13 prosince 2007

Když ústavní soud dělá svoji práci ...

V předchozím postu jsme se Zdeňkem Kühnem podrobili kritice rozhodnutí Ústavního soudu ve věci rozdílného důchodového věku pro muže a ženy v závislosti na počtu vychovaných dětí (pracovně si dovolím tuto kauzu nazvat „důchodová sleva na dítě“). Zdůraznili jsme, že se jednalo pouze o pohoršení nad ubohou argumentační úrovní Ústavního soudu, nikoliv výčitku na téma, jak měl Ústavní soud rozhodnout. K tomuto rozhodnutí ještě krátká poznámka, tentokráte s ohledem na v rozhodnutí činěné paralely se zahraničím.

Jak Česká správa sociálního zabezpečení, tak Ministerstvo práce a sociálních věcí totiž zjevně dle rekapitulační části rozhodnutí ÚS argumentovaly srovnáním se zahraničím. Nedalo mi to a provedl jsem si tedy také drobnou soukromou srovnávací studii ve výborném právně-komparativním pracovišti, tedy menze EUI. Při vysvětlení českého systému „důchodové slevy na dítě“ vyhrazené pouze ženám bez ohledu na to, kdo o dítě skutečně pečuje, se mi dostalo hodně podivných pohledů. Jedna katalánská kolegyně mě politovala, že pocházím z tak sexistické země, Holanďan a Dán kroutili hlavou. Koruna přišla na závěr: když jsem otázku diskriminace v důchodovém zabezpečení diskutoval s profesorem Markem Safjanem, bývalým předsedou polského Ústavního tribunálu, nyní Braudel Fellow na EUI, upozornil mě na rozhodnutí polského Ústavního tribunálu ze dne 23. října 2007, sp. zn. P 10/07, které je přístupné v polštině zde.

Tímto rozhodnutím smetl polský ÚT relevantní ustanoví polského penzijního zákona, která stanovila rozdílný penzijní věk pro muže a ženy. Polský systém důchodového zabezpečení je poněkud komplikovaný, hlavně s ohledem na existenci tří paralelních systémů důchodového zabezpečení v závislosti na věku dané osoby. Tento případ se ale týkal lidí narozených před r. 1949. Historie výchozího případu byla prostá: Pan Marian Rojak pečuje o syna postiženého Downovým syndromem. O syna donedávna pečovala jeho žena, ta však zemřela. Pan Rojak proto chtěl odejít do důchodu, aby mohl o syna pečovat. Problém byl v tom, že mu ještě nebylo 60 let. Polský systém důchodového zabezpečení totiž pro tuto kategorii důchodců (narozených před 1949) stanoví, že muž má nárok na penzi v okamžiku, kdy dovršil věku 60ti let a do systému sociálního pojištění přispíval alespoň po dobu 35 let. Žena má nárok na penzi v okamžiku, kdy dovršila věku 55 let a přispívala alespoň 30 let. Tyto věkové hranice jsou pevné a nezávisí na počtu vychovaných dětí.

Ústavní tribunál došel k závěru, že se jedná o neospravedlnitelnou diskriminaci na základě pohlaví. Napadené ustanovení zrušil s odkladem vykonatelnosti 12 měsíců od publikace rozhodnutí v Dzienniku Ustaw, tedy polské sbírce zákonů. Jistě, v dané věci šlo o jinou otázku, než v případě „důchodové slevy na dítě“. Rozhodnutí je ale hezkou demonstrací toho, jak může, ne sice výtečné, ale smysluplné rozhodnutí v podobné kauze vypadat. S ohledem na konzervativní Polsko navíc mírně překvapivé. Poskytuje také mnoho zajímavých paralel:

- Jak předkládající soud (Okresní soud v Lodzi, který otázku předložil ÚT), tak samotný ÚT rozpoznaly, že se jedná o otázku, na kterou dopadá právo ES, přinejmenším v oblasti principů z něho plynoucích. ÚT dokonce skrze svoji předchozí judikaturu odkazuje na judikát Soudního dvora ve věci Kalanke.

- Argumenty polského ministerstva práce a sociálních věcí (Ministerstwo Pracy i Polityki Spolecznej) před ÚT v tom smyslu, že se jedná o společensky citlivou oblast, kde je zvýšený požadavek stability a právní jistoty, ÚT vůbec nedojaly. Zároveň ale ÚT jasně říká, že nikterak nepředjímá volbu polské vlády v tom ohledu, jak chce uspořádat důchodový systém. Pouze zdůrazňuje, že je jeho povinností poskytnout ochranu ústavně zaručeným právům p. Rojaka.

- Konečně v samotné argumentaci ÚT zazněl i argument role ženy ve výchově dětí. ÚT se této otázce věnoval v části hledající možné ospravedlnění diskriminačního zacházení v přístupu k důchodovému zabezpečení. Jednak konstatoval, že je sice statisticky možné, že o děti pečují především ženy, nicméně v konkrétním případě p. Rojaka spočívá břímě výchovy syna (navíc postiženého) výlučně na otci. Jak navíc konstatoval předkládající okresní soud, ústava zakotvuje rovnost muže a ženy a stejnou odpovědnost obou pohlaví za výchovu dítěte, která je buď přímo porušena či alespoň podkopávána nerovností v přístupu k sociálnímu zabezpečení.

Možná mi někdo někdy vysvětlí, z jaké to blíže nespecifikované „komparatistiky“ to Ústavní soud při svém rozhodování v kauze „důchodové slevy na dítě“ vlastně vycházel. Problém bude možná v tom, že na EUI nemáme mnoho studentů z Afriky či z Asie, takže můj evropský vzorek asi není dostatečně reprezentativní.
(Závěrečná poznámka: Jistě, Ústavní soud se mohl jen těžko inspirovat rozhodnutím, které bylo vydáno 6 dní poté, co sám o věci rozhodoval. To ale také není argument zde činěný.)

