07 září 2007

Trest práci!

V masochistické snaze poslechnout si pokud možno v co nejvíce zpravodajských mutacích zprávu o skonu Luciana Pavarottiho jsem ve čtvrtek absolvoval sadu rozhlasových, internetových a televizních zpráv, aby mne na konci pelotonu, po třetí citaci jeho provedení Nessun dorma, ještě víc vyvedla v z míry zvěst NOVY o tom, že ministr práce a sociálních věcí se natolik rozhorlil nad tím, kolik lidí u nás pracuje načerno, tedy mimo hranice standardního pracovního poměru, že je třeba učinit z takové práce trestný čin.

V první chvíli jsem tuto zprávu přikládal tradičnímu zveličování, na něž má tato stanice jistě zaregistrován přinejmenším užitný vzor – doufám, že Honza Komárek nikdy nebude nucen s ní komunikovat, ještě by z něj udělali Velbloudka – ale i zde se potvrdilo klasické rčení, že vtipu pana ředitele jsme se dosyta nasmáli, dokud nám nedošlo, že skutečně mluví o novém pracovním úkolu. Reportáž totiž byla završena citací pana ministra, kde opravdu řekl, že chystá novelu, podle níž by tato forma práce měla být trestným činem. A jak jsem se dnes dočetl na netu, má v tomto svém nápadu podporu nejen několika ostatních ministrů, ale v dojemné shodě s pravicovou vládou protentokrát i odborů (podrobně např. na http://ekonomika.idnes.cz/prace-nacerno-bude-trestnym-cinem-dll-/ekonomika.asp?c=A070713_781404_ekonomika_maf) A důvod? Státu prý každoročně unikají miliardy korun díky tomu, že černí zaměstnanci netěží ani z výhod, ani z nevýhod pracovního poměru, tedy zejména nemocenského a sociálního pojištění, o odvádění plateb na zdravotní pojištění a daních nemluvě.

Při poslechu tohoto zdůvodnění jsem si musel notně protřít uši. Nikdy se mi sice moc nelíbila floskule o právu jako minimu morálky (najít morální podklady vyhlášky č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, či celého obchodního práva, by bylo úkolem hodným nějakého úplně Jiného práva), ale v jednom oboru jsem jí – jakkoliv právě tento obor je pro mne podzimně tenkým ledem – přiznával určité ospravedlnění, a to v trestním právu hmotném. Pořád totiž věřím tomu, že má-li být nějaký čin trestným činem, měla by být obecná definice § 3 odst 1 trestního zákona (dále jen „TZ“) o „společnosti nebezpečném činu, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně“ naplněna i jakýmsi konsenzuálním společenským odporem a odsouzením. Jinak řečeno, jako zdůvodnění toho, že nějaké jednání má být trestné, mi pocitově rozhodně nedostačuje tvrzení, že se něco děje masově a stát to stojí spoustu peněz (pokud by tomu tak bylo, je nejvyšší čas začít trestat kouření a odchody do důchodu), ale je potřeba, aby se jednalo o čin, který je společnosti skutečně nebezpečný, přičemž tato společnost si toho je aspoň zprostředkovaně vědoma.
Na tom nic nemění, že v TZ najdeme i naprosto obskurní trestné činy, které jsou buď odrazem některého mezinárodního závazku (nebo znáte někoho, kdo ve smyslu § 182 odst. 1 písm. e) TZ úmyslně ohrozil provoz podmořského kabelu?) nebo reliktem tradice (kdy u nás naposledy někdo ublížil parlamentáři podle § 293 TZ?). I u osob, které krátí daně, poplatky a podobné povinné platby, koneckonců máme snad podvědomě pocit jakéhosi jánošíkovství, vědomě ale tušíme, že neplacení daní ohrožuje samo fungování státu, a tedy i nás všechny. U navrhované trestnosti práce načerno jde oproti tomu sice také o snahu „neplatit víc, když musíte“, ale až jaksi v druhém plánu, příliš vzdáleném, než aby z něj plynula možnost nějakého společenského odsouzení. Pracuji-li totiž načerno, činím tak buď proto, že jsem k tomu byl přímo či nepřímo donucen svým zaměstnavatelem, nebo tím vysílám společnosti signál o tom, že dobrodiní pracovního poměru v našem stále ještě sociálním státě pro mne byla až příliš velkorysá. Kterou z těchto motivací považuje asi pan ministr za odsouzení- a trestuhodnější?

