06 dubna 2008

Když právník "jen dělá svoji práci"

Debata, kterou oživilo zveřejnění Yooova memoranda o mučení, přináší i jednu otázku, která je zajímavá v českém kontextu. Týká se odpovědnosti právníka, když „pouze“ vykonává svoji práci - poskytuje právní rady. Udělal nakonec Yoo něco špatného, když sepsal svoje memorandum způsobem, za který je dnes kritizován? A je nějaký rozdíl, když „tu práci“ děláte pro vládu?


Oskarový dokument, který uvedla minulý týden Česká televize, jen potvrzuje, že memoranda nebyla nijak akademickým cvičením - během vyšetřování americkými jednotkami mohlo dojít i k usmrcení vyslýchaných. Film Taxi na temnou stranu vypráví příběh prostého vesničana, kterého v prosinci 2002 zatkli Američané na základě falešného svědectví placeného informátora kvůli podezření z účasti na bombovém atentátu. O několik dnů později zemřel na následky mnohačetných zranění způsobených při výsleších (o dokumentu informuje např. časopis Respekt).

Dodejme, že v tomto případě vyšetřovatelé způsobením smrti vklouzli i do Yoovy úzké definice mučení, neboť jedno z memorand - podepsané vysoce postaveným úředníkem ministra spravedlnosti Jayem S. Bybee [pdf]- definovalo mučení jako techniku, která „musí odpovídat intenzitou bolesti doprovázející závažné tělesné poranění, jako například selhání tělesných orgánů nebo dokonce smrt“ („must be equivalent in intensity to the pain accompanying serious physical injury, such as organ failure, impairment of bodily function, or even death“).[Zde můžete nalézt rozhovor s tvůrcem dokumentu, v 2. minutě záznamu se vyjadřuje i přímo k osobě Johna Yoo]. Případ jen naznačuje, jak asi vyšetřovatelé obecně postupovali - a jak možná i nadále postupují.

Jak vyplývá z rozhovoru s Johnem Goldsmithem, Yoovým kolegou, který se memorandům na Ministerstvu postavil, Yoo psal memorandum v době, kdy už vyšetřovatelé tvrdé výslechové metody používali a podle všeho si musel být vědom, že je jeho memorandum posvěcuje.

Je na tom ale něco špatného? Na jedné z posledních hodin zde na NYU profesor Neuborne uvedl, že by od právníka, „který dělá jen svoji práci“ (což je Yooova obhajoba) čekal mnohem více. Podstatou je podle něj odlišení situace, ve které se nachází advokát, který má svého klienta obhájit před soudem, doslova ho „vysekat z maléru“, a situace, ve které je právník, na kterého se obrátí klient o radu ještě před tím, než uskuteční zamýšlené jednání. V podruhé jmenované situaci je právník Neubornovými slovy „law enforcement official“ - má svoji radou napomáhat dodržování práva, nikoliv jeho porušování. Jak Neuborne uvedl, Yoo svoji radu poskytoval v době, kdy se administrativa ptala do budoucna, jaké techniky jsou nebo nejsou zakázány (popřípadě zda jejich použití může posvětit pouze prezident jako „commander in chief“). Byl tedy v postavení „law enforcement official“ a měl mnohem více vážit, zda je výklad dotčených ustanovení skutečně jediný možný a plně obhajitelný. V tomto ohledu Yoo fatálně selhal. (Viz tento názor Davida Lubana z blogu Balkinization.)

Při Neubornově výkladu jsem si vzpomněl na nedávný článek v Hospodářských novinách, který kritizoval českou vládu za způsob, kterým vede svoji obhajobu před Soudem pro lidská práva ve věci regulovaného nájemného. Vládní zmocněnec měl ve svém vyjádření argumentovat „značně nevybíravě“. Jenže co jiného měl jako advokát státu dělat, pokud chce, aby stát před soudem uspěl? Nebo snad existují nějaká omezení pro advokáta, který zastupuje stát - nad rámec omezení, která platí pro každého advokáta?

A ta otázka není řečnická, přiznám se, že na ni nemám pevný názor. Intuitivně bych na ni dal kladnou odpověď, obtížně se mi ale hledají argumenty, proč by tomu mělo být. Snad proto, že vládní advokát zastupuje státní moc, která mj. reprezentuje určité hodnoty? Chci však na druhou stranu, jako daňový poplatník, aby kvůli tomu stát prohrával spory? (Pro pořádek uvádím, že v případě sporu s majiteli domů se domnívám, že by měl stát s majiteli uzavřít smír, který by reflektoval skutečnost, že se v České republice několik let pošlapávala vlastnická práva, za ignorace několika rozhodnutí Ústavního soudu; a stejně tak si myslím, že by stát měl ve sporu prohrát - ačkoliv jinak právníkům od Víta Schorma moc fandím:-).

Druhá moje poznámka se váže k roli vládních právníků, poskytujících svoje rady mimo rámec soudních sporů. Jak mi Dan Kahan (profesor z Yale Law School, který o Yooovi a Goldsmithovi mluvil jako o "špatném a dobrém" právníkovi ve svém projevu k čerstvým absolventům) nedávno napsal, Yoo a další právníci kteří se na vypracování memorand podíleli, jsou v současné době vyšetřováni Úřadem pro odpovědnost Ministerstva spravedlnosti. Americká administrativa tedy má sama v sobě zabudovaný určitý obranný mechanismus proti selháním svých právníků. Česká administrativa naštěstí tak palčivé problémy, jako ta americká neřeší. Myslím však, že by nebylo na škodu zamyslet se nad tím, o čem všem čeští vládní právníci rozhodují a zda je přitom někdo kontroluje.

