04 února 2008

Opět k nahotě císařově….

Neděste se, k tomu, abych dal do titulu jakoukoli hlavu státu (a vykročil tak po delší době na stránkách JP opět ze svého introvertního kokonu), mě neinspirovala volba té naší státní profesorské hlavy a objektem mého zamyšlení nebude opět vyvstanuvší české dilema, zda radši Losnu nebo Mažňáka. Na mušce mám tentokrát jinou část dvojjediné „hlavy“ naší moci výkonné (alespoň pohledem české Ústavy), a sice vládu a „výstřelem“ míním otázku, proč vlastně ještě nejsou na internetu přístupná úplná znění českých zákonů?

Jako většina podstatných věcí (tedy kromě těch, které mi dojdou při cestě vlakem, v posteli nebo ve sprše) mi i tahle „samozřejmost“ přišla na mysl u kafe: tentokrát u kafe s jednou kamarádkou, která mi v Ráji kávy líčila, jak se na vstup do jedné struktury zabývající se léčivy chtěla krom svého farmaceutického vzdělání vybavit i znalostí právního rámce schvalování léčiv a zjistila, že co mělo (a mělo by) být hříčkou, je úkolem bez právníka neřešitelným. Ne, že by nebylo možno sehnat samotný zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech (otázka byla vznesena ještě před účinností zákona č. 378/2007 Sb.), ovšem možnosti uplatnění zákona z roku 1997 bez následných novel se blíží možnostem uplatnění jakéhokoli jiného kusu průměrně kvalitního papíru. Na mou radu začala pátrat po tom, zda nevyšla papírová verze úplného znění tohoto zákona v některém z právnických nakladatelství a zjistila, že nevyšla buď vůbec, nebo před takovou dobou, že jej může využívat leda k účelům, které již doma plně saturuje Sbírkou zákonů….
Příběh má samozřejmě zdánlivě prosté řešení, které každého z nás hravě napadne: zavolat svému právnickému příteli na telefonu, ten má ASPI nebo LexDATA, stáhne, zašle, vytiskne a všichni jsou spokojeni. Tedy zdánlivě všichni, neboť právníkovi na telefonu začne vrtat hlavou řada nesamozřejmých otázek: K čemu je nám papírová Sbírka zákonů a Sbírka mezinárodních smluv, když smysluplně využitelná jsou beztak jen úplná znění zákonů, přístupná jen v draze placených licencovaných informačních systémech? Nebo ještě někdo věří na novelizace pečlivě vlepované do původního znění právního předpisu popřípadě do posledního úplného znění zveřejněného blahosklonným předsedou vlády? Není formální publikace právních předpisů už až příliš formální, když každému je sice dostupná Sbírka zákonů (na internetu Ministerstva vnitra podle § 12 zákona o Sbírce zákonů, a v pracovních dnech v sídlech krajských úřadů a Magistrátu hl. m. Prahy a dalších obcí, městských obvodů a městských částí územně členěných statutárních měst podle § 13 odst. 1 a 2 téhož zákona), ale v drtivé většině případů nemá smysl se do ní dívat, neboť vypovídá toliko o právních vykopávkách překrytých několika vrstvami zemitých novel? K čemu je nám hořekování nad mizivým právním vědomím obyvatel, když neprávník se může seznámit s platným právním řádem leda tehdy, pokud se trefí zrovna do těch několika předpisů, jejichž úplná znění jsou těmi několika bestsellery aktualizovanými v písemné podobě vždy po několika měsících, nebo mu právní otázka vytane na mysli těch několik týdnů či měsíců po rekodifikaci dané oblasti nebo alespoň vydání úplného znění ve Sbírce? Nebo už jsme úplně rezignovali na myšlenku, že každý, kdo chce svolat shromáždění, založit občanské sdružení, kandidovat ve volbách do obecního zastupitelstva (úmyslně vybírám zákony, které by v úplném znění byly snadno pochopitelné leckterému laikovi toužícímu se shromažďovat, sdružovat nebo kandidovat), se může seznámit se základní zákonnou