úterý 15. ledna 2008

Výuka práva made in America (konkrétně na NYU)

Zdeněk v jednom ze svých listopadových postů zevrubně odpověděl na otázku, co to znamená být profesorem práva v USA - jaké musí dotyčný jednotlivec splňovat předpoklady, aby se profesorem stal, jaká činnost se od něj čeká, aby o své postavení nepřišel, jaké je jeho finanční ohodnocení apod. Napadlo mne v této souvislosti nabídnout subjektivní pohled studenta na to, jak vypadá výuka s jedním konkrétním „profesorem made in USA“ (nebo spíš profesorkou). Stále probíhající debata k virtuálním právnickým fakultám mě však přiměla podívat se nejdříve na situaci na NYU trochu šířeji a obecněji. Post „Profesor(ka) práva made in America II“ bude následovat později.

Většinu z Vás už u mě asi nepřekvapí, že Vám po jednom semestru na NYU nebudu tvrdit, že dobře vím, jak vypadá typická americká výuka či typický způsob přípravy studentů na zkoušky. Do jakýchkoliv paušalizací či typizací se pouštím velice nerad, a to i u věcí, jimž jsem věnoval více než pouhých 5 měsíců svého života. Jde tedy spíše pouze o mou převažující zkušenost a dojmy z podzimního semestru a pokud mluvím obecně o „profesorech“ mám především na mysli vzorek konkrétních šesti osob, jejichž předměty jsem na podzim navštěvoval. 4 z nich byli Američané (a Američanky), jeden Němec a jeden Australan (samozřejmě můj dojem dotváří i ti, jež jsem poznal při letním studiu na Georgetownu). Pokud mluvím o „amerických“ modelech, přístupu apod., jedná se o tyto v podobě, v jaké jsem se s nimi setkal tady na NYU, případně na Georgetownu.

Hned první postřeh je výjimkou z mého předsevzetí nepaušalizovat, protože jde o notorietu, která (aspoň podle toho, co vím nejen z vlastní zkuškenosti a z dostupných zdrojů ale i od studentů odjinud, zdejší spolubloggery nevyjímaje) je opravdu typická pro anglo-americké právnické školy a v menší míře i pro západní Evropu (zejména Holandsko a skandinávské země).

Ve všech předmětech, které jsem na podzim navštěvoval se podobně jako v létě na Georgetownu (a stejná je v tomto ohledu i má zkušenost z „pražského“ Cambridgského kursu) vyžadovalo, aby studenti načetli dopředu předepsané materiály na každou hodinu, protože na samotné hodině jim je většinou už nikdo nepřepapouškovává a místo toho se očekává, že se o nich bude diskutovat. Slovo „většinou“ používám záměrně, protože i zde jsem se setkal s případy, kdy profesoři sklouzli do deskriptivní polohy, někdo více a častěji, někdo méně, ale každopádně by bylo chybou je tady všechny nekriticky glorifikovat a tvrdit v duchu filmu Pelíšky, že americká krabička od sirek je vždy dokonalá („samozřejmě“). Na druhou stranu, pokud si pod „deskriptivní polohou“ představujete rozvleklé recitace vlastních děl předváděné některými[1] „osobnostmi“ české právnické akademie, pak vězte, že i ta nejpopisnější z mých podzimních přednášek byla v porovnání s něčím takovým bouřlivou diskusí.

Dle mého stojí za americkým přístupem jednoduchá úvaha – cílem hodiny není nalít studentům do hlavy informace, které si mohou přečíst sami, ale přimět je o těchto informacích přemýšlet, hodnotit je, kritizovat, zpochybňovat, zkrátka s nimi pracovat. Abyste mohli diskutovat, musíte vědět, o čem se diskutuje, protože i pro největšího génia není úplně snadné zevrubně analyzovat 20ti stránkový článek nebo rozsudek, pokud jej vůbec nečetl. Bez adekvátní přípravy se tak pro Vás hodina na NYU může stát úplně stejnou ztrátou času, jako některé přednášky na českých PF, které mnozí kritizují pod Michalovým postem.

Samozřejmě, jak jsem naznačil, jsou profesoři, kteří aspoň stručně připomenou základní teze, ovšem obvykle pouze v míře nutné pro osvěžení Vaší paměti a navíc většinou i tímto úkolem pověří některého ze studentů. Pokud je vyvolaným zrovna nebožák, který se nepřipravoval, je lepší to otevřeně přiznat, než se snažit vařit z vody. Žádný z mých profesorů kvůli tomu hlavy netrhal, i když samozřejmě se taková skutečnost mohla odrazit v závěrečném hodnocení, ve kterém všichni, alespoň podle svých slov, reflektovali aktivitu v hodině.

Zajímavé je, že s případy, kdy by byl někdo totálně nepřipraven, jsem se setkal jen velice výjimečně. Zčásti je to dáno samozřejmě tím, že ne každý profesor vyvolává ty studenty, kteří se nehlásí, ale pokud tak některý z nich činil, fascinovalo mě, že i lidé, kteří za celý semestr neotevřeli pusu, se prezentovali ve vynikajícím světle, když byli vyvoláni. Ale abych to zase nemaloval příliš na růžovo – ovšemže byly případy, kdy student(ka) přišel(šla) bez toho, že by stihl(a) „načíst“, i mně samotnému se to přihodilo (a ne jednou;) ), ale důležité je, že se nejedná o pravidlo.

Hlavní příčinou svědomitosti většiny studentů je dle mého fakt, že nepřipraven(a) ztrácíte čas na hodině zbytečně, což v českých podmínkách ne každému vadí, protože si aspoň přečte na přednášce noviny, poklábosí se známými, nebo v dnešní době asi ještě spíše vyřídí maily či pobrouzdá na internetu. Můj osobní dojem je, že významným důvodem, proč to tady lidem jedno není a snaží se, aby pro sebe z přednášek vytěžili maximum, je fakt, že ať už oni sami či jejich rodiče investovali do tohoto vzdělání nemalé prostředky a asi málokoho baví vyhazovat peníze z okna... Jelikož však tento post nemá být o školném, nebudu do této úvahy více zabíhat, pouze odkazuji na postoje, které v této otázce dlouhodobě zastává Michal a s nimiž se v zásadě ztotožňuji, a v duchu (i) jeho úvah dodávám, že jestliže platím, očekávám samozřejmě za své peníze určitou kvalitu a z tohoto pohledu pak vztah mezi kvalitou výuky a školným může být (do určité míry) v českém prostředí otázkou následku a příčiny.

