pondělí 18. února 2008

Tak o sobě něco napište, já vám to pak podepíšu

Čtenáři Hospodářských novin si dnes jistě všimli nového hodnocení právnických fakult v České republice. Jelikož jsme na Jiném právu již o (ne)možnosti srovnávat mezi sebou jednotlivé české fakulty poměrně široce diskutovali (zejména zde a zde), nechci se nyní k tomuto tématu vracet (tento příspěvek tedy slouží mj. také jako „skryté zpravodajství“:-). Jedním z kritérií, které se mi velmi zamlouvá, je možnost vyjet během studia do zahraničí - nejčastěji v rámci programu Socrates/Erasmus. Jak už jsem tady psal:

V rámci [tohoto kritéria] je důraz kladen na možnost samostatného růstu studenta a zejména pak jeho možnost obohatit se studiem v zahraničí. Ta se mi jeví klíčová za současného stavu, kdy považuji právnické vzdělávání v ČR za nevyhovující. Pokud vím, mnozí zaměstnavatelé rovněž ke studiu v zahraničí přihlížejí při výběru svých budoucích zaměstnanců.

I zde jsou mezery, které však v rámci vypracovávání dotazníku není možné podchytit: např. to, jakým způsobem fakulta integruje studenty, kteří se vracejí z programu Erasmus: započítá jim v zahraničí absolvované předměty? Vyjde jim vstříc s absolvováním studijních povinností po návratu (např. flexibilita se zkouškovými termíny)?

Zmínka o možnostech studia v zahraničí mi oživila myšlenku na příspěvek, který jsem chtěl napsat už před delší dobou: akademická doporučení, se kterými se studenti často poprvé setkají právě se svojí přihláškou do programu Socrates/Erasmus.

Zažil to asi každý, kdo se hlásil na některou ze zahraničních univerzit: jedním z dokumentů, které je třeba předložit, je i doporučení od vyučujícího. Sám se dokonce domnívám, že pokud v rámci přijímacího řízení neabsolvujete pohovor, jedná o dokument z nejdůležitějších (to tedy neplatí o samotném programu Socrates/Erasmus, který mě inspiroval k tomuto příspěvku; pokud vím, nějakou formu pohovorů se studenty provádějí všechny fakulty, které své studenty do zahraničí vysílají). Jenže jak takové doporučení získat, když během svého studia nijak nevybočujete z masy stovek studentů? A jak Vám má vyučující takové doporučení napsat, když si Vás vůbec nepamatuje?

Pokud vím, zcela obvyklé řešení v našich krajích je, že vyučující řekne: „tak si to nějak napište, dejte mi to a já to podepíšu“.

Oba aktéři tohoto kompromisu asi vědí, že to není ideální řešení: dotčený vyučující přeci svým jménem za doporučovaného do určité míry „ručí“ a tak by o něm měl alespoň něco vědět. Na druhé straně student, který si má sám psát doporučení, je také vystaven nezáviděníhodné situace, alespoň pokud se nejedná o cynického pragmatika: zkuste sami sobě napsat doporučující dopis! Vsadím se, že kdyby ho za Vás napsal někdo jiný, bude Vás chválit více, než kdy dokážete sami.

I otrlý cynik se pak možná zastydí, když poprvé žádá o doporučení v akademické kultuře, kde se takové věci berou vážně: pravidlem je, že student své doporučení ani nevidí a dostane ho v zapečetěné obálce. V takovém prostředí pak mají doporučení aspoň nějaký smysl.

Možná se budete divit, ale problému s masovostí studentů a nutností psát jim doporučení čelí profesoři ve Spojených státech také, zejména na velkých právnických školách, kde může být v jednom kursu (zejména těch hlavních předmětů) i více než sto lidí.

Jejich řešení však je poněkud odlišné od toho českého. Dobře ho ilustruje dokument dostupný na stránkách jednoho z profesorů na NYU, Barryho Friedmana. Memorandum nazvané References and Letters of Recommendation [pdf]začíná slovy:

This memorandum sets out my policy and procedures regarding my providing references and letters of recommendation. I consider performing these tasks an important part of my job. Indeed, it is in the interest of our community to see that students and alumni have the best chance to pursue their career and professional goals. Thus, in most cases my answer to a request is “yes.” Nonetheless, there are sometimes considerations that militate the other way. In addition, in order to permit me to do the best job for you, there are some procedures I will ask (read: insist) that you follow. I regret if these requirements seem onerous. Please take into consideration the large number of requests I receive, as well as my main consideration: to do the best I can for you. Your assistance is necessary to make this work.