21 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Nejsem si jist, jestli komparace prováděná Ústavním soudem se týkala rozdílného důchodového věků u mužů a žen nebo stanovení věkové podmínky pro odchod do důchodu v závislosti na počtu vychovaných dětí.Nemohu za to dát ruku do ohně, neboť se v daném okamžiku spoléhám jen na svoji paměť, ale pokud je mi známo, byla konstrukce stanovení důchodového věku podle počtu vychovaných dětí u žen v československém právním řádu unikátní a kromě Kuby, která úpravu svého důchodového zabezpečení do značné míry převzala od nás ( a nevím ani, zda tam tato úprava ještě přetrvává ), nemá tento institut žádný jiný stát na světě.Ale možná se mýlím.V každém případě by to bylo zajímavé detektivní pátrání, s jehož výsledky by nás ,zvědavé čtenáře ,mohli Michal Bobek se Zdeňkem Kühnem ještě seznámit.

Anonymní řekl(a)...

Post mě přiměl k tomu, abych si dotyčný nález alespoň zběžně prolétla.

Nejprve si dovolím komentář k samotnému textu zákona. V § 32 odst. 4 mě zaujala také věta: „Podmínka výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod je splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků.“ Jsou v praxi vyžadovány nějaké důkazy o tom, že žena o dítě skutečně osobně pečovala? Zajímalo by mě, jak by takovou "osobní péči" žena chodící do práce měla prokázat. Co když o dítě prokazatelně pečoval manžel, např. tak, že čerpal rodičovskou dovolenou? Počítalo by se 10 let péče o dítě ženou až po skončení rodičovské dovolené otce?

V nálezu mě také zaujala věta v odst. 11: „…řízení ohledně směrnice Rady ze dne 19. 12. 1978 (79/7/EEC) bylo zastaveno, což znamená, že s ohledem na tuto směrnici není třeba realizovat zvláštní transpoziční proces a česká právní úprava není s touto citovanou směrnicí v rozporu.“ ÚS se tedy nejspíš domnívá, že zaslání transpoziční tabulky je důkazem správné a úplné transpozice. :-)

Uvedená věta mě přiměla k tomu, abych se podívala na zmíněnou směrnici. Důchod do oblasti působnosti této směrnice nepochybně patří, protože jej lze kvalifikovat jako právní úpravu zajišťující ochranu pro případ stáří ve smyslu čl. 3(1) (k výkladu např. v C-382/98 nebo C-139/95, i když se jednalo o jiné dávky než důchod).

Pro nás je relevantním ustanovením je čl. 7:

Článek 7
1. Tato směrnice se nedotýká práva členských států vyloučit z její oblasti působnosti:
a) stanovení důchodového věku pro účely poskytování starobních důchodů a důsledků, které z toho mohou vyplývat pro jiné dávky;
b) výhody poskytované v oblasti důchodového pojištění osobám, které vychovaly děti; nabytí nároku na dávky po obdobích přerušení zaměstnání v důsledku vychovávání dětí;

Členské státy tedy mohou stanovit, že se zásada rovného zacházení nepoužije na výhody poskytované v oblasti důchodového pojištění osobám, které vychovaly děti. Výklad toho, zda se jedná o uvedenou výjimku podléhá jurisdikci ESD. Ve spojených věcech C-377/96 až C-384/96 ESD uvedl: (25) It should first be noted that it is settled case-law that the possibility of derogation provided for in Article 7(1)(a) of the Directive must be construed strictly (see, in particular, Case C-328/91 Secretary of State for Social Security v Thomas and Others [1993] ECR I-1247, paragraph 8).

Zkusme se proto podívat, zda by směrnice přece jen nemohla mít pro § 32 relevanci v tom smyslu, zda zákonodárce nepřekročil meze povolené výjimky. Rozdílný odchod do důchodu je podle mě spíše otázka čl. 7(1)(b), který umožňuje důchodové výhody pro osoby, které vychovaly děti, než otázka stanovení věku pro odchod do důchodu, která by spadala pod čl. 7(1)(a) (ale uznávám, že by se asi dalo argumentovat i opačně). Je pak otázka, zda výjimku pro osoby, které vychovaly děti, není třeba vykládat tak, že zahrnuje pouze situace, kdy členské státy přijímají pozitivně diskriminační opatření ve prospěch těchto osob vůči osobám, které děti nevychovaly (např. zápočet doby strávené na rodičovské dovolené do doby rozhodné pro příspěvky do systému důchodového pojištění). V našem případě však jde o situaci, kdy k diskriminaci dochází uvnitř skupiny osob, které vychovaly děti. Rozhodným kritériem pro nižší odchod do důchodu tedy není výchova – nevýchova dětí, která je uvedenou výjimkou pokryta, ale kritérium muž – žena.
Jinak řečeno, kladu si otázku, zda by se uvedená směrnice neměla vykládat tak, že povoluje členským státům stanovit výjimku, která přináší pozitivní diskriminaci muž – žena na základě toho, že pouze jeden z rodičů pečuje o děti (např. formou mateřské či rodičovské dovolené), oproti tomu, kdo o dítě nepečuje. Avšak opatření, které nemůže být odůvodněno výchovou dítěte, ale pouze pohlavím, by možná mohlo stát mimo uvedenou výjimku čl. 7(1)(b).

No, proti tomu by se dalo namítnout, že cílem směrnice je právě odstranění diskriminace založené na principu muž – žena s tím, že v případě výjimek uvedených v čl. 7(1) se tato diskriminace povoluje.

Pokud se však podíváme na třetí odstavec odůvodnění: "vzhledem k tomu, že zavedení zásady rovného zacházení v oblasti sociálního zabezpečení se nedotýká opatření na ochranu žen z důvodu mateřství a že členské státy mohou přijímat zvláštní opatření ve prospěch žen s cílem odstranit faktické nerovné zacházení", přijde mi, že zákonodárce měl stanovením výjimek na mysli spíše pozitivně diskriminační opatření.

Co si o tom myslíte vy? Podotýkám, že nejsem žádný expert na sociální oblast.

Jinak by uvedená směrnice mohla být relevantní na základ čl. 7(2): "Členské státy pravidelně zkoumají oblasti vyloučené podle odstavce 1, aby si ověřily s ohledem na sociální vývoj v dané oblasti, zda je i nadále důvod pro zachování dotyčných výjimek." Zajímalo by mě, zda ČR (např. její ÚS) sociální vývoj v dané oblasti sleduje a zda nalézá přesvědčivé důvody pro zachování výjimek. :-)

PS: Usual disclaimer applies.

