čtvrtek 14. června 2007

Ženy s odhalenými ňadry ve správním soudnictví

V reakci na příklady zahraničních košilatých rozsudků, které jsem uveřejnil zde, jsem dostal z judikatorní tepny správního soudnictví (Oddělení dokumentace a analytiky Nejvyššího správního soudu) obratem důkaz, že ani čeští správní soudci se nenudí. Níže přetiskuji výňatky z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2007, čj. 9 Ca 140/2005-46, zatím nepublikováno.

Regulace reklamy: reklama obsahující prvky pornografie

k § 2 odst. 3 větě prvé zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 138/2002 Sb. (v textu též „zákon o regulaci reklamy“)

Skutečnost, že dnes jsou dospělým snadno dostupné pornografické časopisy či videokazety, nemění nic na tom, že zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, zakazuje reklamu, která obsahuje byť jen prvky pornografie. Společenská nebezpečnost přitom není zákonným hlediskem pro posouzení souladu reklamy se zákonem. Dle zákona o regulaci reklamy nesmí reklama obsahovat žádné prvky pornografie, tedy ani prvky toho druhu pornografie, která není považována za společensky nebezpečnou.

Věc: Družstvo V. proti Magistrátu hlavního města Prahy o uložení pokuty.
Žalovaný vydal dne 4. 4. 2005 rozhodnutí, kterým uložil žalobci pokutu ve výši 250 000 Kč podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o regulaci reklamy za porušení § 2 odst. 3 téhož zákona. Žalobce zadal reklamu na služby Clubu V., která je v rozporu s dobrými mravy tím, že ohrožuje obecně nepřijatelným způsobem mravnost a obsahuje prvky pornografie; současně žalovaný podle § 8 odst. 2 téhož zákona nařídil ukončení této reklamy, a to dnem nabytí právní moci rozhodnutí.

Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce správní žaobu u Městského soudu v Praze. V žalobě namítl, že vzhledem k neexistenci definice pornografie v právních předpisech se žalovaný dovolává autority soudního znalce MUDr. Radima U., CSc., kterému byly předány k posouzení předmětné propagační tiskoviny. Žalobce dále uvedl, že předmětný propagační materiál žádným způsobem nešíří volně po veřejnosti, protože návštěvnost Clubu V. je zajišťována řidiči taxi, kteří na žádost zákazníka, který požádá o doporučení nočního klubu, informují zákazníka o Clubu V. a předloží mu propagační materiály. Řidiči taxi jsou seznámeni s pokynem žalobce, jak propagační materiál zákazníkovi nabídnout. Propagační materiál není v žádném případě vnucován, ale poskytnut až na základě zájmu zákazníka o návštěvu nočního klubu. Žalobce má jiný názor na obsah propagačních materiálů než žalovaný: považuje jej za umělecké ztvárnění ženského těla a nesouhlasí s podsouvaným pornografickým obsahem.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že posouzení případu není rozhodující, od koho a jakým způsobem správní orgán předmětné reklamní materiály získal, rozhodující je obsah reklamy, který správní orgán posuzuje ze zákona. Nesporné je to, že se jedná o reklamu ve smyslu § 1 odst. 1 zákona o regulaci reklamy, tj. o oznámení mající za cíl podporu podnikatelské činnosti; tento fakt žalobce ani nepopírá. Žalovaný si za účelem zjištění přesného a úplného stavu věci opatřil důkazy, jimiž byl znalecký posudek a odborné stanovisko Institutu pro kriminologii a sociální prevenci (dále též „IKSP“). Předmětná reklama je rozšiřována na veřejnosti. Zákon nestanoví žádný způsob šíření předmětné reklamy, za který by byl šiřitel odpovědný - je zde dána odpovědnost zadavatele, případně zpracovatele za obsah reklamy.

Městský soud žalobu zamítl.

Z odůvodnění:

(...) Soud neshledal důvodnou ani poslední námitku, v níž žalobce vyslovuje nesouhlas se závěrem žalovaného o pornografickém obsahu (správně pornografických prvcích) v předmětné reklamě, když zároveň uvádí, že propagační materiály na klub V. jsou dle jeho názoru uměleckým ztvárněním ženského těla. Soud na tomto místě nejprve považuje za vhodné poukázat na odbornou definici pornografie ve smyslu znaleckých posudků MUDr. Ladislava P. a MUDr. Luise R., podle níž je se pornografií rozumí slovní, psaná, zvuková nebo obrazová prezentace podnětů, které mají jediný cíl, a to cíl vyvolat sexuální vzrušení. S touto definicí pojmu pornografie se soud zcela ztotožnil. Znalci MUDr. Ladislav P. a MUDr. Luis R., které oslovil sám žalobce, se přitom se znalcem MUDr. Radimem U. shodují v tom, že reklamní materiály propagující klub V. prvky pornografie obsahují. Tyto prvky pornografie soud ve shodě se žalovaným spatřuje v zobrazení žen ve spodním prádle, většinou s odhalenými ňadry, některých v lascivních vyzývavých pozicích (žena sedící směrem do záběru s roztaženýma nohama) či v pozicích navozujících atmosféru lesbických sexuálních aktivit (polonahá žena ležící mezi dvěma jinými ženami a hladící si ňadro). Na tomto místě soud pokládá za nutné zdůraznit, že posuzovaný reklamní materiál samozřejmě není čistě pornografickým dílem – jedná se především o reklamu, avšak o takovou reklamu, která v rozporu se zákonem obsahuje výše zmíněné pornografické prvky. To, že předmětná vyobrazení žen nelze považovat za pokus o umělecké ztvárnění ženského těla, je patrné z toho, že na většině fotografií je zachycena vždy celá skupina, v jednom případě dokonce více než dvacet žen, z nichž některé nejsou na fotografii ani pořádně vidět (viz např. dívka, z jejíhož takto „umělecky ztvárněného“ těla lze na jedné z fotografií stěží rozeznat část hlavy, nebo dívky, jejichž těla jsou na záběrech z větší části překryta těly ostatních dívek apod.). Fotograf, který tyto záběry pořídil, jistě neměl v úmyslu umělecky ztvárňovat zčásti obnažená těla mnoha žen, patřících s největší pravděpodobností k zaměstnankyním klubu V., najednou. Jeho cílem bylo vytvořit fotografie zachycující dívky v prostředí daného klubu, po jejichž spatření by se potenciální zájemce o návštěvu pánského klubu rozhodl navštívit právě klub V., ať již zlákán okázalým interiérem klubu či výše zmíněnými pornografickými prvky na těchto fotografiích, které jsou s to v něm vyvolat sexuální vzrušení.
Soud nemohl přisvědčit závěrům obsaženým v posudku Doc. MUDr. Jaroslava Z., CSc., a to z následujících důvodů. Jmenovaný znalec sice nesouhlasí se závěry ostatních znalců ohledně přítomnosti pornografických prvků v předmětných reklamních materiálech, sám však žádnou definici pojmu pornografie nepodává, ani přesvědčivě nevyvrací výše citovanou definici tohoto pojmu, z níž ve svých závěrech vycházeli ostatní znalci. Z odpovědi znalce Doc. MUDr. Jaroslava Z., CSc., na první otázku lze dovodit, že znalec za pornografii považuje pouze materiál zobrazující genitálie či sexuální praktiky. S tímto názorem se soud nemohl ztotožnit, neboť má za to, že určujícím znakem pornografického díla je ve shodě s výše citovanou definicí právě jeho (jediný) cíl, jímž je snaha o vyvolání sexuálního vzrušení. Jak správně poznamenali ostatní znalci, existují přece i díla zobrazující pohlavní orgány či sexuální aktivity, která přesto nelze označit za pornografická. Z toho plyne, že znakem rozlišujícím pornografické dílo od ostatních děl není samotné zobrazení genitálií či lidské sexuální praktiky (slavná socha Davida jistě není pornografickým dílem). Se znalcem Doc. MUDr. Jaroslavem Z., CSc., nelze souhlasit ani v tom, že taková vyobrazení, jaká jsou zachycena na reklamních materiálech klubu V., jsou v současnosti běžně přístupna nejširší veřejnosti na stránkách časopisů a deníků. Soud je toho názoru, že v denících a běžně čtených časopisech se rozhodně nelze běžně setkat se skupinovými fotografiemi zpola obnažených žen, zjevně zobrazujícími zaměstnankyně pánského klubu na jejich pracovišti. Skutečnost, že dnes jsou dospělým snadno dostupné pornografické časopisy či videokazety, nemění nic na tom, že zákon za jsoucí v rozporu s dobrými mravy označuje a zakazuje reklamu, která obsahuje byť jen prvky pornografie. Jak již bylo zdůvodněno výše, posuzované reklamní materiály takové prvky obsahují, a žalovaný proto nepochybil, když napadeným rozhodnutím uložil žalobci jakožto zadavateli reklamy sankci za porušení § 2 odst. 3 zákona o regulaci reklamy. Soud na závěr dodává, že společenská nebezpečnost předmětných reklamních materiálů, k níž se na základě žalobcova zadání ve znaleckých posudcích obšírně vyjadřovali jím oslovení znalci, není vůbec zákonným hlediskem pro posouzení souladu reklamy se zákonem. Dle zákona o regulaci reklamy nesmí reklama obsahovat žádné prvky pornografie, tedy ani prvky toho druhu pornografie, která není považována za společensky nebezpečnou.

37 komentářů:

Josef Pisak řekl(a)...

Dle tohoto rozsudku, je tedy zakázána jakákoliv reklama s pornografickými prvky? I ta, která je jen v pornografických časopisech, nebo pro ty je jiná úprava?

Radek Policar řekl(a)...

Žádné výjimky pro pornografické časopisy nejsou. § 2 odst. 3 zákona o regulaci reklamy platí pro veškerou reklamu:
"Reklama nesmí být v rozporu s dobrými mravy, zejména nesmí (...) obsahovat prvky pornografie, ..."
Jen pro úplnost § 1 odst. 2: "Reklamou se rozumí oznámení, předvedení či jiná prezentace šířené zejména komunikačními médii, mající za cíl podporu podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo prodeje zboží, výstavby, pronájmu nebo prodeje nemovitostí, prodeje nebo využití práv nebo závazků, podporu poskytování služeb, propagaci ochranné známky, pokud není dále stanoveno jinak."

Radek Policar řekl(a)...