Obávám se tedy, že tento návrh je pouze důsledkem zlehčování závažnosti trestního práva. Jakoby se občas zapomínalo, že odsouzení za trestný čin s sebou nese a má nést i odsouzení společenské, že trestný čin má být – a svými důsledky i je – čímsi kvalitativně jiným než například přestupek. Jakoby bylo vytvoření nového trestného činu jen dalším stupněm, jímž stát dává najevo, že se mu něco nelíbí: nejprve to zakážeme, a když společnost neposlouchá a stále zákaz masově nedodržuje, uděláme z toho nejprve přestupek a nakonec trestný čin... Touto obskurní logikou se podle § 152 TZ stal trestný čin i z porušování autorského práva, tedy z něčeho, co typicky ve vztahu k softwaru a hudbě dělá většina té části společnosti, která je toho technicky schopna (ano, přátelé, císař je skutečně nahý), z něčeho, co je opravdu těžko stavět naroveň krádeži, když ještě před sto lety zuřila debata, zda vůbec mají být práva duševního vlastnictví státem chráněna, a mezi krajními liberály tato podle mne legitimní debata dosud neutichla (přiznávám bez mučení, že jakkoli OSA stokrát opakuje, že vypalování je totéž jako krádež, nic to nemění na mém přesvědčení, že se jedná o činnost společensky méně nebezpečnou, než je třeba rychlá jízda v obci, která je zcela správně pouze přestupkem - ochránci autorských práv mají zkrátka silnější zákonodárnou lobby než pouliční chodci...). Právě v případě takových „trestných“ činů (a trestností nelegální práce by přibyl porušování autorských práv opravdu zdatný sourozenec) dochází k tomu, že proti pachateli nestojí stát ruku v ruce s oním společenským konsezem, ale stát stojí sám (jako kůl…) proti společnosti, která dané jednání spíše toleruje, jakoby zapomínala, že rozhodnutím zákonodárce je jí toto jednání „nebezpečné“…

Sluší se závěrem dodat, že absurditu svého návrhu se pan ministr pokusil zmírnit tvrzením, že by za tento trestný čin byly ukládány jen podmíněné tresty (jsem opravdu zvědav, jak by se dal tento příslib legislativně zakotvit) doplněné vysokou pokutou. Ale kdo ví, možná to byl jen první nástřel a ministerstvo se nakonec rozhodne využít jinou část § 27 TZ a uložit odsouzenému buď zákaz činnosti, tedy zákaz práce, nebo mu naopak uloží práce obecně prospěšné. U starších spoluobčanů by to mohlo být zostřeno ještě o ztrátu čestných titulů a vyznamenání, zejména řádů práce. Tak tedy: dobrou noc a trest práci!

29 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Pokud se nepletu míří ten návrh hlavně proti těm, co neoprávněně pobírají sociální dávky. Ano, u každého trestného činu musí být splněna větší než nepatrná společenská nebezpečnost, ale § 250/1 TZ stanoví: "Kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci."
Proto si myslím, že další ustanovení už by bylo zbytečně navíc, neboť na takové jednání už trestní zákon pamatuje.
A dovolím si nesouhlasit s argumentací, že společensky nebezpečné není to, co dělá velká část společnosti. A už vůbec ne, když je to rozlišováno podle charakteru oběti. Proč by podvod spácháný na fyzické osobě měl být trestný a podvod spáchaný na státu neměl?
Navíc každý na černo pracující si je vědom nejen toho, že jedná protizákonně, ale také, že jedná nemorálně. Nebo ne?

PS Nemluvím o situacích, kdy je pracující k tomuto víceméně donucen svým "zaměstnavatelem".

Guy Peters řekl(a)...

S tímto postem mám jakýsi problém.

Především, co je to práce na černo? Soukromoprávně se to nerozlišuje. Je jen projev veřejného práva. Práce na černo je buď

a) práce cizince bez pracovního povolení,

b) práce, která nebyla oznámena finančnímu úřadu a ČSSZ.