NYU rozeznává (vedle různých klinik, kolokvií a dalších specifických útvarů, jež zde nebudu popisovat, i proto, že s nimi nemám přímou osobní zkušenost) dvě základní formy výuky předmětů – „courses“ a „seminars.“ Záměrně jsem použil anglické termíny, protože český překlad je sice evidentní, ale pro srozumitelnost tohoto postu bude lepší, ponechám-li je nepřeložené, aby si čtenář české ekvivalenty automaticky nespojil s tím, co označují v českých podmínkách, protože se nejedná o totéž. Předměty se totiž vyučují buď jako „seminars“ nebo jako „courses“, přičemž základní rozdíl je v počtu lidí, jimž je předmět otevřen. Zatímco předmětů vyučovaných jako „course“ se může účastnit i 125 lidí, „seminars“ nejsou obvykle pro více než 40 lidí (mnohdy je počet ale ještě menší, třeba i pouhých 8 lidí). Z toho plyne, že jako „course“ se vyučují základní předměty jako třeba ústavní nebo trestní právo, jako „seminar“ pak předměty specifické, o něž není masový zájem, nebo některé dílčí aspekty předmětů základních. Nedochází zde tedy k tomu, že jeden a tentýž předmět by se vyučoval ve formě přednášek a seminářů, jak je to běžné u nás. Na NYU si tak můžete zapsat „Constitutional Law“ jako course a pokud chcete jeho znalost dále rozvíjet, můžete se v některém z dalších semestrů přihlásit na Advanced Seminar on Constitutional Law. Stejně tak můžete absolvovat course o mezinárodním právu a (pak) chodit na seminar o ústavních aspektech OSN. Zrovna tak se můžete přihlásit na seminar o čínském právu, právech zvířat nebo právu Indiánů. Některé seminars vyžadují předchozí absolvování základního předmětu, některé ne (většinou to souvisí právě s tím, zda je seminar o specifickém předmětu či rozvinutím některého aspektu předmětu základního). Ty nejdůležitější předměty, zvláště pak všechny, které mají J.D. studenti povinné, jsou v nabídce pro každý semestr několikrát, vyučované samozřejmě různými profesory.

Různý počet lidí se odráží i ve způsobu výuky, ovšem, jak jsem již uvedl, nikoliv v tom, že by courses měly podobu našich přednášek. Jak v rámci courses, tak v rámci seminars je primární metodou výuky diskuse, rozdíl je pouze v tom, že v rámci seminars se dostanete častěji ke slovu a také se nějaké aktivní zapojení očekává prakticky od každého (nejenom v rámci samotné hodiny, ale třeba i ve formě specifických case reports, prezentací apod). V případě course, kde je 100 lidí a profesor vyvolává jen ty, co se hlásí, můžete klidně celý semestr nehnutě pozorovat, jak se svět (tedy v tomto případě diskuse) hýbe. Jediným rizikem je, že Vaše (ne)aktivita v rámci course ovlivní výslednou známku – většinou se ovšem nejedná o větší posun než jeden stupeň, což vzhledem k šíři stupnice (viz níže) není až taková tragédie. Dalším rozdílem je, že courses bývají zpravidla za více kreditů a je jim tedy věnováno více vyučovacích hodin.

Pokud jde o materiály, jejich obsah a dostupnost, je pravidlem, že seznam veškerých předepsaných materiálů má každý student k dispozici na svém školním internetovém účtu (spolu s veškerými dalšími informacemi od známek přes finanční závazky, zdravotní pojištění až po přístup do on-line databáze knihovny), kde jsou také dotyčné materiály buď přímo „pověšeny“ nebo se tam aspoň dozvíte, kde je lze dohledat.

Základním textem obvykle bývají učebnice. Ty samozřejmě nejsou zadarmo a představují pro amerického studenta téměř stejně významný náklad jako pro studenta českého (ceny mých učebnic se pohybovaly mezi 90ti až 140ti dolary za kus). Jejich podoba je samozřejmě zcela odlišná od typických českých učebnic. Primárně samozřejmě proto, že americké právo se točí kolem case-law, takže každá učebnice je ve větší či menší míře sbírkou výtahů z rozhodnutí amerických soudů, které hrají stěžejní roli i v učebnicích týkajících se odvětví, které jsou i v USA do značné míry upraveny zákonem (zdráhám se použít slovo „kodifikovány“, protože bych tím mohl evokovat kontinentální pojetí kodifikace, což by bylo opět zavádějící), neboť i zákon je v precedenčním systému logicky diskutován především na pozadí judikátů, jež ho interpretovaly. Případy jsou následovány jejich komentářem (jeho délka závisí na přístupu autorů, někdy se jedná víceméně o pouhé poznámky, někteří volí více systematický přístup) a především mnoha otázkami, které nutí studenta o daném případu přemýšlet a připravují jej tak na diskusi v rámci hodiny. Otázky se snaží cílit na slabá místa případu, ptají se po možných alternativních postupech apod.