úpravou své oblíbené činnosti, a smířili jsem se s tím, že bez právníka vybaveného LexDATY nebo ASPI (vyváženost je definiční vlastností tohoto blogu;) se třeba při rozmýšlení, zda manžela zavraždit či ne, nebo jestli načerno vypálit jen pět litrů lihoviny nebo rovnou dvacet, nemá ani cenu do trestního zákona dívat, protože se přinejlepším dozvím, kolik let nuceného klidu bych za svůj skutek dostal někdy před příchodem vojsk Varšavské smlouvy? Vybavuje se mi vzpomínka na starověkou Čínu, kde měla k právním předpisům přístup jen vyvolená skupina státních úředníků a ostatním byl přístup zapovězen, aby nevěděli příliš….
I my jakoby dělíme společnost na právníky vybavené svými paragrafy nadupanými počítači a ty ostatní, kteří po právním řádu ani nevzdechnou. Když už jsme donuceni se smířit s tím, že skoro nikdo z nás (a to ani z nás právníků) není mocen si spočítat vlastní starobní důchod (mne to v této polovině století příliš nepálí, ale prý je v republice takových lidí kolem pěti) a ani schopnost spočítat si daňovou povinnost není při složitosti daňových předpisů nijak masová, nemohli bychom běžným lidem zachovat aspoň reálnou možnost bezplatně se seznámit (na internetu, kde jinde? Nedávno jsem v hrůze zjistil, že tam hledám už i text Bible…) s platným právním řádem (a nikoli historickými památkami z šedesátých let), když už je jeho neznalost neomlouvá? Bez reálného přístupu k textům právních předpisů je totiž tato zásada stejně nahá jako onen císař v titulku. Nebylo by možné namísto pouhého webového zveřejnění Sbírky zákonů vykročit po cestě, kterou zvládlo třeba německé spolkové ministerstvo spravedlnosti, které na svých webových stránkách http://www.gesetze-im-internet.de/ takto úplná znění zákonů zveřejňuje?
Nejsa politik ani ekonom, netuším, zda je výhodnější vyvinout pro ten účel vlastní informační systém, nebo koupit licenci od některé z těch mála společností, které již takový systém provozují (a vyvinutím vlastního systému jen vyhrožovat za účelem snížení ceny), ale kdybych politikem byl, považoval bych spuštění takového systému za velmi důstojný „pomníček“ svého politického působení. Inu kdo ví, nezbývá než doufat, že když do letopočtů začínajících dvojkou jsme vkročili pod vedením pánů s budovatelskou upřímností se radujících ve svých tesilových oblecích ze spuštění nového bloku jaderné elektrárny budované od osmdesátých let, tak nynější vláda nás snad aspoň v oblasti elektronizace přivede skutečně do jedenadvacátého století. Soudě podle jejích nadějných aktivit ve zpřístupňování archivů minulého režimu a elektronizace státní správy i justice (sám sleduji jedním okem legislativní vývoj a druhým Vratné lahve v obavě, kdy i mou práci nahradí nový software s názvem Asistent…), má k tomu alespoň nakročeno.
Ostatně už stránka Portálu veřejné správy (http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/6966/_s.155/699/place) je nakročením správným směrem, dokonce s fulltextovým vyhledávání, zatím ovšem v uživatelsky poněkud nepřátelské podobě, navíc patrně neaspirující na úplnost a běžnému uživateli poněkud utajeným. Ostatně kdo ví, možná mě někdo poopraví a vysvětlí, že právě tyto – dosud dobře utajené - stránky jsou skutečně začátkem, který se chystá skončit tam, kde jsou teď Němci, a přínosem tohoto blogu bude osvěta o existenci těchto stránek a výzva, ať sledujeme jejich další vývoj. A nebo nás čeká nová zdařilá kampaň, která tentokrát bude propagovat volný přístup do českého právního řádu stejně jako před pár týdny propagovala volný přístup do sousedních zemí. Takový zeleně svítící paragraf...

