středa 28. března 2007

ESD, SPS a Soud pro veřejnou službu slovy i čísly za rok 2006


V návaznosti na Michalův post o statistikách předběžných otázek u ESD oznamuji milovníkům čísel a sebehodnocení lucemburských soudů, že výroční zpráva za rok 2006 je od včerejška k dispozici (i v češtině) na stránkách ESD, a to zde.

Výroční zpráva kromě předmluvy zahrnuje popis činnosti ESD, SPS a Soudu pro veřejnou službu, jež doplňují statistiky prvého, druhého i posledně jmenovaného orgánu.

Ve stručné předmluvě předseda ESD Vassilios Skouris mj. „velmi uvítal“, že členské státy při jmenování šesti nových členů ESD v říjnu 2006 „zohlednily snahu o zachování stability tohoto orgánu, čímž mu umožnily i nadále nerušeně plnit jeho úkoly.“

Samotná popisná část věnovaná ESD je rozdělena na tři části.

V první části zabývající se vývojem ESD v roce 2006 se „zdůrazňují“ institucionální změny a změny týkající se jeho vnitřní organizace a pracovních metod. Nástup rumunského a bulharského soudce znamenal zřízení nového pětičlenného a také tříčlenného senátu - ESD tak nyní má čtyři pětičlenné senáty (první, druhý, třetí a čtvrtý senát) a čtyři tříčlenné senáty (pátý, šestý, sedmý a osmý senát), přičemž druhý a třetí senát nyní budou mít už 7 soudců (dva vždy čekají ve frontě v rámci střídavého zasedacího pořádku), šestý a sedmý pak plných šest (!). Uvidíme, jak se ESD bude dařit zabraňovat v takovéto konstelaci „rozjíždění“ judikatury (problematiky mnohočlenného soudu se zde již dotkl Honza v jednom ze svých minulých postů a také Michal v rámci svých úvah o smyslu činnosti nejvyšších a ústavních soudů). ESD také neopomíjí zmínit svou roli v připravované reformě řízení o předběžné otázce v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Vzhledem k tomu, že tento blog se (i) díky Honzově článku tomuto tématu již několikráte věnoval (1, 2, 3) není třeba to zde podrobně popisovat, omezím se jen na konstatování, že ESD vyslovuje zdánlivě neochvějné přesvědčení, že „[t]ento nyní již probíhající legislativní proces vyústí v přijetí nezbytných úprav statutu a jednacího řádu Soudního dvora tak, aby byl tento orgán schopen se co nejúčinněji vyrovnat s tímto druhem soudní agendy.“ Kéž by, dodávám...

Druhá část obsahuje slovní rozbor statistické analýzy, kterou ve statistické příloze najdete vyjádřenou v grafech. Celá tato část slouží k demonstraci úvodního tvrzení, že „[s]oudní statistiky Soudního dvora za rok 2006 vykazují podstatné zlepšení, a to již třetí rok po sobě.“ Objektivitu tohoto prohlášení ve svém nedávném postu dle mého velmi výstižně relativizoval Michal, proto myslím nemá cenu o této části více ztrácet slova.