31 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

*7*

V tom případě, dělají soudci U.S. Supreme Court svoji práci, když inkorporovali Johna Stuarta Milla do americké Ústavy?

Dělá akademická levice svoji práci, když své morálními názory o rovnosti a diskriminaci představuje jako výklad Ústavy?

A dělá Yoo svoji práci, když - hypoteticky - spáchal to samé, ale v zájmu národní bezpečnosti a ochrany civilního obyvatelstva?

Anonymní řekl(a)...

Nic proti, ale zdá se mi, že se z Torture Memos stává Vaše trauma.

Jan Komárek řekl(a)...

Máte pravdu. Stejně jako Listina práv EU, Evropský soudní dvůr a jiná témata, ke kterým se stále vracím. A teď si představte, že mi pomáháte se léčit;-)

Anonymní řekl(a)...

OK, tak se pokusím opravit některé (všechny jistě neodhalím, nejsem na Torture Memos specialista) nepřesnosti, kterými se již pomalu stáváte proslavený.

„pouze“ vykonává svoji práci - poskytuje právní rady.
Office of Legal Counsel se sice otrocky přeloží jako Kancelář právního poradenství, ale ve skutečnosti funguje obdobně jako česká Legislativní rada vlády. Jejím hlavním úkolem není poskytovat právní rady, nýbrž podávat vládě výklad obtížných právních problémů.

během vyšetřování americkými jednotkami mohlo dojít i k usmrcení vyslýchaných.
Nikoliv mohlo, ale došlo. Jednou z obětí byl Manadel al-Džamadi.

Jay S. Bybee nebyl pouhým "vysoce postaveným úředníkem ministra spravedlnosti", nýbrž náměstkem ministra spravedlnosti a šéf OLC.

Případ jen naznačuje, jak asi vyšetřovatelé obecně postupovali - a jak možná i nadále postupují.
Používání Torture Memo bylo zastaveno.

s Johnem Goldsmithem, Yoovým kolegou
Jack Goldsmith nebyl Yooův kollega, nýbrž jeho šéf.

nedávný článek v Hospodářských novinách
Nedávný, čtvrt roku starý? Který vůbec nezmiňuje, že ad hoc soudcem ESLP pro tuto otázku je Zdeněk Kühn?

Yoo a další právníci kteří se na vypracování memorand podíleli, jsou v současné době vyšetřováni Úřadem pro odpovědnost Ministerstva spravedlnosti.
Není divu. Je tady precedent US v. Altstötter et al.

Jinak ale upozorňuji na to, že Carl Schmitt je populární i na českém ústavním soudě, např. v § 43 nálezu o přílepcích ze dne 15. února 2007, č. 37/2007 Sb., sp. zn. Pl. ÚS 77/06.

Matěj Šuster řekl(a)...

Citát:
"Jak Neuborne uvedl, Yoo svoji radu poskytoval v době, kdy se administrativa ptala do budoucna, jaké techniky jsou nebo nejsou zakázány (...). Byl tedy v postavení „law enforcement official“ a měl mnohem více vážit, zda je výklad dotčených ustanovení skutečně jediný možný a plně obhajitelný. V tomto ohledu Yoo fatálně selhal."
-----------------

1. Nemohu si odpustit uštěpačnou poznámku: je poněkud paradoxní, když přední bojovník proti "kultuře jediných správných odpovědí" najednou začne ve vztahu k jinému právníkovi požadovat, aby se před tím, než zveřejní své právní stanovisko, důkladně ubezpečil, zda jde vskutku o "jediný možný výklad" daného právního předpisu. :o)))

2. Co kdyby vyšlo najevo, že John Yoo sice nepopírá, že jeho výklad byl "jediný možný", ale byl upřímně přesvědčen, že jeho interpretace je správnější a obhajitelnější, než alternativní výklady?

3. Mimochodem, co přesně vlastně znamená sousloví "plně obhajitelné"? Jak poznám, že můj názor je "plně obhajitelný" (na rozdíl od "pouhého" (a méně silného) "obhajitelný" (= i. e. jsem přesvědčen, že tento názor v diskusi mohu úspěšně argumentačně obhájit oproti alternativním názorům)?

4. Nesměšuje se zde tak trochu otázka morální zodpovědnosti a právní odpovědnosti (např. za kvalitně odvedenou právní službu)? Nebo Johna Yooa ten "Ouřad pro odpovědnost" vyšetřuje kvůli domnělému "morálnímu poklesku" jako takovému (a nikoli kvůli porušení nějaké jeho právní povinnosti)?

Matěj Šuster řekl(a)...

OPRAVA:

2. Co kdyby vyšlo najevo, že John Yoo sice neTVRDÍ, že jeho výklad byl "jediný možný", ale byl upřímně přesvědčen, že jeho interpretace je správnější a obhajitelnější, než alternativní výklady?

