Právníka...

Pokud si někdo myslí, že jsem z této věci mohl mít jakýkoliv prospěch, tak ví víc než já. Zkuste vystoupit s veřejnou kritikou pod vlastním jménem a uvidíte, jaký „úžasný“ zážitek to je.

4. Anonymové

Netrvám na tom, aby tady každý diskutoval pod vlastním jménem, pokud toho nezneužívá k osobním urážkám. Jsem ochoten přemýšlet o anonymní kritice, pokud je věcná.
Chápu také anonymní komentář kamarádky V. Hradilové, která hledá ospravedlnění pro svou kolegyni. Jí tímto odpovídám: přeložit slovo od slova celou pasáž cizího článku, aniž tuto skutečnost uvedu, je plagiátorství, bez ohledu na to, zda autorka držela citované prameny v ruce či nikoliv. Nevím, proč chcete vidět mou diplomovou práci, když já Vaši kolegyni kritizuji nikoliv za DP, ale za článek v Právníku. To znovu zdůrazňuji a v tomto směru je snad post naprosto jasný. Můžu Vám poslat můj první článek. Diplomku ani její části jsem do právnických časopisů nikdy nedal, protože jsem si myslel, že pro to není dost dobrá (v té době jsem ovšem měl o úrovni akademických časopisů u nás zcela iluzorní představy). Ale když mi pošlete mail, tak Vám ji klidně pošlu. Hlavní část má 95 stránek a 541 poznámek pod čarou. Budu rád, když se ozvete, můžeme celou věc probrat a třeba mi budete věřit, že nejsem netvor, který chtěl zničit Vaši kamarádku. Petr Bříza nechce, aby V. Hradilová kvůli tomuto prohřešku skončila v české akademii. Petr Bříza chce, aby lidé přestali v českých právnických časopisech publikovat plagiáty.

Ad 7
Chápu, že se nepodepisujete, zesměšňovat se pod vlastním jménem není taková zábava. Jiné právo má konečně svého šaška, který nám všem nastavuje nemilosrdné zrcadlo. Vaši kritiku i urážky beru jako kompliment, protože mě osobně utvrzují v tom, že to co píšu má smysl. Upřímně mě těší, že se to lidem jako jste vy nelíbí.

5. Závěr

Ano, mám obavu, aby ten post nezpůsobil něco, co jsem nechtěl. I tak jsem ale přesvědčený, že napsat ho byla správná věc. A udělám to příště znovu, a pokud daný článek vyjde v době po zveřejnění tohoto postu, budu mířit konkrétně proti autorovi, bez omluv a polehčujících okolností.

Díky za Vaše komentáře. Zvláště pak Davidu Kosařovi, M. Jurmanovi a mnoha, mnoha dalším, kteří vedli diskusi směrem, kterým jsem si přál, aby byla vedena. K boji s plagiarismem a nikoliv k pranýřování V. Hradilové. Budu rád, když tímto směrem bude i pokračovat.

Vím, že ať napíšu cokoliv, stejně mě mnozí z Vás "roztrhají." Ale s tím musí člověk, když jde s kůží na veřejnost, počítat...

Anonymní řekl(a)...

Po dopísaní tohto príspevku som si všimol, že ma Petr tesne predbehol: i keď Petr veľa veci trefne vysvetľuje, myslím, že stojí za to upozorniť na možnosť zmierlivého vyriešenia veci (v závere môjho príspevku), nehovoriac o tom, že som pyšný na svoj metodologický framework. :-)

Ako to už býva, po sedemdesiatich príspevkoch sa diskusia celkom prirodzene zosunula do suterénu ad hominem útokov a off-topic správ. S úmyslom vrátiť debate trochu štruktúry a s cieľom nestratiť to podstatné z merku, navrhujem nasledujúci framework s pracovným názvom "Kanónom na vrabce?":

Právnici majú radi proporcionalitu. Sú takí, ktorí hovoria, že test proporcionality je tým, čo spája aplikáciu práva vo všetkých právnych systémoch (D. Beatty, The Ultimate Rule of Law, OUP (2004), str. 159). Je viacero spôsobov, akými sa dá tento test vyložiť, ale pre naše obmedzené účely postačí ten najjednoduchší založený na dvojici "suitable and necessary" (viď napríklad rozsudok ESD vo veci Placanica, ods. 49):

1. Je daný prostriedok spôsobilý naplniť daný účel? (Vedie tento prostriedok k tomuto cieľu?)
2. Je daný prostriedok potrebný? (Vybral sa najšetrnejší možný prostriedok?)


Prostriedok, ktorý bol zvolený Petrom po konzultácii s ostatnými autormi JP, je zjavný – zverejnenie postu s názvom Plagiátorství, fušeřina a česká akademie: neveselý příběh z oblasti mps o tom, že článok Veroniky Hradilovej je (čiastočným) plagiátom. Jedinou otázkou zostáva, čo je autorovým účelom?

Ak je ním odradenie autorky in concreto od vydania ďalšieho článku, ktorý zanedbáva lex artis akademickej obce, ako ho vidia autori JP (a s nimi aj mnoho komentátorov vrátane mňa), je možné, že prostriedok v tomto prípade prepadne prvým krokom (je zrejme spôsobilý naplniť účel odradenia), ale zastaví sa na druhom kroku testu proporcionality. Ako upozornili v túto chvíľu už mnohí komentátori, tento cieľ sa dá naplniť alternatívnymi šetrnejšími prostriedkami – súkromným e-mailom, ktorým sa overí zlá viera a podobne.

Reakcia na to je však, že hlavným cieľom je odradenie autorov-členov českej akademickej obce in abstracto od plagiátorstva v ich zverejnených prácach. Tu je otázne už splnenie prvého kroku testu. Ako sa ukazuje aj v diskusii, autori presviedčajú presvedčených – čitatelia JP, inak značne heterogénna skupina, sa takmer bez výnimky zhodujú v odsudku plagiátorstva obecne. Je teda diskutabilné, či vôbec zverejnenie mena mladej plagiátorky má akýkoľvek odstrašujúci účinok in abstracto – v tomto súhlasím s Pavlom Molkom s tým, že JP skutočne netreba preceňovať. V druhom kroku však post ako je tento zlyháva žiaľ úplne. Je mnoho šetrnejších a aj primeranejších spôsobov, ako bojovať s plagiátorstvom a mnohé z nich boli už v diskusii spomenuté: upozorňovanie na prominentné prípady (tu sa môžeme inšpirovať americkými kolegami z Harvardu, ktorí po aférach profesorov Ogiltreeho a Tribea založili Harvard Plagiarism Archive s cieľom venovať sa tejto problematike na najvyššej úrovni akademickej hierarchie), volanie po reforme právnického vzdelávania (asi netreba upozorňovať na vplyvný Michalov článok v Právních rozhledech) a prísnych štandardoch redakčných procesov v akademických časopisoch (márne by ste po nejakých guidelines pátrali na stránke Právníka).

Zaistením prípadu VH prominentného miesta na blogu čítanom dnes už stovkami ľudí denne test proporcionality naplnený nebol (= šlo sa kanónom na vrabce), nech si účel zadefinujeme ktorýmkoľvek z dvoch uvádzaných spôsobov. Nepochybujem, že Petr tak neurobil v zlej viere, naopak, na mnohých úrovniach s ním sympatizujem. Napriek tomu by som podporil návrh, ktorý tu už padol: po skončení tejto diskusie celý post vymazať, aby jeho subjekt mohol skutočne začať znovu s čistým štítom nielen u Petra, ale aj u všetkých používateľov Google.

Anonymní řekl(a)...

Mela bych jen jednu jednoduchou otazku na vsechny pritomne diskutujici. Vam na VS od prvaku (nebo alespon pozdeji) nevtloukali do hlavy, ze pokud uvadite myslenky nekoho jineho, MUSITE odkazovat? Ja si velmi dobre pamatuji na svou prvni seminarni praci, kde jsem mela u nekolika vet poznamku typu - „Je to Vase myslenka nebo jste to nekde cetla a reprodukujete? Protoze v tom pripade to musite uvest jako primou ci neprimou citaci autora!“ A protoze to u nas takto fungovalo, tak mam pocit, ze studenti dobre vedi, ze pri uvadeni vyroku nekoho jineho se musi odkazovat. A ze i kdyz je neco prelozene, neznamena to, ze to je „MOJE“. Proto se omlouvam slecne/pani Hradilove, pokud se na jeji pocinani diky tomuto divam ponekud zkreslene. Ja myslela, ze se tohle vi... Omlouvam se, ze muj komentar je mozna trochu od veci, protoze zde se nemluvi o DP (i kdyz jak vidim, nekteri vyzneni postu prekroutili a zabyvaji se DP) , ale o odbornem clanku v casopise (kde si vsak myslim, ze toto pravidlo musi autor uz bezpodminecne znat).

Tomáš Pecina řekl(a)...

Jeden by čekal, že mladí akademici budou odvážně kritizovat pány profesory, ale oni se jenom "vozí" na jakési holčičce, že něco neocitovala, jak měla. Přijde mi to laciné.

To přeháníte: Fakt, že autoři blogu by se zřejmě neodvážili napsat o plagiátorství někoho, kdo je v oboru práva pokládán za významnou a mocnou osobnost, ještě neznamená, že takové jednání musí automaticky tolerovat tomu, kdo je v oboru prozatím nýmand. To je argumentum il quoque, obecně pokládané za zcela nedostatečnou obhajobu deliktního jednání.

Matěj Šuster řekl(a)...

Já naopak Petrovi Břízovi aplauduji, neboť na podobné případy je třeba důrazně upozorňovat a nemilosrdně je kritizovat.

Ostatně, autorka tuto "pohromu" na sebe přivolala sama, když výcuc ze své disertační (resp. diplomové) práce "drze" poslala do odborného časopisu -- čímž se vystavila riziku, že její prohřešky budou odhaleny a veřejně kritizovány. A tak se i stalo a je tomu dobře.

Mám však za to, že spíše než autorka by se k věci měli vyjádřit její školitelé z fakulty a dále odpovědný redaktor z Právníka (je to přece "peer- reviewed" časopis, ne?).

Anonymní řekl(a)...

Milá Veroniko,
pokud máte tu smůlu a tyhle řeči čtete, hlavně neskákejte z okna a do zrcadla se klidně koukejte. Tak jste publikovala něco, co podle některých čtenářů nesplňovalo formální náležitosti vědecké práce. Já osobně nevím, jestli jste četla ta stará díla v originále, a pak jste pro jednoduchost převzala jejich souhrn od někoho, kdo to udělal před Vámi, nebo jestli jste to převzala i bez jejich znalosti. Stát se to může, dokonce si myslím, že se to stalo každému, kdo tady píše, a je fakt, že by se to stávat nemělo. Já si sice myslím, že citace má sloužit jako informace pro čtenáře, kde se o tématu dozví víc, než jako vizitka toho, kolik kilo papíru jsem držel v ruce, ale je pravda, že když používáte přejaté citace, tak by to mělo být poznat. Tak pro příště, však se teprve do vědeckého života začleňujete a máte dost času na to, abyste si tyto zásady osvojila (což Vám rozhodně doporučuji před publikací dalšího článku).
Bohužel i v českém akademickém prostředí platí, že dosažené vzdělání neznamená kultivaci chování, a tak se Vám stalo, že starší zkušenější kolega Vás veřejně zmasakroval způsobem, který zde slušně nenazvu, namísto aby Vám sdělil své výhrady soukromě, jak bych to udělal já, kdybych už měl bůhvíproč potřebu spasit českou právní vědu jinak než svou vlastní tvorbou.

Od autora je hezké, že se Vám nakonec omlouvá, a že Vám nechtěl ublížit. Určitě byste neměla váhat a s jeho omluvou ho poslat ... víte kam. Pokud bych Vás ničil já, tak si to přiznám, a nebudu se schovávat za to, že mi jde hlavně o kritiku systému, a že Vaše dehonestace je jen jakýsi nechtěný produkt mé záslužné činnosti. Když chci kritizovat systém, většinou to udělám tak, že kritizuju systém. Zase jste ale poznala, že když se kácí les, létají třísky, což je poměrně cenná zkušenost, hlavně když je osobně zažitá.

Takže na závěr - nic si z toho nedělejte, dopilujte si metodologii, a před spaním doporučuju lahvinku červeného.

Karel Střelec

Anonymní řekl(a)...

Lucie Matásková
Tomášovi Pecinovi

Neříkám, že se nýmandi nemají kritizovat. Jenom se ptám, proč mladí akademici raději kritizují nějakou slečnu za to, že něco dělá špatně, než profesory za to, že nedělají nic.

Mohl by nám Petr Bříza třeba říct, co si myslí o vědecké práci pana děkana PrF UK?

Ondrej.Rucka řekl(a)...

Až na reakci dotčené Věry Hradilové tady zaznělo takřka všechno. I po letech působení na blogosféře je pro mně velmi překvapující, jak tato (a také diskuse a chaty) dokáže dehumanizovat veškerou komunikaci a její výstupy. To co předvedl Petr Bříza je jen lépe a obsáhleji napsaná varianta výstupu z diskuse na novinky.cz. Odosobněnost internetového prostředí k tomu lákavě svádí, ale že tento neduh zastihne i JP bych nečekal. Zajímalo by mně, zda-li by PB VH tak setřel a atakoval, pokud by byla jeho kolegyní z katedry/fakulty, spolužačkou ze SŠ/VŠ nebo třeba partnerčinou přítelkyní. Jistě by se to nestalo. Odosobněnost internetu ovšem vedla k tomu, že tady došlo k exemplárnímu výkřiku, který ovšem může mít i přes dobrý úmysl velmi neblahé účinky. JP se totiž, přiznejme si, stalo možná nejvlivnějším současným právním periodikem v ČR (pokud tak můžeme označit blog) a s tím přichází i značná ZODPOVĚDNOST v tom co se na něm píše a jak se na něm píše. Tato platforma není diskusním kroužkem party EMO puberťáků, ale něčím co v současnosti hýbe právní akademií a to by si měli autoři uvědomit. A tento post budiž bolestivým příkladem a počátkem toho, že se JP odprostí od všeobecně pojímaného webového alibismu a lehkomyslnosti a postoupí na vyšší úroveň.

Matěj Šuster řekl(a)...

Lucie matásková:

Ad Gerloch:

Vůbec bych se nedivil, kdyby odpověď na vaši otázku zněla: Gerlochovy práce ze zásady nečtu, protože šance, že bych se z nich dozvěděl cokoli, co by bylo nové a zároveň smysluplné, se limitně blíží nule. :o)


JINAK: získává člověk morální právo kritizovat plagiát publikovaný v odborném časopise "outsiderem" až poté, co nejprve zkritizuje podobné prohřešky u lidí slovutnějších jmen? Petr Bříza přece není žádný systematický vyhledávač plagiátů, nýbrž náhodně narazil na plagiát v oboru, jemuž se věnuje.

Matěj Šuster řekl(a)...

mengelis:

Z faktu, že by autor takto ostře nekritizoval dílo "nejlepší přítelkyně své přítulkyně", ještě neznamená, že takovýto standard "(ne)kritiky" je přiléhavý v oblasti vědy. Představme si, jak by vědecké diskuse vypadaly, kdybychom na ně rozšířili morálku intimních styků mezi důvěrně známými lidmi.

Znovu opakuji, že to byl především nedostatek soudnosti V. Hradilové, když článek v této podobě zaslala k publikaci do Právníka, co ji přivedlo do problémů.

Anonymní řekl(a)...

To Matěj Šuster:

Z tréninku bojových sportů jsem pochopil, že když vyspělejší bojovník knokautuje nováčka, bývá to spíše důvodem kritiky než aplausu.

Ondrej.Rucka řekl(a)...