Možná ještě dvě poznámky: České právo pornografii nedefinuje. Nahlédnutí do závěrů právní doktríny např. k tr. činu Ohrožování mravnosti spíše napovídá, že používá jinou definici, bližší Zvěřinově (mimochodem zase krásný případ "inteligentní" anonymizace, kdo nepozná Uzla, ani Zvěřinu, ať se přihlásí). Soudní znalci - sexuologové se patrně neshodnou. Slovenské právo definici má v § 132/2 tr. zák.: "Pornografiou sa na účely tohto zákona rozumie zobrazenie súlože, iného spôsobu pohlavného styku alebo iného obdobného sexuálneho styku alebo zobrazenie obnažených pohlavných orgánov smerujúce k vyvolaniu sexuálneho uspokojenia inej osoby."
Pak by mě ještě zajímalo, jak soudci poznali, že ta ohalená ňadra způsobují vzrušení, že by stejně jako když Antonin Scalia a jeho kolegové sledovali Playboy TV, tak si pražští městští soudci prohlédli reklamu, pocítili reakci a dospěli k zcela jasnému závěru. Pak je otázkou, zda je jejich vnímavost na tento druh podnětů reprezentativní.

Matěj Šuster řekl(a)...

Každopádně se doufám shodnem, že když už jsou "veřejné domy" / escort servisy legálním podnikáním (i když často pod rouškou "masážních salónů" apod.), je absurdní, aby reklamní upoutávky na jimi nabízené služby, kde jsou zobrazeny "spoře oděné" ženy, byly zakázané. To bych ještě chápal u billboardů apod. (ochrana dětí a mladistvích před "nebezpečím zpustnutí", aka "mravní zkázou"), ale u letáků?

Když jsem si za studií přivydělával jako noční recepční v jednom hotelu, měli jsme takových letáků pro zájemce z řad hostů hafo a nikdy by mě nenapadlo, že se podílíme na něčem nezákonném.

Petr Bříza řekl(a)...

Ta anonymizace mi přijde někdy opravdu úsměvná. Kdo to asi je MUDr. Radim U., CSc. nebo Doc. MUDr. Jaroslav Z., CSc.??
Kdyby jim tam aspoň nedávali ty tituly, to tu absurditu jen podtrhuje...

Filip Marek řekl(a)...

Považuji rozhodování magistrátu za skandální. Stejně jako soud zná právo, tak i správní úřad má znát právo. Subsumpce skutku pod "pornografické prvky" není otázka skutková, ale právní.

Tomáš Sobek řekl(a)...

ad filip marek
Ano, zásada iura novit curia se vztahuje i na správní úřad, nicméně tady se primárně neřeší znalost práva, ale mimoprávní odborná otázka, co je pornografie. Někdy ani legální definice nedokáží z mimoprávní otázky udělat otázku ryze právní. Všimněme si slovenské legální definice, kterou výše cituje Radek Policar. Ta je interpretačně otevřená takovým způsobem, že může vyvolat řadu odborných mimoprávních otázek.
"Pornografiou sa na účely tohto zákona rozumie zobrazenie súlože, iného spôsobu pohlavného styku alebo iného obdobného sexuálneho styku alebo zobrazenie obnažených pohlavných orgánov smerujúce k vyvolaniu sexuálneho uspokojenia inej osoby."

Filip Marek řekl(a)...

Co potom dle Vašeho názoru znamená iura novit curia? Znalec přeci posuzuje, zda je listina falešná, přičemž důsledky falšování stanoví úřad. Znalec posoudí psychický stav člověka, přičem nepříčetnost autoritativně konstatuje soud.

Tak i zde: Znalec by mohl vyslovit, zda určitá posa vede k pohlavnímu vzrušení, nicméně subsumpce bezvadně zjistěného skutkového stavu je vždy otázkou úřadu.

To, že právní posouzení není vždy trivialita, je zřejmé, ale od toho jsou úředníci kvalifikováni a placeni.

jan prevratil řekl(a)...

Ten rozsudek je perla v mnoha ohledech právních i mimoprávních...

1) Hned na úvod se dozvíme, že nevěstinec provozuje družstvo. Tomu říkám uspokojování potřeb členů...

2) Anonymizace s ponecháním titulů a křestních jmen je skutečně úsměvná, zvláště když je v Čechách tolik veřejně známých sexuologů.

3) Definice pornografie, s níž se soud ztotožnil, je problematická, ale základ problému je podle mě už v zákonném pojmu "pornografického prvku". Klasifikace "pornografický/nepornografický" totiž předpokládá hodnotový soud, ale ten je zatěžko provádět vůči prvku "an sich": rozhodující je tady "celkové vyznění" daného sdělení. Když už se soud obírá Davidem, socha sama je mimo podezření; pokud bych ale vhodný výřez pasáž použil v reklamě na se sloganem "tvrdý jako skála", jsem na tenčím ledě (i když by to samozřejmě chtělo jinou sochu, protože pokud si vzpomínám z návštěvy Florencie, David není nijak zvlášť obdařen, natož pak vzrušen).

4) Souhlasím, že společenská nebezpečnost není kritériem pro soulad se zákonem, ale doufám že se nějak zohledňuje při ukládání pokuty - letáky v taxíku rozhodně nejsou totéž, co billboard u dálnice.

5) Soud se podle mě dost neobratně vyrovnává s "uměleckou" námitkou. Na klasických obrazech zachycujících antické víly atp. jsou celé skupiny spoře oděných ženských bytostí, z nichž některé nejsou pořádně vidět - a přesto je to umění (i když Bůh ví, jak na to nahlíželi v době vzniku). Bývalo by myslím bylo čistější uvést přiznaný hodnotový soud, že ztvárnění fotografií nemá žádnou uměleckou hodnotu.

