středa 2. dubna 2008

Může být účast na nezakázaném shromáždění v ČR trestným činem?

V poslední době se v ČR široce diskutuje možnost zpřísnění norem shromažďovacího práva, které je podle některých názorů příliš benevolentní k ohlašovatelům. Toho zneužívají zvláště extremisté různého zaměření k realizaci svých dlouhodobých cílů. Problém však extremistická shromáždění nepřináší pouze v oblasti správního, ale i trestního práva.

Při určitém výkladu českého trestního práva totiž může být organizování takového shromáždění současně trestným činem podle § 260 trestního zákona, tj. podporou a propagací hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. Nejvyšší soud již ve stanovisku Tpjn 302/2005 uznal, že podpora takového hnutí může být i morální.

Pokud někdo, byť s účelem, který není problémový podle shromažďovacího zákona, podporuje hnutí ve smyslu § 260 TrZ tím, že pro ně vědomě organizuje shromáždění, na kterém se příslušníci tohoto hnutí např. ujistí o své síle a organizovanosti, dopouští se trestného činu? A dopouští se jej i ten, kdo se takového shromáždění zúčastní proto, aby hnutí podpořil, také?

Podle mého názoru se domnívám, že ano, pokud jeho jednání bude uznáno za společensky nebezpečné v kontextu hlavy desáté, tj. zločinů proti lidskosti. A to i bez toho, aby na uvedeném shromáždění přímo zmiňoval takové hnutí, užíval jeho veřejně známou symboliku apod. V takovém případě však skutečný účel shromáždění porušuje zákony (podle § 10, odst. 1, písm c) zákona č. 84/1990 Sb.) a shromáždění může být rozpuštěno. Je možné namítat, že ústavní právo na svobodu shromažďování by mohlo být nadřazeno trestnímu postihu za podporu určitého hnutí, avšak zařazení uvedené skutkové podstaty do trestných činů proti lidskosti je také závažným argumentem.

Nicméně takovýto hmotně-právní výklad není obecně uznáván. Domnívám se, že je tomu hlavně proto, že část státních orgánů činných ve správním i trestním řízení má obavy z příliš represivního výkladu práva anebo proto, že neexistuje jasná shoda na tom, jak by v uvedeném příkladě měly být trestné činy dokazovány. Je zřejmé, že by to vyžadovalo masivní nasazení odposlechů, sledování, případně agentů či jiných specifických forem obstarávání důkazů. V praxi je právní represe v ČR v této oblasti užívána takřka výhradně proti neonacistům a mnoha lidem by se nelíbilo, kdyby se pak vyžadoval stejný postup i proti dalším hnutím, která by naplnila znaky § 260 TrZ.

Není navíc jasné, co vlastně jsou hnutí podle § 260 TrZ a zvláště, jak dokazovat jejich samotnou existenci či charakter vyžadovaný podle zákona. Nejvyšší soud již ve výše zmíněném stanovisku napsal, že hnutí může být i skupina, což je poněkud paradoxní (je to asi tak, kdyby někdo řekl, že potok je řeka). Neřekl však, zda existence určitých hnutí podle § 260 je notorietou anebo zda musí být jejich charakter pokaždé dokazován ve vztahu ke konkrétním současným aktivistům. Pokud by musel být, nepostihnul by nikdy právně uvědomělou elitu extremistických hnutí, ale jen ty, kdo udělají chybu a prozradí se.

Obecně lze konstatovat, že české trestní právo v sobě obsahuje poměrně značný represivní potenciál vůči těm, kdo jsou uznáni za úmyslné podporovatele, propagátory nebo vyjadřovatele sympatií k hnutím, která prokazatelně směřují k potlačení práv a svobod. Naopak by mělo, zvláště po rozhodnutí Nejvyššího soudu v kauze „Mein Kampf“, tolerovat užití extremistických symbolů či hesel bez vazby na úmyslnou podporu, propagaci či vyjádření sympatií.

To se však rovněž nevžilo, protože mnoho orgánů činných v trestním řízení rozhoduje spíše podle vlastní představy, co by se mělo a nemělo trestat, než podle litery zákona. O ní nemá jasno ani většina populace. České protiextremistické právo sice umožňuje individuální posouzení případu, řada policistů (a možná i státních zástupců či soudců) by však spíše chtěla jasné zákonné mantinely, resp. konkrétní seznamy toho, co se může a nemůže nosit či říkat. Došlo by však jen k tomu, že by se tomu skuteční inteligentní extremisté přizpůsobili a postihováni by byli „exhibicionističtí blbouni“či na extremistické činnosti nezúčastnění lidé.

K pochopení stávající právní úpravy z mého pohledu uvedu hypotetický příklad. Po ulici půjdou nezávisle na sobě blízko sebe čtyři muži. Jeden bude mít triko s hákovým křížem, druhý půjde v esesácké uniformě, třetí bude celý v černém a čtvrtý bude také celý v černém. Kdo by měl být „sbalen“ pro podezření z trestného činu podle § 260 nebo § 261 trestního zákona? Myslím, že většina policistů (a pak státních zástupců a možná i soudců) „to dá sežrat“ prvním dvěma a toho třetího a čtvrtého nechá být.

Nicméně, co když ten první bude upřímně propagovat svoji buddhistickou víru. Podle mě se ničeho podle českého práva nedopouští. A co když ten druhý zrovna dělá kompars ve filmu a z recese se projde městem, přičemž není srozuměn s tím, že by tím vyjádřil nějaké sympatie nacismu či neonacismu, jen chce být zajímavý. Možná páchá výtržnictví, ale ne trestný čin proti lidskosti. Ten čtvrtý si vzal černé oblečení, protože se mu líbí tahle barva, jde třeba na sraz stárnoucích depešáků nebo na pohřeb sousedky a nic trestného nepáchá.

Ale pokud ten čtvrtý jde vědomě v černém na shromáždění neonacistů (byť se zamlženým pravým účelem), kde je požadována „black bloc“ image podle nové neonacistické mutace – svobodného nacionalismu, aby toto hnutí podpořil či mu vyjádřil sympatie, dopouští se trestného činu podle stávající právní úpravy. Samozřejmě, pokud bude jeho čin uznán za společensky nebezpečný.

Když by se prokázaly výše uvedené subjektivní a objektivní stránky, první muž by mohl jít dál, druhý by se měl vysvléct a jít dál, třetí by mohl jít dál, ale čtvrtému by mělo být sděleno obvinění. To, že se tak neděje, je hlavně proto, že orgány činné v trestním řízení na to kapacitně (ve smyslu schopnosti obstarat důkazy) a v některých případech i právnicky nestačí. Nemalou roli hraje i skutečnost, že alespoň podvědomě mají mnozí lidé v policii i v justici jinou představu o potřebě trestněprávní úpravy.

Shromáždění je pro řadu velitelů policejních opatření či městských úředníků v pořádku tehdy, pokud nedojde k násilným střetům mezi nepřátelenými extremistickými tábory a nikdo tam neužívá symboliku nacistického Německa (ta jediná je většinou chápána jako „opravdový extremismus“). Takto se to v ČR vžilo a do nějakého nového výkladu práva se většině dotčených orgánů moc nechce, ať již z etických důvodů (přijde jim to obecně „moc tvrdé“), politických důvodů (nesouhlasí s represí vůči konkrétnímu hnutí) nebo z lenosti („bylo by s tím moc komplikací“). Má pak ale smysl lpět na stávajícím znění trestního zákona, které je přetaženo i do jeho nové schvalované verze? Nebo má být raději do nové úpravy kodifikováno polistopadové protiextremistické zvykové právo?

60 komentářů:

Petr Urban řekl(a)...

Už samotná existence § 260 TZ je skandální a v rozporu s čl. 15, 17, 19 a 20 Listiny. Proto ani nemá cenu spekulovat, zda může být účast na nezakázaném shromáždění v ČR trestným činem. Kdyby tomu tak bylo, tak by to bylo brutální pošlápání lidských práv a znak policejního státu, protože aprobovaný výkon oprávnění nikdy nemůže být trestným činem.

K tomu též článek OSN vyzývá ČR k potlačování svobody slova.

Anonymní řekl(a)...

Vojtěch J. Cepl:

s jistým děsem v oku - jakožto naprostý břídil v trestním právu - vyslovuji názor, který jsem hlásal odjakživa; jsem úplně proti kriminalizaci verbálních (a podobných) trestných činů. § 260 bych zrušil.

Pokud někdo něco nebezpečného říká, uráží, hlásá a tak podobně, má to být postihováno jemnějšími právními nástroji - například soukromými žalobami.

