pátek 28. března 2008

Mýty o hospodářské soutěži a reformní smlouvě - podruhé

Níže připojuji svou reakci na příspěvek pana Petříka. Obecně se nicméně domnívám, že téma bylo do značné míry již vyčerpáno předchozím článkem pana Petříka v Euru a mou reakcí na něj zde na blogu. Domnívám se, že porovnání daných dvou textů je jistě dostatečné proto, aby si čtenář utvořil názor na to, jak to s zde diskutovanou problematikou vlastně je. To podle mne platí i ve světle nového příspěvku pana Petříka, který mne ke změně názoru vyjádřeného v předchozím postu nepřiměl.

K jednotlivým argumentům pana Petříka se vyjadřuji konkrétně níže. Na úvod si však neodpustím obecnou poznámku, a sice že pan Petřík nově polemizuje jen s dosti selektivně vybranými pasážemi mého textu (tedy alespoň je to můj dojem), a nikoliv se základním sdělením mého postu jako takového, kterým jsem se snažil reagovat na opačné (a jak jsem to chápal také základní) sdělení pana Petříka. Konkrétně jsem se snažil sdělit, že na postavení ochrany hospodářské soutěže a pravomocech evropských orgánů v tomto ohledu reformní (Lisabonská) smlouva oproti stávajícímu stavu nic podstatného nemění, a že tedy nesdílím přesvědčení pana Petříka vyjádřené v jeho článku pro Euro, že „přijetí reformní smlouvy je výsměchem současné politice společenství“ nebo že „byla změněna sama podstata unie“, popřípadě že protokol přičleněný k reformní smlouvě „je výsměchem dosavadnímu principu politiky EU v oblasti zajištění nenarušenosti hospodářské soutěže“ nebo nakonec, že „po přijetí reformní smlouvy má tedy EU přijít o své dnešní pravomoci pro zajištění nenarušené soutěže“.

Setrvává pan Petřík na těchto svých tvrzeních i nadále? O jaké pravomoci dle názoru pana Petříka komunitární orgány přišly? Jaký praktický důsledek bude jím proponovaná změna samé podstaty unie mít v oblasti prosazování politiky ochrany hospodářské soutěže? To jsou otázky, které myslím panem Petříkem zatím zodpovězeny nebyly.

Nyní tedy konkrétně:

Ad Zaprvé:

Rozumím-li argumentu pana Petříka správně, pak uvádí, že narozdíl od stávajícího stavu dojde po případném přijetí Lisabonské smlouvy k tomu, že bude vypuštěn „imperativ nenarušenosti soutěže, který v primárním právu ES dnes je“. Z toho dovozuje, že orgány ES nebudou nadále povinny přijímat sekundární akty, které by zajišťovaly nenarušenou soutěž. To je zajímavý posun oproti původnímu textu pana Petříka, kterému jsem rozuměl tak, že orgány ES tak nebudou oprávněny činit (k tomu srov. Ad Závěrem, začtvrté níže). Posun je i v jiném směru – narozdíl od původního tvrzení o vypuštění cíle nenarušenosti soutěže, nyní pan Petřík uvádí výraz imperativ. Zda v tom má být nějaký rozdíl oproti původnímu článku, nevím.

Jsem bezradný, co dál k tomu dodat. Jak jsem uváděl dříve, stávající text smluv uvádí mezi činnostmi ES systém zajišťující, že hospodářská soutěž na vnitřním trhu nebude zkreslována (čl. 3 odst. 1 písm. g) SES). Nově bude v SFEU mezi výlučnými pravomocemi uvedeno to, co správně cituje pan Petřík.[1] Současně se v protokolu o hospodářské soutěži a vnitřním trhu připojeném k Lisabonské smlouvě uvádí, že vnitřní trh (který zůstává cílem unie) zahrnuje systém, aby hospodářská soutěž nebyla narušována. Za tím účelem mají orgány unie v případě potřeby přijmout příslušná opatření, a to nejen na základě speciálních pravomocí, ale případně i dle čl. 308 (nově 352) SFEU.

Ad Zadruhé:

Nevím, jaké konkrétní právní důsledky dovozuje pan Petřík z rozdílu (je-li to opravdu rozdíl – to bych spíše ponechal glosátorům, kteří se věnují evropskému „ústavnímu“ právu) mezi „posláními“ a „cíly“. Já jsem to dosud chápal tak, že SES hovořila v čl. 2 o cílech Evropského společenství, byť používala termín poslání (shall have as its task). Tak se to myslím chápalo a chápe i ve většině učebnic evropského práva (viz např. D. Chalmers et al. European Union Law, CUP 2006, s. 11) i publikací na soutěžní právo (viz např. Bellamy & Child – European Community Law of Competition. 6 edn., OUP 2008, s. 9). Nevidím tedy, v čem by měl být rozdíl mezi tím sledovat poslání nebo sledovat cíl. To, že SEU měla samostatné ustanovení o cílech unie bylo logické, jelikož EU se nerovná ES, jak správně poznamenává pan Petřík.

Skutečnost, že (neschválená) Smlouva o Ústavě měla povýšit nenarušenou hospodářskou soutěž z činnosti na cíl, jsem nikdy nezpochybňoval. Vycházel jsem ale z toho, že pan Petřík diskutoval význam reformní smlouvy v porovnání se stávajícím stavem a nikoliv s hypotetickým stavem, který by tu byl po přijetí Smlouvy o Ústavě. A tvrdil jsem, že reformní smlouva oproti stávajícímu stavu postavení ochrany hospodářské soutěže v systému smluv nezhoršuje (spíše naopak).

