19 března 2008

Dozvuky diplomatovy dřímoty

Z dob svého venkovského mládí si pamatuji na akce, které se nazývaly „Dozvuky maškarní merendy“. (Mimochodem, slovo „merenda“ jsem tu skutečně zamýšlel uvést; neopravil mne právně nevzdělaný počítač, jak se tomu stává, když na klávesnici vyťukám výraz „de lege ferenda“.) Své dozvuky mají také taškařice, které provázely letošní volbu českého prezidenta. Političtí analytici a komentátoři se již věnují jiným námětům, stále k nám však promlouvají marketingoví mágové. Na jistý energetický nápoj upozorňují billboardy, na nichž se nachází snímek ministra Schwarzenberga (prý podřimujícího při projevech prezidentských kandidátů) a slogan „Vydržíte déééle“.

Tohoto propagačního artefaktu si povšimla média; splnila tím obvyklá očekávání reklamních art directorů, jejichž poselství takto vyvolalo „síťový efekt“ a získalo rozsáhlejší, zčásti nehrazenou publicitu. K šíření komerční přispěly mimo jiné Lidové noviny, které v sobotu 1. března otiskly snímek zmíněného billboardu pod titulkem Schwarzenbergův „spánek“ je v reklamě. Fotografie Pavla Kellnera byla doprovázena stručným textem: Klamavá reklama. Fotografii podřimujícího ministra zahraničí Karla Schwarzenberga využil výrobce energetického nápoje ve své nové reklamní kampani. Jde o záběr z volby prezidenta. „Považujeme to za klamavou reklamu. Pan ministr nespí, ale přemýšlí“, reagovala mluvčí ministerstva Zuzana Opletalová. Podle ní úřad nechystá proti kampani žádné právní kroky. „Od toho je tady Rada pro reklamu“, uvedla mluvčí. Zvlášť mne zaujalo, že to vše se nacházelo hned pod názvem stránky, jíž dominovalo označení POLITIKA.

Ono politické na celé věci snad měl být páně ministrův mikrospánek, který on sám původně připustil (usnul prý ve vší úctě), leč tisková mluvčí jej později popřela či spíše přejmenovala. Nemyslím, že se musela takto přičinit, vždyť každé lidské chování máme posuzovat podle situačního kontextu. Jestliže pak dřímota mohla přijít na venkovana, který pásal koně v lidové písničce, měli bychom ji přát i postaršímu ministrovi, jenž se nacházel v prostředí dusném z hlediska fyziologického i duchovního. Ostatně jeden z nedávných zahraničních výzkumů dokazuje, že i pětiminutový spánek významně posílí paměť. U našich německých sousedů jsem četl před léty rozsudek, který členu soudního trestního senátu přiznal právo na příležitostné zklimbnutí. Jím prý obžalovaný nebyl dotčen ve svém právu na spravedlivý proces. Dokonce tvrdím, že Karel Schwarzenberg by si zasloužil pochvalu za onu chvíli úplné nečinnosti (či možná nečitelnosti) hodnou ministra v oblasti diplomacie.

Pochvaly a naopak pokárání se však dostalo jiným. Ve víkendových Lidových novinách z 15. března se záležitosti dotkla má obvykle oblíbená autorka Jana Machalická. Psala o ní v rubrice „Propadliště“ a v poněkud zvláštní (ne)souvislosti s hlavním námětem příspěvku, který nesl výrazný název A zase ty komunisti…. Uvedla zde, že tisková mluvčí ministerstva zahraničí protestovala proti billboardu, který – podle jejího mínění - vtipně využil ministrovy „dřímající tváře k propagaci energetického nápoje (Vydržíte déle). Dá se předpokládat, že kníže, proslulé suchým humorem, nadhledem a jadrnými komentáři, by se spíše zaradovalo nad pohotovostí reklamního kreativisty (sic!). Paní mluvčí mu to ale zkazila.“