Jan Komárek řekl(a)...

Petrovi Urbanovi - vidíte, nějak se přece proslavit musím a když se podívám na svoje "poklesky", skoro se stydím, že se někdy považuji za právníka. Snad mi odpustíte, že občas něco amatérsky napíšu sem na blog nebo i jinam:-) Ale zkusím Vás pobavit (nepochybuji, že stejně zábavné to bude i pro další čtenáře JP):

1. Nevěděl jsem, že "podávat vládě výklad obtížných právních problémů" zároveň neznamená "podávat právní rady" (jak jsem psal já) - ale přiznám se, nevím ani teď, jaký je mezi tím rozdíl.

2. "Nikoliv mohlo, ale došlo. [k usmrcení]" - však o tom také píši - nevím, jestli jste příspěvek četl pozorně, tak schválně, kontrolní otázka: o čem byl dokument "Taxi na temnou stranu"? :-)

3. "Jay S. Bybee nebyl pouhým "vysoce postaveným úředníkem ministra spravedlnosti", nýbrž náměstkem ministra spravedlnosti a šéf OLC." Aha, takže náměstek není "vysoce postavený úředník"? A kdo tedy? (Přiznám se, že jsem ten termín použil záměrně, poněvadž jsem nevěděl, jak přesně přeložit "assistant to attorney general" - nejsem si na rozdíl od Vás tak jistý, že "náměstek je ten správný výraz").

4."Případ jen naznačuje, jak asi vyšetřovatelé obecně postupovali - a jak možná i nadále postupují.""Používání Torture Memo bylo zastaveno".
To je pravda - proto také píši, jak "možná" postupují. Přiznám se, že pod pokličku amerických vyšetřovatelů nevidím (Vy ano?), Nicméně o to, zda je waterboarding a jiné podobné kratochvíle zakázán, se stále vede intenzivní debata.

5. Jack Goldsmith nebyl Yooův kollega, nýbrž jeho šéf. Zajímavé, když jsem ještě pracoval na MZV, svého nadřízeného -vládního zmocněnce - jsem považoval za svého kolegu a troufám si tvrdit, že on mě také - ale možná máte na Vašem pracovišti tvrdou hierarchickou disciplínu a vidíte to jinak:-)

6. "nedávný článek v Hospodářských novinách" Nedávný, čtvrt roku starý? Který vůbec nezmiňuje, že ad hoc soudcem ESLP pro tuto otázku je Zdeněk Kühn?
Promiňte, ten čas tak letí... Skutečně, toto je naprosto zá-sad-ní!!! Ale proč bych měl psát, že tam je soudce Zdeněk Kühn fakt netuším...

7. Za ten precedent děkuji, příležitostně se na něj podívám. Mohl byste mi vysvětlit, v čem je relevantní pro "nepřesnost" mého příspěvku?

Věřím, že se skvěle bavíte, jen se obávám, že pro širší okruh našich čtenářů už to zábavné není. Když dovolíte, nebudu s Vámi v této "zajímavé" debatě dál pokračovat.

K zajímavější otázce Matěje Šustra:
Já přece netvrdím, že se Yoo měl přesvědčovat o tom, zda je jeho výklad pravidel "jediný možný". Jde spíš o to, že se příliš nezabýval tím, zda skutečně "jediný možný je". A v tom se odlišuje postavení advokáta a právního rádce - první se prostě snaží nalézt všechny možné a nemožné argumenty, aby svého klienta obhájil; druhý se naopak má snažit předestřít právní stav co nejobjektivněji. Samozřejmě pak jde o otázku, jaký výklad práva je považovaný danou "interpretativní komunitou" za legitimní či nikoliv (a na shodě v rámci té dané interpretativní komunity bude záležet, které otázky jsou "jasné" a které nikoliv). Soudě podle celkem jednoznačných reakcí právníků zde v USA se Yooovo memo za těmito hranicemi pohybovalo. Já si tady samozřejmě nechci hrát na Yooova soudce - jeho případ ale ukazuje problémy, před kterými právníci stojí a které si (podle mého názoru) u nás (tj. v ČR) málokdo uvědomuje. Koneckonců, měl byste o Yooovi možnost debatovat v ČR na jiném fóru než zde;-)?

Matěj Šuster řekl(a)...

Takže podstatou Vašich výtek vůči Johnovi Yoo je vadný výkon jeho profese (prohřešky proti ustáleným pravidlům interpretace právních textů, na nichž se shoduje právnická komunita)? Resp. jeho morální pochybení by pak spočívalo v tom, že ačkoli je jinak kvalitní právní expert a tyto metody výkladu zná a výtečně ovládá, při psaní "torture memos" je (ať již záměrně, či z "nedostatečné opatrnosti") aplikoval prokazatelně nesprávným (např. vysoce selektivním) způsobem.

Rozumím správně?


Tomuhle:
------------
"Já přece netvrdím, že se Yoo měl přesvědčovat o tom, zda je jeho výklad pravidel "jediný možný". Jde spíš o to, že se příliš nezabýval tím, zda skutečně "jediný možný je".
-------------

... moc nerozumím, připadá mi to jako "distinction without a difference". :) Ale v rámci vstřícnosti uznávám, že si dovedu představit, co tím asi chcete říci (= tuto otázku si de facto ani nepoložil, neporovnával alternativní výklady a jejich důsledky / přesvědčivost).