Maťej Šuster: nekritizovat profesory a docenty znamená nevyrábět si potencionální protivníky při dizertačním, habilitačním nebo profesorském řízení (v ČR). Přeci jen při rozsahu špičky české akademické obce se může stát, že na někoho z nich (pokud máte akademické ambice) dříve či později narazíte. Pak se pošlapaná kuří oka počítají.

Anonymní řekl(a)...

Trochu mi je pri čítaní tejto diskusie zvláštne. Kubo Mačák to zhrnul fajn, čo už, mladá bola obetovaná pre väčšie dobro. Exemplárny trest ako prostriedok k všeobecnému blahu... (absolútne bez hodontiaceho záveru, je mi naozaj vrele jedno, čo si kto o tomto myslí, osobne som priaznivcom neodvratnosti trestu ako jeho odstrašivej sily).

Ale keď tak nad tým trochu uvažujem, skúste mi poradiť s týmto: Ak nájdem v zahraničnej literatúre odkaz na prameň "X", ktorý si následne vyhľadám a myšlienku s odkazom na prameň "X" použijem, nemal by som predsa odcitovať aj zdroj, odkiaľ som prišiel na to, že prameň "X" existuje. Veď podstatná pre mňa bolo práve informácia, že "X" existuje... alebo nie? (Sypem si popol na hlavu, a priznám sa, že to tak nerobím, ale asi začnem :)).

Ďalej je trochu zvláštne, kde bude ležať miera povinnosti citovať (Osobne sa nechcem dožiť času, kedy pri prvej poznámke bude uvedené, že gramatické konštrukcie uvedené v totmo príspevku sú uvedené v zmysle Mluvnice jazyka slovenského od M. Hattalu). Ale týmto nechcem svätý cieľ blatiť malichernými výčitkami.

Už dlho presadzujem tézu intelektuálneho komunizmu :), že myšlienky sú hodnotné samy osebe a nemali by byť spájané s ich autormi, a bol by kľud :).

K.Csach

PS: Už sa teším na post, keď niekto sa pustí do brata akademika za vyúčtovanie a náklady grantových projektov, za neoprávnené diéty... to sa len budú akademici čudovať :) ....a naviac exemplárne.
PS2: Ale keď sa nad tým tak zamyslím, tak je asi dobre, že bude nová rubrika. Čím viac takýchto príspevkov, tým menej exemplárnosti a síry v nich bude...

Jan Komárek řekl(a)...

Pokusím se tu zareagovat na komentáře, k nimž se ve své odpovědi nevyjádřil samotný Petr - i z důvodu, že se s Petrem plně ztotožňuji - jak s jeho postem, tak jeho obsáhlou odpovědí a nechci zde opakovat již řečené.

Jednalo se o přiměřený postup v boji proti plagiátorství?
Nejprve k otázce, zda se jednalo o „přiměřený“ postup v boji proti plagiátorství. Mám trochu pochybnosti, že zde intelektuální cvičení na téma principu proporcionality mělo nějaký účel - možná jen odhaluje, jak je samotná argumentace tímto principem nepřesvědčivá, pokud není podpořena formální autoritou soudu.

Věcně k ní jen tolik: pokud Kubo Mačák na jedné straně píše, že se jednalo o nepřiměřený zásah proti konkrétní osobě („Zaistením prípadu VH prominentného miesta na blogu čítanom dnes už stovkami ľudí denne“) a na druhé straně tvrdí, že se „JP skutočne netreba preceňovať“ v jeho dopadu na konkrétní čtenáře a jeho účinku v boji proti plagiátorství, nemohu se ubránit dojmu, že je v jeho argumentaci rozpor.

Pokud totiž čtou blog stovky lidí denně, nedomnívám se, že jsou mezi nimi pouze ti, kteří s odsudkem plagiarismu souhlasí. Ukazují to i reakce v diskusi - někteří to omlouvají mládím autorky a její nezkušeností, jiní (jako například Karel Střelec, ke kterému se vyjádřím níže) celý případ zcela bagatelizují. Už jenom samotná diskuse pod Petrovým postem je myslím velikou školou pro všechny, kdo mají publikační ambice (i když se obávám, že některé přítomné diskutující nepřesvědčí nic).

Možnost obrátit se na Veroniku Hradilovou mailem a vyřešit celou věc soukromě jaksi neřeší fakt, že její článek-plagiát zůstane publikován v Právníku a jako s článkem s ním bude pracovat komunita právníků. Domníváte se snad, že by Veronika Hradilová měla napsat do redakce, aby zveřejnili poznámku o tom, že jeden z jejích článků byl plagiátem?

I s ohledem na tuto skutečnost nevidím sebemenší důvod Petrův post mazat. Naopak, jsem velice rád, že našel odvahu jej napsat.

Četli někteří komentátoři samotný příspěvek?
Když jsem četl tuto pasáž reakce Karla Střelce
... Tak jste publikovala něco, co podle některých čtenářů nesplňovalo formální náležitosti vědecké práce. Já osobně nevím, jestli jste četla ta stará díla v originále, a pak jste pro jednoduchost převzala jejich souhrn od někoho, kdo to udělal před Vámi, nebo jestli jste to převzala i bez jejich znalosti. Stát se to může, dokonce si myslím, že se to stalo každému, kdo tady píše, a je fakt, že by se to stávat nemělo.

položil jsem si otázku, zda jmenovaný četl nejenom diskusi pod postem, ale post samotný. V článku Veroniky Hradilové nešlo o několik formálních pochybení. Sám Petr píše, že

„Nicméně jsem [absenci citací] nakonec přešel, protože jsem usoudil, že Američané, již jsou poznámkami pod čarou přímo posedlí a odkazují prakticky vše, mě v tomto ohledu možná trochu „zblbli“ a začínám ztrácet „kontinentální“ objektivitu. Vzpomněl jsem si na Švejkovo „pán je outlocitnej“ a pustil se do dalšího čtení s předsevzetím, že se nebudu ošívat nad každým neodkázaným tvrzením...“

Jak Petr podrobně dokazuje, Veronika Hradilová doslovně přeložila (s chybami) celé pasáže cizího textu a překopírovala tyto pasáže do svého článku, aniž by uvedla, že se nejedná o její původní myšlenky. Pokud se Vám pane Střelče takové věci stávají, nepředpokládejte prosím, že je dělají i ostatní. A pokud se domníváte, že je něco takového malým prohřeškem, pak jste součástí velmi špatné akademické kultury v České republice.

Čtou někteří komentátoři Jiné právo?
Jeden by čekal, že mladí akademici budou odvážně kritizovat pány profesory, ale oni se jenom "vozí" na jakési holčičce, že něco neocitovala, jak měla. Přijde mi to laciné.

Pokud máte ten pocit, zkuste zalistovat Jiným právem, než takové obvinění vyslovíte. Co třeba zde a zde (tedy v příspěvcích, na které Petr sám odkazuje)? A mimochodem, nedomníváte se, že Veroniku Hradilovou urážíte označováním za „jakousi holčičku“?

Jestliže se Lucie Matásková domnívá, že je možné kritizovat příspěvky děkana PF UK, rádi její příspěvek, pokud bude podložený, zveřejníme. Jistě pochopíte, že není v našich silách filtrovat veškerou akademickou produkci v ČR. Jak zde napsal Matěj Šuster - Petr zkrátka na daný plagiát narazil při čtení článku z oboru, který ho zajímá.


Na závěr si přeci jen neodpustím opakování již řečeného: post se netýká diplomové nebo jiné studentské práce, nýbrž článku publikovaného v časopise, který byl zřejmě svého času výkladní skříní českého právnictva. Osobní útok na jeho autorku z postu dělají zejména některé komentáře, nikoliv Petrův příspěvek.

Petr Bříza řekl(a)...

Ad nehumánnost internetu, na kterou jsem zapomněl

Já jsem to sem napsal pod svým vlastním jménem, každý si mě může dohledat, kontaktovat a dát mi najevo, co si o mně myslí. Až se vrátím do ČR budu potkávat mnohé lidi, kteří si tohle přečetli, aniž bych věděl, že si to přečetli. Mnozí z těch, co budou rozhodovat o mé budoucnosti mi tenhle post mohou pěkně spočítat. Já setsakra vím, jak "osobní" tenhle svět je a věřte mi, že ani já se neraduju z "pochval", které tady sklízím a které mi rozhodně neprospívají. Ano, V.Hradilová je bohužel dotčena více. Ale nebyl jsem to já, kdo opublikoval plagiát.

Ad mé zbabělectví, strach z profesorů apod.

Co ode mne chcete slyšet? Že jsem v postu málo zdůraznil, že děkanka Rozehnalová měla věnovat diplomové práci více pozornosti? Já ale nechtěl, aby se post točil kolem diplomky, ale faktu, že v Čechách vycházejí plagiáty.

Ale dobře tedy:

Považuji za ostudu, že prof. Naděžda Rozehnalová nerozpoznala, že práce je (alespoň z části) plagiátem. Buď ji pořádně nečetla, nebo její znalosti v oblasti amerického mps jsou velmi špatné.

To samé platí pro prof. Bělohlávka, který se ve svém podle mého formalistickém posudku příliš věnoval takovým nepodstatnostem jako rozdílu mezi conflict rules/laws (který v USA dle mého nikdo neřeší), místo aby poznal něco, co mně přišlo zjevné.

Vedoucí mé Ph.D. práce na PF UK je prof. Monika Pauknerová, osoba, které si velice vážím (mimochodem nedávno ji vyšel článek v Journal of Private International Law, což jen ukazuje její kvality). Je to velice hodný člověk a předpokládám, že to co jsem zde "udělal," schvalovat nebude. Samozřejmě, že se zná s výše uvedenými osobami a ty zcela určitě nebudou stát na mé straně.

Navíc, je třeba možné, že v rámci recenzního řízení v Právníku, to mohla být ona, kdo článek recenzoval. Protože ale proto nemám žádný důkaz, tak ji nemohu (to snad pochopíte) obviňovat. Jestli ale chcete slyšet, co bych řekl, kdybych se dozvěděl, že tu recenzi psala a doporučila to k otisknutí, tak bych bez váhání řekl, že to bylo profesionální pochybení.

Nemám ani advokátní, ani justiční ani Ph.D. zkoušky a nezůstávám v USA, ale vracím se do ČR. U všech těch zkoušek budou lidé, kterých se tenhle post i komentář mohl dotknout. MPS (a o mnoho lepší to není asi s evropským právem) dělá v ČR tak asi deset lidí. V. Hradilová se s nimi třeba potkává, účastní se konferencí, má už poměrně dost publikací a tyto lidi si ji třeba váží a je jim líto, že někdo uvěřejnil její prohřešek. A myslet si, že mě za to budou velebit, může jen opravdový naiva.

Opravdu nejsem vyhledávač plagiátů a V. Hradilová měla smůlu, že jsem její článek četl. Četl jsem předtím prof. Bělohlávka, článek nic moc, ale plagiát to nebyl. Pokud víte o jeho plagiátu nebo kohokoliv z těch, co budou rozhodovat o mých příštích osudech, tak mi ho pošlete. Já to tady otisknu.

V teorii práva se nějak zvlášť nevyznám, takže těžko můžu soudit ale jestli děkan Gerloch opisuje, tak opět, pošlete mi důkaz a já to tady otisknu.

Jak jsem napsal v postu, kdyby nešlo o mladou doktorandku, ale zasloužilého profesora, tak by to pro mě bylo mnohem lehčí, určitě tedy z hlediska pocitů, zda jsem udělal dobře, že jsem to napsal.

peter řekl(a)...

Ako to napisali uz viaceri predo mnou, tiez si myslim, ze chyba je hlavne v tom, ze sa na ceskoslovenskych fakultach nevyucuje zakladna technika citovania, aby clovek dokazal identifikovat kedy ma co citovat a akym sposobom. Apely na etiku su zbytocne, ked clovek naozaj nema technicku zrucnost konania eticky patricnym sposobom (kto nevie plavat, ten topiaceho sa nezachrani, aj ked by to bolo ako eticke).
Kurz autorskeho prava nestaci, chce to konkretny predmet akademickeho pisania, vedeny specializovanym absolventom SJ/CJ a literatury, ktory by sa, v idealnom pripade na danej fakulte mal venovat aj literarnemu vyskumu odborneho pravnickeho pisania ako zanru a tvorbe citacneho manualu typu Bluebook.
Z toho co napisal J. Jost, citim zazitok z CEU, kde to funguje podobnym sposobom - uvitacia prednaska prvakov sa zacina (!) 20 minutovym uvodom o plagiarizme, s premietanim varovnych prikladov na priesvitkach. Na cviceniach, kedykolvek sa objavi pripad plagiarizmu v pisomnych zadaniach, okrem samozrejmeho prepisania prace nanovo studentom, je jeho praca (anonymizovana) premietana pred celou triedou na priesvitke a vyucujuci vysvetluje kde malo byt co a ako citovane - so zdoraznenim ze to ide, bohuzial, na ukor "normalnej vyuky", pretoze niektori studenti stale nerozumeju co je to spravne citovanie. Okrem toho, samozrejme kurz zamerany na akademicke pisanie, konkretne pisanie projektu diplomovej prace (schvaluje/preraba sa) a kurz zamerany na pisanie prvej kapitoly diplomovej prace, kde sa student uci kde a ako citovat - na vlastnom texte, aj na cudzich textoch. Bez takehoto pristupu, bohuzial, myslim ze ani doktorandi nebudu vediet co to je plagiatorstvo a co citovanie.
(Ja sam sa momentalne bojim pozriet do mojej starej diplomovky, ake "zverstva" sa tam mozu skryvat.)
Ad kritizovana autorka: Ak niekto studoval na americkej vysokej skole a napriek tomu napise takyto "prelozeny" text, tak ma u mna dost malu sancu presvedcit ma ze "nevedel co robi", ale vyzera to na spolahnutie sa, ze mu to prejde. Ale verim, ze jej dalsia publikacna cinnost moze byt "z ineho sudka".
P. Kocvar

*7* řekl(a)...

*7*

Pet Bříza je předně naivní. Kdyby měli být v Googlu zapsáni všichni akademičtí zločinci, skutky Veroniky Hradilové by mezi nimi vybledly. Od neprofesionality předváděné některými profesorskými stolci /a teď nemám na mysli vzpomenutého děkana Gerlocha, který patří k té lepší polovině/ po tisíce překopírovaných diplomovek. Takto je ale táhnuta stokou jen V. Hradilová a je velmi pochybné, zda tím bude bude naplněn odstrašující účel. Vždyť udělala chybu, za kterou by se jí vysmál každý plagiátorský profík. Neudělal dostatečnou jazykovou úpravu. Tímto feedbackem jen profesionalizujete plagiarismus, namísto, aby se šlo po jeho příčině a vymícení. Když už tedy musíme upadat do takových malicherností jako vlastnictví myšlenek...

Proto je oprávněnou výtka, že má Petr Bříza střílet po profesorech za daleko vážnější přečiny a ne se vozit po nějaké doktorantce, že přejala popisnou pasáž z cizí práce (ani bych se nedivil, kdyby část své diplomky publikovala na přání své profesorky).

Chybou není odosobněnost internetu. Chybou je Petr Bříza. Ten na jedné straně roztává nad dámou Ginsburg a předvádí výklad práva, že si člověk někdy může představit medvídka mývala u klávesnice, ale na druhé straně vypaluje kvůli prkotině šarlatové písmeno (doufám, že tento post stejně smažete) a idiotsky udělá něco, co by kolegyni v práci neudělal (vyvěsí na nástěnku, že špatně podala reference doufaje, že tak pomůže podniku).

*7*

Anonymní řekl(a)...

Kdyby byl článek oslavný, taky by některým z vás vadilo, že autor nekontaktoval autorku?

ŠZ

Anonymní řekl(a)...

