úterý 12. prosince 2006

Trafa, trafiky a trafičky

Když už mám ten blogovací záchvat, tohle zrovna přišlo od nejmenovaných vládních zdrojů:

Evropský parlament schválil jmenování bulharského a rumunského eurokomisaře. Dosavadní bulharská ministryně pro evropské záležitosti Meglena KUNEVA bude komisařkou pro ochranu spotřebitelů; nynější rumunsky státní tajemník pro evropské záležitosti Leonard ORBAN bude komisařem pro mnohojazyčnost. Pro KUNEVU hlasovalo 583 europoslanců, proti 21 a 28 se hlasování zdrželo. Pro ORBANA hlasovalo 595 poslanců, proti 16 a 21 se hlasování zdrželo.

Předsedové poslaneckých klubů 28. listopadu kladně zhodnotili slyšení, jimž se oba kandidáti podrobili ve výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů resp. pro kulturu a vzdělávání. Šéfové eurofrakcí nicméně požádali o vyjasnění ORBANOVA rezortu, za který dosud mj. zodpovídá slovenský komisař Ján FIGEĽ.

Co k tomu dodat? Snad jen to, že všechny níže popsané jazykové problémy s legislativou budou záhy vyřešeny, neboť nyní na to mám komisariát. Buon lavoro, signore....

5 komentářů:

H. B. řekl(a)...

Jedna ze zlomyslných charakteristik EU říká, že byla založena, aby Francie mohla svou (zahraniční) politiku vykonávat jménem celé (západní) Evropy. Vyjadřuje tím faktor rovných a rovnějších v EU (viz např. Schengen).

Za vážnou příčinu "problémů překladu" považuji ignoraci faktu, že angličtina (resp. její nenárodní verze) se stala latinou poválečného světa. Platí to v obchodě, sportu i vědě.

Uznání této fakticity na politické úrovni by se však dotklo jedné nejmenované významné evropské země. Když proto slyším, že byl vytvořen komisariát pro mnohojazyčnost (a nikoli pro efektivitu komunikace), a že je (náhodou) z románské země, s jazykem podobným francouštině, pak vidím, že se v dohledné době nic nezmění.
(Všem milovníkům francouštiny se omlouvám. Stejně tak se omlouvám Francii.¨) :o)

Anonymní řekl(a)...

V té nejmenované zemi už také šílenství ochrany jejich jazyka trošku polevilo. Na přelomu 80. a 90. let nebylo možné na univerzitách přednášet v jiném jazyce než francouzském, což se projevovalo zejména tím, že na přednášky a konference byli zváni jen odborníci hovořící francouzsky. Nakonec i parlament pochopil, že akademické obci izolace zrovna nepomáhá a příslušný zákona byl zmírněn. Ale jazykoví nacionalisté jsou to šílení.

Já jsem slyšel, že EU vznikla, aby mohlo Německo konečně ovládnout Evropu nenásilně :-), ale to musí být pomluva :-).

H. B. řekl(a)...

Další zlomyslná, avšak pravdivá historka je o tom, že evrospké spolčování mělo v jednom ohledu amerického kmotra, neboť po válce byla obava ponechat Němcům kontrolu nad vlastním nerostným bohatstvím, a proto tedy montánní unie... A H. Kohl se celkem pragmaticky rozhodl prodat marku za sjednocené Německo, takže to je další z příkladů, kdy nezamýšlený důsledek jednání byl velmi úspěšný.
Ale je jasné, že takových historek každý vysype z rukávu spoustu a nechci tady jitřit nacionalismus. navíc se mou vinou debata dostala hodně hodně mimo původní téma. A tím je vážný komunikační problém.

Moje kamarádka říká, že francouzština ji přijde jako velmi vhodný právní jazyk, prý je velmi přesná ve výrazivu. Má pravdu v jiných věcech, tak jí budu věřit i toto.

PS: v prvním komentáři jsem francouzštinu ochudil o písmenko. Proč ty překlepy nevidím hned?

Jan Prevratil řekl(a)...

Pokud jde o vznik montánní unie a obavu ponechat Němcům jejich suroviny, pak ve srovnání s Morgenthauovým plánem podporovaným Churchillem (rozdělit a nedovolit průmyslový rozvoj, protože rurální, zemědělský stát nikdy nevybuduje efektivní moderní armádu...) to ještě dopadlo dobře. Nabízí se pěkné "co kdyby Američané nakonec nezměnili názor", ale to nechám historikům... (v tomto kontextu je pamětihodná též definice NATO podle Lorda Ismaye - "keep Americans in, Russians out and Germans down").

Pokud jde o to, že EU je "lost in translation", narozdíl od H.B. si nemyslím, že by kardinální problém byl v ignoraci angličtiny a nadutosti of zi Frenšiz (která je ovšem v některých ohledech nepopiratelná); ignoruje se spíš to, že uřídit kvazistátní organizaci s více než dvaceti úředními jazyky se stává extrémně obtížným a nákladným, bez ohledu na to, jak moc na tom členským státům záleží.

Přitom pozice členských států má legitimní základ - je jasné, že žádný stát nehodlá dopustit, aby jeho občané přišli "zkrátka", ať už jde o překlad právních předpisů do všech úředních jazyků (viz imbroglio, které vznikne, když se tato povinnost nezvládne, a potenciální riziko nějakého "Solange III"), nebo o jazyky, v nichž se lze obracet na komunitární orgán (viz v tomto případě zajímavý experiment OHIM, totiž částečné omezení na pět "pracovních jazyků", které je však také terčem kritiky).

V konečném důsledku se po EU požaduje, aby (podle francouzského rčení) zajistila "máslo, peníze za máslo a ještě úsměv mlékařky", nebo, chcete-li, "máslo a děla"...

Jak ven z tohoto problému (narůstající) faktické nemožnosti versus (setrvalé) nemožnosti politické? Nevím, ale obávám se, že realitu "in the long run" neošidíme. Bez ohledu na to, zda pro tuhle otázku bude zřízen komisariát, či nikoliv.

Ještě jedna drobnost k tomuhle bodu: byl jsem upozorněn, že podle všeho na území ČSR neexistoval autoritativní překlad rakouského občanského a snad ani obchodního zákoníku, ačkoliv byly tyto kodexy páteří tehdejšího soukromého práva. Nevím, je-li to pravda (a budu rád za potvrzení/vyvrácení), ale pokud ano, je to pěkná ilustrace vztahu formality a materiality právního pravidla...

Poslední douška ohledně francouzštiny jakožto vhodného právního jazyka: nakolik mohu soudit, pojmově je poměrně přesná, ale některé jiné rysy (bezprostředně mě napadá řazení vět bez toho, že by se přesně vyjádřil vztah mezi nimi, zejména pokud jde o implikaci vs. ekvivalenci) dávají právníkům široké možnosti k vytváření nejasných temných skulinek, které mají tak rádi.

Zdeněk Kühn řekl(a)...

K Janovi P.:

Co se týče stavu za I. republiky, je to pravda, všechny hlavní kodexy z Rakouska neměly české autentické znění. Praxe se s tím příliš nezabývala, ale občas dozvuky tohoto jevu dolehnou až do současnosti v souvislosti s restitučním zákonodárstvím.

Pro zájemce viz relevantní názor ÚS ČR na http://www.jurisprudence.cz/clanek.html?id=1091&seznamtyp=1&rocnik=2005&cislo=8 (oficiálně bohužel nepublikováno) a můj komentář v Jurisprudenci 8/2005.