neděle 25. listopadu 2007

Coaseho teorém stručně a jasně

Pro každého, kdo stále ještě neví, co to je Coaseho teorém (což je předpokládám třebas i velká většina studentů na PF UK), doporučuji toto přehledné vysvětlení od Lawrence Soluma. Trochu mi tam schází jen větší vysvětlení jeho významu, ale to se jistě objeví v komentářích k Solumově postu.

12 komentářů:

peter brezina řekl(a)...

no, neco se da najit i na wikipedii. Jsom tam ostatne i linky dal, napriklad na ten puvodni Coaseuv clanek.

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Ano, ale ten článek asi není pro typického českého studenta úplně nejjednodušší. Myslím si, že to Solum shrnul velmi hezky a jasně. V každém případě, pokud někoho Solumovo shrnutí zaujme, určitě jděte do článku, event. na leblog.cz, kde najdete spoustu další inspirace.

peter brezina řekl(a)...

Jo, a jeste k tomu zbyva dodat toto (na to Larry Solum asi zapomnel): cela ta uvaha je postavena na tom, ze jedinym relevantnim kriteriem k posouzeni "spravnosti" je efektivita (efficiency). To znamena, "spravne" reseni je to, ktere zpusobi, ze zeleznice nainstaluje ochranu proti jiskram. Jakykoli jiny normativni soud (typicky: "ale je preci nespravedlive, aby za to platil farmar!") je z pohledu teto teorie (a ostatne "hard-core L&E obecne) zcela irelevantni.
no a dalsi vec je, ze se zde motivace "subjektu prava/ekonomickych subjektu" (abych nemluvil primo o lidech) redukuje na motivaci ekonomickou. coz muze a nemusi byt zrovna prilehave.

Jakub Jošt řekl(a)...

Ad Zdenek Kuhn: Ak tuto stranku cita typicky cesky student, tak gratulujem.

Ad Peter:): To tam dodavat netreba. To, ci to ma zaplatit farmar alebo zeleznica nevieme ani keby sme zobrali akekolvek kriteria spravodlivosti...preco? Lebo nic nevieme o pripade samotnom. Nevieme, ci farmar nie je bohatsi, nevieme kto skor postavil svoj biznis (farma ci zeleznica), nevieme kto je spolocensky "prospesnejsi" (tu mozno porusujem zero transaction cost)a nevieme, ktory typ riesenia podobnych sporov sa nam dlhodobo oplati viac vzhladom na novo nastavene motiviacie v podnikani.

Ale vieme, ze v tom momente nam akekolvek riesenie (teda nech uz je "vinny" ktokolvek) prinesie rovnako drahy vysledok.

Jan Klesla řekl(a)...

ad Jakub Jost: cte a to nejeden, verte mi :-)

Tomaš Pavelka řekl(a)...

Coaseho teorém je v tomto podání opravdu pochopitelný i pro studenty nižších ročníků topících se ještě ve vlnách české beletrie:)

Ale, je skutečně tak "vedlejší", kdo zaplatí těch 50 babek? Teorém si dokážu představit aplikovaný u soudu nebo ve správním řízení. Je primárním účelem tohoto řízení rozsoudit účastníky, nebo najít řešení, které je ekonomicky nejvýhodnější pro společnost (hrozná formulace:) a pak nechat účastníky sporu si o těch padesát dolarů hodit korunou?

Toto částečně souvisí se zajímavou otázkou, kterou jsme řešili se Stevem Terretem, lektorem v Cambridge diploma in Eng and Europ law. Zda apelační soud vynáší rozsudek především proto, aby posoudil konrétní odvolání nebo primárně proto, aby pro futuro v rámci ratio decidendi vyrešil "important point of law". odpověď byla následující:

"So it is not correct to say that the Court of Appeal needed to decide “deciding wheter specificly mr. Collins was aware or not of his trespassing…”. The only question the Court of Apeal needs to ask itself is: “When the jury decided that Mr Collins has trespassed, did they do so on the basis of a proper description of the law of trespass – as told to them by the trial judge?”Ifthe answer is “no”, the jury’s decision is not safe and the appeal would be allowed. In that sense, the Court of Appeal’s judgment has 2 functions:


A “precedent” function

The Court of Appeal’s judgment (or HL’s) will answer a particular legal question referred to it from a lower court (e.g. What does trespass mean in s.9 of the Theft Act 1968?). The definition the higher court provides will crfeate a precedent which will be used by lower courts in future cases (and by lawyers and law students when discussing that area of law)


An “individual function”

The individual(s) involved in the first-instance trial in which the legal question arose (e.g. Mr Collins) have a “personal” interest in the answer provided by the higher court. Once the higher court has given its answer, this will impact upon whether the lower court decided the case properly. It may result in the trial court’s decision being overruled (as it was in the Collin case)."