S trochou nadsázky bych řekl, že základním rozdílem mezi americkou a českou právnickou učebnicí je ten, že ta americká Vás učí (a nutí) odpovědi hledat, ta česká Vám je dává – ovšem vždy pouze tu jedinou správnou:-)

K učebnicím ještě dvě poznámky. Značná část (téměř polovina) mých profesorů (a teď již mluvím i o těch, kteří mě učí v jarním semestru – tři Američané, jeden Ital) neučí ze svých knížek, ale z knížek svých kolegů. Samozřejmě, jedním důvodem může být, že, jak již psal Zdeněk, každý profesor vyučuje více předmětů a ne pro každý si napsal učebnici. Někteří však třeba učebnice prostě nepíší a omezují se na monografie a články, aniž by to jakkoliv limitovalo jejich pedagogické schopnosti (snad právě naopak, jak by měl ukázat slibovaný post o jedné profesorce made in America). Napsat dobrou učebnici je však každopádně umění a opět platí, že ani americké učebnice nemusí být vždy kdovíjaké. Mě osobně třeba poměrně zklamala knížka předpsaná pro kurz mezinárodního práva, byť jejími autory byly uznávané kapacity z Michiganu a Cornellu. Opět by tedy bylo zbytečně sebemrskačské vykřikovat, že zatímco v ČR jsou všechny učebnice hrozné, tady v „jú es ej“ mají všechno vynikající. Tím ovšem nijak neopouštím tezi, že z mé zkušenosti mohu říci, že kvalitativní rozdíl mezi průměrnou českou učebnicí a americkou je značný.

Kromě učebnic se pracuje s dalšími judikáty, které nejsou v učebnici zahrnuty a pak také s akademickými články. Kolem těchto materiálů se pak točí již mnohokrát zmiňovaná diskuse.

Pokud Vám v tomto mém postu chyběla zmínka o té tak oslavované a často zmiňované „Sokratovské metodě,“ tímto to napravuji. Má zkušenost z Georgetownu a NYU je ta, že se ve své klasické podobě, kdy profesor „griluje“ konkrétními otázkami snažícími se zpochybnit studentovy argumenty a přimět ho odhalit slabiny dané pozice (podotýkám ovšem, že ne každý si pod pojmem Sokratovská metodou představuje to samé, a to včetně profesorů samých), tolik neobjevuje, ale má jemnější odstíny, odvislé od povahy každého profesora. Některé diskuse tak mají „sokratovský“ charakter více, některé méně, ale důležité je, že i "nesokratovská" diskuse je podle mne mnohem přínosnější než jednostranný monolog...

Ještě pár poznámek ke zkouškám a přípravě na ně. Všechny zkoušky jsou písemné a známkovány jsou anonymně. K hlavním výhodám, které to má, odkazuji na Michalův již výše připomínaný článek. Většina zkoušek je open-book, tedy můžete použít veškeré materiály, u některých i internet. Některé zkoušky jsou ve škole v konkrétní hodiny a bývají časově omezeny většinou 3-6 hodin. Jiné jsou take-home, na ty má člověk 24h, u některých i 48h, stáhne si je i odevzdá po internetu kdykoliv během zkouškového. Většinou se řeší nějaký případ, ovšem bez toho, že by existovalo jedno správné řešení, takže na klauzury z PF zapomeňte;)

Myslím, že takový systém zkoušek, zejména pak take-home exams, reflektuje mnohem lépe realitu praktického života, na který by člověka měla škola připravit. Samozřejmě, že příprava na open-book exam je jiná než na zkoušku, kde musíte vysypat z hlavy "seznam hesel", jak to výstižně pojmenoval Tomáš Sobek. Mám pocit, že většina amerických studentů hodně spoléhá na své poznámky, kde si pečlivě "briefují" jednotlivé případy. Učebnici a další zdroje používají subsidiárně. Ale samozřejmě neplatí to pro každého.

Celé zkouškové období na NYU trvá 9 dní, takže co jste se "nenaučili" během semestru, to už v situaci, kdy máte obden zkoušku moc nedoženete. Ostatně vzhledem k tomu, že výuka je postavená právě na soustavné přípravě, nedávalo by měsíční zkouškové žádný smysl. Díky písemné formě zkoušek pak nejsou problémy ani s termíny na vyzkoušení mnoha desítek studentů (tak dobře známé z našich luhů a hájů), profesoři během zkouškového vůbec nepřijdou se studenty do styku, takže dlouhé zkouškové není nutné ani z tohoto pohledu.

Rozpětí známek je na NYU široké: A, A-, B+, B, B-, C, D a F. A se dává pouze kolem 4-6% nejlepších studentů, většina dostane B. F se dává asi jen za vraždu profesora, D zcela výjimečně a C dostane podle statistik 0-5% studentů. K získání titulu LL.M. je třeba mít průměr lepší než B-, takže se zdá, že to není nepřekonatelná překážka, ale nebudu říkat hop, když jsem ještě nepřeskočil...

Tak, teď se přiznám, že tento post dopisuji s pocitem, že jsem chtěl ještě něco napsat, ale ne a ne si vzpomenout, co to bylo. Ale to nevadí, napíšu to případně do komentáře nebo toho profesorského postu. Navíc tento příspěvek si nedělá ambici na žádnou seriózní a kompletní analýzu, neboť měl být pouze podkladem pro diskusi navazující na Michalovy „virtuální fakulty.“ Vzhledem k tomu, že jak Zdeněk Kühn, tak i někteří z našich čtenářů mají zkušenosti se studiem v USA, věřím, že mé zdejší postřehy doplní o své vlastní názory a zkušenosti.

Samozřejmě se jako tradičně těším i na všechny další komentáře, zejména by mě zajímalo, na kolik jsou podle Vás americké postupy (a případně které) převeditelné do českého prostředí. Já osobně si myslím, že třeba systém zkoušek, alespoň tedy jejich anonymizace a převážně písemná podoba stejně jako možnost použití pramenů by neměl představovat tak náročnou a neproveditelnou změnu. Také sokratovská metoda se dá použít i v českém prostředí, ovšem vyžaduje to důkladnou přípravu ze strany profesorů i studentů. Problém je, že ne každý profesor na to má a ne každý je ochoten věnovat svůj čas přípravě něčeho, co není náležitě ohodnoceno. V otázce školného jsou veřejné školy odvislé na (ne)vůli naší vlády a pro založení kvalitní soukromé školy nejsou v Čechách z mnoha různých důvodů stále vhodné podmínky (ale to by bylo téma na samostatný post).