A kdo ví, možná tu horuji pro banality a proti samozřejmostem. Ale to byla ta císařova nahota zmiňovaná v titulku také.

20 komentářů:

Guy Peters řekl(a)...

O tom se ve státní správě pořád diskutuje. Nyní v souvislosti s elektronisací justice, v tom máte pravdu. Veřejně přístupná úplná znění existují, jak sám uvádíte, ale proč tam není zákon o léčivech, to netuším. Úplná by měla být, je to licence od ASPI, kterou platí MV.

Jinak založení spolku tak obtížné není, neboť zákon o sdružování občanů byl novelisován jen párkrát.

Jan M. Passer řekl(a)...

K Pavlovu volání o císařově nahotě se nelze nepřidat a doplnit lze snad jen povzdech, že nemožnost orientace v jediném skutečně závazném znění - tj, v tom ve Sbírce zákonů, vede nejen k nutnosti práce se státem nekontrolovanými (ve smyslu kontroly obsahu) elektronickými systémy, ale především k relativizaci práva jako takového - neboť tím se stává právě to elektronické, na základě víceméně slepé víry, že se jeho obsah kryje s právem formálně závazným.

Anonymní řekl(a)...

Možná by se česká vláda a Parlament mohli inspirovat evropskou kodifikační smrští. Spočívá v přijetí nařízení nebo směrnice v konsolidované podobě a s aktualizovanými odkazy na jiné právní předpisy. Obsah aktu se při kodifikaci nijak nemění. V české politické kultuře si těžko dovedu přestavit, že by Parlament dobrovolně rezignoval na "vylepšování" stávajících textů a pouze potvrdil kodifikovanou verzi. Ale aspoň u vládních vyhlášek by to mohlo stát za to.

http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2001:0645:FIN:EN:PDF

http://ec.europa.eu/dgs/legal_service/codifica_en.htm

Guy Peters řekl(a)...

Myslím, že tato francouzská zkušenost je nepřenosná. Ta "kodifikace" je de facto naše úplné znění.

Anonymní řekl(a)...

Starý zákon o léčivech na Portálu veřejné správy není, protože již není účinný. Ten nový tam ale určitě je, protože se načte i v Salvii:

http://www.slv.cz/2007/378

A k tomu pomníčku .. Zákony v účinném znění dostal na internet / portál veřejné správy před čtyřmi lety ministr Mlynář. Já jej za to pochválil, ale nemyslím si, že by byl nějak extrémně chválen ostatními.

Anonymní řekl(a)...

Alena Rozkošná:
bohužel nedokážu říct zdroj, ale v tisku probleskla informace, že ASPI bude veřejně přístupné na internetu od roku 2009 (na Slovensku je už několik let takto včetně judikatury přístupné tzv. JASPI http://jaspi.justice.gov.sk/jaspiw1/jaspiw_maxi_fr0.htm

Roman Majerský řekl(a)...

Áno na Slovensku je uverejňovanie úplného znenia zákona už niekoľko rokov samozrejmosťou pod odkazom aký uviedla Alena. Beda však, ak pri aplikácii "webového" zákona nájdete chybu! Pre orgány aplikácia práva, je to potom ako ruská ruleta... Ale dnes sa už inak nedá.

Anonymní řekl(a)...

Milanu Kvasnicovi:
myslím, že pokud jsou publikována jen účinná znění, nestačí to, tedy alespoň v právním státě.

S opomíjením podílu VM máte pravdu. Zdá se, že skončil (málem i v teplákách)právě proto, že v e-govermentu jde opravdu o velké peníze a on možná nesprávně vyhodnotil signály od pulců, co se chtěli stát žabičkami na prameni.

