čtvrtek 24. dubna 2008

Je argumentace NSS opravdu nekorektní a účelovou aplikací práva? Polemika s příspěvkem na LEblogu.

Na Law & Economics Blogu byl publikován příspěvek jejich hosta T. Zagara, který v něm intenzivně kritizuje NSS za jeho zajímavé rozhodnutí sp.zn. Komp 3/2006 týkající se možnosti souběžné aplikace zákona o cenách a zákona o ochraně hospodářské soutěže. Chtěl jsem na daný příspěvek na LEblogu reagovat, ale reakce se mi poněkud rozrostla, a tak to umísťuji sem. Podotýkám, že kritika T. Zagara mi nepřijde zcela adekvátní.

Predne vsak diky T. Zagarovi za odkaz na uvedene rozhodnuti kompetencniho senatu NSS. Je to zajimave cteni.

Po precteni daneho rozhodnuti mi prijde, ze se k nemu autor prispevku na LEblogu vyjadruje, rekl bych, az prehnane emotivne, coz vede k tomu, ze jej (alespon je to muj dojem) podava ponekud jednostranne. Vysvetleni, proc NSS pripustil moznost aplikace jak zakona o cenach, tak zakona o ochrane hospodarske souteze, je v tom rozhodnuti prece jen lepe rozvedene, nez se ji snazi presentovat.

Neprijde mi, ze by duvodem (prinejmensim ne jedinym) pro zaver, ze se u ERU a UOHS jedna o doplnujici pravomoci, byla skutecnost, ze hospodarske postaveni se nerovna dominantni postaveni, a ze jde tedy o dva ruzne delikty, kdyz hospodarske postaveni ma kazdy, kdo pusobi na trhu (narozdil od postaveni dominantniho dle OHS). Toto konstatovani je sice v rozhodnuti take v urcite podobe obsazeno, ale bez doplneni kontextu, ve kterem se uvedene tvrzeni objevuje, ma vyklad T. Zagara zkreslujici ucinky.

Zda se mi, ze uvaha soudu byla takova, ze hospodarske postaveni muze mit v zasade kazdy subjekt na trhu. To ale neznamena, ze kazdy je muze realne zneuzit. Je-li na trhu dostatecne ucinna hospodarska soutez ke zneuziti nemuze dojit, protoze by snaha urciteho subjetku se takovym zpusobem chovat byla korigovana trhem (prechod zakazniku k dalsim dodavatelum atp.). Prijde mi, ze tim smerem se ubiraji uvahy NSS, kdyz uvadi, ze "nezbytnym predpokladem pro to, aby se prodavajici takoveho jednani vubec mohl dopustit, je pochopitelne urcite (silne) hospodarske postaveni (ekonomicky nevyznamnemu subjektu by trh takove jednani nedovolil)" (ekonomicky predpoklad v podobe vyznamnejsi trzni sily pro jednani dle § 2 odst. 3 ZCen se v rozhodnuti opakuje vicekrat). To, co pak po pravni strance NSS uzavira k pravni aplikaci ZCen a ZOHS, je to, ze prislusne skutkove podstaty se aplikuji odlisnym zpusobem. Dle ZOHS, zjednodusene receno, 2 stupnove - tj. nejdrive zjisteni dominance a pak otazka zneuziti. Dle ZCen primarne 1 stupnove - tj. jen otazka zneuziti - uplatnovani neprimerenych cen. V teto jednostupnove uvaze, ale bude pri nalezitem ekonomickem posouzeni obsazena i analyza trzni sily (byl-li by trh s dostatecne ucinnou hospodarskou soutezi a urcite ceny na nem akceptovany, pak by se asi obtizne dovozovalo, ze se jednalo o ceny neprimerene; problem je zrejme ten - byt skutkove znam ten pripad jen omezene, ze to nebyl predmetny pripad, kdy "zvyhodnene hosp. postaveni" a souvisejici absence ucinne hosp. souteze byly dany).