Třetí část se zabývá hlavními událostmi v judikatuře ESD. Je rozdělena podle oblastí úprav na: ústavní a institucionální otázky; evropské občanství; volný pohyb zboží; zemědělství; volný pohyb osob, služeb a kapitálu; vízovou, azylovou a přistěhovaleckou politiku; pravidla hospodářské soutěže; sbližování právních předpisů; ochranné známky; daně; sociální politiku; spolupráci ve věcech občanských a soudních; policejní a soudní spolupráci v trestních věcech.
Mnoha judikátům v této části uvedeným se již věnovali přispěvovatelé tohoto blogu, ať již ve svých postech či časopiseckých (a jiných) textech a ne vždy byl jejich názor stejný jako ESD. Musím však uznat, že výběr judikátů je opravdu reprezentativní a podle mého skromného názoru zpráva zmiňuje téměř všechna významná rozhodnutí alespoň v následujících oblastech, o které jsem se blíže zajímal:
a) ústavní a institucionální otázky – např. judikáty jako Komise v. Francie (rozsudek ze dne 14. března 2006, C-177/04, Sb. rozh. s. I-2461), kdy Francie dostala vyšší penále, než navrhovala Komise, Posudek ve věci Luganské úmluvy (Posudek 1/03, Sb. rozh. s. I-1145), kde ESD posunul výklad pojmu implicitních vnějších pravomocí o (nebezpečně) notný kus dále, než by vyplývalo z dosavadní judikatury, Traghetti del Mediterraneo (rozsudek ze dne 13. června 2006, C-173/03, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí) – aneb razítko na Köblera, Komise v. Irsko neboli MOX case (rozsudek ze dne 30. května 2006, C-459/03, Sb. rozh. s. I-4635), kde byla řešena otázka jurisdikce ESD k mezinárodním sporům mezi členskými státy vedených u arbitrážních orgánů, věc Komise v. Cresson (rozsudek ze dne 11. července 2006, C-432/04, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), kde nezbedná komisařka paní Cresson vyvázla s ostudou ale bez trestu, věc i-21 Germany a Arcor (rozsudek ze dne 19. září 2006, C-392/04 a C-422/04, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), který je pokračováním věčné ságy na téma res iudicata vs. efektivita komunitárního práva – viz Kühne Heitz apod. – zpráva tento judikát komentuje optimistickými slovy, že dal ESD příležitost „nalézt rovnováhu mezi předností práva Společenství a právní jistotou“ – inu, já si třeba představuji rovnováhu trochu jinak...
b) Spolupráce ve věcech občanských a soudních – zde jsou uvedena dvě rozhodnutí - ve věci GAT (rozsudek ze dne 13. července 2006, C-4/03, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí) ESD vyjasnil čl. 16 odst. 4 Bruselské úmluvy týkající se výlučné příslušnosti v oblasti sporů o zápis nebo platnost patentů, v mimořádně důležité věci Eurofood IFSC (rozsudek ze dne 2. května 2006, C-341/04, Sb. rozh. s. I-3813) Soudní dvůr vyložil nařízení č. 1346/2000 o úpadkovém řízení, konkrétně především pojem „místa, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka“, který je rozhodující pro určení soudu příslušného k zahájení úpadkového řízení. Rozsudek, který mi v této části určitě chybí, je věc ČEZ, která podle mě není svým dosahem omezena pouze na lokální česko-rakouský problém, ale nabízí poměrně radikální výklad dalšího ustanovení Bruselské úmluvy upravujícího výlučnou příslušnost, konkrétně čl. 16 odst. 1 týkající se soudní příslušnosti ohledně věcných práv k nemovitostem.
c) Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech – tato část zprávy se omezuje na 2 judikáty týkající se principu ne bis in idem stanoveném Schengenskou prováděcí úmluvou, konkrétně jsou to věci Van Esbroeck (rozsudek ze dne 9. března 2006, C-436/04, Sb. rozh. s. I-2333) a Van Straaten (rozsudek ze dne 28. září 2006, C-150/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), jimiž Soud v této oblasti učinil EU integrovanější než jsou federální USA – k tomu více kritický komentář Honzy zde.

Přemýšlel jsem, který rozsudek ESD z minulého roku by se dal považovat za nejvýznamnější, nejvlivnější, nejdůležitější, nejzajímavější - je to asi stejně lehký a objektivní výběr jako volit právníka roku... Má čistě subjektivní, pocitová volba by asi padla na věc Adeneler a další (rozsudek ze dne 4. července 2006, C-212/04, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), kde se ESD odvážně pustil do vyřešení otázky, zda nepřímý účinek vzniká již před uplynutím data pro transpozici směrnice. I když byl výsledek poněkud rozpačitý, jak si povšiml i Michal ve svém loňském komentáři, trochu mě překvapilo, že zpráva tento judikát rozebírá pouze z hlediska jeho věcné působnosti, tedy sociální oblasti, a konsekvence pro doktrínu nepřímého účinku zcela pomíjí! Zřejmě mají asi na Soudě na význam tohoto případu úplně jiný názor než já. Nevadí, není to ani poprvé, ani naposled:-)

1 komentář:

Jan Komárek řekl(a)...

Zajímavé je podívat se na Zprávu Soudního dvora jako na nástroj ovlivňování právního diskursu, v mnoha ohledech účinější, než samotná judikatura. To, že se u případu Adeneler nezmiňuje jeho dopad na uplatňování doktríny nepřímého účinku, zcela jistě není náhoda a může to naznačovat, že se v tomto směru může judikatura Soudního dvora vyvíjet dnes nepředvídatelným směrem. Zda to napomáhá cíli, kterého by Soudní dvůr měl ve své činnosti dosahovat: mj. posilování předvídatelnosti při aplikaci práva EU, je trochu pochybné.

Zkreslování infomací o vlastní výkonnosti asi nebude výsadou Soudního dvora, ti, kdo dnes ale rozhodují o jeho jurisdikci v oblasti Hlavy IV Smlouvy, by si ale měli vratkost tvrzení Soudu uvědomovat. Nevím, nakolik je vhodné, aby se o změnách soudního systému uvažovalo na základě dosti nepřesvědčivých (ale o to více halasnějších) sebepochvalných zpráv.