V současné době je zřejmé, že komplexní elektronizace proběhne (viz materiály současné vlády a MV). Volat po ní podle mě není už tak důležité.

Daleko důležitější bude hlídat efektivitu vložených prostředků a důraz na kvalitu produktu. Projekty jako Indoš nebo předražený přístup k Centrální evidenci obyvatelstva (prý je na konci řetězce předražený přístup provozovaný Telecomem) varují.

Zpracovatelem by neměla být firma mající hluboké sice zkušenosti, ale s prodejem stavebnin, nikoli s vývojem kvalitních IS.

Smyslem elektronizace z pohledu občana je snížení nákladů na státní zprávu a zejména usnadnění užívání. Nikoli elektronizace za jakoukoli cenu.

Tendry by proto měly být maximálně průhledné. Ovšem která taková státní zakázka za posledních 10 let takovou byla? :-/

Pavel Molek řekl(a)...

Ad Milan Kvasnica: díky za informaci, exministr Mlynář si pochvalu určitě zaslouží, nicméně to, že se mu jí jinak nedostává, je možná hlavně chyba toho, že onen projekt není obecně veřejnosti příliš znám, což jeho přínosnost naopak poněkud snižuje. To je ale spíš otázka racionality informačních vládních kampaní - toho, že už neprocházím na česko rakouské hranici (ale až deset kilometrů za ní) kontrolou, si všimnu i bez kampaně se zelenými semafory; to, že mi veřejná správa poskytuje úplná znění (byť ne úplně přátelsky) zákonů, se intuicí dozvím sotva.

A co se týče toho zákona o léčivech, i v tom příspěvku jsem zmiňoval, že zákon z roku 1997 už byl nahrazen zákonem 378/2007 Sb., ovšem pokud bych - inspirován například běžnými farmaceutickými skripty - hledal zákon podle jeho čísla, tak se o jeho zrušení a nahrazení nedozvím (respektive dozvím, ale leda v ASPI nebo jiném plně funkčním systému). Což je právě jedna z položek té malé uživatelské příjemnosti tohoto zajímavého pokusu, byť zatím uvízl ve dvou třetinách dobře skryté cesty za uživateli....

Michal Bobek řekl(a)...

Pavle,

heretická myšlenka: a co je vlastně špatného na tom, když nemáme veřejný, "státní" přístup ke konsolidovanému znění právních předpisů?

Státní sbírky v podobě úředních věstníků a z toho se vyvinutých forem publicity právních aktů jsou výlupkem absolutistické vlády konce 18. a počátku 19. století, kdy panovník v boji o moc a centralizaci potřeboval vytvořit jediné (a jednotné) ohnisko pravotvorby.

Po drtivou většinu naší historie ale žádné veřejné sbírky neexistovaly (v anglo-saském světě ostatně v naší podobě formální publicity státem vydávané jediné autentické sbírky zákonů neexistují dodnes).

Jasně, můžeme se bavit o "racionálním" zákonodárci, který by měl chtít, aby byla jeho tvorba co nejlépe přístupná apod. Na druhou stranu je obsese mít svoji "závaznou" sbírku a pak v ní hledat chyby a překlepy z toho vyrábět kauzy také zajímavá ...

Tím neříkám, že si nemyslím, že bychom texty zákonů v Tebou zmiňované podobě zveřejňovat neměli - to asi ano. Jenom nabízím relativizující pohled na fetiš formální publicity práva skrze státní sbírku, ve který snad již nevěří ani ti, co ji vydávají ...

Anonymní řekl(a)...

Michalu Bobkovi:
Ano jde o fetiš.
Ale odpovíš-li takto, pak mám pocit, že musíš uznat, že i se zásadou neznalost neomlouvá je třeba zacházet jako s jinými zásadami. Tedy nepojímat ji rigidně. "Bylo to v zákoně, tak dost."