V případě b) se tohoto deliktu nemůže dopustit zaměstnanec, protože ohlašování je business zaměstnavatele.

Co se týká práva jako minima morálky, bylo by to na celou monografii. Podle mého názoru (a tím ho nevydávám za jediný možný), znamená, že to, co právo z morálky pohltí, už není součástí morálky.

Společenská nebezpečnost je obludný kommunistický pojem. Je dobře, že nový trestní zákoník přejde na formální pojetí trestného činu.

Dovolím si tvrdit, že mala in se tvoří mezi dnešními trestnými činy menšinu.

Rozlišování veřejnoprávních deliktů na trestné činy a přestupky, je rovněž dědictvím kommunismu. Ještě trestní zákon z roku 1852 chápal pod pojmem trestný čin i přestupek. V angloamerickém právu pojem crime samozřejmě zahrnuje i přestupky, které jsou obligatorně projednávány soudem, nikoliv např. policisty (sic!) jako u nás.

Jinak věřím, že tím, že nový trestní zákon obnoví zločiny, že se konečně začne i ve veřejném mínění rozlišovat mezi závažnými a nezávažnými trestnými činy.

Guy Peters řekl(a)...

Co se týká podvodů, je problém postkommunistického trestního práva, že mu nestačí jedna skutková podstata a místo toho ji pořád drobí a drobí.

Milan Filípek řekl(a)...

Naprosto souhlasím s Pavlem Molkem. Myslím, že kriminalizace práce načerno je pěkná hloupost.

Kromě toho, že nepanuje společenský konsensus o velké společenské nebezpečnosti tohoto způsobu práce, jak upozorňuje PM, lze se jen dohadovat, jak chce pan ministr zajistit, aby byly trestné činy tohoto typu systematicky a účinně stíhány.

Vzhledem k tomu, že černých pracovníků jsou stovky tisíc, chce snad pan ministr výrazně posílit policii, státní zastupitelství a trestní oddělení soudů? To asi stěží.

Můj názor je takový, že v době, kdy policie ani trestní soudy nestíhají, bychom měli velmi, ale velmi vážit, zda do trestního zákona zařadíme nový trestný čin.

Doufám, že návrh pana ministra neprojde.

Anonymní řekl(a)...

ad Petr Urban

"Dovolím si tvrdit, že mala in se tvoří mezi dnešními trestnými činy menšinu."

To samozřejmě není tvrzení nějakého faktu, ale vyjádření politického postoje. :)

Pavel Molek řekl(a)...

Ad Vašek: Ani já bych až tak nerozlišoval, zda je podvod spáchán na fyzické osobě či státu, přeci jen se ve mně vždycky sváří etatista a liberál, ale přiznám se, že nevím, kde jste v mém postu takové odlišování našel... A co se týče společenské nebezpečnosti toho, co dělá většina společnosti, tu nezpochybňuji samu o sobě, jen bych v souladu s Milanem Filípkem upozornil na problematičnost stíhání takového jednání jako trestného činu, a to ze dvou důvodů:
- to že se něco děje masově, naznačuje, že s tím nikoli nepodstatná část společnosti patrně souhlasí, a ta má argumentace byla opřena právě o tvrzení, že trestným má být to, co je společenským konsenzem odsuzováno
- zejména je ale problém, že pokud je trestným činem učiněno něco, co se dělá masově, povede to buď ke kriminalizaci statisíc lidí (opravdu je chceme všechny zavřít a opravdu se chceme zahltit jejich zavíráním?) nebo ke zcela nahodilému odsuzování, tak jak se nyní děje například ve vztahu k pěstování marihuany pro vlastní potřebu...

Ad Petr Urban:
Ajta, opravdu si myslíte, že jakmile se stala vražda trestným činem, stala se zároveň činem morálně indiferentním...?!