Michal Bobek řekl(a)...

Dle meho nazoru porusuje Ceska republika "duchodovou slevou na dite" mimo jine prave smernici 79/7/EEC. Ja jsem to nechtel rozebirat v puvodnim postu, ktery jsme psali se Zdenkem, protoze byl tak jiz strasne dlouhy, budeme to ale rozebirat ve spolecne anotaci teto kauzy nekauzy. Jen v bodech:
- pravo ES v oblasti rovneho zachazeni a zakazu diskriminace z duvodu pohlavi se aplikuje i v ciste vnitrostatnich situacich
- cl. 141 SES a za predpokladu spravne implementace i smernice jsou aplikovatelne ve vztazich mezi fyzickymi a pravnickymi osobami, typicky fyzicka osoba - zamestnavatel (tedy v evropskem newspeaku, urcite veci jsou horizontalne primo ucinne)
- smernice 79/7/EEC je o zakazu diskriminace z duvodu pohlavi v kontextu socialniho zabezpeceni. Z toho je prave v citovanem cl. 7 stanovena vyjimka pro cl. staty.

Nas zajima pism. b]:
Článek 7
1. Tato směrnice se nedotýká práva členských států vyloučit z její oblasti působnosti:
a) stanovení důchodového věku pro účely poskytování starobních důchodů a důsledků, které z toho mohou vyplývat pro jiné dávky;
b) výhody poskytované v oblasti důchodového pojištění osobám, které vychovaly děti; nabytí nároku na dávky po obdobích přerušení zaměstnání v důsledku vychovávání dětí;

Myslim, ze prave to "vychovaly" je vyznamne - vyhodu je mozne poskytnout pouze osobam, ktere dite realne vychovaly (Bez ohledu na pohlavi!) Pokud clensky stat zavede (ci udrzuje v chodu) upravu, ktera vychazi z en blok presumpce vychovy pouze ze strany zen, dela presne to, proti cemu se stavi smernice i primarni pravo a judikatura Soudniho dvora: diskriminuje na zaklade stereotypu.

Proto se domnivam, jak jsem jen zminil na konci vychoziho postu, ze tato uprava je v rozporu s pravem ES a kterykoliv soud ji muze neaplikovat, respektive si to poslat na potvrzeni do Lucemburku.

Ad postreh Z. Maluskove:
"V našem případě však jde o situaci, kdy k diskriminaci dochází uvnitř skupiny osob, které vychovaly děti. Rozhodným kritériem pro nižší odchod do důchodu tedy není výchova – nevýchova dětí, která je uvedenou výjimkou pokryta, ale kritérium muž – žena."

Nevim. Myslel bych spis, ze prave dochazi k diskriminaci v ramci skupiny, ktera se realne stara o deti (coz muzou byt jak zeny, tak muzi), nebot jedne z te skupiny je realne odpirano dobro spojene se skutecnosti vychovy deti, a to vylucne na zaklade pohlavi. Co treba zeny, ktere zadne deti nevychovaly?

Anonymní řekl(a)...

Myslím, že jsem chtěla říct přesně to, co M. Bobek, tj. že dochází k diskriminaci na základě pohlaví v rámci skupiny osob, které se starají o děti. Oproti tomu směrnice podle mě umožňuje zavést diskriminaci pouze na základě toho, že se osoba stará o děti. Oproti tomu situace, kdy z daného opatření mohou mít prospěch jen osoby jednoho pohlaví, podle mě do výjimky předvídané čl. 7(1)(b) nespadá, protože není spojena s výchovou, ale je založena pouze na tom, jestli je někdo muž nebo žena.

Že by nám NSS položil nějakou pěknou předběžnou otázku poté, co se mu věc vrátí od ÚS k rozhodnutí?

Michal Bobek řekl(a)...

Ad Z. Maluskova: omlouvam se, mate pravdu, ja jsem predtim Vas komentar jen proletel (Bezel jsem totiz shanet zasadni praci o socialnim zabezpeceni na Kube "Fondationes de Seguridad social de la liberta", ale zatim to vypada, ze se dostanu tak maximalne ke Cuba libre (bila verze), takze ukol zrejme splnen nebude ;-).

Anonymní řekl(a)...

Aktuální příspěvek
http://ekonomika.idnes.cz/lidovci-nechejme-matkam-predcasny-odchod-do-penze-f74-/ekonomika.asp?c=A071214_201520_ekonomika_miz

David Schmidt řekl(a)...

Posty jsou zbytečně emotivní.

Domnívám se, že Ústavní soud při názoru, který zaujal, nemusel napsat více: úprava důchodového pojištění je politickou otázkou, Ústavní soud by si v ní měl proto udržovat určitou zdrženlivost a omezit svůj přezkum stran principu rovnosti pouze na kontrolu zákazu libovůle. Tím je přeci názor vyjádřen. A jelikož za zákonnou úpravou lze najít objektivní a racionální důvody, stejně jako vztah přiměřenosti prostředku a cíle, Parlament měl takový zákon právo vydat a úprava, kterou zvolil, proto není neústavní. Kdyby se Parlament rozhodl poskytovat dávky v nezaměstnanosti jen mužům, už by to bylo něco jiného, (důvody asi není třeba rozvádět).

Dokonce i argument s minimalizací zásahu - ženám bude odebrána výhoda, aniž by muži něco získali, a bude narušeno existující legitimní očekávání - byl v tomto ohledu nadbytečný.

Autoři postů Ústavnímu soudu spíše než profesní pochybení vyčítají, že není dostatečně antiskriminačně budovatelský. Ale to ať si vezmou na odpovědnost orgány, které se k této hvězdě na nebi přihlásily. Úkolem Ústavního soudu přeci není argumentačně se vypořádávat s feminismem. Tomu náleží stejná aréna jako zástupcům tradiční rodiny - Parlament.