Našli bychom asi nemálo rozhodnutí, kteří fakt složité dostupnosti zákonů takto chápou.

Ostatně např. v trestním právu je např. zásada nullum crimen (čl 39 Listiny) z lidskoprávního hlediska vyložena tak, že zahrnuje i všeobecně dostupnou ustálenou judikaturu. O tom kdo ji vydává řeč není.

Guy Peters řekl(a)...

To je zajímavý názor. Zřejmě se úřední sbírky zákonů jako nástroj policejního absolutismu přežily.

Nicméně nemáte pravdu, že v anglosaském světě neexistují autentické sbírky zákonů. Co jiného je U. S. Code? Co jiného vydává Stationery Office?

Anonymní řekl(a)...

Ako právnický laik sa ospravedlňujem, že takto vstupujem do debaty, ale mám jednu poznámku na tému tvorby zákonov a ich publikácie. (Určite nie je nová, ale podľa mňa sa do tejto debaty hodí.)

Už tu vyššie zaznelo známe heslo "Neznalosť práva neospravedlňuje." Preto sa tu aj rieši problém publikácie. Ale ako občana, od ktorého štát očakáva, že sa bude správať podľa právnych noriem, ma dosť desí aj samotný objem legislatívy, podľa ktorej by som mal fungovať. Stovky a stovky strán len v tej oblasti, ktorá sa dotýka môjho bežného fungovania.

Chcem si postaviť dom? Chcem si založiť občianske združenie? Chcem zaplatiť dane? (Nechcem, ale musím.) Chcem sa ísť dať vyšetriť k odbornému lekárovi? Chcem si vypáliť slivovicu? Chcem vydať knihu vlastným nákladom? Ako zistím, či na konkrétnu vec existuje nejaká norma alebo nie a ako vlastne vyzerá, keď niekedy majú obskúrne názvy?

Keby mal všetky normy prelúskať a pochopiť (amen tam s právničtinou pre laika), nerobil by som nič iné. Darmo to aj bude publikované - svojím objemom je to prakticky nepoužiteľné.

Publikácia teda áno, ale rozumne oindexovaná a okomentovaná. Veď tí, ktorí legislatívu pripravujú robia aj analýzy a komentáre na jej zdôvodnenie.

Guy Peters řekl(a)...

Mohu Vás uklidnit, že positivní právní omyl je v některých případech okolnost vylučující protiprávnost.

Právo <> legislativa. Měl byste znát i judikaturu.

Ve veřejném právu je Vám povinen poradit příslušný veřejný úředník. V soukromém právu si musíte vzít advokáta.

Právní normy názvy nemají. Je jich příliš mnoho, to bychom se z toho zbláznili.

Jinak se možná vracíme do středověku, do období právních knih.

Anonymní řekl(a)...

Alena Rozkošná:
jsem přesvědčena, že zásadu "neznalost zákona neomlouvá" by měla doplňovat povinnost zákonodárce zpřístupnit tento "zákon" občanům dosažitelným a srozumitelným způsobem. Při současném stupni techniky mi způsob jakým je zveřejňována Sbírka zákonů na stránkách MV připadá jako snaha nechat společnosti ASPI co nejvíc vydělat.
Ještě chci upozornit na drobnost; některé vyhlášky stanoví povinnost splnit pravidla uvedená v ČSN normách, které veřejně přístupné nejsou vůbec a navíc na obsah těchto norem se vztahuje jako na autorské dílo ochrana podle zákona o právu autorském.

Guy Peters řekl(a)...

Ano, podle mého názoru standardy ČSN nemohou nikoho zavazovat. Je to ta typická okolnost vylučující protiprávnost.

Anonymní řekl(a)...