Ad Zatřetí:

K (ne)rozdílu mezi cíly a posláními viz shora. Vše, co jsem se ve svém původním příspěvku snažil uvést na pravou míru, bylo to, že nenarušená hospodářská soutěž není za stávajícího stavu cílem (tak, jak tento termín používal pan Petřík ve svém článku v Euru, což sám připouští), respektive ani posláním, ale jen činností / prostředkem / nástrojem k jejich dosahování. Není proto možno hovořit o vypuštění cíle/poslání z textu zakládacích smluv, jak to činil (činí?) pan Petřík. To jsem snad vysvětlil dostatečně v původním příspěvku.

Ad Závěrem, začtvrté:

Pokud jsem desinterpretoval pasáže článku pana Petříka o jeho výkladu ohledně významu Protokolu o vnitřním trhu a hospodářské soutěži a čl. 308, tak se mu a čtenářům omlouvám. Bylo to zřejmě způsobeno tím, že jsem příslušné úvahy prostě nepochopil, což jsem též v původním příspěvku přiznal a doufal, že to někdo pochopí. Zřejmě mne zmátly nadpisy jako „Orgány bez pravomocí“ anebo věty „Tím je však nepřímo řečeno, že v oblasti zajištění nenarušené soutěže nebudou orgány EU po přijetí reformní smlouvy disponovat nezbytnými pravomocemi“ či „Po přijetí reformní smlouvy má tedy EU přijít o své dnešní pravomoci pro zajištění nenarušené hospodářské soutěže“. Chápal jsem to tak, že pan Petřík takto upozorňoval na to, že komunitární orgány nebudou mít (přes opačná prohlášení významných představitelů Komise, na které jsem odkázal ve svém příspěvku) nadále pravomoci k zajištění účinné hospodářské soutěže na vnitřním trhu. Jelikož se ve svém článku vyjadřoval jen k pravomoci na základě čl. 308 SES a k jeho údajné nevyužitelnosti po přijetí reformní smlouvy a jinými pravomocemi se nezabýval, dovodil jsem, že pozapomněl na ostatní pravomoci, které orgány ES mají a budou mít. Není-li tomu tak, jedině dobře. :o)

Místo závěru

Z reakce pana Petříka na můj post bych si vybral to, že již nyní nehovoří o tom, že by byl vypuštěn cíl v podobě nenarušené hospodářské soutěže. Jaký význam přisuzovat jeho termínům imperativ či poslání v porovnání s původním textem nevím. Dále – pokud jsem to správně pochopil – pan Petřík nyní netvrdí, že by komunitární orgány po přijetí Lisabonské smlouvy neměly pravomoci k přijímání aktů v oblasti hospodářské soutěže. Myslím, že příslušná ustanovení SES / SFEU, která taková ustanovení zakládají, jsem jednoznačně identifikoval ve svém původním textu. Je-li tomu tak, pak to vnímám jako pozitivní posun.

Postscript

Pro úplnost bych v této souvislosti ještě rád poukázal na jeden text, který jsem v nedávné době četl a který kritizuje reformní smlouvu z důvodu nezajištění ochrany nenarušené hospodářské soutěže. Jedná se však o článek pro odborné periodikum, takže je podstatně podrobnější než kritika pana Petříka. Je to článek: Riley, A. The EU Reform Treaty and the Competition Protocol: Undermining EC Competition Law. [2007] ECLR 12, s. 703-7 (dostupné např. přes WestLaw), který by si případně kritici nové úpravy reformní smlouvy ve vztahu k hospodářské soutěži mohli přečíst, aby vylepšili svou argumentaci.


[1] poznámka na okraj k číslování – správný je jak odkaz nový čl. 3 odst. 1 písm. b), tak čl. 2b, odst. 1, písm. b) ... první je po přečíslování; viz čl. 5 Lisabonské smlouvy a převodní tabulka, druhý bez něj

1 komentář:

Michal Petřík řekl(a)...

Děkuji panu J. Kindlovi za zveřejnění mé repliky na jeho polemiku.

Dovoluji si poprosit všechny čtenáře, aby věnovali pozornost následujícím dvěma poznámkám, jinak skutečně hrozí, že bude v diskusi už poněkud nepřehledno.

1. Zcela klíčová je má čtvrtá připomínka k používání článku 308, a zde skutečně podle všeho došlo k zásadnímu věcnému neporozumění či nedorozumění. K tomu, co říkám ve své replice, a k reakci pana Kindla, již netřeba nic dodávat.

2. Situaci dále poněkud zkomplikoval mediální a žánrový kontext. Já jsem psal text pro ekonomický týdeník, pan J. Kindl čistě právní rozbor. Pak ale musím upřesnit, že jeden z mezititulků, jehož příkrost pan Kindl kritizuje ("Orgány bez pravomocí") nepochází z mého pera, ale vytvořil jej editor tohoto ekonomickéhho týdeníku. Ani nadpis mého článku ("Tohle si nedovolila ani euroústava") není můj, ale je čistě redakční. Proti tomuto jsem se redakci vloni ohradil.