neděle, ledna 14, 2007

Jmenuji se ... a jsem právní pozitivista (a možná i formalista)

Používání nálepek ma mnoho výhod, na druhou stranu ale jednu velikou nevýhodu: pokud není jasné, co se danou nálepkou myslí, výhoda rychlého zařazení jejího nositele do určené škatulky, která je danou nálepkou označena, se rychle vytratí. Hezky na to upozorňuje třeba Maris Köpcke Tinturé (doktorandka tady v Oxfordu).
Znovu jsem si to uvědomil při listování novou knihou profesora Holländera "Filozofie práva" (Aleš Čeněk 2006). Na s. 229 tam Holländer charakterizuje některé názory na přístup k interpretaci práva, objevující se v českém právním diskursu, jako přiklánějící se k "objektivnímu aktuálnímu výkladu", jiné k "subjektivnímu historizujícímu", popř. "originalistickému". Že nevíte, co ty nálepky znamenají? Já příliš také ne, především mi nesedí zařazení Zdeňka Kühna do toho druhého tábora...
Nedosti na tom, znovu jsem si připomněl svoji myšlenku vytvořit jakousi převodní tabulku termínů (=nálepek) užívaných různými právními filozofy. Tak co třeba "decisionismus" a "kognitivismus" (viz P. Holländer: Kognitivismus versus decisionismus v judiciální aplikaci Listiny základních práv a svobod, in tentýž, Ústavněprávní argumentace, Linde 2003). Můj oblíbený Američan B. Leiter by asi řekl: "No, pokud se decisionismem myslí skepse k rozeznání objektivně správné odpovědi na otázku "co je právo", přičemž je tato odpověď vždy určená tím, kdo o ní rozhoduje, řekli bychom "realismus""? Kognitivismus, který tvrdí opak ("je možné najít jedinou objektivně správnou odpověď"), no, to je formalismus... (Mimochodem, Leiter označuje za formalistu třeba Dworkina - viz zde). Ani tak abstraktní obor, jakým je (právní) filozofie, zkrátka nepoužívá jednotný jazyk. Znemožňuje také vytváření funkčních nálepek.
Problém je, že s určitými nálepkami je v určitých právních kulturách spojováno téměř sociální stigma. Vzpomínám si, že jsem si připadal téměř jako při "coming-outu", když jsem si řekl (a otevřeně se přihlásil k tomu), že "jsem právní pozitivista". Ve světle toho, že je (nejen!!!) v Čechách pozitivistou myšlen téměř vždy někdo hloupý, kdo vlastně neví, jak právo dooopravdy funguje (popř. fungovat má), to nebylo jednoduché přiznání...
Ve Spojených státech je podobně dekapitující označení "formalista". Jenže zase: všechno záleží na tom, co "formalismem" myslíte. Jak dokazuje tento post Briana Tamanahy, ani formalismus není v Americe mrtvý. Vše záleží na tom, co formalismem chápete. Nakonec třeba ani Zdeňka nálepka "originalisty", kterou mu profesor Holländer přisoudil, nemusí mrzet. Jak říká Tamanaha:
Although I am a liberal, those are not my reasons for doing so. I genuinely believe that the rule of law is essential to our society. Liberals and conservatives disagree about much, but on recognizing the signal importance of the rule of law we should be united. At the core of the rule of law is legal formalism, especially legal formalism by judges. For this reason:
“My name is Brian Tamanaha and I am a legal formalist.”
(Yuck, that was not an easy statement to make—try it and see.)
Trochu to připomíná anonymní alkoholiky. Že by podobné problémy měli i právní filozofové?

11 komentářů:

Maris řekl(a)...

If I only understood what you say... :-(

Oh, I noticed my hero Jiri Kindl is a contributor too! Hello! Happy new year to you and your wife!

Michal Bobek řekl(a)...

Ad Maris: Well, he smeared you all the way down, as he invariably does ;-) The next stage tends to be full-contact. BTW: your web-site is equisite.

Ad post: Nemyslím, že nálepkování v právu by bylo něco jiného, než nálepkování kdekoliv jinde. Je to zjednodušení reality, které nám spolu s klišé a předsudky pomáhá přežít nekonečně bohatou a neobsáhnutelnou realitu. Problematičtější je, když si někdo z nálepkování vytvoří živnost, jako kupř. právní filosofie.

Každý právník je z povahy práva formalistou a pozitivistou. Jediné, v čem se liší, je okamžik, kdy je schopen některé z těchto věcí opustit a ustoupit jiným hodnotám.

Maris řekl(a)...

Is this the right stage for me to raise human rights violations, both in my name and in the name of Jurisprudence? I suspect a defamation of her, and her right to a hearing is being denied by all those funny accents!

;-)

Jan Komárek řekl(a)...

Don't worry, I hope I only attracted more readers to your excellent web-pages (no defamations included in the text;-). But if you have not read Tamanaha's post at Balkinization yet [http://balkin.blogspot.com/2006/12/fellow-liberals-be-legal-formalist.html], give it try, I hope you may find it interesting :-) And refreshing in the bastion of analytic jurisprudence...

Maris řekl(a)...

Hm. There is a sense in which attracting readers to my web amounts to defamating Jurisprudence.

I'll read it, thanks.

Jenda Petrov řekl(a)...

Ad Michal: Formalista na první je, kdo není ochoten ustoupit jiným hodnotám. Formalista na druhou je, kdo si vymyslí nesmyslné pravidlo nevyplývající ze zákona, aby mohl zamáznout případ. Kdysi jsem od Z. Kühna četl o rozhodnutí NS, který se odmítl zabývat vlastnictvím Obecního domu (?), protože se v archivu ztratilo 5 (?) akcií společnosti Cíl (?), spjaté s ČSSD.

Jenda Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jan Komárek řekl(a)...

Ad Jenda: Přimlouval bych se za vytvoření specifické české, právně teoretické nálepky: "právní alibista". Definice: právník, který v právu hledá cesty k tomu, aby se vyhnul břemenu odpovědnosti za rozhodnutí a chce to břemeno přesunout na imaginární nehmotné "právo". Tím zachráníme B. Tamanahu, kterého mám rád (a který se také označuje za "formalistu").

Lada Vyhnánek řekl(a)...

Ad Michal Bobek: Obávám se, že tvrzení, že každý právník je z definice pozitivista, moc nepomůže.

To si totiž jenom soukromě předefinujete termín pozitivista. Potom bychom měli trochupozitivsty a hodněpozitivisty, podle toho, kdy ustoupí jiným hodnotám. A jsme zpátky u nálepek.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Chtěl bych jen poznamenat, že používání pojmů jako např. "textualista" nebo "formalista" nemá primárně klasifikační funkci. Podobá se spíše používání pojmů jako "heretik" nebo "trockista". Pro analýzu těchto hodnotících pojmů je vhodný inferencializmus Roberta Brandoma. Píšu o tom v článku "Uznání jako zdroj normativity", který vyjde in: Právník 5/2007.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Dovoluji si ještě jednu poznámku. Právní pozitivizmus je teorie práva, podle které je platnost práva určena nějakými sociálními fakty, typicky společenskou konvencí. Vztah práva a morálky ani právní metodologie touto definicí NENÍ implikována. Je tu široký (a do značné míry dosud nevyužitý)prostor pro rozmanité koncepce. Jinými slovy, z toho, že se někdo hlásí k právnímu pozitivizmu, samo o sobě ještě nic zajímavého nevyplývá.