Vím, že to z hlediska myšlenkového poselství tohoto článku není tak podstatné, ale přeci jen mi to nedá. Přinejmenším pět lidí,ne-li více, kteří umí spočítat důchod, je určitě jen na samotném NSS, v republice jsou jich desítky, ne-li stovky.Ono to není zas až tak složité, jen náročné na mechanické početní úkony spojené s úpravami dosažených příjmů podle § 17 zdp a následný výpočet OVZ a VZ podle § 15 - 18zdp, takže z praktických důvodů to už nikde nedělají v ruce, ale je na to program.Pokud však výjimečně někdy dojde ke sporu o výpočet, v rámci přezkumu to musíme umět posoudit.Pavel Molek je sice mladý a do starobního důchodu má skutečně daleko, ale např. plný invalidní důchod bychom pro něj na letošní rok jistě spočítat mohli. Jen by musel mít k dispozici doklady o dobách pojištění a náhradních dobách ( od ukončení povinné školní docházky ) a o příjmech od počátku své výdělečné činnosti ( což by nemusel být tak velký problém).Jinak s jeho vývody souhlasím.

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Několik glos:
1) v angloamerickém světě pochopitelně autentické sbírky ve středoevropském smyslu neexistují; US Code apod. jsou něco jiného. Z mých zkušeností to nezpůsobuje vůbec žádné praktické problémy (je mi záhadou proč, ale snad nikdy nedošlo k rozporu v právních textech, když např. v USA je podle Daniela Halberstama, mého profesora z Michiganu, jediným autentickým textem zákona text, který je v archivu KOngresu).

2) Není mi jasné, proč by byla tradice konsolidovaných znění nepřenosná. To je jen ničím nepodložená domněnka, která spočívá na konzervativismu právníků. Základním řešením našich problémů je podle mne právě přechod ke schvalování konsolidovaných verzí zákonů, když naše tradice neautentických a tedy nezávazných úplných znění je velmi nepraktická

Závěr: ve věku 21. století, ve věku nových technologií, není možné právo vyhlašovat způsobem, který byl zvolen v 19. století. Stejně jako již dávno na našich náměstích nejsou zákony vybubnovány, není tu ani žádný důvod pro papírovou sbírku, kterou nikdo nečte. Souhlasím s Hynkem Baňouchem - je nutno elektronicky publikovat právo tak, abych si snadno našel znění platné a účinné k určitému datu. Vím, že se to nemusí nutně líbit firmám jako ASPI (pokud ovšem náhodou nebudou zajišťovat onu publikaci zákonů samy), ale to je prostě život. Alespoň se pak tyto firmy zaměří na něco, v čem je tu zoufalá mezera - totiž smysluplnou publikaci judikatury, která zatím funguje jen jako publikace spousty nijak blíže neoznačených dat.

David Kosař řekl(a)...

ad Alena Rozkošná a Petr Urban:

Normy ČSN jsou jen slabý odvar norem ISO. Pár firem se dohodne na jednotném standardu (samozřejmě výhodném pro ně a nevýhodném pro [potenciální] konkurenci), nacpe jej do sekundární legislativy ES a už se všichni vezem...

Guy Peters řekl(a)...

No, myslím, že jediným autentickým zákonem je i u nás ten, který leží v archivu Sněmovny. Jinak by nebyly nutné tiskové opravy ve Sbírce.

Nepřenosná je proto, že protože nejsme zvyklí na přečíslování paragrafů. Sice se přečíslovávají odstavce a písmena, ale to je neblahý zvyk, který v Německu a Rakousku nemají.

Myslím, že nevadí, že úplné znění je nezávazné. Problém je v tom, že je to platné znění, což nikoho nezajímá. Každého zajímá účinné znění.

Sbírky jsou už ze století 18. Jinak asi máte pravdu, že bez toho, aby se za officiální a primární prohlásila elektronické verse, se asi situace nezmění. Jenže z úřední, ale neautentické, Sbírky nejde kopírovat!

S judikaturou máte naprostou pravdu. Chybí nám Vážný s Bohuslavem.