...pokud Kubo Mačák na jedné straně píše, že se jednalio o nepřiměřený zásah proti konkrétní osobě („Zaistením prípadu VH prominentného miesta na blogu čítanom dnes už stovkami ľudí denne“) a na druhé straně tvrdí, že se „JP skutočne netreba preceňovať“ v jeho dopadu na konkrétní čtenáře a jeho účinku v boji proti plagiátorství, nemohu se ubránit dojmu, že je v jeho argumentaci rozpor. (Honza Komárek)

Len krátko k Honzovi: ak jediný protiargument proti môjmu proportionality framework je údajný rozpor medzi citátmi, ktoré si uviedol, analýza stále stojí. Prečo?

To, že JP čítajú stovky ľudí, je relevantné (okrem iného) pre prominentnosť pozície, ktorú článok získa na Google pri (v bežnom prípade úplne nevinnom) vyhľadaní textu "veronika hradilová" - skúste si to, už 24 hodín po zverejnení Petrovho postu je link naň medzi prvými desiatimi výsledkami! Tým sa potvrdzuje neprimeraná tvrdosť zvoleného prostriedku (druhý krok testu proporcionality).

Naopak JP naozaj netreba preceňovať, čo sa týka dopadu na ľudí, ktorí majú odlišný náhľad na plagiátorstvo ako okruh jeho autorov a čitateľov. Príklady, ktoré spomínaš (komentátori, ktorí ospravedlňujú autorkinu mladosť alebo prípad bagatelizujú) predsa nikde nevyjadrili súhlas s plagiátorstvom! Obaja vieme, proti akým článkom a v akom prostredí treba proti plagiátorstvu brojiť. Pár príkladov efektívnejších opatrení som uviedol už vyššie.

Aj keď verím, že v tomto prípade je moja argumentácia našťastie rozporu prostá, nič to nemení na tom, že rozhodnutie, či napokon post zmazať (alebo, ako navrhla lenkapopo, anonymizovať), bude výsledkom hodnotového súdu autorov JP. Aj Petr ("kdybych jí napsal, tak vím, že bych nedokázal odmítnout její prosbu, abych to nedělal") tuší, že toto rozhodnutie nevyhnutne bude mať nielen principiálny, ale aj ľudský rozmer...

Jan Petrov řekl(a)...

Nepochybuji, že uvedený plagiát nepovede ke konci akademického působení V. Hradilové -- a ani bych to nechtěl (což jsem napsal). Že však k ní možná některé časopisy budou rok, dva podezřívavější, považuji za adekvátní a proporcionální k "zájmu společnosti" na tom, aby se upozorňováním na plagiáty bránilo jejich dalšímu psaní. V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ SE NEJEDNÁ O EXEMPLÁRNÍ TREST. Nechápu, co Petr Bříza způsobil tak negativního a co se mu vyčítá. Nevím, co se zde děje tak nelidského.

Mrzí mě reakce, které zcela omlouvají jednání V. Hradilové (což mi samo o sobě nijak nevadí) -- avšak tím i plagiarismus obecně (což mi vadí silně). Jinými slovy, chci nikoli trestání a pranýřování, nýbrž absenci plagiarismu -- bohužel však, toho druhého nelze dosáhnout bez toho prvního. Osobní rovinu nelze oddělit od té obecné.

Pokud se na plagiát příjde a nebude to mít pro autora žádné negativní důsledky -- zato pro toho, kdo naň upozornil, ano --, je to strašně špatný signál. (Netvrdím však, že důsledek musí být zničujucí či exemplární.)

Někteří lidí nevraždí již proto, že jsou slušní; jiní nevraždí jen proto, že se bojí postihu. Někteří autoři neplagiariuzují již proto, že jsou slušní; někteří autoři se zase spoléhají na to, že postih pravděpodobně nepřijde, a pokud příjde, bude zcela směšný, a tak plagiarizují, až se z nich kouří. Je třeba to změnit.

Řečeno vznešeně: postih ex post je nezbytný kvůli zachování kredibility a ovlivnění jednání ex ante.

Bohužel, opatření typu reforma studia apod. zní vznešeně, avšak jsou to jen prázdné řeči. V krátkém horizontu nikdo z nás studium nezreformuje; zato může upozornit na plagiáty, jichž si všimne.

Mimochodem, zda se jedná o doktoranda či profesora, nehraje roli. Již proto, že zde asi nikdo není na nějakém profesorovi závislý.

Za tyhle psychokecy mě možná někdo odsoudí: Nejpozitivnější výsledek postu Petra Břízy bude, když se z paní Hradilové stane kvalitní a poctivá akademička (nevěřím, že by jí v tom zde kdokoli házel klacky pod nohy), která na počátku kariéry učinila ojedinělý a zapomenutý exces -- a když poklesne procento autorů, kteří si myslí, že opisování je produktivní strategie.


Závěrem jedna provokace: V jádru věci, nevidím podstatný rozdíl mezi situací, kdy členové akademické komunity tolerují a omlouvají plagiarismus ve svých řadách, a situací, kdy členové politické komunity tolerují a omlouvají korupci ve svých řadách.

David Kosař řekl(a)...

plagiatorstvi dorazilo i do strasburku. kdo umi francouzsky, necht si pocte v pomerne cerstvem rozsudku ESLP...

Boldea v. Romania, no. 19997/02, 15 February 2007

Anonymní řekl(a)...

Nevím, jestli to tu už zaznělo: v podmínkách současného českého právnického prostředí je často přínosem import jakýchkoliv zahraničních myšlenek či schémat.

Asi se všichni shodneme na tom, že drtivá české právnické obce (jistě, teď nemyslím přímo obec akademickou) má v podstatě nulové povědomí o tom, o čem se diskutuje a co se píše v zahraniční odborné literatuře, jak rozhodují zahraniční soudy či o tom, že spouta problémů zdlouhavě a zdánlivě objevně řešených na českém právnickém písečku byla již v zahraničí dávno vyřešena.

Z toho důvodu je pro kultivaci domácího právního prostředí v podstatě jakákoliv alespoň trochu kvalitní interpretace zahraničních přístupů k řešení určitého problému (např. v oblasti MPS) přínosem.

Při takovém postupu je poměrně běžné a podle mého názoru zcela legitimní, pokud je odborný článek pouze kompilační a nemá vědecké ambice (to jesti pak takový článek patří do Právníka je jiná otázka - otázka redakční politiky Právníka). Podle toho, co jsem si přečetl na IS MU, je zřejmé, že práce V. Hradilové je prací kompilační (týká se POPISU amerického přístupu k doktrínám MPS). To je přeci rozdíl!

Proto mi připadá, že hlavním prohřeškem V. Hradilové je v podstatě jen špatný poznámkový aparát (v lokálních poměrech věc dost běžná - bohužel) a občas ne zcela přesná interpretace zahraničních zdrojů. Je pravda, že je to špatně a že je to dokladem nevyspělosti domácího právního prostředí.

Ale osobně mi přijde použití výrazu PLAGIÁT, a to jen na základě toho, že některé pasáže jsou místo "převyprávění vlastními slovy" (v kompilačních pracích zcela běžné) převzaty doslova, jako zbytečně silné a pro "obžalovanou", která byla označena jako PLAGIÁTORKA, podle mého názoru zbytečně kruté.

Na rozdíl od Jana Komárka považuji aplikaci testu proporcionality provedenou Kubo Mačákem jako docela vtipnou a odpovídající.

Nemyslím si, že měl Petr Bříza někoho upozorňovat předem, to je evidentní nesmysl. Připadá mi zcela legitimní, že uvedené prohřešky zveřejnil. Jen se nějak nemohu úplně ztotožnit s tím, JAK to provedl - podle mého názoru použil směs nepřiměřeně drsných obvinění a tvrdých slov (jako "plagiátor") s poněkud alibistickými a za dané situace nepřípadnými omluvami.

O. Neumann

lenkapopo řekl(a)...

Ad Honza Petrov:
"Mrzí mě reakce, které zcela omlouvají jednání V. Hradilové (což mi samo o sobě nijak nevadí) -- avšak tím i plagiarismus obecně (což mi vadí silně)."

Tam je chybny link, Honzo. Vacsina z nas sa snazi povedat, ze ten trest bol neprimerany individualnym okolnostiam. Ak napr. prihliadam pri urcovani vysky trestu k tomu, ze je pachatel mlady, ze je to jeho prvy trestny cin a podobne, to predsa neznamena, ze tym davam najavo, ze to, ze niekoho zmlatil, je podla mna dobre. Ani ked som proti trestu smrti a chcem namiesto toho dozivotie, neznamena to, ze obhajujem vrazdenie. Tak ani my neobhajujeme plag., len rozmyslame, ci nemalo byt v danom pripade zvolene ine (miernejsie) riesenie...

"Bohužel, opatření typu reforma studia apod. zní vznešeně, avšak jsou to jen prázdné řeči."
Takze ideme strielat naslepo? Obavam sa, ze to nic moc nevyriesi, akurat si ludia budu vymyslat lepsie techniky kopirovania (ako tu uz bolo spominane) a vy to aj tak nebudete stihat vsetko vychytavat - tak neviem ci takymto sposobom docielis to, ze "poklesne procento autorů, kteří si myslí, že opisování je produktivní strategie a ci to teda ma zmysel robit bez systemovej zmeny.

Matěj Šuster řekl(a)...

Myslím, že by nebylo marné získat vyjádření N. Rozehnalové či Bělohrádka. To bych si velmi rád přečetl.

Jan Petrov řekl(a)...

Lenkapopo:
Ten link byl o tom, že přiměřenost nutno posuzovat s ohledem jak osobní poměry jedince, tak na škodlivý následek a deterenční efekt.

"Trest" považuji za přiměřený, neboť ještě odstrašující, nikoli však likvidační -- a hlavně, konečná sankce nezáleží na Petru Břízovi, nýbrž na zdejším akademickém prostředí. Individualizace "trestu" pak spočívá v tom, že dopady pro V. Hradilovou nebudou zásadní (a s tím tu asi všichni souhlasí), zatímco pro prof. by být měly (ostatně prof. má daleko více co ztratit).

Myslím, že termín "střelba na slepo" není fér. Navíc, mohu-li parafrázovat: Trestat prokázané korupční jednání je nevhodná střelba na slepo; každé korupční jednání se totiž stejně prokázat nepodaří a navíc trestání povede jen k tomu, že korupčníci vynaleznou sofistikovanější metody.

Systémová změna je důležitá, zcela souhlasím. Avšak kredibilní "trest" také.

Asi se shodneme, že některé věci v ČR jsou špatně. Kdo jiný je změní než my? Pořád se omlouvat a litovat nemůžeme. Jsme dospělí.

Anonymní řekl(a)...

Základem pro psaní všech prací na PrF je Směrnice děkana č. 1/2006.
Zmiňujete zde absenci předmětu, který by se citacemi a vůbec psaním prací zabýval.
Ač se o praktické přínosnosti předmětu Základy ekonomie jako celku dá (úspěšně) pochybovat, část věnovaná seminarním pracím je alespoň přínosná, neb student (minimálně) příjde do styku s různými dalšími směrnicemi a pravidly, které říkají, jak správně psát práci/užívat citace.

Obecně přístup děkanky prof. Rozehnalové k plagiátorství je smutný, stačí si jen vyhledat její vyjádření ke kauze dr. Schelleové.


ad kontaktování "autorky" - Není to samozřejmě povinnost, ani nutnost, ale možná slušnost. Přeci jen o nás bez nás už tu bylo..
Ale spíš mě zajímá, co by na tuto situaci řekla prof. Rozehnalová - jednak jako vedoucí práce, jednak jako zkušený akademik a také jako děkanka.
Zkoušel/bude zkoušet ji někdo kontaktovat?

D.

Ondrej.Rucka řekl(a)...

Myslím, že PrF MU by se měla jakožto koryfej české právní akademie ;-) inspirovat u sesterské FSS MU, kde je plagiátorství silně diskutovaným, probíraným, ale hlavně mýceným tématem a jevem. S tím ovšem ruku v ruce souvisí to, že každému oboru je vštěpována v rámci samostatného kurzu metodologie vědecké práce, což je mezi studenty nedoceněný neoblíbený, ale výborný předmět. Pokud by byla vůle (oboustranná), jistě by mohla FSS učitele k takovémuto kursu dočasně zapůjčit, ostatně řada z nich má i právnické vzdělání (viz. minulý host doc. Mareš, který za mých časů na Bc. studiu politologie metodologii učil). Realizace nečeho takového se nyní zdá býti chimérou, ale kde je vůle, tam, se najde i cesta a myslím, že o potřebě takové cesty se nyní všichni přesvědčujeme.

Anonymní řekl(a)...

Prof. Rozehnalovou bych kvůli Schelleové neobviňoval, život na fakultě se jí snaží co nejvíc znepříjemnit a omezit, ale bohužel co se týče OPP je početní stav pedagogů bídný a Schelleovou by pro výuku neměl kdo nahradit (a proto ji se skřípěním zubů Prof. Fiala na katedře drží).

Miroslav Jurman řekl(a)...

Ač bych raději diskutoval o tom, kdy a v jaké formě by měli být studenti vychováváni v základech akademického psaní apod., nemohu si odpustit jednu poznámku:
Rozhodne-li se kdokoli publikovat v odborném časopise, je (pokud mu nejde jen o povinnou čárku) veden snahou odborné veřejnosti sdělit vlastní myšlenky nebo zprostředkovat myšlenky někoho jiného. Ať tak či onak, musí dopředu počítat s tím, že jeho příspěvek může vyvolat diskuzi (lépe řečeno by to mělo být alespoň dílčím cílem). Autor tedy musí být připraven i na alternativu, že si své dílo bude nucen hájit, a to jak po stránce obsahové, tak po stránce "technické". Pokud bychom přistoupili na myšlenku, že se někdo raději zdrží kritiky, aby někomu neublížil, pak se můžeme s jakoukoli nadějí na lepší právní kulturu v ČR rozloučit.
A pokud jde o prostor ke konkrétní obhajobě, domnívám se, že autorka má v daném případě možnost reagovat na JP, což je pro ni rozhodně výhodnější, než pokud by za několik měsíců vyšla (?) kritická stať přímo v Právníku.

Guy Peters řekl(a)...

Nevím, zda nebudu v této flame war jen mlátit prázdnou slámu, ale dovolím si připomenout dva pojmy: vigilantism a trolling.

Nejprve k vigilantismu. Myslím, že Petr Bříza má stejný problém, který měli v závažnějším měřítku bří Mašínové: Do jaké míry bojovat se Systémem. Zda je boj se Systémem prostřednictvím msty na jednotlivci ta správná cesta.

Jsou to docela složité morální otázky. Myslím, že nejlépe na ně odpověděl Kubo Mačák svým testem proporcionality jakožtou universální normou. Nechám teď stranou subjektivní dopady a soustředím se pouze na objektivní. V první části testu (způsobilý prostředek) Břízův text selhal. Byť je Jiné právo vlivný blog, není dostatečně vlivný natolik, aby změnil českou akademii.

V druhé části testu (nutný prostředek) si myslím, že Břízův text obstál.

A teď k trollingu. Jsem jeho častou obětí. Byť může mít troll v mnohém pravdu, myslím, že serveru škodí. Vždy po něm zůstává divná pachuť. Tak i *7* nás nechce poučit, ale jen exhibuje a chce ponížit zdejší bloggery, ačkoliv ti tančí tak rychle, jak dokáží. Proto není dobře, že zde tučňáci a *7* jsou; volné diskussi to škodí.

P. S. Anonymita ani pseudonymita není pro trolling conditio sine qua non. Můj nejhorší troll mi byl znám svým občanským jménem.

Jan Š. řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jan Š. řekl(a)...

Ad D.
Ač se o praktické přínosnosti předmětu Základy ekonomie jako celku dá (úspěšně) pochybovat, část věnovaná seminarním pracím je alespoň přínosná, neb student (minimálně) příjde do styku s různými dalšími směrnicemi a pravidly, které říkají, jak správně psát práci/užívat citace.