P.S.: Doufám, že si v květnu, po skončení studia, neřeknu, co jsem to v lednu napsal za nesmysly:-)

[1] Záměrně píši „některými“, protože si rozhodně nemyslím, že se na českých právnických fakultách nenajdou přednášející, jež jsou výborní. Problémem je, že jsou, zdá se, stále v menšině...

29 komentářů:

Jan Vaněk jr. řekl(a)...

Technická: nefungují odkazy "[1]" na poznámku.

Jan P. řekl(a)...

Písemné zkoušky se na českých fakultách docela zabydlují. Boužel však nejsou založeny na argumentacích, ale na kroužkování správných odpovědí.

MV řekl(a)...

Už za doby mého působení ve skautské oddíle jsme říkávali, jaký vůdce oddílu, takový oddíl. Toto by se dalo převést na mnoho jiných věcí od vedení obchodních společností až po právnické fakulty. Chcete-li aktivní, přemýšlivé a pracovisté studenty, musíte mít i aktivní, přemýšlivé a pracovité pedagogy.. Chcete-li mít takové pedogogy, musíte mít někoho, kdo takové lidi najde, bude je dobře vést a také je musí umět zaplatit.

Obávám se, že čisté převádění zahraničních, ač kvalitních, institutů, by nepřineslo žadné podstatné zlepšení bez předchozích dalekosáhlých personálních změn na fakultách. A to pěkně z grutu, od hora dolů. Vše z jednoduchého důvodu zmíněného i v článku a to, že na to ten či ten pedagog prostě nemá. Těch, kteří by na to měli jsem za svojí studijní kariéru zatím moc nepotkal. Z hlavy bych vyjmenoval možná jednoho či dva.

Co se týká písemných anonymních testů, tak ty by opravdu nebyl problém převést do českých poměrů..Ale v současné době se obávám, že by z toho akorát vyšel paskvil s americkou šablonou a českých obsahem..

Mým osobním názorem je, že skutečná změna výuka práva na našich právnických fakultách půjde pomalu ruku v ruce s vývojem práva u nás všeobecně.

Ale každopádně to, že se o určitých změnách mluví a hlavně přemýšlí, je určitě krok správným směrem..

PS: předem se omlouvám za případné nepřesnosti či příliš všeobecné formulace, ale jenom přeci mne praxe ještě moc tolik nezasáhla, jelikož jsem ještě stále ve studentském povolání..Ale i tak jsem pocítil potřebu připojit se k této diskuzi..

Petr Olmer řekl(a)...

Zkoušel jsem tuhle "americkou" metodu výuky na matfyzu a výsledek byl ohromující: z dvaceti studentů si zadaný text šestnáct vůbec nepřečetlo a ze zbývajících čtyř se tři přiznali, že to stejně nějak nepochopili.

Tomáš Hülle řekl(a)...

ad Petr Olmer: A co potom nastalo? Přišly tresty nebo se od "pokusu" upustilo?

ad mv: Domníváte se, že v současné realitě je možno provést tuto "čistku"? Obávám se, že už je v ČR zakořeněný koncept pedagogů jako stáleho příslušentví univerzit na doživotí a vyhazování se prostě nenosí a pokud už, tak z důvodů hraničících s trestnou činností. Záměrně poněkud zveličuji, ale skutečně je dnes dle mého názoru nesmírně obtížné provést vámi navrhované čištění i když bych ho ze svého úhlu pohledu mimořádně uvítal.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad TH
Potom Petrovy pokusy přerušila válka.

Tomáš Hülle řekl(a)...

ad Tomáš Sobek: Předpokládám, že nikoliv irácká;) Teď vážně. Kdo válčil? Studenti nebo pedagogové proti nekompromisnímu přístupu?

Martin řekl(a)...

Už se těším, až Vy nám napíšete plnohodnotnou knihu o českém právu, která nás nejen bude nutit hledat ty odpovědi, ale že nás, studenty, také bude zajímat;)

Ke známkování anonymů - znám učitele, který je schopen i říct kdo vedle koho seděl při testu:))

A převést ameriku do čech? Bože chraň, to by vyděsilo nejen učitele, ale především studenty;) Na druhou stranu někteří už to zavedli, jsou to povětšinou mladí ambiciozní učitelé po nedlouhé praxi právní. Jejich hodiny jsou přínosem, avšak někdy i utrpením - znát přesný číslo zákonů včetně paragrafů či vědět sp. zn. US - a z čeho taky jinýho by nás měli zkoušet:( Zajímalo by mě, jak si myslíte, že se asi cítí student, když učitel položí filosofickou otázku, student řekne několik možných odpovědí a učitel jen pokýve hlavou "dobrý pokus, chlapče, ale naprosto vedle"

My jsme na táboře při nočních bojích říkali: Jsme tak dobří, jako náš nejhorší člen...bohužel někdy je to pravda i jinde...na druhou stranu v jednotě je síla (pokud studenti budou sami chtít zavést diskuzi, neměl by učitel bránit - avšak dá učitel možnost?)

Provést pokus a mít z něho nějakou hodnotnou výpověď? Poprvé nás učitel přistihl nepřipravený - pokud jsme si ho vážili jako pedagoga a člověka - nikdy vícekrát se nám to nestalo, pokud ne - ;-) však víte sami.

Anonymní řekl(a)...

V USA jsem nebyl, ale přesto jsem měl možnost americký způsob výuky zkusit asi před rokem, když na 3 týdny přiletěl přednášet na PFUK prof. J.J.White z University of Michigan. Byla to mimořádně osvěžující zkušenost.

Pavel Mlíkovský

Anonymní řekl(a)...