Jan Komárek řekl(a)...

Uff, díky - přiznám se, že v poslední době jen na JP sleduji, kdo mě kde chytí za slovo.

Ano, to jsem se snažil říci. Víte, když jsem pracoval pro VLZ, sám sebe jsem se ptal, zda by nastala situace, kdy bych svému šéfovi řekl: "Omlouvám se, ale tenhle případ nemůžu hájit/nemůžu hledat argumenty v náš prospěch". Nenastala, ale přijde mi užitečné zamyslet se nad tím, co bych v takové situaci udělal. Yoo je (podle toho, co jsem o něm četl a slyšel od lidí tady) velice schopný - v právně technickém smyslu - a řada jeho argumentů v memorandu není vůbec hloupá (alespoň podle toho, co se o nich píše na nejrůznějších místech - sám se je hiodnotit netroufám) Jenže on podle mě v tom rozhodujícím okamžiku vůbec nepřemýšlel, zda je provádění mučení vyšetřovateli správné či nikoliv (abych předešel dalším útokům - ano, ty otázky, na které Yoo v memorandu odpovídal, byly složitější, dají se ale podle mě zredukovat na tuto základní). Zdá se, že prostě předpokládal, že mučení správné je a pak prostě snesl řadu více či méně přesvědčivých právních argumentů v jeho prospěch.

Paradoxní je, že on tím těm vyšetřovatelům vůbec nepomohl - řada důkazů, získaných v průběhu vyšetřování, dnes nelze použít v řízení před soudy. A nepomohl ani administrativě (jejíž pravomoci se snažil tak široce vykládat) - o tom mluví právě Jack Goldsmith v onom článku na NY Times.

Anonymní řekl(a)...

Ad Matěj

JK netvrdí, že kdyby byl Yoo pečlivější, tak by přišel na to, že jiné řešení bylo jediné správné.

JK tvrdí, že kdyby byl Yoo pečlivější, tak by přišel na to, že jeho řešení nebylo jediné možné.

Nechápu, proč Ti JK na Tvoji uštěpačnou poznámku naletěl.

Tomáš Sobek

Matěj Šuster řekl(a)...

TS, před zaslouženým odebráním na lože:

Předpokládám, že v první větě máš překlep a místo "by přišel na to, že jiné řešení bylo jediné správné", tam má být zápor ("NEbylo"). Celý "fór" pak spočívá v otázce, zda lze v daném kontextu ztotožnit "jediné možné" a "jediné správné". Z hlediska formální logiky (asi) ne, ale z hlediska té druhé logiky, kterou jsem zapomněl, jak ji označuješ (materiální logika? - viz: "toto je zákon, tedy právní předpis") to prakticky ztotožnit v tomto kontextu imho lze -- vždyť přece JK použil sousloví "jediný možný a plně obhajitelný", a to lze klást na roveň "správnému výkladu".

Matěj Šuster řekl(a)...

Každopádně uznávám, že s odtupem pár hodin se mi ta "uštěpačná poznámka" jeví výrazně méně oprávněná, než tomu bylo předtím. :o) Tak já ji tedy odvolávám ...

Tomáš Pecina řekl(a)...

Nemoha usnout, zkusím předestřít svůj výklad tohoto problému:

Zvláštní postavení právníka, který pracuje pro vládu (pro stát), nedovozuji z toho, že stát je "nositelem (morálních či jiných) hodnot", nýbrž z principu vázanosti státu a jeho orgánů zákonem.

Diference je subtilní: zatímco advokát může (a musí) ve prospěch svého klienta použít všechny argumenty, které má k disposici a o nichž je přesvědčen, že mohou klientovi v řízení svědčit, bez ohledu na to, zda je sám přesvědčen o jejich správnosti, právník-státní úředník by měl používat jen to, co on sám pokládá za správný a obhajitelný výklad zákona.

Příklad:

Obviněný, který byl soudem zproštěn nebo jehož trestní řízení bylo (vyjma speciálních případů typu agraciace) zastaveno, má právo požadovat od státu náhradu nákladů obhajoby, mandatorní i fakultativní. To vyplývá z Listiny a je to jednoznačně podloženo judikaturou; u soudů bývá výsledek podobných sporů jednoznačný.

Právník ministerstva spravedlnosti, který to ví (nemůže ze spousty těch prohraných sporů nevědět) a přesto nárok obviněného s odvoláním na ustanovaní § 151 odst. 1 TrŘ odmítne (MSpr to mimochodem dělá zcela pravidelně), sice ušetří státu určité prostředky – zdaleka ne všichni obvinění mají trpělivost nebo i prostředky podat za této situace žalobu k soudu – jedná však nepřípustným způsobem a podle mého názoru se může dopustit i trestného činu podle § 158 odst. 1 odst. a) TrZ (sporné by ovšem mohlo být, zda šlo o výkon pravomoci veřejného činitele).

Je to analogické situaci, kdy by úředník úřadu práce nebo sociálního odboru odmítl vyplatit uchazeči dávku, na kterou má ze zákona nárok: zdaleka ne každý by podal žalobu a stát by tím ušetřil obrovské sumy, přesto nikoho tento způsob řešení rozpočtové krise nenapadne, prostě proto, že státní úředník je vázán zákonem a podobné zvůle se nesmí vůči občanovi dopustit.