Obávám se, že není možné souhlasit. Zbytečná buzerace (jinak to bohužel nazvat nemohu), která se těchto prací týká, nemůže téměř žádného studenta přesvědčit o nevhodnosti plagiarismu. A to by snad měl být cíl, ne?
---
Studentský závěr "jde o formu, na obsah kašlou" mluví za vše.

Anonymní řekl(a)...

Přátelé akademici, pište plagiáty! Jedině tak Vaše články upoutají velkou pozornost.

Tomáš Sobek

Anonymní řekl(a)...

Tohle se mělo řešit e-mailem nebo osobně, a to ve formě důrazného varování: Uděláš ještě jednou něco takového, a spočítám ti to i za minule. Petře Břízo, možná jste zničil život Veronice Hradilové. Podívejte se do toho zrcadla a přiznejte si tuto jednoduchou pravdu. I kdybyste měl stokrát pravdu a vyšší princip teď jásal a tleskal ručičkama... stálo to opravdu za to?

Přemýšlejte.

C.

Anonymní řekl(a)...

2 Jan Šmakal: Samozřejmě máte pravdu. ZE je hrůza, student zbytečně zabíjí čas konzultacemi práce, která je stejně hodnocena nedostatečně. Byl to špatně rozpoznatelný pokus o nadsázku, ale na druhou stranu jsem rád, že s tímto názorem nejsem osamocen a nevycházím s ním na světlo jako první.

2 Neoznačený Anonym: Samozřejmě již nevím, jaké pochody se dějí uvnitř PrF - šokoval mě však ten výrok paní děkanky, očekával bych něco poněkud tvrdšího. Už z principu..

D.

P.S. Začínám nabývat pocitu, že se autorka VH měla napřed kontaktovat. Dle mého mínění se odborník pozná nejen tak, že (konstruktivně) kritizuje, ale zejména tím, že méně zkušenému kolegovi/kolegyni, nabídne i svou pomoc či radu.

Jakub Jošt řekl(a)...

Pre mna je dolezite, ci clanok splni svoju ambiciu, t. j. (1) nedonutit slecnu Hradilovu k opusteniu akademie a (2) donutit system a jeho tvorcov k zmene, resp. k nej prispiet. Ak ano, asi to stalo za to.
.
Sam by som asi tento clanok nenapisal. Zvlast keby som vedel (a myslim, ze Petr to vie), ze by som vedel napisat velmi podobny clanok o skusenom profesorovi. Aj ked moralna dilema by to bola aj tam, aspon by sme narabali s niekym, kto si predsa len narokuje isty akademicky kredit. (PhD. je u nas stale vnimane ako studium, nie ako vyskum)

Anonymní řekl(a)...

Autorce kritizovaného článku nikdo život nezničil. Petr Bříza zkritizoval její článek a hodně lidí ji v této debatě podpořilo. Pro mne má stejně jako pro autora postu pro příště čistý štít. Pokud chybovala, tak to prostě příště udělá líp. Je vidět, že v tomto případě nejde o cynického obchodníka s cizími nápady. Pro mne to je memento, abych byla hodně opatrná na sekundární citace ve svých článcích a ještě pečlivěji kontrolovala hodnocené studentské práce a abych podpořila kvalitní výuku akademického psaní na naší fakultě. Pokusme se odpustit autorovi postu i autorce článku a spíše se zamysleme, co sami můžeme pro zlepšení situace udělat. Nemyslíte si, že by někdy přiznaný dobrý překlad dobře vybraného zahraničního odborného článku byl přínosnější než vlastními slovy omílané notoriety ?
Šimáčková

Jan Pivoda řekl(a)...

Docela mě překvapuje, že sem na téma "vyučování akademického psaní na PrF" nenapiše něco Michal Bobek. Před dvěma lety jsem absolvoval jeho PVP "Akademické psaní pro právníky" a musim říct, že i když jsem si tento předmět vybral spíše ze zvědavosti a žádně akademické ambice nemám, byl to předmět přínosný. Zpětně když nad tím přemýšlím, tak jsme asi nebyli ideální skupina, nicméně docela by mě zajímal pohled pana Bobka :p

Co se týče ZE na PrF MU, pak musim říct, že vyučující se opravdu zaměřují toliko na formu. Něco to člověku dá, ale většina studentů si díky tomuto přístupu vypěstovala k psaní spíš odpor.

Plagiátorství a "trorba" seminárek metodou ctrl-c + ctrl-v je na PrF důsledkem toho, že studenstvo po pár semestrech zjistí (většinou od starších kolegů), že "voni to stejně nečtou", tak proč se namáhat. Na jednu stranu se nedivím. Jsou semestry, kde, když si člověk nedá pozor, může zkončit s 4-5 seminárkama. A když vycházíte z toho, že je to prace pro praci, tak máte k jejich tvorbě pramalou chuť. Za této situace (absence vedení k akademické tvorbě, obrovské množství prací, které nikdo nečte) kdyby začali za opisovaní ze školy vyhazovat, nezustane tam nikdo.

Peter Brezina řekl(a)...

No teda... Clovek se sem dva dny nepodiva a pak cte jeden clanek s komentari hodinu a pul :)

ad originalita ve vedecke praci:
Vzhledem k jistemu intelektualnimi zapouzdreni ceske (slovenske) pravni akademie, zpusobenemu do znacne miry dlouholetym odtrzenim od sveta, povazuji za originalni a prinosny i preklad (v dosti sirokem slova smyslu). Ve sve disertaci planuji takovemu "prekladu" (="literature review", tedy pojednani o tom, o cem si tam venku kluci a holky sto let povidali) cca tretinu az polovinu prostoru, a domnivam se, ze ta cast bude skutecne originalnim prinosem - moje publikum je proste jine nez to, o kterem budu psat. Tento pristup jsem konzultoval v Anglii na University of Kent, kde jsem pul roku pobyval (a absolvoval vytecny metodologicky kurs k psani PhD disertace) - na originalitu v PhD praci tam kladou veliky duraz, a tento pristup mi schvalili.
Druha vec je, ze pokud nekdo preklada, ma se strefit alespon do vyznamu, kdyz uz to skripe stylisticky (ten propirany clanek jsem necetl, soudim jenom z Petrovych citaci, a je to do jiste miry profesionalni deformace ;) Navic se domnivam, ze zrovna MPS, Evropa a MPV jsou obory, kterych se ta zapouzdrenost uplne netyka, tudiz i prinosnost prekladu je spornejsi (ale zde zrejme slo o popis situace v USA, coz asi je dost odtazity na to, aby to ten preklad zduvodnilo...).

ad predchozi varovani:
Nechci Petra soudit. Ja osobne bych se ten post zrejme pokusil skonzultovat krome kamaradu mych i s kamarady dotcene osoby, a pokud bych o takovych nevedel, asi primo s ni. Ale taky to nepisu z Ameriky, ze... Rozhodne tim nechci rict, ze Pert pochybil - jenom ja bych to proste resil malinko jinak, protoze proste malinko jinak veci resim.

*7* řekl(a)...

*7*

Test proporcionality

Ano. A nejenže je zagooglování V. Hradilové v tomto případě neproporcionální. Je i libovolné / arbitrární. Neexistuje žádná racionální vazba mezi mírou jejího "provinění", jejího úmyslu, následků, které způsobila, jejich objektivní "nebezpečnosti", a následkem, který je jí teď způsoben.

Uvědomte si, že mezi okolím Veroniky Hradilové mimo akademickou obec je teď právě ona tou černou ovcí, kterou sama akademie odsuzuje. Uvědomte si, že pro 90 % normálních lidí plagiarismus nepředstavuje absenci "správného" citování, ale obyčejnou krádež. Jeden vědec něco vynalezl, druhý mmu to ukradl. A konečně, když soud přiznal Rowlingové Harryho Pottera i bez citací, tak proč by právníci měli vydávat ke každé jen popisné práci trojnásobný objem referencí? Převzala Hradilová nějakou zásadní myšlenku, kterou označila / nebo která může být označena jako její?

Je charakteristické, že právníci, kteří v teoretické rovině spojují právo a morálku v jeden celek se v konkrétní situaci chovají jako by nikdy neslyšeli o kánonu a vrabcích, nečetli žádný odborný spis, který se obešel bez jediné citace, protože se předpokládá, že vzdělaný člověk pozná zdroj a oddělí originalitu od převyprávění a popisu (ano, pánové, byla taková móda) a konečně, že postih by měl být úměrný míře provinění.

Označit její článek za plagiát je hysterie. Jak už bylo vzpomenuto, dost lidí, tu jen převypráví, co četli jinde, a Hradilová je teď souzena za to, že tak učinila moc otevřeně.

*7*

Jan Petrov řekl(a)...

Stále mi to není jasné. O jaký teribilní následek se jedná? Patrně o ten, že kdo vygoogluje "Veronika Hradilová", zjistí, že z podstatné části opsala článek. Což opsala.

Převyprávět cizí text bez uvedení citace je přirozeně plagiarismus. Viz zde nebo zde. Plagiarismem je rovněž to, převyprávět cizí text způsobem, který jej podstatně nemění, namísto toho, co bychom cizí text doslova citovali.

V každém případě nebyl článek V. Hradilové kritizován kvůli nějakým detailům. Abyste si to uvědomil, postačí porovnat její text s předlohou.

"jako by nikdy [...] nečetli žádný odborný spis, který se obešel bez jediné citace, protože se předpokládá, že vzdělaný člověk pozná zdroj" Tím zdrojem, který pozná každý vzdělaný člověk v ČR, máte na mysli Tetleyho článek?

Jan Petrov řekl(a)...

Názorně viz zde.

*7* řekl(a)...

*7*

Už bylo řečeno dost, aby byl problém včetně jeho dilemat jasný.

Navrhuji právě Jiné právo nepřeceňovat. Tuto debatu přečte minimum lidí a výsledek bude takový, že V. H. je plagiátorka, zatímco ostatní diplomkáři a převyprávěči jsou čistí jako lilie. Vím, nikdo toto neřekl, ale tak dopadne. Což je právě ona neproporcionalita a arbitrárnost a tršoku mírnější přístup by byl vhodnější.

Konečně, je strašně malicherné se hádat o zapomenuté vysvětlivky pod čarou. Žádnou koncepční myšlenku V. H. patrně nevydává za svou a tím bych břemeno poznání (originál v. kompilát) nechal na jednotlivém čtenáři, v Právníku byly otištěny horší věci. Váš je přístup je moc "spotřebitelský".

*7*

Anonymní řekl(a)...

Těch lagun, z nichž není návratu, je v téhle diskusi více, než obvykle.

Jen tři technické poznámky a jedno přání:

(A) technika a etika akademického psaní je jen jednou z mnoha věcí, které se na českých právnických fakultách (evidentně stále ještě) neučí. Nicméně, Ecova knížka "Jak napsat diplomovou práci" vyšla česky v roce 1997 (Votobia), takže nejpozději od toho roku tento argument jako výmluva nefunguje. Eco napsal svou knihu před nástupem postmoderny, takže některé zásady, na kterých trvá (např. nepřípustnost citací ze sekundárních zdrojů) mně osobně způsobují velká muka. Myslím, že dnes je spíše přípustné, než nepřípustné citovat např. formátem "Smith 1778, s. X, citováno z Jensen a Meckling 1978, s. Z", abych použil vlastní nešvar, myslím ale, že ani v roce 2008 není přípustné přebírat cizí citace bez uvedení původního citujícího.

(B) Mrzí mne způsob, jakým se zde zachází s medvídkem mývalem. Myslím, že i kdyby přehlédl Ecovu útlou knížku, po přečtení dvou tří kvalitních anglicky psaných článků z libovolného společenskovědního oboru (jakkoli vlastní zkušenost mohu nabídnout jen v oborech právo a ekonomie) by si i mýval osvojil požadovanou citační uzanci jaksi podvědomě, bez semestru formální výuky.

(C) Skutečnost, že žádná ze 4 českých státních právnických fakult dodnes nemá, pokud vím, žádný anonymně recenzovaný elektronický publikační program typu "Working Papers" je skličující - daly by se tím obejít výrobní náklady na spuštění skutečné "kamenné" právní revue, kterou by místní prostředí potřebovalo jako ... sůl. Uznávám, že když už člověk napíše článek tak, aby obstál v anonymním recenzním řízení, určitě s ním raději obešle "horních" 50 amerických právních revue, než aby jej "zahodil" v Česku. Na druhou stranu, jsou jistě lidé, kteří chtějí a umějí napsat dobrý článek česky, ale na angličtinu se buďto necítí, nebo se k problému chtějí vyslovit pro tuzemské publikum.

(D) Třeba tato diskuse ke vzniku publikační platformy dle (C) výše přispěje - je-li Jiné právo tak vlivné, jak se zde tvrdí, bylo by ostatně s podivem, kdyby se tak dříve nebo později nestalo.

Anonymní řekl(a)...

Niekoľko "za vlasy prichytených" analógií s trestným právom.

V prvom rade chcem uviesť, že som za vyhľadávanie plagiátov a následný postih previnilcov. V druhom rade, menovanú osobne nepoznám, nezastávam sa jej ako osoby, ale ako mladého začínajúceho právneho vedca.

Pán Bříza, Vaša snaha poukazovať na plagiáty je nepochybne záslužná, no nemožem si pomocť, nad Vami zvolenou taktikou vysia otázniky.

Postih "páchateľa" musí byť jednoznačne primeraný. Skutočnosť, že po zadaní mena autorky do googlu už tretí odkaz uvádza, že "vykráda" cudzie myšlienky rozhodne (pri prvom prehrešku) primerané nieje. Cesta k potieraniu plagiátorstva nevedie cez exemplárne tresty náhodne objavených nepoctivostí, ale v neodvratnosti a primeranosti trestu.

Z pohľadu "tresťáka". Pán Bříza, ak by ste dnes v Tescu ukradli rádiobudík, tiež Vás hneď nezavrieme, ale vzhľadom na doterajšiu bezúhonnosť sa vec pokúsime riešiť humánnejšie, primeranejšie. Váš postup voči autorke by sa však dal prirovnať k doživotnému trestu pre zlodeja čokotyčinky (tou "čokotyčinkou" samozrejme nemyslím článok pána Tetleyho, ktorý je nepochybne zaslúžilým právnym vedcom v oblasti MPS; bol by som teda nerád, ak by bol moj príklad pochopený zle; "čokotyčinkou" mám na mysli spoločenskú nebezpečnosť konania "páchateľky").

Zriadenie rubriky na preukazovanie plagiátov je tiež zaslúžilý počin. Avšak odporučil by som v nej verejne pranierovať až opakovane prichytených plagiátorov. Za vhodnú reakciu na prvý odhalený prípad by som považoval (konkrétne u doktoranda) upovedomenie fakulty. Argument, že je to nedostatočný postih veľmi neakceptujem. Osobne by som sa asi prepadol od hanby, ak by moja školiteľka (ako aj odstatní členovia katedry) vedela, že som takto zlyhal. Ale stále by to zostalo, tak povediac v "rodine" a mal by som šancu sa ďalšou poctivou prácou zbaviť nálepky plagiátora (parafrázujem Howarda Zehra a jeho Úvod do restoratívnej justície; dúfam, že nemusím bežať do knižnice, aby som mohol citovať presne). Verejné znemožnenie autorky v rámci odbornej verejnosti skutočne nebolo pri prvom prehrešku nutné.

A ešte jedna veta k obhajobe a k argumentu, že nebolo treba upovedomiť autorku, lebo by nemohla povedať nič, čo by Vás presvedčilo neuverejniť Váš post. Je to zhruba to isté, ako keby orgán činný v trestnom konaní prehlásil, že nebolo treba vypočuť obvineného, lebo za danej dokaznej situácie nemohol povedať nič, čo by nás presvedčilo, že sa trestnej činnosti nedopustil. Dobré kocúrkovo, že?