6) Pitomé je podle mě použití závorky vě větě "určujícím znakem pornografického díla je ve shodě s výše citovanou definicí právě jeho (jediný) cíl, jímž je snaha o vyvolání sexuálního vzrušení". Proč je "jediný" najednou v závorce? Je to definiční znak, nebo není? Nebo soud uprostřed odůvodnění začal vycouvávat, aby nechal otevřená dvířka pro případné odsouzení prvků s "dvojím užitím"? Pak si ovšem nemusel vůbec dělat hlavu s "uměleckým" argumentem - jakmile by usoudil, že prvky reklamy jsou pornografické, tedy mají za cíl navodit sexuální vzrušení, bylo by z hlediska zákonného textu nerozhodné, zda plní též jinou funkci, kupříkladu estetickou.

Tomáš Sobek řekl(a)...

ad filip marek
Ne každý pojem zákona je právní pojem. Tedy některé pojmové otázky aplikace práva jsou mimoprávní. A ne každá aplikace práva je přímočará subsumpce zjištěného skutkového stavu pod obecný pojem zákona.

PS. Ano Zdeňku Kühne, jsou mezi námi.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ještě jednu poznámku. Je vymezení pornografie otázka odborná nebo morální? To je samozřejmě netriviální problém. Výše jsem ji označil jako odbornou otázku, ale mám v této věci pochybnosti.

Filip Marek řekl(a)...

A mohl byste nějaké legální neprávní pojmy uvést? Podle mého názoru jsou to jen přírodniny ("muž", "žena") nebo notoriety ("práce"), byť současná upadlá legislativní technika se snaží definovat i je, např. "les" či "řeku". Znakem legálních neprávních pojmů je to, že je vyloží (jednotlivinu správně přiřadí) i laik; není k tomu třeba žádného vzdělání.

Mám-li však abstraktní pojem použit v zákoně, je třeba ho vždy považovat za právní, a to i když je třeba technický. Jinak by místo rozhodování úřadů nastalo rozhodování znalců, kteří však k tomu nejsou vůbec povoláni.

Byť tedy pornografie byla původně literární termín, nyní je právní. Vykládat ho musí úředníci (včetně soudců), nikoliv znalci.

jan prevratil řekl(a)...

ad filip marek: není mi úplně jasné, kde vidíte problém. I když přijmu premisu, že užitím pojmu "pornografický" v zákoně se tento pojem stal právním a musí tudíž být vykládán úřadem či soudem, nebrání to podle mě postupu, kdy (i) si orgán obstará nějakou definici daného pojmu ze zdroje, který považuje za důvěryhodný (zde posudky), a (ii) pokud mu taková definice vyhovuje, prohlásí ji za relevantní pro své právní posouzení ("S touto definicí pojmu pornografie se soud zcela ztotožnil"). Následně se může vést debata, zda přijetí definice "pro obor právní" bylo správné, tedy zda měl orgán definici modifikovat nebo použít nějakou jinou, ale samotnou existenci "mimoprávní" inspirace nepovažuji za závadnou. Navíc nevím, z čeho by měl soud "house-made" definici uvařit, ne-li z obvyklého obsahu pojmu v oblastech, kde je běžně používán.

peter brezina řekl(a)...

osobne sa tiez priklanam k tomu, ze "pornograficky charakter" podobne ako "skoda" nalezi do sfery pravnej a organ verejnej moci sa preto moze odbornymi stanoviskami tak maximalne inspirovat. Pride mi ale divne, ked pornografiu definuju tak, ze ma "jediný cíl, a to cíl vyvolat sexuální vzrušení", pricom zaroven prijmaju zakonnu definiciu, ze reklama je "oznámení mající za cíl podporu podnikatelské činnosti". Kdesi to tu nehraje...

Matěj Šuster řekl(a)...

"Soud na tomto místě nejprve považuje za vhodné poukázat na odbornou definici pornografie ..., podle níž je se pornografií rozumí slovní, psaná, zvuková nebo obrazová prezentace podnětů, které mají jediný cíl, a to cíl vyvolat sexuální vzrušení.. S touto definicí pojmu pornografie se soud zcela ztotožnil."

------

Rozhodně neplatí, že by hlavním (natožpak jediným) cílem fotografií nahotinek na těch letácích bylo vyvolat "sexuální vzrušení". Hlavním cílem těch letáků je upozornit na dotyčnou službu a nalákat zákazníky. Nepředpokládá se, že by držitel letáků nad nimi např. začal masturbovat. ;o)

Budu-li nabízet jízdní kola, v letáku bude jejich fotka a budou tam shrnuty jejich základní parametry. Budu-li nabízet sexuální služby od "spoře oděných ženských bytostí", v letáku budou jejich fotografie, z nichž také budou patrné některé "parametry" této sužby. :o))

Každopádně zakazovat takovéto reklamní letáky je IMHO přežitek.

Doufám nicméně, že se soudci při prozkoumávání důkazního materiálu aspoň dobře bavili. :o))

Filip Marek řekl(a)...

Problém vidím v tom, že místo úředníků začínají rozhodovat nikomu neodpovědní znalci. Mnoho soudců by si nejradši vzalo znalce třeba i na dobré mravy.