Velmi dobry clanek, nicmene:

Nesouhlasim s tim, ze se na Georgetown pestuje "jemnejsi forma" sokratovskeho dialogu. Na zaklade vlastnich zkusenosti se naopak domnivam, ze sokratovsky dialog zde nabral perverznich rozmeru - aneb "Joe se skoro trefil", "Mary to mysli dobre, jen tomu neco chybi", "Eddieho myslenky nejsou presne ale o to vice inspirujici" atd... V Britanii (taky vlastni zkusenost) by Joeova odpoved byla oznacena za spatnou, Mary by bylo doporuceno precist si knihu XY a Eddie by byl vypiskan publikem. Nicmene i presto vsechno je pochopitelne americke pravni a humanitni vzdelani obecne na uplne jine urovni nez u nas - nepouzivam slovo vyssi, protoze v USA (i UK) to je uplne jina liga... Cheers!

Petr Bříza řekl(a)...

Díky všem za dosavadní zajímavé komentáře.

Pokud jde o technickou – ty poznámky pod čarou pořád nějak zlobí, takže to spíš čtěte jako na papírovém médiu, tedy bez klikání;-)

Ad Martin:
Přiznám se, že nevím, zda ta první věta nebyla myšlena jako ironie, ale ať tak či tak, doufám, že k něčemu takovému dříve nebo později dojde. Jestli ovšem ta kniha bude plnohodnotná, provokující samostatné myšlení a bude její adresáty (neříkám, že to musí být přímo, nebo aspoň hlavně, studenti) zajímat, to bude otázka pro ně. Pokud se toho oba dožijeme, tak mi, Martine, napíšete, zda se mi to podařilo;-)

Nevím, jestli jsem přesně pochopil také Vaši další poznámku, ale pokud bych převáděl americkou výuku do Čech, určitě by se (přinejmenším) seminární diskuse netočily kolem čísel zákonů či, bože chraň, sp.zn. ÚS. Ty diskuse se mohou klidně točit kolem judikátů ÚS, NS, NSS – ostatně i v kontinentální právní kultuře jsou soudy nejvýznamnějším místem aplikace práva, takže proč si v hodině práva sociálního zabezpečení (ale i ústavního, lidských práv apod.) nevzít na paškál judikát ÚS, který tady kritizovali Michal se Zdeňkem a proč nepožádat studenty, aby si ho dopředu přečetli a pak by se na hodině debatovalo, zda ÚS rozhodl „správně“, jaké argumenty mohla vznést správa soc. zabezpečení, jaké NSS, kdo by se přiklonil ke komu a proč, apod.

Podobně v hodině ústavního práva by se mohl rozebírat judikát ÚS o samostatné působnosti obcí (viz Zdeňkův post), a vznést otázky typu, který vznesl Jenda Petrov v diskusi pod postem ZK. Samozřejmě, ta diskuse o judikátech se dá různě strukturovat, hlavně v rámci semináířů se mohou studentům rozdělit role, aby zkusili argumentovat pro různé strany, ostatní v roli soudců posoudí, který argument je pro ně přesvědčivější apod. A že judikáty, kterých by se dalo diskutovat nejsou?? Na to dává snad tento blog dostatečnou odpověď...Navíc nemusím vybírat jen judikáty argumentačně skvělé, můžu vybírat i hrůzy, na těch by se studenti vyřádili ještě více, tam ovšem musí být podle mě pedagog pozornější při vedení diskuse, aby se špatný příklad nakonec nestal vzorem. Nemusí jít jen o česká rozhodnutí, v oblastech, kde hraje významnou roli právo EU je nutností práce s rozhodnutími ESD, jinde je to ESLP, v mezinárodním právu ICJ (kolik jeho judikátů najdete rozebraných v českých učebnicích MPV??)

Dá se ale pracovat i se zákony, ale ne tím způsobem, že odpapouškuju, co je v kterém paragrafu, to si může přečíst dítě ze druhé třídy. Ptal bych se studentů, proč si myslí, že je daná otázka v zákoně upravena zrovna takhle a ne jinak (a proč je tam třeba vůbec upravena), jaké podle nich mohou být alternativy, jaké má takové alternativní řešení výhody a nevýhody apod.

Zároveň jim ty alternativy třeba nabídnu v podobě obdobných zákonů z jiných zemí, každej slušnej akademik přece musí znát alespoň pár nejdůležitějších cizích úprav.

Samozřejmě, že přinejmenším přednášky by mohly obsahovat i nějaký základní teoretický souhrn, ale spíše jen principů daného odvětví, přehled různých přístupů, i když i tohle se dá dělat na komparativních příkladech, ať už judikátů či zákonů a se zapojením posluchačů.

Tak tohle by byla, v blogové, a nutně zkreslené, zkratce, má představa. Uvědomuji si, že takové pojetí vyžaduje velice podrobnou přípravu profesora a že to asi neodpovídá jejich současnému ohodnocení. Ale na druhou stranu ty nářky na finanční ohodnocení mohou být do určité míry i výmluva, protože jedna věc je nedělat nic a jiná snažit se za současných podmínek o maximum možného. Tím ovšem neříkám, že v těch penězích není problém vůbec – za současného stavu asi málokterý dobrý právník bude věnovat 90% svého času pedagogické činnosti a přípravě na ni...

To mnou zde zmíněné pojetí samozřejmě vyžaduje i zapojení studentů. Nevěřím, že se studenti, alespoň jejich část (a 3-5 aktivních (není myšleno samozřejmě ve smyslu prázdných pr..lezců, kterých se bohužel u nás najde, aspoň co z PF pamatuji, také hodně) jednotlivců může strhnout většinu, o tom jsem přesvědčen, i z vlastní zkušenosti z některých seminářů na PF) nezapojí, pokud vidí, že je to zajímavé a snad i zábavné. Pokud se mýlím a studenti něco takového nechtějí, tak pak nechápu, proč jich tolik na stránkách tohoto blogu naříká na současné poměry.

Ještě k "dobrý pokus, chlapče, ale naprosto vedle" – pokud profesor řekne, proč to bylo naprosto vedle, pak je to v pořádku. Pokud nikoliv, není důvod pro frustraci, před inteligentními lidmi se tak shodí on.