Tomaš Pavelka řekl(a)...

abych tedy dokončil předchozú úvahu, ve které zřejmě není patrná finální otázka:
Jaký má takový teorém smysl, pokud jeho aplikace reálně není možná? Teorémy mají své kouzlo samy o sobě, když nás ohromí svou genialitou. Protože se ale v tomto teorému nejedná o nijak originální myšlenkový postup, proč si pak zasloužil samostatný post?

student PF UK řekl(a)...

Souhlasím s P. Brezinou. Teorie mi připadá hodně odtržená od reality, i po tom, co píše J. Jošt. Ale to je v určitých ekonomických kruzích dost obvyklé. :-)

Původním problémem je, že farmářovi vedlejším efektem něčí činnosti (z níž farmář žádné výhody nemá, ani se nejedná o výsledek tržní konkurence nebo technické inovace) vznikla škoda. Pokud škodu nenahradí železnice, farmář bude muset pro příště zaplatit železnici prevenci, což ho opět bude něco stát. Snad se železnice opravdu spokojí se zaplacením nákladů na ta zařízení zvýšených o nějakou zcela nepatrnou částku....

Ale spíš bych se ještě zamyslel nad tím, který ze subjektů bude mít při vyjednávání silnější pozici a bude si moci spíše diktovat podmínky. Řekl bych, že ten, který sám o sobě nic platit nemusí a může toho druhého, který má zájem předejít jemu vznikajícím škodám, trochu vyždímat.

Jak se s tím asi Coase vyrovná? Nijak, protože to je z jeho pohledu irelevantní. Nicméně pak oprvdu nevím, proč by se jeho teoreticky hezký model měl jakkoli promítat do reality, když s ní nemá téměř nic společného.

Petr řekl(a)...

Jenom pár poznámek.

Ad Tomaš Pavelka a student PF UK: Coasův článek z roku 1960 znamenal skutečnou revoluci v ekonomii a měl poté zejména v souvislosti s Handovou formulí dopad i do práva a právní praxe. Stručně a výstižně význam Coasova teorému popsal např. J. Schwarz (http://libinst.cz/clanky.php?id=34, zejména od 7. odstavce dále). V té nejobecnější rovině lze význam Ronalda Coase, resp. Coasova teorému spatřovat v tom, že poukázal na vzájemný vliv práva a hospodářského života a nutnost studia jejich vzájemných vztahů.

Ve vztahu k „Law and Economics“, o kterém se zmiňuje Peter Brezina, byl Coasův článek jedním ze velkou měrou o samotné zformování tohoto přístupu. Institucionální ekonomie je samozřejmě starší a Coase patří až k její druhé vlně, tzv. nové institucionální ekonomii.

Vztah Handovy formule, kterou jsem zmínil ke Coasovu teorému je celkem významný. Ta na jedné umožňuje aplikovat Coasův teorém v situaci pravděpodobnost P≤1, čímž se mnohem více blíží reálné situaci (ve své původní podobě Coasův teorém představuje zjednodušený model a počítá s hodnotou P=1). Vzorec Handovy formule ale zároveň bude při nulových transakčních nákladech, představovat i základ kalkulu pro volbu optimálního řešení.

Spojení Coasova teorému a Handovy klauzule pak bude mít svůj vliv nejen v oblasti aplikace práva, ale budou-li alespoň přibližně známé i výchozí hodnoty, bude mít i značný potenciál ovlivnit oblast normotvorby zákonodárce.

Ad Jakub Jošt: Právě Handovu formuli, resp. vzorec této formule lze chápat jako kritérium pro rozhodnutí soudu v případném soudním sporu mezi poškozeným a původcem negativních externalit, v případě, že by tato otázka nebyla legislativně upravena, resp. vodítko pro zákonodárce pro případnou legislativní úpravu. Ostatní zmíněná kriteria budou zřejmě irelevantní.

Představa, že výsledek bude pro toho, kdo „musí platit“ vždy stejně drahý (platilo by jen při setrvání na předpokladu nulových transakčních nákladů, které se jinak mohou pro různé subjekty lišit) je trochu zjednodušená. Je-li škoda, která by byla způsobena farmáři 100 a lze-li jí zabránit instalací lapače jisker za 50, neznamená to, že farmář zaplatí železnici 50 a ta to automaticky přijme (nerealizovala by z toho žádný zisk), ale že vstoupí v jednání, přičemž dohoda je oboustranně výhodná v rozmezí platby farmáře železnici ve výši 51-99.