Stejně striktně bych po úvaze hodnotil i jednání vládního zmocněnci při ESLP: i on byl do své funkce delegován státem, je státním úředníkem a je vázán zákonem, proto, přestože se to může prima facie jevit jako porušení principu rovnosti zbraní a fair procesu, neměl by v řízení před ESLP uplatňovat nic, co není schopen sám před sebou a před svou vládou obhájit.

Pokud jde o "nevybíravost" jednání těchto zmocněnců, mohu z jednoho konkrétního případu potvrdit, že zmocněnec ve snaze uspět u ESLP dával – na hlavičkovém papíře MSpr – pokyny katastrálnímu úřadu, jak má postupovat, aby protistrana ve sporu nemohla uspět, resp. aby její úspěch byl pouze částečný (což se nakonec i stalo).

Anonymní řekl(a)...

Jen poznámka: Já se skvěle nebavím, právě naopak. Jen se řídím heslem: "Na hrubý pytel, hrubá záplata."

Vzhledem k tomu, že jste napsal, že Vás má reakce nezajímá, tak se nebudu namáhat.

Anonymní řekl(a)...

Ale aby zmocněnec vlády či jiného kolektivního orgánu uplatňoval svou vlastní morální zásadu, to mi přijde pochybné.
Sice je možný stav, kdy si jej tento orgán vybere, protože má shodné názory, ale je nepravděpodobné, že to bude platit v každé věci. Spíše bude dotyčný poslouchat pokyny, protože není důležité, co si myslí on, ale co si myslí celek, jehož on je zástupcem (i součástí). A celek může mít jiný názor než jeho součást, dokonce může mít i jiný názor než všechny jeho součásti...Takže až na donebevolající výjimky by měl dělat, co se mu řekne, a ne, co mu přijde vhodné.

Anonymní řekl(a)...

ad Matěj

Nechybí mi tam zápor. Vtip je v tom, že jsi špatně negoval.

Moje úvaha:
JK popírá, že výklad pana Yoo je jediný možný, tedy JK tvrdí, že existují i jiné možné výklady.

Tvoje úvaha:
JK popírá, že výklad pana Yoo je jediný možný, tedy JK tvrdí, že existuje jiný výklad, který je jediný možný.

Tomáš Sobek

morituri řekl(a)...

Přátelé, přátelé. Soudce i advokát jsou lidé. Vyjděme z prostého srovnávání dvou exponovaných sociálních skupin: top manažerů a soudců. Těch prvních je méně, jejich cesta na vrchol je lemována mohylami neúspěšných - třebas ne neschopných a hloupých - a jejich osud je povětšinou důsledkem neúmyslných chyb v nových situacích. Obyvatelé mohyl umírají v bídě a za mřížemi. A i ti manažeři, kteří projdou drastickým, náročným a zcela darwinovským sítem, postupují správně pouze ve dvou případech z deseti. Soudci neprocházejí takovým sítem, jejich neúmyslné omyly nejsou trestány a jejich počet je neskonale vyšší. Nejsou - a nikdy nemohou být - vzděláni a vyzkoušeni v oborech, na které aplikují právo. Mají svůj názor, a ten bývá vadný. Mají své slabosti, které, zjednodušeně řečeno, brání osobnosti provést dobré rozhodnutí v určitém okruhu témat. A přesto MUSÍ rozhodnout. Osobně jsem vděčný za jedno správné rozhodnutí z šestnácti, které padly v mém případě za devět let. To je slušné procento na člověka bez odpovědnosti a bez absolvování právního a ekonomického survivalu. Právo není stroj a od právníka a soudce nečekejme - jak jsem mnohokrát slyšel - spravedlnost a právo, ale prostě rozsudek a názor.

Anonymní řekl(a)...

Vojtěch J. Cepl to Tomáš Pecina:

"podle mého názoru se může dopustit i trestného činu podle § 158 odst. 1 odst. a) TrZ"

Jste skutečně tentýž, kdo mne v minule proběhlé debatě přesvědčoval, že by úředníci měli mít jasná pravidla, která by je chránila při postupu za krajní nouze?

Myslím, že jste tentokrát na můj vkus hrozně přísný; právo není exaktní disciplína a za názory - třeba blbé - bych rozhodně netrestal, a zejména ne trestním právem.

Jan Komárek:

Skutečně vás pan Yoo zjevně zaujal. Musím říci, že nemám vůbec žádné informace, abych se do toho zapojil.

Ale jako velmi podstatné se mi zdají být obecné přesahy, které jste z toho zatím vydestiloval.

V tomto posledním případě nemám úplně ujasněnu tézi, kterou hlásáte.

Pod "dělat svoji práci" se skrývá velmi široké spektrum problematických případů, například paní Brožová - Polednová, což mi připadá být věc daleko napínavější (existují vůbec v současné době nějaké případy trestního stíhání soudce nebo státního zástupce za to, jak rozhodl...?)

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad V.J.C.:

Myslím, že jste tentokrát na můj vkus hrozně přísný; právo není exaktní disciplína a za názory - třeba blbé - bych rozhodně netrestal, a zejména ne trestním právem.

