21 března 2007

Nej… český právník – co ty tři tečky vlastně znamenají?

V dnešním právnickém okénku Tomáše Němečka je zajímavý žebříček – kdo jsou v současném Česku nejvlivnější čeští právníci, myšleno ve smyslu vlivu intelektuálním, nikoliv mocenském. Otázka položená Tomášem Němečkem respondentům jeho ankety zněla: „kdo jsou ti, na jejich názor se čeká, prostě názoroví vůdci, tvůrci mínění obce“?

Je určitě dobře, že takový žebříček vznikl, byť si nemyslím, že by byly podstatné rozdíly mezi prvním a desátým místem. Jak ukazuje samotný článek, čeští právníci považují za názorové lídry osobnosti, které jsou širší veřejnosti neznámé. Jelikož je právo podstatnou součástí veřejného života, je užitečné vědět, kdo jej vlastně formuje. V tomto směru je asi relativně nedůležité, jaké místo daná osobnost obsadila. Stačí, že je považována za součást skupiny „vlivných“. Samotná skutečnost, že jsou právničtí myšlenkoví vůdci neznámi veřejnosti, by však stála za samostatnou úvahu: možná to něco vypovídá o kontaktu českého práva se společenskou realitou.

Na druhou stranu je dobré si uvědomit limity samotné „ankety“ a její výpovědní hodnotu. Přiznám se, že když jsem se měl zamyslet nad odpovědí na výše položenou otázku, nejprve mě napadlo, že to přece nemohu vědět, když jsem poměrně izolován od světa českého práva. I když jsem v minulosti pracoval na MZV, nikdy jsem o sobě nemohl říci, že bych se cítil jeho součástí – rozhodně na té elitní části, jejíž názory by měly někoho zajímat.

Kdo to vlastně je, české právnictvo? Jsou to právníci v justičních povoláních, tj. soudci, advokáti, státní zástupci? Řadí se tam také akademici? Asi ano. A co státní úředníci? Myslím, že žádný z respondentů nemohl mluvit za celé české právnictvo, ale přinejlepším za skupinu, ke které sám patří. Mimo tuto skupinu může mít jen velmi nejasnou představu o tom, kdo je myšlenkovým vůdcem, relevantním pro právníky z prostředí, ve kterém se sám nepohybuje.

Za druhé, jen málo českých právníků může myslím hovořit za všechny obory. Já jsem své úvahy zúžil jen na určitým způsobem definované „veřejné právo“, kam jsem si zařadil právo mezinárodní, evropské, ústavní a správní („teoretici“ prominou, miluji anglický pragmatický přístup k právu a "právní vědě", který se nezdržuje pochybným vytvářením "přesných" škatulek). Tam jsem měl pocit, že mohu alespoň nějakým způsobem poctivě odpovědět, neboť to jsou obory, které sleduji nebo kterým se dokonce přímo věnuji. Proto jsem třeba nepřemýšlel o Karlovi Eliášovi, který do mnou nadefinované škatulky „veřejné právo“ nezapadá, případně o jiných autorech komentářů „šedé“ beckovské edice.

I tak je třeba mít na paměti, že se v odpovědích respondentů ankety musely promítat dvě roviny: za prvé objektivní, tj. o kom si respondent myslel, že má vliv na jeho referenční skupinu a za druhé subjektivní, tj. kdo má vliv na respondenta samotného. Já sám jsem měl potíž tyto dvě úvahy od sebe oddělit, i když jsem se snažil dát odpověď spíše na otázku prvou. Ta se však samozřejmě řídila mým více či méně informovaným odhadem, než skutečnou znalostí.

Pokud se respondenti zaměřovali na vliv intelektuální a navíc ve smyslu objektivním (tj. na koho „se dá“, nikoliv „komu naslouchám já sám“), je otázkou, do jaké míry mohou mít relevanci právníci, kteří téměř nepublikují. Pavel Holländer zřejmě má veliký vliv v rámci Ústavního soudu, píše však velice abstraktní věci, u kterých nemám pocit, že by formulovaly názor českého právnictva k tématům, které se v něm diskutují. Tím samozřejmě nechci říci, že by ty články nebyly vynikající a že bych je všechny nečetl. Nevím však, nakolik jsou diskuse nad teorií soudcovského rozhodování nebo pojmem práva relevantní v konkrétních diskusích mezi právníky, jejichž oblíbenou četbou není Robert Alexy, ale třeba „jen“ Právní zpravodaj. Na druhou stranu je pravda, že jako soudce zpravodaj napsal řadu zásadních rozhodnutí Ústavního soudu a kdo jeho judikaturu sleduje, ví, kde všude se vnímání určitého problému díky stanovisku soudce Holländera posunulo.