Nevím, odkud paní redaktorka Machalická vzala svůj předpoklad o tom, jak by pan ministr reagoval. Lidsky i politicky je pochopitelné rozhodnutí ministra Schwarzenberga, že on sám nehodlá proti billboardu nastoupit cestu práva, byť by byl k takovému zásahu oprávněn podle občanskoprávních předpisů na ochranu osobnosti. Jeho zdřímnutí či pózu hlubokého zamyšlení mohou sice zveřejňovat a komentovat novináři (dovoluje jim to zpravodajská licence v § 12 odst. 3 Občanského zákoníku), neexistuje však žádná reklamní licence, která by umožňovala svévolně operovat s lidskou tváří a jinými osobnostními argumenty při nabídce zboží a služeb. Možná se pan ministr řídil starořímskou zásadou „de minimis non curat praetor“ (volně přeloženo: osoba v určitém postavení se nestará o maličkosti); snad si uvědomoval, že požadovat prostřednictvím soudu omluvu by bylo jen dalším příspěvkem k propagaci energetického nápoje. (Ostatně, kdosi vtipný prohlásil, že vyžalovaná omluva se většinou podobá pokusu vrátit zubní pastu do tuby, z níž již byla jednou vymačkána.) Žádat peněžní zadostiučinění či dokonce bezdůvodné obohacení (ve výši obvyklých honorářů za účinkování v reklamě) by zřejmě Karlu Schwarzenbergovi připadalo málo lidsky přijatelné a politicky neprozíravé.

Nemyslím si ovšem, že tisková mluvčí ministerstva Zuzana Opletalová jednala v rozporu s předpokládanou nebo dokonce jí sdělenou vůlí svého ministra. Ten totiž ví, jako muž světa znalý, že osobnosti veřejného zájmu nesmějí v reklamě účinkovat, i kdyby s tím výslovně či mlčky souhlasili. Jednalo by se o rozpor s dobrými reklamními mravy a dobrými mravy hospodářské soutěže. Nositelé veřejné autority nemají být totiž použiti tím či oním způsobem k tomu, aby ve prospěch některého ze soutěžitelů provozovali obchodní propagaci, které v němčině říkají Aufmerksamkeitwerbung (reklama vyvolávající pozornost); jsou povinni pečovat o svou neutralitu ve vztahu k účastníkům konkurenčního soupeření. Takže si nemyslím, že „kníže proslulé suchým humorem…..by se spíše zaradovalo nad pohotovostí reklamního kreativity“ , tím spíše, že na reklamním výkonu nebylo mnoho humorného a kreativního.

Paní tisková mluvčí také nic nepopletla, když proti billboardu protestovala. Pro takové tvrzení mám doklad ze zahraničí. Svého času v Německu média uveřejňovala stovky a stovky vtipů, které si dobíraly kancléře Kohla a jeho postavu hruškovitého tvaru. (Sám jsem z kancléřových karikatur shlédl rozsáhlou výstavu.) Takové jednání bylo kryto tak zvanou uměleckou licencí (u nás rovněž v § 12 odst. 3 Občanského zákoníku) a rozumný politik proti němu nic nenamítal; chápal je spíše jak příspěvek ke své popularitě. Jakmile však jeden z výrobců hruškovice nabízel svůj alkoholický nápoj v lahvi, která nepochybně připomínala Kohla, ostře proti tomu vystoupil kancléřův úřad a právním zásahem hrozil. Vyjádření paní mluvčí našeho ministerstva zahraniční věcí, která ve věci Schwarzenbergovy (ne)dřímoty odkázala na Radu pro reklamu (v její kompetenci nejsou právní opatření) bylo dosti krotké. Nicméně se alespoň distancovala od reklamy se snímkem svého ministra. Oproti stanovisku některých jiných mluvčích (k tomu viz mimo jiné kapitolu „Kdy je dotčen prezident?“ v mé knížce Právníkovy fejetony) jde přece jen o pokrok.

21 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Podle mého názoru "de minimis non curat praetor" neznamená "osoba v určitém postavení se nestará o maličkosti", nýbrž, že soudce nemá být obtěžován banalitami, a proto o nich nebude nebude rozhodovat.

Anonymní řekl(a)...