Trest je na to jednak moc těžký kalibr, jednak má strašné obtíže při aplikaci - například ty, co popsal autor; jednak se u nás projevuje selektivně, protože se stíhají jen některá podobná hnutí (ano, zase ten nešťastný komunismus...)

A to bez ohledu na to, že vidím podstatu problému jinak, než pan Urban; proti svobodě slova tu totiž stojí právo na obranu; takže zase jde o střet základních principů.
A v takovém případě má být dána možnost v každém individuálním případě posoudit, který z těchto dvou principů má v dané situaci větší význam. To už jsme ale kilometry od trestního práva.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Jednoznačně.

S potěšením lze konstatovat, že tento názor se postupně daří prosazovat i u soudů.

Cituji pro ilustraci z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 2 T 200/2007 (šlo o to, že obžalovaný měl na jakési demonstraci tričko s nápisy "Ian Stuart" a "Blood and Honour", za což ho naše bdělá policie okamžitě sebrala):

"O trestní odpovědnosti obžalovaného by mohlo být uvažováno, pokud by se dopustil jednání formou aktivnější než je nošení samotného trika, např. že by přesvědčoval kolemjdoucí o správnosti hnutí národního korporativismu, jehož pochodu se zúčastnil."

Ještě větší pokrok by bylo, kdyby obžalovaný směl o svých názorech dokonce i přesvědčovat kolemjdoucí, ale to od soudkyně malého okresního soudu chtěli zatím příliš.

Petr Urban řekl(a)...

Právo na obranu? Co tím myslíte? Jak hodláte bránit mé svobodě projevu?

Připomenu pouze 2 rozsudky: Terminiello v. Chicago, 337 US 1 (1949): "The vitality of civil and political institutions in our society depends on free discussion. As Chief Justice Hughes wrote in De Jonge v. Oregon, 299 U.S. 353, 365 , 260, it is only through free debate and free exchange of ideas that government remains responsive to the will of the people and peaceful change is effected. The right to speak freely and to promote diversity of ideas and programs is therefore one of the chief distinctions that sets us apart from totalitarian regimes."

Brandenburg v. Ohio, 395 US 444 (1969): "Since the statute, by its words and as applied, purports to punish mere advocacy and to forbid, on pain of criminal punishment, assembly with others merely to advocate the described type of action, it falls within the condemnation of the First and Fourteenth Amendments. Freedoms of speech and press do not permit a State to forbid advocacy of the use of force or of law violation except where such advocacy is directed to inciting or producing imminent lawless action and is likely to incite or produce such action."

Anonymní řekl(a)...

Zdravím všechny přítomné diskutující.

Jako student práv delší dobu sleduji diskuze na Jiném právu, zatím jsem ale nenašel odvahu vstoupit do diskuze mezi kapacity. :) Teď mám příležitost, protože se delší dobu zajímám o extrémismus u nás a hlavně způsob, jakým extrémisté balancují na hraně toho co je ze zákona ještě přípustně a co už není.

V předchozím příspěvku Petr Urban dává za příklad rozsudky, na kterých krom dalších se staví již příslověčná téměř neomezená svoboda projevu a tisku atd. v USA. Teď možná zabrousím trochu jinam, když se zeptám zde přítomných:
Jak byste postupovali v případě, že by internetové stránky extrémistů - například nechvalně známý web Národního odporu - byly registrovány pod českou doménou? V současnosti tyto weby unikají před českými zákony do virtuálního zahraničního bezpečí pod křídly přípon .org, .info, atd... Měli by mít tyto skupiny možnost se svobodně vyjadřovat i v českém internetovém prostoru tak, jak je tomu v USA? Doufám, že mi zejména Petr Urban odpoví... Děkuji

Ondřej Říha

Anonymní řekl(a)...

Vojtěch J. Cepl ad Petr Urban:

Princip, který znáte pod názvem "nutná obrana", a který se tak či onak zjevuje ve všech možných právních odětvích, včetně Ústavy. Jednoduše řečeno, "každý má právo se bránit, je-li ohrožen."
Pokud spoplečenstvo dospěje k závěru, že je ohroženo, začne se bránit.

Takže otázka je, zda ji spolek podobného typu skutečně ohrožuje. Řekl bych, že ve většině případů ne, a právě proto by měla mít svoboda projevu přednost.
Výjimky si lze představit.

Petr Urban řekl(a)...

ad Ondřej Říha. Ano, měly. Není nejmenšího důvodu, aby lidská práva byla v ČR na nižší úrovni než v USA.

ad Vojtěch J. Cepl. Nutná obrana je pojmem trestního práva. Nechápu, jak by tento institut mohl být aplikován při výkonu lidských práv.

Pokud spoplečenstvo dospěje k závěru, že je ohroženo, začne se bránit.
Kde to má hranice? Pokud společenstvo dospěje k závěru, že ho ohrožují trpaslíci (lidé nižšího vzrůstu), tak se také začne bránit? Jak dopadlo to, když se jisté společenstvo začalo domnívat, že ho ohrožují Židé, jsme viděli v době nedávné. Myslím, že takové utlačování menšiny většinou je naprosto nepřípustné.

Já si výjimku představit nedokážu. Vy máte nějakou konkrétní ideu?

Anonymní řekl(a)...

Omlouvám se za chybu a červenám se - samozřejmě "měly". Původně v té větě byl jiný podmět.

Ono se těžko vysvětluje člověku, jehož celá rodina zahynula v koncentračním táboře (vím, že je to snadný argument, ale je to tak), že výkřiky dnešních neonacistů oslavující strůjce tehdejších zvěrstev jsou nepostihnutelné. A tady vidím odlišnou historickou zkušenost na evropském kontinentě a v USA. Nesnažím se hodnotit míru svobody projevu u nás a v USA. Jen chci říct, že chápu, proč je v Evropě tenhle problém mnohem palčivější a proč si více Evropanů než Američanů nepřeje setkávat se s volně heilujícími (tady jsem dlouho hledal výraz, s kým) lidmi.

Anonymní řekl(a)...

Vojtěch J. Cepl:

obrana není jen trestněprávní pojem; je to starobylý princip, který se zjevuje prakticky ve všech oborech práva (např. v Ústavě, kde ho v jiné podobě najdete také).
Ježto je to princip, nikoli norma, žádné pevné a jasné hranice nemá; právě jako ta svoboda slova. Omezen je vždycky v konkrétním případě působením jiného pravidla.

To, co říká Ondřej Říha se právě týká téhož problému; Evropa je v otázce nacismu poněkud víc "vyplašená", než USA, díky odlišné historické zkušenosti; na posouzení konkrétní věci má i vliv zkušenost všech zúčastněných (zákonodárce, soudce, stran sporu atd.)

Nevylučuji, že můj "měkký" přístup k verbálním deliktům tohoto druhu je ostatně také ovlivněn tím, že nemám s nacismem žádnou zkušenost (potažmo to zřejmě platí o většině hlasatelích téhož názoru zde i jinde).

Petr Urban řekl(a)...

V USA je mnohem více lidí, jejichž celá rodina zahynula v koncentračním táboře, než v ČR. Vysvětlí se jim to docela snadno: Právě proto, aby se to nikdy neopakovalo, musíme vědět, kdo a co si opravdu myslí.

více Evropanů než Američanů nepřeje setkávat se s volně heilujícími (tady jsem dlouho hledal výraz, s kým) lidmi.
OK, ale pak nebuďme pokrytci. Novelisujme Listinu a otevřeně řekněme: Svoboda projevu neplatí pro nacisty a neonacisty. Bude to poctivější.

je to starobylý princip, který se zjevuje prakticky ve všech oborech práva (např. v Ústavě, kde ho v jiné podobě najdete také).
Můžete mi říci, kde? Pokud máte na mysli ius resistendi et contradicendi, to je proti státu, nikoliv proti spoluobčanům. Tedy v našem případě by ho měli Židé vůči Německé říši, nikoliv Němci vůči Židům.

Nacism skončil před 63 lety. To je stejné, jako kdybyste v roce 1878 bojoval s bonapartisty.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Také jsem názoru, že právo na nutnou obranu, pokud vůbec něco takového společnosti jako celku přiznáme, nemůže jít proti ústavním principům, neboť jinak bychom mohli kterékoli ústavní pravidlo negovat tím, že bychom jeho porušení odůvodnili nutností odvrátit ten nebo onen hrozící škodlivý následek.