Jistě! Podívejte se na okolnosti toho případu: soudy rozhodují automaticky proti státu (je v tomto smyslu snad i nález ÚS, teď z hlavy nevím) a ti úředníci přesto náklady obhajoby, minimálně fakultativní, nepřiznávají. Když se jich zeptáte, odpovědí vám něco ve smyslu, že ti nespravedlivě obvinění jsou stejně moulové, kteří v 90 % případů žalobu nepodají, takže vlastně šetří státu peníze.

To je trestný čin a přesně ta distinkce mezi advokátem, který smí uplatnit libovolné právní argumenty, a právníkem-státním úředníkem, který je v jejich volbě určitými ohledy – zejména ohledem zákonnosti – omezen.

Jiří Kmec řekl(a)...

Jako pracovník kanceláře vládního zmocněnce pro zastupování ČR před ESLP sleduji se zájmem debatu k tomu postu. Pro tuto chvíli si dovolím pouze dvě poznámky.

Ad stanovisko vlády ke stížnostem na regulaci nájemného:
Vzhledem k tomu, že právní zástupkyně protistrany zveřejnila text stanoviska na svých webových stránkách (www.lawyers.cz/czech/Dokumenty/2008/Rents_Cz.pdf), může si každý utvořit svůj vlastní názor na to, jak nevybíravá argumentace vlády v tomto stanovisku skutečně je.

Ad Tomáš Pecina:
Vládní zmocněnec nikdy neudílel katastrálnímu úřadu žádné POKYNY, jak má postupovat, a ani pochopitelně k tomu nemá žádnou pravomoc. V případě, o kterém hovoříte (zájemce o podrobnosti mohu odkázat na - v HUDOCu zveřejněné - rozhodnutí ESLP ze dne 10. května 2005 o přijatelnosti stížnosti č. 5424/03), jde – jak jistě dobře víte – o to, že stěžovatel byl zapsán v katastru nemovitostí řadu let jako vlastník určitých nemovitostí, ačkoli zde bylo několik rozhodnutí soudů, z nichž jednoznačně plynulo, že vlastníkem být nemůže (vím, stěžovatel je stále přesvědčen o opaku). Snahou (a skoro bych řekl že i povinností) vládního zmocněnce bylo upozornit příslušné orgány na tento stav a vyzvat je ke zjednání nápravy. Ostatně stěžovatel na toto údajně závadné chování vládního zmocněnce upozornil již ESLP v řízení o výše zmíněné stížnosti, jak plyne z odůvodnění rozhodnutí.

Matěj Šuster řekl(a)...

Tomáš Sobek:

OK, máš pravdu, tu negaci jsem zvoral. Možná to JK neodhalil z toho důvodu, že nechodil na logiku pro právníky k tobě, ale ke Gerlochovi. :o)))

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad Jiří Kmec:

jde – jak jistě dobře víte – o to, že stěžovatel byl zapsán v katastru nemovitostí řadu let jako vlastník určitých nemovitostí, ačkoli zde bylo několik rozhodnutí soudů, z nichž jednoznačně plynulo, že vlastníkem být nemůže (vím, stěžovatel je stále přesvědčen o opaku)

Rozhodně bych nechtěl řešit tento konkrétní případ tady, k tomu je určeno jiné forum (momentálně Krajský soud v Praze), ale rád bych přesto podotkl, že existují dva takové rozsudky, první, v němž stěžovatel v posici žalovaného své vlastnické právo ubránil, a druhý, ve kterém se rozhodovalo o návrhu na přikázání stavby do vlastnictví, a ten byl pravomocně zamítnut s tím, že soud jako předběžnou otázku posuzoval vlastnictví pozemku a skutečně dospěl k závěru, že žalobce vlastníkem není.

Vadou na kráse je ovšem to, že v tomto řízení bylo žalobci upřeno právo na přístup k dovolání a k ústavní stížnosti, což ESLP ve svém nálezu slovy pro Českou republiku nikoli lichotivými konstatoval.

Jak tento závěr ve spojení s čl. 46 odst. 1 Úmluvy interpretovat, ponechávám jen vaší fantasii…

Anonymní řekl(a)...

Vojtěch J. Cepl to Tomáš Pecina:

Díky za varování. Prchám s omluvou z této debaty.

Jiří Kmec řekl(a)...

Ad Tomáš Pecina:
Rád bych s Vámi dále polemzioval, ale rovněž nepovažuji toto forum za vhodné k debatování tohoto případu (těch for, na kterých se stěžovatel svých práv dovolává, je již tak víc než dost). Šlo mi jen o ty údajné "pokyny".

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad Jiří Kmec:

Velmi dobrý case in point k této obecné debatě o právnících dělajících jen svou práci.

V dopisu poslankyni Evě Dundáčkové (ODS) ze dne 31. 3. 2005, č. j. 3/2004-KVZ-ST-[?], se sice intervence na příbramském katastru nepřiznává, ale přesto se v něm nalézá jedna pozoruhodná pasáž:

Vzhledem k tomu, že v době, kdy byla vláda České republiky Soudem vyzvána, aby se vyjádřila ke stížnosti, byl v katastru nemovitostí stále nesprávně uveden jako vlastník předmětných pozemků pan Šroub, upozornil jsem generálního ředitele Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových na skutečnosti, ze kterých vyplývá, že zde existuje majetek, se kterým je podle všeho jeho úřad příslušný hospodařit. Zároveň jsem ho upozornil na to, že by v souladu v se zákonem měl takovou skutečnost ohlásit příslušnému katastrálnímu úřadu, který by měl uvést zápis v katastru nemovitostí do souladu se skutečným stavem.

Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových podle mých informací celý případ prověřil a podal podnět příslušnému katastrálnímu úřadu, který v dané věci zahájil řízení. V tomto řízení jsem já (na rozdíl od pana Šrouba) nijak nevystupoval a celá záležitost je v rukou příslušných orgánů, od jejichž činnosti jsem nijak nezasahoval a ani k tomu nejsem nijak zmocněn.

Je tento aktivismus překročením oprávnění vládního zmocněnce při ESLP? Podle mého skromného mínění bezpochyby ano – jeho úkolem je postup státních orgánů hájit, nikoli je úkolovat nebo jim dávat podobná návodná doporučení.

Petr Peřina řekl(a)...

V debatě na téma Když právník „jen dělá svou práci“ se T. Pecina velmi vyhraněně s úvahou o trestní odpovědnosti nevyjímaje, vyjadřuje k postupu těch právníků Ministerstva spravedlnosti, kteří jménem státu jednají ve věcech náhrady škody způsobené „sdělením obvinění“.

Čtenáře výslovně vybízí: „Podívejte se na okolnosti toho případu: soudy rozhodují automaticky proti státu (je v tomto smyslu snad i nález ÚS, teď z hlavy nevím) a ti úředníci přesto náklady obhajoby, minimálně fakultativní, nepřiznávají. Když se jich zeptáte, odpovědí vám něco ve smyslu, že ti nespravedlivě obvinění jsou stejně moulové, kteří v 90 % případů žalobu nepodají, takže vlastně šetří státu peníze.“

Tak se tedy na okolnosti těch případů podívejme prizmatem judikatury a praxe zmíněného ministerstva. Nejde totiž jenom o charakter a rozsah majetkové újmy spočívající v nákladech obhajoby. Praxe při řešení věcí tohoto druhu totiž není jednotná ani v názoru na základ odpovědnosti, tedy zda stát má nést odpovědnost za škodu, která měla být způsobena sdělením obvinění, aniž toto vyústilo do odsuzujícího rozsudku.

Pokud jde o náklady obhajoby, postačí snad citovat zde ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů: „Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.“ Poznámka k citovanému ustanovení pak odkazuje na advokátní tarif.

Je faktem, že soudy ve věcech naznačeného druhu namnoze rozhodují ve prospěch žalobců. Tvrzení, že tak činí automaticky, však pravdivé není. Nálezy, ale i usnesení Ústavního soudu na dané téma skutečně jsou a není třeba je nosit v hlavě (přeci máme NALUS a jiné). Pravda, některá z rozhodnutí ÚS nesdílejí argumentaci zastávanou právníky Ministerstva spravedlnosti. Jsou zde však také taková jeho rozhodnutí, která argumentaci Ministerstva spravedlnosti akceptují. Příkladmo lze poukázat na rozhodnutí následujících spisovných značek: III. ÚS 340/98, IV. ÚS 258/03, I. ÚS 105/04, II. ÚS 352/04, II. ÚS 366/04.

Skutečností je i to, že Ministerstvo spravedlnosti některé případy tohoto druhu, na základě jejich konkrétních okolností, vypořádává přiznáním náhrady mimosoudní cestou. Činí tak, jestliže dospěje k názoru, že naplnění podmínek stanovených zákonem, nelze než učinit nesporným.

Závěrem dodávám, že se vyjadřuji ve vztahu k období od poloviny roku 1995 do června 2007. Nemám důvod tajit, že v té době jsem mohl postup dotčených právníků z titulu zastávané funkce ovlivňovat. Jak jsme v té době právníkovu práci dělali, nechť hodnotí jiní.

Nebýt již důchodcem, pokládal bych za svou povinnost vyžádat od pana Peciny informaci, který (-ří) z právníků Ministerstva spravedlnosti, mu odpověděl (-li), tak jak on uvádí. Pro případ, že mu tak snad skutečně někdo odpověděl, prohlašuji veřejně, že s obsahem takové odpovědi se rozhodně neztotožňuji. Schvaluji, však dále parafrázovaný názor nejmenovaného obhájce. „Klient po mně chtěl, abych mu podal žádost o náhradu škody za to, že byl stíhán. Vždyť může být rád, že jsem ho z toho maléru vysekal a státní zástupce to zastavil. Že se nestydí, když ví, co vím. To teda ať mu podá někdo jiný.“

K výhradám, které má T. Pecina k činnosti kanceláře vládního zmocněnce, jen tolik: Nuže právníku, dělej dál svou práci pro stát a nenech se odradit, ač nevděk světem vládne …

Tomáš Pecina řekl(a)...

Si tacuisses… – mohl jsem si v klidu diskutovat třeba o Dworkinově pojetí arguments of policy a arguments of principle.