Takže nebude problém, pokud si soud obstará posudek na platnost výpovědi z pracovního poměru, např. na platnost, výpověď či pracovní poměr?

A kdo má ten posudek platit? Odsouzený? Jen proto, že soud neznal právo?

Nikdo nebrání soudci, aby si nastudoval odbornou literaturu. Nicméně, není v žádném případě oprávněn si na to pověřit znalce. Jeho faktická neznalost práva je jeho problém, který musí zhojit vlastními silami.

samotnou existenci "mimoprávní" inspirace nepovažuji za závadnou.
Ani já ne. Naopak považuji ve většině případů za užitečnější, když se slovu dá obvyklý význam, místo umělého právního. Ale protestuji proti způsobu, jak k tomu došlo.

Matěj Šuster řekl(a)...

Dotaz:

Předpokládám správně, že zásada "iura novit curia" se neuplatňuje tak silně v common law? Viz. všelijaké ty amicus curiae briefs, kde "přátelé soudu" :o) snášejí argumenty pro tu či onu konkrétní intrepretaci právních norem, resp. na základě právních argumentů podporují ten či onen výsledek předmětného sporu.

Tomáš Sobek řekl(a)...

ad filip marek
V tom si naprosto rozumíme. Když mi kolega z katedry trestního práva s vážnou tváří řekl, že lidé s poruchou osobnosti jsou (na rozdíl od osob s duševní poruchou) způsobilí k trestní odpovědnosti, protože to říkají znalci z oboru psychiatrie, tak mi spadla čelist.

Filip Marek řekl(a)...

To se právě nedomnívám. Pokud by byl onen pornografický příběh rozhodován v UK nebo USA, tak by přeci porota posuzovala, zda byl porušen zákon, či nikoliv, zda o šlo o pornografii či nikoliv. Soudce tam má jen processní úlohu.

Co se týká amicos curiae, domnívám se, že se jedná o stejný případ, jako když někdo pošle rozsáhlý právní elaborát v žalobě nebo si sám zaplatí znalce. Proti tomu vůbec nic nemám. Zde však jde o to, že toho znalce nařídil úřad, čímž se na něj pokusil přenést břemeno rozhodování, ačkoliv měl rozhodnout sám.

jan prevratil řekl(a)...

filip marek:

V konkrétním případě - pokud jde o pojem pornografie - s Vámi asi mohu souhlasit, protože jednak soud z těch posudků (které mimochodem byly podle všeho předloženy žalobcem) vzal jenom definici, kterou si snad mohl zjistit z literatury, jednak sám ten pojem je na pomezí odbornosti a morálky, jak nakousl Tomáš Sobek (a jeden tedy neví, má-li se obrátit na Zvěřinu, či na Vlka; rozumné by zřejmě bylo zkusit nějak konzistentně smířit obě animální autority).

V obecné rovině ovšem nesdílím Vaši vizi nakládání s "právními pojmy", a to proto, že je myslím nelze házet všechny do jednoho pytle. Platnost, výpověď či pracovní poměr jsou "hardcore" právní termíny - zákonodárce jim věnuje značnou pozornost, existuje pro ně aplikační historie i právnická literatura, a jejich výklad pomocí znalce je skutečně pitomost, protože soudce je z definice soudním znalcem pro obor práva soudu. Pro dobré mravy platí podobný závěr s tím upřesněním, že jde o kategorii apriori morální, a zárukou jejich "správného" výkladu by tudíž měly být (vzhledem k neexistenci explicitního morálního kodexu) morální autorita soudce jako osoby moudré, nadané smyslem pro spravedlnost.

Jiné pojmy používané v legislativě, jako jsou termíny technické, ovšem nemají žádné takové specifické ukotvení - nejsou ani systematicky právem traktovány, aby pro jejich výklad byl obzvláště kompetentní právník, ani se neodvíjejí od morálky, aby je mohla "vykrýt" morální autorita soudce.

V těchto situacích pak soudce není lepším vykladačem, než průměrný obstojně vzdělaný člověk. Pokud není tato "generická" schopnost výkladu dostatečná pro daný problém, je podle mě jedině správné, zeptá-li se někoho, kdo o pojmu "ví víc" a, pokud mu odpověď přijde uspokojivá (s přihlédnutím k případným zvláštnostem vyplývajícím z užití termínu v zákonném textu), přijal ji za vlastní.

Nejde pak podle mě o nekontrolovatelnou "vládu znalců" (podotýkám k tomu, že rozhodnutí zůstává rozhodnutím veřejné moci, které lze příslušným postupem zpochybnit), ale o pouhé uznání faktu, že v současné společnosti právo prostupuje do oblastí, které mu nejsou vlastní.

V konečném důsledku je samozřejmě všechno otázkou míry. Posudek na "pracovní poměr" bych považoval za nestoudný, u "pornografie" váhám, u "jedů a omamných látek" (pokud by nebyly dostatečně přesně definovány v nějakém předpise) by mě nepřekvapil.

Filip Marek řekl(a)...

V tom se neshodneme. Problém "expertokracie" považuji za vážný, soudce není pouhý právní znalec, nýbrž je to hledač spravedlnosti. Od toho má strany, aby mu vyložily, čemu nerozumí a on mezi nimi pouze rozhodne.

Pokud ony posudky předložil žalobce, nemám problém. Měl jsem však za to, že je nařídil magistrát.

