29 dubna 2008

Jak média ovlivňují české právo?

České právo a justice se v poslední době staly předmětem zvýšeného mediálního zájmu, který je už tak alespoň v určitém smyslu latentně vysoký. V následující úvaze se pokusím stručně a v obecné rovině nastínit, jaké problémy vidím v oblasti mediálního vlivu na právní život v České republice. Činím tak na základě svých dojmů, nikoliv empirického výzkumu. Netvrdím přitom, že se jedná o problémy zcela nové či že jsou typické pouze pro situaci tohoto státu. Na druhou stranu mediální, politická i právní kultura má i zde svá specifika a několik událostí z poslední doby je posílilo.


Je samozřejmě otázkou, zda je možné hovořit o vlivu médií jako celku. I v rámci mediální scény existuje určitá pluralita, nicméně dominující roli má obtížně definovatelný, ale přesto hmatatelný mediální mainstream. A ten se v ČR projevuje v hlavních televizních stanicích, nejčtenějších denících a s nimi spjatých zpravodajských serverech poměrně homogenně, alespoň ve smyslu určování témat se vztahem k právu.

V rámci těchto témat pak někdy umožňuje prezentaci alternativních názorů, ve výsledku však mnohdy přinejmenším podprahově stanovuje příjemci informací to, co je „správné“. S ohledem na skutečnost, že dominantní česká žurnalistická komunita je poměrně stabilní a jednotliví specializovaní novináři se maximálně přesouvají mezi různými zaměstnavateli, nejsou v mainstraeamových názorech pravděpodobné výraznější zvraty. A případní zainteresovaní mladí novináři (mnohdy s velmi omezenými vědomostmi o právu) se neprofilují vůči převažující redakční sestavě.

V době masivního rozvoje internetu je sice zaručena díky různým alternativním stránkám či bloggům pluralita témat, názorů i navrhovaných řešení, nicméně dominantně ovládá mediální scénu výše zmíněný mainstream. Ten pak mnohdy určuje i politické postoje k právu a může mít vliv i na názory lidí z právní sféry, kteří chtějí mít zajištěnu mediální přízeň. A i když na určitou věc uvnitř mainstreamu existují různé názory, jsou metody zastánců jednotlivých názorů podobné.

Zřejmě nejčastěji média tlačí na rozhodnutí v konkrétní kauze, zvláště pokud už svým čtenářům a divákům vsugerovaly role „správňáků“ a „padouchů“. Pokud nedojde k rozhodnutí v souladu s jejich očekáváním, často se snaží zdiskreditovat orgán , který rozhodl, nebo právní systém jako celek. Nemusí se tak dít přímo, ale spíše podprahovými metodami, které ovládají zvláště televizní redaktoři.

S rozhodnutími v konkrétních kauzách pak často souvisí i tlak na přijetí nových zákonů, protože díky nim se mohou profilovat i mediálně zajímaví politici anebo naopak ti, kteří doposud ničím nezaujali. Média navíc mohou v souvislostí s prezentací legislativních debat recyklovat informace o starších zajímavých právních kauzách, kvůli nimž se zákon přijímá.

Méně častý je mediální tlak na specifický výklad zákonů, protože tyto debaty jsou zpravidla pro chápání většiny novinářů příliš složité a hlavně neumožňují jasnou a srozumitelnou prezentaci pro mainstreamové čtenáře a diváky. Panuje obecný předpoklad, že vše má být přesně stanoveno zákonem a diskuse o smyslu a výkladu práva a zákona jsou podezřelé.

Na druhou stranu i aktéři právního dění mají zájem o využití médií ve svůj prospěch a využívají pro to většinou své hlavní zboží, po němž média prahnou – informace. Může se tak dít legálně anebo – což je pro současné dění typické – nelegálními úniky informací. I zde se však domnívám, že manistreamová média akceptují hlavně ty uniklé informace, které zapadají do jimi podporovaných názorových schémat. Ale nejen informace zajiťují mediální zájem - pro média může být v druhém gardu přitažlivá i celková image (zvláště nonkonformní) určitých aktérů z právní oblasti.