Ad Pavel Mlíkovský
Dodnes lituji, že jsem se těch přednášek J.J. Whitea nemohl zúčastnit – v USA je to žijící legenda obchodního práva. Bohužel pracovní povinnosti mi to neumožnily, ale teď si to naštěstí plně vynahrazuji:-)

Ad anonymní
Nekomentoval jsem Georgetown jako celek, pouze profesory, které jsem zažil já. U nich jsem se s tímto přístupem nesetkal, ale setkal jsem se s ním u jedné profesorky tady na NYU – je to takový ten styl, že ať plácnete sebevětší nesmysl, tak profesorova odpověď je, že je to v zásadě dobře, „ALE“ a teď buď následuje jemná výhrada nebo ještě spíše otázka „Má někdo jiný na tuto věc názor?“, dokud neuslyší, co slyšet chce... Nemyslím si, ale že by to bylo v USA tak časté, jak se někdy tvrdí a hlavně takový přístup nemá samozřejmě se Sokratovskou metodou, aspoň tak jak já ji chápu, vůbec nic společného. Ale musím uznat, že jste to popsal velice trefně, jako kdybych zmíněnou profesorku slyšel;)

Martin řekl(a)...

Ad Petr:
Ujišťuji, že to opravdu nebyla ironie, asi to bohužel tak vyznělo, ale nebylo to tak myšleno. Počkám si na publikaci;-) a pak rozhodně napíšu kritiku;.-) třeba bude nadmíru dobrá.

Ohledně judikátů souhlasím, avšak hodnotit je:-/ - problémem je, že se považují za správná sama o sobě, pokud je vydal kompetentní orgán, tudíž správně bychom k jinému závěru neměli dojít a tudíž tedy není o čem diskutovat (věříme v autority;.-)). Na druhou stranu získat odpověď studenta na takový případ je nefér...nemá stejné dostupné informace jako rozhodující soudci, nevidí "za to" (teleologické aspekty), nemá takový široký obzor z pohledu právní komparatistiky, o historii ani nemluvě (když vím, jak studenti před státnicemi z "čecha" tomuto předmětu dávají nejméně). Jinak vůbec nic nemám proti brainstormingu:)

ESD, ESLP - to je kapitola sama pro sebe:-) ale i to je podstatné, souhlasím. Úprava zákona ale spadá do interpretace a tvorby práva, takže s teorií práva by to mělo být pod jednom, možná se ale poštěstí a tyto dva předměty se oddělí a opět se budou jako povinné učit (pokud ovšem k tomu bude dostatek "kvalitních/ motivovaných" učitelů).

Ze své zkušenosti vím, že se dá mluvit i o naprosté ... na hodině, která by jinak byla velice zajímavá pod vedením učitele-soudce, jenže v některých chvílích horliví studenti odbočí úplně k jinému tématu a ztratí se tak smysl dále o tom diskutovat - zanikne pointa celé hodiny. Studenti jsou ostýchaví - neví co si o nich učitel myslí (nemluvím teď o "aktivistech"), především ti flegmatici - ti vědí správnou odpověď, ale zkrátka ji neřeknou nahlas, notabene před zbylími spolužáky, k tomu ještě započítat "co si jen myslí o mně ostatní žáci - proboha snad ne že jsem šprt"...a raději mlčí. Všechno se vším - měli by se naučit prorazit, do té doby budou zařazeni mezi "tupě civící".

Zpátky k učitelům: učitel odůvodní známku za tři po hodinovém zkoušení, kdy studentka odpověděla na vše dobře/ správně, ne dokonale - "vy to chápete, to je vidět, ale, slečno, vy to neumíte" - co na to jako student odpovíte? Mohl byste mi říct, v čem vidíte moji neznalost? Nebo rovnou slečnu pošle ven.

Anonymní řekl(a)...

Ad Petr Briza:

Jinak s Vasi prispevkem az na to male nedorozumeni s Georgetown souhlasim. Btw., ted jsem si vzpomel, ze treba hodiny ekonomie u nas vedl postarsi pan z Litvy, nechal si rikat Uncle George (prijmeni jsem bohuzel zapomel) a ten naopak Sokratovsky dialog nepestoval, vedl monolog... Nicmene jeho monolog byl veden takovym zpusobem, ze si dodnes pamatuji nektere jeho analyzy nazpamet - zatim asi to nejlepsi co jsem kdy slysel!

Zdeněk Kühn řekl(a)...

My jsme v Michiganu učebnice nepoužívali prakticky vůbec (snad vyjma mezinárodního práva veřejného, ale i tam to bylo doplňkové), namísto toho to byly casebooks, což je publikace plná editovaných a zkrácených kauz (to je, myslím, podstatné - předhodit studentovi kauzu na 30 stranách není rozumné, je dobré to zkrátit, abychom se dotkli merita věci a diskuse nazkouzla na nesmysly typu čísel kauzy a nepodstatných procesních věcí) a krátkých excerpt z článků různých autorů. Jiný typ je pak coursepack, což je učitelem samotným sestavená publikace plná kopií kauz a článků. Za vše se platí poměrně velké peníze (jak to zmiňuje Petr v postu). V tomto smyslu to kontrastuje s tím, co tu navrhl Michal Bobek, což mi zní sympaticky, ale není to v USA realita).

Petrův náčrt jeho myšlenek ke studiu v ČR je skvělý a moc se mi líbí. Nicméně - americké fakulty, ať je to Georgetown, NYU, Harvard, Yale nebo "můj" Michigan jsou špičkové instituce, kde se učí špičkoví studenti. Na univerzitách po prvou padesátkou se učí jinak, jsou určeny pro jiné studenty, a tyto zkušenosti na ně nejsou plně aplikovatelné. Na české univerzitě na kterékoliv ze 4 právnických fakult máte studenty špičkové, ale bohužel i studenty nikoliv špičkové. V tom jsou dány limity přenosu amerického modelu - na studenty špičkové to bude fungovat, na ty ostatní (které na seminářích zajímá ne co je učitel naučí, ale za co dá zápočet) to fungovat nebude.