Rozsah možného omezení svobody projevu zákonem je expressis verbis stanoven příslušnou kautelou, tj. čl. 17 odst. 4 Listiny; debata mimo tento rámec může být vedena toliko de lege ferenda.

Anonymní řekl(a)...

Vojtěch J. Cepl ad Tomáš Pecina (a potažřmo Petr Urban):

právo na obranu dost dobře nemůžete nepřiznat; jestliže je někdo ohrožen, bude se bránit, i kdybyste mu to stokrát zakázal. To je problém, navazující na minulou "antropologickou" debatu a komplikovaného vztahu spontánních - a nebojím se říci přirozených - pravidel s právem psaným.

Jinak stran Ústavy mám konkrétně na mysli čl. 23 Listiny práv; nemá smysl mávat jedním ústavním principem, když to druhé je rovněž ústavní princip (a pokud Listina právo přiznává občanům, je zřejmé, že podobným směrem mají působit i státní orgány).
Výmluvná je také zmínka o "ochraně" v čl. 17 odst. 4), což je vlastně hlavní důvod možného omezení svobody slova zákonem.

Takže otázka stojí tak, zda činnost dotyčných maníků "odstraňuje demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou", nebo nikoli.
Já jsem toho názoru, že nikoli ve zdrcující většině případů; tudíž je kriminalizace těchto případů zbytečná.

Navíc mám dojem, že pokud by se činnost podobné skupiny skutečně "rozběhla" podle představ dotyčných extrémistů, nevyhnutelně dojde k naplnění řady zcela "obyčejných" skutkových podstat trestných činů, které pak samozřejmě mají a musí být důsledně trestány.

Petr Urban řekl(a)...

Znovu opakuji to, co jsem psal výše: Ius resistendi et contradicendi je toliko ve vztahu ke státu, nikoliv ve vztahu ke spoluobčanům. Podmínkou je, že "činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny".

S Vaším přístupem bychom tady měli bellum omnium contra omnes a stát bychom mohli zrušit, protože bychom ho vůbec na nic nepotřebovali.

Čl. 17 odst. 4 Listiny se týká primárně soukromého práva. Co se týká národní bezpečnosti a veřejného pořádku, tak to je prevence ohrožení státu cizí mocností (státní tajemství) a všeobecné anomie. To první však není nutné, vizte Pentagon Papers.

A konečně ochrana veřejného zdraví a mravnosti jsou konservativní průlomy, s nimiž nesouhlasím.

Anonymní řekl(a)...

V.J.C. to P.U.

nechci z toho dělat nějaký flame;

ale tohle ustanovení je mmimořádně složité, protože nebylo snad nikdy ještě vykládáno v praxi (nebo se pletu?), a jeho smyslu rozumím tak, že

"odstraňování demokratického řádu, lidských práv a základních svobod, založených Listinou, má bránit každý;
za normálních okolností řádně ustanovené státní orgány,
a pokud z nějakého důvodu nemohou či nefungují, pak kdokoli jiný",

z čehož ovšem dovozuji také legitimaci těch státních orgánů k tomu, aby tyto elementární hodnoty, instituty a instituce bránily;
což se nabízí například zrovna u OČTŘ a posuzování činnosti extrémistů.

Jistá bezbřehá neurčitost (kterou vidíte v mém výkladu) tohoto ustanovení je tam zřejmě právě proto, aby dala prostor k uvážení nejrůznějších možných situací; při přesnější (a nutně omezující) formulaci by se určitě rozmohla zábava všech protirežimních skupin vymýšlet procesní obezličky, jak se toto ustanovení nedá uplatnit a proč se vlastně proti nim nedá nic dělat.

Prakticky u všech principů je typické, že mají mlhavé arbitrární hranice (svoboda slova zrovna), a že se musí předpokládat, že posuzující orgán (tedy obvykle soud, možná přímo Ústavní soud) není magor, a z nošení trička z háknkrajcem nedovodí, že tím nedochází rovnou k "odstraňování demokratického řádu" a jiným podobně dramatickým událostem.
Zkrátka, že je to trochu málo, Antone Pavloviči.

Na tohle téma by tu asi mohla vzniknout debata nad tím rozsudkem, který zrušil ten spolek mladých komunistů; to je pro změnu správněprávní cvičení na posuzování podobných otázek (obrana demokracie versus svoboda slova, myšlení, shromažďování apod.)

Petr Urban řekl(a)...

Ano, Váš výklad ius resistendi et contradicendi je zcela správný a plně s ním souhlasím. Avšak nechápu, jak můžete dovozovat, že demonstrace neonacistů je "odstraňování demokratického řádu", jemuž mají veřejné úřady bránit.

Jinak, byť proti přímé aplikaci ústavních norem nic nemám, v praxi nám obvykle stačí zákonné, a proto není třeba zkoumat, zda veřejné úřady zrovna brání "odstraňování demokratického řádu". Stačí, když budou dodržovat zákony a řídit se zdravým rozumem.

ad mladí kommunisté. To bychom ten rozsudek museli mít. Odmítám se bavit nad jeho novinářským převyprávěním; Hamlet z pohledu předškoláka opravdu není ono.

Anonymní řekl(a)...

Moc pěkná debata, přidám jen poznámku okrajem:

Nacismus samozřejmě neskončil před 63 lety. Tady bych kolegu mírně poopravil, před 63 lety skončila druhá světová válka – vrcholný projev nacismu. Nacismus je ideologie, která kontinuálně trvá do dnes. Stejně chybné by bylo tvrzení, že komunismus skončil v roce 1989 nebo 1991.

Z historické zkušenosti víme, že jde o ideologii nebezpečnou, namířenou právě proti těm nejzákladnějším lidským právům, právům bez jejichž dodržování a aktivní ochrany by celá debata o svobodě slova postrádala smyslu. Evropa je na téma nacismu samozřejmě mnohem citlivější než Spojené státy. Argument o počtu lidí postižených holocaustem žijících právě ve spojených státech mi připadá poněkud zavádějící. Nacismus je postaven především na nacionalismu. Těžko si lze představit, že v multikulturních U.S.A., „zemi přistěhovalců“, by právě tento proud mohl najít silnějšího pozitivního ohlasu. Proto ten „americký“ pocit bezpečí. Spojené státy se staly cílem mnoha nacismem postižených rodin právě z toho důvodu, že v této zemi očekávaly jinou, lepší, nacismem nezatíženou budoucnost. A jak je vidět, tento předpoklad byl správný. Evropa nacismem zatížená je, proto se před ním snaží aktivně svoji „demokracii“ bránit.

Evropa byla zasažena nacismem, U.S.A ne. Spojené státy byly (drtivěji než Evropa, avšak narozdíl od ní pouze jednou) zasaženy islámskými radikály...a hle na reakci této „Mekky“ demokracie. V obou případech je prostě strach silnější než lidská práva. Na debatu by ale určitě bylo, kdo tomu strachu podléhá více….?

Anonymní řekl(a)...

V.J.C. ad Petr Urban:

přesně, to bychom ten rozsudek museli mít; já jsem chtěl jen lehce dloubnout, jestli neví někdo něco bližšího, protože to vypadá zdálky dost zajímavě.

Jinak, zdá se, převažuje mezi přítomnými k § 260 skepse. Zajímalo by mne, zda někdo z přítomných není trestní právník.

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Petr Urban řekl(a)...

Trvám na to, že nacism skončil v roce 1945, protože Spojenecká kontrolní rada ho postavila mimo zákon. Tento názor zastává i Nejvyšší soud ČR v rozsudku ve věci Michal Zítko v. Česká republika ze dne 24. července 2002, sp. zn.
5 Tdo 337/2002: "Za hnutí je třeba naproti tomu považovat fašismus či nacismus, jak na to správně poukazuje odvolací soud, který se však nevypořádal s tím, co v odůvodnění svého rozsudku uvedl soud I. stupně, a to, že tato hnutí je třeba považovat za hnutí „minulá“ (č. l. 16 rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 25 T 133/2000), zatímco propagované hnutí, jak již bylo shora uvedeno, musí existovat a působit v době, kdy mělo dojít ke spáchání trestného činu obviněným. Nejvyšší soud si je samozřejmě vědom, že i v současné době mohou u nás i v zahraničí existovat a zřejmě i existují různá neofašistická hnutí, která mohou používat jako ideologický zdroj i knihu Mein Kampf, jejímž autorem je Adolf Hitler. Na taková hnutí však dokazování v předmětné věci nebylo dosud zaměřeno, a proto je také soudy nemohly v napadených rozhodnutích uvést."