Feminismus není součástí ústavního práva, aby Parlament nemohl přijímat úpravu ve prospěch tradičních rolí muže a ženy. Třeba je tato dělba nějak přirozená, nejlépe vyhovuje antropologickým konstantám a stát by měl nést společenský vzor, kdo ví? Michal Bobek? Soudce, který nebyl k vyjádření takového názoru delegován? Parlament? Převážná většina rozhodnutí člověka má iracionální základ, všechna rozhodnutí učiněná v rámci demokratického státu proto nutně nelze zdůvodnit imperativem konzistence (vyžadované pro rozhodnutí soudu) a stereotyp také proto není prima facie nepřítel, ani zlo, proti kterému má naše ústavnost stavět zábrany. Jakmile začnou být Ústavnímu soudu předkládány politické otázky, nemůžeme se divit, že se to odrazí i v argumentaci, kterou zvolí.

Kromě toho, dokud bude existovat skupina osob, kterým z ničeho nic naroste břicho a z něj doktoři vyndají dítě, bude mít přesvědčivý odlišující titul i v rámci pojmu "vychování dítěte". V podstatě ten rok, který matka až na výjimky za jedno dítě získává, mu stejně aktivně věnuje. V praxi by pak bylo zbytečně difamující a necitlivé odlišovat vlastní matky od nevlastních ("protože jste manželova Pepu vychovávala jen od dvou let, nezapočte se vám do důchodu"), a proto je zákonná úprava v aktuálním znění pro mě optimální, a originální (Kubánci od nás opisovali). Líbí se mi. Proč by měl být povolán Ústavní soud k tomu, aby určil, že se dopuštíme porušení ústavy? Protože feministky mají cíl rovnosti a k němu putujeme? No, jen doufám, že se jednou zastavíme u názoru "Dobře, tak nůžky ne, to už je trochu moc..." ;-)

Anonymní řekl(a)...

Vážený pane Schmidte

váš post mě přijde vrcholně nechutný, i kdyby byl zamýšlen čistě ironicky, čemuž však nevěřím.

Nejvíc mě dorazilo, že za daným zákonem stojí "objektivní a racionální důvody". Nejsem si jistá, zda bych si přála, abyste tyto důvody konkretizoval.

Zuzana Malůšková

David Schmidt řekl(a)...

Zuzana Malůšková

Nechápu. V čem myslíte, že bych byl ironický?

Narážíte-li na poslední větu, promiňte, asi dlužím vysvětlení. Členky některých feministických sdružení se tak jeden čas zdravily - pohyby prstů napodobovaly nůžky ve smyslu "zvítězíme" - jestli měla být někde ironie v předchozím textu, tak jistě zde. Domníval jsem se ale, že je toto všeobecně známo, a bude tak i bráno.

Jinak si za názory stojím - antidiskriminační právo v této části, v které si atrahuje společenský vývoj, nespadá do ústavního pořádku. Jestli Vám tento názor přijde vrcholně nechutný, je mi líto.

David Schmidt řekl(a)...

Zuzana Malůšková

V nálezu doporučuji partii věnovanou vyjádření ČSSZ. Bod č. 12. Nedivím se ústavním soudcům, že se pod tak výstižné vyjádření důvodů stávající úpravy - v rámci testu existence libovůle - jen podepsali (bod č. 38). Nález je odůvodněn vcelku korektně.

Anonymní řekl(a)...

Ad David Schmidt: Myslím, že víte velmi dobře, které části postu jsem měla na mysli, identifikoval jste je bezchybně.

Pokud jsem nález správně pochopila, případ se netýkal toho, jaké postavení ve společnosti a na trhu práce má žena, ale zda není proti zásadě rovnoprávnosti, pokud muž, který je ve stejné situaci jako žena, tj. vychovává děti, leží na něm tíha o domácnost (má "dvě směny" - jednu v práci a jednu doma) atd., a tedy (vulgárně řečeno) rozdíl mezi ním a ženou spočívá pouze v tom, že děti nemohl porodit a odkojit, nemůže požívat stejné výhody dřívějšího odchodu do důchodu jako žena. ÚS na to nedává žádnou odpověď. Připomínám, že zákon nehovoří o rození a kojení, ale o výchově dětí po dobu deseti let.

David Schmidt řekl(a)...

Zuzana Malůšková

Nejprve bych chtěl poděkoval, že jste mi pomohla identifikovat příčinu Vaší výtky. Popravdě, necítím vinu.

Není pravda, že Ústavní soud nedává odpověď na otázku, zda mužům, kteří vychovali děti, poskytuje ústavní pořádek možnost překlenout teleologickou mezeru v zákoně, na kterou poukazujete, v jejich prospěch nálezem o neústavnosti. Ústavní soud odpověděl, že ne, a měl k tomu tyto důvody:

1, preferenční zacházení není samo o sobě důvodem k narušení principu rovnosti (tím rekapituloval stávající judikaturu),

2, v oblasti sociálních práv má zákonodárce větší prostor pro uplatnění preferenčního zacházení a Ústavní soud spíše zdrženlivější postavení (co nedodal, ale je implicitní tomuto výroku: nenaruší-li základní práva první skupiny, právo na rovné zacházení v mezích zákazu libovůle, osobnostní práva, právo na soukromí apod., protože tím by se aktivoval plný přezkum, tím odpadají argumenty Michala Bobka o segregaci a rasových kvótách na vysokých školách),

3, stávající úprava není výrazem libovůle. Postavení ženy vychovávající děti je odlišitelné od muže (např. právě bod č. 12). Máte pravdu, že zákon nehovoří přímo o mateřství a jeho ochraně, ale je možné jej tak vyložit (včetně problému vlastní - nevlastní děti, viz výše).

Jinými slovy, skupinu "osob, které vychovaly děti" je možné vnitřně diferenciovat pojmem mateřství, které pak dává zákonodárci odlišující titul i v rámci antidiskriminačních výjimek KP, kterých se dovoláváte.

Michal Bobek řekl(a)...

Ad D. Schmidt: Vytvořit si slaměného panáka, do kterého se budu následně strefovat, je osvědčená řečnická figura, hlavně v okamžiku, kdy se jedná o dobrého řečníka, který plamenným projevem zakryje skutečnost, že tématicky přehodil výhybku. V případě psaného textu je to o něco problematičtější, neboť myšlenky plynou pomaleji.