Anonymní řekl(a)...

Ad Martin: Tak příště, slečno, větší výstřih:)

Petr Bříza řekl(a)...

Studenti samozřejmě mohou judikáty hodnotit a kritizovat, hledat vlastní argumenty, na to člověku stačí zdravý rozum a při správném směrování té debaty ze strany pedagoga může být taková diskuse velezajímavá. Není potřeba si sedat před judikáty vrcholných soudů na zadek, i ti soudci jsou pouze lidé.

Ostatně tady v USA je celkem normální, že profesoři diskutují se studenty i články či knihy, které zrovna píšou a čekají od toho, že jim to pomůže vychytat aspoň některé nedostatky vlastní argumentace či to rozšířit o nové myšlenky apod. Zajímavý argument může totiž vznést i člověk bez zkušeností a/nebo hromady načtených knih. Tím chci říci, že studenty není třeba podceňovat...

...ovšem samozřejmě ani přeceňovat. Zdeněk má pravdu, že ta má úvaha o způsobu výuky je možná asi příliš optimistická vzhledem k průměrnému českému studentu. Dalo by se to ale uskutečnit třeba v rámci výběráku, kde by byly určité vstupní požadavky, protože s ním zároveň souhlasím s tím, že na každé z našich fakult se najdou špičkoví studenti. V poměrech běžných předmětů by asi tedy bylo třeba v té mé představě ubrat na požadavcích vůči studentům a zakomponovat i trochu toho polopatismu. Každopádně základní posun od deskripce k interakci by ale měl zůstat zachován i pro "méně špičkové" publikum.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad PB
Přijímací testy na právnických fakultách v Česku mají spíše charakter losování uchazečů než výběru na základě kvality, takže o špičkových studentech tady nemůže být řeč.

Anonymní řekl(a)...

Přijímací zkoušky na FPR UK jsou na základě - kdo víc za kolik bodů udělá za nepřiměřený časový limit, na FPR Plzeň pro změnu kdo si umí spočítat, že logika je za víc a zvládne ji. Obecně by mě zajímalo co všechno by musel "kvalitní" student právnické splňovat, aby byl hoden toho studovat právo - všeobecný rozhled? jistě proč ne, to je zapotřebí všude, logika - bez ní to ani nejde, rétorika??? (kdo neumí okecat, ten jako právník nestojí za nic), historické souvislosti? - jen jako projev rozsahu a efektivnosti paměti...Kvalitním studentem se stáváme, pokud máme kvalitní učitelé. Pan JUDr. Sobek evidentně kvalitním učitelem je, otázka na Vás: máte kvalitní studenty?

Kolik jen vynikajících právníků bylo na počátku svého studia naprostí pitomci? A co z nich vyrostlo;)

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad anonymní
Teď jste mě pobavil. Kdybych měl změnit plzeňské testy, tak první vyškrtnu logiku.

Příklad z testu:
Výrok A: "Pavel Holländer je ústavní soudce."
Výrok B: "Ústavní soud ČR sídlí nebo nesídlí v Brně."

Otázka: Vyplývá výrok B z výroku A?

Podle klasické logiky ano, podle relevantní logiky ne. Měly by se tedy rozlišovat dvě otázky:

Otázka 1: Vyplývá klasicky výrok B z výroku A?

Otázka 2: Otázka: Vyplývá relevantně výrok B z výroku A?

Abychom dobře chápali otázky z logiky, musíme toho už o logice hodně vědět. Přijímací testy z logiky jsou pro běžné uchazeče matoucí a měly by se zrušit.

stonda řekl(a)...

Přiznávám, že není v mých silách přečíst všechny diskuse nebo snad články na Jiném právu, takže mne prosím nekamenujte, pokud se zde již tento názor objevil, ale domnívám se, že jedním z faktorů ovlivňujících přípravu studentů a postoj pedagogů k výuce je existence, řekněme, kvazitrhu na poli universitního vzdělání. Tento trh existuje mezi universitami, vyučujícími a studenty navzájem, kdy např. student poskytuje určitou peněžní hodnotu a vzdělávací instituce pak poskytuje vzdělání. Toto vzdělání ale nemá za cíl pouze sběr informací, ale spíše sběr a následnou analýzu formou mentoringu, tedy spíše vedení, pochybování, reflexe či diskuse, tříbení si názorů apod. To je umožněno, jak již bylo výše zmíněno, tím, že samostudium potřebných informací se předpokládá, a to jak na hodinách, tak i na testech,, které jsou zaměřeny prakticky, tedy aplikačně (jedna z věcí, které mi osobně na PF chyběly, ale to až poté, co jsem objevil, že to jde i jinak). Samozřejmě, že tento kvazitrh produkuje pedagogy, kteří touto formou vyučují. V neposlední řadě pak tento kvazitržní princip umožňuje studentovi dožadovat se na vyučujícím určité formy přístupu bez toho, aby byl student nucen se obávat nepříjemných následků ze strany vyučujícího v případě, že projeví svůj názor. Tedy možno hovořit o závazkovém právním vztahu? Netvrdím, že tento ideální model funguje vždy a všude, ale je třeba říci, že celoplošné zvýhodnění vzdělání jako veřejné služby v Ceske republice rozhodně není úměrné kvalitě této služby. Peníze samozřejmě nejsou vše, ale řekl bych, že vnášejí alespoň částečně prvek konkurence nabídky a poptávky do vztahu škola - učitel - student a rovněž motivují ve smyslu kvality spíše než kvantity. Samozřejmě, změna paradigmatuje záležitostí několika desítek, možná stovky let a součinností několika skupin subjektů (stát, vysoké školy, kantoři, studenti). Děkuji, PS

Petr Bříza řekl(a)...