Na mediální zájmy a tlaky často nejsou připraveni aktéři právního dění, včetně některých soudců. Schopnost srozumitelně vysvětlit své rozhodnutí v den hlavní prezentace případu médiím je velmi důležitá pro rozvoj právní kultury a pro akceptaci práva ve společnosti. Na druhou stranu je třeba mít na paměti i skutečnost, že když se jedná o složitý problém, v případě jeho dlouhého vysvětlování si novinář stejně vybere jen to, co se mu hodí do jeho předem zamýšleného (či dokonce zadaného) vyznění reportáže nebo je dokonce schopen vyřčené zcela překroutit.

Kontroverzní je i snaha některých lidí z právní oblasti, získat si za každou cenu mediální přízeň a postavit na ni svoji kariéru. Tento trend bude zřejmě posilovat i narůstající počet televizních přenosů ze soudních síní. Pokud se takto profilují mediálně známí advokáti, nejde o problém, jedná-li se o jejich konkrétní kauzy. Je pochopitelné, že se snaží uspokojit stávající klientelu a získat si neplacenou reklamou nějakou novou. Pokud jsou však v médiích dotazováni na obecný výklad práva (což se často děje), měly by být jejich názory konfrontovány i s aktuálními zájmy v případech, kde se angažují.

Úsilí o prvoplánovou mediální popularitu by se však měli v obecné rovině i konkrétních případech vyvarovat soudci, státní zástupci i policisté, protože to může poškodit věrohodnost jejich argumentace. Pokud se ale dokáží mediálně prosadit svými schopnostmi vysvětlit problém a případně navrhnout smysluplné odborné řešení, je to naopak pro mediální i právní kulturu přínosné. Totéž platí pro právníky z akademické a výzkumné sféry, kteří jsou zatím zpravidla mediálně nezajímaví. Hlavní média dávají takovýmto lidem jen omezený prostor (neplatí to ale paušálně).

Důsledkem neodbornosti médií je pak často skutečnost, že jsou skandalizovány hlouposti (někdy účelově médiím „předhozené“) a opomíjeny reálné problémy českého práva a justice. Posiluje se tím i pokřivené vnímání práva ve společnosti a narůstá manipulační moc některých právníků nad obyčejnými lidmi. Změna stávající situace však není příliš pravděpodobná.

9 komentářů:

Guy Peters řekl(a)...

Velice zajímavá úvaha. Myslím ale, že manichejské vnímání světa je vlastním všem médiím, nikoliv jen českým postkommunistickým. Koneckonců i soudce v naprosté většině případů rozhoduje černobíle: Buď má pravdu strana, nebo protistrana.

Hynek Baňouch řekl(a)...

Díky Miro ;-) za výborné postřehy. (Ostatní texty byly taky moc dobré, ale mě se tento líbí nejvíc, resp.nejvíce mě oslovuje; člověku hned napadají příklady konkrétních civilních a trestních kauz).

Aby ten závěr nebyl tak skeptický, bylo by možno něco udělat. Je to téma na celou sociálněvědnou konferenci nebo sborník. Program by se dal snadno sestavit a věřím, že zájem by byl velký.
Přeji Všem pěkný Máj, a Filipo-jakubskou noc!

Miroslav Mareš řekl(a)...

Díky za ocenění, Hynku, potěší. No, kdyby se o tom chtělo někomu otevřeně mluvit na konferenci, proč ne, dovedu si ale představit i méně formální prostředí. Ale i tak by to spíš by to bylo zajímavé hlavně jako sborník autentických záznamů pro budoucí právní a sociální historiky pro bádání o české mediální a právní kultuře počátku 21. století než jako krok k reálnému řešení nastíněných problémů :-)
K panu Urbanovi - asi to opravdu není jen české specifikum, ale při sledování či čtení některých cizích médií (třeba BBC nebo německých novin) jsem měl dojem, že je tam větší prostor pro právní experty rozličných názorů. Ale jak jsem psal, je to jen dojem.

Lukáš Hoder řekl(a)...

Tento příspěvek by si jistě zasloužil více kritickou reakci. Z mého pohledu chybí odkazy na konkrétní příklady, což je jedna z předností webu, a což by prezentované dojmy autora dokázalo trochu konkretizovat. Takhle jde skutečně jen o ukázku rozšířených trendů, které se vyskytují v mnoha oblastech společenského života. Proč nezmínit významné případy, aby bylo evidentní, co autor myslí konkrétnějšími výroky.
Důležitá je zmínka o nepřipravenosti soudců na mediální prezentaci svých rozhodnutí. To bývá do očí bijící problém. A ještě k novinářům. Proč nezmínit i nějaké pozitivní výjimky, které se u nás snad také objevují…

Anonymní řekl(a)...