Jsem rád, že budete nemilosrdně potírat feminismus ve vzduchu, na vodě i na souši. Není mi však příliš jasné, zda poskytnutí ústavní ochrany mužům – samovychovatelům je kauzou, za kterou se budou prát dámy s nůžkami (tento pozdrav sesterstva mi byl také utajen). Jsem však rád, že jste toto zlobné sémě byl schopen v mém příspěvku v zárodku objevit a vynést na světlo Boží, byť samotnému autorovi uniklo.

„Jiné právo, vaše pravidelná dávka (zbytečných) emocí.“ Děkuji za tip, až budeme uvažovat o novém logu, tento bude mít čelní startovní pozici.

David Schmidt řekl(a)...

Michal Bobek

Souvislost s feminismem je přímá, sám jste se o něj v postu implicitně opíral. Samotný mě celkem netrápí, jen nevidím důvod, proč jej vkládat do ústavního pořádku skrze striktní přezkum každého preferenčního zacházení podle pohlaví. Jen do této míry byl připomenut. Věrnější obraz ideálu rovnosti vidím spíše v zákazu neodůvodněné nerovnosti doplněný ochranou osobnosti a jejího soukromí, spíše než v antidiskriminační metodě. Proto také ústavním soudcům nezazlívám, že ji ve svém nálezu ignorovali.

P.S.

Když jste se zmínil o řečnických figurách, možná víte, jak se jmenuje postup, kdy text, proti kterému utočíte, rozdělíte na kousky, jež následně samostatně zpochybníte, ale při důrazu na jejich souhrn by se Vám to tak snadno, pokud vůbec, nepovedlo. Příklad zde (účet za slaměného panáka ;-)

Petr Bříza řekl(a)...

Ad David Schmidt

Přijde mi trochu úsměvné, že post, který končí provoláním o feministických nůžkách, začíná povzdechem nad tím, že ostatní posty jsou zbytečně emotivní…

Možná jste však chtěl jen reagovat ve stylu na hrubý pytel hrubá záplata. I tak se mi ale zdá, že záplata byla zbytečně hrubá a hlavně nelátala tu správnou díru. Ale dost nůžek a děravých pytlů...

Procházel jsem si definice feminismu a jednoznačně převažující je, že se jedná o hnutí, které bojuje proti diskriminaci ŽEN, respektive za zrovnoprávnění žen s muži. Myslím, že to odpovídá i obecnému vnímání tohoto pojmu ve společnosti. Z tohoto pohledu mě překvapuje tvrdošíjnost, s jakou nacházíte v postu kritizujícím diskriminaci MUŽŮ feminismus a tvrdíte tak i tehdy, když Vás jeho autor ubezpečí, že nic takového neměl na mysli. Není nad to, když člověku řekne někdo druhý, jak to vlastně myslel:-)

Možná, že jsou lidé, včetně feministek, kteří feminismus chápají jako boj za rovnost pohlaví padni komu padni a že se stejně budou bít za zrovnoprávnění diskriminovaných mužů jako za zrovnoprávnění diskriminovaných žen. To nic nemění na tom, že takové pojetí feminismu nejen neodpovídá lingvistické stavbě toho slova, ale ani tomu, jak jej většina společnosti vnímá.

A teď k Vašim argumentům:

“jelikož za zákonnou úpravou lze najít objektivní a racionální důvody, stejně jako vztah přiměřenosti prostředku a cíle, Parlament měl takový zákon právo vydat a úprava, kterou zvolil, proto není neústavní.”

Hezky řečeno, teď ještě, které jsou ty objektivní a racionální důvody a proč je splněn požadavek proporcionality. A ty důvody jsou důležité, protože i když máte pravdu, že není úkolem Ústavního soudu argumentačně se vypořádávat s feminismem, myslím, že je pro něj důležité vypořádat se s ústavní zásadou nediskriminace.

Zdá se, že klíčovým je pro Vás faktor mateřství a s ním související biologický rozdíl. Pak tím ale přepisujete slova zákona, protože v takovém případě by neměl mluvit o výchově dětí, ale buď o rození dětí nebo o kojení dětí. Jedině tak by to bylo obhajitelné. Jakékoliv odůvodnění „výchovou“ totiž musí nutně selhat, protože prostě neexistuje jediný racionální důvod prokazující, že by muž nebyl schopen "vychovávat" dítě stejně jako žena. Jestliže má nárok žena, která vychovala...pak jej tedy musí mít i muž, který vychoval...Pokud si myslíte, že takový racionální důvod existuje, tak sem s ním. Ale zdůrazňuji, že to musí být důvod ukazující, že pouze ženy mohou díky svým biologickým odlišnostem splnit kritéria pojmu „vychovat dítě“. Neuspěje tedy argument typu, že hruď matky dává dítěti větší pocit bezpečí než hruď otcova...

Chci zdůraznit, že nejsem příznivcem tupého formalismu a jsem tedy ochoten připustit, že slovy „vychovala“ myslel zákonodárce ve skutečnosti porodila/odkojila (a ta adopce se s tím sveze, aby nebyly diskriminovány ty ženy, kterým nebylo přáno, to co je normálně ženám přirozené). A že by to třeba byl výklad umožňující najít objektivní důvod pro odlišné zacházení. Nic takového se ale z judikátu ÚS nedozvíme. Ani proč je opatření proporcionální vzhledem k sledovanému cíli. A myslím, že odůvodnění se jeho kritika týkala především. To odůvodnění je tragicky nepřesvědčivé. Jestli jste přesvědčen, že takto má vypadat odůvodnění nálezu nejvýznamnější soudní instituce této země, pak budiž. Já osobně se ale jeho zdrcující kritice nedivím.

Jinak na tradici bych se moc neodvolával, tou už se v historii práva obhajovala lecjaká zvěrstva včetně práva manžela libovolně znásilňovat svou manželku (resp. nebýt za to trestně stíhán - v Anglii to bylo overruled až v r. 1991, pokud si dobře vzpomínám).

P.S.: Odstavec 12 jsem četl. Kromě biologického argumentu, o němž jste mluvil Vy je tam také odkaz na to, že ČR není se svou úpravou jediná. Bohužel už se ČSSZ nepochlubila, kdo je těmi (nebo spíš tím) ostatním. Tvrdí se tam také, že úprava je v souladu s právem EU. Být soudcem NSS, tak bych podal předběžnou otázku do Lucemburku. A uvidíme...:-)

David Schmidt řekl(a)...