Aby som to zhrnul. Bojovať proti plagiátorstvu áno, ale s rozumom.

Ondrej Štefánik

p.s. odpustite chyby a preklepy, ... nečítal som to po sebe

Matěj Šuster řekl(a)...

Myslím, že "bleeding-heart" výlevů typu předchozího postu Ondreje Stefanika tu již bylo více než dost; co kdybychom se spíše věnovali podnětnému postu Tomáše Richter a zamysleli se nad tím, co brání tomu, aby takový publikační program vznikl?

Nicméně jsem překvapen, kolik lidí je ochotno zcela bagatelizovat to, že autorka předstírá četbu primárních pramenů, i když evidentně čerpala jen ze sekundárních pramenů. Jak řekl Tomáš Richter, to je snad schopen rozpoznat i "medvídek mýval", že taková praxe není košer a že jde o podfuk.


Tomáš Richter:
______________

"Myslím, že dnes je spíše přípustné, než nepřípustné citovat např. formátem "Smith 1778, s. X, citováno z Jensen a Meckling 1978, s. Z", abych použil vlastní nešvar...
____________

Problém spočívá v tom, že touto metodou v odborné literatuře přetrvává spousta mýtů, kdy nejdříve nějaký autor vytrhne z kontextu výrok někoho jiného, čímž zamlží skutečný smysl toho, co autor tvrdí, a následně další vědci toto zkreslení "automaticky" přebírají, aniž by si smysl výroku ověřili četbou původního zdroje, kde by se seznámili s kontextem.

Příkladů je celá řada, jeden z nejhorších přečinů v tomto ohledu ovšem je, co se v literatuře traduje o Herbertovi Spencerovi - karikatura Spencerových názorů, která úspěšně přežívá v literatuře již mnoho desetiletí, nemá téměř nic společného se skutečným Spencerem.

Anonymní řekl(a)...

Ad Matej Š.:
Čo má bleeding heart spoločné s kritikou neprimeranosti a exemplárnosti postihu? Myslím, že kritika exemplárnosti postihu nie je podporou opisovania ani emotívnym plačom srdca a lá trafená hus (fakt má tento názor iba vtedy cenu, ak z neho spravím hyperlink na nejaký - najlepšie anglo/americký - článok?).

Ad sekundárne citácie a siahanie po primárnych zdrojoch: zopakujem svoj problém:
Ak nájdem v literatúre odkaz na prameň "X" - napríklad judikát, ktorý si následne vyhľadám a myšlienku s odkazom na prameň "X" - judikát použijem, nemal by som predsa odcitovať aj zdroj, odkiaľ som prišiel na to, že prameň "X" existuje. Veď podstatná pre mňa bolo práve informácia, že "X" existuje... alebo nie? Teda neporuším etiku ak odcitujem IBA primárny zdroj (podčiarkujem, že ho mám dostupný)?

Už mi to celé pripomína hlášku T.Sobka o ukradnutí najmilšej hračky. Ja som naozaj zvedavý na to, kedy niektorý milovník verejných financií sa pozrie na vyúčtovávanie pracovných ciest akademikov a zahorí hnevom spravodlivých... :)


K.Csach
(alebo K.Cs., odporca registrácie)

Anonymní řekl(a)...

Pridám ale jednu konštruktívnu poznámku. Ak nám ide o zlepšenie prostredia našej akademickej kultúry, zverejnime naše všetky posudky na všetky naše články, ktoré sme kde poslali (či už schválili alebo nie, obe mnoho prezradia) a ukážme tak, či recenzenti v periodikách flákajú svoju prácu... a nepriamo tak budeme tlačiť na zvýšenie ich kvality (?) :). Posudky sú zväčša anonymné, a hanbu si narobíme iba samy sebe.
Ak bude treba, začnem ja...
K.Cs.

Anonymní řekl(a)...

Petru Břízovi a dalším komentátorům


Pokud reaguji na problematiku pojmů private international law a conflict of laws v USA a v Británii, tak jsem se o dané problematice vyjádřila v poznámce pod čarou. S odlišením jednotlivých pojmů jsem byla obeznámena: základní učebnice mezinárodního práva soukromého North-Cheshire (britská) uvádí, že private international law je termín Storyho a že jej později převzala VB. Každopádně pokud se podíváte do jakékoliv knihy britské a americké, tak si vyvodíte, co se kde uchytilo. Co se týče poznámky o Josephu Storym, tak základní myšlenkou bylo odkázat na vliv nizozemské školy 17. - 18. století na americkou doktrínu. O převzetí doktríny mezinárodní zdvořilosti a teritoriality hovoří i Kučera (viz Mezinárodní právo soukromé, 6. vydání, str. 89).

Píšete, že se Vám nechtělo věřit, že bych měla k dispozici Storyho „Commentaries...". V tom se však mýlíte. Storyho legendární knihu „Commentaries on Conflict of Laws…" z roku 1834 mám k dipozici. Navíc v elektronické databázi HeinOnline (dostupné i na Právnické fakultě MU) lze nalézt i staré knihy z 19. století a články z počátku 20. století. V sekci „oldies" je možné získat celý originál Josepha Storyho v elektronické podobě. Proto to „není hloupost" se k této knize dostat.

Píšete, že jsem „vykradla" Tetleyho práci. Opravdu nevím, jak jste došel k tomuto závěru. Nikdy by mě nenapadlo vydávat jeho studii za výsledek mé vlastní práce. To, že se Vám zdá něco nepravděpodobné, opravdu není dostatečným argumentem pro to, abyste hovořil o vykrádání děl jiných autorů.

Článek strukturově vychází z Tetleyho, nicméně podle názvu článku „Vývoj doktrín mezinárodního práva soukromého v USA" bylo záměrem poukázat na vývoj jednotlivých teorií a poukázat na doktrinální roztříštěnost. Tím článek naplňuje popisnou funkci, takže na tom neshledávám nic špatného. To, že jsou v článku i pasáže mimo Tetleyho, dokazuje, že jsem měla k dispozici jiné zdroje, se kterými jsem pracovala, kompilovala a snažila jsem se „dát dohromady". Nemám jednotlivé knihy momentálně u sebe v Brně, nicméně vím, že jsem strukturově problematiku porovnávala a přihlížela ke knize Fruehwalda (popř. i k P. Hayovi). Většinu knih jsem si dovezla z pobytu v knihovně v Cincinnati.

V. Hradilová

Anonymní řekl(a)...

Ad K. Csach (17:09 h.)

Vašemu citačnímu dilemmatu dost dobře nerozumím, resp. mám za to, že jej ve skutečnosti lze vyřešit v souladu s uzancí, obvyklou na rozvinutějších akademických trzích.

Anglicky psaná společensko-vědní literatura je přeci plná "doznání" typu: "Pokud vím, na tento [fakt, pramen, atd.] poprvé upozornil X v díle Y, str. Z", případně "za tento postřeh vděcím X, viz jeho/její dílo Y, str. Z a násl." Atd.

S ohledem na předchozí post nicméně soudím, že nadále se zde budou řešit úplně jiné problémy.

Anonymní řekl(a)...

ad Tomáš Richter:
Asi sa tu fakt budú ešte chvíľu riešiť iné otázky, čo je vzhľadom na rozruch, ktorý tento post vyvolal, zároveň účelné a nevyhnutné. Primárnym cieľom postu totiž nebolo riešiť techniky citácii, ale upozorniť na možný plagiát.

ad Veronika Hradilová:
Som úprimne rád, že ste tu zverejnili svoju reakciu. Trúfam si povedať, že teraz môžeme zabudnúť na celú diskusiu (s výnimkou konštruktívnych príspevkou) a konečne sa začať relevantne baviť. Nech už budú vyvodené akékoľvek závery, doteraz nemôžem pochopiť, čo také hrozné by sa stalo, ak by tu reakcia doktorky Hradilovej bola od začiatku, poublikovaná zároveň s postom, čím by riešenie celej kauzy dostalo objektívnejší ráz.

Ondrej Štefánik

Anonymní řekl(a)...

ad K. Csach. Vnímám Váš odpor k registracím, ale proč se nemůžete podepisovat takto (vizte výše)?

(Pro nepozorné čtenáře: Tento post nepsal K. Csach.)

Matěj Šuster řekl(a)...

Nelze si ovšem nepovšimnout mj. toho, že se V. Hradilová jaksi opomněla vyjádřit k důkazům předloženým Petrem Břízou.

Anonymní řekl(a)...

Ad: T.Richter:
samozrejme sa používajú uvedené formulky, a čuduj sa svete, aj u nás - na nevyspelom akademickom trhu, ale najmä vo vzťahu k určitej myšlienke, teda ak odkazujeme na niečo, čo je hodnotné ako myšlienka/názor/fakt. Osobne som ale nezažil, že by niekto takto uvádzal napríklad všeobecne dostupné rozhodnutia (predpokladám, že málokto po nociach študuje dejure, Vážneho..., hoci to podľa citácií a odkazov na judikáty tak vyzerá).

Teda čo ak ako first approach prečítam učebnicu - nájdem v nej odkaz na monografiu - prečítam ju - odkaz na článok - prečítam tento - odkaz na judikát... tak si ho nájdem a vyložím úplne inak ako to robia pramene v reťazi pred. A teraz čo je naozaj etická záležitosť (čo je účel citácie?), odkázať na prameň (Ecove primárne citácie?), alebo popísať cestu, ako som k nemu prišiel a neobrať niekoho o prácu, ktorú si dal systematizáciou. Viem, že sa o tom tu už (sčasti) dávnejšie diskutovalo (viz poznámky pod čiarou o batmanovi :) ), len chcem poukázať na to, že niekedy sú naše normy skôr modlami a možno niekedy viac dodržujeme pravidlo ako napĺňame jeho zmysel.

Ad:
V.Hradilová: Vitajte na fóre.

K.Cs.

Anonymní řekl(a)...

Ad K.Cs.: Shodneme se asi, že technické řešení Vašeho dilematu existuje - vhodnost a nutnost jeho aplikace v jednotlivých případech je myslím otázkou nároků, které na svou integritu (viděno zevnitř) či reputaci (viděno zvenčí) klade ten či onen autor. Tyto nároky je asi třeba vyvážit potřebou nezaplevelit text odkazy zpět až k Arše úmluvy. Citace má zkrátka rozměr technický i etický a je spíše uměním než exaktní vědou - jak s oblibou říkají o své profesi auditoři, když omlouvají přehlédnutí a zkreslení, kterých se dopustili.

Celkem vzato - myslím, že tato naše "subdiskuse" řeší v kontextu místních poměrů hodně subtilní a "luxusní" problém. Až nebudeme mít (na našem akademickém trhu) jiné, to nám bude všem hej....

Anonymní řekl(a)...

Ad Hradilová. Děkujeme. Vaše reakce nevysvětluje vše. Při čtení a porovnání lze dospět k závěru, že Vaše zpracování této části nebylo šťastné. Ale jinak se mi Vaše práce líbí. Je to doporučení pro ty, kteří Vás odsuzují a jsou leniví si Vaše práce přečíst. Asi jim stačí odsouzení velkého vůdce. Je ovšem s podivem, že pan Bříza, studující v USA americké právo, nezná databázi Heinonline. Za situace, kdy je dnes dostupná v ČR. To ironické osočení bylo opravdu nepěkné. Za to by se měl pan Bříza omluvit.
P.S. Vytrvejte. Je to poučení. Ale nadání pro vědeckou práci máte. Bylo by Vás škoda.

Jan Petrov řekl(a)...

Ach ano, HeinOnline. Aniž bych se chtěl stát příšerou, dovolím si citovat:

V. Hradilová (dizertace, s. 104):

Vozidlo bylo „garážováno“ v New Yorku, ale registrováno a pojištěno bylo v New Jersey. Na základě práva New Jersey může pojišťovatel odečíst jakoukoliv sumu, která byla pojištěnci vyplacena od pojišťovatele jiného automobilu zapojeného do nehody. Všeobecně byla tato zásada u soudu v New Yorku označena za neplatnou v dřívějším rozhodnutí ve věci Mucatel. 236 [United Community Ins. Co. v Mucatel, 127 Misc. 2d 1045, 487 N.Y.S.2d 959 (1985).]

42 Am. J. Comp. L. 627 (1994)
Choice of Law in the American Courts in 1993 (and in the Six Previous Years); Symeonides, Symeon C.:

The car was garaged in Stolarz's home in New York, but was
registered and insured in New Jersey. Pursuant to New Jersey law,
the policy contained a UM clause that allowed the insurer to deduct
any amount paid to the insured by the insurer of the other car in-
volved in the accident. According to the dissent, such clauses would
be considered to be void under the New York decision in Mucatel.176 [United Community Ins. Co. v Mucatel, 127 Misc. 2d 1045, 487 N.Y.S.2d 959
(1985), aff'd, 119 A.D.2d 1017, 501 N.Y.S.2d 761 (1st Dept. 1986), reh'g denied, appeal
granted, 121 A.D.2d 357, 509 N.Y.S.2d 772 (1st Dept. 1986), and aff'd, 69 N.Y.2d 777,
513 N.Y.S.2d 114, 505 N.E.2d 624 (1987).]

(Boldem zvýraznil J.P.)

Jan Petrov řekl(a)...

Tolik k poznámce anonyma "Je to doporučení pro ty, kteří Vás odsuzují a jsou leniví si Vaše práce přečíst. Asi jim stačí odsouzení velkého vůdce." a k nedostatku studu.

Jan Petrov řekl(a)...

Není podstatné, zda koho napadne, anebo nenapadne, že Story je v Heinu. Podstatné je, že kdo narazí na citaci díla z 1. pol. 19. stol., jakkoli "legendárního", ten si uvědomí, že autor zřejmě citované dílo nečetl a namísto toho opsal dílo jiné, včetně tam uvedené citace. Tedy má-li všech pět pohromadě a není-li mu to putna.

Anonymní řekl(a)...

Je preklad textu bez uvedenia jeho autora plagiát?

Áno, je.
Reakcia Veroniky Hradilovej dokazuje, že inde bez debaty platné štandardy akademického písania ešte stále nie sú u nás všeobecne známe a prijímané. Ak by autorka priznala vo svojom článku to, čo otvorene tvrdí tu na blogu, a síce že "strukturově vychází z Tetleyho", vyriešila by polovicu svojho problému - tou druhou je prirodzene, že takmer doslovný preklad pasáže textu nie je iba inšpiráciou štruktúrou iného článku.

Patrí sa pripomenúť, že ak by redakcia Právníka disponovala zoznamom toho, čo sa považuje za neprijateľný plagiát, k takýmto nepríjemným epizódam by nemuselo dochádzať. Dobrý príklad takého zoznamu nájdete napríklad na webe Indiana State University:

"Plagiarism includes, but is not limited to: (...) 9. Translation from one language to another without citations." (zvýraznenie doplnené)

Anonymní řekl(a)...

Ad Jan Petrov poslední. Pane Petrov, vzpamatujte se, běžte do kina nebo na pivko. Bude Vám na světě lépe. Možná i světu.

Jan Petrov řekl(a)...

Protože opět neskloňujete příjmení a Váš poslední text vykazuje i jiné syntaktické význačnosti, předpokládám, že jste psala i tuhle perlu z 20.5.08 13:33. Povšimněte si, prosím, že k osobním útokům na (nejspíše) Vaši kamarádku a kolegyni jsem se nesnížil a že nezneužívám výhod anonymnosti. Naopak, píšu jsem pod skutečným jménem, i když dobře vím, že zrovna v tomhle případě mi to spíše uškodí. Identita disciplinuje.

Matěj Šuster řekl(a)...

Anonym:

Má opravdu "talent pro vědeckou práci" někdo, kdo svou vlastní "vědeckou práci" popisuje takto:

"To, že jsou v článku i pasáže mimo Tetleyho, dokazuje, že jsem měla k dispozici jiné zdroje, se kterými jsem pracovala, kompilovala a snažila jsem se „dát dohromady".