Ad Tomaš Pavelka a student PF UK: „Kdo to celé zaplatí“ samozřejmě jedno není. Další relevantní závěr, který Solum opomíjí, je ten, že právě z obsahu právní úpravy bude vyplývat vzájemná síla pro vyjednávání mezi farmáři a železnicí. Právě podoba a obsah příslušné právní úpravy jako společenské instituce tak bude ceteris paribus faktorem určujícím, zda původce negativních externalit má tyto „internalizovat“ či nikoli.

Ad Peter Brezina: Coase byl především ekonom a šlo mu zde skutečně o optimalizaci čistě z ekonomického hlediska. Přitom zároveň uvažuje situaci nulových transakčních nákladů. Jakékoli jiné, než ekonomické motivy budou tedy buď irelevantní, neboť směřují shodně s ekonomickými motivy k ekonomickému optimu, a mají tedy nulový efekt, nebo směřují jinam, a v tom případě jejich existence nepředstavuje nic jiného, než transakční náklady sui generis a v rámci modelu k nim tedy nebude přihlíženo.
V reálném světě často ekonomické subjekty podle Coasova teorému nejednají, ale faktory, které toto způsobují, právě představují z hlediska tohoto teorému transakční náklady.

Tomáš Pavelka řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Tomáš Pavelka řekl(a)...

ad Petr

kousl jsem se a přečetl si původní Coaseho článek (http://www.sfu.ca/~allen/CoaseJLE1960.pdf) Solumovo "hezké a jasné shrnutí" nepředstavuje nic jiného než kopii druhého příkladu (ze dvou) z původního Coaseho článku 1960, čímž se stalo jeho čtení ztrátou času.

Coase zřejmě vypracoval svou tezi pro podporu uvědomění, že hospodářský a právní život jsou spolu pevně svázány. Skutečně toho docílil?

Základním kamenem teorie je tvrzení, že pokud se strany sporu dohodnou, docílí se nejlepšího hospodářského výsledku, především ve vztahu mezi sebou. Takových případů je známo více:

Podniky, které uzavřou kartelovou dohodu, docílí lepšího hospodářského výsledku, především ve vztahu mezi sebou.
Společnost, stane-li se socialistickou, dosáhne lepších hospodářských výsledků...atd. Takovéto přístupy fungují teoreticky velmi zdařile, protože jsou ale odtrženy od reality (hospodářská "ne"soutěž od konečného spotřebitele), nemohou být v plném kontextu aplikovány.
Stejný osud podle mne potkává i sociálně vábivý Coaseho teorém, jehož vyjádření v textu mi úsměvně připomíná preambule socialistických zákonů.

"V reálném světě často ekonomické subjekty podle Coasova teorému nejednají, ale faktory, které toto způsobují, právě představují z hlediska tohoto teorému transakční náklady." (pan Petr)

V reálném světě často socialistické státy podle koncpce Marxismu-Leninismu nefungují, ale faktory, které toto způsobují, právě přestavují z hlediska tohoto teorému neúnosný problém lidské individuality a touhy po svobodě.

Úzký vztah ekonomie a práva rozhodně není novinkou šedesátkých let. Co termíny jako právní či soudní ekonomie? Např: závaznost precedentu nemá jen za cíl sjednotit judikaturu, uplatňuje se také proto, že takové odvolání je pekelně drahá záležitost, a soudce první instance by měl předvídat, že kdykoliv se subjekt jeho casu odvolá, odvolací soud zřejmě rozhodne v souladu se svými předešlými rozsudky, protože konsistentní judikatura je důležitým atributem soudu v právním státě.

Pokud chtěl Coase poukázat na blízký vztah ekonomie a práva, podařil se mu podle mne opak. Vždyť ani ekonomické subjekty nemohou kvůli transakčním nákladům tento aplikovat, jak se pak má z poučit právo a právní práxe?

btw:nevím nic o Handově formuli, z čehož možná pramení mé nepochopení. Ale dávám zde veřejný příslib, že jakmile bude po novém roce chvilka volného času, promptně se dovzdělám.

Martin Froněk řekl(a)...

třeba tuhle diskusi ještě někdo sleduje, mám jednu glosu ad Petr a jeho exkurs o Handově formuli: Jestli on to není tak trochu jeden velký humbuk, podle tohoto článku http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=362800
není Handova formule pužívána příliš často a už vůbec ne ve sporech o nedbalost.