Děkuji za příspěvek.

Nejprve k problému feminismu. Jedním z jeho cílů je odstranit rozdíly v zacházení mezi muži a ženami. Samotný zastřešuje hnutí mnoha druhů od liberálních až po radikální ("celosvětově vlastní muži 99,1% půdy, zatímco ženy jen 0,9%"), ale tento cíl všechny spojuje v jeden proud. Dokonce i tehdy, kdy po jeho levici postaví nutnost provádět preferenční zásahy v zájmu dosažení faktické rovnosti. Pro ústavní právo je pak formulován požadavek, aby každé odlišující zácházení prováděné na základě pohlaví bylo pokládáno za prima facie podezřelé a podrobeno přísnému testu, kterým by měla být prokázána jeho nezbytnost.

Proti tomu lze postavit názor, že rozlišování na muže a ženu není samo o sobě něčím podezřelým, které lze tolerovat jen za určitých podmínek, a že k specializaci obecného práva na rovné zacházení v právo chráněné striktním testem i v oblastech mimo tradiční práva proto není důvod. Domnívám se, že právě k tomuto názoru se připojil Ústavní soud, když odmítl aplikovat princip proporcionality a omezil se pouze na ochranu před neodůvodněnou nerovností.

Rozdíl mezi oběma přístupy je zřetelný, máme-li rozebrat paragraf 32. Pakliže by povinnost neodlišovat byla v plném rozsahu součástí povinnosti zákonodárce, měl byste pravdu, takováto úprava by asi neměla šanci projít (nebyla-li by uznáno jako pozitivní akce). Není-li ale samotné odlišování problém, siuace je jiná. Je možné zaujmout výklad, podle kterého ustanovení zvýhodňuje v rámci důchodového pojištění matky a mateřství, které se setkávají se znevýhodněním na pracovním trhu. Možné je to proto, že odpadla diskriminační komponenta in dubio. Zda se ve stejné situaci nacházejí i muži-samovychovatelé nebo muži-otcové pak není otázkou ústavního práva, ale rozhodnutí zákonodárce stejně jako v jiných případech sociální politiky státu.

Takový přístup v oblasti sociálních a kulturních práv mi přijde více flexibilní a více demokratický.

Na okraj, nemám problém s politikou, která by podporovala tradiční role muže a ženy. Ne proto, že by jedno pohlaví by lepší než druhé (podřadné postavení ženy v minulosti ochuzovalo kulturu o to, co mohou přinést, je paradoxní, že evropská identita, která se proti historii v tomto vymezuje, je spojována právě s antickými kořeny, obdobím, kdy žena měla prakticky stejné postavení jako otrok), ale z toho důvodu, že je jiné, a že pohlavní diferenciace není jen biologickým mechanismem, ale má svoji kulturní a socializační složku. Tím nechci říci, že souhlasím s názorem, že gender je sociální konstrukt nezávislý na biologickém pohlaví. Abych byl konkrétní, nevidím neústavnost např. v úpravě, která by podrobila branné povinnosti jen muže, rozšířila ve školách dělení podle pohlaví i mimo hodiny tělocviku, anebo vycházela z názoru, že žena by spíše měla být tím, kdo pečuje o děti. Ne proto, že bych s nimi souhlasil, ale že je uznávám jako legitimní. Jestliže demokratickou cestou takový názor získá převahu a není tím současně existenčně zasaženo právo menšiny (Váš britský příklad), tj. oblast, v níž je metoda proporcionality potřebná, taková úprava není nečím, co by mi v tomto smyslu vadilo. Je chyba dávat rovnítko mezi ústavnost a postmoderní pohled na člověka. Tradiční kultura byla v mnoha ohledech svazující, ale jen do určité míry to bylo špatné. Nalézt tuto míru není úkolem adjudikace, ale otevřeného procesu.

Namítaný rozpor s evropským právem - citovaná směrnice přeci povoluje nevztáhnout povinnost rovného zacházení podle pohlaví na osoby, které vychovaly děti. Současně povoluje i výjimky stanovené na ochranu mateřství. Jaké důvody Vás vedou při tomto dvojnásobném vynětí k závěru, že naše úprava porušuje evropské právo?

Problém by mohl nastat u ESLP a jeho výkladu pojmu "majetek", tam možná.

Petr Bříza řekl(a)...

Ad feminismus
Vím samozřejmě, že má feminismus mnoho odstínů, ale opravdu jsem netušil, že z něj pro ústavní právo vyplývá

"požadavek, aby každé odlišující zácházení prováděné na základě pohlaví bylo pokládáno za prima facie podezřelé a podrobeno přísnému testu, kterým by měla být prokázána jeho nezbytnost."

A tedy i odlišné zacházení diskriminující muže - to opravdu nemůžete mít za zlé mně ani Michalovi, že jsme si toto pod Vašimi odkazy na feminismus nepředstavili. A k tomu také směřovala má námitka. Tento "požadavek" feminismu vůči ústavnímu právu se mi nezdá jako obecně přijímaná "pravda", ale protože nejsem odborníkem na feminismus, tak nebudu rozporovat, že je to takto mnohými třeba akceptováno a já pouze žil v blahé nevědomosti;)

Jinak já se Vám opravdu nesnažím tvrdit, že výrok Ústavního soudu byl neobhajitelný, já pouze říkám, že odůvodnění byl propadák, a proto si taky nemyslím, že by jeho kritika byla "zbytečně emotivní."

Já akceptuji Vaše argumenty o benevolentnějším testu na tyto situace a biologický faktor jako primární důvod, o který zákon odlišné zacházení opírá. Pokud si dobře pamatuju, tak americký NS pro diskriminaci na základě pohlaví používá jakýsi "middle course" mezi striktním testem pro rasovou diskriminaci a soft testem pro sociální a ekonomickou diskriminaci (samozřejmě v rámci omezeného komentáře zjednodušuji). Tím nechci říct, že se nutně k Vaší argumentaci přikláním, pouze uznávám, že je obhajitelná.