Navíc by podle mého názoru „opinion maker“ měl být schopen vyjadřovat k aktuálním problémům. V tomto směru pak přece jen výsledky ankety směřují k zohlednění vlivu mocenského (bez jakéhokoliv pejorativního významu) – být soudcem Ústavního soudu samozřejmě znamená možnost ovlivňovat velice důležité otázky. Takto jsem uvažoval já a proto jsem ze svého vlastního žebříčku profesora Holländera vyřadil (čímž však nechci v žádném případě říci, že bych jeho články s velikým zájmem nečetl a neměly na mě vliv!) V tomhle směru jsou na špici zcela jistě dva jiní právníci, kteří se v anketě objevili také, a to dokonce na stejném, sedmém, místě – Jiří Malenovský a Zdeněk Kühn. Kdo by si nepamatoval jejich vášnivou polemiku o ústavním zakotvení práva EU v právním řádu ČR? (Ve světle jejich ostré debaty je poněkud pikantní jejich společné okupování shodné příčky na žebříčku:-)

Konečně otázka nejožehavější: je „nejvlivnější“ právník považován respondentem také za „nejlepšího“? Určitě ne, alespoň v mém případě. I když dokonce budu uvažovat, kdo na mě má „vliv“ – v tom subjektivním smyslu, ještě to neznamená, že názory takového člověka následuji. S jeho názorem se seznámím, dokonce třeba vím, že pokud se k něčemu vyjadřuje, tak se tím „musím“ seznámit, abych byl „v obraze“, ve většině případů ale nebudu souhlasit. Takový člověk mě jistě ovlivňuje, ještě to ale neznamená, že bych se s ním ztotožňoval.

A už vůbec to neznamená, že bych ho považoval za „nejlepšího“. Tam by asi žebříček vypadal trochu jinak, poněvadž nejlepší právník pro mě nebude ten, který publikuje zajímavé a argumentačně skvělé články nebo rozsudky. Výborný, nebo nejlepší právník je pro mě ten, kdo je konzistentně schopen trvat na stejných názorech, principech a hodnotách, popřípadě srozumitelně a přesvědčivě vysvětlit, proč je změnil.

Důležité také je, o jaké hodnoty a principy se jedná. Tady si však uvědomuji, že je škála poněkud jiná, než v případě konzistentnosti a pevnosti postojů. Názorová konzistence jde přeci jen objektivizovat a pokud někdo mění názory příliš často, nemůže být příliš důveryhodný, ať jsou ty názory jakékoliv. Na druhou stranu, mohu (ne)souhlasit se zastáncem zákazu potratů, poněvadž vím, že odpověď na otázku ohledně "správnosti" zákazu je relativní (byť se třeba Dworkin snaží tvrdit opak - alespoň v kontextu americké společnosti). Přesto si takového člověka můžu vážit, pokud je jeho postoj věrohodný a konzistentní. Hranice toho, kdy si nějakého právníka nebudu vážit pro samotné jeho názory, je, alespoň v mém případě, poměrně liberální: zajisté bych ale odmítal například právníka, který by konzistentně a neměnně trval na potřebě vyhladit či segregovat určitou skupinu lidí.

Zároveň by vynikající právník měl být schopen říkat „nepohodlné“ věci, neboť trvat na stejných hodnotách je někdy velmi, velmi nepohodlné. Prosazovat je proti většinovému názoru je ještě těžší.

V tomto světle je také podle mne třeba anketu číst. Myslím, že anketa o toho „nej“ právníka ve smyslu, který jsem uvedl výše, by vypadala jinak. Ovšem jak říkám – v tom výše uvedeném smyslu – neb jedna anketa o "nej…" českého právníka (byť omezená na jeden rok) tu už také byla. Jaká tam rozhodovala kritéria ale opravdu nevím...