Mezi nacismem a neonacismem jsou podstatné odlišnosti. Zatímco nacism hlásal německou supremaci, neonacism hlásá supremaci bílé rasy. Je ostudné, že když jsem se o tom chtěl přesvědčit methodou ad fontes, musel jsem jít na zahraniční servery, protože neonacistické ideologické texty jsou v ČR zakázány en bloc.

Kommunism jako ideologie neskončil v roce 1991, protože kommunistické strany trvají kontinuálně dodnes. Naproti tomu neexistuje žádná nacistická strana.

Neexistuje nic takového jako nebezpečná ideologie. Je nebezpečný kommunism? V Západní Evropě žádné škody nezpůsobil. Je nebezpečné křesťanství? Dnes ho naopak považujeme za ideologii humanismu. Je nebezpečný islám?

Prakticky každá ideologie je namířena vůči nějakému lidskému právu. Příkladem je liberalism, který je namířen proti právu na práci. Etc.

Jsem 100% pro, aby se lidská práva respektovala a chránila. Nicméně, pokud se politická práva upírají neonacistům a kommunistům, je tato these pouhou proklamací v rozporu s praxí.

Evropa je na téma nacismu samozřejmě mnohem citlivější než Spojené státy.
Toto házení do jednoho pytle zcela odmítám. Někdo citlivější je, někdo není, na občanství nezáleží.

Empirické průzkumy dokazují, že neonacism má v USA zhruba stejnou podporu jako v Evropě, tj. mizivou.

Těžko si lze představit, že v multikulturních U.S.A., „zemi přistěhovalců“, by právě tento proud mohl najít silnějšího pozitivního ohlasu.
Každá akce budí reakci. Neonacism je právě hnutí, které se profiluje odporem k multikulturalismu. Heslo "White Power" tam má stejný ohlas jako v Evropě, ne-li větší.

Nechápu Vaši thesi, že Evropa má nacismem zatíženou budoucnost.

Co je to vlastně "zásah nacismem"? Je (bylo) nacismem zasaženo Švýcarsko? Proč je tam popírání holocaustu illegální? Je (bylo) nacismem zasaženo Španělsko? Proč je tam popírání holocaustu legální?

9/11 je sice obrovské trauma, ale pořád ještě nebyl v USA islám postaven mimo zákon, jak by vypadalo "evropské" řešení.

Anonymní řekl(a)...

"Neexistuje nic takového jako nebezpečná ideologie. Je nebezpečný kommunism? V Západní Evropě žádné škody nezpůsobil."

Proboha, slitování. Pane Urbane, tohle je přímo diskusní atomovka; věřím, že devět z deseti grafomanů by vás po spatření této věty rádo zavalilo písmenky; zatím se skromně hlásím jako první.

Tvrzení o nebezpečnosti jistého názoru je jen hodnocením; tudíž veškeré další závěry berte jako IMHO.
"Humble opinion" tohoto druhu je zajímavý tím, že ovšem má přímý vliv na platnou legislativu; pokud ho sdílí rozhodující skupina společnosti, stane se závazným.

Takže pro primo - jste v tomto názoru proti této skupině, která je nyní v EU jasně dominantní, která si naopak myslí, že nebezpečné názory existují, a prosadila všeobecně např. trestnost popírání holocaustu. Jde zejména o nacismus (jehož nebezpečnost se všeobecně uznává, viz shora), a komunismus (jehož nebezpečnost se uznává částečně - v ČR spíše ano, na Západě spíše ne).

pro secundo - zkušenost s některými názory je vskutku drastická; praktické výsledky situace, kdy tento názor ovládl nějakou zemi, jsou snad úplně bez výjimky katastrofální - nevzpomínám si na jediný dobře fungující nacistický či komunistický stát.
Názor, že na západě se v důsledku komunismu nic zlého nedělo, naprosto nesdílím; menší škody lze připsat jen tomu, že žádný západní stát komunismus nedokázal úplně ovládnout.

pro tertio - pokud jste radikálním obhájcem lidských práv coby fundamentu práva, ať již z jakýchkoli příčin, "měkkost" k podobným názorům je tím prakticky vyloučena; můžete mít totiž buď svobodné hlásání těchto učení, nebo lidská práva, ale ne oboje najednou. Pokud je necháte na pokoji, oni určitě nenechají na pokoji vás.

Pro mne stojí otázka opět jako posouzení určité míry; jak velké úsilí a jak důrazné prostředky smí demokracie použít ke své obraně proti podobným učením, aby
- dosáhla nějakého cíle
- nezpůsobila škody na lidských právech ještě větší.

Argonantus ideologický

Jan Petrov řekl(a)...

Nevím, zda se lidé hlásí k neonacismu, protože

a/ je ta ideologie hluboce oslovila;

anebo

b/ se chtějí hlásit k nějakému kolektivu, který vyznává "vojenský řád" (blood and honour) a chová se, ehm, kolektivisticky (Čechy Čechům). A že kolektivy s uvedenými parametry užívají nacistickou symboliku. A že než nějaký kolektiv vytvářet je snadnější připojit se k již existujícímu.

Pokud platí b/: Jak by se podle práva postupovalo proti skupině "Kališníků", kteří by -- vycházejíce z "nejlepších" českých tradic -- hlásali "Čechy, Čechům", zakládali si na jakési bojeschopnosti a organizovanosti a používali husitskou symboliku?

Petr Urban řekl(a)...

Plně uznávám, že mé názory jsou v menšině. Nicméně většinový názor vychází z chybné analysy, která, mimo jiné, způsobila, že KSČ vyhrála volby.

Úspěch nacismu v Německu nebyl způsoben nebezpečností nacismu, která je jako každá extrémní ideologie nesmyslná. Byl způsoben karthaginským mírem po WW I. To byl první rozhodující faktor, ale sám o sobě by nestačil. Druhý rozhodující faktor byla velká hospodářská krise. To, že Německo bylo nacifikováno, byla spíše jen náhoda; stejně dobře mohlo být kommunisováno, byla jen otázka času, která z těchto dvou extrémních ideologií se uchytí.

Podle názoru anonyma existuje nacism dodnes. Nuže, ptám se, jak to, že se nikde neuchytil, když je tak nebezpečný, že ho musíme aktivně potlačovat?

Naprosto stejná je situace u kommunismu. V Rusku by nikdy nezvítězil, nebýt WW I a únorové revoluce. Zde dokonce hraje roli třetí faktor: Neschopnost bílých v občanské válce.

To samé platí pro ČSR. Nebýt WW II a vyhnání Němců, nikdy by se kommunism v ČSR neprosadil. Tak jakápak nebezpečnost. V UK a USA to dobře vědí, a proto tam extrémisté mohou volně působit.

zkušenost s některými názory je vskutku drastická
Ano. Například křesťanství má jen v letech 1550–1650 na svědomí cca 20 000 upálených čarodějů a čarodějnic.

Otázka funkčnosti je věc druhá. Myslím, že totální podpora nacismu Němci těsně před WW II byla způsobena tím, že si mysleli, že stát funguje.

Názor, že na západě se v důsledku komunismu nic zlého nedělo, naprosto nesdílím
To je sice hezké, ale nějaké argumenty by nebyly?

menší škody lze připsat jen tomu, že žádný západní stát komunismus nedokázal úplně ovládnout
V indickém státě Kerala vládne kommunistická strana již dlouho.

můžete mít totiž buď svobodné hlásání těchto učení, nebo lidská práva, ale ne oboje najednou
To je ale nesmysl. Můj názor je, že lidská práva patří všem lidem na celém světě, včetně neonacistů a kommunistů. Ve Spojeném králoství i USA to tak funguje a to by měl být náš vzor, nikoliv chybná analysa příčin vítězství nacismu i kommunismu.

Pokud je necháte na pokoji, oni určitě nenechají na pokoji vás.
Opět argumentuji příkladem UK a USA. I tam jsou extrémisté zcela marginální skupinou jako u nás, nicméně na rozdíl od nás je jejich existence nevzrušuje a nesnaží se je persekuovat.

Anonymní řekl(a)...

Omlouvám se, že zase překračuji páně Petrovovu otázku, ale

http://domaci.ihned.cz/c4-10006000-23505620-002000_d-miroslav-mares-co-v-cesku-obnasi-zakaz-obcanskeho-sdruzeni

V.J.Cepl

Jan Petrov řekl(a)...

Prosím, překračujte, jak libo. Pokud narážíte na to, že jsem svůj koment smazal a poté znovu vložil -- neudělal jsem to proto, abych na něj upozornil, ale proto, abych jej upravil.