Zkrátka problém je v tom, že takovou argumentaci já v předmětném nálezu nenacházím. Možná jsem úplně p..., ale žasnu, co všechno vyčtete z odst. 32, který ať čtu tam a zpátky, tak vždy skončím u souhlasu nad poznámkou, kterou k tomuto § učinili Michal se Zdeňkem:

"ÚS uvádí obecný interpretační postup, který se blíží německé technice praktické konkordance. O jakémkoliv použití tohoto postupu v této kauze se nic nedozvíme, a nedozvíme se dokonce ani, jaká dvě základní práva, event. veřejné právo, tu stojí v konfliktu!"

Abych to shrnul, akceptuji Váš názor, že existují argumenty, kterými se dá výrok ÚS obhájit, ale nesouhlasím, že existují argumenty, kterými se dá obhájit odůvodnění, které daný nález obsahuje (nikoliv to, které mu Vy dodatečně vdechujete).

Co se týče tradičního modelu produkujícího oddělené třídy apod., neříkám, že by to bylo a priori protiústavní, ale vytanula mi na mysli americká doktrína "separate but equal". Jakékoliv oddělování generuje nebezpečí nerovného zacházení (http://www.crmvet.org/crmpics/lyon/albany1.jpg)

Pokud jde o rozpor s právem EU, odkazuji na výše uvedenou debatu Zuzky s Michalem s jejímž závěrem se ztotožňuji, nicméně mi bylo v mezidobí od napsání mého posledního komentáře připomenuto, že v daném případě nastaly skutkové okolnosti před naším přistoupením, tudíž s ohledem na případ Ynos by ESD zřejmě odmítl na předběžnou otázku odpovědět.

S ESLP máte pravdu, pokud to tam dojde, tak si tady pak můžeme popovídat nad názorem Štrasburku:-)

David Schmidt řekl(a)...

Nesouhlasím, že odůvodnění nálezu není obhájitelné.

Zkusme se znovu podívat na body 26 až 38.

Ústavní soud postupuje ve dvou liniích. V první uvádí princip proporcionality. Nejprve se pokouší nalézt právo, které by jím mělo být chráněno. Rekapituluje stávající judikaturu o neakcesorické rovnosti a píše o zdrženlivosti ústavního soudnictví v oblasti sociálních a kulturních práv. Těmito argumenty odůvodňuje závěr, proč na případ neaplikuje princip proporcionality, protože právo, které by takto striktními přezkumu mělo podléhat, nenalezl.

V druhé linii pak Ústavní soud argumentuje z opačné strany - ani kdyby provedl derogaci paragrafu 32, nenastanou navrhovateli žádané důsledky, ženám bude odebrána výhoda, aniž by muži něco získali (Ústavní soud je pouze negativní zákonodárce), navíc bude zasaženo legitimní očekávání a důchodové pojištění je komplexní záležitostí. V některých případech prostiústavního mlčení zákonodárce je takový postup soudu možný, nicméně argumentace mi vzhledem k předhozímu přijde trochu nadbytečná.

Nakonec Ústavní soud zhodnotí důvody úpravy jako takové, které mohou projít testem neakcesorické rovnosti, a tím případ ukončí. Zde mohl podat možná vlastní vysvětlení, ale vzhledem k tomu, že hodnotí pouze obhájitelnost, neprovádí vlastní přezkum a argumenty účastníků, na které odkázal, do nálezu zahrnul, to zase takovým přečinem být nemusí.

Mohl být ve svém odůvodnění výpravnější, ale reakce v těchto postech je myslím neadekvátní.

Anonymní řekl(a)...

Ad David Schmidt:

Co se týče diskriminační problematiky, píšete:

„je možné zaujmout výklad, podle kterého ustanovení zvýhodňuje v rámci důchodového pojištění matky a mateřství, které se setkávají se znevýhodněním na pracovním trhu.“

Mám jisté pochybnosti, zda se postavení ženy s dětmi na pracovním trhu zlepší tím, že může do důchodu odejít dříve než muž nebo než žena, která děti nevychovala. Danou úpravu tedy lze jen těžko hodnotit jako pozitivně diskriminační opatření snažící se vyrovnat znevýhodnění na pracovním trhu související s výchovou dětí.

K flexibilnímu výkladu slova „výchova“ v § 32 by mě zajímalo, jak se v praxi prokazuje, že žena o dítě skutečně osobně pečuje nebo pečovala. Pokud by za stávající úpravy žena nárok na dřívější odchod do důchodu neměla za situace, kdy muž to bude muž, kdo si vezme poloviční úvazek, bude vodit děti do školy, bude s nimi v době nemoci atd., neměly by biologické argumenty silný základ. Škoda, že se ÚS takto nezeptal.

Co se týče možností Ústavního soudu dosáhnout nápravy, vcelku souhlasím s tím, že, pokud by ÚS konstatoval rozpor se zásadou rovnoprávnosti, zrušením daného ustanovení by nedošlo k nápravě, protože dané zvýhodnění by bylo odebráno ženám, nikoli že by bylo přiznáno i mužům. To však nemohl být důvod pro ÚS, aby konstatoval, že je dané ustanovení ústavně konformní. Jak podotkla ústavní soudkyně Formánková, ÚS měl možnost odložit účinek zrušení např. o rok, aby zákonodárce měl dostatečný prostor pro přijetí ústavně konformní úpravy.

David Schmidt řekl(a)...

Nejprve bych rád všem popřál klidné svátky.
A úspěchy v novém roce.