Zajimave v tomto ohledu muze byt, ze napr. v ramci revize cl. 82 EAGCP (expertni skupina najata Komisi) ve jmenu tzv. "more economic approach" navrhovala podobny jednostupnovy pristup i v oblasti souteznepravni regulace. Nakonec v Discussion Paper se EK vydala jinym smerem (2 stupne jsou zachovany; vlastne 3 - jeste je tu vymezovani rel. trhu), kdyz (formalneji pojimana) dominance funguje jako jakysi filtr pro vylouceni pripadu, kdy je zneuziti trzni moci malo pravdepodobne.

Jinymi slovy receno, pristup NSS mi celkem dava smysl (jak pravne, tak ekonomicky). Co se tyce toho, zda muze zneuzit hosp. postaveni dle ZCen i nedominant, to je dalsi zajimava otazka. NSS to pripousti a podle mne spravne. Stavajici pojeti dominantniho postaveni v judikature evropskych soudu je do urcite miry formalni (primarne se koncentruje na posuzovani trznich podilu a jinych "statickych" ukazatelu), a byva v odborne (pravne-ekonomicke) literature kritizovano. To nic nemeni na tom, ze takove vymezeni muze byt prinosne, prave jako takovy - vyse uvedeny - filtr. Nelze proste postihovat kazde skodlive jednani. Musi byt nastaveny regulatorni priority. Na druhou stranu vsak muze ke zneuziti trzni moci v ekonomickem smyslu dochazet i v dalsich pripadech, a ty by mohla adresovat plne substantivni analyza (neomezena formalnim konceptem dominance), napr. prave v ramci § 2 odst. 3 ZCen.

Jinak receno, ke zneuziti trzni moci muze dochazet v mnoha trznich situacich, cim je trzni moc vetsi, tim je potencial k jejimu zneuziti vyssi. Oprosteme se od chybneho pojeti, ze ekonomicka realita zije v dichotomii dominantni postaveni / nedominantni postaveni. Pravne (cl. 82 SES) to tak sice zjednoduseno je (byt ne uplne - viz nektera judikatura operujici jeste s konceptem vyrazne dominance), ale ekonomicky nikoliv. Trzni moc je jakasi "sliding scale" (projevuje se v ruznych podobach a intenzite). Jeji regulace cl. 82 SES ci § 11 OHS proste dela nekde caru (viz formalnejsi pojeti dominance), tzn. od urcite urovne trzni moci muze vstoupit do hry (filtruje si tak okruh pripadu, kterym se bude venovat; jeste viditelnejsi to bylo za ucinnosti zak. c. 63/1991 Sb.). To ale neznamena, ze snaha adresovat i jine pripady je spatne, a to i divame-li se na to z ryze ekonomickeho hlediska.

Navic - oprosteme se od toho, ze pravo hospodarske souteze (ve jmenu prosazovani (alokativni) efektivity) je centrem vesmiru (sam mam nekdy ten pocit a musim se jej snazit korigovat ;o))). Stat muze prece legitimne prosazovat i jine politiky, vedene jinymi cily a uvahami (napsala se na to kvanta publikaci i v oblasti hosp. souteze; viz napr. snaha o podporu malych a strednich podniku, podpora zemedelstvi, podpora ziv. prostredi, podpora zamestnanosti, cil integrace vnitrniho trhu ...). To je jiste mozne. Zda je to vhodne a ucelne zejm. v regulovanych odvetvich, je jina otazka. Prave na ruznost cilu a ucelu legislativy v oblasti energetiky a cenove regulace oproti zakonu o ochrane souteze NSS ve svem rozhodnuti poukazuje a konstatuje ze de lege lata je tam odlisnost (pokud by T. Zagar namital, ze by tomu tak de lege ferenda byt nemelo, je to spise podnet pro legislativu nez vytka rozhodnuti NSS; bohuzel z textu T. Zagara mi v nekterych pripadech neni zrejme, zda se jedna o argumentaci de lege lata, ci ferenda). Dale NSS poukazuje na odlisnou povahu pokut dle ZCen a ZOHS (reparacni versus sankcni). Stejne tak poukazuje na to, ze ke zneuziti dominantniho postaveni v predmetnem pripade doslo i v jinych nez cenovych aspektech, kde pochopitelne tedy prekryv vubec byt nemohl.

