čtvrtek 14. února 2008

Prezident veřejně či tajně?

Jednou z ústředních otázek zítřejší prezidentské volby bude opět forma hlasování, tedy zda veřejné či tajné. V diskusi na ČT 24 minulý týden zaznívala četná srovnání se zahraničím. Pokud se podíváme na ústavní režimy těch států, kde volí prezidenta parlament, je nepochybné, že tajné hlasování parlamentářů zcela dominuje (stát, kde by se volilo veřejně, jsem neobjevil).

Příkladem je Maďarsko, kde čl. 29B odst. 2 Ústavy stanoví tajnou volbu. V Izraeli Základní zákon stanoví, že členové Knessetu volí prezidenta tajným hlasováním. Obdobně stanoví jasně italská ústava (čl. 83 odst. 3), že prezident je volen tajným hlasováním na společném zasedání parlamentu. Mimochodem, italské prezidentské volby jsou příslovečné svou pověstnou chaotičností a desítkami kandidátů – k poslední prezidentské volbě, která vedla na čtvrtý pokus k volbě prezidenta Napolitana, srov. např. tento článek.

V Německu Základní zákon sice nestanoví výslovně tajnou volbu, to však činí prováděcí zákon přijatý ve smyslu čl. 54 VII GG. Německá ústava obsahuje ovšem jinou zajímavou úpravu – zakazuje orgánu volícímu prezidenta (Spolkové shromáždění - Bundesversammlung) debatu (čl. 54 I GG). Právě volba německého prezidenta, pečlivě předem předjednaná, se tak asi blíží nejvíce tomu, co se u nás obvykle označuje za volbu „důstojnou“.

Z toho plyne, že česká úprava, která formálně považuje tajnou i veřejnou prezidentskou volbu za rovnocennou (viz Jednací řád Poslanecké sněmovny, Příloha č. 2, čl. 2), je v Evropě raritou.

Je otázkou, proč je naše úprava taková, jaká je. Jedním důvodem může být reminiscence prvé volby prezidenta v prosinci 1989 (jakkoliv již všechny další volby proběhly tajně), která vedla ústavodárce v roce 1992 k tomu, že nezvolil povinnou formu tajné volby. Jednací řád Sněmovny pak v roce 1995 vychází z toho, že volbu prezidenta upravuje ústava (§ 81 odst. 1, též k tomu důvodová zpráva), pročež upravuje obě formy volby jako rovnocenné (pravděpodobně s předpokladem, mimochodem nikoliv nesporným, že běžný zákon již jen určitou formu jako formu obligatorní označit nemůže).

Ačkoliv je tedy česká úprava volby prezidenta v tomto aspektu zcela výjimečná až unikátní, je rozhodnutí o formě volby otázkou politickou, nikoliv otázkou právní (samozřejmě ale, že rozhodnutí o formě musí být učiněno v souladu se zákonem, tedy s jednacím řádem Sněmovny). Komparativní argument tu může působit jen jako podpůrné vodítko při aplikaci české úpravy. Ve prospěch tajné volby lze říci řadu dalších argumentů (tradice české volby prezidenta počínaje rokem 1993, prezident jako hlava státu, jehož pozice by neměla být politizována otevřenými půtkami v parlamentu stejně jako to, že by jako nadstranická postava neměl prezident přímo znát své volitele ani být na ně navázán formou veřejné volby, právo volitelů hlasovat podle svého vědomí a svědomí atd.), některé z nich však jsou spíše fiktivní (reálná neznalost volitelů) či v praxi nedosažitelné (česká volba je prostě otevřeným způsobem zpolitizovaná a tedy „méně důstojná“ než v Německu mimo jiné též proto, že funkce českého prezidenta obsahuje zajímavější pravomoci než funkce německého prezidenta); s ohledem na celkovou hysterii kolem volby je navíc velmi obtížné uhájit její tajnost.

Osobně se ztotožňuji se s názorem Jiřího Přibáně v jeho úterním článku v LN, podle něhož

stoupenci veřejné volby mohou vycházet z principu zákonodárné nadřazenosti parlamentu, podle něhož okamžité rozhodnutí tohoto ústavního orgánu má přednost před každou nepsanou konvencí. Navíc mohou argumentovat tím, že jednací řády obou komor upravují tajnou volbu pro ty případy, kdy si zákonodárci volí své vlastní orgány (předsedu, místopředsedy atd.), zatímco o zákonech, které se týkají celé společnosti, se hlasuje vždy veřejně. A protože prezidentská volba je věc veřejná, má se v ní také veřejně hlasovat, neboť jen tak voliči mohou zjistit, jaké je „vědomí a svědomí“ jejich poslance či senátora, a podle toho ho i v budoucnu volit, či nevolit.
Jak je patrné, obě volební formy jsou zcela v souladu s ústavou, mají svou vnitřní logiku a výhody i nevýhody. Důvody pro jednu či druhou volbu proto nelze hledat v ústavněprávních konstrukcích, ale pouze v rovině politické vůle. Očividnou nevýhodou veřejné volby je možnost stranického diktátu, kterému se volitelé raději podřídí, než aby riskovali konflikt s vlastní politickou stranou. Naproti tomu nevýhodou tajné volby je především snadná možnost poslance korumpovat napříč politickými stranami. Nikoli síla stranických aparátů, ale diktát neprůhledných lobbistických slibů a korupční chování jsou hlavní nevýhodou tajného hlasování.


V každém případě bude řešením celého sporu přímá volba prezidenta, i když se obávám, že po úspěšné parlamentní volbě se na tyto politické sliby opět rychle zapomene.

14 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

1)Správnost - Způsoby A a B nejsou rovnocenné, protože A je lepší v tom a v tom.
2)Konvence - Způsoby A a B jsou rovnocenné, ovšem my už to X let děláme způsobem A.