Snaha mluvčí překvalifikovat realitu je úsměvná a vyvolává vzpomínky na dědu Lebedu z Jáji a Páji - ten také na začátku každého dílu něco promýšlel (teď mě napadá, jestli náhodou není paní mluvčí bystřejší, než si myslíme, a nešlo o úmyslnou citaci...).

K meritu postu ovšem nemám (nikoliv překvapivě) co dodat - snad jenom, že metafora o omluvě a vymačkané pastě je z toho nejvtipnějšího, co jsem poslední dobou zaslechl (jsem jen zvědav, zda bude téhož názoru MUDr. Rath, až se mu bude jistě ze srdce omlouvat za inzultaci MUDr. Macek, který by zubní pastu měl jako stomatolog mít v malíčku - mimochodem, neměla by v medicínském oboru po vzoru vojenských sborů existovat zvláštní skutková podstata - snad postačí přestupek - urážky mezi lékaři?). Takže dvakrát díky autorovi.

Anonymní řekl(a)...

Přemýšlení už vnímám jako natolik synonymum spánku, jejž se mluvčímu nechce připustit, že bych se moc divil, pokud by si to paní mluvčí neuvědomovala - nicméně bonton to zřejmě žádá. :)

Nicméně o panu ministru se tvrdí, že údajně i v těhle chvílích skutečně vnímá, co se kolem něj děje. Nevím co je na tom pravdy, ale proč mu to nepřát.

Konečně, v Japonsku jsou tyhle mikrospánky dokonce součástí dobrého tónu, dotyčný jimi demonstruje, jak tvrdě pracuje (prý je někteří i hrají), říká se jim "inemuri" (spát, když jsem přítomen). Asi ani nepřekvapí, že je dokázana jejich mimořádná efektivita v obnovování duševních sil...
http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/magazine/7114661.stm

Jan Převrátil: On to není až tak problém lékařů, jako spíš Dr. Ratha - nebylo by lépe zavést detašované pracoviště Městského soudu při Poslanecké sněmovně, k němuž by byly příslušné všechny osobnostní spory tak či onak vyvolané panem doktorem? Minimálně jednoho soudce by to uživilo a daňový poplatníci by ušetřili majlant za courání poslanců ze schůzí a zpátky... :)

Anonymní řekl(a)...

Argonantus:

1) Pokud jsem dobře informován tiskem, on to není jen předpoklad - kníže se skutečně vyjádřil k věci osobně, a spíše pobaveně; rozhodně nechtěl žádné právní kroky činit.

2) Dr. Rath je středočech. Takže to místo, kde se vícekrát ocital, nebyl Městský soud.

Anonymní řekl(a)...

Argonautus: Vím, který soud, ba dokonce i který soudce ;), rozhodoval spory pana doktora. Nicméně nakonec jsem se stejně rozhodl pro Městský soud, protože pan doktor není vždy jen žalovaným, co když se rozhodne legálně si vyšlápnout na někoho z Prahy, či dokonce Kardašovy Řečice? Jediným neměnným elementem je poloha Sněmovny... :)

Anonymní řekl(a)...

Omlouvám se za překlep v nicku...

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Anonymní řekl(a)...

volně přeloženo: osoba v určitém postavení se nestará o maličkosti);

Inu jak říkal v jedné TV debatě Zdenek Koudelka (vlastne Hajnův fakult. kolega) - Orel mouchy nelapá :)

Jan Petrov řekl(a)...

Orel byl kdo?

Anonymní řekl(a)...

Spíše citoval...:-)
Bližší je orlovi smrt než nicotný úlovek-moucha.(Waltharius)

Jan M. Passer řekl(a)...

Nehodlám upírat Zdeňku Koudelkovi zásluhy za šíření bonmotu, jehož autora želbohu neznám. Faktem ovšem je, že "Orel much nelapá." jsem poprvé ve svém životě četl před drahnými lety v Hrdinu Nikovi od Eduarda Štorcha.

Anonymní řekl(a)...

Waltharius je dílo, které napsal Ekkehard v klášteře svatohavelském (St. Gall) někdy v první polovině 10. století.
Ke cti mi ale neslouží, že to tam právě nemůžu najít. Každopádně to ale klidně může být ještě starší lidové rčení, to už jsme ale úplně OT.