Co se týká hardcore právních termínů, rád uvádím příklad, který už dnes není možné. Jak víte, za kommunismu bylo odměňování upraveno podrobnými nesrozumitelnými předpisy. Rozumělo jim jen tzv. PaMáci. Normální soudce ty předpisy vůbec neznal, nerozuměl jim, a přesto si nemohl vzít znalce na PaM.

K dobrým mravům bych dodal, že objektivní morálka existuje, takže soudce má aplikovat ji, nikoliv svou vlastní.

Takže, abych uzavřel, Vaši větu: "soudce je z definice soudním znalcem pro obor práva soudu," považuji ze nejvíce výstižné shrnutí toho, s čím bytostně nesouhlasím.

Tomáš Sobek řekl(a)...

ad filip marek
Problém "expertokracie" opravdu je vážný a má širší dosah než tady bylo naznačeno. Je to druhá tvář právního formalizmu.

Ovšem tvrzení, že soudce je hledač spravedlnosti a že objektivní morálka existuje, jsou bezobsažná, pokud se blíže neupřesní.

jan prevratil řekl(a)...

filip marek:

Mám pocit, že naše rozpory jsou menší než se zdá, ale mohu se mýlit. Přidám "poslední kolo"...

Neznám detailní poměry před českými soudci, a nevím tudíž, jak rozšířená "expertokracie" je. Když narazím v české praxi na něco, co považuji za zhovadilé, je to zpravidla problém špatně provedené právní práce (typicky ve smyslu lpění na liteře zákona bez ohledu na kontext a účel, případně nedomyšlění důsledků), nikoliv problém slepého následování experta, ale můj vzorek rozhodně nemusí být reprezentativní.

Naprosto s Vámi souhlasím, že "soudce není pouhý právní znalec, nýbrž je to hledač spravedlnosti", a netvrdil jsem myslím opak. Morální aspekt soudní činnosti je podle mě dokonce důležitější, než právní "techné"; dobrý soudce by ovšem měl schopen obojího.

Nejsem si ovšem tak docela jist, že soudce "má strany, aby mu vyložily, čemu nerozumí a on mezi nimi pouze rozhodne". Z mé zkušenosti (podotýkám, že v systému s advokátním přímusem) si strany poměrně často nejsou jisté konturami svého sporu ani skutečnostmi, které jsou v něm důležité. Soudce pak předtím, než může rozhodnout o právu, musí v přípustných mezích napomoci stranám strukturovat spor tak, aby se o něm vůbec smysluplně rozhodnout dalo.

Pokud jde o posudky, z úryvku se zdá, že alespoň tři z nich předložil žalobce (žalobce se dovolává autority...; znalci, na které se obrátil žalobce sám); u Zvěřiny, který je podle všeho pro žalobce "nejvýhodnější", to předpokládám. Jistotu ovšem nemám.

Přiznávám, že vzhledem ke svému věku nevím, jak bylo před rokem 1989 za kommunismu upraveno odměňování. Pokud to ale byly právní předpisy, nemožnost použití znalce mi ve smyslu mého předchozího postu přijde správná.

Re dobré mravy - nikde jsem myslím neřekl, jakou morálku má soudce aplikovat, a nebylo to náhodou - základ a seznatelnost objektivní morálky je pro mě dost ošemetná záležitost. V každém případě ovšem myslím, že soudci by se měly stávat osoby, jejichž osobní morálka se co nejlépe kryje s tou obecnou (ve smyslu "ideální" spíše než "většinovou", ale to už začínám zabředávat).

Abych též uzavřel, trochu mě překvapuje Váš odpor k větě "soudce je z definice soudním znalcem pro obor práva soudu". Chtěl jsem jí říct jenom tolik, že v oboru "právo" (a připouštím, že se asi neshodneme v tom, kam až obor "právo" sahá) si soudce nemá proč brát znalce, neboť by měl být z titulu svého postavení nejpovolanějším. Rozhodně jsem nechtěl říct, že rozhodovací činnost se omezuje na nějakou "posudkařinu". Pokud ta věta tak vyznívá, vše je třeba přičíst na vrub mé formulační neobratnosti.

Jakub Kocmánek řekl(a)...

Trochu mimo téma - k těm anonymizacím:
Čtu si rozsudek 28 Cdo 2711/2005. Je to restituční kauza, která začala v Chrudimi, navracení majetků v Č. se domáhá F. K., pohybuje se tam také jeho otec O. F. K.
Samozřejmě nikdo netuší kdo by to tak asi mohl být... :)

Unikátní ovšem je, když se na konci dočtu: "Soudní dvůr v L. ostatně podle své ustálené judikatury odmítá předběžné otázky, které jsou mimo rámec práva Evropských společenství (srov. např. věc C-291/96 Trestní stíhání proti M. G. a S. B...)."
Utajuje se už i evropské právo...
Anonymizaci ušel jen rozsudek CILFIT :).

Filip Marek řekl(a)...

Obšírnější reakce.

No, nechci rozpory zveličovat, ale zdá se mi, že tíhnete k technicistnímu pojetí práva, místo práva jako spravedlnosti.

Expertokracie je podle mne velice rozšířený nešvar. Např. extrémism je to, co řekne dr. Zbořil. Pornografie je to, co řekne dr. Weiss etc. Nedávno to museli napravovat až ve Strasbourgu, ve věci Linkov v. ČR. Tam také úřady jen opisovaly experty a samy neuvažovaly.