A za práci načerno je myslím zatím považována opravdu práce cizinců bez pracovního povolení a dále práce lidí mimo pracovní poměr (typicky na smlouvu o dílo či zcela mimo smluvní zakotvení), přestože by měla být vykonávána dle své povahy v pracovním poměru. V obou případech je myslím jasné, která strana takové "dohody" je ekonomicky silnější a která naopak na takovou dohodu přistoupí obvykle v tísni (byť zlákána i tím, jaké částky díky tomu nebude muset odvést státu...). Takový model, v němž jedna strana využívá tísně či závislosti strany druhé a druhá s tím souhlasí, aby společně vykonaly cosi nelegálního, ostatně není typický jen pro nelegální práci, ale třeba i pro prostituci či nabízení drog. Přitom i zde bych byl proti tomu, aby se z "oběti" (v krajně širokém smyslu slova) náhle dělal "spolupachatel", jen proto, že se státu nedaří efektivně stíhat pachatele skutečné. Trestejme přísně dealery drog, kuplíře i zaměstnavatele zaměstnávající načerno, ale nikoli narkomany, prostitutky a "černé zaměstnance", ať už odboráři jak chtějí brojí proti tomu, že berou zaměstnancům legálním a hlavně těm odborově organizovaným práci a chleba....

Anonymní řekl(a)...

Ad Pavel Molek
To odlišování podle charakteru oběti jsem si dovodil z toho, že podle Vás podvod spáchaný na státu (práce na černo) nemá být stíhán, ale podvod spáchaný na fyzické osobě má být stíhán. Ale pokud Vás dobře chápu - říkáte, že obé je podvodem, ale u práce na černo je nepatrná společenská nebezpečnost (protože tak činí spousta lidí).
Ale ten trestný čin podvodu tu byl vždy - dříve než práce na černo. Ti lidé byli a jsou seznámeni s tím, že jednají protizákonně.
A ještě proč je vlastně práce na černo tak rozšířená, ikdyž máme zákonná ustanovení, která ji zakazují? Protože je špatná kontrola a těžce se práce na černo prokazuje.

A teď mi řekněte, čím se tato situace liší od korupce? Není snad docela dost rozšířená? No možná že procento na černo pracujících a procento lidí co berou úplatky je shodné. Proč je málo odsouzených? Protože je špatná kontrola a těžce se korupce prokazuje. Takže je na čase legalizovat korupci?

Ještě doplním, že i donucený pracující na černo má možnost nepobírat sociální dávky.

Guy Peters řekl(a)...

Reakce.

ad mala in se. To by šlo poměrně exaktně zjistit. Zatím je skutečně jen můj dojem, že vražda, krádež, loupež či podvod jsou v menšině, v porovnání s verbálními delikty, porušováním závazných pravidel hospodářského styku, zbabělostí před nepřítelem apod.

ad právo je minimum morálky. Omlouvám se, že má úvaha je dosud nehotová. Ano, vražda vždy zůstane amorální, to máte pravdu. Budu to tedy muset domyslit.

dále práce lidí mimo pracovní poměr (typicky na smlouvu o dílo či zcela mimo smluvní zakotvení), přestože by měla být vykonávána dle své povahy v pracovním poměru.
To se mýlíte. To není práce na černo. Smlouvy se vždy posuzují podle obsahu, je na to x judikátů.

Jinak podle návrhu ministra by z obětí byli stíháni jen zahraniční dělníci bez pracovního povolení, nicméně ti dobře vědí, do čeho jdou. Byť je to massový jev, smířit se podle mne s ním nemůžeme.

Anonymní řekl(a)...

ad petr urban
Jestli jsou např. účast na sebevraždě, soulož s příbuzným, držení omamných látek atd. mala in se, přece není otázka faktická, ale hodnotová, přičemž na těchto otázkách není obecný konsensus.

Pavel Molek řekl(a)...