Ad Tomáš Sobek
I když, Tomáši, uznávám, že máte s těmi testy do značné míry pravdu (soudím aspoň podle těch, co jsme kdysi museli dělat my), neznamená to přece, že i v této loterii neuspějí někdy lidé mimořádně právnicky nadaní. Já jich tedy na fakultě pár potkal, zdá se, že Zdeněk je potkává též. Pokud říkáte, že o nich nemůže být řeč, pak buď máte vyšší požadavky než já či Zdeněk nebo se do Plzně takoví opravdu nedostanou, čemuž se mi ale nechce moc věřit...

Jinak samozřejmě rozlišujme mezi "špičkovým" studentem, jehož vidím jako mimořádně inteligentního jedince s přirozenou schopností argumentace a špičkovým absolventem. Zatímco na to, jestli je někdo špičkový student, nemají podle mne učitelé vliv, na to, zda škola produkuje špičkové absolventy již ano.

Matěj Šuster řekl(a)...

Tomáš Sobek:
Zřejmě neznám definici příslušných pojmů, které používá logika, ale přijde mi absurdní tvrdit, že výrok B "vyplývá" z výroku A -- leda snad v tom smyslu, ze z vyroku A "vyplyva" (resp. lze usuzovat), ze existuje-li funkce ustavniho soudce, zrejme bude existovat i neco jako Ustavni soud a to neco zrejme ma nejake sidlo. ;o) Bez teto myšlenkové operace přece není mezi výrokem A a výrokem B žádná souvislost, ne?

Ja si myslim, ze by se mely zrusit takove ulohy, ktere vyzaduji presnou znalost pojmoslovi logiky (např. jak presne je definovana "negace" -- viz. úlohy typu "který z následujícíh výroků je negací výše uvedeného výroku"?). Ovsem ulohy na interpretaci textu ("logika" svého druhu) bych rozhodně ponechal.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad PB
Věta "Máme tu špičkové studenty." je dvojznačná. Může to znamenat pouze to, že mezi studenty máme i špičkové, čehož lze ovšem dosáhnout i náhodným výběrem. Nebo to znamená, že máme lepší výběr než konkurenční školy. Pokud se myslí to druhé, pak by mě zajímalo v čem přesně spočívá onen lepší výběr.

Petr Bříza řekl(a)...

Ad TB
Byla to ta první varianta;)

Tomáš Sobek řekl(a)...

AD MŠ
Argument ‘Pavel Holländer je právní teoretik, tedy Ústavní soud ČR sídlí nebo nesídlí v Brně.’ je z hlediska klasické logiky platný, protože není možné, aby jeho premisa byla pravdivá a přitom byl jeho závěr nepravdivý. Z hlediska relevantní logiky (a také našich předteoretických intuic o vyplývání) ale není platný, protože tu chybí obsahová souvislost mezi premisou a závěrem.

Problém negace je jeden z nejtěžších a nejvíce diskutovaných ve filosofii logiky. Když jsem dělal přijímačky, byla tam otázka, jestli z negace negace A vyplývá A. To mě tenkrát pobavilo, protože v klasické logice to vyplývá ale v intuicionistické logice ne. Jenomže tuto odpověď test nepřipouštěl. Prostě tam bylo buď ANO anebo NE.

Anonymní řekl(a)...

Ad Tomáš Sobek:
Pobavit, toť můj úděl:)

S ohledem na to, že závěr musí být konzistentní s premisami je jasný, můžeme to dokázat třeba na základě negace závěru, pokud se nemýlím, ale druhá věc jest taková, že byla řeč o dočista jiném druhu logiky, ne té právní - ta co je na přijímačkách v Praze. Na právní logiku je zapotřebí mít kurzy, na tu druhou (obecnou, občas to někdo označuje nepřesně selský rozum) zapotřebí žít mezi "lidmi". Jde o "vyspělost" studenta, zda již chápe souvislosti, zda umí odvodit správným směrem, zda má předpoklad pojmout složité právo atd.

Pokud se mi poštěstí sem zítra zaskočit, hodím vám sem jeden z těch příkladů - uvidíme, jak si s ním renomovaní právníci pohrajou.

Logické myšlení student práv musí mít stejnou jako většina obyvatel této planety, především ČR, to aby až budou např. tvořit právo jako zákonodárce nevytvořili naprostou "zrůdnost" neslučitelnou s myšlením většiny. To stejné platí u hodnot, aspoň by tak mělo - pokud ovšem hodnotový systém už nemají nabouraný od nadměrného filosofování.

roxy řekl(a)...

ad MV -
Obávám se, že čisté převádění zahraničních, ač kvalitních, institutů, by nepřineslo žadné podstatné zlepšení bez předchozích dalekosáhlých personálních změn na fakultách. A to pěkně z grutu, od hora dolů.
ano ale nejen pedagogy ale i soudce a st.zástupce!!!

roxy řekl(a)...

Výrok A: "Pavel Holländer je ústavní soudce."
Výrok B: "Ústavní soud ČR sídlí nebo nesídlí v Brně."

má tam být ve statutárním městě Brně - Brno samo o sobě nic není :)

z výroku A výrok B určitě neplyne! Kdyby takovej příklad dostal někdo z ČVUT tak se potrhá smíchy :D

anonym řekl(a)...

ad Tomáš Sobek:
Slibovaný příklad logiky
http://meditace.mysteria.cz/blog/files/logika.exe

nebo jiný velmi známý:
V pokoji jsou tři vypínače. Váším úkolem je zjistit, který z těchto vypínačů rozsvítí světlo v druhém pokoji, kam nevidíte. Máte povoleno pouze jednou se jít podívat do druhého pokoje a následně určit vypínač.

nebo ještě jiný:
Máte dvě lana a zapalovač. Každé lano hoří hodinu, ale nehoří rovnoměrně rychle - jak s jejich pomocí změříte třičtvrtě hodiny?

Takových známých příkladů je hafo:) Stydím se tu vůbec říkat řešení příkladů které děti provází od dětství, ale kdybyste někdo chtěl prozradím je velmi rád.