Je otázka, zda argument 2) může podpořit argument 1), když mají protichůdný předpoklad.

Tomáš Sobek

Zdeněk Kühn řekl(a)...

K Tomášovi: ono by jistě stálo zauvažovat o různých typech ústavních konvencí. V mnou citovaném článku to zdařile dělá právě Jiří Přibáň, když upozorňuje, že konvence tohoto typu je zcela v rukách parlamentu (ovšem jiné konvence, zejména jedná-li se o vztahy dvou různých institucí, takto nahodile změnitelné nejsou - viz prezident republiky a jmenování guvernéra ČNB bez kontrasignace premiéra).

Způsob A a B je de lege lata rovnocenný. Praktická realizace volby prezidenta je pak otázkou správnosti, což už ale nelze zodpovědět v režimu právní argumentace (respektive nebudu předstírat, že by to možné bylo).

Jan Mates řekl(a)...

Existuje ještě třetí, řekl bych česká cesta. Volba je formálně tajná, fakticky však veřejná, neboť poslanci fotografují své hlasovací lístky…

Anonymní řekl(a)...

Zdeňkovi

Pokud konvence upravuje vztahy dvou institucí, tak je změnitelná jejich konsensem. Nebo ne? Pokud ano, pak i tady platí princip, že aktuální vůle má přednost před konvencí.

Tomáš Sobek

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Ad Tomáš: určitě souhlas, v daném případě jsem měl na mysli situaci jednostranné změny (v uváděném příkladě premiér Zeman proti prezidentovi).

Samozřejmě, že úplně jinak na věc budeme nahlížet v situaci, kdy dospějeme k závěru, že ke změně konsensem v našem případě nešlo - šlo o vyjádření parlamentu jako celku změnit tradici nebo jen o vůli jedné z komor tuto tradici změnit? Tato otázka je nicméně dnes irelevantní, neboť volba platně proběhla, a to veřejným hlasováním obou komor.

Radek řekl(a)...

Trochu mě zaráží ta zmínka o přímé volbě - doteď jsem to měl za takové vděčné a populární (populistické, chcete-li) zaklínadlo politiků, jak získat nějaký kredit u občanů.

Byla by opravdu řešením? Nevyvstaly by zároveň další (a výraznější) problémy? Došlo by tím zřejmě k posílení pozice prezidenta a narůstu jeho faktického vlivu. Formálně by jeho ústavní pravomoci dosti pravděpodobně zůstaly stejné, obsah by se však mohl změnit(nejspíše také v závislosti na konkrétní osobě prezidenta). Já osobně si nemyslím, že bychom v našem prostředí potřebovali silnějšího "pokladače věnců"...

Anonymní řekl(a)...

ad Radek: Nemyslím, že by český prezident byl kladeč věnců. Má reálné kompetence v oblasti justice, reprezentace země navenek, je důležitý v procesu sestavování vlády apod. Tomáš Lebeda vypočetl 8 evropských zemí s nepřímou volbou; z nich je ústavní postavení prezidenta ČR jedno z nejsilnějších, ne-li nejsilnější zcela. Krom toho je třeba připočíst vysokou symbolickou hodnotu, kterou prezident v české společnosti má (návaznost na Masaryka a možná i jisté monarchistické sentimenty). A do třetice: přímá volba má tu výhodu, že prezident v ní prostě bude zvolen (i když třebas až ve druhém kole).

Filip Rigel

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Jsem dlouhodobě příznivcem přímé volby. S reformou ústavy by se současně mohly odstranit některé pravomoci, které jsou dnes u prezidenta nekontrolovatelné a jsou v rozporu s principem dělby a rovnováhy mocí, typicky jmenovací pravomoci vůči bankovní rada ČNB. Přímo volený prezident nemusí být nijak silný - viz Slovensko nebo Rakousko. Souhlasím ale, že tady nebezpečí, které naznačujete, je.

Jan Klesla řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Radek Kraus řekl(a)...

Ty věnce byly samozřejmě nadsázka!:)

ad Filip Rigel: To jistě ano, přímá volba by odstranila to zítřejší divadlo, ale myslel jsem to tak, zda za cenu toho, že bude volba prezidenta probíhat (relativně)hladce nevzniknou jiné a horší problémy (např. nové konflikty vláda x prezident vycházející právě z toho posíleného postavení).

Po nějaké celkové revizi pravomocí prezidenta, jak napsal Zdeněk Kühn, by ta přímá volba opravdu mohla být řešením, to souhlasím.

Anonymní řekl(a)...

Aby nám to divadlo v případě přímé volby nedělali samotní kandidáti.

Tomáš Sobek

Anonymní řekl(a)...

Na příklad země, kde se volí prezident parlamentem veřejným hlasováním upozornil ve studiu České televize Tomáš Lebeda. Jedná se mj. o Řecko, hlasuje se podle jmen - čl. 32 odst. 1 řecké ústavy

Tomáš Kubíček

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Díky. Na Řecko mne nenapadlo se podívat.

Anonymní řekl(a)...

naše ústava sice formálně připouští tajnou i veřejnou volbu, ale přijde vám veřejná volba ve vztahu k tomu, co se na obou volbách dělo, co se dělo mezi nimi v souladu s úmyslem a duchem ústavy? Co je silnější, veřejná volba, kde si Kateřina Jacques může naprosto směšně ukroutit hlavu, aby viděla kdo jak zvedá ruku, nebo tajná volba, která sice nabizí prostor pro korupci, ale také protor pro to, aby se kterýkoliv poslanec nebo senátor naprosto svodobně rozhodl, jestli mu vyhovuje ten nebo ten kandidát beze strachu z represí jak od vlastní strany, tak bůhví koho dalšího...