Ad Vašek: Díky, konečně jsem zjistil, v čem je mezi námi rozpor. Já si totiž nemyslím, že práce načerno je podvod na státu. Snad jsem příliš konzervativní, ale pořád jsem přesvědčen, že zaměstnanecký vztah (v nejširším slova smyslu) je vztah mezi zaměstnavatelem (a pro účely tohoto komentáře za něj považuji každého, kdo práci přijímá a platí, byť přitom porušoval právní předpisy) a zaměstnancem (kýmkoli, kdo práci poskytuje). Od státu je sice chvályhodné, že zaměstnávání reguluje zákonem, jinak bychom měli pořád dvanáctihodinový pracovní den, ale přesto bych mu nepřiznával pozici strany v pracovněprávním vztahu (leda ve vztahu k nám, státním zaměstnancům), která má ze vztahu vlastní a přímé zájmy a která může být podvedena (má jistě zájmy daňové, či zájem na odvádění dávek na zdravotní a sociální pojištění, ty jsou však, jak správně upozorňujete, kryty jinými ustanoveními TZ, přičemž trestán je podle mne zcela správně ten, kdo má takové platby odvádět, tedy nepoctivý zaměstnavatel). Váš názor, že stát je sám stranou pracovního vztahu (a u zaměstnanců na černo se mi nechce snad ani mluvit o vztahu pracovněprávním...), mě upomíná na klasický bonmot, že v manželství jsou vždycky nejdůležitější ti dva: ona a její matka. A jakkoli mám stát rád, kdybych pracoval v soukromém sektoru, nerad bych ho vnímal jako tchýni, která se urazí, když ji se zaměstnavatelem v něčem obejdeme... není-li pak práce načerno podvodem na státu, pokulhává i Vaše srovnání s korupcí - které ostatně pokulhává i z důvodu, že korupce je cosi, čeho se sice leckdo leckdy dopouští, co ale přesto (a tohle je jen můj neověřitelný hodnotový soud), společnost považuje za mor, který zásadně narušuje její fungování. Panuje v území za hranicemi Ministerstva práce a sociálních věcí a odborových centrál takové přesvědčení i o práci na černo?

Ad Petr Urban: Díky za upřesnění ohledně návrhu pana ministra, byť i práce mimo řádný pracovní poměr tam, kde uzavřen býti měl, bývá za práci načerno označována (čeština tu byla ve vztahu k práci lidí na živnostenské povolení díky podnikateli Švarcovi obdařena dvojznačným názvem "švarcsystém"). Jinak mi ale odpusťte můj konzervatismus, leč dovolím si stejně setrvačný argument jako u "krádeží" práv duševního vlastnictví: než začal stát striktně upravovat pracovní právo, což není déle než něco přes sto let (nepočítáme-li cechovní předpisy či některé části horního práva), nedávalo spojení "práce načerno" pochopitelně smysl a nikoho by samozřejmě nenapadlo, považovat ji za amorální či trestnou. Oproti tomu zbabělost před nepřítelem či pomluva byly za zavrženíhodné pokládány odjakživa, byť u nich je vzhledem českým reáliím spíš otázka, zda už nepřežily svou dobu...

Guy Peters řekl(a)...

Já se domnívám, že na mala in se musí být konsensus celého světa. Aspoň si nedokážu představit společnost, kde by vražda, loupež, krádež, znásilnění či podvod byly legální.

Naproti tomu účast na sebevraždě, soulož s příbuzným, držení omamných látek někde legální jsou, proto jsou to prostá mala prohibita.

State of Washington v. Thaddius X. Anderson.

Guy Peters řekl(a)...

Zdá se, že tady vzniká jakési nedorozumění. Práce na černo opravdu není, když zaměstnavatel porušuje zákoník práce. Byť i to je správní delikt, za trestný čin to nikdo považovat nechce.

Když si odmyslím cizince, vtip je jinde. Trestný činem má být porušení vztahu mezi zaměstnavatelem a ČSSZ. To je vztah veřejnoprávní, protože sociální zabezpečení (pojištění) je veřejné právo. A když zaměstnavatel neplatí sociální pojistné, je to správní delikt již dnes.

má jistě zájmy daňové, či zájem na odvádění dávek na zdravotní a sociální pojištění, ty jsou však, jak správně upozorňujete, kryty jinými ustanoveními TZ, přičemž trestán je podle mne zcela správně ten, kdo má takové platby odvádět, tedy nepoctivý zaměstnavatel
Jenže dnes je trestáno jen, když srazí, ale neodvede. Od příště má být trestáno i pouhé nesražení.

a u zaměstnanců na černo se mi nechce snad ani mluvit o vztahu pracovněprávním...
Proč ne? V soukromém právu se vždy smlouvy posuzují podle obsahu.