Anonymní řekl(a)...

Vojtěch J. Cepl to Jan Petrov:

Omlouvám se za omluvu... jsem jen trochu bezradný, jak s vaší otázkou naložit; tady by to chtělo asi buď autora článku, nebo toho trestního odborníka.

Pokud pan Urban pochybuje o kontinuitě nacistů, pak je nasnadě pochybovat o kontinuitě současných "kališníků". Posuzoval bych je asi jako hnutí zcela nové.

Moje bezradnost také plyne z toho, že žaloby na ochranu osobnosti na podobné spolky se mi zatím nevyskytly, i když by se občas přímo nabízely (zásah do cti a důstojnosti, do soukromí nebo jiných práv konkrétní osoby).

Laická veřejnost je zatím stále vycvičena v rovnici právo = trestní právo, a jiným směrem není zvyklá uvažovat.

Matěj Šuster řekl(a)...

Já se domnívám, že by neonacisté zcela jistě měli mít právo např. vydávat si a šířit jakékoli tiskoviny, jaké uznají za vhodné. Co se týče jejich akcí, tak by měli mít právo uspořádat svou sešlost na svém majetku anebo si k tomu účelu pronajmout soukromý majetek někoho jiného (pokud najdou vlastníka ochotného jim svůj sál či pozemek pronajmout). Nepřipadá mi ale ani zdaleka jednoznačné, že by měli mít nějaké nezadatelné právo na to vyjařovat své názory na VEŘEJNÝCH ulicích a náměstích. Pokud lze legitimně z veřejného proistranství vykázat např. prostitutky kvlůli tomu, že budí veřejné pohoršení, proč ne nácky?

Anonymní řekl(a)...

Vojtěch J. Cepl:

"že by neonacisté zcela jistě měli mít právo např. vydávat si a šířit jakékoli tiskoviny, jaké uznají za vhodné".

Třeba konkrétní návod, jak otrávit co nejvíce lidí bojovou chemickou látkou?

Tomáš Pecina řekl(a)...

Pokud lze legitimně z veřejného prostranství vykázat např. prostitutky kvůli tomu, že budí veřejné pohoršení, proč ne nácky?

Protože právo šířit své názory slovem a písmem je ústavně chráněno, kdežto právo nabízet sexuální služby nikoli.

Ani z praktického hlediska to není dobrý nápad, protože takovým způsobem by se jen zvýšila atraktivita takto oficiálně tabuisovaného a ostrakisovaného hnutí.

Znám osobně příliš mnoho tzv. pravicových extremistů, než abych si o jejich mentální úrovni dělal jakékoli iluse. Příklon k těmto hnutím pramení většinou z hlubokého komplexu méněcennosti: "nácek" si uvědomuje, jak je sám společensky bezvýznamný, neschopný a marginalisovaný, takže seberealisaci nachází tam, kde tento jeho handicap akceptují, popř. přetvoří v přednost. Proto jsou takovým hnutím vyzdvihovány ty "kladné vlastnosti", kterým může i takto znevýhodněná osoba dostát: rasový původ, úcta k autoritě, slepá poslušnost, kolektivistické ctnosti (Kameradschaft v nacistickém smyslu).

Tím, že na takového bezvýznamného človíčka zaměříte kameru, mu dodáte pocit důležitosti a popularitu hnutí rázem zvýšíte o stovky procent.

Petr Urban řekl(a)...

Vida. Na rozdíl od Tomáše Peciny by mne ten libertariánský pohled vcelku uspokojil. Aspoň něco.

Nicméně, vidím v něm falešnou dichotomii mezi soukromým a veřejným. Zatímco v soukromí smím vše, na veřejnosti nesmím skoro nic. Ale tímto rozporem se vyznačují především diktatury. V demokracii bych měl mít právo to, co dělám v soukromí, dělat i na veřejnosti, přičemž pod soukromí zde nezahrnuji zcela intimní záležitosti, které dělám sám nebo ve dvojici.

Petr Urban řekl(a)...

Co se týká návodu, jak otrávit co nejvíce lidí bojovou chemickou látkou, plně postačí test vyvinutý SCOTUS: imminent lawless action.

Matěj Šuster řekl(a)...

Tomáš Pecina

Chcete říci, že v očích ústavy je "právo" nácků, aby na veřejné ulici hajlovali a skandovali třeba "Čechy Čechům!" a "černé svině", hodnotnější, než "právo" prostitutky, aby na veřejné ulici "lovila" své klienty? :o)) Co když tím prostitutka veřejně projevuje svůj nesouhlas s panující většinovou morálkou? :)


-----------------

OK, to byl jen pokus o vtip (tedy do značné míry).

Samozřejmě, že svoboda projevu je v současnosti tak či onak chráněna v Listině.

Ale já se ptám, proč by měla jít svoboda projevu až tak daleko, že by každý měl právo vykřikovat si na veřejné ulici cokoli se mu zachce?

Já si myslím, že zde lze argumentovat jen na základě zásady nediskriminace (ve vztahu stát - občan), ale pak je otázkou, zda opravdu nelze takovou diskriminaci nácků ospravedlnit, jak se zřejmě domnívají TP a PU.

POZN:
Mimochodem, existuje-li "VEŘEJNÁ televize" (např. ČT), lze analogicky tvrdit, že pokud zamezíme náckům v tom, aby v täkové televizi zazněly jejich názory, znamená to, že porušujeme jejich právo na svobodu projevu?

Pokud ne, proč ne?

Petr Urban řekl(a)...

Nejprve k České televisi. Je veřejným ústavem. Její kapacita je omezená, a proto má vysílat jen to, co je hodno veřejného zájmu. Ideologie marginálních skupin to není. Stát má povinnost omittere a patí, ale jen málokdy má povinnost facere či dare.

Co když tím prostitutka veřejně projevuje svůj nesouhlas s panující většinovou morálkou? :)
Ten je nutno projevovat explicitně, tj. například veřejným shromážděním.

Ale já se ptám, proč by měla jít svoboda projevu až tak daleko, že by každý měl právo vykřikovat si na veřejné ulici cokoli se mu zachce?
Protože si vládnoucí elita nemůže veřejný prostor monopolisovat. To je princip demokracie.

Matěj Šuster řekl(a)...

Jo, to co říkáte, dává celkem smysl. :)

Akorát k Televizi:
A kdyby zákon o ČT výslovně prohlásil třeba "do žádné televizní debaty nesmí být pozván zástupce extremistické organizace (např. neonacista)", bylo by to taky OK?

Za druhé, troufnu si tvrdit, že běžnému občanovi daleko větší újmu způsobí např. omezení dopravy atd, které vyvolá např. demonstrace proti Světové bance, než by způsobil jeden pronacisticky zaměřený pořad na ČT.

Prostě by k celé té spoustě stupidních pořadů, které vysílá ČT, jen přibyl jeden další. What´s the Buzz all about? :o)))

Warning: "troll mode"

Matěj Šuster řekl(a)...

Jo ještě k tomuhle:

Já:
"Co když tím prostitutka veřejně projevuje svůj nesouhlas s panující většinovou morálkou?"

Vy:
Ten je nutno projevovat explicitně, tj. například veřejným shromážděním.
------

No, a co třeba pálení americké vlajky - to nepochybně také přece není explicitní projevení názoru na USA (či americkou politiku), nýbrž jde jen o faktické konání?

Petr Urban řekl(a)...

To by OK nebylo, protože by se paušálně a diskriminačně stanovil veřejný zájem, ačkoliv v konkrétním případě by byl třeba jiný.

Jenže demonstrace je obecným užíváním pozemní kommunikace. Může to někomu způosbit nepohodlí, ale od toho ta kommunikace je. Dopravní zácpa také není ideální, ale přesto nelze nikoho vylučovat z obecného užívání na základě diskriminačně stanovených kritérií.

Prostě by k celé té spoustě stupidních pořadů, které vysílá ČT, jen přibyl jeden další.
Tak to máte pravdu. To je ale problém ČT, nikoliv veřejnoprávní televise jako konceptu.

No, a co třeba pálení americké vlajky - to nepochybně také přece není explicitní projevení názoru na USA (či americkou politiku)
To je explicitní projev, protože konotace takového jednání jsou zřejmé.

Anonymní řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Miroslav Mareš řekl(a)...