O co jineho nez o prosazeni jinych hodnot (nez je efektivita) jde napr. navrhovatelum kolem poslance Skopala, kteri se opakovane (neuspesne) snazi zavest institut zneuziti ekonomicke zavislosti. Neni nahodou, ze jednim z duvodu, kterym se poukazuje na zbytecnost daneho institu, je skutecnost, ze stavajici uprava je jiz k postizeni takovych situaci (prinejmensim v cenove oblasti) dostatecna, prave napr. skrze § 2 odst. 3 ZCen. Jen na okraj institut jakehosi zneuziti ekonomicke zavislosti existuje v nekterych clenskych statech EU (tusim Francie, Portugalsko, ale research jsem na to nedelal).

Stat prece reguluje a muze regulovat i za ucelem prosazeni jinych nez ryze ekonomickych hodnot.

Shrnu-li to, rozhodnuti NSS mi prijde celkem srozumitelne oduvodnene. Nemam z nej dojem, ze by slo o nekorektni argumentaci (ani v pravnim ani ekonomickem smyslu) a ucelovou aplikaci prava. Nevim, v jakem smeru to vraci praxi o 20 let nazpet. Rad se vsak poucim.

PS: Jeste drobna poznamka k historii – konkretne k poukazu na § 119b h.z. a na to, ze tam uplatneny koncept zneuziti hospodarskeho postaveni byl zaveden jen prechodne do prijeti antimonopolnich zakonu. To neni presne. Je sice pravda, ze § 119b byl zaveden zak. c. 103/1990 a posleze zrusen v souvislosti s prijetim zakona c. 63/1991 Sb. (zde na okraj dalsi poznamka, ze koncept dominance dle zak. c. 63/1991 Sb. byl ponekud odlisny nez dnesni), ale vlastne tak doslo k premisteni upravy existuji v § 119a h.z. jiz od zakona c. 138/1970 Sb. (kteremu jeste predchazela uprava v narizeni 100/1966 Sb. ve zneni narizeni c. 169/1969 Sb). Pritom pojem hospodarskeho postaveni byl vniman jinak (sireji) nez jako dnesni dominantni postaveni. Pokud bychom tedy sli na historicky argument, byl by to bod pro NSS.

PPS: Jeste jedna uvaha. Neni mi zrejme, ceho se snazil zalobce dosahnout. Zrejme chtel, aby kauza byla posuzovana jen ERU. Pak by ale vyloucil pusobnost UOHS. K necemu podobnemu doslo v minulosti (byt ve vetsim rozsahu) ve vztahu k zakonu o elektronickych komunikacich (viz puvodni § 1 odst. 9 OHS), ktery byl vsak pomerne brzo vypusten, mj. i proto, ze Komise hodlala zahajit rizeni o poruseni SES pro neucinne zajisteni ochrany cl. 81 a 82 SES v sektoru telekomunikaci. Zde by se asi jednalo o stejnou situaci. ERU totiz narozdil od UOHS nema pravomoci aplikovat cl. 81 a 82 SES. Druhou variantou by bylo tvrdit, ze vylucnou pravomoc ma UOHS, coz by ale nedavalo smysl, pokud by byl ucel dotcenych norem a jimi chranenych hodnot (alespon castecne) odlisny, coz je to, na co NSS poukazuje. To pochopitelne nebrani tomu, aby organ ukladajici pokutu jako druhy zohlednil jiz prvni ulozenou pokutu jinym organem (vzdyt k tomu opakovane dochazi - viz napr. zohledneni postihu v ramci disciplninarniho rizeni pri rozhodovani o prestupku ci tr. cinu atp., aniz by slo o poruseni zasady ne bis in idem).

PPPS: Omlouvam se za text bez diakritiky, ale jiz jsem takto napsal komentar a nemel jsem silu to menit. Pokud znate nejakou fintu na prevod textu bez diakritiky na text s, sem s nim. :o)

1 komentář:

Adam Kurzok řekl(a)...

pro tento a jiné případy lze použít celkem spolehlivě tuto webovou stránku


http://nlp.fi.muni.cz/cz_accent/