PS: Omlouvám se všem jmenovaným, že jsem je uváděl pouze jménem a nikoliv i s tituly. Zdálo se mi však nespravedlivé vynechat profesorský titul třeba u Roberta Alexyho, kterého zásadně cituji jen jménem. Tak jsem to tak ponechal i u ostatních slovutných profesorů (a jednoho docenta :-)

11 komentářů:

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Děkuji moc za zajímavou Honzovu úvahu. Měl jsem při vyplňování té ankety obdobný problém, byť jsem se jí tedy snažil pojmout objektivně a dát tam autory, u kterých si myslím, že skutečně jsou těmi "opinion leaders", tedy že jim relevantní část právnické obce naslouchá a bere jejich argumenty jako relevantní. Kdybych měl uvést, kdo je PODLE MNE nejlepší, značná část odpovědí by se u mne lišila od toho, co jsem do Hospodářek poslal. Velmi hezky ty důvody ostatně Honza ve svém postu rozebírá.

Dovolil bych si nicméně nesouhlasit s tím, že by oním názorovým vůdcem nebyl Hollander. Jsem si naopak jist, že jím je (a ponechávám nyní stranou veškeré další vedlejší argumenty včetně hodnotové integrity, které T. Němeček ve svém článku cituje), byť Honzovy argumenty beru. Ovšem to, že Holl. nepíše do Právních rozhledů, ještě neznamená, že nemá velký vliv. Je pravdou, že jeho Právní filozofii nebo obdobné knížky asi příliš hodně lidí nečetlo. Ovšem ti, co je četli, a kterým se to líbí, pak dále ovlivňují ty, kteří to sice nečetli, ale jsou zprostředkovaně pod jejich vlivem. Pokud se tedy např. na svých seminářích o Hollanderovi vyslovuji uznale, značná část studentů, byť ho nikdy nebude číst, si spojí jeho jméno s něčím pozitivním.

Navíc velká část metodologie českého Ústavního soudu (a potažmo pak nové metodologie výkladu českého práva) je dílem Hollanderovým, aniž muselo jít o "velké" a mediálně chytlavé nálezy. Doktríny prozařování ústavního práva, metodologie přezkumu ústavnosti soudních rozhodnutí, atd. to všechno napsal Hollander, a tím vším dramaticky ovlivnil českou právní kulturu. Dovoluji si tipnout, že 90 procent kauz, které dávám studentům číst, psal Hollander.

Argument poslední: kdo někdy viděl Hollandera přednášet, viděl, že umí vskutku strhnout posluchače (například tím, že ve vhodnou dobu vloží vtip nebo cokoliv obdobně odlehčujícího).

Je už asi dílem špičkových právníků v Čechách, že v důsledku řady faktorů vyvolávají kontroverze. Byl to příklad Knappa, je to samozřejmě i příklad Hollandera. Nicméně, a v tom bych s Tomášem Němečkem nesouhlasil, je nepochybné, že z právníků, kteří v Česku v letech 1948 až 1989 zůstali, byl prostě Knapp nejlepší, což by asi uznal nikoliv jen právník starší a nutně levicový (i v zahraničí mi říkala řada kolegů, a nešlo o žádné levičáky, že poslední velký český právník byl Knapp). Nicméně být nejlepší neznamená být nutně dokonale mravně integritní, což ostatně knížka Proměny času ukazuje v celé nahotě.

Pravdou nicméně zůstává, že někdo jako Dworkin, kdo dokáže stejně tak napsat komplikovanou knihu jako krátký článek do NY Review of Books, u nás skutečně není, a že naši právníci prostě nejsou oněmi veřejnými intelektuály, jak je tomu pravidlem na západ od našich hranic.

Pavel Molek řekl(a)...

Byl bych nerad, aby se naše reakce na výbornou Honzovu úvahu zúžily na osobní zpověď na téma, "proč jsem nominoval, koho jsem nominoval", ale neodpustím si malinkou relativizaci Holländerova vítězství (byť zcela zaslouženého!). Honzův článek mě totiž utvrdil v tom, že nás bylo víc, kteří jsme postupovali podobnou úvahou, tedy uvedením es v oborech, kterými se zabýváme, a opomenutím těch, kde jsme od fakulty zapomněli nejen podstatné informace, ale i jména guruů daného oboru. Takový přístup respondentů dává komparativní výhodu patrně jedinému typu odbroníků, a to jsou právní teoretici. Možná ale, že je to naopak správně a že je tím jen odrážen fakt, že právní teoretici mají největší vliv na nás všechny, ať už jsou naší mateřštinou kautely ústavního práva nebo smluvní svoboda a hraniční určovatelé.... A k vyznání o působivosti Holländerova zřídkavého odborného psaní se také nelze nepřidat: když se ohlédnu asi o tři roky zpět, do doby, kdy jsem četl jeho "Ústavněprávní argumentaci - ohlednutí po deseti letech Ústavního soudu", vidím, jak snaha aplikovat v jeho stylu různé výkladové postupy roztomile proznívala do toho, co jsem tou dobou právě psal, ať už pro soud nebo mimo něj. Na okraj se sluší dodat, že jsem tou dobou četl taky Vančurovu "Hrdelní při", takže se v leckterém mém odstavci z té doby potkává teleologický výklad s jazykem protkaným příslovími z dob dávno minulých. Každopádně bylo tohle období uchvácení Holländerem pro adresáty mých výtvorů patrně uživatelsky příjemnější, než když jsem později pod vlivem Darwinova Původu druhů obhajoval nepřijatelnost kasačních stížností ve věcech azylových jazykem evoluční teorie....;)