Vstupuji do diskuse až na její závěr, a proto se stručně vyjádřím jen k jejím nejdůležitějším bodům. V podstatě jsem na většinu svých tvrzení nenašel v diskusi polemický názor, s výjimkou (mimořádně důležitého) prvního příspěvku pana Urbana.
Diskuse se stočila k tomu, zda mají platit § 260 a následující, o čemž článek provoplánově nebyl.
Ten byl spíše o tom, kam jejich platnost může vést. Rozpor § 260 s Ústavou, který predikuje pan Urban, totiž ÚS nekonstatoval. Z evropského "lidskoprávního" hlediska připomínám článek 17 EÚLP ("
Nic v této Úmluvě nemůže být vykládáno tak, jako by dávalo státu, skupině nebo jednotlivci jakékoli právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů zaměřených na zničení kteréhokoli ze zde přiznaných práv a svobod nebo na omezování těchto práv a svobod ve větším rozsahu, než to Úmluva stanoví").

ČR nevznesla výhrady k mezinárodním a evropským normám, které ČR zavazují omezovat svobodu projevu ve sledované oblasti. Je ovšem pravdou, že ty se týkají hlavně § 198 a 198a, částečně § 261a, zatímco k § 260 a § 261 nás mezinárodní smlouva, resp. Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia, nezavazuje. A připomínám, že návrh nového trestního zákona přináší "verbálek" v zásadě ještě více. Upozorňuji na to jako na fakt, který nehájím.
Pokud jej chce nekdo zmenit, musí působit na poslance a senátory nebo na ústavní soudce.

Rozsudek mělnického soudu, o němž píše pan Pecina, jsem nečetl, a proto se mě k němu obtížně vyjadřuje. Připomínám jen usnesení Nejvyyšího soudu 3 Tdo 559/2004. Ale obecně to možná potvrzuje můj argument, že řada orgánů v činných v trestním řízení není ztotožněna s tvrdostí aplikace stávající právní úpravy.

Podle původní důvodové zprávy k hlavě desáté z roku 1961 je cílem § 260 v podstatě to, aby nedošlo ke znovunastolení fašismu. Proto se nedomnívám, že z hlediska § 260 je chráněným objektem či hodnotou odkaz obětí nacismu či pieta k nim (tím reaguji na jeden anonymní příspěvek), ale spíše určitý řád založený na ochraně lidských práv bránící zločinům proti lidskosti, resp. lidskost sama o sobě.
K otázce konce nacismu: nacismus skončil jako politický režim v nacistickém Německu, existují však reálné struktury, které politicky pokračují v jeho činnosti, i když v různých mutacích. Vžilo se pro ně označení neonacismus, i když v současnosti dochází k inflaci tohoto pojmu v médiích a jsou jím ozančovány subjekty, které neonacistické nejsou.
Argument, který spočívá v tom, že stávající neonacistické hnutí není zatím (a možná už nikdy nebude) schopno naplnit závažné následky, předpokládané hlavou desátou TrZ, je sice logický, ale není pokud je mi známo českou judikaturou uznáván.

Debata o nutné obraně je spíše terminologickým sporem, v podstate souhlasím s panem Ceplem co se týče obsahu.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Mělnický rozsudek.

Petr Urban řekl(a)...

Ačkoliv jsem mluvil spíše de lege ferenda než de lege lata, věřím, že nižší úroveň ochrany lidských práv v ČR než ve Spojeném království nebo USA nemůže být navždycky. Jsem optimista.

Čl. 17 EÚLP nemožňuje potlačovat lidská práva neonacistů či kommunistů. Věřím, že doktrína imminent lawless action se prosadí i v ČR.

ČR nevznesla výhrady k mezinárodním a evropským normám, které ČR zavazují omezovat svobodu projevu ve sledované oblasti.
Bohužel. Je na čase tak učinit a zbavit se konečně kommunistického dědictví.

A připomínám, že návrh nového trestního zákona přináší "verbálek" v zásadě ještě více.
Nemyslím. Například jsem osobně prosadil zásadní redukci podněcování: "V souladu se zásadou subsidiarity trestní represe se trestnost u trestného činu podle § 361 omezuje jen na podněcování k trestnému činu a u schvalování trestného činu se trestnost verbální formy omezuje pouze na zločiny."

Pokud jej chce nekdo zmenit, musí působit na poslance a senátory nebo na ústavní soudce.
Prubířským kamenem bude pomluva.

Co se týká rozhodnutí NS ČR ze dne 26. května 2004, sp. zn. 3 Tdo 559/2004, byť se s ním neztotožňuji, připomínám, že nebyl o nošení "závadového" oblečení, nýbrž o hajlování.

Proto se nedomnívám, že z hlediska § 260 je chráněným objektem či hodnotou odkaz obětí nacismu či pieta k nim (tím reaguji na jeden anonymní příspěvek), ale spíše určitý řád založený na ochraně lidských práv bránící zločinům proti lidskosti, resp. lidskost sama o sobě.
Nemyslím. Cílem § 260 TZ je potlačovat lidská práva antiestablishmentových menšin jako jsou neonacisté či kommunisté. Tato právní norma je v rozporu s čl. 2 odst. 1 Listiny: "Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání." Ustanovením § 260 TZ se stát váže na ideologii antifašismu a antikommunismu, což je nepřípustné.

existují však reálné struktury, které politicky pokračují v jeho činnosti, i když v různých mutacích.
Které? Sozialistische Reichspartei Deutschlands (SRP) byla zakázána v roce 1952.

Znovu připomínám, že mezi nacismem a neonacismem je ten podstatný rozdíl, že neonacism nehlásá německou supremaci.

Jan M. Passer řekl(a)...

Považuji za velmi polemický názor Petra Urbana, podle nějž je úroveň ochrany lidských práv v České republice nižší než ve Spojeném království nebo Spojených státech.

Euroatlantická civilizace se vyznačuje v zásadě stejným katalogem lidkých práv, v němž ovšem různé státy kladou důraz na různé hodnoty. Pohledem Spojených států se jistě může zdát ochrana svobody projevu v České republice či kontinentální Evropě nízká, ale v opačném gardu může Evropa podobně vnímat např. ochranu práva na život a trest smrti ve Spojených státech. Podobně se evergreenem několika postů staly americké úvahy o legalizaci mučení (a zde přisvědčuji jednomu z komentářů, který nepolemizoval s možným mučením ve stavu nutné obrany nebo krajní nouze, ale s jeho legislativním zakotvením). Zmiňuji přitom jen nahodilé příklady, odlišností "ve prospěch" té či oné strany Atlantiku lze nepochybně nalézt mnohem více.

Shrnuto, interpretace a aplikace jednotlivých práv téhož katalogu se ve Spojených státech a v Evropě liší. Z toho podle mne ovšem nelze dovodit, že úroveň ochrany lidských práv en bloc je ve Spojených státech větší než v ČR či Evropě, nebo naopak.

Rámec této poznámky i mé časové možnosti by překročila úvaha, nakolik jsou tyto rozdíly legitimní, nakolik odpovídají odlišné historické zkušenosti, společenskému uspořádání apod. - v každém případě se však domnívám, že není namístě zjednodušující paušalizace.

Petr Urban řekl(a)...

Nejprve mi dovolte ocitovat názor assistenta ústavního soudce Petra Černého: Zákaz shromáždění. In PrRo 5/2008, pp. 159–160: "Radikální opatření preventivního rázu, kterými je potlačena svoboda shromažďovací a projevu v jiných případech než při podněcování k násilí nebo odmítání demokratických principů – ať se státním orgánům některé názory a slova mohou zdát jakkoliv šokující a nepřijatelná a ať mouhou být požadavky jakkoliv nelegitimní – prokazují demokracii špatnou službu a dokonce ji ohrožují." Za sebe dodávám, že slova "odmítání demokratických principů" do této věty nepatří.

Co se týká mého názoru, že úroveň ochrany lidských práv je en bloc v USA větší než Evropě, tak za tuto nepřesnost se omlouvám. Měl jsem na mysli toliko politická práva.

Anonymní řekl(a)...

V. J.Cepl:

Sdílím Honzův názor, že paušálně lze práva v USA a v ČR těžko porovnávat; například už jen proto, že základní principy stojí velmi často proti sobě a zdůrazníme-li jeden, potlačíme tím jiný.
Souboj nutné obrany (sebeobrany, krajní nouze atd.) a svobody slova (názoru, svědomí atd.) je zrovna učebnicový případ. Ztotožnit paušálně základní práva se svobodou slova je IMHO naprosto nepřijatelné.