To je skoro totéž, jako kdybyste označil za "talentovaného hudebního skladatele" někoho, kdo z existujících písní složených někým jiným dovedně zkompiluje ("dá dohromady") slušnou výběrovou desku.

To přece nemá nic společného s vědou, i když taková činnost samozřejmě může přinést jiným lidem užitek.

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Anonymní řekl(a)...

"To, co jsem tady napsal, si vůbec nečiní v jednotlivostech nárok na novost; proto také neuvádím žádné prameny, neboť je mi lhostejné, zda to, co jsem myslel, už přede mnou myslel někdo jiný."

L. Wittgenstein (Předmluva k Traktátu)

Tomáš Sobek

Anonymní řekl(a)...

Tedy pane Petrove, ve jste opravdu formát. Zahlédl jsem, že jste rovněž asistentem předsedkyně NS. Možná byste se od ní mohl něco naučit, zkuste začít třeba tímto - www.ejustice.cz/?action=art&num=97. A to Vaše šéfová mluví o situaci, kdy jsou proti sobě dvě strany a nezávislý soudce.
Tady vznikla situace, kdy jeden z "hochů, co spolu mluví"(*), někoho obviní, neřekne mu to, a pak se s ostatními postaví do pozice soudců a vynese rozsudek. Ono to v případech výhrad k publikaci jiného v principu asi ani jinak nejde, ale když už se musí jít touto cestou, tím více by se mělo dbát na uměřenost, a hlavně - neubližovat a neponižovat nad míru nezbytně nutnou.
Trochu to chápu, jste relativně uzavřená komunita, která si buduje své místo na slunci, a když někdo kritizuje jednoho z vás, tak se semknete a utvoříte kruhovou obranu. Já se tak ve vztahu ke svým blízkým chovám stejně. Ale když už se profilujete jako "jiní", tak se zkuste podle toho i chovat. Zatím to, co předvedl pan Bříza, byla neomluvitelná hrubost (zejm. pokud jde o jeho slovník), a vaše reakce v kontextu jeho postu jsou již čistý hnus (výraz kopání do mrtvoly nepoužiju jen proto, že kolegyně Hradilová má k tomuto stavu naštěstí dost daleko). Důraz kladu na výraz "v kontextu", protože bez toho řeznického entrée pana Břízi bych proti kritice nedokonalého překladu neřekl ani muk.

* - parafrázováno podle Poláček, Karel: Bylo nás pět, nakladatele ani rok vydání nevím a na číslo stránky se můžu tuplem vyprdnout. Jinak prohlašuji, že veškeré myšlenky v tomto příspěvku jsem si vymyslel sám, a pokud ne, tak je to proto, že jsem součást pokleslé české právní kultury, s čímž se celkem v pohodě vyrovnám.

Karel Střelec

Jan Petrov řekl(a)...

"jsem" -> "sem"

TomSob: "myslel"; hezká citace.

"He who fights monsters must take care lest he become a monster. When you gaze long into an abyss, the abyss gazes into you." F. Nietzche (moc se mi líbí, a tak ji sem hodím ještě jednou, i když ji na JP někdo postnul; do čj si netroufám přeložit; v nj neznám).

Mimochodem, týž pán řekl "Bůh je mrtev". Načež, o nějakých 100 let později, přišla jakási reklamní agentura a řekla: "Nietzsche je mrtev. Bůh."

Anonymní řekl(a)...

Ad Honza

"I think, therefore I err." Gerd Gigerenzer

Tomáš Sobek

Jan Petrov řekl(a)...

Vážený pane Střelče, vězte, že kdybych se od paní předsedkyně nenaučil, co jsem se naučil, byl by Váš koment ostřejší. Že jsem se snad mohl naučit více, je jiná věc.

Máte pravdu, že jsem si zvýraznění mohl odpustit. Pasáže jsem přirozeně předestřel kvůli onomu v podstatě doslovnému opisu.

"kopání do mrtvoly" -- která je evidentně alive and well a může se snadno bránit (jinak bych vedle sebe ty dva texty, navíc bez komentáře, nepoložil)

Uniká mi, kde se tu kdo stavěl do pozice soudce a jaký tu kdo vynesl rozsudek.

Že si o mně myslíte nepěkné věci, mě mrzí, ne že ne.

TomSob: :-) Díky

Matěj Šuster řekl(a)...

A nepatří snad sám Mr. Střelec do jiného kruhu "hochů a dívek, co spolu mluví", tentokrát z MU? :o) Nicméně tento směr diskuse je dost neproduktivní, že ano?

Matěj Šuster řekl(a)...

Tom Sob mi připomněl, co píše Guido Hülsmann ve své rozsáhlé (intelektuální) biografii Ludwiga von Mises "The Last Knight of Liberalism" (str. 151-152) o známém rakouském ekonomovi Friedrichovi von Wieserovi (jemuž vděčíme mj. za termín "mezní užitek"):


He never debated or discussed views other than his own and was an extremely slow reader and slow thinker. He rarely quoted anyone, preferring instead to acknowledge his intellectual debt to Menger and Jevons only broadly in the prefaces of his early works. (…) Schumpeter praised Wieser’s deficiencies in the following words:

„With sovereign quietness, which we others soon learned to understand as his right, he puts aside the professional literature. He is not even able to read quickly or much. And almost never has he thoroughly dealt with the details of the systems of thought of other people. He has never engaged in polemics, never on a professional level and certainly not on a personal one.“

Hayek added:

„In his work he never dealt with the present state of the science. He has never tried to reconcile existing theorems with one another or to deduce new theorems from them through mere logical operations. Rarely has a theoretician been more different from the usual image of a theoretician than Wieser. . . . [His theoretical contemplations] entirely monopolized him and did not leave him any time to delve into, or systematically analyze, the systems of thought of others. He felt the necessity to do this hampered his own work on the conceptualization of reality, and thus he avoided even oral discussions if they risked ending up in something other than the more perfect exposition of his own ideas.“

Anonymní řekl(a)...

Pokud bych směl učinit poznámku mimo téma, tak mě vždycky fascinuje, když někdo cituje německého autora přes angličtinu. Nietzsche napsal: "Wer mit Ungeheuern kämpft, mag zusehn, dass er nicht dabei zum Ungeheuer wird. Und wenn du lange in einen Abgrund blickst, blickt der Abgrund auch in dich hinein." Má smysl to přeložit do češtiny pro ty, co neumějí německy, ale jaký smysl má s tím operovat v angličtině, to vážně netuším. Snad že to líp zní. :-) Ale tuhle jsem slyšel pěknou reakci na tu anglickou verzi, kterou bych snad mohl i doporučit Veronice Hradilové: "When the abyss gazes into you, grin badly back, I say!"

Jan Linhart

Peter Brezina řekl(a)...

ad (ne)citovani intelektualnich pramenu:

Dobrym (?) zvykem frankofonni filosofie (a spol.) je necitovat (cti: vubec neodkazovat na) prace jinych vubec. Proste se predpoklada nejaka obecna obeznamenost, takze treba Levinas v Totalite a nekonecnu zminuje v uvodu Franze Rosenzweiga (protoze toho nikdo neznal), ale Heideggera explicitne jenom nekolikrat (byt cela ta knizka je diskusi ci alternativou k ranimu Heideggerovi, nebo se tak alespon da cist) a Sartra snad vubec (byt s nim na nekolika mistech polemizuje v podstate otevrene). Proti tomu skoro nic nemam, takova knizka je jenom trosku vic intelektualni detektivkou nez je nutne. Ovsem necitovat autora, na jehoz myslenky "narazim", je neco uplne jineho, nez necitovat autora, jehoz text v celku (navic s hrubkama) prebiram...

Anonymní řekl(a)...

Ad Peter
Necitování ostatních autorů bych omluvil u solipsistů.

Tomáš Sobek

Jan Petrov řekl(a)...

Ad Jan Linhart: Ačkoli za jiných okolností bych to nechal být, zopakuji vysvětlení, proč bylo citováno z aj: "do čj si netroufám přeložit; v nj neznám". Přesnější by patrně bylo "pokud bych teď překládal do aj dopadlo by to hůře než anglický text; nechci teď hledat německý originál". Důvodem pro anglické znění nebyla snaha exhibovat. Každopádně děkuji za německý originál.

Ad Karel Střelec:S panem Břízou si vykáme, v životě jsme se viděli možná jednou. Jana Komárka jsem potkal asi čtyřikrát; Michala Bobka znám o něco lépe, ale že bychom se vídali nějak často, to ne, i proto, že nejsem tak dobrý jako on. Akademické ambice momentálně nemám. Vážně mi šlo o plagiarismus jako takový.

Vědomě se snažím nepěstovat klany a z mých některých mých předchozích komentů to snad bylo i patrné. Jednou, když jeden autorů JinéhoPráva někoho sepsul, měl jsem pocit, že nespravedlivě, reagoval jsem, a to i vcelku jízlivě.

Věc jsem nevnímal jako klanovou válku; teď už to klanová válka je. Pokračování tedy nemá smysl.

Kdybyste před svůj "projev" vložil slovo "tak", myslel bych si, že je od pana Paroubka. Narozdíl od Vás, v žádném případě jsem nebyl k VH nenávistný, někde byl i vstřícný .

Stále jsem přesvědčen, že jsem se žádného kopání do mrtvol nedopustil (jsem na tyhle věci citlivý a přemýšlel o nich) a že jste jen zneužil nechutný řečnický obrat. (Také si mi stále zdá, že jsem se více snažil argumentovat než vést rétorické boje.) Prostě jsem si dal tu práci podívat se, zda Petr Bříza neujel, a zjistil další důvod, proč nejspíše ne.

Možná jsem naivní, ale očekával jsem od autorky něco jako omluvu. Namísto toho jsem zjistil, že nejlepší je zůstat suverénní (taktika "Stanislav Gross"), že kolegové a kamarádi v Česku (stále ještě) opisovat smí a že srovnání mezi staršími a mladšími českými akademiky -- žel -- nevyznívá jednoznačně.

Peter Brezina řekl(a)...

ad Tomas:

:D

jen mi neni uplne jasne, zda/li si tim myslel konkretne Levinase nebo obecne frankofonni intelektualy ;)

Anonymní řekl(a)...

Vojtěch J. Cepl:
jen pár glos okolojdoucího:

1) Pavel Molek - "Možná by mi to mělo lichotit, ale spíš mě děsí, jak je tento blog přeceňován"

- přeceňován není, jeho síla je fascinující, protože to čte opravdu kdekdo (vím pozitivně o několika ústavních soudcích, nebo Dru Burešovi, který tím nedávno někde argumentoval). To není tím, že byste byli tak geniální, ale protože tu není žádná konkurence. Což na vás klade jistou odpovědnost.

2) - jsem ohromen tím, jaké zemětřesení lze vyvolat prohlášením, že v akademických kruzích někdo opisuje. Ve světě venku za zdmi se lidé obviňují rovnou ze zločinů, a pokud nejde o nějaké "porušení pravomoci veřejného činitele", tak nikdo ani nezvedne hlavu od papírů.

Někde na veřejnosti by při obvinění z opisování rozhodně nikoho nenapadala bombastická slova jako "poprava" a tak něco.

Nemohu se zbavit dojmu, že český akademický diskurs by při vpádu plebejského lidu a jeho drsných metod neobstál ani pět minut.

Anonymní řekl(a)...

Uvedené pasáže v Právníku jsou plagiáty, ať už strukturně či nestrukturně. Je to objektivní realita, kterou ani rétorické výstupy některých osob nemohou zvrátit, proto také směřují ad personam, nikoliv ad rem.

Myslím si, že ačkoliv je předmětem pranýřování(a nutono zdůraznit nikoliv neoprávněně) paní Hradilová, hlavní chyba se stala jinde, tj.v systému, jakým funguje PRF MU. Tam, kde se opisování považuje normální i mezi učiteli, a to ještě v daleko zostřenějších formách, než u samotné paní Hradilové, tak potom se nemůžete divit, že opisují i doktoranti.

Další věc: Mnohé "Vědecké články" se v dnešní době často tvoří jako neumělé překlady původních(v lepším případě) děl. Ztrácí se myšlenka, stejně tak jako by někdo marně hledal vůdčí myšlenku v onom článku paní Hradilové.

V tomto ohledu selhala redakční rada Právníka, která by měla číst, to co pouští do oběhu.

Za třetí: Dokud se nenaučí studenti právnické fakulty to, co hravě zvládají například, mnohými z nich tolik vysmívaní studenti Fakulty sociálních studií v Brně, tj. autorské slušnosti,pak není co dál řešit. Nepůjde to však bez toho, aby na PRF MU fungoval hned na úvod studia povinný předmět Akademické psaní, v němž by se autorská etika a zákonnost vštěpovala. Ačkoliv, např. na zmiňované FSS žádný takový speciální předmět nebyl potřeba a studenti přesto ve svých esejích do povinných i volitelných předmětů citovali. Studenti práv jsou na tohle zkrátka "pomalejší".

Jinak to, že nevykrádám cizí práce je podobné jakože nekradu bonbóny v samoobsluze či autorádia. To vše představuje protiprávní jednání. Jde o princip. Nebát se a nekrást. Jenomže ono nekrást dá hodně práce. Než bych šel zametat ulici, tak radši ukradnu autorádio.

Tak je to i s tím akademickým psaním, zdrojem zla je lenost a neschopnost. Ty se bohužel nevyhýbájí ani některým doktorantům, docentům ani profesorům.

Na úplný závěr pro Petra Břízu:

Petře Břízo, musíme se soustředit na kvalitu našich vlastních prací, to je jediné, co můžeme ovlivnit. Těch, co opisují bude ještě pár (desítek?)let u nás mnoho. Nicméně je na nás, abychom laťku nastavili výše, tj. abychom zejména publikovali v zahraničním časopisech, kde se palgiátoři s největší pravděpodobností nedostanou.


Finis coronat opus, chyba je tudíž z 90%na PRF MU, která není schopna vést studenty k tomu, aby nejednaly v rozporu s autorskými předpisy.

Anonymní řekl(a)...

Ještě jedna poznámka:

Petr Bříza a ostatní kritici plagiátorství se nemají důvod cítit vinnými.

*7* řekl(a)...

*7*

A i dobrý remix může být vědou.

*7*

Anonymní řekl(a)...

Ale je třeba mixovat vhodné ingredience.)*6*

Anonymní řekl(a)...

Je pravda, že když jsem na FSS v roce 2001 přímo citoval v seminárce Schmittovu Diktaturu, tak jsem od vyučujícího dostal "přes prsty" a musel práci přepsat.

Anonymní řekl(a)...

To, co na právech v Brně projde jako rigorózní práce by na FSS bohužel neprošlo ani jako bakalářská práce(chtělo by se dokonce říct, ani jako seminární práce).

Anonymní řekl(a)...

A to je důvod k zamyšlení...

Anonymní řekl(a)...

Ad: Jan Petrov

„Podstatné je, že kdo narazí na citaci díla z 1. pol. 19. stol., jakkoli "legendárního", ten si uvědomí, že autor zřejmě citované dílo nečetl a namísto toho opsal dílo jiné, včetně tam uvedené citace. Tedy má-li všech pět pohromadě a není-li mu to putna.“

Pravděpodobně nemám všech pět pohromadě, ale narazím-li při čtení odborných článků na citace z historických „legendárních“ děl, a obzvláště je-li autorem článku osoba, která se od danou problematiku zajímá trvaleji, pak mě automaticky nenapadne, že autorem citované dílo nebylo čteno. Ovšem děkuji, za osvětlení Vašeho přístupu k dané problematice. Dovedeme-li obsah Vaší myšlenky „ad absurdum“, pak by každý, kdo při své akademické činnosti vychází z historických prací a cituje je, byl presumovaným podvodníkem. Jak tedy odkázat na klasická díla a nebýt panem Petrovem, který má všech pět pohromadě a není mu to putna, považován za podvodníka?