Nemyslím, že je až takový problém slepého následování experta. Koneckonců expert je obvykle v dané oblasti mnohem vzdělanější než soudce. Problém je v tom, že soudce také platíme za "laicism", tj. aby se na problém podíval jako rozumně uvažující laik. To se expertokracií ruší.

Nemám nic proti tomu, aby se mnohem více posílilo předběžné (pre-trial) řízení po vzoru angloamerického práva. Nicméně naši soudci chtějí vše řešit v jednačce, smír je pro ně skoro sprosté slovo.

ad jak to opravdu bylo. Asi máte pravdu.

Ten PaM jsem uváděl proto, že Vaše dichotomie právních a neprávním termínů mi přijde umělá. V případě PaM bych naopak znalce povolil, stejně jako v případě daňového předpisu. :-) Proč máme my, jako právníci, něco počítat?

Proti Vaší větě jsem protestoval zejména proto, že mi z ní čpěl zákonný positivism. Naším cílem by neměla být dokonalá znalost nedokonalých právních předpisů, nýbrž spravedlnost.

Matěj Šuster řekl(a)...

Tomáš Sobek:
Ještě jednu poznámku. Je vymezení pornografie otázka odborná nebo morální?
-------

Navrhuji tuto pracovní "definici": pornografie je jakékoli vyobrazení, lidského těla, které se nějakým způsobem bezprostředně dotýká erotiky a mě se nelíbí. :o))

Tak např. dívky v Hustleru bych za pornografii neoznačil, protože se mi líbí. :o))

Příkladem pornografie, která by naopak měla být co nejrozhodněji potírána, je třeba "klinik sex", protože se mi z něho dělá šoufl (nemám rád nemocniční prostředí).

:o)))

Radek Policar řekl(a)...

Včera jsem tuto debatu rozjížděl. Dnes vstoupím citáty ze dvou soudních rozhodnutí, odpovídajících na některé zde vznesené otázky.
Rozhodnutí NS ze dne 28. 12. 2004 sp. zn. 7 Tdo 1077/2004-I:
"Závěr o tom, zda posuzovaný nosič obrazu je pornografický, je poněkud ztížen tím, že trestní zákon ani jiná vnitrostátní norma explicitní definici pornografie, resp. pornografického díla, neobsahují. Podle všeobecně respektovaného výkladu tohoto pojmu, který přebírá i trestněprávní judikatura, se za něj považuje dílo, které zvláště intenzivním a vtíravým způsobem zasahuje a podněcuje sexuální pud, přičemž současně překračuje uznávané morální normy příslušné společnosti, čímž u většiny jejich členů vzbuzuje stud."
Nález IV. ÚS 606/03 [Sb.n.u.ÚS, svazek č.33, usnesení č.23, str.453]ze dne 19. dubna 2004:
"Dle přesvědčení Ústavního soudu pro účely § 205 trestního zákona je jakákoliv věc pornografickým dílem, pokud uráží, způsobem, který lze stěží akceptovat, cit pro sexuální slušnost. Pornografické dílo může u normální osoby vyvolávat sexuální vzrušení, vedle toho však může tuto osobu sexuálně znechucovat či odpuzovat. Test pornografické povahy díla, který by měl být aplikován obecným soudem, spočívá na posouzení, zda celkový dojem díla způsobuje morální pohoršení osobě s běžným cítěním. Z tohoto pohledu jsou případné znalecké posudky o "uměleckém charakteru" díla či o jeho "osvětové a společensky prospěšné povaze" pro posouzení obecným soudem nerozhodné. Ústavní soud neakceptoval ani názor stěžovatele, že umělecká díla nemohou mít pornografický charakter ve smyslu § 205 tr. řádu."
"Je to tudíž dle přesvědčení Ústavního soudu právě Nejvyšší soud ČR, který by z hlediska skutkové podstaty trestného činu dle § 205 tr. zákona měl zaujímat konečné stanovisko k otázkám, jako např. co je a není pornografie, co je veřejná morálka či mravnost, neúcta k člověku a násilí apod. Stěžovatel totiž v dovolání mj. namítal, že předmětné videokazety nelze posoudit jako pornografická díla (nosiče zvuku i obrazu) ohrožující mravnost, že otázku morální závadnosti filmů resp. otázku, zda jsou ve společnosti vnímány jako morálně škodlivé, nelze posoudit vůbec, což je z hlediska posouzení, zda došlo k naplnění skutkové podstaty § 205 tr. zákona, rozhodující. Tyto otázky jsou nepochybně otázkami právními, s nimiž se jak obžaloba, tak zejména obecné soudy aplikující § 205 tr. zákona, měly řádně vyrovnat, přičemž konečnou instancí měl v tomto případě být Nejvyšší soud ČR, v souladu se svým posláním vrcholu soustavy obecných soudů a tím i sjednocovatele jejich judikatury."

Tomáš Sobek řekl(a)...

ad radek policar
"Test pornografické povahy díla, který by měl být aplikován obecným soudem, spočívá na posouzení, zda celkový dojem díla způsobuje morální pohoršení osobě s běžným cítěním."
Pornografické webové stránky vyvolávají u osob s běžným cítěním takové morální pohoršení, že jsou bezkonkurenčně nejnavštěvovanější.

Matěj Šuster řekl(a)...