Věc je tím složitější, že v mnoha jiných případech je považován "obranný princip" za typicky americký; souvisí např. se všeobecně sdíleným americkým přesvědčením, že každý má právo se ozbrojovat podle libosti; naopak svoboda slova v souvislosti s náboženskými a sexuálními otázkami je v USA všeobecně posuzována daleko přísněji (soudě třeba podle rozsahu cenzurování běžných filmů u nás a v USA).

Takže jak kdy a jak v čem; takové porovnání by asi vydalo na tlustou monografii.

Že je ovšem u nás také co vylepšovat, o tom není žádných pochyb; to by ale bylo asi na úplně jinou debatu.

Petr Urban řekl(a)...

Nemáte prosím nějaký ucelený text o Vaší doktríně nutné obrany? Nikdy jsem o tom neslyšel.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Značně se mi příčí argumenty typu "V USA je nižší úroveň ochrany lidských práv, protože tam mají trest smrti", a řadím ho blízko komunistickému "A vy zase bijete černochy!".

Vážení, trest smrti je ve státech USA, které ho připouštějí, ukládán za ty vůbec nejzávažnější násilné trestné činy, při nichž zásadně došlo k úmyslnému usmrcení několika osob. Za r. 2006 bylo v celých Spojených státech vykonáno 53 poprav, což je vzhledem k ročnímu počtu obětí vražd (cca 18 tisíc), jak se asi shodneme, zanedbatelné číslo.

Kdybych vzal za svou argumentaci V. J. Cepla, mohl bych tvrdit, že jde o legitimní nutnou obranu společnosti před nejtěžšími delikventy.

Stejně nesmyslné je tvrdit cokoli o censuře v USA: pro svou potřebu si tam mohu koupit jakoukoli knihu (zkuste zajít do českého knihkupectví a chtít Mein Kampf) a na DVD si smím – pro soukromou potřebu – pustit jakýkoli film. Že existují poněkud přísnější pravidla při přidělování ratingů filmům určeným k veřejné produkci, je zcela jiná věc, a souvisí s odlišnou společenskou percepcí určitých themat.

Naopak omezení svobody projevu v Evropě je všudypřítomné a pervasivní: já osobně jsem byl trestně stíhán za "schvalování trestného činu" (jeden z evergreenů českého trestního zákona), a pro verbální delikty obecně jsou každoročně podávány stovky obžalob. Několik lidí již bylo pro takový skutek ve vězení.

Nevyprávějte mi, prosím, nic o srovnatelné ochraně základních práv v USA a v Evropě!

Petr Urban řekl(a)...

Ještě ocituji Petra Černého: Zákaz shromáždění. In PrRo 5/2008, poznámka pod čarou č. 72: "Navíc pronásledování veškeré činnosti těchto extremistů jen přispívá k jejich přesvědčení o vlastní výjimečnosti, mučednictví a pronásledování ze strany Systému, jak nazývají současné zřízení."

Miroslav Mareš řekl(a)...

Souhlasím s názorem , že prosnásledování dodává extremistům pocit výjimečnosti. Navíc je skutečností, že pronásledování za názory a verbální projevy je u soudobých neonacistů (ale i u extremistů řady jiných směrů) zřejmě jediný prvek, který jim může zajistit alespoň určité sympatie části "běžné" veřejnosti. Souhlasím i argumetací pana Peciny o větší míře politické svobody v USA, alespoň z právního hlediska.

Pokud se soustředíme pouze na neonacisty, domnívámm se, že reálnou revoluční sílu ke změně systému současné podobě nemají nikde na světě, at jsou pronásledováni za názory nebo nikoliv. Domnívám se ovšem na rozdíl od pana Urbana, že neonacisté existují, i když nemusí být organizováni do politické strany. Síte svobodného odporu s neonacistickými elementy, sít Blood and Honour/C 18, lidé hlásící se k Werwolfu apod. jsou realitou, i když nemají potenciál k revoluci. Mají ovšem potenciál k násilné činnosti, a proto by měli být přinejmenším monitorováni jako riziková násilná skupina.
Německá nadřazenost není jediným znakem původního nacismu, ostatně již koncem války Němci "pragamticky" uznávali árijství bojovníků různých slovanských a jiných negermánských jednotek SS.

Ještě se vrátím k poznámkám pana Urbana z 8. 4.
Myslím, že čl. 17 EÚLP může být alikován u kohokoliv, mj. u neonacistů (viz rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva 12194/86 Kühnen vs. SRN) či komunistů (pokud by zneužívali práva daná úmluvou).
U zmenšení počtu verbálek děkuji za opravnou informaci.
Ohledně chráněného objektu u § 260 - historickým výkladem lze dospět k tomu, co pan Urban tvrdí ohledně protinacistického a protikomunistického zaměření, nicméně logický výklad umožňuje i aplikaci na ochranu před jinými hnutí se znaky, které zákon předjímá (a znovu připomínám dle mého názoru nelogický závěr kolegia Nejvyššího soudu, že hnutí je skupina). Dovedu si představit třeba aplikaci proti džihádismu.

Ještě se vrátím k mělnickému rozsudku (resp. argumetaci ve zdůvodnění), na nějž dodal link pan Pecina. Podle mě sice nemusela být naplněna formálně-materiální stránka činu a nemusel být prokázán úmysl (i když zde je to na diskusi), ale nesouhlasím s tím, že k vyjadřování sympatií musí někdo přesvědčovat ostatní. To už je spíš propagace. O stupni společenské nebezpečnosti však soudce samozřejmě může rozhodnout i v tomto případě.

Petr Urban řekl(a)...

Proti monitoringu extrémistů vůbec nic nemám a byl bych i pro mnohem důslednější a přísnější postih jakéhokoliv rasově či ethnicky motivovaného násilí. Cílem by mělo být, ať si říkají, co chtějí, ale že nesmějí škodit jiným.

Čestné arijství byl průvodní jev nacismu po celou dobu, to máte pravdu. Přesto vidím rozdíl mezi tím, že je někdo pouhý čestný arijec, a mezi tím, když je plnohodnotným bojovníkem za bílou rasu.

Anonymní řekl(a)...

Promiňte pane Mareš, že to řeknu tak otevřeně, ale to, že by měl být podle vaší interperetace práva odsouzen za černé obleční je opravdu návrat někam hluboko před rok 1989.

Kriminalizovat lidi za účast na nezakázaném shromáždění jde už podle mě také do naprosté krajnosti. Dokážete si představit, jak by se to zneužívalo? Navíc již vidím ty konkrétní Mareše, Zbořily a Gregoroviče, kteří by to posuzovali (pochopitelně, protože již nyní jsou ty "závadné" symboly obvykle tak strašlivě společensky nebezpečné, že soudce musí mít znalce, aby mu objasnil, co vůbec znamenají). Ono už stačí taková extrémní tvrzení, jako že sama slova "národní odpor" jsou propagací hnutí směřujícího k potlačení lidských práv a svobod, a skutečnsot, že těchto divných slov bylo v praxi využito k zcela nesmyslnému rozehnání demonstrace, která mohla bez jakéhokoliv bordelu v klidu proběhnout.

Jinak si myslím, že by bylo férové a z hlediska systematiky zákona i vhodnější vydělit politické trestné činy v TZ do samotné skupiny, opravdu současné paragrafy 260, 261 a 261a působí v trestných činech proti lidskosti jako pěst na oko. Člověk, který si obleče černé oblečení, aby byla demonstrace barevně sladěna, podle mého názoru poškozuje lidskost méně, než tlustá slečna, která si vezme těsné tričko a dole má pak vyvaleného nácka poněkud jiného charakteru, než o kterém se tu nyní bavíme.

Zcela souhlasím s Petrem Urbanem, že receptem je svoboda slova a ne další politická represe. Ono kdyby neonacisté mohli v ČR vyjadřovat své skutečné názory otevřeně, získali by daleko méně sympatií než nyní, kdy se schovávají za líbivá hesla, pod která by se každý třetí člověk podepsal. Ostatně kolik je nyní aktivních neonacistů v Dánsku a USA?

Jasně, že je o tom nejprve přesvědčit politické reprezentanty, ale někdy stačí nebýt ***** a nehnat současné restriktivní normy do krajnosti jako různí Marešové a Mazlové ve svých výkladech.

Petr Svoboda

Petr Urban řekl(a)...

K zajímavé problematice Ehrenarier vizte též Rigga. Ale to s právem nemá nic společného.

Samozřejmě, že neonacisté existují. Neexistují nacisté, kromě několika starců před hrobem.