Neberte si to osobně, mým úmyslem rozhodně není snižovat kulturu této probíhající diskuze, neznám ani Vás ani hlavní aktérku tohoto postu, krom toho je můj příspěvek trochu off-topik, ovšem za tato slova děkuji. Tuto Vaši myšlenku budu dále šířit a citovat, samozřejmě s odkazem na jejího autora.

Steinberg

Peter Brezina řekl(a)...

(vyjimecne) ad anonym z 22.5.08 10:24 :

Jakkoli plagiatorstvi ostre kritizuji, prijde mi nesmirne komicke ohanet se v akademicke produkci autorskym pravem (v uzkem slova smyslu a samozrejme az na zcela mimoradne excesy). Mam dokonce pocit, ze to cele veci skodi - generace, ktera se vysmiva (po mem soudu opravnene) prehnanemu akcentu na autorska prava v oblasti software a pod. bude tezko autorskopravni argumentaci presvedcena...

Jan Petrov řekl(a)...

Ad Steinberg

Za to, že mě budete pomlouvat, Vám děkuji, ačkoli si nejsem jist obecnou platností hesla "i špatná reklama je reklama". Jen Vás požádám, abyste se pokusil interpretovat můj text v dobré víře.

Chtěl jsem přece říci něco jiného (srov. i slovo "zřejmě"): Pokud v práci objevím citaci starého díla (a tím nemyslím zrovna Roučka/Sedláčka; Story z r. 1834 je však jiná), zpozorním a podniknu bližší průzkum (zvláště jako recenzent v Právníku nebo vedoucí rigorózní práce, kterému to není putna a má všech pět pohromadě). Pokud nezjistím, že to je plagiát, musím přirozeně vycházet z toho, že není. Zde se však podařilo zjistit, že je.

Arnie Leaf řekl(a)...

Vazeni, tento svuj prispevek by nazval "Tri dny s JP"...vcelku nahodou jsem si se zajmem precetl komentovany clanek Petra Brizi.Nazor jsem si na nej udelal ihned..."Tak to bylo teda drsny...to Petr zrejme prestrelil"...Nicmene mne to nedalo a po par hodinach, jiz s cistsi hlavou jsem si ho precetl znovu..."Hm...no a az na par ponekud osobnich narazek a nevhodnych invektiv ma ten Petr pravdu"...Nasledne jsem se pustil do letme cetby komentaru, ktere se k clanku zacaly prekvapive rychle objevovat.No a takto to slo dale a dale az dodnes...To teto doby jsem byl pouze "nestranym pozorovatelem" a "zaujetym avsak ponekud udivenym ctenarem".Ale ted uz jsem to nevydrzel...
Z pocatku podnetna diskuse na tema "plagiatorstvi, spravna forma citace primarnich a sekundarnich zdroju, humanita bloggovych prispevku atd." se zvrhla do absolutne nesmyslne osobni roviny nekterych prispevatelu, at uz anonymnich ci nikoliv. Korunu vsemu nasadily ony intelektualne-filozoficko-moralne-pravni citace zcela...Co jste tim chteli dokazovat? Vasi sectelost ci intelektualni uroven? prijde mi to az neuveritelne...nezlobte se na me, ale k tomu se neda napsat nic jineho, nez "no comment"!
Skutecne nevidim duvod, aby se takoveto osobni vylevy resily pres JP...prijde mi to jako velka skoda...Dokazu pochopit "osobni cest" kazdeho z prispivajicich, ale nedokazu pochopit x krat se opakujici repliky duplik na repliky duplik nekterych prispevovatelu...Jiste mi namitnete:"Tak to proste necti!!!"...Mate naprostou pravdu...Problem tkvi v tom, ze ja, a pevne verim, ba jsem o tom dokonce presvedcen,ze i mnozi jini JP cist CHTEJI a hlavne ho cist chteji i v BUDOUCNU...Tak toto prosim mejte na pameti. Dle meho nazoru takoveto osobni vyrizovani uctu a braneni sve "moralni a profesni cti" tomu zkratka vubec nepridavaji...Nezlobte se na me, ale proste to takto vnimam...Reste si vase ega nekde jinde...
Ted jsem si jiste na sebe usil takrikajic bic a budu zde pranyrovan jako netolerantni osoba...nicmene se vam priznam, ze je mi to naprosto lhostejne!Tento blogg pisi proto, ze proste jsem pocitoval potrebu toto sem napsat...nic vic, nic min!
A jen tak btw: celou tuto diskusi jsem prevypravel svym francouskym kolegum z advokatky, kde momentalne pracuji...No a opet jsem na jejich tvarich spatril ten trochu "usmevny az pohrdavy" vyraz obliceje..."No jo...Vychod"
Nekdo zde uvedl,myslim ze to byl Petko B., ze frankofonni doktrina prevazne necituje...Tak tento omyl musim ponekud poopravit...Petko tim zrejme myslel jine obory, nez je pravo (usuzuji tak na jeho odkaz na Sartra)...nicmene v pravu je takovata praxe nepripustna!!!Prohresek proti pravidlum citace se tresta velmi prisne:akademickym vysmechem a pohrdanim...a to je trest v techto sirokych a prevelice konkurencnich francouzskych vodach akademickeho prostredi nejucinnejsi...V odbornych casopisem se cituje vskutku hojne...!Takze to jen pro muj postoj k teto problematice.
Na zaver se chci omluvit:za delku prispevku, ktery pravdepodobne nic prinosneho znamenat nebude (ale verim, ze pochopite, ze jsem si ho nemohl odpustit), za neexistujici diakritiku (holt francouzska klavesnice) no a za...vic uz toho asi neni.
Takze jen maly vzkaz pro uporne prispevatele: GROW UP, GUYS!!!
Milan Listik

Anonymní řekl(a)...

Vážený pane Petrove,
děkuji za Vaši bezprostřední reakci. Nevím proč by se prezentováním veřejně publikovaného názoru někoho jiného mělo jednat bezpodmínečně o "pomlouvání". Obzvláště jeli citovaná myšlenka obsahově kvalitní:-)
V druhé části Vaší reakce jste mě přesvědčil. Ano, souhlasím s Vámi, že by recenzent měl "zpozornět" setká-li se s podobnou citací. Za nevhodný ovšem považuji odkaz na slovo "zřejmě". To naopak vyjadřuje vysokou pravděpodobnost něčeho. Ve Vaší větě tedy vysokou pravděpodobnost toho, že autor citovaný zdroj nečetl.
Svůj postoj jste ovšem dále vysvětlil již jasně.
Děkuji, příjemný den
S.

Anonymní řekl(a)...

Sexy návod, jak změnit českou právní akademii. Pro ty, kterým nevadí, že je víc sexy než návod.

http://www.youtube.com/watch?v=2iy0mn4oyxU

Jan Petrov řekl(a)...

Ad Steinberg

Děkuji Vám za Váš poslední koment i za upozornění, že jsem se k citacím starých děl vyjádřil špatně / nejasně. Máte úplnou pravdu a díky Vám jsem to mohl vysvětlit lépe.

Zároveň se Vám omlouvám za svou poněkud paranoidní reakci na větu "Tuto Vaši myšlenku budu dále šířit a citovat, samozřejmě s odkazem na jejího autora".

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Anonymní řekl(a)...

Arnold List napsal , že k tomu se nedá napsat nic jiného, než "no comment", a přesto k tomu napsal víc.

Anonymní řekl(a)...

166 komentářů: rekord překonán :o)

Jan Petrov řekl(a)...

Tenhle mi ho snad odpustíte, dokonce je i k tématu. Pořád lepší než nějaký citát :)

Ondrej.Rucka řekl(a)...

Tak se nám tady diskuse dokonce zvrhla na kydání hnoje na adresu PrF MU. Jistě, situace není dokonalá, ale dokážete si objektivně říct (pokud máte tu zkušenost), jak to vypadá v Praze, Olomouci nebo Plzni, než začnete šířit velkohubá prohlášení o špatnosti celé fakulty? Jistě, jako case study nás to nadchnout nemusí, ale zkusme se na to podívat komparativním pohledem a myslím, že ta situace nebude tak jednoznačné, aby mohla zakládat tak jasná prohlášení.

Anonymní řekl(a)...

Vážené dámy a pánové,
to by mě zajímalo, kdo asi má tolik času, aby pořád seděl na netu a připisoval do blogu reakce a přidával další a další... Možná tak magisterští studenti nebo pracovníci na nějaké "zaneprázdněné" instituci, třeba na soudě :)) haha..

Guy Peters řekl(a)...

Amen.

Anonymní řekl(a)...

Nemohl by někdo - třeba Petr Bříza - sestavit a dát k diskuzi, co se v právnické akademické obci považuje za plagiát a co už ne?

Lukáš Křístek

Radovan Šída řekl(a)...

Nic noveho nenesu, ale:

Slecna Hradilova se ve svem vyjadreni vyhnula nejpodstatnejsi casti obvineni a dalsi reakci nepridala. Zacina to na me byt trochu dlouho - tedy pokud se uz jednou reagovat rozhodla.

Jiz zde padla zminka o smernici dekana c. 1/2006, jejiz existenci nemohla a nesmela ignorovat ani pri psani studentskych praci. Dovoluji si navic tvrdit, ze i bez zkusenosti z FSS je brnensky student prav s nepripustnosti plagiarismu (ve vsech formach dukladne odkazovanych vyse) obeznamen dostatecne.

Do hlavy mi jdou myslenky o hrosi kuzi. Jestli jsem pri cteni diskuse chvili vahal, uz si nemyslim, ze pan Briza strilel prilis zprudka.

Prominte absenci diakritiky.

Anonymní řekl(a)...

Ad Radovan Šída...

Co myslíte tou hroší kůží? Že Veronika Hradilová nereaguje? Já se jí vůbec nedivím...
Jakákoliv reakce, byť střízlivě podaná, formulovaná nějakým způsobem ve prospěch její nebo PrF MU vyvolává hysterickou reakci osob, kterí mají potřebu se vozit po jednon či druhém.
Nechci nikoho omlouvat, ale ať si každý zamete i před svým prahem, a to platí i pro NSS.

J.

Radovan Šída řekl(a)...

Jen jsem si chtel myslet, ze u diplomove a rigirozni prace slo jen o neduslednost pri zpracovani.

Pak by mi trebas reakce ve stylu "pri odeslani casti rigorozni prace do redakce Pravnika jsem zapomnela text prizpusobit beznym standardum, v dalsi publikacni cinnosti se mi to rozhodne nestava," asi prisla celkem rozumna.

A to uz si ted nemyslim.

Anonymní řekl(a)...

Ad J.

Nikdy jsem do bloggu nic nenapsal, připadalo mně to jako ztráta času, ale to co se tady děje, to už překračuje všechny meze.

Plně souhlasím s předchozím příspěvkem od autora J.
Každému je přeci z průběhu této diskuze úplně jasné, proti komu je tato diskuze zaměřena a o co v ní skutečně jedná...?
V žádném případě nejde jen o jeden článek v Právníku či rigorozní práci Veroniky Hradilové... záměry autorů se ubírají úplně jiným směrem, a to je snaha o útok mířený proti prof. Rozehnalové, možná si i vyřizování osobních účtů s některými lidmi s PrF MU, zášť vůči právnické fakultě MU... (proč asi? nebyli snad tito lidé v minulosti přijati do doktorského studia ? byla odmítnuta jejich rigorozní práce? těžko říci...jsou to jen dohady)

Je třeba si uvědomit, že každá akce vyvolá reakci. Jenom by mě zajímalo, zda ti, kteří zde tak hystericky napadají přístup PrF MU ke kvalifikačním pracem, nemají obavy, že se někdo zpětně podívá na jejich publikační činnost? Odpovídají vaše práce opravdu všem citačním pravidlům?

A věc poslední...
tak mně jen tak napadlo, jak se asi věnují někteří asistenti a soudci na NSS plnění svých pracovních povinností, když v pracovní době vysedávají u bloggu?(viz. datum přidání příspěvku a nejen u tohoto vlákna)

A. Silberstein

Anonymní řekl(a)...

Post Petra Břízy chápu jako dobře vykalkulovaný útok na pravost brněnských právních knih ze 14. století.

http://www.brno.cz/index.php?nav01=1734&nav02=1741&nav03=3820

Tomáš Sobek

Anonymní řekl(a)...

Já to vidím jako jasnou pomstu za brněnskou normativní školu. Pražáci a jiní živlové nikdy nic pořádného nevymysleli, tak nám teď chtějí alespoň okopávat kotníky! :-)

Anonymní řekl(a)...

Od pondělka jsem neustále bojoval s potřebou se zapojit do diskuze... Neustále jsem si říkal (po čtení jednotlivých příspěvků tvrdě se obouvajících do PrF MU, která je mimochodem i mojí almou mater) že to nemá smysl.
Čeho je moc, toho je příliš.

Málokdo zde zmínil skutečnost, že Veronika Hradilová svůj článek v Právníkovi publikovala PŘED odevzdáním své diplomové, resp. dizertační práce. Kdo je svatý, nechť kamenuje, pokud si mohu plagiátorsky vypůjčit citát ze známé písničky M. Kubišové (nebo to není plagiátorství, když jsem změnil osoby? bohužel se už v té záplavě plagiátů ztrácím... mohu vůbec použít slovo plagiátorství, když neodkazuji, že Bříza ho tady použil jako první?) Který z přispěvovatelů, kteří se zde bijí v prsa a vzívají v boj proti katastrofické úrovni už nikoliv jen prací na PrF MU, ale již celé PrF MU, publikoval v Právníkovi jako student magisterského studia? Mimochodem - kdo z nich tam publikuje dnes, když už mají po magisterském studiu?

Je s podivem, že první příspěvek v diskuzi, hned v 9:00 hod ráno (tudíž patrně několik chvili po vložení příspěvku), upozorňuje na vedoucí diplomové práce sl. Hradilové.

Navíc, vážení - asi netušíte, v jakém stavu se nachází české vysoké školství. Potom byste těžko mohli volat po tom, aby každý konzultant/oponent byl schopen odhalit DRUHOTNOU citaci v diplomové práci, kterou vede.
V době, kdy jeden pedagog vede cca 10 diplomových prací a k tomu 10 bakalářských prací (nezapomínejme, že potom ještě píše oponentské posudky) v jednom akademickém roce, nemůže odhalit, zda se jedná o primární nebo sekundární citaci. Navíc, a to tu již bylo zmíněno, by musel disponovat takovou knihovnou, jaká se v republice snad ani na jednom místě nevyskytuje.

Smyslem tohoto příspěvku je pouze uvedení některých záměrně opomíjených skutečností na pravou míru.

J.

Anonymní řekl(a)...

Vazeny pane J. (23.5.08 14:45),

nemohu se udrzet a musim odpovedet.

"Který z přispěvovatelů, kteří se zde bijí v prsa a vzívají v boj proti katastrofické úrovni už nikoliv jen prací na PrF MU, ale již celé PrF MU, publikoval v Právníkovi jako student magisterského studia? Mimochodem - kdo z nich tam publikuje dnes, když už mají po magisterském studiu?"

Takze dr. Hradilova je machr, protoze opsala clanek a jeste k tomu ho publikovala!!! Vlastne rikate, ze je lepsi prelozit clanek a poslat ho do Pravnika jako svuj, nez nedelat nic. Dobra logika. Takze lepsi je krast nez nekrast.

Jsem tu jako anonym, tedy jestli me chcete potopit muzete. Mam ale clanek v casopise s impact factorem (a neopsany), takze vim o cem mluvim.

Anonymní řekl(a)...

Vážený přispěvovateli,

Váš příspěvek je zářným příkladem celé této diskuze, kdy se jednotlivá kostatování překrucují.