Na následujících stránkách pak popisuje kroky, které musí student učinit, aby mu Friedman doporučení napsal. Co je však důležité, sám zdůrazňuje, že kvalita doporučení se bude lišit podle toho, zda se student na hodinách nějak aktivně projevoval, zda mu například pomáhal jako asistent a podobně. Friedman tak dává jasně najevo, že ačkoliv doporučení odmítne jen v odůvodněných případech, co v něm bude napsáno, záleží z velké části na studentovi.

Myslím, že není nic nemožného podobnou praxi zavést i u nás. Chcete doporučení od respektovaného vyučujícího, kterého navíc v zahraničí i znají? Přihlaste se na jeho seminář, choďte na nepovinné přednášky a snažte se být aktivní.

Podobně lze říci i vyučujícím: začněte rozlišovat mezi studenty a opravdová doporučení pište jen těm, které opravdu znáte, přičemž jim však dopředu dáte vědět, jaká jsou pravidla hry. A přestaňte ta doporučení jen podepisovat.

12 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Já bych ty pobyty v zahraničí zase tak nepřeceňoval. Vždy totiž záleží na tom, jak se k tomu postaví sám student. Při svém pobytu v Passau jsem nevycházel z údivu, když drtivá většina mých kolegů z Čech zvolila cestu nejmenšího odporu. I když se jednalo o pobyt na právnické fakultě, v podstatě právo nestudovali, ale volili různé "jazyky a výchovy". Na mě se koukali pomalu jak na blázna. Bylo jedno, zda je student z Prahy, nebo z Plzně.

Anonymní řekl(a)...

Překvapuje mě autorův optimismus ("Není nemožné podobnou praxi zavést i u nás."). Proč by to v tomto případě mělo být snazší než u všech ostatních, často mnohem zásadnějších jevů, které odlišují pražskou PF od dobrých škol? Osobně bych byl raděj, kdyby se vyučující naučili třeba číst studentské práce a reagovat na ně. Přestože se základní myšlenkou textu souhlasím, je myslím třeba zdůraznit, že doporučení na Erasma je poněkud odlišné v tom, že jej nikdo nečte - PF neví proč, přijímací univerzita až na výjimky schvaluje vybrané uchazeče automaticky.

matěj

Anonymní řekl(a)...

Má zkušenost s psaním vlastních doporučujících dopisů je velice tristní. Psal jsem jich několik a nechal si je podepsat od příslušné osoby, i když vím, že to není zrovna vpořádku.

Realita, s níž jsem se setkal, je ale taková, že si radši napíši ten dopis sám, protože mnoho doporučujících autorit nevládne cizím jazykem a vypadá to ještě hůř, než když to píšu já.

Ve výsledku pak celkem logicky, ti, kteří ty dopisy obdrží, jednak nevěří, že je psal např. profesor práva a dále je ten dopis podezřelý tím, že tam není ono "vnější hodnocení".

Na druhou stranu, pokud se chcete dostat např. na letní školu nebo některé LLM, nezbývá vám než ten doporučující dopis prostě "sehnat", a to s pozitivním hodnocením.
Co dělat?:(

Jinak k pobytům v zahraničí,myslím, že je stále hodně lidí, kteří na sobě na Erasmu hodně pracují. Nemyslím si, že zahraniční pobyt je jen o tom napsat co nejvíce esejí do co nejvíce předmětů.
Jsou to i určité životní zkušenosti a možnost změřit své síly s lidmi z jiných zemí.

peter brezina řekl(a)...

Ja naopak Honzuv optimismus sdilim, vim minimalne o dvou osobach, u nichz to tak funguje jiz dnes. Obe jsou mimochodem zmineny v tech hospodarkach ;)

Jinak psani hodnoceni na sebe sama je opravdu porod, ja ho zatim nastesti absolvoval pouze jednou (druhe doporuceni viz vyse, a opravdu jsem jej ani nevidel), zato ve jmenu nekoho, o kom je obecne znamo, ze nepodepise nic, co necetl... Takze dvojnasobna starost, at to nejak vypada...

Anonymní řekl(a)...

Ono je to reseni mozna spis naopak: pokud budou vyucujici vedet, ze ta doporuceni nekdo cte budou se o ne vic starat.

Jde predevsim o Erasmus na ktery se jich pise nejvic a u ktereho necte nikdo nic. Snadno se pak stane, ze nekdo s dobrymi a "uprimnymi" doporucenimi ma smulu a predbehne ho nejaka "masovka" s napsanym a podepsanym...

zuzz řekl(a)...

Myslím si že u časti renomovaných vyučujúcich, ktorí sa vracaju do Česka zo zahraničia, Honzom zmienený postup funguje minimálne tam, kde tieto doporučenia su významné z hladiska výberového konania.

Na druhú stranu, by som podobne ako matěj odlíšila doporučenia na erasmus, ktorých význam je diskutabilný. Program je nastavený ako kultúrna výmena, ktorej by sa malo zúčastnit čo najširšie množstvo študentov.