Panuje v území za hranicemi Ministerstva práce a sociálních věcí a odborových centrál takové přesvědčení i o práci na černo?
Ne, protože daňové úniky mnozí nepovažují za malum in se, ba dokonce je považují za žádoucí.

Švarcsystém je něco jiného. Z hlediska práva je lhostejné, jak smlouvu pojmenujete. Podstatné je, že ve švarsystému porušuje mnoho kogentních ustanovení pracovněprávních předpisů.

nedávalo spojení "práce načerno" pochopitelně smysl a nikoho by samozřejmě nenapadlo, považovat ji za amorální či trestnou
Protože neexistovalo veřejnoprávní sociální pojištění.

Co se týká švarsystému, tak ten neexistoval proto, že smlouva o dílo nebyla oproti pracovní smlouvě daňově zvýhodněna jako je tomu dnes v ČR, a stát do pracovní smlouvy tolik neingeroval, jako je tomu dnes v celé Evropě.

Co se týká pomluvy, tak její kriminalisace je poměrně novinka.

Anonymní řekl(a)...

ad petr urban
Simester a Sullivan definují MALA IN SE jako "those acts which are intrinsically morally wrong." MALA PROHIBITA pak definují jako "those acts which are only wrong because they are illegal." Z hlediska právě zmíněných definic dává dobrý smysl vést spor o to, jestli něco je nebo není MALUM IN SE. Klidně si MALUM IN SE definujte jako takové jednání, na jehož špatnosti je "konsensus celého světa". Nic proti tomu. Ale pak je Vaše tvrzení, že "mala in se tvoří mezi dnešními trestnými činy menšinu" naprosto nezajímavá banalita.

Pavel Molek řekl(a)...

Přiznávám bez mučení, že asi nedokáži uvažovat v rozměru celosvětového konsenzu, a možná v něm uvažovat ani nechci, aby náhodou český výklad toho, co je špatné samo o sobě, nemusel podléhat souhlasnému názoru Kuby, KLDR či třeba Angoly (ať nejmenuji jen státy nacházející se na americkém seznamu v kolonce "na odstřel")... Snad jen maně mě napadá, jestli třeba hanobení rasy a národa je taky jen mala prohibita, neboť na něm se určitě celý svět neshodne, nebo jestli k uznání toho, že se nejedná o zločin vytvořený jen vůlí zákonodárce, dostačuje evropský konsenzus vytvořený historickou zkušeností z Osvětimi či Terezína.

K ostatním dílčím kometářům mě jen napadá, že chápu, pokud by byli zaměstnavatelé trestáni i za to, že příslušné platby nesrazí, a mám pro to porozumění. Proč to ale označovat jako trestání toho, že se někdo nechá zaměstnat načerno? Chápu souvislost mezi oběma jednáními, přesto už se nám nějak vytratila jednota osob i činů...byť směrem, který je mi sympatický.

Guy Peters řekl(a)...

ad Tomáš Sobek. To je zajímavý posun. Ještě v State v. Horton, 139 N.C. 588, 51 S.E. 945, 946 (1905) to bylo "naturally evil as adjudged by the sense of a civilized community". Pokud tedy konsens všech lidí považujute za nezajímavý, OK. Nicméně, převedeme-li to na morálku, tak to krajně subjektivisujeme. Podle mne však to, že jen velice málo trestných činů je za takové považováno na celém světě, je varovné.

ad Pavel Molek. Nemyslím, že by konsensus s kommunistickými státy byl nějak špatný. Aspoň nám připomene, že kommunism není nějaký ďábelský systém, nýbrž varianta lidské racionality.

To, že hanobení rasy a národa etc. je malum prohibitum, o tom nepochybuji vůbec. Civilisované státy, jako např. USA, ho nemají. Cf. OSN vyzývá ČR k potlačování svobody slova.

Proč to ale označovat jako trestání toho, že se někdo nechá zaměstnat načerno?
Některé věci se označují zvláštně, na tom nic nezměníme.