Vojtěch J. Cepl:

Pro mne osobně důležité téma, protože to řeším často.

Řekl bych, že média jsou řízena třemi typickými motivy:

1) "Pistolnickým", tedy vnutit veřejnosti svoji "správnou" představu, jak popisuje článek, bez ohledu na to, co se v případu skutečně stalo (causa Kájínek je asi nejpřesnější)

2) "Zábavným", kde jde hlavně o to, aby byla sranda - typické hlavně pro bulvár, někdy se prolíná s předchozím

3) Opravdovou snahou informovat, což se někdy povede, někdy ne, díky neumětelství autora.

Podle mne je veřejnost slušně informována asi tak v polovině případů.


"S rozhodnutími v konkrétních kauzách pak často souvisí i tlak na přijetí nových zákonů" -

- neb tu stále vládne představa "dokonalých a bezrozporných" zákonů, což je naprostý nesmysl, viz autorovo trefné

"Panuje obecný předpoklad, že vše má být přesně stanoveno zákonem a diskuse o smyslu a výkladu práva a zákona jsou podezřelé."

"Schopnost srozumitelně vysvětlit své rozhodnutí v den hlavní prezentace případu médiím je velmi důležitá"

- svatá pravda.


"Kontroverzní je i snaha některých lidí z právní oblasti, získat si za každou cenu mediální přízeň a postavit na ni svoji kariéru....
Úsilí o prvoplánovou mediální popularitu by se však měli v obecné rovině i konkrétních případech vyvarovat soudci, státní zástupci i policisté..."

- jakožto poměrně mediální soudce si dovoluji nesouhlasit. Motivy mohou být naprosto odlišné, než touha po nějaké slávě (která je v této oblasti pro práci spíše komplikující prvek). Například obrana před desinterpretací rozhodnutí. Nebo ochrana před nátlakem.

Jinak souhlasím, že to je veletéma.

P.S. Vítám, že byly zase otevřeny anonymní komentáře.

Anonymní řekl(a)...

Vaši tripartici vnímám jako poměrně nepřesnou. Moje dělení je následující:

a) 6leté dítě referující o Hamletovi. Zdaleka nejčastější případ. Media musí přinášet zprávy, ale také vydělávat. Proto najmeme laciné čerstvé absolventy journalistických fakult, oni si nějak poradí.

b) pistolnické referování. Zbytek případů.

Domnívám se, že i boulevard spadá pod kategorii a), není-li to b) (např. Kájinek).

Podle mne je veřejnost slušně informována asi tak v polovině případů.
Opravdu? Uveďte několik případů a vynechte Němečka i Uhla.

P.S. Vítám, že byly zase otevřeny anonymní komentáře.
Proč své jméno nevypíšete do nabídky "Název/Adresa URL", jako jsem to nyní učinil já?

Anonymní řekl(a)...

V.J.Cepl to P. U.:

Máte pravdu, že bez Němečka a pár dalších jmen by se počet solidních informací značně snížil. Ale občas se najde i nečekaně trefný komentář v místě, kde byste ho nečekal - zažil jsem přesnou a trefnou interpetaci případu v Blesku.

Stran anonymů - nejsem jediný, kdo měl v minulém týdnu obtíže, a také asi nemohlo uniknout, že "šedé" komentáře vůbec nevznikaly.
A už se do toho moc nechci pouštět - jest to svaté právo majitelů hostince.

Anonymní řekl(a)...

Já bych boulevard tak nepodceňoval. Solidní boulevard jsou pravdivé drby, tj. informace o intimitách celebrit. Problém ale je, že v Česku si prý boulevard své zprávy vymýšlí.

Jinak mne překvapuje zaseklost některých lidí. Někteří autoři tohoto blogu ze zásady odmítají vyrobit fukční odkaz, protože je to prý zdržuje (zdržení čtenářů je jim ukradené), Vy zase odmítáte vyplnit jednoduchou kolonku "Název", takže místo "V. J. Cepl řekl(a)..." vznikne paskvil "Anonymní řekl(a)... V.J.Cepl to P. U.:"

Guy Peters řekl(a)...

Omlouvám, jak jsem experimentoval, tak vznikl tento nepodepsaný příspěvek.