To mi připomíná slavný výrok soudce Pottera Stewarta v jeho "concurring opinion" ve věci JACOBELLIS v. OHIO, 378 U.S. 184 (1964):


"It is possible to read the Court's opinion in Roth v. United States and Alberts v. California, 354 U.S. 476 , in a variety of ways. In saying this, I imply no criticism of the Court, which in those cases was faced with the task of trying to define what may be indefinable. I have reached the conclusion ... that under the First and Fourteenth Amendments criminal laws in this area are constitutionally limited to hard-core pornography. I shall not today attempt further to define the kinds of material I understand to be embraced within that shorthand description; and perhaps I could never succeed in intelligibly doing so. But I know it when I see it, and the motion picture involved in this case is not that."

Tomáš Sobek řekl(a)...

ad matěj šuster
Asi víte, že to je parafráze na Harta, který říkal, že nedokáže definovat slona jako druh, ale pozná ho, když ho vidí.

Matěj Šuster řekl(a)...

Tomáš Sobek:

Mám pocit, že dost možná bývávaly doby, kdy jsem to věděl, ale v době, kdy jsem sem citát Stewartova výroku vkládal, jsem to již rozhodně (po)zapomněl. :o)

A jaký je kontext toho Hartova výroku?

Tomáš Sobek řekl(a)...

ad matěj šuster
Hartovi nejspíš šlo o to, čemu se dnes v analytické filozofii říká tacit knowledge, totiž že praktická dovednost (know how) obvykle předchází teoretickou znalost (know that). Většinou umíme používat slova, i když jejich význam nedokážeme adekvátně definovat. V současné době se v teorii práva vedou vysoce sofistikované diskuze o tom, zda Hartova sémantika byla expresivistická nebo konvencionalistická. V první koncepci je pro někoho něco pornografie, protože k tomu vyjadřuje (negativní) morální postoj jako k pornografii. Ve druhé koncepci je něco pornografie, protože tu je společenská konvence, že takové věci jsou pornografie.

peter brezina řekl(a)...

citovat v suvislosti s pornografiou sv. Augustina je podivne, ale ked uz o tych nedefinovatelnych pojmoch...

"quid est ergo tempus? si nemo ex me quaerat, scio; si quaerenti explicare velim, nescio."

Inak podla mna definicne problemy vyriesili az Wittgenstwinove jazykove hry a Derridova differance, a to tym, ze popreli moznost ich vyriesenia :)
Lenze prave preto ide v pripade pravnych definicii o pravne otazky, ktore musi rozhodnut organ nadany pravomocou rozhodovat...

Anonymní řekl(a)...

Z různých důvodů zůstávám částečně anonymní nick Argonantus:

1) Především si myslím, že Městský soud v Praze nehledal definici pornografie, ale odpověď na otázku, zda je TOHLE pornografie, tedy jistý obrázek.
Ježto jsem obrázek neviděl, těžko soudit - ale možná, že kdybych viděl, věc by byla naprosto jasná.

2) V daném případě je, myslím, "definice judikaturou", namísto legislativní (která je stejně umělá a arbitrární), kdy máme jen několik konkrétních případů - tohle pornografie není, tohle taky ne, a tohle už jo - mnohem užitečnější a živější. Jinak se s tím rozumně zacházet nedá.

3) Zaujalo mne totéž, co pana Marka a další - v celé věci IMHO neměli vůbec vystupovat znalci, protože je to právní otázka, nikoli odborná (sexuologická nebo jaká). Znalec k otázce "co vás vzrušuje" je prostě alibismus. Pokud si někdo takový znalecký posudek přinese (což je dost časté), je otázka, nakolik je takový důkaz vůbec přípustný (protože výklad práva se nedokazuje).

Matěj Šuster řekl(a)...

Pěkný aktuální příklad "expertokracie" - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. dubna 2007 sp. zn. 30 Cdo 739/2007:

"Při úvaze, zda žalovaná zasáhla do práva autorského žalobce bylo třeba spolehlivě zjistit, zda užití sporného (byť minimálního) textu mělo skutečně charakter bezprostředního užití díla žalobce (které je zřejmě spíše v obecném povědomí známo jako píseň, tj. jako skladba uzavřené formy, jejímž podkladem je slovesný text), resp.zda se případně jedná o zpracování díla žalobce, nebo zda nejde ani o jeden z těchto případů. Je přitom třeba uvážit, že v daném případě předmětem ochrany není vlastní látka, resp. myšlenka díla nebo jeho části, nýbrž tvůrčí a proto chráněná činnost autora spočívající v tom, jak jím byla tato látka ve své vnější i vnitřní formě zpracována. Řešení této otázky však vyžaduje mimo jiné odborného posouzení, k němuž však sám soud povolán není. Za tohoto stavu proto závěry odvolacího soudu (stejně jako soudu prvního stupně), pokud již nyní dovodily zásah do práva autorského žalobce, se jeví jako předčasné."


Nejsem jsem si jist, zda správně chápu, co přesně má dle NS posoudit znalec (místo soudce), ale zdá se mi to nějaké podivné... ;-((

Matěj Šuster řekl(a)...

PS: jde samozřejmě o kauzu Svěrák vs. Bauhaus a reklamní slogan "Upeč ... třeba zeď!" na jejich billboardech.

Anonymní řekl(a)...

Oslýk:

Tady je možná dobré vědět, že odvolací soud (vrchní pražský minimálně) v mnoha případech podobné posudky vyžaduje.