Anonymní řekl(a)...

ad petr urban
Kdyby měl trestní zákon postihovat jenom takové jednání, na jehož morální závadnosti je obecná shoda napříč kulturami, tak by byl velmi krátký. Například by vypadla infanticida, protože některé kultury jsou k infanticidě morálně tolerantní.

Anonymní řekl(a)...

ad Pavel Molek
Omlouvám se za nedorozumění, ale mluvíme každý asi o něčem jiném (a je to spíš moje vina) :-)
Na začátku jsem řekl: "Pokud se nepletu míří ten návrh hlavně proti těm, co neoprávněně pobírají sociální dávky."
Pokud jsem pak mluvil o tom, že práce na černo je podvod podle TZ a že je trestná a má být trestná, nemyslel jsem samotnou práci, ale právě ono neoprávněné pobírání sociálních dávek (to je oním podvodem). A měl jsem zato, že ministr svá slova myslel stejně (s tím, že zřejmě neví, že již takové jednání trestné je).
A pokud jsem to teda teď už snad pochopil, tak Vy máte zato, že ministr chce zavést trestnost samotné práce načerno. Přiznám se, že jsem se slovy ministra příliš nezabýval, asi proto, že mě vůbec nenapadlo, že by to opravdu mohl takto myslet, a žil jsem v přesvědčení, že oním problémem je právě neoprávněné pobírání sociálních dávek.
Když si to tak stále pročítám, vlastně nevím co přesně chce ministr zavést. Onomu vyjádření zřejmě rozumím jinak než Vy, ale nemá smysl se zde dohadovat o tom, co vlastně chtěl ministr říci.

Takže už jen pro úplné objasnění. Jednání, jímž osoba uvede stát úmyslně v omyl tím, že mu zatají, že je zaměstnána, a způsobí mu tak škodu (vyláká od něj sociální dávky - které přesáhnou oněch 5.000,-Kč), je trestným činem podvodu.
- Na tom se tedy shodneme nebo stále ne? :-)

Guy Peters řekl(a)...

ad infanticida. Nepopírám, že existují kultury, které ji tolerují. Existuje však takový stát?

Anonymní řekl(a)...

ad petr urban
"Nepopírám, že existují kultury, které ji (infanticidu) tolerují. Existuje však takový stát?"

Ptáte se mě, jestli je infanticida MALUM PROHIBITUM ve všech současných státech. Jak to souvisí s naším problémem? MALUM IN SE je to, co je morálně špatné bez ohledu na svou právní zakázanost,tedy bez ohledu na to, zda je to zároveň MALUM PROHIBITUM. Otázka, zda je něco MALUM IN SE je otázka etická, zatímco otázka, zda je něco MALUM PROHIBITUM je otázka právní. Morálka je kulturně relativní. Já jsem uváděl infanticidu jako MALUM IN SE vzhledem k naší kultuře. Nicméně, infanticida nesplňuje Vaši definici a nesplňuje ani klasickou (ale dávno překonanou) definici Supreme Court of the State of Washington.

Guy Peters řekl(a)...

Hm. Já rozlišování mala in se a mala prohibita vnímám jinak, a to jako dichotomii. Každý trestný čin je buď malum in se, nebo malum prohibitum. Tím prvním je, pokud je zjevné (a co je "zjevnost" je mezi námi spor), že se jedná o trestný čin, tím druhým je, pokud se autorita (zákonodárce nebo soud) z nějakých důvodů rozhodne, že se má takové jednání trestat. Typickým příkladem malum prohibitum je bigamie, protože cizoložství v naší kultuře trestné není. Stát tedy stíhá pouze to, že ho bigamista podvedl svým tvrzením, že není ženatý nebo vdaná.

Ptáte se mě, jestli je infanticida MALUM PROHIBITUM ve všech současných státech.
To není zcela přesné, ale budiž.

MALUM IN SE je to, co je morálně špatné bez ohledu na svou právní zakázanost,tedy bez ohledu na to, zda je to zároveň MALUM PROHIBITUM.
Pokud se mám držet Vašeho pojetí, tak nikoliv. Pouhý mravní přestupek (např. nevděk rodičům) není trestný čin, a tedy malum in se.

Nicméně, infanticida nesplňuje Vaši definici a nesplňuje ani klasickou (ale dávno překonanou) definici Supreme Court of the State of Washington.
Myslíte její toleranci?