Domnívám se, že kdyby byl § 260 TZ zneužit v boji proti džihádismu, znamenalo by to vázání ČR na ideologii antiislamismu, což je protiústavní.

Petr Urban řekl(a)...

Ve věci Kühnen v. Německo šlo o protiústavní spiknutí, nikoliv o prostou svobodu projevu. Ale plný text rozhodnutí Komise nemám. Vy ano?

Jakub Malinovský řekl(a)...

Sama účast na nezakázaném shromáždění v ČR trestným činem být z právního hlediska nemůže. Právě zařazení uvedené skutkové podstaty do trestných činů proti lidskosti je závažným argumentem, který uvádí pan Mareš v jiném svém zdejším příspěvku jako "obecně je praktická aplikace § 404 málo pravděpodobná, mj. i s ohledem na vyžadovanou závažnost postihovaného jednání, která vyplývá z logiky zařazení do hlavy třinácté TrZ".

Člověk, který si obleče třičko s Ianem Stuartem, natož pak někdo, kdo má na sobě oblečení určité barvy se nemůže dopustit jednání, které by naplnilo materiální znaky trestného činu. Praxe se k tomu staví všelijak, ale to je již jiná otázka, která spíše souvisí s politikou.

Miroslav Mareš řekl(a)...

K několika posledním příspěvkům moje shrnutí. O formálně-materiálním pojetí trestného činu jsem se vyjadřoval již několikrát, takže k tomu nemám co dodat. Sama účast spočívající ve formě výkonu ústavního práva shromažďovacího trestným činem být nemůže, činnost zneužívající toto právo ovšem podle mě ano. Co kdyby čistě hypoteticky někdo zorganizoval demonstraci pod jakýmkoliv účelem, aby v jejich řadách dostal přepadové komando do blízkosti banky?
Kriminalita pak je u nás jen jedna, žádné politické a nepolitické skutkové podstaty v trestním zákoně v ČR neexistují (něco jiného je faktický stav či kriminologické statistiky). Proto § 260 a násl. nejde zařadit do nějaké "kategorie politických trestných činů", lze je bud zrušit, nebo to, co upravují, jinak naformulovat a přesunout jinam.
K výkladu norem do krajnosti, je otázka co je z hlediska státních orgánů krajnost (zvláště v kontextu několika rozhodnutí Nejvyššího soudu v poslední době a toho, k jakým mezinárodním a evropským normám se ČR zavázala), a dále zda by určitý výklad stávajících norem nezbrzdil nelogické úpravy či zpřísňování stávajících zákonů (viz vyšší trestní sazba za § 260 navrhovaná v novele trestního zákoníku). Znovu opakuji, primární odpovědnost má ve sledované oblasti Parlament a Ústavní soud. Orgány činné v trestním řízení jsou vázány zákony (a orgány činné v trestním řízení také rozhodují o přibrání znalce).
K "ideologii" antidžiádismu či antifašismu - nejde tady spíše o "antipostoje", která ale nemají konsitenstnost vyžadovanou u pojmu ideologie? Domnívám se, že jde. Otázkou je, zda je ideologií demokracie, ale na ní je právní stát v ČR vázán z ústavního principu.
U věci Kühnen vs. SRN bohužel vycházím pouze z komentářů k případu, ale kupř. zde http://www.global.asc.upenn.edu/docs/anox06/secure/july17/valcke/17_valcke_reading1.pdf na str. 20 je je v jeho případě u článku 17 hovořeno o "freedom of expression".

Petr Urban řekl(a)...

Není zneužívání jako zneužívání. Pokud je cílem účasti na demonstraci vyjádřit svůj názor, je to něco úplně jiného, než zneužít srocení lidí. Takové jednání by samozřejmě bylo reprobováno. Neznamená to ovšem, že takovou demonstraci je třeba rozpustit; postačí odklon od banky, neboť zásah do lidských práv musí být minimální.

Odpírat politickým zločincům jejich status je příznak totalitních régimů, které se snaží do jednoho pytle házet své odpůrce a obyčejné kriminálníky. Připomínám zákon č. 123/1931 Sb. z. a n., o státním vězení, který kommunisté pochopitelně zrušili. Jak uvádí Otto: "Sporný pojem politického zločinu lze asi nejsprávněji určiti politickým významem ohroženého právního statku, politickým směrem činu (nikoliv motivem); podle běžného mínění (francouzské a belgické praxe) čítají se sem též t. zv. relativně politické zločiny, t. j. obecné zločiny, jež slouží politickým účelům. Tomu svědčí obvyklá ve smlouvách t. zv. belgická doložka attentátová (dle belg. zák. z 22. bř. 1856), podle kteréž zavraždění (neb pokus zavražd.) náčelníka státu (neb členů jeho rodiny) nemá náležeti k politickým zločinům."

Nemohu souhlasit s Vaší thesí, že úřady jsou vázány toliko zákonností, zatímco ústavností jen ústavní soud. I jiný úřad má ex officio přezkoumat soulad zákona s ústavou.

Podle mého názoru je ideologie jakýkoliv ucelený světový názor. Antifašism, antikommunism i islamofobie k nim patří.

Demokracie je sice ideologií, nicméně normu: "Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání," je třeba vykládat takto: "Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na jinou výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání."

Byť je rozsudek Kühnen v. Německo precedentem, protože jej nemáme k disposici in extenso, je lepší o něm mlčet.

Miroslav Mareš řekl(a)...

Ohledně případného zneužití demonstrace pro mnou zmíněný hypotetický přepad banky se nicméně domnívám, že organizátor i účastníci takto organizovaného (byť nedokonaného) přepadu by byli trestně odpovědni i v případě vynuceného odklonu demonstrace, zvláště pokud by se např. jednalo o činnost v rámci zločinného spolčení (demonstraci by mohli nahlásit třeba s účelem "Za lepší přístup k financím pro prostý lid"). Domnívám se, že v ČR v těchto případech neexistuje přímá vazba mezi ústavně či správně-právní dispozicí k účasti na shromáždění a trestně-právní odpovědností za souběžně realizovanou činnost na tomto shromáždění, ale do společného kontextu je dostává případně až ústavní právo.

Na výkladu pojmu ideologie se zřejmě neshodneme, což ale odpovídá i skutečnosti, že jeho obecně uznávaná definice chybí.

K rozporu mezi platnou právní úpravou a realitou "politických zločinů" jsem se vyjádřil a víceméně uznávám Vaši argumetaci, nicméně z hlediska "psaného práva" jen připomínám vázanost České republiky Společným postupem ze dne 15. července 1996 přijatým Radou na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o boji proti rasismu a xenofobii(96/443/SVV), kde se uvádí, že druhy jednání uvedené v bodu A (v podstatě odpovídající § 198, § 198a a § 261 a 261a TrZ) by neměly být posuzovány jako politické trestné činy (byť v kontextu vzájemné právní pomoci).
Na rozdíl od jiných států zde ze strany ČR opět nebyly vzneseny žádné výhrady.

Miroslav Mareš řekl(a)...

A už mám díky přátelům z OSCE i plné znění Application No. 12194/86
by Michael KÜHNEN against the Federal Republic of Germany, ECHR,
z něhož cituji část, dotýkající se problému, o němž jsme diskutovali:

"Article 17 (Art. 17) covers essentially those rights which
will facilitate the attempt to derive therefrom a right to engage
personally in activities aimed at the destruction of any of the rights
and freedoms set forth in the Convention. In particular, the
Commission has found that the freedom of expression enshrined in
Article 10 (Art. 10) of the Convention may not be invoked in a sense
contrary to Article 17 (Art. 17)"
Takže je to opravdu i ke svobodě projevu.

Petr Urban řekl(a)...

A nemohl byste to někde, například zde, přetisknout? Rozsudky přeci nejsou chráněny autorským právem.

Miroslav Mareš řekl(a)...

Zkuste tento link, ale někdy se to otevře až napotřetí:

http://cmiskp.echr.coe.int/tkp197/view.asp?item=1&portal=hbkm&action=html&highlight=12194/86&sessionid=7023475&skin=hudoc-en

Petr Urban řekl(a)...

Díky za "nakopnutí", před tím jsem hledal na HUDOC špatně. Zde je funkční link.

Petr Urban řekl(a)...

Tohle by mohl podepsat Vyšinskij: "Insofar as the applicant's
requests for the taking of evidence and the hearing of witnesses were
refused, the Commission notes that the applicant had admitted being
the author of the publications at issue and the Court's only task was
to establish whether they contradicted S.86 of the Penal Code."

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ano, přiznání zůstalo korunou důkazů dodnes.