Hynek Baňouch řekl(a)...

Díky.
A to nejenom za zacházení s jazykem (jímž nemyslím jen titulní aliteraci), ale také za bezplatnou výuku v umění užívání podobenství, která o podstatě věci řeknou více, než rozsáhlá odborná pojednání.

Nejsem tak zběhlý v surfování na právnických blozích, jako provozovatelé JP, ale myslím, že příspěvek prof. Hajna je přesně tím, proč je blog stvořen: aktuální, svižný (tedy alespoň svižně působí :-) ), sahající do zásoby vědění a zkušeností(nejen právnických)pro vhodné příklady (aniž by bylo třeba citovat).

Postoje a argumenty z nichž vycházejí jsou prezentovány jasně.

Výsledkem je odborný názor, který tříbí debatu a posouvá ji jak k možnému jádru problému, tak k dalším úvahám.

Tedy: díky!
Ne.
Jinak a poučeněji:

Poděkování panu profesorovi.

(A JK díky za japonskou inspiraci)

Přeji všem klidné Velikonoce a krásné Jaro!

Anonymní řekl(a)...

Aniž bych se chtěl jakkoli dotknout nekonečné moudrosti bývalého ministra spravedlnosti in spe, faktem zůstává, že The Oxford Dictionary of Proverbs uvádí, že autorem wisecracku aquila non captat muscas je Erasmus Rotterdamský, latinsky Desiderius Erasmus Roterodamus, jak ho sebral v knize Collecteana Adagiorum (Paris 1500), která je volně dostupná i na Internetu.

Anonymní řekl(a)...

Náhodou sem to také videl

Orel byl Koudelka, moucha: publicista Urban - causa Diag Human

Matěj Chmela

Jan Petrov řekl(a)...

Šťáva z orla.

Televizní demokracie: souboj bonmotů.

Anonymní řekl(a)...

Tak, tak - Pospíšil uvažuje, že každý nový soudce bude mudet mít minimál. 6 semestrů žurnalistiky a mediál. studií :))

Jan Petrov řekl(a)...

Ad údajná idea J. Pospíšila: Nevěřím, že si to myslí.

Jinak je iluzorní domnívat se, že studiem žurnalistiky se z kohokoli stane mediální hvězda. Mimochodem, institucionalizované a byrokratizované myšlení nevěstí nic dobrého -- viz dysfunkční psychotesty v justici, které zřejmě slouží především k tomu, aby Ti, kteří rozhodují, získali lepší pocit, že jsou jako pečliví, když mají o lejstro navíc.

Pokud by soudcům mohlo něco prospět, pak drsný (a klidně kratší) mediální trénink. Ale to je trochu jiná soutěž než ta, v níž se pohybuje katedra žurnalistiky.

K našim dravcům se na lidovkách vynořilo tohle. A pak že se mouchy nelapají.

O kauze nic nevím a nemám na ni názor. Pro všechny zúčastněné to ale jistě bude velká bžunda.

Jan Petrov řekl(a)...

Nejistoty dnešního světa: Jak si můžeme být jistí, že si Jan Urban své webové stránky, údajně zablokované policií, nezablokoval sám, aby na ně upoutal pozornost?

Anonymní řekl(a)...

To Jan Petrov: Jistí si nemůžeme být nikdy ničím. Pokud jan Urban upoutal pozornost, pak jistě jeho tvrzení neuniklo ani kritizovaným, kteří v případě, že pan Urban lže, mohou věci uvésti na pravou míru a Jana Urbana případně úspěšně stíhat pro pomluvu či poškozování cizích práv. Z toho, že nic z toho neučinili, prozatím soudím, že Jan Urban nelže.

Šerlok Homeless

Jan Petrov řekl(a)...

Nevím, ale každopádně Koudelkovo jmenování do funkce náměstka Nejvyššího státního zastupitelství (Pavlem Němcem dne 18. dubna 2006) představuje bouli na závěsu, která naznačuje, co se za závěsem skrývá.