Jinak mne nepřekvapuje, že nejvášnivější debaty jsou o terminologii, ačkoliv pojmy nejsou žádnou přírodninou.

Vlastimil Veselý řekl(a)...

> a dále práce lidí mimo pracovní poměr (typicky na smlouvu o dílo či zcela mimo smluvní zakotvení), přestože by měla být vykonávána dle své povahy v pracovním poměru.

Nejsem odborník na právo, ale nepřipadlo by vám absurdní označovat toto za trestný čin? To, že se určitý stát vzhledem k současné politické konstelaci rozhodne nutit do zaměstnaneckého poměru i typické freelance profese a klade další překážky již tak malé chuti samostatně podnikat, je spíše výsledkem krátkozrakosti některých politiků než tím, že by se jednalo o společnosti nebezpečné jednání. Ostatně řada států od takové regulace již ustupuje (např. Německo).
Neměli by právníci spíše poukazovat na negativní důsledky takového svazování trhu práce a vůbec neúnosnou míru v počtu zákonů a upravujících předpisů, ve kterých se běžný občan nemůže vyznat?

Guy Peters řekl(a)...

Myslím, že do pracovní smlouvy žádný stát svobodná povolání nenutí. Ale musí jít o skutečně samostatnou práci; tato podmínka obvykle není splněna, pokud takový "podnikatel" má jen jednoho klienta nebo klienta, který mu zadá naprostou většinu práce.

Stát však nicméně více reguluje polosamostanou práci, a to ze stejného důvodu jako pracovní smlouvu – ochrana ekonomicky slabší smluvní strany. Vizte směrnici 86/653/EHS, o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců.

Guy Peters řekl(a)...

Co se týká počtu zákonů, tak v angloamerickém prostředí je jich mnohem více. Podstatný není počet (tohle kritérium prakticky nic neříká), nýbrž jejich kvalita.

Myslím, že než enormní množství novel (které se za samostatné zákony nepočítají) je lepší mít větší množství dílčích zákonů. V Německu i Rakouskou mají samostatný zákon o akciové společnosti; u nás by místo toho byl novelisován obchodní zákoník.

Anonymní řekl(a)...

ad petr urban

""Ptáte se mě, jestli je infanticida MALUM PROHIBITUM ve všech současných státech."
To není zcela přesné, ale budiž."

Ano, to opravdu není přesné.

"Jinak mne nepřekvapuje, že nejvášnivější debaty jsou o terminologii, ačkoliv pojmy nejsou žádnou přírodninou."

S tím naprosto souhlasím. Pojmy jsou spíše hřebenem než zrcadlem světa. Věnuji se tomu ve svém článku "Uznání jako zdroj normativity", Právník 5/2007.

Guy Peters řekl(a)...

Díky, přečtu si, pokud někde Právníka seženu. Tento časopis neodebíráme. :-(

Anonymní řekl(a)...

To jsou ale spekulace, že státu utíkají miliardy -- protože není jisté, že pokud by zaměstnavatel musel odvádět za zaměstnance sociální a zdravotní pojištění odvést, zda by takovéto pracovní místo vytvořil. Je přeci jasné, že nikoliv, jinak by zaměstnavatel zaměstnal zaměstnance v regulérním pracovním poměru. Tj. trestat by se měl zaměstnavatel, konečně on neodvádí dávky za svého zaměstnavatele, že anop?

Anonymní řekl(a)...

Od státu je sice chvályhodné, že zaměstnávání reguluje zákonem, jinak bychom měli pořád dvanáctihodinový pracovní denKde jste byl na toto tvrzení? Proč tedy stát nezařídí zákonem 4 hodinový pracovní den????

Anonymní řekl(a)...

K tomu, zda právo je to na čem je konsenzus nebo je to výsledek nebezpečnosti pro společnost....

Řekl bych, že to je tak, že právo je to na čem se právníci domluví, že je právo :)

Anonymní řekl(a)...

ad anonym
"Řekl bych, že to je tak, že právo je to na čem se právníci domluví, že je právo."

Vůbec netuším, o čem mluvíte.