Tedy praktický příklad. Ministerstvo, jak je vidno, nezaplatilo, následně byla podána žaloba, soud (bez návrhu) vydal platební rozkaz a proti tomu ministerstvo nepodalo odpor, čímž věc pravomocně skončila. Nešlo o nedbalost, ministerstvo zmocněnce telefonicky kontaktovalo a sdělilo mu, že se rozhodlo odpor nepodat.

To mohu interpretovat pouze tak, že důvodem prvního odmítnutí byla snaha poškozeného odradit, když příslušná úřednice velmi dobře věděla, že nárok je a limine důvodný. Právě to pokládám od právníka, který pracuje pro stát, za nepřijatelné.

Anonymní řekl(a)...

Vojtěch J. Cepl

Vím, že se pohybuji v minovém poli; podobné věci projednávám (ne coby náhradu škody, ale coby ochranu osobnosti). Takže rozhodně odmítám jít do konkrétních případů.

Nicméně je pro nezasvěcené asi nutno poznamenat, že podobné spory existují, je jich plno, a je velmi nešťastné dělat paušální a "hromadné" závěry. "Tvrdá čísla" by naopak doložila, že velkou většinu těchto sporů ministerstvo vyhrává (což zcela vyvrací tézi, že soudy "automaticky vyhovují"). To, že některé žaloby uzná rovnou ministerstvo za důvodné a s dotyčným se dohodne považuji za zcela správné a chvályhodné od obou stran.

Ovšem "tvrdá čísla" jsou zase silně zkreslena tím, že zahrnují nesrovnatelné případy - žaloby, které by laik prohlásil za "zjevně neopodstatněné".
Velmi podobný statistický problém je i v "českých" žalobách ve Štrasburku.

Názory na tyto otázky se silně vyvíjejí, k věci se často vyjadřoval Ústavní soud, a zřejmě se o této velmi ožehavé věci debata ještě mnohokrát povede.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Jestli smím začít trochu provokativní thesí, mám za to, že za posledních pět let nesnížilo nic úroveň české jurisprudence tolik jako NALUS.

Jde o to, že judikatura Ústavního soudu je tvořena křupavou, voňavou kůrkou nálezů a publikovaných usnesení, které je radost číst a citovat, a pod touto kůrkou je zatuchlá, místy plesnivějící a rozpadající se masa odmítavých usnesení, z nichž mnohá vznikla methodou NTN ("Něco tam napiš!") a svou úrovní je často kvalitou rozhodnutí okresních soudů.

Tím, že tato nevábná masa, o níž se nikdy nepředpokládalo, že by je spatřilo cokoli jiného než oko stěžovatele, byla najednou zpřístupněna na Internetu, vzniká situace, že nálepku "citovatelných rozhodnutí Nejsvětějšího ÚS" dostalo mnoho produktů zcela podřadné jakosti.

Kdybych mohl, citovat z NALUSu cokoli, co nevyšlo na http://www.judikatura.cz, bych zákonem zakázal :-)

(Konec provokativní vložky)

Věcně, v procesním právu platí zásada, že úspěch v řízení s sebou přináší právo na náhradu nákladů. Výjimky jsou možné v zásadě jen za nestandardních okolností, např. pokud žalovaný splní povinnost během řízení nebo pokud žaloba měla šikanosní charakter.

Nevidím důvod, proč se od této zásady odchylovat v trestním řízení, a podle mého názoru ho nevidí ani Ústavní soud, který na úrovni rozhodnutí "nálezové" kvality judikoval, že náhradu nákladů řízení (tj. nákladů obhajoby) není možno konstruovat automaticky, ale je třeba přihlížet k jednání obviněného.

Je pro mě obtížně přijatelný výklad čl. 36 odst. 3 Listiny, podle něhož, jestliže stát někoho obviní, posuzuje soud v řízení o náhradě škody, zda obvinění bylo v souladu se zákonem, a odškodnění přizná pouze v případě, že shledá pochybení.

Odpovědnost státu by měla být vykládána jako objektivní, nikoli subjektivní, a jen výjimečné okolnosti odůvodňují případný zamítavý rozsudek.

V tomto kontextu pokládám za zvlášť znepokojivé první citované usnesení (sp. zn. III. ÚS 340/98), kde Ústavní soud řeší případ nutné obrany v trestním právu a činí tak, dle mého soudu, spektakulárně nesprávně. Jestliže dojdou orgány činné v trestním řízení k závěru, že skutek není trestným činem z tohoto důvodu, je vždy dán důvod přiznat obviněnému náhradu nákladů obhajoby, protože stát je (objektivně) odpovědný za správnost právního posouzení, z něhož jeho orgány vyšly. Výklad opačný by činil z nutné obrany, velmi důležitého právního zařízení, potenciálně mimořádně nákladnou záležitost a její aplikaci by když ne přímo reproboval, tak minimálně citelně penalisoval.

Anonymní řekl(a)...

Při čtení tohohle článku jsem si vzpomněl na debatu o tom, jak právníci dělají svoji práci. Zajímavý pohled zvenčí...
http://www.virtually.cz/?art=16340

Tomáš Pecina řekl(a)...

Právě vyšel v NALUSu důležitý nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1856/07, v němž bylo judikováno, že ani odepření výpovědi v přípravném řízení (a, obiter dictum, ani nepravdivá výpověď) nezbavuje obviněného práva na náhradu nákladů obhajoby.