Anonymní řekl(a)...

nejsem si jisty, nakolik stoji tato anketa za tak hluboke uvahy. kdyz si vsimneme, ze z 51 respondentu je minimalne 21 zamestnancem nejakeho soudu, kdezto jen 4+1 respondentu jsou advokati/notarka (koncipienti), zda se to byt do velke miry nereprezentativni. cili podobu vysledku do jiste miry utvarel uz T.Nemecek pri oslovovani nebo spise skupina lidi, ktera se rozhodla zareagovat. i presto diky za zajimava zamysleni.

Petr Bříza řekl(a)...

Při čtení Honzova postu mne napadlo, že zajímavá by byla anketa na téma, který český právník má největší intelektuální vliv v zahraničí, myslím, že v takovém případě by ten žebříček byl jiný, a to jak pokud jde o jména, tak pokud jde o pořadí. Problematické by však bylo najít reprezentativní okruh respondentů takové ankety; každopádně by jimi nemohli být Češi (nebo aspoň ne Češi působící výlučně v ČR).

David Kosař řekl(a)...

Malá hádanka - Jestlipak někdo uhádne, kdo z českých právníků si zaslouží následující absolutorium:

"Navrhovaný kandidát je světově uznávaným vědcem především v oblasti 'soudní kontroly ústavnosti' a 'ústavního pojetí základních lidských práv'. V souvislosti s postupem
integrace České republiky do ES/Evropské unie významně přispěl k rozpracování pojetí
obsahu lidských práv v systému Rady Evropy a Evropské unie."

Marně jsem pátral ve všech zákoutích své paměti, ale "světově uznávaného vědce" ve výše zmíněných oborech jsem tam nenalezl (a dopředu mohu prozradit, že jediné jméno, které mě v té souvislosti napadlo - Pavel Holländer - není klíčem k mojí hádance). Ministryně školství v tom ale měla jasno. Podle ní se stavu právnické vědy v Čechách evidentně nemusíme bát. Co vy na to?

Odpověď naleznete na:
http://www.msmt.cz/Files/PDF/ZMinformacenawwwCMV05.pdf

Jiri Kindl řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jiri Kindl řekl(a)...

Jen doplnuji ten link na ceny MSMT (odpoved na hadanku), ktery se v predchozim postu nezobrazil cely.

Je to zde.

David Kosař řekl(a)...

Děkuji Jiřímu Kindlovi za opravu linku. Nevšiml jsem si, že se neukázal celý.

Jiri Kindl řekl(a)...

Není za co děkovat ... ono se ostatně ten odkaz objeví celý, pokud si komentáře čtete přes link u názvu postu. Pokud ale kliknete jen na link u komentářů a následně se objeví okno "Post a Comment On ...", tak tam pak chybí ta koncovka :o))

Jan Petrov řekl(a)...

I v obvyklém zobrazení komentářů (v okně s hlavičkou "Post a Comment On") se k plnému textu linku (který se zobrazí "useknutý") dostanete. Stačí link označit myší (táhňěte zleva doprava) a pak Copy a Paste.

Anonymní řekl(a)...

Dovolím si oponovat panu Kühnovi, že Filosofii práva prof. Holländera moc lidí nečetlo. U nás na PrF MU je to povinná literatura ke zkoušce předmětu Dějiny právního myšlení (mimochodem - prof. Holländer tento předmět u nás taky přednáší).
Shodou okolností se touto knihou zrovna prokousávám (nicméně s opravdovým zájmem !) neboť ona zkouška mě čeká už za pár dnů... ;-)