Já jsem nehodnotil Veroniku Hradilovou, netvrdil jsem, že udělala něco správně či špatně.

Uvedl jsem, že publikovala dílo jako magisterský student, patrně v něm uvedla druhotnou citaci, což ovšem neznamená, že někomu ukradla jeho dílo, jen jej citovala zprostředkovaně.

A když už jsme u těch impact časopisů. Nechci se pouštět do diskuze o tom, jak v ČR je rozhodovováno o přidělování financí na vysoké školy a na výzkum, a v té souvislosti na skutečnost, že v našich podmínkách neexistuje impact právnický časopis.

Každopádně Vám gratuluji, a to prosím bez jakékoliv ironie, k publikacím v impact časopisech.

J.

Anonymní řekl(a)...

Milý J.: Ale tady přece nejde o sekundární citaci.

Dr. Hradilová prostě převzala kusy cizího textu a necitovala.

Anonymní řekl(a)...

Vazeny pane J.,

"Uvedl jsem, že publikovala dílo jako magisterský student, patrně v něm uvedla druhotnou citaci, což ovšem neznamená, že někomu ukradla jeho dílo, jen jej citovala zprostředkovaně."

Tady si nerozumime, po (peclivem) precteni jejiho a puvodniho clanku si myslim, ze ten clanek ukradla.

Nanestesti CR nema zadny casopis s impact factorem. Chtelo by ale udelat nejakou "prestizni" working paper series, kde by bylo tezke publikovat.

Anonymní řekl(a)...

Tetley napsal, že Mehren něco tvrdí (popis tvrzení, odkaz na Mehrena). Hradilová napsala, že Mehren něco tvrdí (přeložila to z Tetleyho, odkázala na Mehrena). Ano, měla napsat Mehren... In Tetley...

Ale myšlenka patřila Mehrenovi, Hradilová odkázala na Mehrena.

Takto alespoň chápu informace poskytnuté panem Břízou. Možná jsem je pochopil špatně, možná je to celé špatně převzato z článku autorky - koneckonců všichni tu řešíme jen to, jak to napsal Bříza, ale nerozebíráme samotný článek.

Ještě v souvislosti s impact časopisy - to je koncepce běžná pro přírodní vědy. Ani význačné americké právnické časopisy nemají impact.

Anonymní řekl(a)...

Zapomněl jsem hodit "podpis" pod předcházející příspěvek...

J.

Anonymní řekl(a)...

Vazeny pane J.,

"Tetley napsal, že Mehren něco tvrdí (popis tvrzení, odkaz na Mehrena). Hradilová napsala, že Mehren něco tvrdí (přeložila to z Tetleyho, odkázala na Mehrena). Ano, měla napsat Mehren... In Tetley..."

Ne, to neni o cem se tu bavim. Ona i opsala s strukturu i samotne vety od Tetley. To je plagiatorstvi jak hrom. Takto zase ja chapu informace p. Brizy.

Impact factor - muzete rict ktere vyznacne americke pravnicke casopisy nemaji impact factor? http://lawlib.wlu.edu/LJ/index.aspx

Peter Brezina řekl(a)...

Ta diskuse mi už opravdu připadá nedůstojná, přeci jenom do ní ale přispěju, snad onu nedůstojnost ještě více neprohloubím...

Aby bylo jasno: osobně nemám problém s tím, že V. H. (ať se trošku anonymizuje, přeci jenom google se dívá :) převzala strukturu a podstatný obsah Tetleyho článku - jak již bylo řečeno, šlo o práci v zásadě studentskou a všichni jsme se od něčeho museli odrazit. S čím problém mám, je to, že tuto skutečnost adekvátně neoznačila. Přitom stačilo tak málo: za nadpis "1. Základní doktrinální přístupy" dát poznámku pod čarou ve znění "tato kapitola vychází zejména z...". Pořád by tam toho bylo opsáno o dost víc, než se sluší (pro ilustraci těm, kteří toho Právníka nemají po ruce: kapitola je členěna na podkapitoly podle jednolivých autorů, přičemž názvy těchto podkapitol se od Tetleyho článku liší jenom v tom, že kde-tu je doplněna iniciála středního jména a křestní jména jsou vypsána celá, přičemž V.H. přebírá i základní charakteristiku, kterou Tetley za každé jméno (nebo skupinu jmen) umístil - a to už je opravdu víc, než jenom převzetí struktury...), pořád by to i v průměrném západním časopisu propadlo, ale nešlo by o tak zjevné plagiátorství.

Pro jistotu ještě jednou: není to prostě tak, že "Ale myšlenka patřila Mehrenovi, Hradilová odkázala na Mehrena." Onu myšlenku, patřící Mehrenovi, vybral Tetley jako podstatnou (a umístil třeba i do nadpisu podkapitoly). V oblasti MPS jsem stěží více než zběžně obeznámeným amatérem, ale neočekávám, že by zde byla situace jiná, než v právní teorii. A domnívat se, že třeba J.W.Harris (ve své "standardní učebnici" právní filosofie) "říká, co říká Dworkin", je zcela mylné, protože zvláště toho Dworkina (tam to dovedu posoudit již proto, že jsem Dworkina i Harrise četl prakticky ve stejnou dobu) velice významným způsobem interpretuje.

ad útoky na PrF MU: těm, kdo se domnívají, že zde jde o jakýzi útok "Prahy proti Brnu" (což je vzhledem k osobám současných newyorských exulantů představa vskutku legrační), vřele doporučuji ignorovat anonymní (a vlastně i akronymní) příspěvky. Já to tak dělám a žádného zásadního "útoku na Brno" jsem si nevšiml. Naopak, všiml jsem si toho, že brněnský učitel (dr. Šimáčková) tuto diskusi bere jako podnět ke zlepšení své práce (i když si myslím, že je spíše otázkou, zda-li má diplomka na právech vůbec smysl - v Praze je to obvykle první a jediný písemný produkt studenta, tudíž o její obecné účelnosti spíše pochybuju, ale to je dáno podobou studia...).


ALE HLAVNĚ: přestaňme už prosím propírat ten nešťastný článek (po mém soudu neobhajitelný, ale omluvitelný, ovšem ani k jenomu autorka zatím nepřistoupila) a bavme se o tom, jak má naše právní věda (klidně i jenom po formální stránce) vypadat a co pro to můžem udělat.

*7* řekl(a)...

*7*

Debata začíná opravdu upadat. :o/ Dokonce dochází i na tradiční moralizování o anonymním komentáři na internetu.

Myslím, že je zbytečné po argumentech, které zde padly, ještě dokazovat, že post Petra Břízy je nepřiměřený (a imho i trochu hysterický), i když vše nasvědčuje závěru, že se v případě V. H. podle obvyklých měřítek o plagiát jedná. O tom sporu není.

Zarážející zůstává jedna věc. A sice, že se zvolil patrně ten nejhorší způsob, jak s objevem plagiátu naložit, a to celou věc takovouto formou medializovat. Autor musel při psaní postu narazit na širší aspekt celé věci (druhý odkaz Google dá dostatečný důvod) a mělo mu dojít, že nejde jen o V.H, ale potencionálně o více lidí, kde se již nelze odvolávat na individuálně určený plagiarismus, a spíše konzultační přístup k věci by byl více diplomatický a účelný.

Celou debatu se zde řešily "mývalské" ohledy na proporcionalitu a arbitrárnost celé věci (a dvě kontra-"eseje" pana Břízy a Komárka zůstávají trochu i černou můrou). Někdy by to chělo zakomponovat do hry více i ctnosti Slytherinu. :o/

*7*

Jan Petrov řekl(a)...

K pracovním návykům v justici

A. Silberstein: "jak se asi věnují někteří asistenti a soudci na NSS plnění svých pracovních povinností, když v pracovní době vysedávají u bloggu?(viz. datum přidání příspěvku a nejen u tohoto vlákna)"

Anonym: "to by mě zajímalo, kdo asi má tolik času, aby pořád seděl na netu a připisoval do blogu reakce a přidával další a další... Možná tak magisterští studenti nebo pracovníci na nějaké "zaneprázdněné" instituci, třeba na soudě :))"

Na jednu stranu uznávám, že jsem v pracovní den, 20. 5., napsal více komentů, než by bylo zdrávo. Na stranu druhou, toho dne jsem pracoval cca. do 20:00. Nevím, zda jsem pracoval 8 hodin, ale bylo-li to méně, nebylo to o mnoho méně (a jiné dny pracuji déle; ostatně dnes, v sobotu, to vidím tak na 6 hodin práce).

Nechám si ale za toho 20. odepsat jeden den dovolené.

Paušálně ironizovat soudy jako "zaneprázdněné" instituce je nefér. Např. na NS někteří asistenti trestních soudců mnohdy pracují 11 hodin denně. Pokud advokátní kanceláře fungují lépe než soudy (avšak: advokátské výstupy často nejsou žádná sláva), pak především kvůli lepší organizaci práce a akumulaci know-how. Řada asistentů ÚS, NS a NSS je lepších než řada koncipientů prestižních AK.

Právě proto, že soudci ani jejich asistenti nepracují od 8:00 do 16:30, nemyslím si, že hraje takovou roli, kdy napíší něco na blog. Avšak jistě existují AK, kde by se něco takového netrpělo (nemám udělaný průzkum, pravidla se mohou lišit); a také jde o vkus a míru, kterou jsem zřejmě překročil.

Musíme se smířit s předsudky vůči pracovníkům v justici (jsme mnohými pokládáni za líné tupce a cokoli, co uděláme, tak bude vykládáno ve směru líného tupectví) a počítat s nimi při svém jednání. Je také pravda, že povídání o tom, že pracujeme více než 8 hodin denně nemusí nikdo věřit -- zatímco časy vkládání komentů jsou průkazné. A, abych parafrázoval: pracovitost justice nejen, že musí být dána, ale musí se i jevit, že je dána.

Proto se omlouvám za to, že jsem pomohl přiživit předsudky vůči justici, což tato země skutečně nepotřebuje.

Anonymní řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Jan Komárek řekl(a)...

K předchozímu anonymnímu komentáři a všem anonymům (a ostatním, kteří se zde schovávají pod cizími jmény). Urážlivé komentáře, které navíc samy doznávají, že "Ponechá[vají] bez komentáře meritum věci, ale vyjádř[ují] se, čistě subjektivně, k rovině osobní, popř. psychologické" budu od této chvíle nemilosrdně mazat. Omlouvám se ostatním slušným diskutujícím, že jsem ke stejnému kroku nepřistoupil i dříve, pokud se jich někdo podobně dotknul. Tato diskuse budiž podnětem pro zamyšlení, jakým způsobem moderovat diskusi zde na Jiném právu. Mně osobně se zdá takový krok nevyhnutelný, vyjádřím se k němu v samostatném postu.

Jan Komárek

Anonymní řekl(a)...

Ad Jan Komárek

Ten komentář jsem četl a byl velmi hloupý. Jak hloupý byl, to už se další čtenáři nedozví, za to všichni budou vědět, že jste smazal něco, co Vám nelíbilo.

Tomáš Sobek

Anonymní řekl(a)...

Jestli mate cas a silu tak s tim prosim zacnete

Anonymní řekl(a)...

V jedné své seminární práci jsem citovala ust. ABGB. Učitelka mi to vrátila s tím - citujte odkud to máte! nebo chcete říct, že jste četla ABGB?

Upřímně: četla jsem knihu, kde v poznámce pod čarou byl odkaz na ABGB. V Legsysu jsem si našla příslušné ust. a násl. a na ty jsem odkazovala ve své seminárce.

Jak mám citovat v tomto případě, když kniha, kterou jsem četla se k danému tématu vlastně ani nevztahuje ani jsem jí kvůli seminárce nečetla?

!(Chtěla bych předejít tomu, aby mi to učitelka vrátila s tím, že v použité literatuře odkazuji na NEODBORNOU knihu)!


Eva David.

Dan Dvoracek řekl(a)...

Můj ruze soukromý názor je, že píšlušná paní je mimo. Ustanovení právních předpisů se citují práve z onoho předpisu. Citovat je dle odborných či neodborných knih je podle mého názoru nesprávné.

Anonymní řekl(a)...

Děkuji za odpověď, odvážím se jí to nenápadně sdělit.

Kdyby ještě někdo mi poradil jakou argumentaci mám použít, byla bych nesmírně šťastná.

Eva David.

Radek Policar řekl(a)...

Ad Eva David:
Nemyslím, že je třeba hledat nějaké další argumenty. Dan Dvořáček má naprostou pravdu. ABGB je právní předpis a ty netřeba citovat odněkud, ty se prostě citují jako takové. Copak zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, citujete z Beckova komentáře nebo z úzetka? Ne, citujete jej jako zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.
Dostat se k ABGB přece není žádný problém. Já mám třeba ABGB, resp. OZO, vydaný r. 1935 Všehrdem, ve své knihovně a jistě není příliš obtížné se k němu dostat.
To, že jste získala inspiraci k jeho citaci v neodborné knize, následně jste se koukla do "originálu" a ten citovala, vás nijak nenutí k tomu citovat onu neodbornou knihu.

Anonymní řekl(a)...

Díky za útěchu:)

Mám ještě jeden nevyjasněný problém ohledně citací.

Dovolila jsem si napsat v seminárce svůj laický názor položený na ověřených faktech. Podle reakce učitelky jsem se evidentně záhadným způsobem trefila. Nedalo mi to a našla jsem knihy, ve kterých se to objevuje. Odborných bylo kolem pěti v aktuálním znění. Netuším, kterou jsem měla citovat, když jsem vlastně na to přišla sama (upozorňuji, že to nebylo nic geniálního, zkrátka jenom vydedukované, k čemuž by podle mého názoru dospěl kdekdo). Dává mi to ale pocit, že jako studentka nejsem schopna sama něco hodnotného vymyslet. Abych všechno, co napíšu, ověřovala, zda čirou náhodou někdo z těch miliard lidí to přede mnou již neopublikoval, na to nemám čas ani prostředky…nebojte se, pro jistotu nebudu svoje práce vydávat vůbec.

Obávám se, že student nemá privilegium upozornit svého učitele na tento aspekt; tak velikou odvahu zase nemám.

Eva David.

Guy Peters řekl(a)...

Sekundární citace jsou povinné pouze v případě, pokud nejdete do originálu. Pokud si například Savignyho opravdu přečtete, není není nutné odvozenou literaturu citovat. To samé platí pro předpisy. ABGB je v ASPI a vždycky bylo. Na druhou stranu je to užitečné, a to včetně neodborné literatury.

Naproti tomu heuristika má být pořádná. I pro pouhou seminárku máte shromáždit veškerou dostupnou literaturu, kterou k thematu někdo napsal.

Dan Dvoracek řekl(a)...

Jak správně říká P. Urban, průzkum, co k věci už někdo napsal, je akcí prvotní, nikoli následnou. Intenzita této činnosti samozřejmě má odpovídat úrovni a náročnosti zamýšlené práce, nebudete kvůli seminárce dělat dva měsíce rešerše. Pokud jsou ale (jak z příspěvku dedukuji) prameny s vámi souhlasící snadno dostupné, je korektní je citovat. (Ostatně je korektní citovat též prameny s vámi nesouhlasící - a samozřejmě se s nimi zdrcujícím způsobem vypořádat ;-)

Anonymní řekl(a)...

Mockrát děkuji, a slibuji, že se do příště polepším i v tom, že si najdu pramen k tomu, že okresní soudy (v první instanci) řeší spory méně společensky nebezpečné, narozdíl od toho a právě proto (vydedukovaně) krajské soudy budou řešit více nebezpečné, tedy trestné činy. (to jsem napsala v prváku na gymnáziu, proto je to tak hloupé)

K tomu prvnímu - nesměli jsme v použité literatuře uvést žádnou neodbornou publikaci :-(

Eva D.

«Nejstarší ‹Starší   1 – 200 z 203   Novější› Nejnovější»