Zuzana Malůšková

Vaše argumenty by byly relevantní v případě striktního přezkumu. Ten ale zvolen nebyl. (na okraj, účelem zákona přeci nemusí být zlepšit postavení ženy-matky na pracovním trhu, ale spíše kompenzovat její nevýhodu)

Ohledně vymahatelnosti v případech zákonodárného opomenutí, které je shledáno neústavním, souhlasím s argumenty Vojtěcha Šimíčka ze sborníku vydaného při desátém výročí Listiny:

"Protože případný vyhovující nález Ústavního soudu by v těchto případech znamenal velmi závažné rozhodnutí, jež by mělo nezřídka přímé dopady např. i na státní rozpočet, je zřejmé, že se musí jednat o výjimečnou situaci. Jinými slovy řečeno, případy zákonodárného opomenutí nemají a ani nemohou být interpretovany jako jakési otevření prostoru pro Ústavní soud, kterému by tím bylo umožněno "modelovat" zákonnou úpravu de lege ferenda, nýbrž výhradně jako pojistka proti potencionálním svévoli zákonodárce v oblasti základních práv a svobod." (s. 146)

Je odlišnou situací, kdy Ústavní soud ruší nedostatečnou úpravu správního soudnictví, aby si na zákonodárci vymohl úpravu ústavně vyhovující, a kdy zasahuje do důchodového pojištění na základě porušení principu rovnoprávnosti. Není pravda, že ve všech případech zákonodárného opomenutí, je vyhovují nález adekvátním způsobem zjednání nápravy, protože zákonodárce dostal od Ústavního soudu uloženou povinnost chovat se rovnoprávně. Možným důsledkem nálezu by mohla být i situace, kdy odebraná výhoda ženám se do zákona již nevrátí, protože současný zákonodárce s ní nesouhlasí. Což má důsledky právě ve vztahu k principu minimalizace zásahu. Má Ústavní soud právo zpochybnit výhodu jedné skupiny, protože nebyla dána i druhé? Záleží na okolnostech, které by měly být spíše výjimečné.

Nicméně relevantnost tohoto argumentu je v kontextu nálezu jen podpůrná.

Anonymní řekl(a)...

Budiž světlo

rád bych si ve svém komentáři všimnul několika vzájemně souvisejících prvků, které se v legislativní úpravě používají zcela nekonsistentně a to i v politickém kontextu:

pojištění
rodina

Nejprve bych se zmínil o pojištění. V klasickém chápání se jedná o "sázku", při které se strana přijímající za úplatu možná risika logicky snaží o "ziskovost" svého jednání. Tedy pracuje s počtem pravděpodobnosti a se statistikou tzv. velkých čísel. Pro výpočet pojistné částky (pojistné prémie) je rozhodující jak ocenění známých risik, tak i výše sjednaného pojistného plnění. Poukazoval jsem na dané téma velmi dlouho a velmi marně již při bezzubých pokusech o reformu zdravotního pojištění a nakonec stejným způsobem funguje pojistná matematika i v případě pojištění zodpovědnosti z provozu motorových vozidel.

Objektivní ukazatele však platí bezezbytku i pro pojištění sociální. Pokud by se skutečně jednalo o pojištění, pak finanční ústav (bankéř), poskytující toto pojištění by nepochybně vycházel především z tabulek úmrtnosti, které ukazují zcela jasný rozdíl v pohlavích ve prospěch žen (80let oproti 74 u mužů) a dojednané měsíční částce. Míru inflace lze do pojistných výpočtů celkem snadno zahrnout. Kromě toho by matematicky racionálně jednající bankéř jednoznačně zvýhodnil ty pojištěnce, kteří jsou ochotni podstoupit nepohodlí výchovy budoucí generace plátců pojištění. Pravděpodobně by racionálně počítající bankéř byl ochoten vzít v potaz i zvýšenou míru "opotřebení" plátců některých oborů (namátkou zde uvedu horníky), kteří mají profesně snížen průměrný věk. Společensky přijatelnější se mi jeví zákonné omezení doby strávené takovou risikovou prací, ale to již zavání mícháním politiky do čistě finančního problému.

Zákon o rodině zavádí (odkazuji bez možnosti přesně citovat) rovná práva účasti na "blahobytu" rodiny bez ohledu na míře přispění k jeho vzniku. To, že nemohu citovat přesně jsem zdůraznil použitím poněkud nadnesených termínů. Pokud bychom tento princip brali jako nadřazený, okamžitě by se všechny dosavadní berní úpravy ukázaly být v rozporu s tímto principem a jen "společné zdanění manželů" by se vzdáleně přiblížilo jeho naplnění. Rovněž "zvýhodnění" při odchodu do pense by se samozřejmě tomuto principu příčilo. Současné zvýhodnění matek si snad máme vykládat tak, že otcové se na výchově nepodílejí? a tedy jsou díky tomu méně opotřebení. Výše uvedená statistika takové myšlenky zřejmě nepotvrzuje.

Zákon se také vůbec nezajímá o to, jaká ta výchova vlastně byla. Pevně věřím, že většina matek vychovává své děti dobře, ale sám jsem se v osobním životě setkal s opakem. Soud sice vyhověl přání dítěte a svěřil mi je do péče, nicméně zákonem stanovenou lhůtu deseti let si matka svou "péčí", která zahrnovala různé formy týrání od psychického vydírání až po bití, již "odkroutila", takže s poklidem si zkrátí povinnou lhůtu pro odchod do pense, zatímco já, který se o dítě budu starat "jen" zbývajících osm let (tu společnou dobu mi nikdo nezapočítá), spolu s se zhoršeným postavením na trhu práce se s velkou pravděpodobností svého důchodu ani nedožiju.

Pokud by se někdo chtěl pokoušet o skutečně racionální a přitom spravedlivé řešení důchodové reformy, měl by výše uvedená fakta vzít v úvahu a střízlivě zvážit i logické propojení sociálního a zdravotního pojištění, protože tyto dvě sázky míří jednoznačně proti sobě a pouze jejich sloučením lze dosáhnout vzájemné kompensace. Součástí podnikání v oblasti pojištění jsou i investice do prevence risik. Zde paradoxně skvělá zdravotní péče musí nutně působit vrásky na čele bankéřů poskytujících důchody neumírajícím pensistům.

Společnost se postupem doby stala mnohem komplikovanější a zdánlivě dala prostor pro individuální potřeby každého jednotlivce. Paradoxně pouze za cenu, že onen jednotlivec svou individualitu zcela potlačí a přijme bez výhrad vnucované modely chování, aut i klobouků.

Vím, že to celé nezní moc právnicky, ale pokoušel jsem se naznačit, že právo nelze hledat výhradně ve foliantech plných paragrafů a soudních rozhodnutí, ale tak trochu i v obyčejném životě.

Děkuji

Jan