Ako absolvent tohoto programu vnímam ako nakvačší nedostatok netransparentnost výberového procesu a to predovšetkým v nastavení kritérií podľa ktorých komisia určuje študentov, ktorým umožní zahraničný pobyt. V súčasnosti je proces výberu značne nejasný, podkladové materiály su formalitami, ktoré niektoré komisie zjavne neštudujú, naviac niektoré pohovory prebiehajú značne zvláštnym sposobom (moj pohovor trval presne 2 min)

Domnievam sa, že v tomto smere by výrazne pomohlo zavedenie prístupného vnútrofakultného CV - ktoré by presne ukázalo nielen aký je prospech jednotlivých študentov, ale tiež akých profakultných aktivít sa účastnia, kde reprezentujú školu, účast na svoč, kolokviách a konferenciách. Domnievam sa že zavedenie CV, by vyriešilo problém doporučení u erasmu (nebolo by nutné), prispelo k transparentnosti celého procesu a naviac k vacsej sutaživosti studentov a ich ochote zapojit sa do akademických aktivít.

Jan Petrov řekl(a)...

Možná se pletu, ale na PF UK je doporučující dopis pro Socrates / Erasmus jen úřední bazír. Dokonce tuším, že se podle Dum-Catch-22 vyžaduje, aby doporučení na Socrata pocházelo od VEDOUCÍHO KATEDRY, zřejmě vzhledem k jeho optimální certifikaci a homologaci.

V takovém případě jsem rád, že k tomu vedoucí kateder přistupují, jak přistupují.

Matúš Švanda řekl(a)...

Na PrF MU sa na ERASMUS ziaden doporucujuci list ani nevyzaduje, pise sa motivacny list a zivotopis v cudzom jazyku, pricom tieto dva dokumenty spolu s jazykovym preskusanim tvoria jedno kriterium.
Druhym je studijny priemer.

Podla mna by v tomto pripade doporucujuci list ani nemal ziaden zmysel, ved to je program "pre kazdeho" - pocita sa s tym, ze tam pojdu aj ludia, ktorych by jednoducho nemal kto doporucit.

Anonymní řekl(a)...

Po cerstvom absolvovani pohovoru na MU rozmyslam, ci vobec ma zmysel to vyberove konanie...Skusajuci prvykrat videl moj cover letter a cv, az ked som vosla do miestnosti - tym sa asi daju ospravedlnit otazky typu "preco chcete ist na tu skolu" (odpoved na to by pri troche snahy nasiel v motivacnom liste a mohli sme sa venovat tvorivejsim otazkam) a zmatene listovanie v papieroch. Odporucaci list by som urcite nezavadzala, to by museli skusajuci citat pocas pohovoru este o 1 papier naviac a mohlo by to cele preskusanie vo vysledku predlzit az na 6 minut.

Zatial anonym...

Jan Komárek řekl(a)...

Sypu si popel na hlavu - ve svém příspěvku jsem smíchal příliš věcí dohromady. Jedna věc je způsob výběru do Sokrata, o který mi tak ani nešlo, a druhá věc pak kultura psaní akademických doporučení, kterou jsem měl hlavně na mysli.

Faktem je, že právě u výběru do Sokrata se s tou absurditou - psaní doporučení sama na sebe, setká většina lidí poprvé. Co jsem ale chtěl říci ve svém příspěvku: zrovna doporučení je věc, kterou bych jako vyučující motivoval svoje studenty a nezacházel tak lehkovážně se svým podpisem a jménem. Navíc zrovna tady je to obousměrný proces (jak ukazuje memorandum profesora Friedmana, na které odkazuji) - snažit se musí nejen vyučující, které tak rádi kritizujeme za to, jak to na právnických fakultách vypadá, ale i studenti - kteří by takhle dostali signál, že škola není jenom automat na diplomy.

Jan Petrov řekl(a)...

Já taky. Souhlasím s Tvým postem. Chtěl jsem jen poukázat na ten začarovaný kruh: doporučení se píší, jak se píší, protože to je jen úřední lejstro; doporučení jsou úřední lejstro, protože se píší, jak se píší.

Učitelé PF si ale samozřejmě počínají stejně, i když nedávají doporučení na Sokrata.

Doporučení na Sokrata by se nemělo vyžadovat. Nejen kvůli snížení administrativní zátěže, ale i proto, aby se zbytečně nekazila "doporučovací kultura".

Líbí se mi řešení Petra Čecha, jenž studentům, které jinak nezná, zadává domácí úkoly, např. analýzu judikátu.

Andrej Buday Jr řekl(a)...

Problémy treba riešiť hneď na začiatku, motivačný líst hneď ukáže čo študent chce. Napísal som o tom celkom zaujímavý článok - http://www.budystudio.com/prihlaska-a-motivacny-list-na-erasmus/